TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM HOKEJI

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM HOKEJI Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Vojtěch Hulík, učitelství pro střední školy, tělesná výchova - zeměpis Vedoucí práce: Mgr. Karel Hůlka Olomouc 2011

Jméno a příjmení autora: Vojtěch Hulík Název bakalářské práce: Teorie a didaktika nácviku vybraných herních činností jednotlivce v ledním hokeji Pracoviště: UP Olomouc, Fakulta tělesné kultury, katedra sportů Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Karel Hůlka Rok obhajoby bakalářské práce: 2011 Abstrakt: Cílem předkládané bakalářské práce byla komplexní charakteristika všech herních činností jednotlivce v ledním hokeji a na základě těchto charakteristik vytvoření didaktického postupu pro nácvik několika vybraných herních činností. Pro přehlednost je práce doplněna množstvím obrázků s cvičeními a může sloužit jako inspirace pro trenéry nebo hráče. Klíčová slova: Lední hokej, teorie, didaktika, herní činnosti

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Author´s first name and surname: Vojtěch Hulík Title of the master thesis: Theory and didactics of chosen games activities of individual in ice hockey Department: UP Olomouc, Fakulta tělesné kultury, department of sports Supervisor: Mgr. Karel Hůlka The year of presentation: 2011 Abstract: The aim of thesis was complex characteristics of all games activities of individual in ice hockey and on the basis of these characteristics creation of a didactic process for training a number of selected game activities. For convenience, the paper includes the number of exercises with pictures and can serve as an inspiration for coaches or players. Keywords: Ice hockey, theory, didactics, player skills, ice hockey drills

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod odborným vedením Mgr. Karla Hůlky, uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne 25. 4. 2011

______________________________

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Karlu Hůlkovi a Mgr. Pavlu Hápovi za pomoc, cenné rady, podněty a připomínky při zpracování bakalářské práce.

Obsah 1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 6 2 PŘEHLED POZNATKŮ ........................................................................................................ 7 2.1 Charakteristika a vývoj ledního hokeje ............................................................................ 7 2.1.1 Vývoj ledního hokeje .................................................................................................... 7 2.1.2 Charakteristika ledního hokeje ...................................................................................... 8 2.2 Herní činnosti jednotlivce v ledním hokeji .................................................................... 10 2.2.1 Útočné herní činnosti jednotlivce ................................................................................ 10 2.2.1.1

Uvolňování s kotoučem ...................................................................................... 10

2.2.1.2

Zpracování a přihrávání kotouče ........................................................................ 11

2.2.1.3

Uvolňování bez kotouče ..................................................................................... 12

2.2.1.4

Střelba................................................................................................................. 12

2.2.1.5

Dorážení a tečování ............................................................................................ 13

2.2.2 Obranné herní činnosti jednotlivce ............................................................................. 14 2.2.2.1

Obsazování hráče s kotoučem ............................................................................ 14

2.2.2.2

Odebírání kotouče .............................................................................................. 14

2.2.2.3

Obsazování hráče bez kotouče ........................................................................... 15

2.2.2.4

Blokování střel ................................................................................................... 15

2.2.2.5

Hra tělem ............................................................................................................ 15

2.2.2.6

Obrana prostoru .................................................................................................. 15

2.2.3 Doplňující herní činnosti jednotlivce .......................................................................... 16 2.2.3.1

Klamání .............................................................................................................. 16

2.2.3.2

Činnost při vhazování......................................................................................... 16

2.2.4 Herní činnosti brankáře ............................................................................................... 16 2.3 Didaktika sportovních her .............................................................................................. 17 2.3.1 Didaktické styly........................................................................................................... 17 2.3.2 Didaktické metody ...................................................................................................... 17 2.3.3 Didaktické zásady ....................................................................................................... 18 2.4 Metodicko-organizační formy ........................................................................................ 19 2.4.1 Průpravné cvičení 1. typu ............................................................................................ 19 2.4.2 Průpravné cvičení 2. typu ............................................................................................ 20 2.4.3 Herní cvičení 1. typu ................................................................................................... 20 2.4.4 Herní cvičení 2. typu ................................................................................................... 20 2.4.5 Průpravné hry .............................................................................................................. 20 2.5 Dělení a stručná charakteristika věkových kategorií v ledním hokeji ........................... 22 2.5.1 Přípravka ..................................................................................................................... 22

