Terapie a rehabilitace

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

Bakalářská práce

Terapie a rehabilitace

Brno 2008

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Mgr. Ilona Fialová

Kristýna Štamberková

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila jsem veškeré pouţité prameny a literaturu. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………………………….. Kristýna Štamberková

Poděkování

Ráda bych poděkovala paní PhDr. Mgr. Iloně Fialové za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky při sestavování a zpracování mé bakalářské práce a mému blízkému okolí, především svému příteli za trpělivost, ochotu a podporu.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1. Teoretická východiska .......................................................................................................... 7 1.1 Pojem rehabilitace .......................................................................................................... 8 1.2 Relaxace........................................................................................................................... 9 1.3 Charakteristika některých onemocnění...................................................................... 10 2. Rehabilitace ......................................................................................................................... 13 2.1 Ucelená rehabilitace a její složky................................................................................. 13 2.2 Fyzioterapie................................................................................................................... 14 3. Terapie ve speciálně pedagogické péči ............................................................................. 16 3.1 Arteterapie .................................................................................................................... 16 3.2 Muzikoterapie ............................................................................................................... 17 3.3 Psychoterapie................................................................................................................ 18 3.4 Hiporehabilitace ........................................................................................................... 20 3.5 Canisterapie................................................................................................................... 23 3.4 Dramaterapie ................................................................................................................ 25 4. Praktická část ...................................................................................................................... 26 4.1 Stanovení hlavního cíle , hypotézy a metodologie výzkumu .................................... 26 4.2 Charakteristika výzkumného souboru a prostředí.................................................... 28 4.3 Vyhodnocení dotazníkového šetření.......................................................................... 28 4.4 Závěry šetření a doporučení pro pedagogickou praxi ............................................... 44 Závěr ........................................................................................................................................ 45 Shrnutí ..................................................................................................................................... 46 Resumé .................................................................................................................................... 46 Použitá literatura ................................................................................................................... 47 Seznam příloh.......................................................................................................................... 49

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá obecně terapií, rehabilitací a okrajově i relaxací. Všechny tyto sloţky mě velmi zajímají, protoţe studuji speciální pedagogiku a myslím si, ţe jsou v ţivotě jakkoli postiţeného jedince velmi důleţité, a dokáţí zlepšit kvalitu ţivota jak samotným handicapovaným, tak i jejich blízkým. Samozřejmě, ţe těchto sluţeb nemusí vyuţívat pouze handicapovaní lidé, mohou slouţit i zcela obyčejným lidem pouze pro vyplnění volného času a relaxaci, která je v dnešní hektické době zcela vítána. A právě většina těchto „obyčejných“ lidí si řekne, ţe se tyto sluţby týkají pouze handicapovaných a sami se uţ dále nezajímají o další moţnosti relaxace, kterou můţe být nějaká z terapií, např. arteterapie, muzikoterapie či dramaterapie. Většina z těchto terapií úzce souvisí s dalšími obory speciální pedagogiky, nejvíce však s etopedií, somatopedií a psychopedií. Pro mě, jako pro milovníka zvířat, je nejzajímavější hiporehabilitace a canisterapie. Tudíţ jsem právě hipoterapii věnovala o něco delší část své práce, protoţe sama jezdím na koni a chtěla jsem se dozvědět co nejvíce o kladném vlivu koňského pohybu na lidský pohybový aparát i psychiku. Navštěvovala jsem hipoterapii na Panské Líše v Brně, a také u nás v nedalekém centru Ryzáček, a viděla jsem radost pouze ze zvířete jako takového, nejen z jízdy na něm. Proto je můj názor na animoterapii velmi pozitivní a pokládám zvířata za největší pomocníky. Dále se více věnuji fyzioterapii, protoţe spousta lidí ji dostane doporučenou od lékaře, v rámci rehabilitace, ať uţ pooperační či poúrazové. Na to jsem se také zaměřila v mém výzkumu, který je určen široké veřejnosti, a měl by uká zat skutečnost, jak lidé nahlíţejí na tyto léčebné programy. Cílem této práce je a zachytit nejpodstatnější zásluhy všech těchto léčebných programů, jakoţto formy odborné pomoci, pozastavit se nad problematikou jejich dostupnosti, a také dovědět se co nejvíce o jejich vyuţitelnosti v praxi, protoţe bych se chtěla této problematice věnovat pokud moţno i profesně.

6

1. Teoretická východiska Představa a kvalita poskytovaných sluţeb v oblasti terapie a rehabilitace vychází z minimálních standardů pro zařízení a programy, poskytující odbornou lékařskou péči jedincům, kterým by mohla být terapie či rehabilitace jakkoli prospěšná. Hlavní důraz v práci s klienty je kladen na systémový, optimistický a dynamický přístup. Cílem je odhalit příčinu problému, a postupně se snaţit vrátit klienta do normálního plnohodnotného ţivota. Dalším cílem je pomoci klientovi i po stránce psychické. Samozřejmě, ţe uţ dále záleţí na klientovi, zda např. provádí doporučené cviky doma, či dbá na rady terapeutů. Bez rehabilitace by nebylo moţno si představit úspěšnou léčbu a doléčení poúrazových stavů, kde je znovu potřebné zdůraznit především pohyb. Hraje důleţitou roli v prevenci nebo minimalizování moţných komplikací celkového léčení a pomáhá nemocné znovu zařazovat do ţivota. Kladné psychické působení fyzioterapeutů je rovněţ nezbytné. Samo zřejmostí by měly být morální a volní vlastnosti zdravotníků, zejména taktnost a jemnost chování, důslednost, přesnost, trpělivost a dodrţování dobrých mezilidských vztahů mezi nemocným a personálem, ale i mezi personálem navzájem. Pracovníci těchto rehabilitačních center jsou většinou medicínsky vzdělaní lidé, kteří spolu úzce spolupracují.

Zdravotnický tým tvoří: lékaři (neurolog, ortoped, psychiatr, popřípadě pediatr) psychologové zdravotní sestry rehabilitační pracovnice Většina těchto pracovníků nenabízí léčbu jako lékaři, ale jejich sluţby mohou pomoci kaţdému, jak v řešení preventivních problémů, tak k obnovení pohybových funkcí do původního stavu.

7

1.1 Pojem rehabilitace Pod pojmem rehabilitace, pokud je pouţíván v oblasti zdravotnictví, se chápe péče o pacienta, která následuje po péči akutní, kdy je pacient z hlediska medicíny ve stabilizovaném stavu a další operační zákroky či jiné výrazné zásahy do organizmu jiţ nejsou zapotřebí, nicméně organizmus pacienta se stále vzpamatovává z posttraumatického šoku a běţné funkce těla nefungují, tak, jak mají. Rehabilitace se zaměřuje především na pohybová ústrojí, na schopnost obnovení jejich normálního fungování u pacienta – pokud je to vzhledem k jeho individuálnímu zdravotnímu stavu moţné. Rehabilitace zahrnuje v současné době řadu léčebných postupů, z nichţ základní je fyzioterapie – zjednodušeně řečeno cvičení pacienta s odborným vedením lékaře a zdravotnického personálu. Kromě fyzioterapie zahrnuje rehabilitace masáţe, elektroléčbu, vodoléčbu, léčbu za pomoci laseru, reflexní terapii či akupunkturu – zvolené prostředky závisí na rozhodnutí lékaře a moţnostech daného zdravotnického zařízení. MUDr. Olga Švestková. Ph.D. přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK Praha definovala rehabilitaci takto: „Rehabilitace je obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního ţivota osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následku nemoci nebo úrazu pro ţivot a práci člověka. Pojem rehabilitace se objevuje v Evropě od druhé světové války a rozvinul se ve vyspělých zemích jako politický postoj státu k osobám se zdravotním postiţením. Je zakotven v mnoha nadnárodních deklaracích a dohodách, jejichţ signatářem je i Česká republika. Moderní pojetí rehabilitace jako celospolečenského systému klade důraz na integraci osob se zdravotním postiţením, na to, aby dosáhly co nejvyšší moţné samostatnosti…“ Z tohoto prohlášení kvalifikované osoby vyplývá, ţe v rehabilitaci nejde jen o fyzické uzdravení pacienta, ale o jeho návrat do ţivota, kromě fyzické rehabilitace se tedy jedná o rehabilitaci psycho-sociální, spočívající především ve znovuzačlenění do rodinných vazeb a v návratu mezi přátele a známé a dále o rehabilitaci pracovní, v níţ se pacient po uzdravení se fyzickém a psychickém vrací – třeba alespoň částečně – do pracovních vztahů, v nichţ byl zařazen, případně se včleňuje do pracovních vztahů nových, aby v nich realizoval své sebeuplatnění ve společnosti.

8

WHO definuje rehabilitaci takto: ,,Rehabilitace je obnova optimálního nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního ţivota osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci nebo úrazu pro ţivot a práci člověka.“

1.2 Relaxace Jedním ze základních a velmi důleţitých terapeutických postupů je relaxace. Relaxační cvičení by mělo být součástí kaţdé pohybové aktivity. Důsledkem relaxace je vytvoření či obnovení duševní a fyzické rovnováhy, pocitu klidu a jistoty a často vede ke stimulaci organismu. Pro relaxaci je velmi důleţité její vysvětlení a po provedení její hodnocení. Je důleţité vyhýbat se nelibým pocitům a negativním emocím (Blahutková, Koubová, 2002). Musíme jedinci navodit příjemnou atmosféru a zklidnit jej. Jen tak s ním pak můţeme začít pracovat a v klidu provádět relaxační cvičení. Pohodu a klid můţeme navodit různým mnoţstvím podnětů (klidným a příjemným rozhovorem, vhodným výběrem prostředí pro provádění relaxačního cvičení, odstraněním nepříjemných a rušivých podnětů – hluk z ulice,… či poslechem libé hudby apod.). Relaxace a odpočinek Pojem relaxace je v běţné mluvě pouţíván ve stejném významu jako pojem odpočinek. Větu: „Buď v klidu, relaxuj,“ můţete zaslechnout v kavárně nebo v restauraci, jak je pronášena k osobě s cigaretou v ruce a se sklenicí vína před sebou. Jóga, která je především s relaxací v uţším slova smyslu spjata nejvíce, rozhodně po nikom nevyţaduje abstinenci či askezi (k tomu dochází obvykle jen její mistři po dlouhé ţivotní cestě), nicméně relaxace ve smyslu klidu, odpočinku, zapomenutí na běţné starosti je něco výrazně jiného neţ relaxace, která je fyzickým a duchovním cvičením a má- li dojít ke konkrétnímu výsledku, který se projeví ve zlepšení zdravotního stavu a celkové fyzické a psychické kondice jednotlivce, musí být prováděna pravidelně a pod odborným vedením. (Blahutková,2003) Odpočinek po hektické práci ale určitě nikomu nemůţe uškodit, uţ jen vzhledem k tomu, ţe v České republice je pracovní doba u jednotlivce včetně přesčasů a druhého a třetího zaměstnání nejdelší v Evropě. A říká- li někdo takovému odpočinku relaxace, má na to jistě právo.

