Teorie mezinárodního obchodu a jejich praktické využití v zahraničně obchodní politice ČR. diplomová práce

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a správa

Teorie mezinárodního obchodu a jejich praktické využití v zahraničně obchodní politice ČR International trade theory and its practical use in the Czech foreign trade policy

diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor práce:

Ing. Monika JANDOVÁ

Petra STRÝČKOVÁ

Brno, duben 2006

1

2

3

Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce:

Název práce v angličtině:

Katedra: Vedoucí bakalářské práce: Rok obhajoby:

Petra Strýčková Teorie mezinárodního obchodu a jejich praktické využití v zahraničně obchodní politice ČR The international trade theory and its practical use in the Czech foreign trace policy ekonomie Ing. Monika Jandová 2006

Anotace Cílem diplomové práce „Teorie mezinárodního obchodu a jejich praktické využití v zahraničně obchodní politice ČR“ je analyzovat vztah teorie mezinárodního obchodu a praxe zahraničního obchodu a zahraničně obchodní politiky ČR. Předmětem mého zkoumání bude hledání odpovědí na otázky: Čím je určována struktura českého zahraničního obchodu? V jaké míře se v českém zahraničním obchodě projevují protekcionistické a liberální prvky? Jaký byl vývoj zahraničně obchodní politiky před vstupem do EU a po něm? Jaká se vyvíjela česká proexportní politika? Annotation The goal of the submitted thesis „The international trade theory and its practical use in the Czech foreign trade policy“ is to analyse the relation of the foreign trade theories and the applied Czech foreign trade and foreign trade policy. The subject of my empiric analysis is to search for answers to: What determines the Czech foreing trade structure? To what extent does protectionist and liberal aproach take effect in the Czech foreign trade? What was the trend in the Czech foreign trade policy before and after joining the EU? What was the development of the Czech pro-export policy?

Klíčová slova Zahraniční obchod, komparativní výhoda, komoditní a teritoriální struktura, protekcionismus, zahraničně obchodní politika Keywords The foreign trade, the comparative advantage, foreign trade commodity and teritorial structure, the protectionism, the foreign trade policy

4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Teorie mezinárodního obchodu a jejich praktické využití

v zahraničně obchodní politice ČR vypracovala samostatně pod vedením Ing. Moniky Jandové a

uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně, dne 30. dubna 2006 .............................................................. vlastnoruční podpis autora

5

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Monice Jandové za její odborné rady, připomínky a trpělivost při psaní téhle práce.

6

OBSAH

ÚVOD ....................................................................................................................................................8 1 TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU .................................................................................10 1.1 Mezinárodní obchod ................................................................................................................10 1.2 Příčiny vzniku mezinárodního obchodu .................................................................................12 1.3 Absolutní a komparativní výhoda...........................................................................................13 1.4 Teorie (modely) mezinárodního obchodu ...............................................................................15 1.4.1 Klasické a neoklasické modely .........................................................................................15 1.4.2 Teorie přihlížející k rozdílům v technice a technologii...................................................19 1.4.3 Alternativní teorie obchodu - znovuzvážení důvodů pro obchod..................................20 1.5 Svobodný obchod a protekcionismus .....................................................................................24 1.5.1 Svobodný obchod .............................................................................................................24 1.5.2 Protekcionismus................................................................................................................25 1.6 Otevřenost ekonomiky.............................................................................................................30 2 ZMĚNY VE STRUKTUŘE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU.....................................................32 2.1 Postavení transformující se země v mezinárodním obchodu ................................................32 2.2 Míra otevřenosti české ekonomiky .........................................................................................34 2.3 Struktura otevřenosti české ekonomiky..................................................................................39 2.3.1 Vývoj vývozní struktury...................................................................................................39 2.3.2 Vývoj dovozní struktury...................................................................................................42 2.3.3 Vývoj specializačního profilu ..........................................................................................45 2.3.4 Komparativní výhody a nevýhody...................................................................................46 2.3.5 Faktorové náročnosti ........................................................................................................47 2.3.6 Úspory z rozsahu ..............................................................................................................50 2.3.7 Vnitroodvětový obchod....................................................................................................51 2.3.8 Výzkum, vývoj a inovační potenciál...............................................................................54 3 ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ A PROEXPORTNÍ POLITKA ....................................................57 3.1 Zahraničně obchodní politika Československa v období 1990 - 1992 .................................57 3.2 Zahraničně obchodní politika nově vzniklé České republiky ...............................................60 3.3 Zahraničně obchodní politika ČR v období před vstupem do EU .........................................62 3.4 Zahraničně obchodní politika ČR po vstupu do EU ..............................................................64 3.5 Proexportní politika .................................................................................................................68 3.5.1 Vývoj proexportních institucí ..........................................................................................68 3.5.2 Vývoj po vstupu do EU....................................................................................................71 3.5.3 Nová exportní strategie ČR..............................................................................................72 ZÁVĚR ................................................................................................................................................77 Seznam tabulek....................................................................................................................................81 Seznam grafů .......................................................................................................................................81 Seznam použité literatury ...................................................................................................................82

7

ÚVOD Státní monopol zahraničního obchodu v Československu znamenal striktní organizační i ekonomické oddělení domácích výrobců od přímého vlivu zahraničních trhů. Celkové pojetí úlohy zahraničního obchodu v centrálně plánované ekonomice bylo zúženo do zajištění

dovozních požadavků, odvozených od autarkně zformované struktury domácí výroby. K uhrazení

těchto dovozů byly zajišťovány potřebné objemy vývozů. Zahraniční obchod nebyl nástrojem

realizace komparativních výhod. Určujícími faktory zaměření naší výměny zboží se zahraničím byla příslušnost k socialistické soustavě a členství v RVHP. Výměna zboží se socialistickými státy představovala více než 70 % celkového obratu našeho zahraničního obchodu.

Ekonomická transformace od centrálně plánovaného řízení na tržní ekonomiku přinášela

systémové změny, které se ve svých důsledcích projevovaly ve struktuře zahraničního obchodu i v pojetí zahraničně obchodní politiky. Spuštění liberalizace zahraničního obchodu na počátku

transformace představovalo zásadní změnu ve způsobu jeho fungování. Státní organizace pro

zahraniční obchod byly převedeny ve firmy realizující export a import, docházelo k postupnému odstraňování překážek při obchodování a otevírání ekonomiky zahraniční konkurenci. Nově se

formující specializační profil české ekonomiky byl doprovázen změnami v teritoriální a komoditní struktuře, ale i v dynamice obchodu.

Existuje jen několik málo studií, které se zabývaly specializací obchodu a výroby během

centrálně plánované ekonomiky. Radikální geografická reorientace zahraničního obchodu a další změny, k nimž došlo během počáteční fáze transformace, vyvolaly nový zájem o tuto oblast. Pokud připustíme to, že struktura mezinárodního obchodu se nevyvíjí náhodně a za jejím

vývojem se skrývají jisté fundamentální ekonomické příčiny, pak daný obchodní efekt můžeme

změřit na základě některých ukazatelů mezinárodního obchodu. Ve své diplomové práci „Teorie

mezinárodního obchodu a jejich praktické využití v zahraničně obchodní politice ČR“ se věnuji

analýze českého zahraničního obchodu a změnám, ke kterým došlo od roku 1989 do současnosti.

8

Cílem mojí práce je analyzovat vztah teorie mezinárodního obchodu a praxe českého zahraničního obchodu. Vycházet budu z analýzy míry a struktury otevřenosti české ekonomiky a z vývoje české zahraničně obchodní politiky. Pro tyto účely je práce rozdělena do tří kapitol.

V první kapitole uvedu teoretické poznatky, které jsou nutné k pochopení pojmu zahraniční obchod a jeho příčin. Teoretická část bude shrnutím poznatků z oblasti klasických, nových a

alternativních teorií mezinárodního obchodu, které mi poslouží jako podklad pro aplikaci praktické části.

Ve druhé kapitole budu provádět empirickou analýzu komoditní struktury českého zahraničního obchodu, přičemž budu zkoumat, jak se utvářel specializační profil ekonomiky. Předmětem mého

zkoumání bude hledání odpovědi na otázku „čím je určována struktura vývozu a dovozu České republiky“ v návaznosti na koncepty komparativní výhody.

Poslední kapitolu bude tvořit vývoj zahraničně obchodní politiky, se zaměřením na vliv

mezinárodního prostředí. „V jaké míře se v českém zahraničním obchodě projevují

protekcionistické a liberální prvky?“ „Jak se změnila zahraničně-obchodní politika po vstupu do EU?“ „Jaký byl vývoj české proexportní politiky?“ v závěru práce.

Na tyto otázky se pokusím odpovědět

V své práci budu používat převážně teoretické metody vědecké práce. Při rozboru poznatků z

oblasti teorií mezinárodní obchodu využiji metody abstrakce a deduktivní metody. V praktické

části budu provádět rozbor statistických dat, které poskytuje ČSÚ a MPO, a tady uplatním matematicko-statistické metody, metodu empirickou a metodu deskriptivní. Budu se snažit o to, aby se z výchozí deskriptivní (pozitivní) polohy vysvětlení nestalo preskriptivní (normativní), protože úkolem vědy je v první řadě umět vysvětlit existující věci než umět ukázat, co by mělo být uděláno, aby se splnil jistý zvnějšku kladený záměr.

9

1 TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU 1.1 Mezinárodní obchod Jeden z hlavních pojmů této práce je mezinárodní obchod. Doslovná interpretace nám podsouvá

myšlenku, že je jedná o obchod mezi národy. „Tento termín se však používá výhradně pro směnu probíhající mezi subjekty, které jsou pro tyto účely považovány různými právními normami za subjekty z rozdílných států (nikoliv národů).“1 Z takového vymezení vyplývá, že i menší detaily mohou předurčit to, co je a není možno považovat za mezinárodní obchod2.

Mezinárodní obchod lze definovat následovně:

Mezinárodní obchod je směna zboží či služeb různých subjektů určitého státu v rámci celého

světového hospodářství.

Mezinárodním obchodem jsou chápány směnné relace uskutečňované přes hranice národních ekonomik.

Subjekty mezinárodního obchodu jsou jednotliví výrobci a spotřebitelé. Výrobci usilují o maximalizaci svých zisků, spotřebitelé o maximalizaci svých užitků. Mezinárodní obchod je tedy obchod jako každý jiný. Na konceptu směny jako důsledku dělby práce se nic nemění.

Teorie mezinárodního obchodu často zařazuje ekonomické subjekty do skupin podle odvětví výroby nebo spotřeby. V teorii mezinárodního obchodu vystupují makroekonomické veličiny,

jako např. domácí produkt, exportní výkonnost, vybavenost země pracovní silou a kapitálem. To nás přivádí k teoriím všeobecné hospodářské rovnováhy, přičemž teorie mezinárodního obchodu

1 2

cit: D. Šťastný: Mezinárodní obchod: teorie a politika, 2004, str. 11

např. u fyzických osob záleží na zákonem stanoveném počtu dní v roce strávených v dané zemi, dle kterých se dělí

na rezidenty a nerezidenty.

10

ukazuje, jak je mikroekonomie základem k pochopení fungování a rovnováhy celé domácí ekonomiky, a tím i celé makroekonomie.

Makro pohled zvolený při formulaci teorií mezinárodního obchodu vedl k tomu, že se dnes běžně

mluví např. o obchodu mezi Evropskou Unií a Spojenými státy. Právě strany, mezi kterými dochází ke směně v mezinárodním obchodě, byly danou abstrakcí poněkud zkresleny. Je vhodné

připomenout, že ve skutečnosti za ekonomickými agregáty stojí firmy a lidé. Rozhodnutí o výrobě, spotřebě, exportu a importu činí jednotlivci, a ne nějakým kolektivním způsobem celé

státy. Makroekonomický charakter lze chápat jako jisté zjednodušení reality, které je možno použít k vysvětlení určitých jevů a k mezinárodnímu srovnání.

Obecně se teorie mezinárodního obchodu zabývá následujícími ekonomickými problémy:

1. Efektivitou alokace výrobních zdrojů v rámci celosvětových možností jejich alternativního

využívání. Prvořadé místo zaujímá produktivita práce a vybavenost dané země výrobními zdroji.Výrobní faktory vystupují v modelech mezinárodního obchodu na straně omezených výrobních vstupů.

2. Redistribucí důchodů a bohatství v závislosti na alternativách obchodování s jinými zeměmi. Jedná se o analýzu toho, kdo na obchodě získává nebo ztrácí.

3. Růstem domácí ekonomiky, a to v závislosti na vývoji ekonomických potenciálů na straně

nabídky a poptávky v jiných zemích. Dlouhodobý prospěch souvisí se schopností pružně se přizpůsobovat vnějším podnětům.

4. Mechanismem fungování trhu. Strategie tržního vyjednávání záleží na tom, jak se skutečný trh

odlišuje od pravidel dokonalé konkurence, např. zda podléhá rostoucím výnosům z rozsahu, kartelové dominaci, necenové konkurenci, diferenciaci výrobků atd.

5. Institucionálním uspořádání dané země a jeho vliv na mezinárodní obchod. Může se jednat o

rozdílnou hospodářskou politiku (daně, cla, výše kurzu), odlišnou úroveň hospodářské integrace

s jinými zeměmi, organizovanost domácích lobbyistů, různá úroveň tržní síly mezinárodních kartelových spojenectví.

11

Teorie mezinárodního obchodu je produktem dlouhodobého vývoje ekonomického myšlení a jejím hlavním úkolem je hledat odpovědi na otázky:

1) Co je smyslem zapojení země do mezinárodního obchodu? Jaký je užitek z tohoto zapojení z hlediska podmínek výroby a spotřeby v jednotlivých zemích?

2) Čím je dána struktura mezinárodní obchodní směny, tj. které výrobky jsou vhodné pro export, které pro import a proč?

3) Při jakých směnných poměrech jsou výrobky směňovány na světovém trhu?

1.2 Příčiny vzniku mezinárodního obchodu Teorie mezinárodního obchodu nachází jedno ze svých hlavních uplatnění ve vysvětlování podmínek a příčin toků hmotných statků mezi různými zeměmi. Proč mezi sebou země (resp. subjekty z jednotlivých zemí) obchodují a jaké jim to přináší výhody?

Dobrovolná směna a dobrovolná dělba práce jsou projevy záměrného lidského chování, díky

němuž se lidem daří lépe a snadněji uspokojovat své potřeby. Děje se tak zejména v důsledku

přirozené nerovnosti lidí ve schopnostech provádět různé činnosti a v důsledku nerovnoměrného rozložení přírodních produkčních podmínek.

Mezi důvody vzájemného obchodu mezi zeměmi patří: 1) odlišnost výrobních podmínek

Jednotlivé země jsou rozdílně vybaveny přírodními zdroji, a zároveň leží v odlišných

klimatických a geografických podmínkách. Přírodní a klimatické podmínky ovlivňují výrobní i spotřební možnosti společnosti. Horší domácí výrobní podmínky činí výrobek nákladnější nebo

méně kvalitní. Pro domácí výrobu se mohou používat surovinové zdroje, které se na tuzemském území nenalézají, nebo se vyskytují pouze v omezené množství. Kromě rozdílů v kvalitě a

množství přírodních zdrojů se ekonomiky významně liší co do kvalifikace a schopností ekonomicky aktivního obyvatelstva, jakož i v možnostech různých kombinací přírodních a lidských zdrojů.

12

2) rozdíly ve spotřebitelském vkusu

Obyvatelé různých států mají odlišné preference ve spotřebě. Součástí domácí spotřeby se staly

produkty, které není možno pěstovat v tuzemských klimatických podmínkách. Domácí spotřeba některých výrobků nemusí vůbec existovat, a přesto mohou být takového výrobky produkovány v tuzemsku výlučně pro zahraniční spotřebu.

3) klesající náklady z velkovýroby (rostoucí výnosy z rozsahu)

V různých zemích jsou různé statky vyráběny s odlišnými náklady. Při specializaci země na

výrobu určitého statku dochází při výrobě ve velkém k úsporám z rozsahu, průměrné výrobní náklady se zvyšováním objemu výroby klesají. Vzniká možnost optimalizovat rozměr výstupu vzhledem k nákladům. Velikost domácího trhu přestává být limitujícím faktorem. 4) konflikt mezi výrobou a spotřebou

Jednotlivé země nejsou schopny v roli výrobce uspokojit své požadavky jako spotřebitele. Mezinárodní obchod umožňuje výrobní specializaci a současně širokou strukturu spotřeby. Díky

specializaci je možno dosáhnout růstu výkonnosti ekonomiky i možnosti příznivější struktury

spotřeby než nabízí domácí výroba. Při zapojení do mezinárodní směny jsou na tom země, které spolu navzájem obchodují, lépe, než kdyby si vyráběly všechny potřebné statky sami.

1.3 Absolutní a komparativní výhoda Za hlavní motiv ovlivňující zaměření zahraničního obchodu byla po dlouhé období považována

realizace absolutních výhod. Princip opírající se o rozdíly v absolutních nákladech práce

formuloval klasik ekonomické teorie Adam Smith. Absolutní výhoda je založena na schopnosti jedné země vyrábět určitou komoditu efektivněji, tj. s větším výstupem na jednotku vstupu, než jiné země. Pokud jedna ze zemí má v určité komoditě nižší jednotkové náklady práce než ve zbývajících zemích, má ve výrobě této komodity absolutní výhodu.

„Uvažujeme dvě země A a B, produkující tentýž základní sortiment v podobě výrobků x a y. Předpokládejme, že země jsou srovnatelné a každá vydává polovinu zdrojů na výrobu každého

z výrobků. Absolutní výhodou budeme rozumět schopnost země A vyrábět určitou komoditu 13

efektivněji než země B. Denní produkce v zemi A je u výrobku x vyšší, výroba je produktivnější a země A vyrábí výrobek x levněji. Proto se bude specializovat na jeho výrobu. Země B dosahuje naopak vyšší výkonnosti u výrobku y, a proto se bude specializovat na jeho výrobu.3 Při

specializaci jsou využívány zdroje, které se uvolnily ve výrobách, poté co je jednotlivé země

opustily. Užší zaměření výroby se projeví růstem produktu. Mezinárodní směna umožní vyšší

úroveň spotřeby. U produktu, na jehož výrobu se země specializují, si uchovají úroveň dosavadní spotřeby, u druhého produktu se spotřeba zvýší.

Podle A. Smithe oboustranně výhodný obchod vyžaduje, aby každá země u některého ze

směňovaných výrobků měla absolutně nižší náklady. Efektu z mezinárodní směny je však možno dosáhnout i v případech, kdy absolutní výhoda je na straně jedné země ve všech směňovaných

produktech. David Ricardo překonal Smithovy úvahy vycházející z teorie absolutních výhod tím, že formuloval zákon komparativních výhod. Tímto rozvinul klasickou teorii mezinárodního

obchodu a dokázal, že možnosti mezinárodního obchodu jsou daleko větší než předpokládal

Smith. Ekonomické důvody pro mezinárodní obchod existují i tehdy, má-li jedna země absolutní výhodu při výrobě všech statků, jestliže se ostatní země specializují na výrobu toho statku, který je pro každou zemi relativně levnější.

O komparativních výhodách hovoříme v případě, že se každá země specializuje na výrobu a

vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady (kde je relativně efektivnější než jiné země), a naopak dováží ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady (kde je

relativně méně efektivní než jiné země). Komparativní výhody umožňují rozvoj mezinárodního obchodu mezi zeměmi s různou úrovní vyspělosti.

Na závěr je nezbytné učinit menší poznámku ke komparativní výhodě samotné. Komparativní

výhoda bývá většinou uváděna v souvislosti s mezinárodním obchodem a odtud potom pramení asociace komparativní výhody ↔ mezinárodní obchod. Z hlediska historie ekonomického

myšlení je tato asociace správná, nicméně může vyvolat dojem, že princip komparativních výhod vysvětluje pouze jakýsi specifický druh obchodu, a to obchod mezinárodní. Je pravdou, že

princip komparativních výhod byl skutečně vyložen na příkladu mezinárodního obchodu. 3

cit: K.Fuchs: Makroekonomie, 2002, str. 166

14

Vyhrazovat ovšem jeho působnost pouze na mezinárodní obchod není správné. Při výkladu

komparativních výhod tedy musím zmínit, že se jedná o obecný princip dělby práce, bez ohledu

na to, zda jsou jejími účastníky domácí subjekty, nebo dva různé státy (tj. domácí a zahraniční subjekt). Jedná se o obecný princip, který vysvětluje, proč k dělbě práce dochází tam, kde některý

z jejich účastníků je z hlediska produktivity práce v některé činnosti lepší než ostatní.

1.4 Teorie (modely) mezinárodního obchodu 1.4.1 Klasické a neoklasické modely Ricardiánský model komparativní výhody je model založený na rozdílných produktivitách práce.

Produkční možnosti země jsou dány rozdělením jediného zdroje, tj. práce, mezi jednotlivá odvětví. Země má komparativní výhodu u takového zboží, u kterého jsou jeho náklady obětované příležitosti vyjádřené v jiném statku nižší než v jiných zemích. Rozdílné náklady obětované

příležitosti zemí umožňují vzájemně přínosné uspořádání světové produkce. Svět jako celek

vyprodukuje víc díky specializaci zemí na výrobu, kde mají komparativní výhodu. Potvrdila se hlavní predikce Ricardiánského modelu: země by se měly zaměřit na export zboží, jehož výroba

má relativně vysokou produktivitu. Stejně tak se prokázalo, že obchod závisí na komparativní, ne absolutní výhodě. Ricardiánský model je užitečným nástrojem pro úvahy o důvodech existence mezinárodního obchodu a jeho důsledcích na národní bohatství.