2.5.2 3. a 4. třídy................................................................................................................... 22 2.5.3 5. a 6. třídy................................................................................................................... 23 2.5.4 7. a 8. třídy................................................................................................................... 23 2.5.5 Mladší dorost ............................................................................................................... 23 2.5.6 Starší dorost ................................................................................................................. 23 2.5.7 Junioři .......................................................................................................................... 24 2.5.8 Dospělí ........................................................................................................................ 24 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ..................................................................................................... 25 3.1 Cíl práce ......................................................................................................................... 25 3.2 Úkoly práce .................................................................................................................... 25 4 METODIKA.......................................................................................................................... 26 4.1 Analýza dat ..................................................................................................................... 26 4.2 Sběr dat ........................................................................................................................... 26 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................................... 27 5.1 Přihrávání a zpracování .................................................................................................. 28 5.1.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 28 5.1.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 30 5.1.2.1

Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší .............................................................. 30

5.1.2.2

Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy ..................................................................... 31

5.1.2.3

Cvičení pro 5. a 6. třídy ...................................................................................... 31

5.1.2.4

Průpravná cvičení pro mladší dorost .................................................................. 31

5.1.3 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 33 5.1.3.1

Herní cvičení pro 2. třídy a mladší ..................................................................... 33

5.1.3.2

Herní cvičení pro 3. a 4. třídy............................................................................. 33

5.1.3.3


5.1.3.4

Herní cvičení pro mladší dorost ......................................................................... 33

5.1.4 Ukázka průpravných her ............................................................................................. 34 5.1.4.1

Průpravné hry pro 3. a 4. třídy ........................................................................... 34

5.1.4.2


5.1.4.3


5.1.4.4

Průpravné hry pro mladší dorost ........................................................................ 35

5.2 Střelba............................................................................................................................. 36 5.2.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 36 5.2.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 37 5.2.2.1


5.2.2.2


5.2.2.3


5.2.2.4




5.2.3.2

Herní cvičení pro starší dorost ........................................................................... 41

5.2.4 Ukázka průpravných her ............................................................................................. 42 5.2.4.1


5.2.4.2

Průpravné hry pro mladší dorost ........................................................................ 42

5.3 Uvolňování hráče s kotoučem ........................................................................................ 43 5.3.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 43 5.3.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 44 5.3.2.1


5.3.2.2


5.3.2.3


5.3.2.4




5.3.3.2


5.3.3.3


5.4 Uvolňování bez kotouče ................................................................................................. 49 5.4.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 49 5.4.2 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 49 6 ZÁVĚR.................................................................................................................................. 50 7 SHRNUTÍ.............................................................................................................................. 51 8 SUMMARY .......................................................................................................................... 52 9 REFERENČNÍ SEZNAM ..................................................................................................... 53 10 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 55

1 ÚVOD Předkládaná práce je rozdělena do dvou částí. V první části této práce se zaměřuji na charakteristiky ledního hokeje, teoretický rozbor všech herních činností jednotlivce v ledním hokeji, dál také na didaktické základy a metodicko-organizační formy. V druhé části práce je vytvořen didaktický postup pro nácvik vybraných herních činností jednotlivce (přihrávání a zpracování, střelba, uvolňování s kotoučem a uvolňování bez kotouče) včetně ukázek cvičení pro jednotlivé věkové kategorie rozdělený podle metodicko-organizačních forem. Přílohou této práce je také DVD disk s ukázkami cvičení. Práce může sloužit jako inspirace jak pro hráče, trenéry, tak i pro laiky, kteří se chtějí dozvědět více o této populární sportovní hře.