9

Terapie hrou Tento typ terapie se pouţívá zejména u dětí od 3 do 12 let, kdy je hra přirozeným prostředkem dětského sebevyjádření. Při hře dítě proţívá pocity napětí, úzkosti, strachu, frustrace, nejistoty a agrese a učí se je rozpoznávat, porozumět jim a ovládat je. Dochází také k uvolnění napětí a zmírnění úzkostných stavů. Terapie hrou měla velký úspěch zejména

u dětí, které

měly problémy se

zařazením do školního kolektivu, s adaptací na školní prostředí, s poruchami učení a pozornosti a u dětí v obtíţných ţivotních situacích (rozvod rodičů, nefungující rodina, …). (Muller,2005)

1.3 Charakteristika některých onemocnění Bechtěrevova choroba Bechtěrevova choroba je dlouhodobé zánětlivé onemocnění. Postihuje v první řadě tzv. sakroiliakální skloubení, tj. kloub mezi kříţovou kostí a pánví, a klouby páteře. Důsledkem je postupné tuhnutí aţ ankylóza (tj. úplné ztuhnutí) páteře, ke které můţe dojít jiţ za 14 let od začátku onemocnění. U poloviny postiţených se zánět objeví i na periferních kloubech, nejčastěji kyčelních.

Jaká je příčina nemoci? Příčina nemoci není dodnes zcela jasná. Proč tento zánět vzniká, proč pokračuje a proč postihuje především mladé muţe, není doposud vysvětleno. Teprve před 30 lety došlo k prvnímu významnému objevu. Mezi bechtěreviky bylo nalezeno společné pojítko – antigen HLA B-27. Přesný význam a spojitost látky s vlastním zánětem není však zatím ještě známá. Jak je vidět, není to nijak snadný medicínský oříšek. Přestoţe je nemoc podrobně zkoumána jiţ více neţ jedno století, mnoho se ve výzkumu její příčiny a průběhu nepokročilo. O to usilovnější je však veden boj na straně léčby a reţimových opatření.

Jak se nemoc projevuje? Nemoc se ozývá většinou postupně v nepravidelných intervalech. Začíná zpravidla bolestmi v kříţi. Bolesti bývají nejvýraznější v noci, po celkovém zklidnění. Mohou se objevit 10

i bolesti pat. Někdy Vás nemoc i vzbudí, přinutí vstát a ulevit bolesti lehkým rozcvičením páteře. Bolesti v oblasti hrudní páteře se projevují omezením rozsahu dýchacích pohybů. Bolestivý je hluboký nádech i výdech. Většina lidí s touto nemocí se proto uchyluje k úlevnému dýchání bránicí – tzv. do břicha. Protoţe se jedná o celkové zánětlivé onemocnění, mohou se u Vás objevit i příznaky celkového zánětu známé z chřipkového nebo jiného lehčího infekčního onemocnění. Objevují se mírné teploty, schvácenost, noční pocení a častá únava. Nedílnou součástí léčby je rehabilitace. U málokteré nemoci je právě tento přístup natolik zásadní jako právě u Bechtěrevovy choroby. Díky vhodné rehabilitaci je moţné zpomalit rozvoj nemoci i její další průběh. Důleţité je, aby byla rehabilitace odborně vedena a správně dávkována. Měla by se pro nemocného stát kaţdodenní součástí ţivota. Rehabilitace probíhá jednak za přímé spolupráce rehabilitačního pracovníka – masáţe a rozcvičování páteře. Jednak je pacient poučen o provádění samostatných cviků, především dechových cvičení. Důleţitý je nácvik přímého drţení těla a udrţování obratnosti. Rehabilitace probíhá pravidelně, většinou jednou za týden. Doporučenou sestavu cviků je nutné provádět kaţdý den doma. Cvičení má trvat čtvrt aţ půl hodiny a mělo by být prováděno hned po ránu a v poledne. K základním sestavám patří cviky vleţe, na ţebřinách a cviky dechové.

Parkinsonova choroba Původ nemoci není znám. Dochází k předčasné poruše funkce a poškození struktur v hloubi mozkových polokoulí, která se nazývají „basální ganglia“ Jde o seskupení nervových buněk do skupin, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny. V poslední době často zmiňovanou neurologickou nemocí, zejména v souvislosti se zdravotním stavem papeţe Jana Pavla II. Tuto nemoc poprvé v roce 1817 popsal londýnský lékař James Parkinson. Její původní název by se dal do češtiny přeloţit jako obrna třaslavá. Protoţe se však ve skutečnosti o obrnu nejedná, ponechme jí název Parkinsonova choroba.

11

Základním kamenem léčby je odborná rehabilitace a instruktáţ. Provádí se na rehabilitačních odděleních pod dozorem speciálních rehabilitačních sester či rehabilitačního lékaře.

Obrna Obrna vlastně není nemoc jako taková, jedná se o jeden z mnoha neurologických příznaků. Postiţena bývá volní hybnost, tzn. člověk nemůţe provést pohyb, který by chtěl.

Co znamená, kdyţ se řekne „obrna“? Určitě si představíte někoho, kdo nevládne končetinou, polovinou těla nebo dolními končetinami. Je to správná představa. Obrna se týká omezení pohyblivosti, nejenom však končetin. Někdy se v češtině uţívá pojem ochrnutí. Při mírnějších formách se pouţívá i slabost. Z latiny se někdy uţívá pojem „paréza“ pokud je ochrnutí částečné nebo „plegie“ , kdyţ je ochrnutí úplné. A příčin vzniku je opravdu mnoho, většina z nich má neurologický původ. Zánětlivé příčiny mohou postihnout jak mozek, tak míchu i nervy. Důsledkem můţe být celá řada obrn. Porucha můţe být i v oblasti obličeje (ochrnutí lícního nervu). Zánětlivá příčina bývá provázena dalšími příznaky, často teplotou, i kdyţ to není pravidlo. Roztroušená sklerosa je taktéţ zvláštní druh zánětu, který můţe vést k ochrnutí nebo neobratnosti končetiny. Mezi další příčiny řadíme nádorová onemocnění. Ty mohou postihnout mozek. Pokud jej postihnou v místech, kde se přenáší impuls pro hybnost, pak obvykle bývá ochrnuta polovina těla. Porucha vzniká pozvolna během týdnů a měsíců. Jiné mozkové nádory mohou způsobit třeba závratě, útlum psychiky, epileptické záchvaty, často je provází bolesti hlavy. Existují vzácné obrny, které se vyvíjí postupně v průběhu ţivota a jsou dědičné. Dětská mozková obrna vzniká poškozením mozku při porodu, kde dojde ke zhmoţdění a nedokrevnosti části mozku. Výsledkem bývá obvykle porucha chůze, zpomalený vývoj. K obrnám mohou vést samozřejmě i úrazy mozku, míchy či nervů. Poměrně časté jsou téţ obrny některých nervů. Například se ráno vzbudíte a nejste schopni zvednout ruku v zápěstí, přesedíte si nohu o ohně a pak zakopáváte. V prvním případě se jedná o otlakové poškození vřetenního nervu, ve druhém případě o poškození lýtkového nervu. Častá je obrna 12

lícního nervu, vzniká po prochlazení obličeje (např. otevřené okno v autě). Projeví se poklesem ústního koutku, nemoţností dovřít oko a zapískat, někdy můţe být důvodem i zánětlivé poškození. Upravuje se po lécích a rehabilitaci několik týdnů.

2. Rehabilitace Rehabilitace patří k moderním medicínským oborům, přesto i ona prodělala zajímavý vývoj - od dob, kdy byla povaţována za soubor zdravotnických technik, které mají pomoci k funkčnosti postiţených orgánů se vyvinula v komplexní léčebnou péči se soc iálními, psychologickými, pedagogickými a pracovními prvky. Rehabilitace nekončí propuštěním z nemocnice, nýbrţ návratem do ţivota. V počátcích blanenské polikliniky v roce 1968 bylo rehabilitační oddělení umístěno do suterénu tehdejší budovy. Jeho součástí byla vyšetřovna lékaře, místnost pro elektroléčbu, malá tělocvična, místnost pro aplikaci parafínu a masáţe a velká tělocvična. Oddělení poskytovalo léčbu ambulantním pacientům. Po otevření lůţkové části v roce 1985 byly zajišťovány konsiliární sluţby rehabilitačního lékaře a byly vyčleněny rehabilitační pracovnice pro lůţková oddělení. Měly k dispozici dvě menší tělocvičny a jednu místnost pro ergoterapii. Po delimitaci OÚNZ, kdy byla na rehabilitačním oddělení pouze jedna lékařka, byly rehabilitační procedury pro lůţkové pacienty ordinovány ošetřujícími lékaři na lůţkových odděleních. Vodoléčebné procedury byly a dosud jsou prováděny na detašovaném pracovišti v městských lázních.

2.1 Ucelená rehabilitace a její složky Jako část celospolečenského systému, je rehabilitace nazývána také rehabilitace ucelená, a představuje koordinovanou činnost všech sloţek společnosti s cílem znovu zařadit člověka postiţeného na zdraví následkem nemocí, úrazu nebo vrozené vady do aktivního ţivota. S tímto systémem jsme konfrontováni na úrovni zdravotnické, sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a politické .

13

2.2 Fyzioterapie Fyzioterapie se zabývá léčbou funkčních poruch pohybového aparátu, mezi ně řadíme např. blokády kloubů, svalové spasmy atd., s vyuţitím anatomických a fyziologických poznatků pohybového aparátu. Hlavním diagnostickým a terapeutickým „pomocníkem“ je terapeutova ruka, zjišťuje mnoho nepostradatelných informací dokreslující celkový obraz pacientova problému. Hmatem zjišťuje nejen tuhost a napětí svalstva, ale i teplotu a vlhkost kůţe poukazující na reflexní změny daných míšních segmentů. Mezi nejvíce rozšířené problémy pohybového ústrojí patří blokády kloubů, ţeber a spazmy svalů, nejčastěji v oblasti páteře. S tímto jsou spojeny bolesti hlavy, šíje, zad, horních i dolních končetin. Fyzioterapie se snaţí pomoci kloubům, svalům, vazům, které se mohou přetěţovat při neustále se opakujícím pohybu pouze jedním směrem, ať uţ je to zapříčiněno jednostranným zatěţováním hlavy, trupu a končetin při práci nebo stavem po úraze nebo po jakémkoliv onemocnění i po psychickém a pracovním vypětí kaţdého z nás v našem běţném ţivotě. (Hromádková, 1999) Existuje řada terapeutických metod a postupů, které napomáhají v terapii dětem s mozkovými hybnými poruchami, kde došlo k poškození centrálního nervového systému, a tím i k narušení vývoje motoriky. Mezi nejznámější terapeutické metody přispívající k částečnému zlepšení poruch hybnosti, zmírnění spasticity patří Vojtova, Bobathova metoda, míčková facilitace. Dále to mohou být facilitační techniky jako senzorická integrační terapie podle Ayersové, bazální stimulace podle Fröhlicha, cvičení smyslů podle Montessoriové a synergická reflexní terapie.