Ricardova teorie je hodnocena v delším časovém období vývoje ekonomické teorie jako vědecky velmi přínosná, nicméně následující zjednodušující předpoklady zeslabují platnost závěru:

1) Jedná se o statický přístup. Hodnocení komparativních výhod ekonomiky odpovídá určitému vývojovému stádiu přírodních a ekonomických podmínek v dané zemi. Pokud se země

specializuje podle komparativní výhody, pak roste její důchod a může si dovolit investovat např.

do lepšího vzdělání a výzkumu. V budoucnu může dojít ke změnám ve vybavení výrobními faktory, v technologiích i v preferencích spotřebitelů. Z toho plyne, že potenciální komparativní výhoda se může lišit od té původní. Jestliže např. výchozí komparativní výhody méně ekonomicky rozvinuté země jsou u produkce a exportu surovin nebo zemědělských produktů, pak

15

zákon komparativních výhod této zemi znemožňuje rozvíjet průmyslové odvětví (jakožto nositele technologického pokroku) a tím i ekonomický růst země.

2) Další připomínkou je skutečnost, že výchozí model komparativní výhody byl založen na předpokladu konstantních výnosů z rozsahu. Ve skutečnosti má ale řada odvětví rostoucí výnosy z rozsahu, tedy při zvýšení objemu produkce zpravidla náklady klesají.

3) Teorie podceňuje roli dopravních nákladů, které mohou při úvahách o obchodu přes hranice země rozhodujícím způsobem ovlivnit celkové náklady.

V modelu vybavenosti a faktorových proporcí (Heckscher-Ohlinův model) mluvíme o

komparativní výhodě v určitém výrobním faktoru na základě jeho relativně větší vybavenosti,

zatímco v Ricardově modelu jsme mluvili jen o komparativní výhodě v určité komoditě na základě její relativně vyšší produktivity práce. Heckscher-Ohlinův model4 předpokládá, že se

mezi odvětvími mohou přesouvat různé výrobní faktory, nejen práce. Za základ specializace zemí a mezinárodního obchodu je považován rozdíl ve vybavení zemí výrobními faktory, tj. půdou,

prací a kapitálem. Vybavenost země jednotlivými výrobními činiteli (v různé míře a různém poměru) ovlivňuje cenu výrobního faktoru. Cena tohoto činitele, kterého má země dostatek, je

nízká a naopak cena nedostatkového faktoru vysoká. Cena výrobních faktorů potom ovlivňuje zahraniční obchod země a jeho komoditní strukturu.

Heckscher-Ohlinův model ze svých předpokladů vyvozuje, že země se ve výrobě a vývozu

přiklánějí ke specializaci na komodity, jejichž výroba je náročná na ten faktor, jímž jsou tyto země relativně lépe vybaveny5. U dovozu je specializace zaměřena na komodity, jejichž výroba

je náročná na relativně nedostatkový faktor. Pokud se zvýší vybavenost země jedním z faktorů,

výroba komodity relativně náročnějším na tento faktor se zvýší. Současně se snižuje výroba komodity náročnější na ten faktor, jehož množství se nezměnilo.

4 5

Autory této teorie byly ve 30. letech švédští ekonomové Eli Heckscher a Bertil Ohlin.

Je-li např. v jedné zemi dostatek půdy, produkuje zemědělské výrobky levněji než země s nedostatkem půdy. Tato

situace vede k tomu, že pro danou zemi je výhodnější vyrábět a vyvážet zemědělské výrobky a dovážet např. průmyslové výrobky z jiné země.

16

Neoklasická teorie vybavenosti výrobními faktory byla předmětem kritiky6 pro řadu důvodů.

Předpokládá dokonalou konkurenci na domácích i zahraničních trzích (tj. neexistenci státních zásahů, monopolů, oligopolů), plné využití zdrojů v zemích, stejné vědeckotechnických znalosti,

zanedbatelný vliv cel, jiných překážek obchodu a dopravních nákladů. Selhává na požadavku, že

totéž zboží musí být stejně náročné na práci nebo na kapitál, a to při jakýchkoli cenových relacích výrobních faktorů v různých zemích. Dalším problematickým výchozím bodem je požadavek, že

země se neliší vybaveností výrobními faktory natolik, aby to vedlo k tomu, že totéž zboží se

vyrábí rozdílnými výrobními postupy. Ve skutečnosti se náročnost na výrobní faktory u daného zboží liší a existuje možnosti substituce faktorů. Teorie vychází z toho, že různé země používají

při výrobě stejnou technologii a jsou vybaveny stejnou technikou. Kromě toho je teorie statická, neboť předpokládá, že její základní parametry a vědeckotechnické poznatky se v průběhu doby

nemění. Její aplikace by znamenala, že by se rozdíly v ekonomické úrovni jednotlivých zemí neodstraňovaly, ale udržovaly.

Model specifických faktorů byl vyvinut P. Samuelsonem a R. Jonesem. Model vychází z předpokladu, že zatímco se výrobní faktor práce může volně přemísťovat mezi odvětvími, existují specifické faktory 7 využitelné pouze v určitém odvětví. Specifické výrobní faktory se

nemohou ihned a bez dodatečných nákladů přesouvat mezi odvětvími. Jednotlivá odvětví se liší v poptávce po výrobních faktorech. Obchod přináší zisk výrobnímu faktoru, který je specifický

pro exportní odvětví zemí, ale poškozuje faktor specifický pro odvětví, která musí konkurovat importům. Vliv na mobilní faktory závisí na jejich příslušnosti k odvětví (zda exportní nebo importní). Model vysvětluje rozdělení příjmů, ale není vhodný pro vysvětlení charakteru obchodu.

Autorem teorie příležitostných nákladů aplikované na mezinárodní obchod je Gotfried Haberler.

Mezním přístupem nahradil klasickou pracovní teorii hodnoty. Cena zboží je dána mezními

náklady, jež jsou dány poměrem mezi mezním zvýšením výroby jednoho výrobku a vyvolaným snížením výroby jiného výrobku. Obchod mezi zeměmi je výhodný pro obě strany, jestliže jejich 6

Heckscher-Ohlinova teorie se stala předmětem empirického ověřování, které provedl americký ekonom V.

Leontief. Dokázal, že proti očekávání, USA nevyváží výrobky náročné na kapitál, nýbrž na práci a naopak, dovážejí výrobky náročné na kapitál. Toto ověření se stalo známé jako Leontiefův paradox. 7

kapitál a půda

17

národní substituční náklady a jim odpovídající národní směnné poměry se navzájem liší a

mezinárodní směnný poměr se pohybuje mezi nimi. Podstata příležitostných nákladů bývá vyjadřována křivkou výrobních možností.

Teorie Komparativních pracovních nákladů je spojena se jménem britského ekonoma G.D.A.

Mac Dougalla. Jejím výchozím bodem je názor, že konkurenční postavení země určují dva

faktory: produktivita práce a úroveň mezd. Společně představují pracovní náklady, které ovlivňují náklady na výrobu zboží. Produktivita práce jedné země může být podstatně vyšší než

země druhé, i když její průměrné mzdy jsou též vyšší. Jestliže celkový rozdíl v produktivitě práce

je vyšší než celkový rozdíl ve mzdách, je první země přesto ve výhodnějším postavení. Při ověřování této teorie byla zjištěna její omezenost. Práce není jediným vstupním činitelem a mezinárodní obchod ovlivňují i činitele další než pouze práce.

Linderova teorie8 o podobnosti ve struktuře poptávky podává nové vysvětlení a zdůvodnění mezinárodního obchodu. Základem je myšlenka, že země bude vyvážet ty průmyslové výrobky, pro které má uplatnění na domácím trhu. Linderovo vysvětlení se netýká zemědělských výrobků a surovin. Pro svá tvrzení uvedl tři důvody: -

domácí trh umožňuje, aby si výrobce byl vědom možností dosáhnout zisk prostřednictvím

-

firmy uskutečňují výzkum a vývoj pro uspokojení zřejmých potřeb, kterými je domácí trh,

-

daného výrobku,

i když firma uznává význam zahraničních trhů, je přizpůsobení výrobku neznámému trhu náročné.

Podle této teorie budou vyvážené výrobky v podstatě obdobné jako výrobky, vyráběné pro

domácí trh. Zároveň se budou dovážené výrobky podobat výrobkům vyráběným v dovážející zemi a spotřebitel bude rozhodovat podle ceny. Uvedený názor vede k závěru, který je v rozporu

s tradiční teorií, a to, že čím více se budou výrobky překrývat, tím větší jsou možnosti pro mezinárodní obchod.

8

autorem teorie je švédský ekonom S.B.Linder v roce 1961

18

1.4.2 Teorie přihlížející k rozdílům v technice a technologii V přímém protikladu s Linderovými názory stojí teorie technologické mezery, kterou formuloval britský autor V. Poster v roce 1961. Podle ní jsou pro vývoz velmi významné inovace. Výrobce

vyvíjí nové výrobky, které přinášejí zisk a dávají inovující firmě dočasný monopol, což jí umožňuje výhodnější přístup na zahraniční trhy. V počáteční fázi roste vývoz, vyšší zisky

původního výrobce však vedou k napodobování ze strany jiných. Tím ztrácí původní výrobce

komparativní výhodu. Jakmile dojde k této situaci, bude se výrobce snažit prostřednictvím

inovací o výrobu nového inovovaného výrobku a opětovné získání převahy nad jinými. Inovující země bude mít po určitou dobu absolutní výhodu, poté však mohou jiní výrobci v jiných zemích

vyrábět efektivněji. Působením inovací dochází k časově omezené technologické mezeře mezi původním výrobcem a všemi ostatními.

Na teorii technologické mezery navázal koncem 60. let americký profesor R. Vernon, který ji rozšířil, zobecnil a propracoval. Jeho teorie dostala název teorie výrobního cyklu. Vernon

konstatoval, že výroba nových výrobků prochází třemi fázemi. V první fázi má výrobce

monopolní výhodu založenou na technické převaze. Postupně však v zahraničí roste poptávka a technické znalosti spojené s výrobou se šíří do zahraničí potencionálním konkurentům. Nastává

druhá fáze dospívání, v níž původní výrobce ztrácí komparativní výhodu spočívající v technické

převaze. Výhodu naopak může získat výrobce v zahraničí především proto, že má nižší výrobní náklady hlavně na pracovní sílu. Třetí fází standardizovaný stupeň výroby. Výroba se stala

běžnou a komparativní výhoda se přenáší do ekonomik s relativně méně kvalifikovanou pracovní silou s nižšími mzdami. Rozvojové země získávají relativní výhodu při výrobě výrobků, u nichž se výzkum uskutečňuje ve vyspělých zemích. Znamená to však, že rozvojové země jsou odkázány na vyspělé země a jejich ochotu technické poznatky poskytovat.

19

Americký ekonom Simon Kuznetz, tvrdí, že zahraniční obchod je ovlivňován mnoha komplexními faktory, v nichž mají svůj podíl technologické změny, společenské invence, ekonomické výhody, politické revoluce i různorodá struktura a vybavení jednotlivých národů.9 1.4.3 Alternativní teorie obchodu - znovuzvážení důvodů pro obchod Předchozí probírané modely nám poskytly vysvětlení, jak rozdíly v národních zdrojích, technologiích nebo preferencích vedou státy ke specializaci ve výrobě a zapojení ve vzájemně výhodném obchodu. Na základě těchto modelů můžeme očekávat:

1. Státy s největšími rozdíly ve zdrojích, technologiích nebo preferencích by mezi sebou měly obchodovat více než státy, které jsou si podobnější.

2. Obchod by měl vést ke specializaci. Výrobky, které jsou dováženy nebo vyváženy státem by měly spadat pod různé skupiny výrobků nebo průmyslu.

Nicméně chování skutečného obchodu se neshodovalo se zmíněným scénářem. Podíl světového

obchodu se zbožím, který se odehrával mezi zeměmi, jež si jsou podobné ve zdrojích,

technologiích a preferencích, byl ve skutečnosti mnohem větší, než podíl obchodu mezi odlišnými zeměmi.

Z toho vyplývá, že existují jiné důvody proč státy obchodují a získávají z obchodu. Následující úvahy se zabývají jinými důvody vedoucí k obchodu než jsou komparativní výhody. Prvně

probereme důvody k obchodu diskusí o roli úspor z rozsahu. Obchod umožňuje státům, aby se specializovaly v méně výrobních liniích a tímto si zaručily výhody úspor z rozsahu. Přímá

implikace existence úspor z rozsahu pro naše modely je taková, že musíme přejít od rostoucích

ke klesajícím nákladům obětované příležitosti. Toto posouvá hranici výrobních možností. Pokud bereme v úvahu úspory z rozsahu, musíme také opustit předpoklad dokonalé konkurence.

9

viz: S. Kuznets: Six Lextures on Economic Growth, 1959

20

Zkoumání úspor z rozsahu bylo motivováno potřebou vysvětlit rozdíly mezi implikací standardního modelu obchodu a opravdovými charakteristikami světového obchodu. Moderní teorie obchodu se znovu zabývají důvodem, proč mezi sebou státy obchodují. Důvodem, který je nezávislý na komparativních výhodách. Základní poznatek je, že pro existenci obchodu

nepotřebujeme, aby se státy od sebe lišily. I identické státy budou produkovat různé zboží a budou obchodovat10.

Tyto nové teorie zdůvodňují, že podobné, nebo i stejné státy11 mezi sebou obchodují a z obchodu

profitují. Model úspor z rozsahu vysvětluje toky zboží v odvětvích, které vyžadují rozsáhlé

kapitálové investice. Velké firmy využívají velkovýroby k úsporám prostřednictvím specializace ve strojích a zařízeních, technologii, v pracovních silách a slevami od subdodavatelů od nichž

nakupují velká množství výrobků. Výchozím bodem této teorie je představa, že velký domácí trh umožňuje vývoz výrobků, které se vyrábějí se zmenšenými náklady, a ty se pak snižují úměrně s prodejem výrobků. Úspory z rozsahu mají důležitý poznatek o výhodách z obchodu. Obchod

pomocí úspor z rozsahu nabízí více přínosů než obchod založený na komparativních

výhodách.Výnosy vzniknou, pokud obchod zvýší produkci zboží s úspory z rozsahu nad úroveň produkce, která by byla ve státě bez obchodu.

Podle standardních teorií komparativních výhod nemohou specializace a mezinárodní obchod

vzniknout, když jsou země obdobně vybaveny zdroji nebo když mají stejné technické schopnosti. Vzniklý obchod by měl mít zásadně meziodvětvový nebo mezioborový charakter. Přitom údaje o světovém obchodu naznačují, že se největší objemy obchodu realizují právě mezi zeměmi, které

mají obdobné ekonomické podmínky na straně nabídky. Větší část tohoto obchodu má potom vnitrooborový charakter. To znamená, že dvě obdobné země mohou mezi sebou výhodně

obchodovat s téměř identickými výrobky. Standardními teorie komparativní výhody by při identických nákladech a cenách dané komodity v obou zemích vedly k závěru, že specializace a obchod mezi nimi nemá opodstatnění. 10 11

Nepřítomnost rozdílů mezi státy ovšem odebírá modelu schopnost předpovídat cesty specializace a obchodu.

Pokud se jedná o státy rozdílné velikosti, rozdíl jejich velikosti hraje důležitou roli při určování typu specializace a

obchodu. Státy, které se liší pouze velikostí, se budou specializovat takovým způsobem, že větší stát bude vyvážet zboží s úspory z rozsahu a malý stát ho dovážet.

21

Jaký ekonomický jev by mohl vést k vysvětlení hloubkových příčin růstu vnitropodnikového

obchodu? Částečná odpověď na danou otázku se našla ve zvyšování významu rostoucích výnosů

z rozsahu a diferenciace výrobků v moderních vyspělých ekonomikách. Společným pojítkem

těchto výrob je tendence k vytváření přirozených oligopolů, které jsou nuceny překonávat omezení poptávky na domácích trzích a expandovat do zahraničí.

Model zabývající se oligopolem ilustruje, že obchod může probíhat i bez přítomnosti komparativních výhod, bez toho aniž by úspory z rozsahu hrály důležitou roli. Demonstruje, že

směna v této situaci může proběhnout i přes to, že nejsou rozdíly mezi státy. Tato směna je známá jako reciproční dumping, který nutí každou firmu k vyšší produkci než by vyráběla

v autarkní ekonomice a ke snižování ceny pod úroveň za jakou by firma vyráběla v uzavřené ekonomice. Příjmy ze směny vychází z pro-konkurenčních efektů.

Uvědomme si, že implicitně úspory z rozsahu hrají velmi důležitou roli pro vysvětlení struktury

oligopolního trhu. Rostoucí výnosy z rozsahu jsou nejvýznamnějším faktorem k rozvinutí vnitrooborového obchodu. V následujícím chceme začlenit jak komparativní výhody tak úspory z

rozsahu jako důvody k obchodu. Model který toto vysvětluje se nazývá Helpman-krugmanův model obchodu, který kombinuje teorie faktorové vybavenosti s monopolistickou konkurencí.

Helpman-krugmanův model je schopen zachytit druh obchodu, který se skládá ze dvou různých

obchodních toků: vnitrooborový a mezioborový obchod. Vnitrooborové toky se mohou skládat z různorodého vyrobeného zboží zatímco mezioborové toky se mohou skládat z podobného zboží. Vnitrooborový obchod je založen na specializaci v různých variacích kvůli úsporám z

rozsahu ve výrobním sektoru, zatímco mezioborový obchod je založen na specializaci kvůli

odlišnému vybavení faktory mezi státy. Celkové výnosy z tohoto dvoustopého obchodu slučují standardní výnosy z obchodu (což jsou výhody z obchodu založeného na komparativní výhodě) a výhody vycházející z pro-konkurenčních a racionalizačních efektů. Mezinárodní obchod zvětšuje každý domácí trh a umožňuje pro-konkurenčním a racionálním efektům aby proběhly. Díky tomuto spotřebitelé těží ze zvýšeného počtu rozdílných produktů a nižších cen.

22

Fenomén rychle rostoucí mezinárodní vnitrooborové směny, a to zejména mezi vyspělými zeměmi12, se stal od 70. let významnou výzvou všem dosavadním teoriím obchodu. Najít

vysvětlení toho jevu však nebylo snadné. Nejnáročnější prací je najít vzájemné vazby mezi klasickými a alternativními modely. Teorie vnitrooborového obchodu prošla velkým vývojem, a

lze se domnívat, že diskuse na toto téma ještě nebyla uzavřena. Helpman-krugmanův model

obchodu navazuje na teorie, které podávají vysvětlení o mezinárodním obchodu s podobným zbožím. Na rozdíl od modelu úspor z rozsahu se tento model zaměřuje pouze na nedokonalou konkurenci nebo na kombinaci nedokonalé konkurence a rostoucích úspor z rozsahu jako determinanty specializace a obchodu.

Existuje několik alternativních vysvětlení vnitrooborového obchodu. Zahrnují dopravní náklady a

sezónní odchylky, až po pokusy zachytit vnitrooborový obchod pomocí modelu komparativních

výhod. Poenta této poslední skupiny modelů je, že rostoucí úspory z rozsahu nemusí být nutné pro existenci vnitrooborového obchodu. Pokud jsou nutné, doporučení pro obchodní politiku jsou zcela jiná. Zatímco existence rostoucích úspor z rozsahu a nedokonalé konkurence volají po nějaké formě zásahu do obchodu, pokud převládají konstantní výnosy z rozsahu, zůstává volný

obchod nejsilnějším kandidátem pro obchodní politiku.

Nejmodernější teoretické přístupy k analyzování kritérií mezinárodní specializace zdůrazňují rozhodující roli lidských znalostí, odborné kvalifikace nejvyššího stupně jako předpokladu pro zvládnutí špičkových technologií. Komparativní výhoda pro zapojení do mezinárodní dělby práce

je odvozována od rozdílů v úrovni lidského kapitálu. Tyto názory zastává např. americký ekonom P. Kenen. Někteří z autorů dokonce hovoří o tom, že ten výrobce (země), který je první u

špičkové úrovně techniky, má v případě vysoké kvality lidského kapitálu reálné předpoklady si tento předstih nejvyšší komparativní výhody udržet dlouhodobě.

12

Obchodní specializace méně vyvinutých zemí je do značné míry určena klasickými faktory komparativní výhody:

zejména vybaveností přírodními zdroji, nedostatkem lidského kapitálu a přílišným zaostáváním v relativních produktivitách ve většině zpracovatelského odvětví oproti odvětví těžby.

23

1.5 Svobodný obchod a protekcionismus 1.5.1 Svobodný obchod13 Adam Smith si dobře uvědomoval, že účinnost dělby práce závisí na velikosti daného národního

trhu. Země, které dokázaly odstranit vnitřní obchodní bariéry a vytvořily velký národní trh,

získaly předpoklady k dalšímu prohlubování dělby práce, a tím i k růstu národního bohatství.

Další možnosti pak podle Smithe nabízela mezinárodní dělba práce spojená s mezinárodní

směnou (obchodem). Z tohoto pohledu Smith kritizoval merkantilistickou doktrínu obchodní bilance. Vycházel přitom z Humovy argumentace, kterou podpořil svou teorií o dělbě práce.

Smith zdůrazňuje, že národy, které dokázaly odbourat bariéry obchodu a vytvořily podmínky pro

růst národního trhu, vytvořily současně podmínky pro prohlubování dělby práce s příslušným efektem směrem k růstu národního bohatství. Rozšířením na mezinárodní rámec se celý proces

dále umocňuje. Smithova doktrína svobodného obchodu vystupuje s požadavky na vytvoření podmínek svobody obchodu mezi národními ekonomikami a poukazuje na to, že vměšování státu do hospodářství představuje významnou bariéru rozvoji a růstu bohatství.