6

2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Charakteristika a vývoj ledního hokeje 2.1.1 Vývoj ledního hokeje Lední hokej vznikl podle Kostky (1986) ve 2. polovině 19. století v Kanadě. Jako místa vzniku se uvádějí města Kingston, Montreal a Halifax. Do Evropy a také do Čech se dostává lední hokej na začátku 20. století. První pravidla byla zpracována na McGillově univerzitě v Montrealu roku 1878 zásluhou studenta W. F. Robertsona, který přizpůsobil pravidla anglického pozemního bandy (Bartoň & Havránková, 1982). První česká pravidla byla přejata a přeložena z francouzštiny v roce 1905. V roce 1908 byla založena LIHG (Ligue Internationale de Hockey sur Glace - Mezinárodní federace ledního hokeje) a v tomtéž roce vznikl Český svaz ledního hokeje. Zajímavostí je, že historicky první utkání prohráli čeští reprezentanti s Francií 1:8. Na druhém mistrovství Evropy v roce 1911 získalo naše mužstvo první titul mistrů Evropy. V roce 1920 byl hokej zařazen do programu OH v Antverpách. Hokej na Slovensku vzniká později, až v roce 1920 a o pět let později již pořádali mistrovství Evropy ve Vysokých Tatrách. Rozvoji ledního hokeje na našem území výrazně přispělo vytvoření orgánu s názvem Československá liga kanadského hokeje, která sdružovala všechny hokejové kluby z Čech, Slovenska, Německa a Maďarska. Roku 1932 byl zahájen trvalý provoz na zimním stadionu, a tak se mohlo uskutečnit první mistrovství světa (1933) s účastí zámořských mužstev Kanady a USA. Zisk titulu mistra světa v domácím prostředí mělo velký vliv na další rozvoj a popularizaci ledního hokeje u nás a v roce 1938 měla ČSR nejvyšší počet klubů v Evropě. Nejvýznamnější roli na klubové úrovni u nás měla mužstva LTC Praha, I. ČLTK Praha a AC Sparta. V padesátých letech 20. století vstupují na scénu sovětská mužstva. Začátkem trvalého nástupu sovětských mužstev byla porážka Kanady v roce 1954. Nejúspěšnějším obdobím českého hokeje byla léta sedmdesátá. Čechoslováci získali 4 tituly mistrů Evropy (1971, 1972, 1976 a 1977) a v letech 1972, 1976, 1977 a 1985 získali titul mistrů světa. Nejdůležitějšími biomotrickými schopnostmi, které v poslední době změnily hru, jsou rychlost a síla (Bukač & Dovalil, 1990). V devadesátých letech začíná diferenciace hokeje v Kanadě a v USA a v Evropě, která pokračuje dodnes. Po převratných politických změnách už mohli i hráči z postkomunistických zemí svobodně odcházet do NHL a nejlepších soutěží v západní Evropě a Skandinávii. Hokej se globalizoval. Nový světový pořádek současně přinesl změny v poměru sil. Špička se vyrovnala (Český svaz ledního hokeje, 2003).