Fyzioterapie – léčebná rehabilitace Rehabilitační program se dělí na úsek individuální léčebné rehabilitace, na úsek ergoterapie (léčba prací), hipoterapie, vodoléčby a na úsek skupinového cvičení. Kromě ordinované rehabilitace speciálními metodikami (Vojtova, Bobathových) poskytuje rehabilitační středisko následující procedury, které doplňují komplexní rehabilitační péči: magnetoterapie elektroléčba vodoléčba 14

rehabilitační bazén sauna lavatherm (prohřívání svalů a šlach) infralampu bioptronovou lampu endolaser 476 míčkový bazén pro senzomotorickou stimulaci pohyblivý elektrický chodník pro nácvik správného stereotypu chůze elektrické bicykly slouţící k posilování svalů horních i dolních končetin u těţce imobilních pacientů rotopedy – bicykly pro posilování svalů u zdatnějších dětí didaktické a terapeutické pomůcky zlepšující jemnou motoriku masáţní polštáře a ruční masírovací strojky Součástí komplexní péče je ergoterapie (léčba prací) zaměřená na nácvik sebeobsluhy a soběstačnosti. U starších dětí je vedena s ohledem na jejich budoucí profesní zaměření. Vyuţívá psací a šicí stroje, tkalcovský stav, práci v keramické dílně. Fyzioterapeuti u nás mají v současné době vzdělání, které trvá nejméně 3 roky a je buď typu vyššího středního vzdělání nebo vysokoškolského (5 let). Svoji kvalifikaci si zvyšují atestační zkouškou po pětileté praxi v oboru. Jsou odborně vzděláni nejen ve všech lékařských oborech, jako je interna, ortopedie, chirurgie, neurologie a dalších, ale hlavně v anatomii a fyziologii celého těla. Jejich prioritou je nahlíţení na člověka jako na celek a ne pouze jako na kolenní kloub, loketní kloub atd.. Protoţe chtějí- li dosáhnout 100% výsledku v terapii, tak si vţdy uvědomují, ţe pohyb je řízen z CNS (mozku) a ten neřídí jednotlivé svaly, ale pouze celé pohybové vzory. A kaţdá pohybová funkce nám zase ovlivňuje kaţdý orgán našeho těla. Jestliţe na jednotlivé pohybové sloţky působí správné podněty z mozku, tak pak je předpoklad pro fyziologii těla optimální. Máme- li optimální rozloţení síly svalů, dochází i k optimálnímu tlaku a odlehčení na kosti, šlachy, chrupavky i vnitřní orgány. Kaţdý fyzioterapeut je všeobecně vzdělán a v průběhu své praxe se specializuje podle pracoviště, kde pracuje. V zájmu dalšího odborného růstu v oboru má moţnost vzdělávat se dále formou specializačních kurzů. Obor fyzioterapie se neustále vyvíjí, tak jako většina lékařských oborů.

15

3. Terapie ve speciálně pedagogické péči Do léčebné rehabilitace patří tyto metody: reflexní cvičení dle Vojty a Bobatha, léčebná tělesná výchova, komplexní fyzikální terapie (elektroléčba, magnetoterapie, laseroterapie, vodoléčba), hipoterapie (cvičení na koních).

3.1 Arteterapie V uţším slova smyslu se zde jedná o terapii prostřednictvím výtvarného média. (V širším slova smyslu znamená arteterapie pouţití uměleckých prostředků, kterými se pacient můţe vyjádřit navenek. Podstatným faktorem arteterapie je výsledek pacientovy tvorby. Pro mnoho pacientů je snazší komunikovat s terapeutem prostřednictvím uměleckého objektu neţ přímo, verbálně. Arteterapeutická tvořivá činnost je vědomý a aktivní proces, zapojují se do něj jak pacient, tak i terapeut. Výtvarné vyjádření vede k uvolnění svalů i psychiky a důsledkem toho je redukce psychické tenze a úzkosti. Arteterapeutické výtvory odráţejí pacientovu minulost, současnost i budoucnost (Liebmanová, 2005). V arteterapii existují dvě fáze otevření se svému okolí: 1. vytvoření projektivního výtvoru, 2. následná verbální interakce. Protoţe je mnohdy obtíţné pro jedince hovořit s terapeutem přímo o svém výtvoru, je moţná skupinová diskuze. Terapeut dá všechny obrázky doprostřed skupiny, čímţ dává moţnost diskuzi. Odlišnosti jednotlivých výtvorů jsou ihned patrné. Zpětná vazba členů skupiny je směřována nepřímo přes výtvor a je proto méně ohroţující a zraňující a proto je také lépe přijatelná pro daného autora obrázku. Interpretace obrázků je různě vyjádřitelná. Obrázek můţe mít různé významy na mnoha úrovních (závisí na kultuře jedince, na ročním období, momentální vyladěnosti apod.). Prostor v arteterapii obsahuje kromě pacienta a terapeuta také výtvarné prostředky a činnost. V prostoru mezi pacientem a terapeutem jsou barvy, papír, hlína.

16

V individuální terapii probíhá komunikace ve třech liniích (Cambelová, 1998): 1. mezi jedincem a výtvorem, 2. terapeutem a výtvorem, 3. terapeutem a pacientem. Přítomnost toho „třetího“, výtvoru, můţe často u pacientů redukovat pocity úzkosti z přímého kontaktu mezi ním a terapeutem nebo skupinou. Naopak ale také můţe vést k úzkosti a obavě z tvorby samotné. Zde je na terapeutovi, aby této úzkosti předcházel a pomáhal ji redukovat, případně ji terapeuticky vyuţil. Jednou z moţností je i společná kresba pacienta a terapeuta, která dobře pomáhá zvládat úzkost z komunikace u dětí a psychotických pacientů. Pouţití arteterapie u dětí je obzvlášť významné. Pomocí ní lze pracovat s hodnotovými a morálními faktory nebo učit toleranci a porozumění odlišnosti u druhého (Dostálová, 2001). Arteterapie lze pouţít téměř u všech diagnóz dětského věku. Psychotické děti komunikují nejčastěji a nebo pouze jen gramaticky. Děti se smyslovými, somatickými, řečovými a motorickými poruchami nalézají v kresbě důleţitou příleţitost k sebevyjádření a kompenzaci potíţí.

3.2 Muzikoterapie Mnoho lidí dnes hledá způsoby, jak ozdravit nejen přírodu vnější, ale i vnitřní krajinu duše. Slova nás při tom matou. Existuje ovšem řeč beze slov. Je jako tajemství, které se otevírá a umí obohatit komunikaci a proţitky. Je to hudba, která nám dovoluje slyšet, co se děje v duši druhého a v našem srdci, a rozumí… Ţák osmé třídy napsal ve slohové práci: ,,Hudba nás má ráda takové, jací jsme.“ (Šimanovský, 2007) Hudba byla odedávna povaţována za prostředek k sebereflexi a je spjata s působením na člověka. Jednotu všech proudů a směrů v současné muzikoterapii zajišťuje nabytá zkušenost, ţe hudba a její elementy mohou vcelku a zároveň diferenciovaně ovlivňovat lidské proţitky. Specifické vlastnosti a moţnosti hudby ji umoţňují vyuţít k terapeutickým účelům. Způsoby vysvětlování účinků hudby na člověka – magický, matematický, medicínský a 17

psychologický – poloţily základy vývojovým a badatelským tendencím v muzikoterapii. Dnes je moţné evidovat tři základní koncepty muzikoterapie: pedagogický, medicínský, psychoterapeutický. V terapeutickém kontextu je primární funkcí hudby uvolnit zdroje k plnějšímu ţivotu (ve smyslu rozšířeného vnímání), proto je nevyhnutelné přijmout klienta jako celek a pomoci mu k jeho celistvému sebedefinování. Muzikoterapie potřebuje dostatečný prostor, v němţ se můţe plně rozvinout zvuk a rytmus. Je to mnohem víc neţ jenom místnost s hudebními nástroji a pohovkami. Je to atmosféra, která umoţňuje bezpečným zp ůsobem prostřednictvím nástrojů, zvuků a rytmu vstoupit do mladších let, ve smyslu terapeutické regrese. (Mgr.art.Jaroslava Zeleiová, Ph.D., 2007) Muzikoterapie vyuţívá jako léčebného prostředku hudbu, a to jak jejího poslechu, tak i aktivní provozování. Podněcuje tvořivost, fyzické, psychické, emocionální, rozumové a duchovní síly člověka (Vymětal, 2000). Dlouhodobější průzkumy prokázaly, ţe muzikoterapie rozvíjí uvědomování si sebe, druhých a okolí, vede k lepším adaptačním schopnostem, zlepšuje pacientovo sebepojetí a tělesné uvědomování, zlepšení komunikačních dovedností, zvýšení nezávislosti na okolí, stimulaci tvořivosti a spontaneity atd. Je známo, ţe huba intenzivně ovlivňuje pocity a náladu člověka, je stimulujícím a fantazii provokujícím prvkem. V terapii pomocí hudby tak můţeme ovlivňovat a měnit náladu pacienta. Muzikoterapii lze pouţívat při redukci hladiny úzkosti u všech typů psychických onemocnění včetně poruch nálad a schizofrenie. Výraznou pomocí je muzikoterapie i u pacientů s řečovými vadami. S příslušnými úpravami ji můţeme pouţít v kombinaci s arteterapií. Muzikoterapie můţe být pasivní – poslech hudby nebo aktivní – hra na hudební nástroj, zpěv a vyluzování jiných zvuků. V závěru jak pasivní, tak i aktivní formy muzikoterapie pacienti sdílejí společné své záţitky a asociace.

3.3 Psychoterapie Jako pojem, vychází z řeckého slova PSYCHÉ – duše, zdraví a THERAPÓN – léčit Můţeme říci, ţe psychoterapie je léčebné působení psychologickými prostředky na osobnost. Vedle fyzioterapie, farmakoterapie a chirurgické terapie jednou ze čtyř klasických forem terapie. Její pojetí vţdy souviselo se změnami společenského řádu a s jeho odrazem 18

v medicíně a zvláště pak v psychiatrii. Někteří psychologové rozumějí psychoterapií léčbu psychickými prostředky a povaţují ji za promyšlené psychické působení na zdravotní poruchu smysluplnými podněty sociální interakce, coţ můţe být např. slovo, výraz, mimika atd. Například Skála (1988) ji povaţuje za nejdůleţitější metodu léčby závislosti na alkoholu. Psychoterapie můţe být také definována jako určitá komunikace s osobou, vztahující se k pochopení, respektu vůči ní a samozřejmě pojící se s přáním jí pomoci. Komu je určena? Především lidem, s narušenou osobností a nedostatkem sebedůvěry. Psychoterapie se ještě dále dělí, např. podle počtu jedinců, na které je terapeutovo působení zaměřeno, mluvíme o psychoterapii individuální nebo kolektivní. Ta kolektivní se dále dělí na psychoterapii hromadnou, to znamená ve velké skupině, která upravenými metodami individuální psychoterapie dokáţe působit na více klientů dohromady

Skupinová psychoterapie Na rozdíl od individuální psychoterapie, která je postavena na vztahu klient – terapeut, skupinová psychoterapie k léčbě vyuţívá nejen vznikajících a rozvíjejících se vztahů a interakcí mezi dvojicí terapeutů (muţ–ţena) a členy skupiny, ale rovněţ mezi členy skupiny navzájem. Skupina je orientována především na problémy s komunikací, hledání a nalézání sebe sama, svých zdrojů a moţností, řešení problémů s rodiči, s partnerem, se sebou, rozvíjení schopnosti uvědomovat si a sdílet své pocity a proţívání. K navození a zvýraznění proţitku se vyuţívají prvky neverbálních technik (arte… muziko… body… terapie).( Kratochvíl, 1970 )

Gestalt psychoterapie Zakladatelem a nejznámější osobností Gestalt terapie byl Fritz Perls /1893 – 1970/, berlínský ţidovský psychiatr a psychoanalytik. Gestalt terapie vznikla jako protipól racionální a strnulé psychoanalýzy. Velký rozvoj a popularitu zaznamenala v 60. letech, a do konce 90. let se rozšířila do mnoha států světa. Gestalt terapie je holistická terapie, která je definována třemi principy: teorií pole, fenomenologickou metodou a dialogem. Cílem je maximální stupeň uvědomění klienta a přijetí odpovědnosti za to, jak klient sám narušuje svůj kontakt s okolím, tzn. jak se podílí na tom, ţe nedochází k plynulé organismické seberegulaci. Součástí Gestalt psychoterapie je i 19

práce s tělem. Důraz je kladen na proţitek přítomnosti, i kdyţ jde o tématiku z minulosti či budoucí plány.