Zákon komparativních výhod byl dalším významným příspěvkem k prosazení doktríny

svobodného obchodu, neboť ukázal mnohem větší výhody mezinárodni dělby práce, než jaké

vyplývaly ze Smithova principu. To, že Ricardo dokázal výhodnost mezinárodní dělby práce a

směny pro zemi méně vyspělou, se stalo významným prvkem podporujícím liberalizaci mezinárodního obchodu a zdůvodňujícím prospěšnost liberalizace pro národní hospodářství.

13

Termín svobodný obchod se začal používat výhradně ve spojení s mezinárodním obchodem. Jeho význam je však

poněkud širší. Obecně lze jakoukoliv oboustranně dobrovolnou směnu, které není v jejím průběhu bráněno, značit za

svobodný obchod. Na poli mezinárodního obchodu by tedy bylo přesnější mluvit o svobodném mezinárodním obchodě, který je charakterizován absencí vměšování státu, resp. státních institucí, do svobodné směny subjektů na

mezinárodní úrovni (D.Šťastný: Mezinárodní obchod: teorie a politika, 2004)

24

Celkově zastánci liberálního směru zdůrazňují následující výnosy plynoucí z volného mezinárodního obchodu:

- růst specializace a tím prosazování komparativních výhod,

- urychlení hospodářského rozvoje země díky úsporám ekonomických zdrojů, specializaci, transferu technologií apod.,

- přechodem na hromadnou výrobu se snižují jednotkové výrobní náklady, - vyšší konkurence vyvíjí tlak na lepší kvalitu zboží,

- rozšířením trhů se zvyšují spotřebitelské možnosti, - nižší spotřebitelské ceny.

J. Ch. Sismondi následoval názory Adama Smithe. Později prodělal vývoj ze stoupence učení klasické politické ekonomie na pozice jejího vyhraněného kritika. Sismondi zdůrazňuje, že by

měl stát omezovat nejen konkurenci, ale i tempo růstu výroby a bránit zavádění techniky.

Hlavním jeho argumentem je, že konkurence může být zdrojem negativních důsledků. Konkurence omezuje rozsah produkce, zvyšuje nezaměstnanost a

ničí hospodářsky slabší

výrobce za situace převisu nabídky nad poptávkou. Klesající podíl pracujících na důchodu vyvolává tlak na pokles poptávky po spotřebním zboží, výroba tradičních odvětví se snižuje,

výroby stagnují a upadají. Zužováním trhu se zhoršují možnosti realizace. Jediným východiskem je realizace na zahraničních trzích.

1.5.2 Protekcionismus Protekcionismus znamená používání takových nástrojů státní intervence, jejichž účelem je

ochrana domácího trhu. K tradičním nástrojům lze zařadit importní cla, množstevní omezení a skupinu technických překážek.

Obecně můžeme protekcionismus definovat jako:

- jakékoli opatření přijaté danou zemí k ochraně domácích odvětví před dovozy, - veškeré zásahy státu do dobrovolné směny subjektů v mezinárodním měřítku, - veškerá opatření, která jsou v rozporu se svobodným obchodem.

25

Někteří autoři do seznamu protekcionistických opatření zahrnují také opatření ve prospěch

uskutečnění určité směny při exportu. I tyto zásahy jsou způsobilé chránit vybrané domácí

subjekty před zahraniční konkurencí. Při snaze o důslednost sem tedy můžeme zařadit i státní výpomoc exportérům.

Argumenty, které jsou nejčastěji uváděny na podporu zavádění protekcionistických opatření v jednotlivých ekonomikách lze rozdělit na dvě skupiny:

1) argumenty, které se neopírají o ekonomickou argumentaci, 2) argumenty, které se opírají o ekonomickou argumentaci.

Do první skupiny lze zařadit argumenty, které nenacházejí hlavní oporu v ekonomické teorii. Sem patří zejména:


argument zajištění národní bezpečnosti,
argument zachování národní tradice.

Podle neekonomických argumentů je vhodné obětovat hospodářský blahobyt podpoře

společenských cílů jakou jsou svoboda, národní bezpečnost a národní tradice. Pravděpodobně

nejznámější v této oblasti je představa protekcionismu jako prostředku k zabezpečení národní bezpečnosti. Každá země by tak měla být soběstačná v produkci komodit, které jsou nepostradatelné a které jsou tímto označeny za strategické.

Ve druhé skupině argumentů nalezneme ty, které zakládají svou argumentaci v ekonomické teorii. Sem lze zařadit zejména:


argumenty merkantilismu,


existence tzv.nezletilých odvětví, hrozící újma části domácího výrobního sektoru,


konkurence levné zahraniční práce, nárůst nezaměstnanosti,


ochrana před tzv. nekalými dovozy a odvetná opatření.

26

Vznik merkantilismu je jednou z forem vyústění mezinárodních obchodu. Merkantilismus je časově spojován se 17. a 18. stoletím, kdy jeho vliv v Evropě převládl.14 Ekonomické myšlení se

v merkantilistických doktrínách jednotlivých států prosazovalo v podobě hospodářského

nacionalismu a sledování národních zájmů. Merkantilisté ztotožňovali bohatství s jeho peněžní formou. Zahraniční obchod v případě aktivní obchodní bilance byl považován za jeden ze zdrojů

růstu bohatství, záporná obchodní bilance byla považována za nepříznivou. Realizace aktivní bilance se prosazovala systémem přísné státní regulace a opatření na podporu domácích výrob. Znaky merkantilismu: -

-

-

-

-

omezování a zabraňování dovozu spotřebního zboží, zejména luxusního,

zabraňování vývozu surovin,

podpora vývozu průmyslového spotřebního zboží a zpracovaných zemědělských výrobků,

podpora dovozu surovin, zejména pro exportní průmysl,

podpora rozvoje domácího průmyslu.

Další teoretické přístupy vysvětlují příčiny a podmínky, při jejichž naplnění se zahraniční obchod

z potenciálního faktoru růstu může stát (byť dočasně) faktorem zaostávání či úzkým profilem

v ekonomice. Smysl zahraničního obchodu se za takové situace obrací ve svůj opak, rozšiřování zahraniční směny snižuje zdroje a národní důchod, místo aby jej zvětšovalo.

Z období klasické teorie mezinárodního obchodu můžeme zmínit např. H.Careyho či Fridricha

Lista, kteří byli zastánci protekcionistických teorií dětského (nezralého) průmyslu. Německý

ekonom F. List si uvědomil, že zapojení Německa do mezinárodního obchodu v souladu s teorií komparativních výhod by nebylo z dlouhodobého hlediska příliš výhodné, protože by mu v podstatě neumožnilo vymanit se z jeho tehdejší zaostalosti. Formuloval tedy teorii dětských

odvětví. Tyto teorie docházejí k závěru, že pokud jsou průmyslová odvětví určité země

14

Uplatňovaná merkantilistická politika však postupně vyvolávala řadu kritik. Thomas Mun, argumentoval, že není nutná aktivní

bilance s každou zemí, ale musí být aktivní celková bilance. Uvědomoval si, že aktivní bilance znamená příliv peněz do země,

který se promítne do vzestupu cenové hladiny a snížení konkurenceschopnosti domácí produkce. Doktrínu obchodní bilance však nezpochybnil. David Hume je vyhraněným kritikem merkantilismu. Domníval se, že zvýšení množství peněž v oběhu se vždy

promítne do růstu cenové hladiny, poté dojde k znevýhodnění vývozu a zvýhodnění dovozu a odlivu peněz ze země. Na základě těchto argumentů odmítal základy merkantilistické doktríny obchodní bilance.

27

v počáteční fázi vývoje, pak země není schopna čelit zahraniční konkurenci a svobodný obchod bude znamenat poškození domácí ekonomiky. Autoři tedy zdůrazňují potřebu státního

protekcionismu, avšak jen dočasného, do doby dosažení zralosti domácího průmyslu. Clo může ochránit nezletilé odvětví s růstovým potenciálem před konkurencí - u takových odvětví, které by

po rozjetí výroby měly komparativní výhodu oproti jiným. Aby mohlo na určitém území vzniknout určité průmyslové odvětví, o němž se předpokládá, že disponuje určitými

potenciálními komparativními výhodami, je nutné toto odvětví chránit, aby se mohlo rozvinout a tyto výhody realizovat, neboť bez této ochrany by toto odvětví „nedospělo“. Důvod pro tuto ochranu pomine až ve chvíli, kdy se odvětví postaví na vlastní nohy.

S podobnými přístupy přicházejí i novodobější protekcionisté z pozic rozvojových ekonomik. Jde

např. o teorii zbídačujícího růstu, kterou formuloval v polovině padesátých let indický ekonom Jagdish Bhagwati15. Jeho teorie hovoří o ekonomickém poklesu méně vyspělých zemí pod

vlivem zvyšování nabídky exportních komodit této země. Zbídačující růst se v mezinárodním obchodě vyskytuje nejčastěji v odvětví zemědělství, těžby a zpracovatelského průmyslu. Podmínkou jeho výskytu je to, že expanze výroby a exportu srazí směnné relace16 tak výrazně, že

země je na tom nakonec hůře než před svým rozvojem. Pro vznik zbídačujícího růstu je klíčové to, že export (a tím i import) dané země má vysoký podíl na HDP a rozvoj ekonomiky je soustředěn na exportní komodity.

K podobným závěrům dochází i další teoretik z pozic rozvojových zemí argentinský ekonom R. Prebisch začátkem 60. let v teorii periferní ekonomiky. Prebish označil rozvojové země jako

periferie a vyspělé ekonomiky jako centra. Konstatoval, že na vývozech periferie se z velké části podílí výrobky z nízkou přidanou hodnotou a zároveň velkou část vývozů centra tvoří výrobky

s vysokou přidanou hodnotou. Ke zhoršování směnných relací z pohledu periferie dochází podle 15

V knize Protectionism nabízí velice dobrou analýzu týkající se problému protekcionismu a identifikuje nové silné

zájmy a ideologie, které vstupují do diskuse o protekcionismu. Nabízí předpoklad, že síly preferující volnější obchod jsou silnější a fundamentálnější než síly protekcionismu, a že pro-tržní síly nakonec zvítězí, ale pouze za

předpokladu, že správně přizpůsobíme instituce, ve kterých tyto ideologie a zájmy mají fungovat. Bhagwati se ve svých dílech zabývá obhajobou svobodného obchodu, ale také poukazuje na to, že rozvojové země by měly postupovat s otevíráním ekonomiky s rozvahou, aby minimalizovaly negativní dopady. 16

směnné relace představují poměr vývozních a dovozních cen

28

Prebische proto, že důchodová pružnost poptávky (udávající míru citlivosti poptávky na změnu důchodu) po výrobcích s vysokou přidanou hodnotou je vyšší než důchodová pružnost poptávky

po výrobcích s nízkou přidanou hodnotou. Růst důchodu pak vede k vyššímu růstu poptávky po

průmyslových výrobcích ve srovnání s růstem poptávky po surovinách a základních potravinách. Výsledkem je rychlejší růst cen vyspělých výrobků a zhoršování směnných relací z pohledu periferie.

Další teoretická zdůvodnění situace, kdy se zahraniční obchod stává faktorem zaostávání domácí

ekonomiky, přináší Ch. Kindleberger. Hovoří např. o tom, že zahraniční obchod může překážet ekonomickému růstu, jestliže existuje nevhodná poptávka po zboží dané země v zahraničí a nevhodná nabídka doma, resp. poptávka v zahraničí neakceptuje dostatečně nabídku exportního zboží určité země.

O podobných příčinách zaostávání ekonomického rozvoje při zvyšování zahraničního obchodu

hovoří i polský ekonom konce šedesátých let, K. Laski. V jeho analýze jde o situaci

v ekonomikách, kde nefungují tržní vztahy a místo nich je uplatňován systém centrálního

plánování. Autor odvozuje potíže v zahraničním obchodu z nesouladu centrálních plánů rozvoje domácí ekonomiky a tržního vývoje vnějšího ekonomického prostředí.

Argument konkurence levné zahraniční práce popírá teorii komparativních výhod. Je založen na

tom, že výrobci ze zemí s dražší pracovní silou nemohou při výrobě stejného výrobku konkurovat

výrobcům ze zemí, kde je pracovní síla levnější. Protože v zahraničí vyrábějí statky lidé za nižší plat, je nutno domácí trh ochránit před dovozem, aby se ochránily dělníci. Clo může pomoci

snižovat nezaměstnanost tím, že zdraží dovozy a poptávka se přesune na domácí výrobky, čímž bude zvýšena zaměstnanost. Zachráněná pracovní místa se pozitivně projeví na

zbytku

ekonomiky, získávají nejen dodavatelé tohoto odvětví, ale i všechna ostatní odvětví, za jejichž produkty bude příjem z udržených pracovních míst utracen.

Argument ochrany před nekalými dovozy a odvetných opatření volá po ulehčení od dovozů, je-li

některé odvětví poškozováno dovozem a to formou udělení únikové doložky, antidumpingových cel či odvety za nekalé obchodní praktiky. V dumpingu jsou spatřovány monopolistické praktiky,

jimž musí stát v rámci své antimonopolní politiky zabránit. Dumping je chápán jako nelegitimní 29

prostředek konkurenčního boje, jehož pomocí dochází ke zničení veškeré konkurence

prostřednictvím neúměrně nízkých cen. Aplikací dumpingu tak lze získat monopolní postavení na

trhu, které je při první příležitosti zneužito ke zvýšení cen, které zajistí pokrytí předchozích ztrát, ale i tvorbu zisku daleko vyššího, než jakého by bylo možno dosáhnout použitím poctivých metod soutěže.

Na základě předchozích argumentů se zastánci protekcionismu snaží omezením dovozu konkurenceschopnějšího zahraničního zboží chránit a podněcovat výrobu domácích výrobců a

udržovat vysokou zaměstnanost. V případě celních omezení má stát dodatečné příjmy do státního rozpočtu.

Protekcionistická opatření mají pouze krátkodobý účinek. Uplatňování překážek v mezinárodním

obchodě je také spojeno s negativními dopady. Protekcionistická opatření oslabují prosazování komparativní výhody a tím i tlak na snižování nákladů výrobců dané ekonomiky, což způsobuje

nižší konkurenceschopnost domácích výrobků, pokles exportu a zaměstnanosti. Protekcionistická opatření zvyšují ceny v dovážené zemi a tím snižují množství spotřebovávaných statků, což vede k nižší životní úrovni.

1.6 Otevřenost ekonomiky Dnešní podoba vnějšího ekonomického prostředí je výsledkem předchozích procesů vzájemného

ovlivňování. Jednotlivé národní ekonomiky jsou vzájemně propojeny. Část jejich výstupu směřuje na zahraniční trhy a naopak část spotřeby je finálním produktem jiných ekonomik.

Podle stupně zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů lze hovořit o uzavřené či otevřené ekonomice.

Uzavřená ekonomika je země, která nemá žádné ekonomické vazby s jinými ekonomikami. Otevřená ekonomika je země, která má ekonomické vztahy s okolními zeměmi.

30

Otevřenost ekonomiky slouží jako ukazatel zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu. Míra otevřenosti ekonomiky dané země bývá nejčastěji vyjadřována pomocí poměru exportu výrobků a služeb k HDP. Čím je poměr vyšší, tím je vyšší otevřenost ekonomiky. Další

mezinárodně používaný ukazatel intenzity zahraničního obchodu je objem vývozu (obratu zahraničního obchodu) na jednoho obyvatele. Nízká míra otevřenosti se může vyskytovat: -

-

v případě rozvinutých zemí, kde je důvodem velký vnitřní trh (např. USA),

u méně rozvinutých ekonomik, např. v důsledku vysokých nákladů na proniknutí na světový trh a nízké konkurenceschopnosti výrobků na světovém trhu.

Vysoká míra otevřenosti se může vyskytovat: -

u rozvinutých zemí s vysokým podílem exportu a malým vnitřním trhem (malé otevřené

-

u méně rozvinutých zemích zemí z důvodu úzké specializace výroby podmíněné

ekonomiky),

přírodními podmínkami (monokulturní ekonomiky, např. Irák, Kuvajt).

Z analýz provedených ve světovém měřítku v delším časovém horizontu vyplývají určité obecné

tendence v míře zapojení jednotlivých zemí do mezinárodní dělby práce, a to v závislosti na typu ekonomiky. Tyto tendence lze charakterizovat následujícími korelačními vztahy:

1. Negativní korelace mezi ekonomickým rozměrem a mírou otevřenosti. Čím je ekonomika větší, tím je její zapojení do mezinárodního obchodu menší a opačně pro malé ekonomiky.

2. Pozitivní korelace mezi ekonomickou vyspělostí země a stupněm zapojení do mezinárodního obchodu. Čím je ekonomika vyspělejší, tím je její zapojení do mezinárodní dělby práce

intenzivnější než ekonomiky s nižším stupněm ekonomické vyspělosti. „Mezinárodní obchod

není produktem vyspělosti jednotlivých ekonomik, jeho příčiny jsou širší, i když platí, že s rozvojem ekonomik se zvýrazňuje tendence k otevřenosti ekonomiky.“17 17

cit: K. Fuchs: Makroekonomie, 2002, str.164

31

2 ZMĚNY VE STRUKTUŘE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU 2.1 Postavení transformující se země v mezinárodním obchodu Československá centrálně plánovaná ekonomika se vyznačovala uzavřeností na běžném i

kapitálovém účtu platební bilance a měla nesměnitelnou měnu. Zahraniční obchod se řídil rozdílnými pravidly oproti tržním ekonomikám. Nebyl nástrojem realizace komparativních výhod

a jeho stěžejní část se realizovala prostřednictvím uměle vytvořených podniků zahraničního obchodu. Státní monopol zahraničního obchodu a státní devizový monopol v Československu

znamenal striktní organizační i ekonomické oddělení domácích výrobců od přímého vlivu zahraničních trhů.

Celkové pojetí úlohy zahraničního obchodu v centrálně plánované ekonomice bylo zúženo do pasivní úlohy, do zajištění dovozních požadavků, odvozených od autarkně zformované struktury

domácí výroby. Za situace subjektivně stanovených vysokých temp plánovaného růstu domácí ekonomiky docházelo k nárůstu požadavků na dovoz, který nebyl v souladu s vývojem zahraniční poptávky po exportním zboží. K uhrazení dovozů byly zajišťovány potřebné objemy vývozů.

Zvýšený tlak na export vedl ke zhoršování vývozních cen i celkových reálných směnných relací, k zařazování neefektivních výrobků do vývozu, k substituci dovozu domácí méně efektivní produkcí a ke zhoršování rozvojových podmínek ekonomiky.

Ekonomická transformace od centrálně plánovaného řízení na tržní ekonomiku přinesla

systémové změny, které se ve svých důsledcích projevily ve struktuře zahraničního obchodu

z hlediska teritoriální a komoditní struktury, ale i v dynamice obchodu. Zahraniční obchod prodělal zásadní změny. Státní organizace pro zahraniční obchod byly převedeny ve firmy, realizující export a import, docházelo k postupnému odstraňování překážek při obchodování a

otevírání ekonomiky zahraniční konkurenci. Úloha zahraničního obchodu v ekonomice se zformovala do aktivní role efektivního specializačního profilu.

32

Zahraniční obchod transformoval strukturu zahraničního obchodu. Dovozem určitých produktů bylo možno korigovat limity dané jak přírodními podmínkami (nedostatečná surovinová

základna, omezený prostor, klimatické a půdní podmínky), tak i ekonomickými podmínkami (při daném rozměru vnitřního trhu jsou výrobní náklady tuzemské produkce relativně vysoké).

Působení vnějších ekonomických vztahů cestou transformace umožnilo překonávat domácí limity

v disponibilitě výrobních faktorů nebo z hlediska určitého časového rámce. Využití zahraničních kapitálu obohatilo domácí zdroje. Dovoz specializovaných technologických kapacit podpořil

uvedení domácích výrobních kapacit do provozu a zajistil plynulost domácího reprodukčního

procesu. Využití vnějších zdrojů rozšířilo možnosti potenciálních variant alokace zdrojů a zvýšilo varianty uspokojování potřeb.Vzrostla rozmanitost výrobků a služeb na spotřebitelském trhu, jejich kvalita i užitné vlastnosti.

Výrazný růst diferenciace potřeb měl rostoucí význam ve vztahu ke zvyšování vyspělosti země.

Vyspělejší ekonomika se stala charakteristická růstem výrobní specializace, tedy efektivním

zužováním vyráběného sortimentu, což při rozšiřování sortimentu spotřeby nutně vyžadovalo růst dovozu. S vývojem v čase bylo možno pozorovat částečnou diversifikaci věcné náplně obchodu –

od finálních výrobků docházelo k mezinárodní směně výstupů jednotlivých fází (přechod od specializace výrobkové k polotovarům).

Za vyšší typ transformačního působení vnějších ekonomických vztahů na národní ekonomiku lze

označit tzv. transmisní funkci. Zatímco základní transformační funkce byla nástrojem substituce domácí výroby a domácích zdrojů dovozem zboží či čerpáním zahraničních výrobních faktorů,

funkce transmisní byla nástrojem přenosu informací, kritérií a stimulů z vnějšího prostředí do

domácí ekonomiky pro využití v rozhodovacích procesech domácích subjektů. Tato transmisní

funkce je některými autory označována jako proces „učení se ve vztahu k zahraničí“ v nejširším slova smyslu a je označována za nejdynamičtější a nejzávažnější působení vnějších ekonomických vztahů na ekonomiky jednotlivých zemí v posledních dekádách vývoje světové ekonomiky.