7

2.1.2 Charakteristika ledního hokeje Lední hokej je celosvětové rozšířena a divácky atraktivní hra. Starší (1999) uvádí lední hokej jako bojovnou, sportovní a kolektivní hru, při které se bruslící hráči snaží hokejkou zmocnit puk a dopravit ho do soupeřovy branky. Hlavním rozdílem mezi ledním hokejem a ostatními sportovními hrami je ten, že se hráči pohybují po ledě na bruslích. Žádná jiná kolektivní hra se nehraje na ledě s bruslemi. Tato specifická lokomoce je bipedální, artificiální (Nykodým, 2006). „Přímé bruslení je cyklickým pohybem dolních končetin, v herním projevu se bruslení stává mnohdy i pohybem acyklickým“ (Nykodým, 2006, 88). Lední hokej je hra branková, jejíž děj se odehrává na lední ploše a je tvořen činností všech hráčů zaměřenou celkově na útok nebo obranu a jejímž cílem je vstřelení kotouče do soupeřovy brány (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Způsob pohybu na bruslích dělá z hokeje nejrychlejší kolektivní hru světa. Rychlost hry, možnost uplatnění tvrdé síly v osobních soubojích způsobuje vysokou fyzickou náročnost. Náročnost hry vede ke střídání hráčů, kteří v krátkém časovém úseku vydávají maximum sil, které regenerují relativně delším časovým úsekem na střídačce. Atraktivnosti přidává specifický pohyb na bruslích, používání puku místo míče, hokejek, hřiště ohraničené mantinely a v rychlém sledu přináší překvapivé řešení herních situací, soubojů a střelby. Všechny tyto prvky vytvářejí svéráz a jedinečnost ledního hokeje. Charakter hokeje vede hráče k tvořivému využívání zvládnutých herních činností, což je podmíněné spojením fyzické a psychické činnosti. Proto klade vysokou náročnost na fyzickou i psychickou stránku sportovce. Trénink tedy zajišťuje všestranný rozvoj osobnosti. V ledním hokeji je zahrnuto široké spektrum netradičních pohybů, jako je bruslení, práce s hokejovou holí či ovládání puku. Hráč tedy musí mít dobře vyvinuté koordinační schopnosti. Z fyziologického hlediska patří lední hokej do skupiny sportů se střídavou intenzitou. Proto lední hokej předpokládá vysokou adaptační schopnost na zatížení hráčů. Zatížení při pobytu na ledě (40-50 s) je maximální, tepová frekvence dosahuje 180-200 tepů za minutu (Havlíčková et al., 1993). Hráč se tedy pohybuje v pásmu anaerobním laktátovém, ale zapojují se i ostatní pásma energetického krytí. Poměr mezi dobou zatížení a dobou odpočinku je zhruba 1:3(Havlíčková et al., 1993). Hráč nabruslí přibližně 5-6 km, vydá energii blížící se k 5000 kJ. Je nutné také zmínit, že hokej nepřináší jen samá pozitiva, ale i možná rizika. Nejčastějšími riziky jsou zranění, nesprávné držení těla či špatné držení těla v důsledku špatného vedení tréninku a absenci kompenzačních cviků. Dalším možným

8

rizikem je přetěžování mladých hráčů na tréninku, kdy trenér přežene nebo nepřizpůsobí některým jedincům intenzitu, frekvenci nebo čas tréninku. V ledním hokeji je kladen důraz na individuální výkony hráčů a jejich schopnost tyto výkony podřídit a spojit s výkonem a hrou celého mužstva a prodat ve prospěch celého týmu. Jeden hráč, byť sebelepší, který ovšem nehraje pro tým, ještě nikdy nevyhrál zápas. Každý hráč je a musí být součástí kolektivu a který tvoří hru. Lední hokej rozvíjí u hráčů smysl pro kolektiv. Ten v ledním hokeji není tvořen náhodně, je budován pro plnění společného cíle. U mladých hokejistů pomáhá kolektiv při socializaci a k rozvíjení zodpovědnosti.

Obrázek 1. Schéma individuálních a kolektivních činností podle Staršího (1999)