Cíle psychoterapie Za změny se povaţují změny v osobnosti a organismu, chování a sociálních vztazích pacienta, kdy jsou tyto změny předem stanoveny a v procesu terapie se jich dosahuje psychologickými prostředky. To je komunikaci a vztahem s terapeutem, zabudování nových zkušeností do osobnostní struktury. Tedy změna chování, osobnostní změna, odstranění či zmírněn psychopatologických symptomů.

3.4 Hiporehabilitace Hiporehabilitace Jedná se o moderní rehabilitační metodu s komplexním bio-psycho-sociálním působením na lidský organismus. Přenášením pohybu koňského hřbetu na lidské tělo dochází ke stimulaci centrálního nervového systému. Přejímání motorického pohybu ovlivňuje svalový tonus a zdokonaluje pohyb člověka v prostoru. Aby se mohli klientovi věnovat příslušní odborníci, podle typu jeho postiţení a aby tak terapie mohla dosahovat co nejlepších výsledků, rozdělila se tato komplexní metoda do dalších odvětví: hipoterapie léčebné pedagogicko psychologické jeţdění sport handicapovaných rekondiční jeţdění

Hipoterapie Hipoterapie je speciální forma léčebné rehabilitace pomocí koně, která ideálně spojuje fyzické a psychické prvky (Vítková, 2001).

Co víme o koních? 20

Svoje naučené chování získávají koně nejprve od svých matek, potom díky ţivotu ve stádě, na třetím místě je vliv prostředí a na čtvrtém jsme my. Lidé mohou ovlivnit naučené chování koní v různých obdobích, jako je imprinting v hříběcím věku a kritické periody učení. Koně se rodí jako citlivá a vysoce vnímavá zvířata. Vysoce temperamentní kůň můţe silně reagovat na věc, které by si jiný kůň ani nevšimnul. Někteří koně se rodí jako bázlivci, ale nemusejí být temperamentní. V opačném případě to s nimi pořádně zacvičí. Zjistila jsem, ţe nejlepším způsobem, jak rozpoznat příslušné dispozice, je mladého koně pozorovat při hře nebo kdyţ se poleká. Kůň nikdy neodhalí svoje atletické vlohy více, neţ v těchto dvou situacích. (Rashid, 2006) Kůň slouţí jako terapeutický prostředek díky trojrozměrnému pohybu svého těla (pohyb frontální - dopředu, sagitální – do stran, horizontální - vodorovně). Díky tomu dochází ke střídání napětí a uvolnění pacientova těla, který je tak nucen se neustále přizpůsobovat pohybové sinusoidě koně i při své naprosté pasivitě. (Vlachová, 1996)

Nároky na koně pro terapii: Exteriér perfektní celkový zdravotní stav perfektní chůze bez nepravidelností, kulhání není moţné akceptovat pevný hřbet – pro adaptaci na neadekvátní a velice variabilní zátěţ – pacient podle druhu své vady svírá pevně hřbet (spastik), nebo neustále mění své těţiště (hypotonik) pruţný hřbet – pro vytvoření perfektní balanční plochy není vhodný kůň s drobivým krokem (poníci, huculové) Charakter samostatnost ochota stát i delší dobu klidně u rampy odolnost vůči rušivým elementům – kopnutí, štípnutí, křik snadná voditelnost a ovladatelnost ze země

21

Koně pro terapii je nutno připravovat jiţ od mládí, kůň nesmí být zatíţen minulostí, protoţe u takového koně se velice těţko odhaduje jeho reakce při krizových situacích, není zcela spolehlivý. Jeho vyuţití by se mělo omezovat pouze na terapii, aby nebyl ještě více zatěţován. Po zátěţi je dobré koně kompenzovat umoţněním volného po hybu na pastvině. Hipoterapie je metoda vyloţeně individuální. Pouţívá se v ortopedii (tělesná postiţení), neurologii (DMO, roztroušená mozkomíšní skleróza), psychiatrii (LMD, depresivní nálady, neurózy, psychotické stavy), v oblasti interny (obezita, kardiovaskulární poruchy, chronická bronchitida) a v psychologii. Jízda na koni ovlivňuje u dětí a mladistvých fyziologický a psychický vývoj, formuje rozvoj osobnosti, pozitivně působí na smyslové činnosti, má socioterapeutický vliv, podporuje pacientovu sebedůvěru, odvahu, samostatnost,

tlumí agresivitu a vychovává ke kázni.

Postiţeným jedincům navíc umoţňuje vyrovnat se svým postiţením a prostřednictvím sportu se zařadit mezi zdravé vrstevníky.

Hipoterapie V průběhu provádění hipoterapie dochází především k nácviku pohybu vpřed jako následku třídimenzionálních pohybových impulsů hřbetu koně. Hipoterapie je indikována u neurologických onemocnění (dětská mozková obrna, roztroušená skleróza, degenerativní nervová onemocnění atd.), u ortopedických onemocnění (skoliozy, svalové dysbalance atd.), a rovněţ v kategorii interního lékařství (kardiovaskulární onemocnění, astma bronchiale, obezita atd.). U klienta dochází k následujícím zlepšením: koordinace pohybu, facilitace posturoreflexních mechanismů, normalizace svalového tonusu, narušení patologických stereotypů, zlepšení rovnováhy, úprava svalové dysbalance a pohybové symetrie, stimulační působení na tvorbu a obnovu měkkých i tvrdých tkání, posílení kardiovaskulárního systému, stimulace dýchacího svalstva. Těchto pokroků je dosaţeno ve spolupráci s klientem a na rozdíl od dalších metod s jeho kladným vztahem ke cvičení. Tuto oblast hiporehabilitace vede terapeut se vzděláním z oblasti fyzioterapie či lékařství a kurzem hipoterapie.

Tým doplňuje hipolog a dobrovolní pomocníci

(www.epona.cz, Vladimíra Casková )

22

Léčebné pedagogicko-psychologické jeţdění Do cílové skupiny klientů, u kterých je tuto metodu práce vhodné uplatňovat, patří například lidé s psychiatrickým onemocněním, dále děti i dospělí s mentálním postiţením, s poruchami chování,

lehkou

mozkovou dysfunkcí,

lidé s

logopedickými

vadami,

hyperaktivitou či poruchami učení, lidé se smyslovými vadami či děti v institucionální péči. Na tyto skupiny klientů má jízda na koni významný psychologický dopad. Při správném vedení zvyšuje jízda na koni sebehodnocení klienta, navozuje relaxaci a nabízí prostor pro lepší komunikační podmínky. Jeţdění na koni nabízí moţnost vytvoření interakce mezi terapeutem, koněm a klientem. Při skupinové terapii se pak rozšiřuje tato moţnost o interakci mezi jednotlivými členy terapeutické skupiny. Hlavním cílem léčebného pedagogicko psychologického jeţdění na koni je podpora sebedůvěry pacienta prostřednictvím cvičení samostatnosti, obratnosti a odvahy, rozvoj komunikace klienta vůči zvířeti i terapeutovi, tlumení agresivity, výchova k zodpovědnosti a kázni. LPPJ nabízí mnoho způsobů práce. S klienty lze pracovat jak individuálně, tak ve skupině. Do terapie se zařazuje práce ve stáji i příprava koně pro jeţdění (čištění a sedlání). Lze kombinovat hry a práci klienta s koněm ze země s činnostmi prováděnými ze sedla. Volba konkrétní metody práce závisí na podmínkách, ve kterých se hiporehabilitace provádí a také na druhu postiţení klienta. Vedení této oblasti hiporehabilitace je nejčastěji v rukách speciálních pedagogů, psychoterapeutů, logopedů atd., kteří prošli kurzem Léčebného pedagogicko psychologického jeţdění na koni. Podobně jako je tomu i u canisterapie, je i zde zvíře speciálně vycvičeno a k terapii se pouţívá řada speciálních pomůcek. (E.Vávrová, M.Vlachová, J.Podrápská, 1996)

3.5 Canisterapie „Není snad zvířete, které bychom znali lépe neţ psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali. Léčebné účinky ţivota se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají jiţ tisíce let.“ Dr. Nicholas J. Saunders

23

Canisterapie Canisterapie je nová forma psychoterapie, která se zabývá uplatněním psů v psychoterapii dětí, adolescentů, dospělých, seniorů, lidí tělesně i mentálně postiţených, epileptiků i vězňů. Vztah člověk – zvíře dokáţe vyvolat pozitivní sociální a emocionální, terapeutické efekty, které mohou přispět ke zlepšení zdravotního stavu (Pipeková, 1998). Zvíře napomáhá stimulaci jedince,

zlepšuje verbální komunikaci, napomáhá

schopnosti empatie, uspokojuje potřebu bezpečí a citové jistoty, mění vnější podmínky jedince a zvyšuje moţnost adaptace, uspokojuje některé ze základních psychických potřeb, přebírá roli stabilního partnera, zlepšuje sociální interakci, zvyšuje sebejistotu a hlavně je pes partnerem, který přijímá svého pána takového, jaký je, není kritický, je vţdy ochoten se pánovi věnovat a vyjadřuje svou radost z kontaktu s ním. (Galajdová, 1999) Zvíře je speciálně vycvičeno tak, aby jedinci pomáhalo tam, kde to potřebuje, a tak mu umoţnil nezávislost na jeho prostředí. Stává se tak součástí ţivota jedince. Název canisterapie se vţil jako označení způsobu terapie, který vyuţívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemţ pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) - jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Jinak lze canisterapii definovat jako zvířecí asistenční aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním ţivočišným druhem. Canisterapie klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně – integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné a zahrnuje spíše sloţku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Uplatňuje se zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze pouţít. (Svobodová, 1999)

Dělení: AAA – činnosti za účasti zvířat Poskytují příleţitost pro motivační, výchovný, odpočinkový nebo terapeutický prospěch zaměřený na zvýšení kvality ţivota klienta, odehrávají se v různých

24

terapeutických prostředích a jsou vedeny speciálně vyškoleným profesionálním odborníkem nebo dobrovolníkem za účasti speciálně vybraných zvířat. AAT – terapie pomocí zvířat Je cílená intervence, při které je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. Je poskytována a vedena zdravotnickým profesionálem se speciálními odbornými znalostmi. Hlavní rozdíl mezi oběma skupinami je, ţe zatímco výsledky té první lze vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí, výsledky té druhé jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné. Jejím cílem totiţ můţe být např. posílení ţádoucího chování nebo utlumení neţádoucího chování (léčení fobií, nácvik nových dovedností, motivace atd.).