33

2.2 Míra otevřenosti české ekonomiky V praxi se měří míra otevřenosti a struktura otevřenosti. Míra otevřenosti vyjadřuje kvantitativní aspekt otevřenosti. Rozumí se jí podíl ukazatele zahraničního obchodu k nominálnímu HDP nebo se vyjadřuje jako export či import na obyvatele za rok. Struktura otevřenosti vyjadřuje kvalitativní aspekt otevřenosti. Jedná se o analýzu komoditní struktury a teritoriální struktury.

Míra otevřenosti ekonomiky vyjadřuje závislost reprodukčního procesu dané ekonomiky

k vnějšímu prostředí. Je výsledkem rozhodování a chování ekonomických subjektů dané

ekonomiky, resp. je závislá na kritériích, která jsou významná pro rozhodování těchto subjektů. Zatímco v tržní ekonomice jde o kritéria racionality a efektivnosti, která jsou základem pro utváření míry otevřenosti ekonomiky vůči vnějšímu prostředí, v netržní ekonomice jsou těmito kritérii objemově vykázané potřeby bez vazeb na jednotlivé mezinárodní subjekty.

Jestliže použijeme některý z běžně užívaných ukazatelů míry otevřenosti pro podmínky české ekonomiky, můžeme formulovat jednak závěry z hlediska vývoje v čase a dále závěry z hlediska prostorové komparace. Pokud jde o vývoj v čase, lze hovořit o dlouhodobém vzestupu míry

otevřenosti československé ekonomiky jak z hlediska objemu vývozu na 1 obyvatele, tak

z hlediska podílu vývozu na hrubém domácím produktu. Od roku 1948 do roku 1983 (tedy za

období 35 let) došlo ke zvýšení podílu vývozu na národním důchodu na šestinásobek: v roce 1948 činil tento podíl 7,7 %, v roce 1983 činil 46 %18. Pokud však posuzujeme výsledky

Československa v mezinárodním srovnání, docházíme k

závěru, že míra otevřenosti

československé ekonomiky zdaleka nedosahovala míry otevřenosti ekonomik obdobného typu (relativně malých, průmyslově vyspělých) z oblasti tržních ekonomik.

V roce 1989 byla míra otevřenosti československé ekonomiky zhruba 4-5krát nižší oproti zemím se srovnatelným ekonomickým rozměrem a stupněm ekonomické vyspělosti. Při sledování dynamiky otevřenosti se prokázalo zpomalování tempa otevírání ekonomiky, a to dokonce

v posledních letech fungování RVHP i v relaci k některým bývalým centrálně plánovaným

18

dnes 59,6 %

34

ekonomikám. Již v 1. polovině 80. let bylo Československo předstihováno v exportním výkonu na 1 obyvatele bývalou NDR, Bulharskem i Maďarskem.

Docházíme tedy k závěru, že před rokem 1989 byla ekonomika nedostatečně otevřená vůči vnějšímu prostředí a vývojové tendence míry otevřenosti ukazovaly na zpomalování tohoto procesu.

Tab.č.1: Mezinárodní komparace intenzity zahraničního obchodu v roce 1989

Země

GDP na hlavu

USA

100

SRN

76

Velká Británie

68

Japonsko Francie Itálie

Nizozemí

56,2

65

57,2

2639

14,8

78

5,1

2436

6849

9136

8,5

6016

7,6

47

3040

9,9

5,0

67

2189

5233

57,5

71

v USD za rok

62,1

70

79

Československo

1473

71

Švédsko Rakousko

247,4

v mil. 123,1

67

Finsko

Vývoz na hlavu

73

Belgie

Dánsko

Počet obyvatel

15,6

5589

4613

4255

990

Pramen: Statistiky OSN

Ukazatelem, charakterizujícím v této ilustraci míru otevřenosti, je vývoz v USD na 1 obyvatele; ekonomická úroveň je vyjádřena ukazatelem GDP na 1 obyvatele při relativním vyjádření ve vztahu k bázi USA. Z tabulky je také patrné, že velké ekonomiky (v daném souboru s více než 50 mil.

obyvatel) mají v průměru nižší míru otevřenosti než ekonomiky malé. V obou skupinách pak lze vysledovat i druhou závislost – pozitivní korelaci ekonomické vyspělosti a míry otevřenosti.

35

S transformací české ekonomiky na ekonomiku tržní dochází k pozitivním vlivům na dynamizaci

zahraničního obchodu. Československá a následně česká ekonomika prošla v období let 19911994 etapou zásadních systémových změn v oblasti vlastnických vztahů a regulace hospodářství,

které měnily centrálně řízené hospodářství na tržní ekonomiku, a které se plně dotýkaly i oblasti zahraničního obchodu. Ve vývoji zahraničního obchodu lze vysledovat několik základních tendencí. První z nich je rostoucí míra otevřenosti české ekonomiky.

Tab.č.2: Nárůst otevřenosti české ekonomiky

Rok

1993

ČR

1994

1278

1379

1994/1993 1,07

Pramen: Monthly Bulletin of Statistics 1995

V některých transformujících se ekonomikách došlo k výrazně menší otevřenosti. Tab.č.3: Vývoz na obyvatele v USD

Země

1991

ČSR/ČR

1993

698 (ČSR)

Maďarsko

1278 (ČR)

995

Bulharsko

836

427

422

Pramen: Monthly Bulletin of Statistics 1995

Od roku 1994 je již zřetelný nárůst míry otevřenosti české ekonomiky. Ukazatel

Tab.č.4. Nárůst otevřenosti ČR ve 2.pol. 90. let

HDP

Exporty (X)

Importy (M)

(X +M)/HDP (%)

1996

1997

1998

1999

2000

2001

1567,0 1679,9 1839,1 1902,3 1984,8 2157,8 823,3

949,7 1080,9 1152,6 1385,9 1539,4

923,7 1049,7 1103,0 1176,9 1452,2 1598,6 111

119

119

Pramen: MF ČR: Makroekonomická predikce ČR, 2002

36

122

143

145

Míra vnější otevřenosti české ekonomiky se během první dekády její transformace významně

zvýšila. Nejstrmější nárůst je patrný mezi lety 1997 a 2000. Svými hodnotami, vykázanými za rok 2000 se vyrovnala s mírou otevřenosti rozměrově a kapacitně menších zemí EU19, nebo ji dokonce překročila.20 Čísla za rok 2001 hovoří o dalším posunu míry otevřenosti – na 41,4 % na straně vývozu a na 42,3 % na straně dovozu.

Tab.č.5: Míra otevřenosti české ekonomiky v letech 1998 až 2001

Podíl vývozu a dovozu v %

1998 1999 2000 2001

Podíl dovozu zboží a služeb na domácí nabídce

37,2

Podíl vývozu zboží a služeb na celkové poptávce

36,6

37,5 38

40,5

41,7

41,4

42,3

Pramen: ČSÚ, 2002

Další charakteristickou tendencí je růst podílu exportu. Od měnové krize v roce 1997 se daří

českému vývozu zvyšovat svůj podíl na celkovém obratu zahraničního obchodu, zatímco do roku

1996 tento podíl klesal až na 44,4%. Znamená to, že od roku 1997 roste dynamika českého vývozu rychleji, než dovozy.

Graf č.1: Srovnání vývozu zboží na obyvatele v roce 2000 (v USD, běžné ceny) 0

500

1 000 1 500 2 000 2 500 3 000

ČR

2 816

Maďarsko

2 810 2 194

Slovensko Polsko

821

Pramen: Euro č. 47/2001, str. 80

V roce 2002 krytí dovozu vývozem dosáhlo 48,6 procenta, v dalších letech tento poměr zůstal zachován. I když se zahraniční obchod ČR rozvíjel poměrně dynamicky, účast vývozu byla trvale

nižší než účast dovozu na obratu českého zahraničního obchodu, což způsobilo pasivní obchodní bilanci ve všech sledovaných letech. 19

Menší země se totiž zpravidla vyznačují otevřenější ekonomikou než země větší a jsou proto pro srovnání s ČR

směrodatnější. 20

např. v případě Nizozemí a Rakouska

37

Graf č.2: Vývoj zahraničního obchodu v období 1994 až 2003

Pramen: MPO: Vývoj zahraničního obchodu v období 1994 až 2003

Obrat zahraničního obchodu České republiky se v roce 2002 v porovnání s rokem 1993 vyšplhal

na více než trojnásobek (304,4%): zatímco v roce 1993 činil 847 685 mil.Kč, v roce 2002 to bylo

už 2.580.111 mil. Kč. V roce 2005 dosáhl obrat zahraničního obchodu hodnoty 3.701.000 Kč, což je více než čtyřnásobek (436,6 %) ve srovnání s rokem 1993.

Otevřenost ekonomiky, definovaná jako podíl součtu exportu a importu na HDP v paritě kupní síly, se od roku 1989 do roku 2005 výrazně zvýšila. Otevřenost české ekonomiky je kolem 50 %

a dosahuje více jak 60 % úrovně EU. Je na stejné úrovni jako Řecko v době vstupu a značně

vyšší než srovnatelný údaj za Španělsko a Portugalsko (50%). Mírou otevřenosti se v současnosti ČR řadí k celosvětově velmi otevřeným ekonomikám.

Česká republika je malá otevřená ekonomika, pro kterou je typický vysoký stupeň ekonomické

otevřenosti vůči vnějšímu prostředí, tj. intenzivní zahraniční obchod. Určitou nezanedbatelnou

procentní část svého hrubého domácího produktu je schopna umístit na zahraničních trzích a současně se tato otevřenost neprojevuje v poklesu životní úrovně obyvatelstva, které tam žije. 38

2.3 Struktura otevřenosti české ekonomiky Tradičním přístupem k analýze otevřenosti ekonomiky, tedy jejího reálného zapojení do

mezinárodní dělby práce, je rozbor komoditní struktury vývozu a dovozu v delším časovém horizontu.21

2.3.1 Vývoj vývozní struktury Vývozní struktura do roku 1989 byla poznamenaná dominancí odbytišť sovětského bloku. Struktura vývozu se jevila jak vývoz vyspělé země do zemí méně vyspělých ve vztahu

k východnímu bloku, ale ve vztahu k vyspělým tržním ekonomikám hrálo Československo roli méně vyspělého partnera, který ve svém vývozu nebyl dostatečně konkurenceschopný

v průmyslových výrobcích, zejména ve výrobcích s vyšším stupněm zpracování, s nároky na

vyšší technologickou úroveň. Ve vývozu ČSR do vyspělých zemí hrály dlouhodobě rozhodující roli suroviny, výrobky z paliv a materiálové meziprodukty. Podíl strojírenských výrobků na vývozu byl dlouhodobě velmi nízký (10-15 %).

Nejvýznamnějším faktorem změn zbožové struktury byl růst podílu obchodu s vyspělými tržními ekonomikami. Teritoriální reorientace na náročnější trhy s sebou přinesla v první fázi transformace zahraničního obchodu poklesl vývozu technicky náročných výrobků, v nichž bylo

zaostávání ČR za vyspělým světem relativně nejcitelnější. Projevilo se to mimo jiné v poklesu podílu strojů a dopravních prostředků v českém vývozu mezi léty 1991 a 1992. Vývoz strojů se snížil ze 44,4 % v roce 1989 na 27,6 % v roce 1993. Relativně nejvyšší dynamiky ve vývozu České republiky bylo dosaženo v případě vývozu surovin, paliv a polotovarných položek.

V prvních letech transformace je zřetelný nárůst exportního podílu průmyslových polotovarů a průmyslových výrobků. Schopnost konkurovat na náročných odbytových zahraničních trzích 21

Komoditní struktura zahraničního obchodu sleduje vývoz či dovoz v komoditní klasifikaci podle mezinárodně

uznávané Standard International Trade Classification (SITC)

39

byla na začátku transformace zjevně vyšší u spotřebního zboží, zejména u tradičních exportních výrobků, než u výrobků strojírenských.

Tab.č.6: Vývoz ve zbožové struktuře v letech 1993 – 1996 Vývoz celkem

Skupina zboží

1993

1994

1995

1996

421 601

458 842

566 171

601 680

Suroviny, polotovary a chemické výrobky

211 092

233 177

289 535

282 099

Stroje a dopravní prostředky

122 631

130 690

171 343

197 281

Zemědělské a potravinářské zboží

30 669

z toho: Minerální paliva a příbuzné materiály

Průmyslové spotřební zboží

23 207

57 208

27 402 23 034 67 573

33 141 24 525 72 153

31 353 26 962 90 947

Pramen: vlastní tabulka na základě statistických dat ČSÚ

Avšak ve 2. polovině 90. let Česká republika již byla schopna se prosadit na západních trzích i s výrobky s vyšší přidanou hodnotou, což se projevilo růstem podílu skupiny strojů na celkovém vývozu. Největší zbožovou skupinou ve vývozu se staly stroje a dopravní prostředky, když v roce

1996 podílově přestihly do té doby největší vývozní komoditní skupinu průmyslového zboží podle druhu materiálu.

Tab.č.7: Vývoz ve zbožové struktuře v letech 1997 – 2000 Vývoz celkem

Skupina zboží

1997

1998

1999

2000

709 261

834 227

908 756 1 121 099

Suroviny, polotovary a chemické výrobky

312 864

346 814

364 381

438 547

Stroje a dopravní prostředky

264 011

338 994

385 390

498 402

Zemědělské a potravinářské zboží

36 738

z toho: Minerální paliva a příbuzné materiály

Průmyslové spotřební zboží

27 136

95 647

Pramen: vlastní tabulka na základě statistických dat ČSÚ

39 036 27 078

109 383

35 086 26 476

123 900

42 648 34 246

141 503

Vývoz českého strojírenství se během první dekády zpětinásobil (z 122.631 mil. Kč v roce 1993 na 623.009 mil. Kč v roce 2002). Zatímco v roce 1993 se strojírenství podílelo na českém vývozu 29%, v roce 2002 to bylo již téměř 50%.

40

Tab.č.8: Podíl vývozu českého strojírenství na celkovém exportu

Rok

Vývoz v mil.Kč

2002

623 009

1993

122 631

% podíl na exportu 29 % 50 %

Pramen: Czech trade

Existují odvětví, která se jednoznačně orientovala na export.22 V případě českého

zpracovatelského průmyslu se jednalo o výrobu automobilů, výrobky z pryže, stroje pro

zemědělství, obráběcí stroje, prací prostředky, přístroje pro domácnost, pletené zboží, zbraně,

baterie, motocykly, kola, výroba hudebních nástrojů a výroba sportovního zboží. Exportní výkonnost se zvýšila o více než dvacet bodů v případě dílů a příslušenství aut, jiného elektrického vybavení, baterií, tabáku a letadel.

Tab.č.9: Komoditní struktura vývozu v mil. Kč v letech 2001-2005 SITC

0 Potraviny a živá zvířata 1 Nápoje a tabák

2 Surové materiály

3 Minerální paliva a maziva 4 Živočišné, rostlinné tuky

5 Chemikálie a chemické výrobky 6 Tržní výrobky podle materiálu 7 Stroje a dopravní prostředky 8 Průmyslové spotřební zboží

Celkem

2001

34 415 8 742

2002

31 097 8 554

36 408 8 197

2004

47 430 8 924

38 603

35 078

38 317

47 315

1 432

978

1 005

1 043

38 150

81 679

35 944 74 677

39 441

10 664 46 729 57 189 1 749

117 752

687 319

876 138

959 106

316 650

154 882

149 432

161 658

623 009

60 412

103 951

293 727

601 362

49 938

2005

80 633

309 107

388 540 198 492

406 354 210 990

1 269 634 1 254 394 1 371 405 1 722 657 1 871 439

Pramen: vlastní tabulka na základě statistických dat ČSÚ

22

2003

v nichž více než 50% výroby bylo v roce 1997 určeno na export

41

Nejvíce se na růstu vývozu podílela silniční vozidla navýšením na 15,8 % celkového vývozu

(zejména automobilka Škoda), kancelářské stroje a zařízení k automatickému zpracování dat.

K růstu významně přispěla také elektrická zařízení a vybavení pro průmysl. Odvětví, u nichž vzrostl objem exportu byla zpravidla odvětví s celkovým růstem výroby. Naopak výrazné

zhoršení exportní výkonnosti nastalo v případě výroby železa, truhlářských výrobků, ostatních chemických výrobků, lokomotiv a tramvají.

Pokud jde o vývoz do Evropské unie, i po vstupu mezi hlavními komoditami dodávanými z ČR figurují díly osobních automobilů, osobní automobily, zařízení pro automatické zpracování dat, dráty a kabely z optických vláken, čerpadla, vysílací přístroje, elektrická zařízení a přístroje, výrobky ze železa a oceli, pneumatiky, tiskařské výrobky, motory, dřevo, elektrická energie, výrobky z plastů a nábytek.

2.3.2 Vývoj dovozní struktury Dovozní strukturu do roku 1989 charakterizoval vysoký podíl dovozu surovin a paliv, a vysoký podíl dovozu strojů a zařízení jakožto přísun vyspělé techniky a technologie domácí výrobou

nedostupné. Poměrné malý a stagnující podíl dovozu spotřebního zboží svědčil o nedostatečném

sortimentu na vnitřním trhu v důsledku limitů platební bilance i odrazem převažující teritoriální orientace na země RVHP.

Ve struktuře dovozu nedošlo ve srovnání s obdobím před rokem 1990 k výrazným změnám.

Struktura českého dovozu je dána jak nedostatkem surovin, paliv, tak i potřebou strojírenských dovozů, představující dodávky vyspělé techniky, technologií, které ekonomika zatím nebyla

schopna efektivně produkovat sama. Za výraznější změnu, která byla výsledkem liberalizace

zahraničně obchodních aktivit, lze označit téměř zdvojnásobení importního podílu spotřebního zboží. V tomto případě se jednalo o rozšíření sortimentu na vnitřním trhu (vyvolané spotřebitelskou poptávkou) a o zvýšení konkurence pro domácí výrobce spotřebního zboží.

42

Tab.č.10: Dovoz ve zbožové struktuře v letech 1993 – 1996 Dovoz celkem

Skupina zboží

1993

1994

1995

1996

426 084

498 377

665 740

754 670

Suroviny, polotovary a chemické výrobky

179 901

216 865

294 931

328 408

Stroje a dopravní prostředky

162 234

180 249

247 108

286 892

Zemědělské a potravinářské zboží

29 480

z toho: Minerální paliva a příbuzné materiály

Průmyslové spotřební zboží

40 433 54 668

37 645 42 887 63 626

44 432 52 437

79 269

51 973 65 569 87 397

Pramen: vlastní tabulka na základě statistických dat ČSÚ

Z hlediska komoditní skladby byla v roce 1996 nejvýznamnější skupinou dováženého zboží

skupina strojů a dopravních prostředků - 38,3 % všeho dováženého zboží – s tím, že se jejich podíl neustále zvyšoval. Druhou nejvýznamnější skupinou dovozu ČR byly tržní výrobky tříděné podle materiálu - na celkovém dovozu představovaly zhruba pětinu. Chemikálie představovaly

11,9 % českého dovozu za rok 1996, průmyslové zboží 11 % a vzestupnou tendenci měl dovoz minerálních paliv (8,5 %) a dovoz potravin a zemědělských výrobků (5,7 %).

Import nejintenzivněji pronikl na trhy počítačů, baterií, optických přístrojů, zdravotních přístrojů, televizorů, chemických vláken, pesticidů, hraček, hodin, elektronických součástek a ostatních

chemických výrobků, kde bylo importem uspokojeno více než 80 % domácí poptávky. Importní

penetrace vzrostla o polovinu u motocyklů, strojů pro hospodářské účely, obuv, příslušenství aut, automobily, drahé kovy, jiné oděvy, kabely a vodiče. Naopak největší pokles importu byl u potravinářských výrobků, stavebních materiálů, jiného dopravního zařízení, dřevěného zboží a

obalů, zbraní, krmiv, koženého zboží, polygrafického průmyslu a přírodního kamene, a to o více než třetinu.

Podíl dovozu investičních zařízení zakládající nové exportní kapacity byl v prvních letech

transformace poměrně nízký. Akcelerace domácí investiční poptávky s sebou přinesla vyšší dovozy investičního zboží. Pro komoditní strukturu českého dovozu i jeho dynamiku se stal

nejpodstatnější charakteristikou vysoký nárůst dovozu skupiny strojů a dopravních prostředků. Na růstu celkového dovozu strojů se nejvíce podílel dovoz elektrických zařízení, silničních vozidel a průmyslových strojů.

43

Tab.č.11: Komoditní struktura dovozu v mil. Kč v letech 2001-2005

Skupina SITC

2001

2002

2003

2004

2005

0 Potraviny a živá zvířata

53 662

54 177

57 149

72 150

80 962

2 Surové materiály

40 038

38 187

41 022

52 916

50 135

1 Nápoje a tabák

7 272

6 594

7 544

10 668

11 683

3 Minerální paliva a maziva

125 744

100 241

109 024

122 146

169 588

5 Chemikálie a chemické výrobky

151 041

148 398

164 517

194 833

203 332

7 Stroje a dopravní prostředky

585 007

561 815

616 484

739 946

740 637

4 Živočišné, rostlinné tuky

3 143

6 Tržní výrobky podle materiálu 8 Průmyslové spotřební zboží Celkem

280 181

139 885

3 029

272 977 140 027

3 765

289 700 153 030

4 162

360 757 190 676

3 616

371 802 196 846

1 386 319 1 722 657 1 871 439 1 749 095 1 829 561

Pramen: vlastní tabulka na základě statistických dat ČSÚ

Propojíme-li dovoz kategorie Strojů a dopravních prostředků s teritoriální strukturou, zjistíme že nejvíce této komodity dovážíme z rozvojových ekonomik (56, 6 %) a z ostatních

(mimoevropských) ekonomik (61,3 %). Dovoz ze států EU tvoří podíl menší (40,2 %), zatímco podíl vývozu do států EU je mnohem vyšší (51,7 %).