9

2.2 Herní činnosti jednotlivce v ledním hokeji Herní činnost jednotlivce chápeme jako komplex pohybových činností použitých promyšleným způsobem, kterým se hráč vyrovnává s různými situacemi hry (Starší 1999). Jsou to tedy pohybové úkony, které řeší hráč v různých herních situacích. Herní činnosti jsou charakterizované momentálním a pohotovým řešením nově vzniknutých situací jednotlivcem (Tóth & Turaz, 2003). Herní činnosti jednotlivce dělíme podle úseku hry na útočné a obranné. Útočné činnosti provádějí hráči týmu, jenž je v držení puku. Obranné činnosti provádějí hráči bránícího týmu, tedy toho, který není v držení kotouče. 2.2.1 Útočné herní činnosti jednotlivce Útočné herní činnosti jednotlivce dělíme podle Staršího (1999) na uvolňování s kotoučem, zpracování a přihrávání kotouče, uvolňování bez kotouče a střelbu. Nykodým (2006) a Tóth & Turaz (2003) ještě doplňují dorážení a tečování. 2.2.1.1 Uvolňování s kotoučem Nykodým (2006), Perič (2002) a Starší (1999) uvádějí uvolňování s kotoučem jako herní činnost obsahující dvě podřazené činnost - vedení puku a uvolňování s kotoučem. Další autoři jako např. Stenlund (1996) a Tóth & Turaz (2003) uvádějí vedení puku a a uvolňování s pukem jako dvě samostatné herní činnosti. Uvolňování s kotoučem je útočná činnost, kterou získává hráč výhodnější postavení pro další činnost - přihrávku nebo střelbu. Technika a taktika uvolňování s kotoučem je ovlivňována situací a liší se zejména prostorem, ve kterém se provádí a způsobem obranných herních činnosti protihráče (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Hráč při uvolňování s kotoučem překonává soupeře pomocí rychlosti bruslení či náhlou změnou směru jízdy, zastavením nebo startem, čímž vytváří moment překvapení. Právě tato hlediska charakterizují vynikajícího hokejistu. Při takové činnosti hráč nesleduje kotouč, ale měl by pozorovat soupeře. Kontrolu puku provádí pouze periferním viděním (Perič, 2002). Uvolňování hráče s kotoučem má dvě základní části: 1. Vedení kotouče: a) vedení krátkým a dlouhým driblinkem, b) vedení tažením nebo tlačením. 2. Obcházení soupeře: a) kličkou, b) obhozením nebo prohozením.

10

Základním a nejčastějším způsobem vedení je driblink. Hráč drží hůl oběma rukama a střídavě posouvá kotouč z bekhendové strany na forhendovou. Z hlediska délky tohoto posunu rozlišujeme krátký a dlouhý driblink. Při krátkém driblinku se puk pohybuje v šíři ramen (někdy i v kratší vzdálenosti) a při dlouhém driblinku se pohybuje puk v takřka maximálním možném rozpětí hole do stran. Důležitá je práce zápěstí, které umožňuje citlivé natáčení čepele (Perič, 2002). Předností krátkého driblinku je zisk většího citu pro puk, možnosti rychlého přihrání bez delší přípravy a možnost kličky na obě strany. Méně častým vedením kotouče je tažení nebo tlačení. Puk se nepohybuje z jedné strany čepele na druhou, je jen na jedné z nich. Podle pozice puku rozlišujeme tažení (puk je za tělem) a tlačení (puk je před tělem). Vedení kotouče tažením se využívá při dlouhé kličce či při úniku podél hrazení. Vedení puku tažením používá hráč také při vyjíždění oblouků, kdy jednou rukou kontroluje puk a druhou znemožňuje přístup a odebrání puku protihráčům (Tóth & Turaz, 2003). Tlačení puku používá hráč při rychlých startech, kdy jednou rukou kontroluje puk a druhou rukou napomáhá cyklickému pohybu za účelem dosažení maximální rychlosti. Samotné uvolnění s kotoučem je komplexní děj, kde splývá vedení puku s kličkou. Při kličce se snaží útočící hráč zmást bránícího klamným manévrem na jednu stranu a zrychlením a změnou směru do strany druhé. Může při tom obránci prohodit puk mezi bruslemi nebo mezi bruslemi a hokejkou nebo si jej obhodit. Základními chybami jsou podle Periče (2002) a Stenlunda (1996) nesprávný klamný pohyb nebo provedení kličky do bránícího hráče. Cílem kličky je zisk prostoru a tak i možnosti postupu k soupeřově brance. 2.2.1.2 Zpracování a přihrávání kotouče „Zpracování je činnost, která umožňuje hráči získat kontrolu nad kotoučem, přihrávání je činnost, při níž hráč směřuje kotouč některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej spoluhráč mohl zpracovat“ (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986, 60). Způsoby přihrávky jsou podle Staršího, Tótha et al. (2001): přihrávka dlouhým nebo krátkým švihem po ruce, přihrávka dlouhým nebo krátkým švihem přes ruku, přihrávka přiklepnutým švihem po ruce, přes ruku, přihrávka golfovým úderem (používá se na velké vzdálenosti) a přihrávka rukou či nohou. Z taktického hlediska můžeme rozdělit přihrávky na: přihrávky po ledě a nad ledem, přihrávky přímé a časované a přihrávky o mantinel. Přihrávka po ledě se provádí krátkým švihem a používá se, když není v trase přihrávky žádná překážka nebo se snažíme přihrát mezi bruslemi či hokejkami protihráčů. Naopak přes hokejku či ležícího obránce můžeme využít přihrávku nad ledem. Při správně provedené přihrávce nad ledem, by měl kotouč dopadnout asi metr od spoluhráčovy hole (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Zpracování podle 11