3.4 Dramaterapie Zde se k terapii vyuţívá divadelních prostředků. Pouţívání dramatických technik vede ke znovuproţití emočně obsazených situací, k nácviku ţádoucího chování a řeší také některé problémy vyvolávající úzkost a strach. Tyto techniky se mohou vyuţívat jak individuálně, tak i skupinově. V oblasti sebeuvědomování pomáhá psychodrama vnímat a poznat své vlastní pocity, potřeby, cíle, vede k realističtějšímu tělesnému sebepojetí a uvědomění si vlastního jednání a chování v mezilidských vztazích. Přispívá také k tvořivosti, hravosti, vyuţití fantazie a představivosti, intuice, snů, symbolů a asociací. Psychodramatická metoda vyuţívá pět hlavních prostředků, kterými jsou: 1. jeviště, 2. tzv. protagonista čili hlavní aktér psychodramatu, 3. reţisér a terapeut v jedné osobě, 4. pomocná „já“ neboli herci ve funkci pomocných postav z vnitřního světa protagonisty, 5. diváci, členové skupiny (u skupinové terapie). Pacient se zprvu můţe zdráhat přehrát svůj problém a jejich úzkost se můţe zpočátku zvětšit. Řešením je počáteční zahřívací činnost, která jedince připraví na spontánní jednání a 25

naučí ho vyvolat svou vlastní spontaneitu a bezprostřednost. Postupně tak nenásilně do hry zapojujeme jednotlivé účastníky terapie. Dosaţení spontaneity v psychodramatické terapii dává pacientovi konečnou

jistotu

dosaţené rovnováhy, coţ se následně samozřejmě p rojeví i v redukci proţívané úzkosti. Samozřejmě, ţe i diváci jsou zasaţeni dějem. Zaţívají vlastní divácké pocity.( Valenta, 1998 )

4. Praktická část

4.1 Stanovení hlavního cíle, hypotézy a metodologie výzkumu Pro svůj výzkum v oblasti terapie a rehabilitace jsem si vybrala okruh široké veřejnosti, protoţe mě zajímá názor různých respondentů. Šetření jsem prováděla pomocí anonymního dotazníku na výzkum názoru a vědomostí o různých terapiích a fyzioterapii, sestaveného pro respondenty kaţdého věku. Dotazník jsem sestavila do šesti na sebe navazujících okruhů. Obsahuje 37 otázek a vyplnění dotazníku trvá 10-15 min. V prvních třech otázkách bez číslování zjišťujeme základní informace o respondentovi pohlaví, věk a bydliště. Otázky 1-4 jsou všeobecně zaměřeny na znalost a názor na některé terapie, a jestli je upřednostňována spíše medikamentózní léčba. Další otázky 5-17, se věnují fyzioterapii. Otázky 18-21 se dotazují na arteterapii a umění jako obecně. V otázkách 22-34 se lehce opírají o hudební talent a muzikoterapii. Dramaterapie je věnována pouze jedna otázka, a to č.25. Následující 26-34 se týkají hipoterapie, 35-36 canisterapie a poslední otázka č. 37 všeobecně animoterapii. Po sestavení dotazníku jsem dotazník nechala ověřit skupině šesti lidí, abych zjistila, jestli dotazník není pro tázané moc dlouhý a jestli je srozumitelný. Hotový a ověřený dotazník jsem rozdala na různých místech ve svém okolí, i v rehabilitačním centru a vysvětlila jsem, ţe jde o výzkum za účelem zpracování výsledků pro speciálně pedagogický výzkum.

26

Instrukce pro vyplnění tohoto dotazníku jsem napsala hned na úvod, některým respondentům byly ústně vysvětleny. Jiţ při vyplňování byl znatelný rozdíl mezi respondenty staršího a mladšího věku. U starších spíše převaţovala znalost a vyuţívání fyzioterapie, u mladších mě potěšila znalost i z některých méně známých terapií. Vyhodnocení získaných

výsledků bylo

nejobtíţnější z celé

výzkumné části

a to díky otevřeným otázkám. Všechny odpovědi byly nejprve vyhodnoceny tabulkově. Ze získaných výsledků jsem sestavila závěry pro teorii a pro praxi. Myslím, ţe pomocí těchto výzkumů se opravdu potvrdí, jak je terapie a rehabilitace nesmírně důleţitou součástí léčby či doléčení mnoha závaţných onemocnění a lidé by je měli vyuţívat i bez doporučení lékaře.

CÍLE PRÁCE Hlavním cílem mojí práce bylo zjistit aktuální stav vyuţitelnosti rehabilitace a terapie u široké veřejnosti. Jaké terapie jsou mezi lidmi nejvíce známy, jestli je někdy vyuţili a jak moc byly účinné. Dílčím cílem bylo zjišťování rozdílu v názorech na různé druhy terapií, jestli se tázaným více zamlouvá zooterpie nebo terapie pomocí umění. K tomu, abych mohla splnit cíle práce, jsem si stanovila hypotézy práce a úkoly práce.

HYPOTÉZY PRÁCE Ke splnění cíle práce jsem si stanovila následující hypotézy: H1. Většina respondentů označí ze všech jmenovaných terapií právě fyzioterapii. H2: Více jak polovina respondentů povaţuje terapie za velmi uţitečné. H3: Většina nehandicapovaných respondentů nikdy nevyuţilo animoterapii. H4 : Většina respondentů označí za více vyuţívanější muzikoterapii neţ arteterapii.

27

Úkoly práce Ke splnění cílů práce a hypotéz práce jsem si stanovila následující úkoly: 1. prostudovat odbornou literaturu týkající se dané problematiky 2. sestavit anonymní dotazník pro výzkum 3. provést dotazníkové šetření 4. vyhodnotit získané výsledky 5. ze získaných výsledků sestavit závěry pro teorii a pro praxi

4.2 Charakteristika výzkumného souboru a prostředí Jelikoţ jsem dotazník určila široké veřejnosti, není skupina respondentů nijak omezena, jak věkově, tak i prostředím. Snaţila jsem se dotazník rozdat většinou lidem středního věku, protoţe u nich jsem předpokládala, ţe buď jiţ nějakou z terapií vyuţili, nebo alespoň vědí o někom z jejich rodiny, kdo ji vyuţil. Mnoho z nich se u vyplňování dotazníku bavilo, někteří mi i dokonce napsali více poznámek a osobní názory na vybrané terapie, z čehoţ jsem měla velkou radost. Prostředí bylo většinou klidné – mnoho z respondentů si bralo dotazník domů, aby se mohli více soustředit. Bohuţel se mi nepodařilo dostat všechny rozdané dotazníky zpět, a tak ze 100 kusů se mi vrátilo pouze 72. Ale i přesto si myslím, ţe to tomuto výzkumu neubírá na plnohodnotnosti.

4.3Vyhodnocení dotazníkového šetření Pohlaví Ţena Muţ

Počet 40 32

Procenta 56 44

Dle tabulky zpracovalo dotazník 56% ţen a 44% muţů, coţ si myslím, ţe je vcelku vyrovnaný výsledek, a jak je vidět, terapii vyuţívají všichni, bez ohledu na pohlaví.

28

Věk 18-25 26-35 36-45 46-55 Jiný, uveďte

Počet 6 10 20 24 12

Procenta 8 14 28 33 17

Jak jsem se jiţ zmiňovala, snaţila jsem se rozdat dotazník do střední věkové skupiny, a to potvrzuje 33% ve věku 46-55 let, dále 28% ve věku 36-45let, 17% nad 55 let, nejmenšími skupinami byli respondenti ve věku 26-35 a to 14%, a ve věku 18-25 a to pouhých 8%. Ţijete: Na venkově Ve vesnici Ve městě

Počet 5 18 49

Procenta 7 25 68

Z této otázky je patrné, ţe nejvíce tázaných respondent ţije ve městě, a to 68%, dále 25% na vesnici a nejmenší skupina ţije na venkově, a to pouhých 7%. 1, Které u těchto terapií znáte? Fyzioterapie Psychoterapie Hipoterapie Muzikoterapie Canisterapie Dramaterapie Arteterapie Ergoterapie Ţádnou

Počet 66 33 28 33 20 17 25 8 1

Procenta 29 14 12 14 9 7 11 3 0

Nejvíce respondentů znalo fyzioterapii – 29%, jako druhá nejznámější terapie byla označena psychoterapie a muzikoterapie, obě 14%. Dále byla ve 12% označena hipoterapie, následovala arteterapie s 11%, canisterapie získala 9%, dramaterapie 7% a na posledním místě se umístila ergoterapie se 3%. Pouze jeden z respondentů označil, ţe nezná ani jeden druh terapie. Nejméně známá ergoterapie je přitom nejvíce pouţívána v běţném ţivotě, kaţdý z nás se většinou odreagovává právě pomocí nějaké práce.

29

2, Jak nahlíţíte na léčbu pomocí různých terapií? JE TO VELMI UŢITEČ NÁ LÉČBA JE TO ZB YTEČ NÉ JE TO ZB YTEČ NÉ JINAK , UVEĎTE

Počet

Procenta

42

58

30 0 0

42 0 0

Z této otázky jasně vidíme, ţe více jak polovina respondentů označuje léčbu pomocí různých terapií za velmi uţitečnou a to 58%, dalších 42% si myslí, ţe by mohla pomáhat, a ţádný z tázaných respondentů neodpověděl záporně, ţe je to zbytečné . 3, Upře dnostňujete spíše medikamentózní léčbu? ANO NE

Počet 25 47

Procenta 35 65

Nadpoloviční většina respondentů neupřednostňuje medikamentózní léčbu, a to 65%, zbytek respondentů 35% ji naopak upřednostňuje. Myslím si, ţe nezbytně jsou obě a nejlepší je jejich spojení. 4, Pokud byste měli moţnost, vyzkoušeli byste některou z výše uvedených terapií? Počet Procenta ANO 69 96 NE 3 4 Výsledek této otázky mě opravdu potěšil, protoţe celých 96% respondentů by rádo vyzkoušelo některou pro ně neznámou terapii. Pouhá 4% b y nechtěla zkusit ţádnou z výše jmenovaných terapií.

Fyzioterapie 5, Vyuţili jste Vy nebo někdo z rodiny tento typ terapie? Počet ANO (já) 52 ANO (rodina) 21 NE 9 TUTO LÉČBU NEZNÁM 0

Procenta 63 26 11 0

30

Většina respondentů jiţ vyuţila sluţeb fyzioterapie osobně, a to 63%. Dále uvádějí, ţe ve 26% ji vyuţila rodina, 11% ji nikdy nevyuţilo a ani jeden z respondentů ji neoznačil jako neznámou. 6, Kdo Vám tuto terapii doporučil? LÉKAŘ KAMARÁD, ZNÁM Ý NIKDO

Počet 54 4 6

Procenta 84 6 9

Doporučení od lékaře bylo nejčastější odpovědí, coţ je 84% ze všech tázaných, coţ se dalo předpokládat, 9% z tázaných označili, ţe jim tuto léčbu nikdo nedoporučil, a posledních 7% označilo, ţe se o této léčbě dovědělo od kamaráda. 7, Jaký byl důvod navštěvování? Počet SPORTOVNÍ ÚRAZ NEHODA (např. a utonehoda,...) VROZENÁ VA DA CHRONICKÉ ONEMOC NĚNÍ

26

8 4 34

Procenta 36 11 6 6

Jako nejčastější důvod navštěvování fyzioterapie byl označen v 36% sportovní úraz, jako další důvod byla označena nějaká nehoda a to v 11%, a nejmenší zastoupení zde měly vrozené vady a chronická onemocnění, obě získaly 6%. 8, Jak často? 1 x MĚSÍČNĚ 1 x TÝDNĚ PŘÍLEŢITOSTNĚ JINAK , UVEĎTE

Počet 5 13 28 26

Procenta 7 18 39 36

Častost většinou závisela na tom, jaký důvod mělo navštěvování fyzioterapie, a proto 39% respondentů označilo odpověď příleţitostně, 36% získala druhá nejčastější odpovědí jinak – dle potřeby, následovala odpověď týdně – 18% a na posledním místě se 7% byla odpověď měsíčně. Z toho plyne, ze fyzioterapii málokdo vyuţívá pravidelně, třeba po celý rok. Vţdy jen při potíţích.

