Teorie práva První cvičení – Pojem práva
Co je to právo? Odpověď na otázku „Co je to právo?“ je poměrně komplikovaná. Čím to, že odpověď na otázku „Co je to botanika?“ nebo „Co je to medicína?“ nečiní takové potíže, jak je tomu při prvně položené otázce? Každý průměrně vzdělaný člověk bude vědět, že botanika je přírodní věda zabývající se rostlinami. Stejně tak po kratším přemýšlení dojde k závěru, že medicína je postup lékařů ke zlepšení lidského zdraví. Jak je ovšem možné, že se nám nedostává jednoduché odpovědi u práva? Ulehčeme si trápení a přiznejme si, že jednoduchá a vyčerpávající definice neexistuje.
Když se řekne právo Ačkoliv neexistuje jednoduchá definice, každému při vyřčení slova právo něco vytane na mysli. Zkuste tedy sepsat, alespoň pět pojmů, které Vás napadnou, když se řekne právo: -
Patrně ve Vašem výčtu nebudou chybět slova jako: zákon, spravedlnost, pravidla, či zákazy. Pokud máte trochu širší právní povědomí, napadly Vás pojmy jako: soubor pravidel nebo systém norem. A upřímně řečeno, nejste úplně vedle. Právo je potřeba představit si jako polévku připravovanou ve velikém hrnci. Jelikož jsme ji nevařili, neznáme přesně její ingredience. Po pár lžičkách budeme schopni říct, že jsou tam brambory, cibule, mrkev, celer, párky, sůl, pepř, nějaké koření, mouka na zahuštění a samozřejmě spousta vody.
V případě práva nehovoříme o ingrediencích, ale o rovinách či významu pojmu právo.
Významy práva Normativní rovina právo je systém pravidel regulujících chování lidí, př.: „Je zakázáno krást“, „Po silnicích se jezdí vpravo“, „Určité stromy lze kácet jen od 1.10. do 31.3.“, (doplňte další své příklady)
Sociální rovina
právo je určeno tím, jak vypadá společnost a zároveň určuje jak má společnost fungovat, reguluje společenské vztahy
Axiologická rovina právo není hodnotově neutrální, je založeno na určitých hodnotách, které potom chrání a prosazuje, př.: právo chrání život, a proto kriminalizuje jednání, které život ohrožuje, nepřipouští trest smrti apod., právo ctí rovnost občanů státu i cizinců, proto dává cizincům speciální práva – mohou jednat před soudem za pomoci tlumočníka (doplňte další své příklady)
Politická rovina
pro tvůrce práva je právo nástrojem k prosazení svých zájmů, př.: zákonodárce chce zvýšit gramotnost obyvatelstva a zavede povinnou školní docházku, zákonodárce si myslí, že hazard je nežádoucí, a proto jej zakáže (doplňte další své příklady)
Mocenská rovina
právo disponuje nástroji, jak si vynutit dodržování vlastních pravidel, když se jim adresát (člověk, korporace) nepodvolí dobrovolně: v obci se smí jet max. rychlostí 50 km/h – ten, kdo
nedodržuje, přijde o body a dostane pokutu; smlouva o převodu nemovité věci musí být písemná – pokud ji někdo uzavře ústně, je neplatná a právo se tváří, jako by uzavřena nebyla (doplňte další své příklady)
Informační rovina
právo nejen že přikazuje, jak se má člověk chovat, ale zároveň díky právu člověk ví, jak se má chovat, zná obsah onoho příkazu, právě díky právu se dozvídá, jaké je ono pravidlo chování, které má dodržovat
Jak již bylo naznačeno výše, právo zahrnuje všechny uvedené roviny a ještě něco navíc. Abychom však měli zastřešující pojem, říkáme, že: PRÁVO JE MULTIDIMENZIONÁLNÍ FENOMÉN, přičemž dimenzemi – rozměry práva – jsou právě ony uvedené roviny.
Normativní rovina Normy (norma=pravidlo chování) jsou základním stavebním kamenem každého právního řádu. Regulují chování adresátů. Zajímavostí je, že v každém státě lze právní normy rozčlenit přibližně do pěti kategorií a toto rozčlenění by po zralé úvaze měl zvládnout i naprostý laik. Normy přikazující chování a stanovující sankci za nedodržení Jde o normy, které stanovují vlastní pravidla chování, takříkajíc v každodenním životě. Rovněž stanovují, co se stane, když nebudou dodrženy. Př.: Účastník silničního provozu je povinen jezdit vpravo. Osoba, která uvádí na trh obalový prostředek, je povinna, pod hrozbou pokuty, informovat své odběratele o tom, že obalový prostředek odpovídá zákonným požadavkům… (doplňte další své příklady)
Normy regulující vznik, trvání, změnu a zánik smluvních vztahů Do této skupiny patří normy, které, jak již uvedeno výše regulují podmínky uzavírání smluv, obsah práv a povinností, které ze smlouvy vyplývají, jejich změnu, ale i zánik. Př.: Smlouva o prodeji nemovité věci musí mít písemnou formu. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje kupujícímu věc předat a kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit za ni kupní cenu… (doplňte další své příklady)
Normy regulující odpovědnost za škodu Do nadepsané skupiny budeme řadit normy, které řeší otázku toho, kdo odpovídá za způsobenou škodu, jakým způsobem ji má nahradit a v jakém rozsahu, zda se odpovědnost dělí určitým klíčem mezi ty, kdo škodu způsobily. Př.: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil v důsledku porušení své právní povinnosti. Hradí se škoda skutečně vzniklá stejně jako ušlý zisk… (doplňte další své příklady)
Procesní normy Předešlé tři kategorie shrnovaly normy, které stanovují práva a povinnosti. Neřešili ovšem otázku, co dělat, když někdo své povinnosti poruší a nehodlá své porušení odčinit. Procesní normy nám v takovém případě říkají, před kterým orgánem veřejné moci se poškozená strana domůže svého práva a jakým postupem. Př.: Obecným soudem žalovaného je soud, v jehož obvodu má žalobce trvalé bydliště. Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisu, činit z něj opisy a výpisy… (doplňte další své příklady)
Metanormy – pravidla pro pravidla Mezi tzv. metanormy nebo též metapravidla, řadíme takové normy, které určují, za jakých podmínek a jakým způsobem je možno přijmout nová pravidla, stávající pravidla změnit nebo popřípadě zrušit. Jde tedy o pravidla pro přijímání právních předpisů. Př.: Zákonodárnou iniciativu má Vláda ČR, skupina poslanců, skupina senátorů nebo vyšší územně samosprávný celek. Pro přijetí zákona poslaneckou sněmovnou je potřeba hlasů nadpoloviční většiny přítomných poslanců… (uveďte další své příkazy)
Objektivní a subjektivní právo Pojem právo můžeme vnímat ve smyslu objektivním nebo subjektivním. Objektivním právem (law) je souhrn platných právních pravidel a principů. Mohli bychom na něj vztáhnout úvodní definici o multidimenzionálním fenoménu. Právo ve smyslu subjektivním (right) je právem jedince a odpovídá přibližně termínu oprávnění. O subjektivním právu hovoříme vždy, když říkáme: „Mám právo na …“