Staršího, Tótha et al. (2001) dělíme na: zpracování puku po ruce a přes ruku, zpracování puku nad ledem (klepnutím), zpracování puku tělem, rukou nebo bruslí. Přihrávka i převzetí kotouče má tři fáze. Při první fázi přihrávky je puk na čepeli za tělem a hráč se připravuje na posun puku. V druhé fázi se kotouč rychlým pohybem posunuje před tělo a ve třetí fázi dochází k vypuštění kotouče z čepele (Gwozdecky & Stenlund, 1999). Zpracování má stejné tři fáze jako přihrávka, ale v opačném pořadí. Při zpracování je důležité mít měkké zápěstí, aby mohl být kotouč ztlumen na čepeli a byl tak efektivně zpracován. Přihrávaný puk je namířen přímo na čepel (na krátkou vzdálenost) nebo před spoluhráče tak, aby jej mohl převzít v plné rychlosti. Dalšími možnostmi je také zpracování přihrávky (především nepřesné nebo zblokované) bruslí, rukou nebo položenou holí. Základní chybou je tzv. přihrávka naslepo, kdy hráč nesleduje adresát přihrávky. Další chybou při zpracování je nedostatečný zpětný pohyb hokejky spojený s povolením zápěstí a puk tak odskakuje od čepele. 2.2.1.3 Uvolňování bez kotouče Uvolňování bez kotouče je útočná herní činnost jednotlivce, při níž se útočící hráč snaží odpoutat od svého soupeře, s cílem převzetí přihrávky, střelby z přihrávky nebo odvrácení pozornosti od spoluhráče (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Uvolňující se hráč si najíždí do volného prostoru s čepelí natočenou kolmo na směr předpokládané přihrávky nebo brzdí a mění směr jízdy nebo zrychlí, aby se zbavil obránce a mohl dostat přihrávku. Uvolňování bez puku se dělíme podle Staršího, Tótha et al. (2001) na: uvolnění změnou směru jízdy, uvolnění změnou rychlosti jízdy, uvolnění změnou způsobu bruslení, uvolnění obratem a poloobratem, uvolnění zrychlení či zpomalením a uvolnění klamáním a náznaky. 2.2.1.4 Střelba „Střelba je útočná činnost jednotlivce, při které se hráč snaží švihem, přiklepnutím nebo úderem dopravit kotouč do soupeřovy branky“ (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986, 62). Střelba by měla být na konci každé útočné akce. Efektivita střelby určuje počet branek a tím i výsledek utkání. Střelbu můžeme rozdělit na: 1. Střelbu po ruce: a) švihem, b) přiklepnutým švihem, c) krátkým přiklepnutím, d) golfovým úderem. 12