31

9, Kolik rehabilitací si ročně necháte napsat? 13 45 VÍCE

Počet 44 23 5

Procenta 61 32 7

Rok je vcelku krátká doba na uzdravení od těţkého onemocnění, a i přesto označilo 61% respondentů, ţe si nechají napsat jen 13 rehabilitací, 32% si jich nechá napsat o něco více (45) a 7% označilo, ţe si jich nechá napsat i více neţ 45. 10, Do jaké míry rehabilitace pomohla? ZBAVILA MĚ BOLE STÍ NEVIDÍM V ÝRAZNÉ ZLEPŠENÍ JAKO B YC H TAM NEB YL(a )

Počet 48 8

Procenta 86 14

0

0

V 86% fyzioterapie pomohla a zbavila respondenta bolestí, v dalších 14% respondenti neviděli výrazný rozdíl, ale nikdo z tázaných neoznačil poslední odpověď, a to, ţe jim vůbec nepomohla a nevidí ţádné zlepšení. Coţ je pro můj výzkum velmi pozitivní. 11, Provádíte doporučené cviky doma? PRAVIDĚLNĚ MÁLOKDY NEMÁM ČAS NEMÁM NÁLA DU NA CO B Y TO B YLO???

Počet 28 32 5 7 0

Procenta 39 44 7 10 0

Na tuto otázku byly vcelku kladné odpovědi, 44% respondentů sice odpovědělo málokdy, 39% pravidelně, 10% ţe nemají náladu, 7% ţe nemají čas a nikdo nepovaţuje cvičení doma za úplně zbytečné, tudíţ na odpověď ,,na co by to bylo?“ označilo 0% respondentů. 12, Jak daleko je nejbliţší rehabilitační centrum? V MÍSTĚ B YDLIŠTĚ 50 KM 100 KM JINÁ VZDÁLE NOST, UVE ĎTE

Počet 49 7 6 0

Procenta 79 11 10 0

Z této otázky je patrné, ţe rehabilitace co se týká dostupnosti po stránce vzdálenostní, je na tom velmi dobře, protoţe 79% respondentů uvedlo, ţe mají rehabilitační centrum, nebo místo,

32

kam na terapii docházejí, právě v místě bydliště. Následných 11% patří 50km vzdálenosti, posledních 10% patří 100km vzdálenosti. 13, Pokud je centrum daleko, podstoupíte cestu? ANO NE RADSI SI ZACVIČÍM DOMA

Počet 41 11 13

Procenta 63 17 20

Na tuto otázku odpovědělo 63% respondentů, ţe by určitě podstoupili cestu, dalších 20% by si raději zacvičilo doma bez odborného personálu, a zbylých 17% by tuto cestu vůbec nepodstoupilo. 14, Kolik utratíte za cestu? (jedna návštěva) NIC 100 – 200 Kč 300 - 500 Kč VÍCE

Počet 36 18 4 1

Procenta 61 31 7 2

V rámci dostupnosti terapií po stránce finanční, se také jeví jako kladná léčba, jelikoţ 61% respondentů uvedlo, ţe za cestu neutratí vůbec nic, dalších 31% uvedlo jednu z niţších částek, 7% uvedlo jiţ částku vyšší a to 300-500 Kč, a zbylá 2% respondentů utratí za cestu více neţ 500 Kč. 15, Hradí návštěvy pojišťovna? ANO NE ČÁSTEČNĚ

Počet 39 18 14

Procenta 55 25 20

Co se týká příspěvků pojišťovny, tak ty přispívají v 55% na fyzioterapii, coţ se velmi cení, protoţe je tento druh doléčení velmi častý a mnohá zranění si jej přímo vyţadují. Dalším 25% pojišťovny nepřispívají vůbec, a 20% pojišťoven přispívá částečně. 16, Jste spokojen(a)s přístupem personálu? NEMÁM V ÝHRADY DOSTAČUJÍCÍ URČITĚ B Y SE NĚCO MĚLO ZMĚNIT NEV YHOVUJÍCÍ

Počet 54 8 1

Procenta 86 13 2

0

0

33

S personálem je to také velmi pozitivní, jelikoţ 86% respondentů označilo, ţe nemá k přístupu personálu ţádné výhrady, následným 13% se zdá být přístup dostačující a poslední 2% patří respondentům, co si myslí, ţe by se mohlo něco změnit. 17, Doporučili byste lide m navštěvovat tuto terapii? ANO SAMOZŘĚ JMĚ MÁ TO JISTÝ V ÝZNAM NEMÁ TO CENU

Počet 53 19 0

Procenta 74 26 0

Z předešlých odpovědí je jasné, ţe většina respondentů doporučí fyzioterapii dále, a 74% tak učinilo. Dalších 26% si myslí, ţe má tato léčba jistý význam, ale nevěří ji úplně tak, aby ji doporučila svým známým, a ţádný z respondentů si nemyslí, ţe to vůbec nemá cenu.

Arteterapie 18, Jaký je Váš vztah k výtvarnému umění? VELMI KLADNÝ VŠEOBECNÝ PŘEHLE D MÁM NEZA JÍMÁM SE O NĚ J

Počet 13 25 34

Procenta 18 35 47

Jak jsem předpokládala, lidé se o terapii pomocí výtvarného umění mnoho nezajímají, a můţeme vidět i v této otázce. 47% respondentů se vůbec nezajímá o výtvarné umění ţádným způsobem, následujících 35% má alespoň všeobecný přehled a zbývajících 18% má vztah velmi kladný. 19, Věnujete se výtvarnému umě ní, alespoň částečně i doma? Počet PRAVIDĚLNĚ 4 MÁLOKDY 28 NEMÁM ČAS 19 NEMÁM NÁLA DU 0

Procenta 8 55 37 0

Z výsledku předchozí otázky je jasné, ţe bude mít málokdo chuť věnovat se výtvarnému umění i doma. 55% respondentů odpovědělo, ţe se mu věnují málokdy, 37% ţe na to nemají čas, pouhých 8% se mu věnuje pravidelně a naštěstí nikdo neoznačil, ţe na něj nemá náladu.

34

20, Upře dnostňujete spíše MALBU KRESBU JINÉ TECHNIK Y

Počet 12 14 18

Procenta 27 32 41

Pokud se respondenti věnují výtvarnému umění, snaţila jsem se zjistit jaká technika je pro ně nejpříjemnější, a jiné techniky získaly 41%, coţ mě velmi překvapilo, následující kresba získala 32% a moje neoblíben technika malba získala na posledním místě 27%. 21, Pokud malujete, radši děláte PRSTY ŠTĚTCEM JINÉ TECHNIK Y, UVE ĎTE

Počet 3 21 3

Procenta 11 78 11

Dále v rámci arteterapie bych upřednostňovala malbu prsty, protoţe si myslím, ţe umocní proţitek z práce s barvami, ovšem nejvyšší počet získala malba štětcem, a to 78%, zbylé dvě techniky získaly stejně, a to 11% malba prsty a jiné techniky, u kterých respondenti často uváděli počítačovou grafiku.

Muzikoterapie 22, Myslíte si, ţe máte hudební sluch? ANO NE ČÁSTEČNĚ

Počet 38 14 19

Procenta 54 20 27

Jak je vidět, Češi jsou hudební národ a tudíţ 54% respondentů uvedlo, ţe si myslí, ţe mají hudební sluch, dalších 27% uvedlo, ţe pouze částečně a zbylých 20% přiznalo, ţe nemají hudební sluch vůbec. 23, Myslíte si, ţe by mohla hudba léčit? URČITĚ MOŢNÁ TROCHU VŮBEC

Počet 39 28 2

Procenta 57 41 3

Vzhledem k předchozí otázce, kdy více jak polovina respondentů označila, ţe má hudební sluch, tak je tady pravděpodobné, ţe si mnoho tázaných myslí, ţe má hudba léčebné účinky. 35

Myslí si to 57% respondentů, dalších 41% si myslí, ţe by mohla trochu léčit a zbylá 3% si myslí, ţe je vůbec nemá. 24, Věnujete se aktivně hudbě i doma? PRAVIDĚLNĚ MÁLOKDY NEMÁM ČAS NA CO B Y TO B YLO?

Počet 18 34 8 2

Procenta 29 55 13 3

Bohuţel dnešní hektická doba zřejmě neumoţňuje více se věno vat i tomuto druhu odreagování, a proto 55% respondentů označilo, ţe se hudbě věnují jen málokdy, aţ na druhém místě je odpověď ,,pravidelně“ a to s 29%, následných 13% nemá na hudbu čas, a poslední 3% respondentů si myslí, ţe je to zbytečné.

Dramaterapie 25, Myslíte si, ţe by he rectví mohlo být uţitečné při léčbě některých onemocnění? Počet Procenta ANO 18 28 NE 7 11 MOŢNÉ TO JE 39 61 Mnoho respondentů o této terapii moc neví, a je logické, ţe 61% označilo odpověď, ţe by mohla pomáhat, dalších 28% si myslí, ţe pomáhá určitě, a 11% má názor ten, ţe nemůţe být herectví prospěšné lidskému zdraví.

Hipoterapie 26, Setkali jste se jiţ dříve s jízdou na koni? ANO NE

Počet 26 42

Procenta 38 62

Předpokládala jsem, ţe všichni nejsou nadšenci pro aktivity se zvířaty a proto výsledek této otázky není nijak překvapivý, 62% respondentů se nikdy nesetkalo s jízdou na koni, a ostatních 38% ano.

36

27, Chtěli byste to někdy vyzkoušet? ANO NE

Počet 42 24

Procenta 64 36

Myslela jsem si, ţe ti, kteří jízdu na koni nikdy nezkusili, budou chtít určitě někdy zkusit projíţďku na tomto ušlechtilém zvířeti. Stalo se tak, a 64% respondentů by to rádo zkusilo, ostatních 36% má zřejmě strach nebo jiné důvody a zkusit to nechtějí. 28, Kůň je velké zvíře, máte z něj strach? ANO NE TROCHU

Počet 19 21 18

Procenta 33 36 31

Ano, skutečně je kůň velké zvíře, ale nemyslím si, ţe by z něj měl mít člověk strach, to se mi také potvrdilo, protoţe 36% respondentů označilo, ţe strach nemají, 33% zase naopak strach mají a zbylých 31% respondentů má strach jen trochu. 29, Vyuţili jste Vy, nebo někdo z rodiny tento typ terapie? Počet ANO (já) 5 ANO (rodina) 5 NE 46 TUTO LÉČBU NEZNÁM 2

Procenta 9 9 79 3

Stejně jako u jízdy na koni, 79% respondentů nikdy nevyuţilo této terapie, 9% respondentů ji vyuţilo osobně, 9% vyuţila respondentova rodina a 3% dokonce odpověděla, ţe tuto léčbu neznají. Myslím si, ţe je to velká škoda, protoţe tato terapie můţe být velmi přínosná a to nejen fyzicky. 29, Vyuţili jste Vy, nebo někdo z rodiny tento typ terapie? Počet NEHODA, ÚRAZ (např. 3

Procenta 33

4 2

44 22

autonehoda, ...) VROZENÁ VA DA CHRONICKÉ ONEMOC NĚNÍ

Pokud tázaní navštívili tuto terapii, nejčastějším důvodem jak jsem se domnívala, vyla nějaká vrozená vada a to ve 44%, v následujících 33% byla dalším důvodem nějaká nehoda či úraz a ve zbývajících 22% bylo důvodem navštěvování chronické onemocnění.