Tab.č.12: Stroje a dopravní prostředky – teritoriální struktura za rok 2005 Teritorium

Vývoz

Dovoz

Vyspělé tržní ekonomiky

873 891

612 387

ESVO

16 954

9 672

EU 25

Rozvojové ekonomiky

Evropské tranzitivní ekonomiky Společenství nezávislých států Ostatní OECD

814 484

521 173

32 354

59 286

28 997

4 292

18 788 4 887

862 790

4 697

59 573

621 266

Pramen: vlastní tabulka na základě statistických dat ČSÚ

44

% podíl

% podíl

51,7

41,6

54,7

22,6

na vývozu na dovozu 51,7 48,7 40,9 49,6 60,6 51,8

40,2 56,6 32,3 3,1

61,3 42,3

2.3.3 Vývoj specializačního profilu V analýze zahraničního obchodu jsme poodhalily potenciální komparativních výhody hledáním a kvantifikací těch komoditních agregátů (odvětví), které charakterizovaly specializaci výroby nebo vykazovaly preferenční růst obchodu.

Míra specializace se lišila mezi odvětvími. Intenzita specializace se zlepšila ve prospěch exportu v případě některých odvětví23; i když u některých z těchto případů se jednalo pouze o snížení

komparativní nevýhody. U dalších odvětví došlo ke zhoršení komparativní výhody, resp. prohloubení komparativní nevýhody24. Některá odvětví se přesunula z negativní komparativní výhody do pozitivní.25 Odvětví, u nichž nastal pozitivní vývoj v komparativní výhodě byla téměř

výlučně růstová odvětví.26

„Strategie vývoje v daných odvětvích byly rozdílné. Například u dvoustopých motorových vozidel, ostatní potravinářské výroby a strojů pro hospodářské účely se na zvýšenou konkurenci

ze strany importní penetrace reagovalo zvýšením exportní výkonnosti. Import se tak stal stimulujícím prvkem pro zvýšení konkurenční schopnosti domácí výroby. U výroby základních

chemických látek, železa, masných a mléčných výrobků a nápojů zvýšená importní penetrace

byla projevem slábnoucí konkurenční schopnosti domácí výroby, což se projevilo snížením

exportní výkonnosti a snížením intenzity specializace. U rafinace ropy bylo snížení importní penetrace provázeno snížením exportní výkonnosti a intenzity specializace. Tato výroba si jednoduše upevnila domácí pozici vytlačením dovozů a rezignací na vývoz.“27

Nejmarkantnější zlepšení nastalo v případě výroby televizorů, počítačů, měřících přístrojů, optických a

23

fotografických přístrojů.

Největší zhoršení nastalo v případě výroby dřevěných kontejnerů, hnojiv, elektronických součástek, části

24

chemických výrobků a železa. 25 26

tabák, akumulátory a baterie, elektrické vybavení, nástroje a automobilové součástky.

viz: Zemplinerová, A., Benáček, V.: Růst a strukturální změny v zahraničním obchodě českého zpracovatelského

průmyslu v létech 1993-1997. 27

cit: Zemplinerová, A., Benáček, V.: Růst a strukturální změny v zahraničním obchodě českého zpracovatelského

průmyslu v létech 1993-1997.

45

Tab.č.13: Deset nejdůležitějších odvětví zpracovatelského průmyslu, jejich indexy intenzity specializace (IS), exportní výkonnosti (EV) a importní penetrace (IP) Odvětví OKEČ Dvoustopá motor. vozidla Základní chemické látky Jiné hutní zprac. železa

Intenzita

specializace

1997

16,74

1993

Exportní

výkonnost

1997

1993

Importní

penetrace

1997 1993

36,36 67,79 56,61 57,28 4,56

-0,93

33,15

3,34

31,5 38,35 46,15 9,51

2,56 32,45 51,04 11,47 27,3

Výroba železa

16,59 151,07

7,93 36,76 35,53

Masné výrobky

-1,34

2,88

Ost. potravin. výrobky Rafinace ropy Nápoje

-5

-20,89

6,07

Stroje pro hospodář. účely -18,09 Mléčné výrobky

10,15

12

3,23 13,15 11,45 20,75 5,68 4,38

4,55

6,98 5,06

18,64 10,73 15,06

8,01 5,98

20,34

6,17 2,29

-14,83

8,49 21,26 26,57 36,6

-36,62 45,42 32,84 63,25 8,71

17,3

1,4

Pramen: Zemplinerová, Benáček, 1999

2.3.4 Komparativní výhody a nevýhody Česká republika je typem ekonomiky, pro který je charakteristická relativně malá geografická

rozloha ovlivňující nekomplexnost surovinové báze. Klimatické podmínky mírného pásu limitují

zemědělskou produkci (jižní, subtropické, tropické plodiny). Relativně malý počet obyvatel je

omezující faktor z hlediska velikosti vnitřního trhu i objemu domácích pracovních sil. Relativní výhodou je tranzitní poloha v centru Evropy (mezinárodní transit zboží a služeb). Další

komparativní výhody vyplývají z ekonomických podmínek, jako je relativně stabilní sociální prostředí, určitá úroveň zprůmyslnění země, relativně nízká úroveň mezd a platů, kvalifikovaná

pracovní síla a relativně vysoký stupeň vzdělanosti. Za relativní nevýhody lze považovat nedostatečnou adaptabilitu domácích subjektů i celkového ekonomického prostředí v důsledku

čtyřicetiletého direktivního plánování, např. nedostatek domácího kapitálu, nedostatečnou znalost cizích jazyků, zdlouhavou práci soudů, nižší vymahatelnost práva a vysokou míru korupce.

46

Dle komparativních výhod je dovoz ČR zaměřen na import zemědělské produkce, paliv a surovin

pro průmyslovou výrobu, dále pak na import strojů a vyspělejších technologií ze zahraničí. Pro

vývoz je charakteristický export strojů a dopravních prostředků, průmyslových polotovarů a spotřebního zboží. Velký vývozní28 potenciál je obsažen v oblasti služeb, hlavně cestovního

ruchu29.

2.3.5 Faktorové náročnosti Dále provedeme komparaci struktury faktorových náročností.30 Odvětví 3-místného členění OKEČ byla zařazena do pěti věcných kategorií, jak to vyžadovala teorie specializace: 1. technologicky náročná odvětví,

2. odvětví náročná na lidský kapitál a nenáročná na fyzický kapitál a práci, 3. odvětví náročná na práci a nenáročná na ostatní faktory,

4. odvětví náročná na práci a fyzický kapitál a nenáročná na lidský kapitál, 5. odvětví náročná na lidský kapitál a kapitál a nenáročná na práci.

Do počáteční fáze transformace vstupovala naše ekonomika s existencí sice levných, ale

zastaralých technologií v tradičních odvětvích zpracovatelského průmyslu. Dodávky vyspělé techniky a technologie byly řešeny importem. Ve exportu na západní trhy byly slabě zastoupeny

technologicky náročné výrobky, protože česká výroba výrazně zaostávala v produktivitě. Česká ekonomika nemá komparativní výhodu ve výrobcích, které jsou technologicky vysoce náročné.

28 29

Nicméně z technické povahy služeb vyplývá, že jsou považovány za nevývozní artikl.

Relativně bohatý výskyt minerálních pramenů a zřídel vytváří vhodné podmínky pro rozvoj lázeňství a bohatý

přírodní reliéf pro rozvoj turistiky a cestovního ruchu. 30

použila jsem klasifikaci rozpracovanou Nevenem a Wyploszem

47

Tab.č.14: Podíly skupin podle faktorové náročnosti na výrobě (Q), Skupina

importu (M) a exportu (X) v % v letech 1993 a 1997

1 - náročné technologie

Q 1993 Q 1997 M 1993 M1997 X 1993 X 1997 14,2

12,88

27,61

23,29 15,38

12,73

3 - práce

19,42

21,52

14,25

18,71 24,26

27,27

5 - fyz. a lidský kapitál

13,03

2 - lidský kapitál

4 - fyz. kapitál a práce

Celkem

18,37 34,98

100

21,27 32,3

12,03

100

32,86 20,44 4,84

100

30,99 20,15 22,9 33,12 4,11

100

7,09

100

26,67 29,14 4,19

100

Pramen: Zemplinerová, A., Benáček, V., 1999

„Odvětví náročná na lidský kapitál a nenáročná na fyzický kapitál a práci a odvětví náročná na práci a nenáročná na ostatní faktory snížila svůj podíl v importu a současně posílily podíl ve

výrobě a v exportu. U výrobků náročných na prostou práci, ale nenáročné na fyzický kapitál, to

bylo v souladu se všeobecně očekávanými hypotézami o komparativních výhodách práce v postkomunistických zemích. V případě české ekonomiky se předpokládalo, že pracovní síla je právě

oním klíčovým faktorem a očekávalo se, že bouřlivý rozvoj v období transformace nastane v odvětvích, která jsou pracovně náročná. Po kvalitativních změnách v ekonomice začal být drahý fyzický kapitál vytlačován svým přirozeným substitutem, kterým je lidský kapitál. Odvětví náročná na lidský kapitál posílila ve vývoze a částečně z domácího trhu vytlačila dovozy. Podobný jev byl pozorován také v Maďarsku.“31

„Výroby náročné na fyzický kapitál měly v podstatě opačný vývoj. Jejich podíl na domácí výrobě

se mírně oslabil, k mnohem výraznějšímu oslabení ale došlo u exportu. U skupiny odvětví náročná na práci a fyzický kapitál a nenáročná na lidský kapitál navíc došlo k posílení pozice

importu. V období centrálního plánování totiž výroby tohoto typu byly všestranně preferovány a jejich účast v mezinárodní dělbě práce byla uměle zvyšována. V průběhu transformace se staly

obory této skupiny útlumovými, což se projevilo v první řadě poklesem jejich podílu na

31

cit: Zemplinerová, A., Benáček, V.: Růst a strukturální změny v zahraničním obchodě českého zpracovatelského

průmyslu v létech 1993-1997.

48

celkovém exportu. Uvolněný prostor u podílu domácí výroby začal zabírat dovoz. Tento výsledek byl spojen s racionálním vývojem specializace české výroby a obchodu.“32

Důležitým ukazatelem pro posouzení vývoje a účinnosti ekonomiky je také energetická náročnost tvorby hrubého domácího produktu, která je definována jako podíl celkové tuzemské spotřeby

prvotních energetických zdrojů na jednotku HDP. Přestože úroveň tohoto ukazatele byla v ČR v

roce 2000 o více jak 20 % nižší než v roce 1990 a o 10 % nižší než v roce 1995, z hlediska mezinárodního srovnání je energetická náročnost tvorby HDP v České republice přibližně dvojnásobná, než je průměr zemí EU, a to jak u tuzemské spotřeby energie, tak i u spotřeby

elektrické energie. Při porovnání dosahovaného tempa snižování celkové energetické náročnosti v ČR v letech 1990 - 2000 měřené v paritě kupní síly bylo toto tempo sice v ČR vyšší než v EU1533, bylo však nižší, než by bylo potřebné. Komparace ukazatelů kvality hospodaření s energií ČR a zemí EU-15 ukazuje, že hospodaření s energetickými zdroji je v ČR stále zhruba jen na

poloviční úrovni průměru zemí EU-15. Rovněž tempa zlepšování kvality hospodaření s

energetickými zdroji v jiných kandidátských zemích (Polsko, Slovensko, Maďarsko) v letech 1990 - 2001 byla vyšší než v ČR.

Vyšší úroveň energetické náročnosti ekonomiky ČR a průmyslu zejména ve srovnání s vysoce rozvinutými zeměmi EU je vyvolána především: energeticky náročnou strukturou ekonomiky s

vysokým podílem základního průmyslu, celkově nižší úrovní HDP a nižší úrovní přidané hodnoty na jednotku produkce, vysokým podílem tuzemských pevných paliv v energetické

bilanci (52,7 %) a při výrobě elektrické energie (70 %), nižší účinností užití energie ve spotřebičích ve všech sektorech ekonomiky (zastaralost technologie, nízká míra využití, apod.), zastaralostí a nízkou mírou využití energetických výrobních kapacit a distribučních sítí.

Transformační výkon ekonomiky vyjadřuje schopnost ekonomiky více nebo méně zhodnotit dovezené surovinové a materiálové vstupy ve formě větší či menší proporce hodnoty přidané,

32

cit: Zemplinerová, A., Benáček, V.: Růst a strukturální změny v zahraničním obchodě českého zpracovatelského

průmyslu v létech 1993-1997. 33

index 2000/1990 v ČR a v EU-15 byl 0,85: 0,90

49

realizované exportem výrobků zpracovatelského průmyslu.34 Transformační výkon české

ekonomiky ve vybraných letech je naznačen v následující tabulce.

Tab.č.15: Transformační výkon české ekonomiky ve vybraných letech

Rok

1991

Transf.výkon

1993

340

1996

790

1998

1462

1977

2002

3050

2003

3349

Pramen: ČSÚ, 2004

Pozitivní trend je nastartován, i když absolutní odstup od transformační výkonnosti zemí OECD je stále obrovský. Transformační výkon ČSFR v roce 1991 představoval 340 USD, naproti tomu průměr 6 malých zemí OECD byl 5279 USD. V roce 1998 byl transformační výkon české ekonomiky 1977 USD, zatímco průměr 6 malých zemí OECD činil 7511 USD. 2.3.6 Úspory z rozsahu Tržní struktury prodělaly v devadesátých letech radikální změny. Většina trhů se po roce 1989 dekoncentrovala. Jednalo se především o rozdělení korporací na více menších podniků. Tab.č.16: Podíly „z“ největších odvětví na celkové zpracovatelské výrobě, exportu a importu v letech 1993-1997 MOK Z

MOK 1 MOK 2 MOK 3 MOK 5

Výroba

Export

Import

1993

1997

1993

1997

1993

1997

8,8

11,7

12,8

12,2

8,59

9,5

22,5

20,1

24,1

20,8

21,3

6,3

16,8

6,9

14,7

7,9

19,7

7,2

15,7

5,6

15,3

4,9

12,8

18,2

MOK 10

46,1

41,4

42,4

40,3

42,4

38,6

MOK 101

100

100

100

100

100

100

MOK 30

74,7

72,3

75,6

72,3

75,6

73,1

Pramen: Zemplinerová, Benáček, 1999 34

vývoz hotových výrobků SITC 5+6+7+8 na obyvatele v USD minus dovoz surovin SITC 2+3 na obyvatele v USD

50

Podívejme se na strukturu výroby z pohledu míry odvětvové koncentrace (MOK), kterou

vyjadřujeme podílem z největších odvětví na celkové výrobě zpracovatelského průmyslu. Pokles

podílu třech a více odvětví odráží to, že za dané období k výraznější specializaci výroby do

určitých odvětví nedocházelo. V letech 1993-1997 nedošlo k žádnému dramatickému vývoji ani v meziodvětvové specializaci exportu a importu. Struktura zpracovatelského průmyslu se diversifikovala, místo toho aby došlo k větší koncentraci výroby do několika vůdčích odvětví.35

Z tohoto vývoje lze usuzovat na nedostatečné využívání úspor z rozsahu v českém

zpracovatelském průmyslu. V posledních letech se však projevuje tendence k růstu koncentrace

na určitých trzích v důsledku vzrůstajícího počtu fúzí, zužování sortimentu a růstu specializace. Na zvyšování koncentrace navazují různé typy úspor z rozsahu, například díky úsporám

jednotkových variabilních nákladů výrob a fixních nákladů na vývoj, marketing a finanční transakce.

„Odvětví a podniky s intenzívní účastí zahraničního kapitálu jsou více specializovány a koncentrovány, než domácí zpracovatelský sektor. Mezi odvětví, kde zahraniční investoři vlastní více

než polovinu kapitálu patří: odvětví tabáku, chemických vláken, automobilového průmyslu, dílů a

příslušenství aut, cementu, jiného elektrického vybavení, baterií a akumulátorů, kabelů a vodičů, nádrží a kotlů a pryžových produktů. Výroba domácích podniků je více rozptýlena mezi jednotlivá

odvětví a méně specializována než zahraniční podniky. Podíl zahraničních investorů je zanedbatelný v tradičních odvětvích, jako např. textilní, obuvní, zpracování kovů a základních chemikálií.“36

2.3.7 Vnitroodvětový obchod Proces „dospívání“ ekonomiky lze mimo jiné charakterizovat podle účasti dané ekonomiky v

hierarchii odvětví s intenzívní vnitroodvětvovou směnou. Charakter obchodních toků (meziodvětvový versus vnitroodvětvový obchod) může mít důležité důsledky pro náklady na restrukturalizaci a její

35

Úroveň koncentrace českého zpracovatelského průmyslu se mohla zdát v některých oborech dost vysoká, pokud

nebyl do relevantního trhu započten zahraniční obchod. Po započtení importu do domácí nabídky došlo ke snížení výsledné koncentrace. 36

cit: Zemplinerová, A., Benáček, V.: Růst a strukturální změny v zahraničním obchodě českého zpracovatelského

průmyslu v létech 1993-1997.

51

rychlost. Růst vnitroodvětvového obchodu a transfer zdrojů v rámci oboru je rychlejší a méně nákladný.37

Tab.č.17: Odvětví s nejnižším a nejvyšším vnitroodvětvovým obchodem v letech 1993 a 1997 Odvětví

Rozhl.tel.vysílače Pesticidy

ITT 97 ITT 93 0,16

0,27

Odvětví

0,74 Stroje pro zeměd.a lesnic.

0,75 Brašnářské zboží

IIT 97 IIT 93 1

0,91

0,99

0,93

Krmiva

0,28

0,64 Obráběcí stroje

0,98

0,94

Nátěrové hmoty

0,33

0,73 Díly a příslušenství aut

0,98

0,99

Dřevěné obaly

Cihly a krytina Stavba lodí

0,28

0,35

0,37

0,56 Akumulátory a baterie

0,96

0,78

0,96

0,98

0,94

0,94

0,8

Pryžové produkty

0,38

0,74 Motocykly a jízdní kola

Chemická vlákna

0,4

0,69 Mýdlo a kosmetika

0,39

0,98

0,55 Obuv

Ost.chem.výrobky Počítače

0,98

0,54 Textilní vlákna

0,96

0,95

0,99

0,99

Pramen: A. Zemplinerová, V.Benáček, 1999

Tabulka 17 a 18 obsahuje deset odvětví s nejvyšším a nejnižším vnitroodvětvovým obchodem v letech 1993 a 1997.38 Až na jednu výjimku nejsou v deseti odvětvích s nejvyšším IIT zastoupena

odvětví technologicky náročná. Rovněž koncentrace, jež by umožňovala využívat úspory z rozsahu a koncentraci vývoje a výzkumu byla u těchto odvětví relativně malá. Technologicky náročná odvětví byla právě mezi odvětvími s nejnižším vnitroodvětvovým obchodem.

37 38

Nevyžaduje čekat na útlum oboru, přeškolení a realokaci pracovní síly a transfery mezi obory nebo odvětvími.

K měření úrovně vnitroodvětvové směny jsme použili vzorec: IITi = 1 – ( |Xi – Mi| ) / (Xi + Mi). Index IIT pro

každé z odvětví i nabývá hodnot od 1 (kdy je všechen obchod vnitroodvětvový) do 0 (všechen obchod je meziodvětvový).

52

Tab.č.18: Odvětví vnitrooborovýho obchodu s faktorovou náročností (FN) a stupněm koncentrace (CR) Odvětví

Stroje pro zeměd.a lesnic. Brašnářské zboží Obráběcí stroje

FN CR

Odvětví

2

45 Rozhl.tel.vysílače

2

3

FN CR 1

23

22 Krmiva

5

8,9

11 Nátěrové hmoty

1

26

11 Pesticidy

1

Akumulátory a baterie

2

36 Dřevěné obaly

Obuv

3

16 Cihly a krytina

Motocykly a jízdní kola

4

18 Ost.chem.výrobky

1

18

67 Chemická vlákna

1

96

Díly a příslušenství aut Pryžové produkty Textilní vlákna

Mýdlo a kosmetika

3

4

44 Stavba lodí

4

12 Počítače

1

4

61

3

3

1

11

26

93

21

Pramen: A. Zemplinerová, V.Benáček, 1999

Tab.č.19: Odvětví s nejnižším a nejvyšším vnitroodvětvovým obchodem v letech 2003 Odvětví

ITT

Odvětví

Léčiva a farmaceutické výrobky

0,38 Textilní příze, tkaniny

Kůže, kožené výrobky

0,32 Strojní zařízení pro určitá prům.odvětví

Ropa, ropné výrobky

ITT 1

0,34 Železo a ocel

0,99

Zelenina a ovoce

0,32 Surová hnojiva a nerosty

0,98

Živočišné oleje a tuky

0,21 Strojní zařízení všeob.užívané v průmyslu 0,96

0,99

Nevysychavé rostlinné tuky a oleje 0,29 Telekomunikační zařízení

0,97

Topný plyn, zemní i prům.vyráběný 0,04 Ostatní dopravní a přepravní prostředky

0,96

Pramen: vlastní tabulka na základě dat ČSÚ 2004

Podíváme-li se na změny ve struktuře IIT v dalších letech, zjistíme, že struktura našeho

zpracovatelského odvětví se v určitých směrech ještě nepřiblížila struktuře typické pro vyspělé ekonomiky. V naší struktuře vnitrooborového obchodu se na vrcholu vyskytují stroje, suroviny a

textil. Na druhém konci hierarchie by mezi odvětvími u nichž převládá mezioborový obchod měla být odvětví spojená s přírodními zdroji, což v podstatě odpovídá. Největší stupeň koncentrace by měl

být zastoupen odvětvím vyrábějící sofistikované zboží (organické chemikálie, léčiva, elektronika, letadla a zařízení na výrobu energie), které vykazují úspory z rozsahu a jsou úzce spojeny s

53

využíváním výzkumu a odborných služeb poskytovaných servisními sítěmi. Tato odvětví jsou v malých otevřených ekonomikách obvykle pro využití úspor z rozsahu obsazena jedním nebo několika málo výrobci a vykazují vysokou tržní koncentraci.