2. Střelbu přes ruku: a) švihem, b) přiklepnutým švihem. Střela švihem je základním a nejjednodušším způsobem střely. Střela švihem má 3 fáze. V první fáze je puk za tělem, hráč je natočen souhlasným bokem ve směru střelby a připravuje se na střelu. Ve druhé fázi se puk posouvá ke střední rovině těla a puk je vypouštěn z hole. Třetí fáze je výpřah po vystřelení kotouče. (Brown & Stenlund, 1997). Při střelbě je kotouč u patky čepele šikmo za tělem a je silně přiklopen. Se silným zatlačením hole na kotouč se přenáší váha u leváka na pravou nohu a hráč prudkým pohybem posunuje kotouč vpřed a na úrovni přední nohy čepel odklápí, zvedá se hůl a kotouč opouští čepel a míří na branku. O rychlosti střely rozhoduje švih a zrychlený pohyb zápěstí. Hůl se zvedá přibližně tak vysoko, jak chceme, aby puk letěl (Perič, 2002). Střelba s přiklepnutým švihem má obdobnou techniku, jen dochází na okamžik k oddálení čepele od puku a udeření ve středu čepele a tím i zrychlení puku ve směru střely. Hmotnost je však na souhlasné noze (tedy u leváka na levé noze). Střela přiklepnutým švihem je pomalejší než střelba švihem. Nejrychlejší střelou (avšak nejméně přesná) je střela golfovým úderem, jejíž rychlost může dosáhnout až 170 km/h i více. Při této střele má hráč mírně rozkročené nohy, kotouč je v rovině středu těla asi 0,5m před hráčem a spodní ruka je o něco níže. Napřahuje holí vzad a nahoru (zhruba od výše ramen), švihá zpět a udeří středem čepele do kotouče. Při střelbě přenáší hráč váhu těla na nesouhlasnou (u leváka na pravou) nohu. Střelba přes ruku (neboli z bekhendu) je vždy pomalejší a méně přesná než střelba po ruce (z forhendu). Při střelbě z bekhendu stojí hráč souhlasným bokem ke směru jízdy, puk je na úrovni zadní nohy u patky čepele. Pohyb hole se zrychluje a prudkou výměnou ramenou se současným odkloněním čepele a nalehnutím do směru střelby je puk vystřelen na branku (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986). Hmotnost se přesouvá na souhlasnou nohu. Střelba přiklepnutým švihem je podobná, dochází k oddálení čepele od puku, který je na úrovni přední nohy a prudkým pohybem hráč udeří do puku. Tento druh střelby je nejméně využívaný. Pro brankáře je však nebezpečná, protože je málo čitelná. 2.2.1.5 Dorážení a tečování Při dorážení se útočící hráč snaží dopravit vyražený puk od brankáře (protihráče i spoluhráče) do odkrytého prostoru branky (Nykodým, 2006). Nejdůležitějšími faktory úspěšné dorážky jsou rychlost a přesnost. Způsoby doražení jsou podobné jako u střelby, tedy

13

dorážka dlouhým

švihem (forhendem, bekhendem), krátkým

švihem (forhendem,

bekhendem), přiklepnutým švihem a golfovým úderem. Účelem tečovaní puku je změnit směr, výšku nebo intenzitu střely a usměrnit puk do nekrytých míst soupeřovy branky. Důležité je postavení tečující hráče mezi střílejícím spoluhráčem a brankářem, většinou v čelním nebo bočním postavení. Základními způsoby tečovaní jsou: tečování puku změnou směru, tečování puku změnou intenzity, tečování puku změnou výšky, tečování puku po ledě, tečování puku nad ledem, tečování puku bruslemi, tělem, rukou i hlavou. 2.2.2 Obranné herní činnosti jednotlivce Obranné herní činnosti jsou podle Staršího (1999): obsazování hráče s kotoučem, odebírání kotouče a obsazování hráče bez kotouče. Turaz & Tóth (2003) a Nakodým (2006) k již zmíněným činnostem přidávají hru tělem, blokování střel a obranu prostoru. 2.2.2.1 Obsazování hráče s kotoučem Obsazování hráče s kotoučem je první obrannou herní činností jednotlivce. „Je to činnost, při které se bránící hráč snaží získat kotouč, znemožnit protihráči úspěšnou přihrávku nebo zpomalit a narušit protiútok soupeře“ (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986, 66). Obsazování hráče je možné dvěma způsoby - holí a tělem (osobní souboje). Bránící hráč se snaží dostat mezi puk a protihráče a najíždí na něj takovou rychlostí, aby byl schopen měnit směr bruslení podle pohybu útočícího hráče. Obránce často obsazuje útočícího hráče bruslením vzad. Bruslí v širším postoji, který mu zaručuje větší stabilitu a možnost startovat do libovolného směru. Hůl přitom drží v jedné pokrčené a uvolněné ruce, aby mohl co nejrychleji provést obranný zákrok (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986). 2.2.2.2 Odebírání kotouče Podle Periče (2002) se odebírání kotouče provádí: 1. vypíchnutím puku, 2. nadzvednutím soupeřovy hole, 3. úderem do čepele nebo do hole. Starší, Tóth et al. (2001) ještě přidávají přitlačení hokejky, zametání a položení hokejky. Všechny druhy mají společné zahájení, kdy se bránící hráč dostává do kontaktu se soupeřem buď v čelném postavení, nebo bočném. Vypíchnutí kotouče provádí hráč bruslící vzad rychlým vytrčením hole držené v pokrčené ruce a čepelí tak vypichuje protihráči puk. 14