37

31, Bylo to uţitečné? VIDITELNÉ ZLEPŠENÍ NEVIDÍM V ÝRAZNÉ ZMĚNY MYSLÍM, ŢE JE ZB YTEČNÁ

Počet 9 0 0

Procenta 100 0 0

Samozřejmě, ţe příznivci této terapie označili ve 100% odpověď viditelné zlepšení a nikdo z nich neoznačil moţnosti, ţe nevidí výrazné změny a ţe si myslí, ţe je tato léčba zbytečná. Jak jsem jiţ uvedla výše, má tato terapie velmi pozitivní vlivy nejen na fyzickou stránku osoby, ale i na jeho psychickou rovnováhu. 32, Přemýšleli jste o zakoupení vlastního koně ? ANO NE ZATÍM JSEM NEPŘEMÝŠLEL(A)

Počet 0 14 4

Procenta 0 78 22

Ani jsem nepředpokládala, ţe by si někdo z respondentů chtěl pořídit vlastního koně, ale i takové znám, kteří si pořídili pro své handicapované dítě koníka jako kamaráda a pomocníka v léčbě. Z tohoto dotazníku ale plyne, ţe 78% respondentů nikdy nepřemýšlelo, ţe by si pořídila vlastního koně, a 22% zatím nepřemýšlela, tudíţ je moţnost, ţe třeba ještě přemýšlet bude. 33, Dostáváte na tuto te rapii ně jaké příspěvky? ANO NE ČÁSTEČNĚ

Počet 0 9 0

Procenta 0 100 0

Tady je odpověď jednoduchá, na tuto terapii se dostávají příspěvky asi ve velmi výjimečných případech, takţe 100% respondentů odpovědělo, ţe ţádné příspěvky nedostává. 34, Doporučili byste lide m navštěvovat tuto terapii? ANO SAMOZŘE JMĚ MÁ TO JISTÝ V ÝZNAM NEMÁ TO CENU

Počet 13 6 0

Procenta 68 32 0

Jsem ráda, ţe by 68% respondentů dále doporučilo tuto terapii i dalším lidem, a také ţe 32% respondentů uvedlo, ţe to má jistý význam a 0% získala odpověď, ţe to nemá cenu. Z toho plyne, ţe by mělo hipoterapii vyzkoušet větší mnoţství zájemců, jelikoţ má velmi dobré 38

ohlasy. Já osobně tuto terapii vřele doporučuji a nejen terapii, samozřejmě ţe i pouhou jízdou na koni člověk přijde na jiné myšlenky a uvolní napjaté svalstvo.

Canisterapie 35, Myslíte si, ţe zrovna pes je vhodné zvíře pro te rapii? Počet ANO 51 NE 11

Procenta 82 18

Jsem ráda, ţe si 82% respondentů myslí, ţe je pes vhodné zvíře pro terapie, protoţe jsem sama příznivcem těchto druhů terapií. Naopak nechápu zbylých 18% respondentů co označilo psa za nevhodného k terapii. Jak jsem jiţ uvedla, mají zřejmě strach či špatné osobní zkušenosti. 36, Vlastníte psa? ANO NE ZATÍM NE

Počet 28 36 8

Procenta 39 50 11

Pes je v dnešní době součástí skoro kaţdé domácnosti, plní nejen funkci hlídače, ale i funkci kamaráda i společníka dětem, či starším lidem, ale bohuţel bytové podmínky pejskům nevyhovují a tak 50% respondentů psa nevlastní, 39% tedy psa vlastní, a zbylých 11% by v budoucnu vlastnit psa chtělo. 37, Nemáte z terapií pomocí zvířat strach? ANO NE TROCHU

Počet 17 39 16

Procenta 24 54 22

Trochu překvapivě vyšlo z této otázky, ţe 54% respondentů nemá z animoterapie strach, předpokládala jsem spíše opak, vzhledem k některým výsledkům z výše uvedených otázek a odpovědí. Dalších 24% označilo, ţe strach mají a zbylých 22% označilo, ţe mají strach jen trochu.

39

Výsledek výzkumu H1: Většina respondentů označí ze všech jmenovaných terapií právě fyzioterapii. Jak je patrné z otázky č. 6, na lékařské doporučení dá nejvíce respondentů, a vyuţije právě fyzioterapii, avšak to nebylo hlavním předmětem mojí hypotézy. Je vidět, ţe je fyzioterapie skutečně nejvíc známá (viz. otázka č.1), jelikoţ 66 ze 72 respondentů ji označilo za známou. Přesně 29 % respondentů ji tudíţ zná. Hypotéza byla potvrzena

30

Procenta

25 20 15

10 5 0

Graf č. 1

40

H2: Více jak polovina respondentů povaţuje terapie za velmi uţitečné. Tato hypotéza se týká otázky č. 2, a je zde vidět, ţe 58 % respondentů označilo terapii jako velmi uţitečnou léčbu. Hypotéza byla potvrzena

70 60

procenta

50 40 30 20 10 0 -JE TO VELMI UŽITEČNÁ LÉČBA

- MOHLA BY POMÁHAT

- JE TO ZBYTEČNÉ

- JINAK, UVEĎTE :

Graf č. 2

41

H3: Většina nehandicapovaných respondentů nikdy nevyuţilo animoterapii. Jak se ukázalo, i tato hypotéza byla pravdivá, proto ţe hipoterapii znalo pouhých 12% respondentů a canisterapie na tom byla ještě o něco hůře, tu označilo za známou pouhých 9% respondentů (viz. Graf č.1). Tuto hypotézu mi ještě zpestřila odpověď jedné z respondentek, která si myslela, ţe se terapie provádí i pomocí hadů, nebo myší. Pro příklad jsem přiloţila graf, týkající se otázky 29, je na něm patrné, ţe 79% respondentů nikdy nevyuţilo jednu z animoterapie, konkrétně hipoterapii. Hypotéza byla potvrzena

90 80 70

procenta

60 50

40 30 20 10 0 • ANO (já)

• ANO ( rodina)

• NE

• TUTO LÉČBU NEZNÁM

Graf č. 3

42

H4 : Většina respondentů označí za více vyuţívanější arteterapii neţ muzikoterapii. Zde je vidět, ţe hypotéza nebyla správná, protoţe jsem si myslela, ţe arteterapie je známější. Graf č. 1 nám to však vyvrací. Protoţe v otázce č. 18 (Graf č. 4) označilo 47 % respondentů, ţe se vůbec nezajímá o výtvarné umění. Zato v otázce č. 22 (Graf č.5) označilo 54 % respondentů, ţe má hudební sluch, a z toho vyplývá jejich kladný vztah k hudbě jako takové, tím pádem i k muzikoterapii. Hypotéza nebyla potvrzena

50

45 40

procenta

35

30 25 20 15

10 5 0 - VELMI KLADNÝ

- VŠEOBECNÝ PŘEHLED MÁM

- NEZAJÍMÁM SE O NĚJ

Graf č. 4

60 50

procenta

40 30 20 10 0

- ANO

- NE

- ČÁSTEČNĚ

Graf č. 5

43

4.4 Závěry šetření a doporučení pro pedagogickou praxi Touto prací jsem se snaţila přiblíţit pojmy rehabilitace, terapie a relaxace. Mým záměrem bylo ukázat, jak jsou tyto léčebné prostředky důleţité, a ţe většina lidí je povaţuje za nedílnou součást jejich ţivota. Nepředpokládala jsem, ţe by mohli všichni dotázaní znát všechny formy terapií, ale mile mě překvapila skutečnost, ţe by většina z nich chtěla vyzkoušet i ty méně známé. Vzhledem k tomu, ţe je animoterapie zastřená fyzioterapií, jak z výzkumu vyšlo najevo, myslím si, ţe by se měla více prosazovat, a tudíţ dostávat od státu větší podporu, protoţe sama vím, jak je nákladné zvíře ţivit a udrţovat ho v dobré kondici. Výzkum splnil svůj účel, jelikoţ mým tajným přáním bylo vyvrátit názor, ţe terapie patří mezi okrajově pouţívané léčebné metody. Dále mě zajímalo, v jakém rozsahu a kvalitě jsou terapeutické sluţby nabízeny a jaké je celkové povědomí o těchto metodách v okruhu široké veřejnosti. V rámci výzkumného šetření, se mi podařilo získat zajímavé informace. Bylo zjištěno, ţe více jak polovina z oslovených respondentů je terapiím nebo rehabilitačním aktivitám nakloněna. V závěru bych ráda vymezila určitá doporučení pro pedagogy, kteří se rozhodnou realizovat terapeutické aktivity u dětí ať uţ zcela zdravými, či nějak handicapovanými. Tato doporučení mají napomoci smysluplnému a přínosnému průběhu terapeutických sezení, sniţují u dětí nevhodné projevy chování. Vymezila jsem je na základě získaných zkušeností a ze studia speciální pedagogiky a některých uvedených pramenů. Při terapeutických sezeních je přínosné např. vymezení jasných pravidel chování, pravidelný reţim a řád kaţdého sezení (např. úvod v kruhu, motivace, instrukce, vlastní činnost, úklid, závěrečná reflexe, plánování a dostatek času na jednotlivé činnosti. Účast dítěte a tvorba by měla být dobrovolná, dále navozujeme přátelskou atmosféru klidným, trpělivým a citlivým přístupem. Děti bychom měli vést k zamyšlení a učit je přátelskému postoji, naslouchání, vnímání, ocenění druhých.

44

Závěr Terapie a rehabilitace, jsou úzce spojeny s relaxací. Ta je nedílnou součástí terapeutického procesu a nachází své uplatnění u téměř všech skupin jedinců. Tato bakalářská práce se zabývá všeobecně těmito léčebnými prostředky, nejvíce jsem však popsala fyzioterapii, která vítězí u tázaných respondentů, a následně hipoterapií, která naopak vítězí u mě osobně, jakoţto jezdce a milovníka zvířat. Terapie se v České republice začíná stále více rozvíjet a zdokonalovat. Je to velmi důleţitá léčebná metoda, která v sobě pojí aspekty rozvoje motorických i psychických funkcí. Vytváří pro své klienty nový sociální prosto r a přispívá i k rozvoji jejich zájmů. Zabývá se celou osobností, je zaměřená na vztah člověka k okolí a pokud se jedná o terapii dětskou, většinou vtahuje celou rodinu do svého dění. Terapie obecně lze povaţovat za podpůrnou léčbu zahrnující integraci v plné míře. Je- li zajištěna odpovídající kvalita, pak mají klienti příleţitost díky terapii zmírnit své handicapy a zkvalitnit svůj dosavadní ţivot. Mezi cíle, které jsem si kladla u této práce patřila snaha poskytnout nový ucelený pohled na tuto oblast. Dále vymezit přínos terapie, rehabilitace a relaxace jakoţto cenných léčebných metod. Domnívám se, ţe stanovené cíle se podařilo naplnit. Při tvorbě svojí práce jsem se snaţila vycházet nejen ze zdrojů literatury dostupné na našem trhu, ale pátrala jsem i po zahraničních autorech. Na základě zjištěných faktů se domnívám, ţe terapie, rehabilitace i relaxace mohou být jedním z plnohodnotných přístupů, který napomáhá rozvoji celé osobnosti, ve smyslu rozvíjení jemné motoriky a dalších pozitivních změn v oblasti celkové hybnosti. Jako neméně významný vidím vliv terapeutických aktivit na emocionální stránku člověka, který při provozování některých z nich zaţívá pocity radosti a štěstí. Terapie a rehabilitace nejsou samozřejmě všemocné, jsou však silným pomocníkem a podporou při rekonvalescenci a navrácení do plnohodnotného ţivota. Tato práce je z mého pohledu jakousi vstupní branou a pouhým nastíněním problematiky terapie, rehabilitace a relaxace. Její zpracovávání mě dovedlo k závěru, ţe i do budoucna se chci v této problematice vzdělávat a čerpat cenné náměty pro svoji práci ve speciální pedagogice.