2.3.8 Výzkum, vývoj a inovační potenciál Nové výrobky a nové technologie jsou vedle vzdělání a investic klíčovým prvkem pro

hospodářský růst. Podíl výdajů na výzkum a vývoj byl na počátku transformace v mezinárodním srovnání podstatně nízký.

Graf.č.3: Podíl výdajů na výzkum a vývoj celkem v HDP v % v letech 1989-1993 3,5 3 2,5 2 1,5 1

Řecko

Portugalsko

Španělsko

ČR

Itálie

Itálie

Rakousko

Dánsko

Belgie

Norsko

Nizozemsko

Finsko

V. Británie

Francie

USA

Japonsko

Švédsko

Švýcarsko

0

Německo

0,5

Pramen: OECD

Poklesy počtu pracovníků v oblasti výzkumné a vývojové základny České republiky od roku

1989 měly vliv – mimo jiné – i na kvalitu celkové naší výrobní a vývozní struktury, především strojů a zařízení. Zatímco podíl strojírenských výrobků velmi náročných na výzkum, vývoj a

inovaci se na celkovém strojírenském vývozu pohyboval s sousední SRN v roce 1993 zhruba na

úrovni 15 % a v některých dalších západních zemích dokonce ještě mnohem výše (Francie 21%,

54

Velká Británie 23 %, Nizozemsko 24 % a USA dokonce 26 %), činil tento podíl v České republice v letech 1993-1994 jen asi 13 %39.

Budoucnost České republiky jako středně velké evropské země je závislá na schopnosti rychle a

efektivně získávat nové poznatky a uplatňovat je v produktech konkurenceschopných na

náročných evropských a světových trzích. Dosavadní vývoj výzkumu a vývoje v České republice popisuje analýza zpracovaná pro Vládu České republiky Radou vlády pro výzkum a vývoj a

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Z uvedeného materiálu vyplývá, že Česká

republika zaostává v řadě ukazatelů výzkumu a vývoje za vyspělými zeměmi. V porovnání se

zeměmi EU-15 má Česká republika nižší výdaje40 na výzkum a vývoj a úměrně tomu i nižší

počty pracovníků výzkumu a vývoje.41 V porovnání se zahraničím v České republice převládají

projekty menší (s menšími náklady) a s kratší průměrnou dobou řešení (nejčastěji tři roky). Česká republika má rovněž značně vysoký počet malých programů s nízkým počtem projektů. Nejvíce účelových prostředků je vynakládáno na technické vědy.

Velký potenciál představuje oblast informačních a komunikačních technologií představuje. Lze

očekávat, že bude významně přispívat ke zvyšování produktivity práce v sektoru materiální produkce i služeb a jsou s ní spojeny nové podnikatelské možnosti na tuzemském a

mezinárodním trhu. Tato oblast je významná i pro průmyslový výzkum, vývoj a tvorbu inovací. V souvislosti s rozvojem informačních technologií se rozvíjí mnoho nových navazujících sektorů

ve výrobě i službách. Oproti EU je však ČR stále ještě charakteristická nízkou zaměstnaností v

hi-tech službách, nedostačujícím firemním výzkumem a vývojem, velice nízkým počtem

39

Touš, O.: Mezinárodní obchod a zahraniční obchod České republiky: výrobky zpracovatelského průmyslu: tabulky

1995. str.15. 40

Vyspělé země vydávají na výzkum a vývoj 2 - 3 % HDP, zejména v zájmu udržení konkurenceschopnosti.;

průměrná hodnota v EU-15 činí 1,87 %. Výdaje na výzkum a vývoj v ČR mají mírně vzestupnou tendenci od

roku1995, ale v roce 2001 jejich hodnota činila stále pouhých 1,32 % HDP. Hlavní podíl vynaložených prostředků

směřuje do oblasti produktivity průmyslu a technologií (44 % celkových domácích výdajů) a na všeobecný výzkum na univerzitách (12 %). 41

V zemích EU působí v podnikatelském sektoru více než polovina pracovníků výzkumu a vývoje. V České

republice je to necelá polovina.

55

patentů42 přihlášených jak k Evropskému patentnímu úřadu tak k Úřadu Spojených států pro patenty a obchodní známky.

42

Jeden důležitý ukazatel výzkumu a vývoje - intenzita patentování vynálezů - od roku 1993 poklesl. V roce 1999

bylo v České republice pouze šest registrovaných patentů na 100 000 obyvatel, což je o dvě třetiny méně než v roce

1993. Na evropské úrovni je počet žádostí o udělení patentu podaných u Evropského patentového úřadu na milión

obyvatel v České republice (10 701) jasně pozadu v porovnání se zeměmi EU-15 (161 078), ale přesto je vyšší než průměr v přistupujících zemích (7 583) viz. Eurostat, 2001

56

3 ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ A PROEXPORTNÍ POLITKA 3.1 Zahraničně obchodní politika Československa v období 1990 - 1992 Významným narušením státního monopolu zahraničního obchodu v Československu byla již

novela zákona o hospodářských stycích se zahraničím v r. 1988, která umožnila přístup

k zahraničně obchodní činnosti i jiným organizacím než jen podnikům zahraničního obchodu. Dalším opatřením ke zrušení monopolu PZO bylo přijetí zákona č. 113/1990 Sb. Tento zákon zrovnoprávnil v zahraničně obchodní činnosti fyzické a právnické osoby. Rozšířil se okruh

zahraničně obchodních činností, které lze provádět bez povolení a registrace. Byl usnadněn přístup zahraničních firem na domácí trh. Přijetí obchodního zákoníku43 bylo posledním krokem

k liberalizaci a demonopolizaci zahraničně-obchodní činnosti. Obchodní zákoník včlenil zahraničně obchodní činnost do běžné hospodářské činnosti jednotlivých podnikatelských subjektů a zamezil možnosti přímého ovlivňování obchodu státem.

Vliv liberalizace zahraničního obchodu se od r. 1991 projevuje růstem otevřenosti české

ekonomiky. Postupně však začínaly nabývat na významu autonomní nástroje obchodní politiky,

neboť v období plánovaného hospodářství, kdy existoval státní monopol zahraničního obchodu a devizový monopol, byly účinky těchto opatření minimální, protože nefungoval dopad

zahraničních cen na domácí spotřebitele. Cla v Československém celním sazebníku byla na nízké úrovni. V roce 1990 dosahovala průměrná dovozní cla v zemích ES 5,9 %, zatímco

v Československu 5,3 %. Tyto sazby v Československu byly nižší i v porovnání se státy RVHP,

jako například Maďarsko a Polsko. Se vzrůstající funkcí autonomních opatření v zahraničním obchodu došlo k zahájení prací, jež vedly k úpravě celních sazeb v celním sazebníku. Cla totiž na rozdíl od některých dalších nástrojů, které působí plošně44, umožňují ochránit žádaný druh

komodity na vnitřním trhu. Československo, jakožto dlouhodobý člen Všeobecné dohody o clech

43 44

zákon č. 513/1991 Sb. jako např. kurz

57

a obchodu45, však mělo v tu dobu přes 90 % všech sazeb vázaných. Bylo proto nutné nejdříve

zajistit souhlas k jejich změně. Ten byl Československu udělen v rámci jednání v Ženevě v prosinci 1991.

Poté bylo diskutováno, zda nebylo možné prosadit podstatně vyšší nárůst než ten, který byl

dojednán. Zde došlo ke střetnutí celosvětové tendence k liberalizaci obchodu, odstraňování nebo alespoň snižování veškerých překážek, se zcela opačnou tendencí, která však vycházela z podmínek dané doby dané doby a situace, ve které se ČSFR nově nacházela. Samotné změny

celního sazebníku byly tedy provedeny k 1. lednu 1992. Průměrná dovozní cla byla zvýšena na

5,7 %. Přesto celní zatížení v ČSFR i po uvedených změnách zůstalo s výjimkou potravinářských

a zemědělských produktů, ropy, motorových vozidel a dopravních prostředků na nižší úrovni, než v případě států ES. Kromě těchto změn byla přijata podrobnější kombinovaná nomenklatura, která byla používána členskými státy ES.

Podobně jako tarifní opatření, tak i netarifní opatření na počátku 90. let dostávala nový rozměr. Vyhláškou č. 560/1992 Sb., byl zaveden systém kvantitativních restrikcí ve formě dovozních a vývozních licencí.

Stejně jako budování ochrany domácího trhu bylo pro ČSFR důležité vytváření bilaterálních a multilaterálních vztahů a zapojení do světové ekonomiky. Teritoriální orientace se státy RVHP se ukazovala jako neudržitelná a neperspektivní.

21. 12. 1992 byla uzavřená Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) mezi ČR, Slovenskem, Maďarskem a Polskem. Cílem dohody bylo vytvoření zóny volného obchodu,

odstranění překážek vzájemného obchodu tarifního i netarifního charakteru, přičemž vůči třetím zemím členské státy vykonávaly vlastní obchodní politiku. Dohoda byla rozdělena do kapitol. V první kapitole byl řešen obchod s průmyslovými výrobky, kde se členské státy zavázaly

odstraňovat stávající omezení obchodu a nezavádět nová. Druhá kapitola se týkala nejproblematičtější otázky, a to obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky. Na 45

Československo bylo členem GATT již od roku 1947, takže patřilo k zakládajícím členům. I přes politické změny

v roce 1948 zůstávalo Československo nadále smluvní stranou GATT i po roce 1989.

58

základě jednání se smluvní strany usnesly na poskytování dvoustranných koncesí formou

snižování dovozních cel. Další kapitola se zabývala pravidly původu zboží, spoluprací celních

úřadů a ochrannými opatřeními, jež lze použít, aby nedošlo k výraznému ohrožení domácí výroby.

V souvislosti s očekávaným rozdělením Československé federace na dvě samostatné republiky se v průběhu druhé poloviny roku 1992 řešily a uzavíraly dohody o obchodním styku. Původně byly

diskutovány dvě alternativy.46 Jednou z nich bylo vytvoření zóny volného trhu, kdy by existoval

mezi nově vzniklými republikami bezcelní obchod, ale ve vztahu k třetím zemím by každá země

aplikovala vlastní zahraničně obchodní politiku. Zastánci této alternativy totiž měli pochybnosti o možnosti formulování společné obchodní politiky, a to zejména s ohledem na tehdejší úsilí o maximální samostatnost obou republik. Nakonec s cílem nenarušit nenarušit vzájemný obchod a podpořit tradiční obchodní vazby v následujícím období vznikla celní unie mezi ČR a SR.

Již v tomto prvním období rostl zájem Československa a dalších zemí ze střední a východní Evropy o členství v ES. Za základě jednání ze dne. 16. 12. 1991 byla podepsána Evropská dohoda o přidružení Československa, Maďarska a Polska k ES. Dohoda kromě politických

otázek řešila i obchodní témata. Jelikož jde o problematiku velmi širokou a existovala snaha o liberalizaci vzájemného obchodu, byla uzavřena Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejícím, která z hlediska tematického byla užší a zahrnovala jen otázky obchodní, platební, pohyb kapitálu a s tím související právní aspekty sbližování práva.

Zároveň byla rozvíjena spolupráce s dalšími evropskými státy, nečleny ES, které zformulovaly

Evropské sdružení volného obchodu (ESVO). Dne 20. 3. 1992 podepsala ČSFR Dohodu o

volném obchodu se státy ESVO, která upravovala obchod s průmyslovými výrobky a některými zpracovanými zemědělskými produkty, přičemž obchod se zemědělskou produkcí byl řešen bilaterálními dohodami, uzavřenými s jednotlivými členy ESVO.

46

viz: I. Hamarnehová a kol.: Aktuální otázky zahraničního obchodu České republiky po vstupu do Evropské unie,

2005

59

Kromě vztahů se státy střední a východní Evropy bylo nezbytné navázat obchodní styky se státy, se kterými do té doby neexistovala žádná, nebo jen dílčí smluvní úprava. Jde např. o Izrael,

Jihoafrickou republiku, Jižní Koreu, a některé další státy Latinské Ameriky, Afriky a Asie. Podobně byly uzavírány obchodní vztahy s vyspělými státy a zároveň probíhala jednání o poskytnutí celních preferencí systému GSP47. Případný úspěch pro Československo v této otázce

by totiž přinesl snížení celního zatížení při vstupu do určitých teritorií a tím tedy zvětšení konkurenceschopnosti českého zboží na daném trhu. Systému GSP bylo nakonec možné využívat ve vztahu k USA, Kanadě, Austrálii, Novému Zélandu, Japonsku, Rakousku. V případě

integračního seskupení ES byla tato výhoda zrušena, neboť se začaly formulovat Prozatimní dohody.

3.2 Zahraničně obchodní politika nově vzniklé České republiky Vznik samostatných republik znamenal pro oba státy - Českou a Slovenskou republiku - novou zkušenost a přinášel s sebou nové podmínky i v obchodně politické praxi. Od 3. 5. 1993 vstoupila

v platnost Smlouva o vytvoření celní unie mezi ČR a SR. Obchod mezi oběma republikami probíhal bez jakýchkoli množstevních omezení, vůči třetím zemím byla uplatňována shodná

obchodní politika a platil společný celní sazebník. Celní sazebník obsahoval pro třídění zboží nomenklaturu celního sazebníku EU – Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží.

V rámci WTO se prosazovaly snahy o další liberalizaci. Součástí Marrakéšského protokolu Uruguayského kole GATT byla Listina koncesí a závazků, jež stanovila vázané celní sazby, které se snižovaly v období pěti až deseti let vždy k 1. lednu. V České republice se závazky Uruguayského kola začaly uskutečňovat od 1. ledna 1995.

Další zásadní otázkou bylo dořešení vztahu ČR a ES, protože rozdělením federace byl zároveň přerušen ratifikační proces Evropských dohod. K 1. únoru 1995 vstoupila v platnost Evropská dohoda s ČR, navazující na Prozatímní dohodu o obchodu. Evropská dohoda zahrnovala 47

General System of Preference

60

vzájemné podmínky odstraňování překážek obchodu mezi ČR a EU, uvolňování pohybu kapitálu,

pracovní síly a služeb. Kromě obecných principů byl v dohodě zahrnut také časový plán pro

liberalizaci obchodu, členěný podle skupin komodit. Vzhledem k hospodářským rozdílům zemí

EU a ČR a nutnosti adaptace českých subjektů na zahraničních trzích byl dojednán systém asymetrické liberalizace.

Reorientace českého zahraničního obchodu na státy EU stále pokračovala. Značný podíl na vzájemném obchodu byl tvořen stroji, dopravními prostředky a průmyslovými výrobky. Na

dovoz českého zboží tohoto druhu do EU byla cla a dovozní kvóty odstraněny dnem platnosti Prozatímní dohody o obchodu. V případě dovozu průmyslových výrobků z EU do ČR docházelo

k postupnému snižování cel a rušení kvantitativních restrikcí podle předem určeného

harmonogramu s výjimkou uranové rudy a odpadového papíru. Odlišná situace nastala v případě zemědělské produkce. Zde platil systém symetrického obchodu, nepředpokládala se plná liberalizace a odstraňování cel. Docházelo k postupnému snižování překážek obchodu s zemědělskými produkty v podobě recipročních koncesí pro vybrané položky se sníženými cly.

Specifická úprava s možností zachování cla či uplatňování kvantitativních restrikcí se týkala položek, které byly ve vzájemném obchodu považovány za citlivé, jako jsou produkty ocelářské, textilní, zemědělské a potravinářské.

Co se týká vnitřních podmínek, tak příznivá makroekonomická situace a výsledky ekonomického

vývoje v ČR umožnily, aby vláda v roce 1995 přistoupila k dalším liberalizačním krokům.

Liberalizace zahraničního obchodu dospěla do situace, kdy zahraničně-obchodní obrat mohl být

centrálně regulován v podstatě jen licenční nebo celní politikou. Přechod k vnější směnitelnosti měny znamenal výrazný liberalizační posun v devizové oblasti, umožňující zjednodušit provádění zahraničních operací. Konkrétní uplatnění nového devizového zákona znamenalo liberalizaci všech operací na běžném účtu platební bilance.

Koncem roku 1995 došlo k rozhodnutí o přijetí ČR, jako první země střední a východní Evropy, za 26. člena klubu průmyslově nejvyspělejších zemí světa (OECD), což bylo vnímáno jako uznání úspěšnosti provedených systémových změn.

61

3.3 Zahraničně obchodní politika ČR v období před vstupem do EU Celního sazebník ČR působil velice odborně, až složitě. „Při podrobnějším prostudováním této

téměř tisíc stránkové publikace si lze povšimnout že náš trh byl chráněn nejen proti komoditám, které zde nikdo neprodukoval48, ale naopak i proti komoditám obyčejným a hojně rozšířeným49.

Některé komodity bylo možno dovážet bez cla50, zatímco jiným se dostávalo nejvyšší celní

ochrany51 i když nejsou považovány za strategické komodity. Lze se tedy domnívat, že zmíněná

odbornost byla kombinována s ochotou naslouchat různým zájmovým skupinám.“52

Novelou k celnímu zákonu byl realizován proces harmonizace celního sazebníku EU. Šlo o

přípravu na přijetí tohoto sazebníku, aplikaci a administraci celních kvót ES. Do celního zákona

13/1993, novelizovaného zákonem 113/1997 Sb., byly zapracovány změny související

s ujednáním z Uruguayského kola GATT. Změny obsahovaly povinnost snížit průměrné celní zatížení průmyslových výrobků o 22 % (tj. z 4,9 % na 3,8 %) v období 4 let, odstranění cel na farmaceutické produkty během 10 let, snížení cla na chemické produkty. U zemědělských

výrobků mělo dojít k průměrnému snížení cel o 40 % s tím, že u jednotlivých druhů

zemědělských produktů podle jejich citlivosti byly dojednány různé meze. S souvislosti se zemědělskou produkcí se ČR zavázala přehodnotit rozsah poskytovaných zemědělských subvencí. ČR i EU zakomponovaly obchodně politické nástroje zakotvené v dohodách GATT do právního rádu.

S očekávaným vstupem ČR do EU vrcholila jednání o obchodních otázkách. Podle ustanovení docházelo k postupné liberalizaci obchodu ČR s EU. Ve struktuře vzájemného obchodu 48

Sazenice ananasu (kód 06029020, sazba 19%), Tropické ořechy a tropické ovoce konzervované cukrem (kód

20060035, sazba 70%) 49

Pivo ze sladu (kód 220300**, sazba 70%), Noviny, časopisy a periodika (kód 4902****, sazba 21%), Obrázková

alba nebo obrázkové knihy, omalovánky pro děti (kód 49030000, sazba 50%) 50 51

Hudebniny (kód 49040000), Žabí stehýnka (kód 02082000)

Zápalky jiné než pyrotechnické (kód 36050000, sazba 68%), Skopové maso vykostěné (např. kód 02042300, sazba

254,2 %) 52

cit: Dan Šťastný - Liberální institut - Protekcionismus v praxi

62

zaujímaly velký podíl průmyslové výrobky. Obchod v této oblasti byl liberalizován k 1. lednu

2001 a obchod od té doby nebyl nadále zatěžován ani cly, ani množstevními restrikcemi. Zvláštní režim byl uplatňován pro vybrané hutnické výrobky. U zemědělských produktů nedošlo k plné

liberalizaci a celkovému odstranění cel. Pro vybrané druhy byly určeny reciproční koncese

v podobě snížení cel s tím, že s ohledem na obchodované množství a na citlivost jednotlivých

produktů je možné poskytovat další koncese. Od roku 2000 došlo ke změnám s účelem zlepšení podmínek pro obchod s nezpracovanými zemědělskými výrobky a to v podobě snížení cel a odstraňovaní vývozních podpor. K dalším úpravám došlo v roce 2002, kdy byly poskytnuty nové

koncese pro obchod s rybami a rybími výrobky. Posléze byly dohodnuty koncese pro obchod

s vínem. Všechny zmíněné koncese jsou shrnuty v protokolu k Evropským dohodám, který platí od 1. května 2003.

Vzájemný obchod ČR se státy ESVO byl organizován na základě Dohody o volném obchodu

mezi ČR a ESVO. K plné liberalizaci obchodu s průmyslovým zbožím došlo k 1. lednu 2001. V oblasti zemědělských produktů si státy zaručily aspoň takový režim, jaký existoval mezi ČR a

EU. Navíc u rostlinných produktů, živočišných a rostlinných olejů a tuků nebyla uplatňována žádná cla ani jiná omezení. Klasicky trochu odlišná situace byla u zemědělských a

potravinářských výrobků při obchodování se státy CEFTA. Šlo samozřejmě o nižší stupeň

liberalizace. Co se týká obchodu se Slovenskou republikou, obchod s průmyslovými výrobky se odehrával bez jakýchkoli omezení, v případě zemědělské a potravinářské produkce bylo na

dovozy uplatňováno omezení. S blížícím se vstupem do EU se Česká a Slovenská republika

dohodly, že už nebudou uplatňovat další omezení a stávající překážky obchodu budou nejpozději do 31. 12. 2002 ukončeny, s výjimkou recipročních opatření na dovoz cukru.53

Liberalizace obchodních vztahů bylo dosaženo i s pobaltskými státy. K hlubší liberalizaci obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky došlo v případě Estonska, které rozhodlo

neuplatňovat žádná dovozní cla na tyto produkty. ČR podobnou velkorysou nabídku neučinila, jen se zavázala, že bude postupně rozšiřovat počet liberalizovaných položek.

53

I. Hamarnehová a kol.: Aktuální otázky zahraničního obchodu České republiky po vstupu do Evropské unie, 2005

63

Jelikož Ruská federace je pro naši zemi jedním z důležitých dodavatelů paliv, ropy a zemního plynu, a také odběratelem českých strojů a zařízení, byl proto zájem na podpoře vzájemných bilaterálních vztahů nejen s Ruskou federací, ale i s dalšími státy SNS. Obchodní dohody měla

ČR uzavřeny s Ázerbajdžánem, Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Moldavskem, Tádžikistánem, Turkmenistánem, Ukrajinou a Uzbekistánem. Šlo o standardní obchodně

politické dohody, nikoli preferenční. ČR rovněž uzavřela dvoustranné dohody se státy Střední a Jižní Ameriky a se zeměmi Karibské oblasti. Tyto dohody upravovaly vzájemné obchodní vztahy

většinou na recipročním základě. Obchod s Kanadou a USA se řídil na základě pravidel plynoucích z Dohody o WTO a všeobecného systému preferencí. Z asijského kontinentu měla

ČR uzavřeny dohody o obchodu s dvaceti státy. Šlo o nepreferenční dohody obsahující pravidla pro vzájemný obchod, zahrnující také doložku nejvyšších výhod a preferenční celní sazby pro státy s rozvojovým statutem. Další nepreferenční smlouvy byly uzavřeny se státy Blízkého

Východu a státy Afriky, kde u zemědělských a potravinářských komodit nadále přetrvávala některá tarifní a netarifní omezení.

3.4 Zahraničně obchodní politika ČR po vstupu do EU Na základě výsledků referenda se ČR stala plnoprávným členem EU dne 1. května 2004. Vstup ČR do EU patřil mezi priority české zahraniční politiky v posledních letech. Nově vzniklá situace

se týká občanů, spotřebitelů, podnikatelů, zaměstnanců a firem. Vstupem do EU byla

samozřejmě dotčena zahraničně obchodní politika ČR. Jedna ze zásadních změn v zahraničně-

obchodní politice ČR se odehrála v oblasti tvorby a provádění zahraničně obchodní politiky vůči partnerským státům, které nejsou členy Evropské unie. Nástroje, s kterými pracovala česká obchodní politika54 nahradily autonomní a smluvní prostředky EU. Mezi povinné závazky patřilo

přistoupení ke společné obchodní politice a mezinárodním smlouvám, které EU uzavřela se třetími zeměmi. Se státy, se kterými má EU sjednanou vyšší úroveň ekonomické spolupráce než

ČR, znamenalo zjednodušení přístupu na takový trh. Má-li ČR i EU sjednanou smlouvu stejné

úrovně, pak došlo k minimálním změnám. K mírnému zhoršení přístupu na některé trhy došlo

54

cla, celkový dovozní a vývozní režim, ochranná opatření, opatření proti nekalým obchodním praktikám,

kvantitativní omezení, zahraničně politicky motivované obchodní zákazy, obchodní smlouvy a dohody

64

z důvodu předchozí vyšší úrovně ekonomické spolupráce ČR s určitými státy v porovnání s EU, zejména u vybraných komodit, které nesou začleněny do preferenční smlouvy.

Se vstupem ČR do EU také souvisí ukončení smlouvy o vytvoření celní unie mezi ČR a SR.

Spolupráce ČR a dalších kandidátských zemí v rámci dohody CEFTA byla změněna, stejně jako dohoda o volném obchodu s ESVO, pobaltskými zeměmi, Tureckem, Izraelem, Chorvatskem.

Stávající smlouvy mezi ČR a SNS byly vypovězeny a nyní se řídí dle Dohody o partnerství a

spolupráci mezi státy SNS a EU, která byla podepsána v polovině 90. let. Na rozdíl od jiných dohod se u dohod se státy SNS neuvažuje o úplném odstranění cel. Nicméně Rusko, Ukrajina a

Bělorusko patří mezi strategické partnery, a proto existují ze strany EU snahy o utváření dobrých

vztahů s těmito státy. Po vstupu ČR do EU musely být dále zrušeny jednostranné výhody pro ČR poskytované USA a Kanadou, protože se neslučovaly s členstvím v EU. Bezpochyby k rozšíření

a zkvalitnění smluvních vztahů došlo se státy Střední a Jižní Ameriky a Karibské oblasti. Ke zlepšení přístupu českých výrobců by mohlo dojít na trhy zemí Asie, neboť rámcové dohody EU

s některými asijskými státy jsou formulovány precizněji. Pozitivní je též posilování vztahů mezi EU a Japonskem v posledních letech. K výraznějším změnám dojde ve vztahu ČR ke státům

Středomoří a Blízkého východu. EU uzavřela Euro-středomořské dohody, které potvrzují zájem na prohlubování partnerství a liberalizují vzájemný obchod s průmyslovým zbožím.

Vstup do EU vnáší do zahraničního obchodu ČR ve větší či menší míře nové prvky.55 Vzájemný

obchod s dalšími 24 členskými státy není klasifikován jako zahraniční obchod, ale jde o

vnitrounijní obchod kontrolám, celním a jinými poplatkům a opatřením, která by fungovala jako

tarifní bariéra obchodu., který se řídí zásadami jednotného trhu. Zboží nepodléhá pravidelným celním. Ve vztahu ke třetím zemím používá EU několik druhů cel. Průměrná sazba cla na 55

Celkově oblast zahraničního obchodu EU lze charakterizovat ze dvou zcela odlišných pohledů, neboť jinak se jeví

v situace zahraničního obchodu u dovozu zboží ze třetích zemí do EU a jinak při vývozu zboží z EU do třetích zemí.

Vývoz lze označit za liberalizovaný, z pozice EU vysoce žádoucí a proto předpisy a praxe celního odbavení zboží jsou velmi jednoduché. Při dovozu se jeví EU jako uskupení zemí s ochranářskou bariérou vlastního trhu, která se

neprojevuje ani tak ve formě přímých zákazů dovozu, ale hlavně ve formě celé škály různých druhů kvót, licencí, vyrovnávajících cel, vyrovnávacích poplatků, zemědělských složek cel, vazeb na unijní ceny, standardní dovozní ceny, doporučené a minimální ceny, složitosti uplatňování preferenčního tarifního zvýhodnění.

65

všechny výrobky v roce 2004 se odhaduje na 6,5 % ve srovnání s 6,9 % v roce 1999. Průměrná sazba cla u nezemědělských výrobků poklesla na 4,1 % ze 4,5 % v roce 1999. U zemědělských

produktů byl pro rok 2004 odhadnut pokles průměrné sazby na 16,5 % ze 17,3 % v roce 1999.

Cla se pohybují v rozmezí od 0 do 210 %. Zhruba 27 % položek má nulovou sazbu, clo do 10 % má 55,5 % položek a clo větší než 15 % je aplikováno u 8,7 % položek.56 Nejvyšší sazby cla

zůstávají u masa, mléčných výrobků, zpracovaných a nezpracovaných obilných produktů, zpracovaného ovoce a zeleniny. Z hlediska struktury vzhledem ke stupni zpracování, je eskalace cel průkazná zejména u potravin, nápojů, tabákových výrobků a textilních výrobků. U

zemědělských produktů dodržuje EU své závazky minimálního přístupu na trh formou celních kvót na určité výrobky. Dovoz zemědělských výrobků je v EU specificky regulován zejména nařízeními pro organizaci zemědělského trhu nebo přijímáním zvláštních ochranných opatření57

dle Dohody WTO o zemědělství. Tento mechanismus umožňuje okamžité uvalení dodatečných cel v případě překročení tzv. spouštěcí úrovně objemu dovozů nebo úrovně spouštěcí ceny. V

přílohách celního sazebníku EU lze rovněž nalézt specifická opatření pro stanovení výše cel na dovoz zemědělských výrobků - hodnoty zemědělského komponentu, dodatečných cel na cukr a mouku a seznam výrobků, na které se vztahují vstupní ceny vč. odpovídající výše cla.

„Srovnáme-li situaci ČR poté co přijala celní sazebník EU, došlo u některých položek ke snížení celní sazby, jiné nezaznamenaly výraznější změny, a u ostatních, zejména zemědělských komodit došlo ke zvýšení celních sazeb.“58

56 57

v tom 1,4 % položek má clo větší než 50 %

Projevem protekcionismu v EU jsou ochranářská opatření proti dovozům. Opírají se o legislativu a jejich

základním motivem je ochraňovat vlastní hospodářské subjekty. Volný dovoz výrobků do EU může být omezen

pouze za přesně definovaných podmínek. Ochranné opatření spočívá podle komunitární legislativy buď v omezení

doby platnosti dovozních dokumentů nebo v restrikci dovozů na základě stanovených podmínek a limitů (kvót). Nezbytným předpokladem pro přijetí ochranného opatření je vedle zájmu Společenství podmínka, že dovozy jsou

uskutečňovány v takových zvýšených množstvích a za takových podmínek (zejména cenových), že to působí nebo hrozí způsobit vážnou újmu komunitárním výrobcům obdobných nebo přímo soutěžících výrobků. 58

Cit: I. Hamarnehová a kol.: Aktuální otázky zahraničního obchodu České republiky po vstupu do Evropské unie,

2005

66

Zhodnocení dopadů převzetí společné obchodní politiky na zahraniční obchod ČR je poměrně

komplikované, neboť se jedná o množství obchodovaných položek s nemalým množstvím obchodních partnerů. Také doba, která uplynula od vstupu ČR do EU, není dostatečně dlouhá, abychom měli statistická data, ze kterých bychom mohli usuzovat na nějaké konkrétní trendy.

Pokud se týká obecného zhodnocení dopadu vstupu ČR do EU na obchodní vztahy, ČR převzetím unijních dohod a jejich následnou aplikací získala přístup do rozsáhlejšího politického prostoru a získala lepší podmínky pro obchodování na některých zahraničních trzích, a to

z důvodu teritoriálního rozsahu a širšího spektra sjednaných obchodních preferencí. To znamená zlepšení podmínek pro české exportéry.

Větším otevřením českého trhu a udělením jednostranných preferencí, vyplývajících ze členství v EU, se zvýší tlak zahraničních subjektů na domácí subjekty. To může vést k problémům u

některých firem při umísťování svých produktů na domácím trhu. Situace se také mírně zhoršila pro obchodní české firmy dovážející zboží pouze na trh ČR ze třetích zemí, protože i na tyto

dovozy se po vstupu ČR do EU vztahují v plném rozsahu veškerá administrativní regulační opatření EU, která jsou na celém území EU všude stejná. Změna celních sazeb, souvisejících

s převzetím celního sazebníku EU, by např. mohla vést ke komplikacím při přístupu zboží ze

zemí SNS na český trh. Nemělo by ale dojít k výrazným problémům, protože na dovoz zboží z tohoto teritoria se uplatňují úlevy podle GSP.

„Změny celních sazeb mohou ovlivnit dodavatelské a odběratelské vztahy, což by působilo na teritoriální strukturu zahraničního obchodu ČR. Tyto změny ale nebudou, alespoň ve střednědobém horizontu, nijak výrazné.“59 Přesto nelze vyloučit, že objem a struktura obchodu

ČR s unijními partnery dozná menších změn. Např. v důsledku snahy z různých důvodů dodávky

zboží vyváženého do EU přesměrovat do teritorií mimo EU, nebo nahradit unijními výrobky

některé dovozy z nečlenských států. Na mikroekonomické úrovni je zřejmé, že bude nutné přizpůsobení všech subjektů v ekonomice novým podmínkám.

59

cit: I. Hamarnehová a kol.: Aktuální otázky zahraničního obchodu České republiky po vstupu do Evropské unie,

2005

67

3.5 Proexportní politika 3.5.1 Vývoj proexportních institucí Vnější obchodní politika státu je soubor zásad a prostředků, kterými vlády uspořádávají obchodní vztahy s ostatními zeměmi. Zahrnuje pravidla, na jejichž základě země uskutečňuje dovoz a

vývoz. Obsahem vnější obchodní politiky může být kromě ochrany před zahraniční konkurencí

také politika podporující export. Kromě podpory domácí výroby omezením přístupu zahraniční konkurence na vnitřní trh se tak země snaží různými opatřeními stimulovat vývoz domácích

výrobků. Většina vyspělých zemí připravuje strategie, jejichž cílem je zajistit co nejvhodnější podmínky pro růst vlastního exportu.

Za formu státní podpory vývozu lze vlastně považovat už monopol zahraničního obchodu. Monopolní státní vývozní organizace financovaly výrobu a následně vývoz domácích výrobků. Jednalo se zejm. o zemědělské suroviny, kdy stát vykupoval za pevně stanovené ceny zemědělské

výrobky, které potom vyvážel. Dále byly monopolně vyváženy některé ze základních surovin, která mají zpravidla klíčový význam pro ekonomiku země. Výhodou těchto monopolních

organizací je kontrola národního bohatství a exportu. Kritikové monopolních organizací uvádějí možné neracionální řízení takových podniků, především přezaměstnanost, která je výjimečná u soukromých podniků. Zastánci monopolních dovozních organizací obvykle zdůrazňují, že negociační podmínky, které má velká dovozní organizace, jsou výrazně příznivější, než ty, které

mají stovky drobných dovozců. Docílení optimálních dovozních cen umožní nepřímo financovat následnou výrobu a zvýšit tak konkurenci finálních výrobců na vnitřních i zahraničních trzích.

Nedílnou součástí transformace naší ekonomiky na počátku 90. let bylo vytvoření institucí na podporu exportu. Podstatou autonomních aktivních prostředků je pomoc státu svým vývozcům.

Stát tímto stimuluje snahu svých podniků v jejich vývozním úsilí. Existují aktivní prostředky,

které jsou všeobecně tolerovány z hlediska etiky mezinárodního obchodu. Mezi standardní nástroje na podporu vývozu patří: vývozní subvence, vývozní prémie, úvěrování vývozu prostřednictvím státních organizací, státní záruky na úvěr, podpora výstav a veletrhů.

68

K institucionálnímu zabezpečení proexportního programu ČR byla v roce 1992 jako první

instituce založena EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost) s cílem poskytnout našim vývozcům podporu formou úvěrového pojištění, která je obvyklá ve vyspělých tržních

ekonomikách. Základním posláním EGAP je ochrana vývozců a bank financující vývoz proti

riziku nezaplacení ze strany zahraničních kupujících v důsledku komerčních a teritoriálních rizik. Jde především o možnosti přebírat rizika spojená s dobrým a řádným výkonem českých

exportérů, a to formou pojištění úvěrů na financování výroby pro export, pojištění záruk poskytovaných bankami za závazky exportérů a pojišťování investic českých podniků v zahraničí. Pojištění proti krátkodobým komerčním rizikům znamená významnou podporu především pro malé a střední vývozce.

Specializovanou bankovní institucí státní podpory vývozu je Česká exportní banka. Byla

založena v roce 1995 s cílem zajistit dlouhodobé financování objemově významných vývozních

kontraktů českých exportérů za podmínek zvýhodněných oproti tržním podmínkám, zejména

z hlediska doby splatnosti závazků a výše úrokových sazeb. Od svého založení prošla vývojem, na jehož konci je schopna poskytnout komplexní finanční služby spojené s financováním vývozu bez ohledu na komoditu, hodnotu financovaného vývozu, délku splatnosti poskytnutých úvěrů, a financovat vývoz téměř do všech zemí.

CzechTrade (Česká agentura na podporu obchodu) má za úkol poskytovat služby, které stát nabízí v rámci své proexportní politiky. Vznikla v roce 1997 a je vládní institucí. Agentura je zaměřena na zvýšení exportní schopnosti a konkurenceschopnosti českých firem. Poskytuje exportní informace, exportní poradenství a vzdělávání, a individuální asistence českým firmám.

Mezi další prostředky, jimiž stát aktivně pomáhá svým vývozcům prosadit se na zahraničních

trzích, patří zastupitelské úřady v zahraničí, které provádí analýzy obchodních příležitostí pro

české firmy a Česká centra v zahraničí, která své aktivity na podporu exportu provádí

prostřednictvím organizace různých výstav, prezentací, seminářů, přednášek a konferencí.

Praxe české politiky rozvoje obchodu a podpory vývozu usiluje o takové nastavení aktivních

nástrojů, aby ve svém souhrnu tvořily ucelený, doplňující se soubor s mnohostranným efektem. Proto byly vytvořeny proexportní instituce EGAP, ČEB, CzechTrade a zavedena pravidla 69

podpory vývozu. K systémovému řešení celé oblasti státní podpory exportu se přistoupilo až v dubnu 1999, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo koncepční materiál nazvaný Proexportní politika.

Ministerstvo průmyslu a obchodu má v rámci proexportní politiky v ČR řídící úlohu. Za tímto účelem podporuje60: -

Odstranění tarifních a netarifních bariér vývozu. Vytváří zahraničněobchodní strategie,

-

Financování a pojištění vývozu a adresnou rozvojovou pomoc. V tom úzce spolupracuje

-

Informační činnost, poradenství a odborné vzdělání. V této oblasti spolupracuje

-

-

podílí se na obchodně-diplomatických aktivitách a na řízení proexportní politiky.

se EGAP a ČEB.

především s CzechTrade, CzechInvest, CzechIndustry, s Agenturou pro rozvoj podnikání a s Českou centrálou cestovního ruchu.

Propagaci a prezentaci českých podniků a subjektů, zejména malých a středních podniků,

Další opatření a nástroje, které mají často dočasný charakter, avšak slouží k podpoře jednotlivých proexportních organizací.

Měřítkem úspěšnosti naplňování vize exportní politiky může být zvýšení hodnoty českého

exportu zboží na jednoho obyvatele a rychlejší přiblížení výše tohoto ukazatele úrovni dosahované ve srovnatelně velkých zemích EU. Podle údajů OECD 2005 dosahoval v roce 1993

v ČR export zboží na obyvatele v běžných cenách parity FOB hodnoty cca 1248 USD, v roce

1998 se zdvojnásobil na cca 2750 USD a v roce 2003 dosáhl cca 4700 USD na obyvatele. Podle ČSÚ dosáhl vývoz na obyvatele v roce 2004 cca 5300 EUR (6300 USD).61

60 61

viz: V. Beneš a kol.: Zahraniční obchod, 2004, str. 79 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 12.12.2005

70

Graf č.4: Vývoj exportu ČR na obyvatele

Pramen: MPO, 2005

Ve srovnání s podobnými ekonomikami EU však lze konstatovat, že tento ukazatel je zhruba 2 až 5x menší62 Podobně je měřítkem úspěšnosti také zvýšení českého exportu služeb na jednoho

obyvatele. V současnosti tento ukazatel dosahuje výše cca 760 USD, což je hluboko pod úrovní srovnatelných zemí EU. Podíl ČR je s 0,7 % na světovém exportu zboží a 0,46 % na světovém exportu služeb menší než podíl srovnatelných zemí.63 Ambicí proexportní politiky je podíl ČR na světovém exportu zboží a služeb zvýšit. 3.5.2 Vývoj po vstupu do EU Na rozdíl od společné obchodní politiky nemá Evropská unie společnou proexportní politiku. Přímá nebo nepřímá podpora vývozu zůstává v kompetenci jednotlivých členských států. Je

harmonizována jen v míře nutné k zajištění toho, aby nebyla narušována soutěž mezi podniky. Při

poskytování exportních úvěrů musí být respektována ustanovení přijatých směrnic a rozhodnutí Rady ES k pojišťování a financování vývozu se státní podporou, vycházejících z Ujednání OECD o pravidlech pro vývozní úvěry. Společenství v zásadě neposkytuje vývozní subvence s výjimkou

subvencí v rámci společné zemědělské politiky, a to na alkohol, mléko a mléčné výrobky, hovězí,

telecí, vepřové a drůbeží maso, vejce, cukr, víno, obiloviny, rýži, ovoce a zeleninu a zpracované

62 63

Rakousko exportuje cca 2,35x více, Belgie 5,5x více, Dánsko 2,75x více, Irsko dokonce 6x více. Rakousko 1,29 % a 2,25 %, Dánsko 0,83 % a 1,78 %, Belgie 3,39 % a 2,36 %

71

ovoce a zeleninu. Tyto subvence, bez nichž by se nemohly vývozy uskutečnit, mají pokrýt rozdíl mezi cenami Společenství a cenami na světovém trhu.

Konference ministrů členských zemí Světové obchodní organizace na svém zasedání 13.-18. 12. 2005 v Hongkongu přinesla nejvýraznější pokrok v oblasti vývozní soutěže. Došlo k dohodě o zrušení všech forem subvencování vývozu do konce roku 2013, přičemž podstatná část těchto podpor má být odstraněna již do konce roku 2010.