45

Shrnutí Bakalářská práce se zabývá problematikou terapie a rehabilitace a je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. Obsahem práce v teoretické části je seznámení s pojmy rehabilitace, terapie a relaxace. Ve výzkumné části jsem pomocí dotazníkového šetření zjišťovala názor na tyto léčby, a jestli je vůbec dotázaní lidé znají. V práci jsou podány základní informace o realizaci terapií a rehabilitací. Podrobněji se zabývám jednou pro mě důleţitou a zajímavou léčbou, a tou je hipoterapie. Dále jsem se také více rozepsala o fyzioterapii, protoţe si myslím, ţe je v dnešní době velmi vyuţívána. Je definována její úloha při zotavování se a znovu navrácení funkčnosti pohybového systému. Je zde rozepsána i problematika některých onemocnění, která souvisí právě s rehabilitacemi či terapiemi.

Resumé This thesis deals with problems of therapy and physiotherapy. It is divided into the teoretical and the practical part with the research. The subject of the theoretical part is the identification of the term physiotherapy, therapy and relaxation. In the empirical part we found out the opinion of these treatments and if they are known in ordináty life. In this dissertation are basic informations about realization of therapy and physiotherapy. I am very interested in hipotherapy and physiotherapy and i writed more information about them, because I think, the physiotherapy is very usefull in toda´s world. There is definition of physiotherapy´s mission – return functions of movement. There is a dilemma of some diseases which are related to therapy and physiotherapy.

46

Použitá literatura 1. LIEBMANNOVÁ, M. Skupinová arteterapie. Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 280 s. ISBN 80-7178-864-3. 2. PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-85931-65-6. 3. SIEGELOVÁ J., SVOBODOVÁ, J., SVAČINOVÁ, H. a kol. Pokyny pro vypracování bakalářské práce. Masarykova univerzita v Brně,(Lékařská fakulta), 2004. ISBN 80-210-3485-8 4. HROMÁDKOVÁ, J. a kol. Fyzioterapie. H a H, 1999. 432s. ISBN 80- 86022-45-5 5. RASHID, M. Koně nikdy nelţou. Ostrava: Montanex, 2006 ISBN 80-7225-202 6. KRATOCHVÍL, S. Psychoterapie – směry, metody, výzkum. Praha: Aviceum, 1970 7. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-010-7 8. MULLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice teorie a metodika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-107-53 9. DOSTÁLOVÁ, S. Arteterapie. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-010-7 10. VÁVROVÁ, E., PODRÁPSKÁ, J., VLACHOVÁ, M. Povídání o hipoterapii. Vyškov: PIAFA, 1996. ISBN 001- 597-432 11. GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. Praha: Grada Publishing, ISBN 8071697893 12. SVOBODOVÁ, I. Výběr psa pro canisterapii aneb genetika je věda komplikovaná. In Mezinárodní seminář o zooterapiích k tvorbě metodiky. Brno: Sdruţení Filia, 2004. s. 77-79 13. VALENTA, M. Dramaterapie. Praha: PORTÁL, 1998, ISBN: 80-7178-586-5 14. VYMĚTAL, J. Muzikoterapie. Praha: PORTÁL, 2000, ISBN: 80-247-0723-3 15. BLAHUTKOVÁ, M., KOUBOVÁ, J. Psychomotorika aneb proţitek z pohybu. I.vyd. Brno: ÚTK PdF MU, 1995. 55 s.

47

16. BLAHUTKOVÁ,M. Psychomotorika. 1.vyd. Brno: MU, 2003. ISBN 80-210-3067-4. 17. ZELEIOVÁ, J. Muzikoterapie. Praha: PORTÁL, 2007, ISBN 978-80-7367-237-9 18. CAMBELLOVÁ, J. Techniky arteterapie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 199 s. ISBN 80-7178-204-1. 19. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: PORTÁL, 2007, ISBN 978-88-0736-733-90

Internetové zdroje 20. Hipoterapie Epona [online]. [cit. 2008-03-03] . Dostupné z WWW: . 21. Psi pro ţivot [online]. [cit. 2008-03-03] . Dostupné z WWW: < http://www.psiprozivot.cz>. 22. Ordinace.cz [online]. [cit. 2008-01-22] . Dostupné z WWW: . 23. Fyzioterapie.cz [online]. [cit. 2008-01-23] . Dostupné z WWW: . 24. Koník.cz [online]. [cit. 2008-02-19] . Dostupné z WWW: . 25. Canisterapie.cz [online]. [cit. 2008-02-18] . Dostupné z WWW: .

48

Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Fotografie

49

Dotazník Cílem tohoto dotazníku je udělat veřejný průzkum u lidí různého věku, jestli jiţ někdy v průběhu svého ţivota vyuţili nějakou z terapií nebo rehabilitací a proč, jaký na ně mají názor, jestli byli spokojeni či ne, která z terapií je nejvíce známá, jaká je dostupnost jak po finanční stránce, tak i po té vzdálenostní. Dotazník je určen široké veřejnosti. Stručné vysvětlení : Co je to vlastně te rapie? Je to určitá léčba, , léčebný postup či způsob léčby. Rehabilitace – navrácení porušené funkce,nápravné cvičení či nápravné lékařství. Tento dotazník mi velmi pomůţe při mém výzkumném šetření v rámci studia speciální pedagogiky. Předem děkuji za Vaši spolupráci a trpělivost při vyplňování. Zakrouţkujte vyhovující odpověď : Pohlaví : • ŢENA • MUŢ

Věk :

• 18- 25 • 26- 35 • 36- 45 • 46- 55 • JIN Ý, UVEĎTE

Ţijete : • NA VENKOVĚ • NA VESNICI • VE MĚSTĚ

1) Které z těchto terapií znáte? • FYZIOTERAPIE • PSYCHOTERAPIE • HIPOTERAPIE • MUZIKOTERAPIE • CANISTERAPIE • DRAMATERAPIE • ARTETERAPIE • ERGOTERAPIE • ŢÁDN OU

2) Jak nahlíţíte na léčbu pomocí různých te rapií? • JE TO VELMI UŢITEČNÁ LÉČBA • MOHLA BY POMÁHAT • JE TO ZBYTEČNÉ • JINAK, UVEĎTE :

3) Upřednostňujete spíše medikamentózní léčbu? • ANO • NE

4) Pokud byste měli moţnost, vyzkoušeli byste některou z výše uvedených te rapií? • ANO • NE

Fyzioterapie

5) Vyuţili jste Vy nebo někdo z rodiny tento typ terapie? • ANO (já) • ANO (rodina) • NE • TUTO LÉČBU NEZNÁM

6) Kdo Vám tuto te rapii doporučil? • LÉKAŘ • KAMARÁD, ZNÁMÝ • NIKDO

7) Jaký byl důvod navštěvování? • SPORTOVNÍ ÚRAZ • NEHODA (např. autonehoda, ...) • VROZENÁ VADA • CHRONICKÉ ONEMOCNĚNÍ

8) Jak často ?

• 1x MĚSÍČNĚ • 1x TÝDNĚ • PŘÍLEŢITOS TNĚ • JINAK, UVEĎTE :

9) Kolik rehabilitací si ročně necháte napsat? • 13 • 45 • VÍCE

10) Do jaké míry rehabilitace pomohla? • ZBAVILA MĚ BOLESTÍ • NEVIDÍM VÝRAZNÉ ZLEPŠENÍ • JAKO BYCH TAM NEBYL(a)

11) Provádíte doporučené cviky doma? • PRAVIDĚLNĚ • MÁLOKDY • NEMÁM ČAS • NEMÁM NÁLADU • NA CO BY TO BYLO???

12) Jak daleko je nejbliţší rehabilitační centrum? • V MÍSTĚ BYDLIŠTĚ • 50 KM • 100 KM • JINÁ VZDÁLENOST, UVEĎTE:

13) Pokud je centrum daleko, podstoupíte cestu? • ANO • NE • RADSI SI ZACVIČÍM DOMA

14) Kolik utratíte za cestu? (je dna návštěva) • NIC • 100 – 200 Kč • 300 - 500 Kč • VÍCE

15) Hradí návštěvy pojišťovna? • ANO • NE • ČÁSTEČNĚ

16) Jste spokojen s přístupe m personálu? • NEMÁM VÝHRADY • DOS TAČUJÍCÍ • URČITĚ BY SE NĚC O MĚLO ZMĚNIT

• NEVYHOVUJÍC Í

17)Doporučili byste lidem navštěvovat tuto terapii? • ANO SAMOZŘĚJMĚ • MÁ TO JISTÝ VÝZNAM • NEMÁ TO CEN U

Arteterapie

18, Jaký je Váš vztah k výtvarnému umění? • VELMI KLADNÝ • VŠEOBECNÝ PŘEHLED MÁM • NEZAJÍMÁM SE O NĚJ

19) Věnujete se výtvarné mu umění,alespoň částečně i doma? • PRAVIDĚLNĚ • MÁLOKDY • NEMÁM ČAS • NEMÁM NÁLADU

20) Upřednostňujete spíše • MALBU • KRESBU • JINÉ TECHNIK Y

21)Pokud malujete, radši děláte • PRSTY • ŠTĚTCEM • JINÉ TECHNIK Y, UVEĎTE :

Muzikoterapie 22) Myslíte si, ţe máte hudební sluch? • ANO • NE • ČÁSTEČNĚ

23) Myslíte si ţe by mohla hudba léčit? • URČITĚ • MOŢNÁ TROCHU • VŮBEC

24) Věnujete se aktivně hudbě i doma? • PRAVIDĚLNĚ • MÁLOKDY • NEMÁM ČAS • NA CO BY TO BYLO?

Dramaterapie 25) Myslíte si, ţe by herectví mohlo být uţitečné při léčbě některých one mocnění? • ANO • NE • MOŢNÉ TO JE

Hipoterapie

26) Setkali jste se jiţ dříve s jízdou na koni? • ANO • NE

27) Pokud ne,chtěli byste to někdy vyzkoušet? • ANO • NE

28) Kůň je velké zvíře, máte z ně j strach? • ANO • NE • TROC HU

29) Vyuţili jste Vy, nebo někdo z rodiny tento typ terapie? • ANO (já) • ANO ( rodina) • NE • TUTO LÉČBU NEZNÁM

Pokud ano: 30) Jaký byl důvod navštěvování? • NEHODA, ÚRAZ (např. autonehoda, ...) • VROZENÁ VADA • CHRONICKÉ ONEMOCNĚNÍ

31) Bylo to uţitečné?

• VIDITELNÉ ZLEPŠEN Í • NEVIDÍM VÝRAZNÉ ZMĚNY • MYSLÍM, ŢE JE ZBYTEČNÁ

32) Pře mýšleli jste o zakoupení vlastního koně ? • ANO • NE • ZATÍM JSEM NEPŘEMÝŠLEL(A)

33) Dostáváte na tuto terapii nějaké příspěvky? • ANO • NE • ČÁSTEČNĚ

34)Doporučili byste lidem navštěvovat tuto terapii? • ANO SAMOZŘEJMĚ • MÁ TO JISTÝ VÝZNAM • NEMÁ TO CEN U

Canisterapie 35)Myslíte si, ţe zrovna pes je vhodné zvíře pro terapii? • ANO • NE

36) Vlastníte psa? • ANO • NE • ZATÍM NE

37, Nemáte z terapií pomocí zvířat strach? • ANO • NE • TROC HU

Fotografie Canisterapie

Hipoterapie