Z pohledu EU je podstatné, že v závazných pravidlech, která by měla být dojednána do 30. dubna 2006, budou ošetřeny paralelně i všechny formy subvence vývozu států mimo Unii, budou

stanovena pravidla pro poskytování potravinové pomoci, vývozních úvěrů a podpor pro státní

podniky. U domácích podpor bylo potvrzeno stanovení tří pásem pro snižování podpor s tím, že procento snížení a definování pásem bude teprve dohodnuto. EU bude zařazena do nejvyššího

pásma pro snižování podpor, ve druhém pásmu budou USA a Japonsko a ve třetím ostatní poskytovatelé podpor. Ze závěrů konference ministrů členských zemí WTO lze vyvodit, že v

letošním roce nedojde u subvenčních podpor v České republice k žádným změnám, a přesto, že bylo dohodnuto konečné datum zrušení vývozních subvencí, nebylo ještě dohodnuto, od kdy začne platit jejich snižování.64

3.5.3 Nová exportní strategie ČR Konkurenceschopnost ekonomiky odráží úspěch produktů a služeb podnikatelských subjektů. Na

základě hodnocení World Economic Forum (WEF05) se ČR umístila z hlediska indexu Growth Competitiveness Index, který popisuje schopnost zemí dosáhnout růstu v dlouhodobém a

střednědobém horizontu, na 38. místě z hodnocených 117 zemí v roce 2005. Oproti roku 2004 si o dvě místa polepšila. Z hlediska technologické připravenosti se ČR umístila na 22. místě, což lze považovat za dobrý výsledek. Podle dílčího indexu stavu veřejných institucí se ČR v roce 2004

umístila na 48. místě, až za Slovenskem na 45. místě. Z hlediska makroekonomického prostředí se ČR umístila na 46. místě.

64

Zdroj: Ministerstvo zemědělství, 12.01.2006

72

Business Competitiveness Index nahlíží na konkurenceschopnost z hlediska mikroprostředí. Je zřejmé, že pro národní konkurenceschopnost je mj. určujícím faktorem vyspělost firem. Index zkoumá vyspělost procesů a strategií firem a kvalitu národního prostředí, ve kterém si firmy

konkurují. Podle tohoto indexu se ČR celkově umístila v roce 2004 na 27. místě. Z hlediska

vyspělosti firem si může ČR nárokovat 29 místo. Mikroprostředí pro podnikání je hodnoceno 27. místem.

Graf č.5: Hodnocení konkurenceschopnosti

Pramen: ČSÚ, 2006

Společnou rolí státu a podnikatelů je zvýšit konkurenceschopnost České republiky a zlepšit její hodnocení ve srovnání s dalšími zeměmi. Význam exportní problematiky dokládají poznatky z

vyspělých zemí. Vývoz zboží a služeb má pozitivní vliv na zvýšení konkurenceschopnosti domácích firem, na snížení nezaměstnanosti, růst produktivity práce a na zrychlení inovačních procesů.

73

Tab.č.20: Export a exportní výkonnost ve vybraných letech

Rok

Exportní trhy

65

Exportní68

výkonnost

Export reálně Export

nominálně

1998 85,7

Odhad Predikce Výhled

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 90,6

100

103

104 110,3

119

125,0

89,6

92,3

100

111

117 121,1

138

147,0

76,7

83,6

74,4

81,1

66

110,367 105,8 103,7 103,0 114,4 109,0 117,6 108,9

110 108 100 120 100 123

103 111 114 114 113

101 106,1 105 103,8 121 133,6 106 110,1 112 122,3

113 98,8 109,3

108 114 164 123 154 126

104,9 106,8 184,0 112,0 167,0 108,7

2006

133,0 106,5 154,0 104,9 206,0 111,6 185,0 110,8

2007

143,0 107,4 161,0 104,0 230,0 111,7 206,0 111,1

Pramen: MF ČR, 2005

MPO přijalo novou Exportní strategii ČR pro období 2006 až 201069 s cílem udržet a posílit

dobré výsledků zahraničního obchodu. Strategie se věnuje činnostem a postupům, které mají přímý a výhradní vztah k exportním procesům. Zejména definuje vize, hlavní cíle a klíčové projekty státní proexportní politiky.70

Ministerstvo průmyslu a obchodu očekává, že „při dosažení cílových hodnot indikátorů exportní

strategie bude export přispívat k tempu růstu HDP cca 1 procentním bodem. Podobně lze očekávat pozitivní efekty na růst zaměstnanosti až ve výši 50 000 míst.“71 Jedním z cílů podpory 65 66 67 68

Index vyjadřující vážený průměr dovozů českého zboží do sedmi nejvýznamnějších obchodních partnerů ČR průměr r. 2000 = 100 předchozí rok = 100

Index vyjadřující změnu podílu ČR na exportních trzích. Tento ukazatel vystihuje konkurenceschopnost českých

výrobců na zahraničních trzích.

69

Předkládaná strategie vychází ze zásad Strategie hospodářského růstu, projednané vládou ČR dne 20.7.2005,

navazuje na předcházející Koncepci proexportní politiky pro období 2003 až 2006. Je také v souladu se Strategií udržitelného rozvoje, s Koncepcí jednotné prezentace ČR, s Koncepcí zahraniční rozvojové politiky ČR na léta 2002-2007, jakož i s Koncepcí zahraniční politiky ČR ze dne 3.3.2003. 70 71

Ministerstvo průmyslu a obchodu, 12.12.2005 Ministerstvo průmyslu a obchodu, 12.12.2005

74

v rámci Operačního programu pro průmysl a podnikání je zachování a další rozvoj konkurenceschopného a efektivně produkujícího výrobního potenciálu, který bude účinně

přispívat ke zvyšování ekonomické výkonnosti výrobní základny. Přínosy exportní strategie definují následující tabulky.

Tab.č.21: Přínosy exportní strategie ke třem skupinám uživatelů Skupina uživatelů

Přínosy

Stát

Dynamizace růstu HDP

Podnikatel

Zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti

Zvýšení podílu na světovém exportu Růst obratu firem

Lepší mobilita pracovních sil

Občan

Růst kvalifikace

Růst životní úrovně Pramen: MPO, 2005

Tab.č.22: Indikátory exportní strategie

Indikátor

2005

Export zboží na obyvatele

Export služeb na obyvatele

Časový fond pro služby v zahraničí

Podíl ČR na světovém exportu zboží

6 300 USD 760 USD

2010

10 400 USD 1140 USD

70 000 hodin ročně 350 000 hodin ročně 0,72%

Podíl ČR na světovém exportu služeb

0,43%

0,90%

0,60%

Pramen: MPO, 2005

K cílům Exportní strategie České republiky pro období 2006 až 2010 patří především: - získání dostatek informovaných klientů připravených k exportu, - umožnit jim proniknout na zahraniční trhy,

- poskytovat účinné podpory s důrazem na efektivitu.

75

Soustava cílů má čtyři perspektivy. V perspektivě služeb státu jsou seskupeny projekty

Usnadňování obchodu, Působení na klíčových trzích a Budování kvalitní značky ČR ve světě. Základní výzvou této perspektivy je: „co může udělat stát, aby podnikatelské subjekty mohly využít více příležitostí k obchodu“.72

72

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 12.12.2005

76

ZÁVĚR Dílčím cílem této práce bylo identifikovat čím je určována struktura českého zahraničního obchodu. V empirické analýze jsem zkoumala k jakým změnám došlo ve struktuře českého

zahraničního obchodu od roku 1989 a hledala komoditní agregáty (odvětví), které charakterizují

specializaci výroby nebo vykazují preferenční růst výroby. V analýze jsem využila následující koncepty: exportní a importní orientace, projevené komparativní výhody, faktorové náročnosti, úspory z rozsahu, vnitroodvětvový a meziodvětvový obchod.

Odvětví náročná na práci a nenáročná na ostatní faktory posílila svůj podíl na výrobě a exportu a

současně snížila svůj podíl na importu, což bylo v souladu s očekávaným vývojem komparativních výhod v postkomunistických zemích. Po kvalitativních změnách v ekonomice posílila na výrobě i exportu odvětví náročná na lidský kapitál. Výroby náročné na kapitál a

technologie měli opačný vývoj, tj. oslabila výroba a posílil import. Tento výsledek byl spojen

s racionálním vývojem specializace české výroby a obchodu. Mezi odvětvími s nejvyšším

vnitroodvětvovým obchodem nebyla zastoupena odvětví technologicky náročná. Rovněž koncentrace, která by umožňovala využívat úspory z rozsahu a koncentraci vývoje a výzkumu byla u těchto odvětví relativně malá. Struktura zpracovatelského průmyslu se diversifikovala, místo toho aby

došlo k větší koncentraci výroby do několika vůdčích odvětví, z čehož lze usuzovat na nedostatečné využívání úspor z rozsahu v českém zpracovatelském průmyslu.

Celkový dovoz ČR se zaměřil na import zemědělské produkce, paliv a surovin pro průmyslovou výrobu, strojů a vyspělejších technologií ze zahraničí. Dovozem těchto produktů je možno korigovat limity dané jak přírodními podmínkami (nedostatečná surovinová základna, omezený

prostor, klimatické a půdní podmínky), tak i ekonomickými podmínkami (malý vnitřní trh, vysoká úroveň zprůmyslnění, nedostatek domácího kapitálu). Využití zahraničního kapitálu

doplnilo domácí zdroje. Dovoz specializovaných technologických kapacit podpořil uvedení domácích výrobních kapacit do provozu a zajistil plynulost domácího reprodukčního procesu. Využití vnějších zdrojů rozšířilo možnosti potenciálních variant alokace zdrojů a zvýšilo varianty

uspokojování potřeb. Na spotřebitelském trhu vzrostla rozmanitost výrobků a služeb, jejich

kvalita i užitné vlastnosti. V českém vývozu došlo k zužování vyráběného sortimentu. Schopnost 77

konkurovat na náročných odbytových zahraničních trzích byla na začátku transformace vyšší u spotřebního zboží, zejména u tradičních exportních výrobků. Ve druhé polovině 90. let byla

Česká republika schopna se prosadit na západních trzích s výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Největší zbožovou skupinou ve vývozu se staly stroje a dopravní prostředky. Odvětví, u nichž vzrostl objem exportu byla zpravidla odvětví s celkovým růstem výroby.

Česká ekonomika je svým charakterem malá ekonomika, pro kterou je typický vysoký stupeň

ekonomické otevřenosti vůči vnějšímu prostředí, tj. intenzivní zahraniční obchod. Určitou

nezanedbatelnou část svého hrubého domácího produktu je schopna umístit na zahraničních trzích a současně se tento růst otevřenosti neprojevuje v poklesu životní úrovně domácího obyvatelstva. V souladu se závěry klasických i novodobých teorií mezinárodního obchodu je

možno konstatovat, že mezinárodní obchod představuje formu činnosti, která mnohostranně rozvíjí výrobní i spotřební možnosti české ekonomiky.

Tendence ve vývoji českého zahraničního obchodu odrážely do určité míry procesy probíhající v české ekonomice a byly spjaty především s celkovým hospodářským vývojem země a s obchodně

politickými záměry. Na počátku transformačního procesu byly zahraničně obchodní činnosti

demonopolizovány a liberalizovány. Se vzrůstající funkcí autonomních opatření v zahraničním obchodu došlo k úpravě celních sazeb v celním sazebníku a zavedení kvantitativních omezení.

Zavedená cla začala působit plošně a umožňovala ochránit vnitřní trh před určitými komoditami.

Existovala snaha prosadit podstatně vyšší nárůst cel než ten, který byl dojednán v rámci WTO. Celkově došlo ke střetnutí celosvětové tendence k liberalizaci obchodu a odstraňování překážek se zcela opačnou tendencí, která však vycházela z podmínek dané doby a situace, ve které se ČSFR nově nacházela.

V průběhu 90. let byla zahraničně obchodní politika ovlivněna členstvím ve WTO a přidružením

k EU. Mezinárodní prostředí způsobilo prohlubování liberalizačních procesů v zahraničním obchodě. Liberalizace byla směrována na evropské státy a zahrnovala především obchod s průmyslovými výrobky, kde docházelo ke snižování celního zatížení. Celkově lze českou

zahraničně obchodní politiku označit za pro-liberální s určitými prvky protekcionismu. Protekcionistické

protekcionistických

tendence

přetrvávali

hlavně

u

zemědělských

výrobků.

Většina

opatření odpovídala ekonomickým argumentům, které jsou nejčastěji 78

uváděny na podporu zavádění protekcionistických opatření. S prosazováním komparativních výhod docházelo k oslabování účinku protekcionistických opatření. Importní penetrace zahraničních výrobků a vyspělé technologie vedla ke zvýšení konkurenceschopnosti tuzemské

produkce, obavy z hrozící újmy části domácího výrobního sektoru se nepotvrdily. Zajímané je, že náš trh byl chráněn nejen proti komoditám, které tuzemští výrobci neprodukovali, ale naopak i

proti obyčejným a rozšířeným komoditám. Některé komodity bylo možno dovážet bez cla, zatímco jiným nestrategickým komoditám se dostávalo nejvyšší celní ochrany. Některé

protekcionistické prvky zřejmě nebyly vedeny běžnými argumenty, ale byly ovlivněny různými zájmovými skupinami.

Po vstupu do EU nahradily nástroje, se kterými pracovala česká obchodní politika, autonomní a

smluvní prostředky EU. Projevem protekcionismu v EU jsou ochranná opatření proti dovozům ze

třetích zemí. Opírají se o legislativu a jejich základním motivem je ochraňovat vlastní hospodářské subjekty. Srovnáme-li situaci ČR poté co přijala celní sazebník EU, došlo u

některých položek ke snížení celní sazby, jiné nezaznamenaly výraznější změny, a u ostatních, zejména zemědělských komodit došlo ke zvýšení celních sazeb. Zhodnocení dopadů převzetí společné obchodní politiky na zahraniční obchod ČR je poměrně komplikované, neboť se jedná o

množství obchodovaných položek s nemalým množství obchodních partnerů. Také doba, která

uplynula od vstupu ČR do EU, není dostatečně dlouhá, abychom měli statistická data, ze kterých bychom mohli usuzovat na nějaké konkrétní trendy.

Obsahem vnější obchodní politiky je kromě ochrany před zahraniční konkurencí také politika

podporující export. Nedílnou součástí transformace naší ekonomiky bylo vytvoření institucí na podporu exportu. Vývoz zboží a služeb má pozitivní vliv na zvýšení konkurenceschopnosti

domácích firem, na snížení nezaměstnanosti, růst produktivity práce a na zrychlení inovačních

procesů. Podpora státu v propagaci výrobků domácích podniků se stala standardním nástrojem proexportní politiky. Evropská unie nemá společnou proexportní politiku, systémy rozvoje obchodu a podpory vývozu do třetích zemí zůstávají v působnosti členských států.

Lepší konkurenceschopnost na zahraničních trzích kromě státních exportních organizací podpořil vznik nových podmínek podnikání, příliv zahraničních investic, zvyšování přidané hodnoty u

výrobků, zlepšení kvality zboží a služeb, růst vzdělání a lidského kapitálu. Exportní výkonnost 79

české ekonomiky se zvýšila, nicméně stále zaostává za vyspělými státy EU. Na dosud nevyužité příležitosti růstu mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky se snaží reagovat nová Exportní strategie ČR pro období 2006 až 2010. K jejím cílům patří získat dostatek

informovaných klientů připravených k exportu, umožnit jim proniknout na zahraniční trhy a poskytovat účinné podpory s důrazem na efektivitu.

80

Seznam tabulek

Tab.č.1: Mezinárodní komparace intenzity zahraničního obchodu v roce 1989.............................35 Tab.č.2: Nárůst otevřenosti české ekonomiky ...................................................................................36 Tab.č.3: Vývoz na obyvatele v USD..................................................................................................36

Tab.č.4. Nárůst otevřenosti ČR ve 2.pol. 90. let ...............................................................................36

Tab.č.5: Míra otevřenosti české ekonomiky v letech 1998 až 2001 ................................................37 Tab.č.6: Vývoz ve zbožové struktuře v letech 1993 – 1996.............................................................40 Tab.č.7: Vývoz ve zbožové struktuře v letech 1997 – 2000.............................................................40

Tab.č.8: Podíl vývozu českého strojírenství na celkovém exportu ..................................................41 Tab.č.9: Komoditní struktura vývozu v mil. Kč v letech 2001-2005 ..............................................41

Tab.č.10: Dovoz ve zbožové struktuře v letech 1993 – 1996...........................................................43 Tab.č.11: Komoditní struktura dovozu v mil. Kč v letech 2001-2005 ............................................44 Tab.č.12: Stroje a dopravní prostředky – teritoriální struktura za rok 2005....................................44 Tab.č.13: Deset nejdůležitějších odvětví zpracovatelského průmyslu, jejich indexy.....................46

Tab.č.14: Podíly skupin podle faktorové náročnosti na výrobě (Q), ...............................................48 Tab.č.15: Transformační výkon české ekonomiky ve vybraných letech.........................................50 Tab.č.16: Podíly „z“ největších odvětví na celkové zpracovatelské výrobě, ..................................50 Tab.č.17: Odvětví s nejnižším a nejvyšším vnitroodvětvovým obchodem v letech 1993 a 1997 .52

Tab.č.18: Odvětví vnitrooborovýho obchodu s faktorovou náročností (FN) ..................................53 Tab.č.19: Odvětví s nejnižším a nejvyšším vnitroodvětvovým obchodem v letech 2003..............53

Tab.č.20: Export a exportní výkonnost ve vybraných letech ...........................................................74

Tab.č.21: Přínosy exportní strategie ke třem skupinám uživatelů ...................................................75 Tab.č.22: Indikátory exportní strategie ..............................................................................................75

Seznam grafů

Graf č.1: Srovnání vývozu zboží na obyvatele v roce 2000 (v USD, běžné ceny) .........................37

Graf č.2: Vývoj zahraničního obchodu v období 1994 až 2003.......................................................38 Graf.č.3: Podíl výdajů na výzkum a vývoj celkem v HDP v % v letech 1989-1993......................54

Graf č.4: Vývoje exportu ČR na obyvatele........................................................................................71

Graf č.5: Hodnocení konkurenceschopnosti......................................................................................73

81

Seznam použité literatury Knihy a publikace 1) BABIŠ, J.: Obchodování se zahraničím : zahraniční obchod po vstupu České republiky do

Evropské unie. 1. vyd. Český Těšín: Poradce, 2005. 128 s. ISBN 8073650800

2) BENEŠ, V.: Zahraniční obchod. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 328 s. ISBN 8024705583

3) BHAGWATI, J.: Protectionism. 1st ed. Cambridge, Mass: MIT Press, 2000. 147 s.

ISBN 0262022826

4) CIHELKOVÁ E. a kol.: Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 257 s. ISBN 8024506874

5) CzechTrade: Základní vývojové trendy zahraničního obchodu České republiky v letech 1993 až 2002. Praha: Czech Trade - Česká agentura na podporu obchodu, 2004. 96 s. ISBN 8023924427

6) FUCHS, K.: Makroekonomie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002. 282 s. ISBN 8021030739

7) HAMARNEHOVÁ, I.: Aktuální otázky zahraničního obchodu České republiky po vstupu do Evropské unie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2005. 100 s. ISBN 8086419835

8) JANATA, Z.: Obchodní operace ve vývozu a v dovozu. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia,

1999. 406 s. ISBN 8085963949

9) JIRGES, T.: Zahraniční obchod a národní ekonomika : teoretické přístupy a implikace pro

českou ekonomiku. 1. vyd. Praha: VŠE Praha, 1996. 165 s. ISBN 8070799676

10) KRUGMAN, Paul R.: International economics: theory and policy. 6th ed. Boston: Addison Wesley, 2003. 754 s. ISBN 0321116399

11) KUBIŠTA, V.: Mezinárodní ekonomické vztahy. 1. vyd. Praha: HZ Editio, 1999. 378 s.

ISBN 8086009297

12) MIKIČ, M.: International Trade. 1st ed. New York: St.Martin´s Press, 1998. 623 s.

ISBN 0312213115

13) NEŠVERA,V., KUBIŠTA, V.: Aktuální otázky mezinárodního obchodu: Postavení České

republiky v mezinárodním obchodě. 1. vyd. Praha: VŠE Praha, 2001. 49 s. ISBN 8024501686

14) PIPEK, J.: Mezinárodní obchod. 1. vyd. Praha: VŠE v Praze, 1994. 168 s. ISBN 8070794720

82

15) ŠIMKOVÁ, E.: Ekonomika zahraničního obchodu. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. 124s. ISBN 8070414154

16) PLCHOVÁ, B. a kol.: Zahraniční obchod. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1996. 241 s.

17) ŠŤASTNÝ, D.: Mezinárodní obchod : teorie a politika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004.

149 s. ISBN 8024508052

18) TOUŠ, O.: Mezinárodní obchod a zahraniční obchod České republiky: výrobky zpracovatelského průmyslu: tabulky. Praha: Centrum vnějších ekonomických vztahů, 1995. 89 s.

Internetová literatura 1) Databáze ČSÚ dostupné na: 2) Databáze Patria dostupné na:

3) MPO: nová Exportní strategie 2006-2010.

dostupné na:

4) TLAPA, M., CzechTrade: Desetiletá analýza zahraničního obchodu v letech 1993-2002.

dostupné na:

5) ZEMPLINEROVÁ, A., BENÁČEK, V.: Růst a strukturální změny v zahraničním obchodě českého zpracovatelského průmyslu v létech 1993-1997.

dostupné na:

83