Nadzvednutí hole se nejčastěji používá v bočném postavení, kdy se bránící hráč dostane na dosah protihráče a oběma rukama zespodu nadzvedne soupeřovu hůl a odebírá kotouč. Úderu do hole, jakožto prvku pro odebírání kotouče, může dojít jak v čelném, tak i bočném postavení. V momentu, kdy se protihráč dostane na dosah, hráč prudce švihne do soupeřovy čepele nebo hole a útočící hráč tak ztrácí kontrolu nad pukem. Druhou možností je úder do hole z bočného postavení. Hráči jedou vedle sebe a bránící hráč prudce udeří do soupeřovy čepele a tím mu odskakuje puk a ztrácí kontrolu nad pukem. 2.2.2.3 Obsazování hráče bez kotouče Je to obranná činnost znemožňující soupeři převzít puk (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986). Obsazující hráč se pohybuje tak, aby byl mezi protihráčem a jeho spoluhráčem a kotoučem. Útočník před brankou by měl být vždy bráněn těsně, hráč u mantinelu je obsazován tak, že bránící hráč jede mezi útočníkem a jeho spoluhráčem a má rameno před ním. Obsazující hráč bruslí zpravidla krátkým skluzem, aby měl možnost rychle měnit směr podle pohybu soupeře. Obsazování soupeře bez puku je typickým a základním prvkem osobní obrany, kterou hráč realizuje po celé ploše hřiště. Aktivita a důraz je přímo úměrný k vzdálenosti od vlastní branky (Tóth & Turaz, 2003). 2.2.2.4 Blokování střel Blokování střel je obranná herní činnost, při které se bránící hráč snaží zabránit proniknutí vystřeleného puku do branky. V moderním hokeji je tato činnost využívána více, snižuje totiž pravděpodobnost vstřelení branky a může vytvořit možnost rychlého protiútoku. Základní způsoby podle Staršího, Tótha et al. (2001) jsou: blokování střel ve stoji, blokování střel v pokleku na jednom koleni, blokování střel v kleku na obou kolenech, blokování střel skluzem a blokování střel hokejkou. 2.2.2.5 Hra tělem Hru tělem používají bránící hráči k zastavení protihráče a k následnému odebrání kotouče. Bodyček (termín z anglického body check, což znamená úder tělem) se provádí ramenem nebo pánví. 2.2.2.6 Obrana prostoru Pavliš (2000) charakterizuje tuto obrannou herní činnost jednotlivce jako krytí prostoru, respektive hráče v prostoru, který v něm stojí, anebo do prostoru vjíždí. Obsazování 15

hráče v prostoru je v podstatě činnost navazující na obsazování hráče bez puku. Této činnosti se využívá především při situacích s nerovnovážným počtem hráčů (přesilové hry 5-4, 5-3, 43 nebo útočné akce 2-1, 3-1, 3-2 apod.). 2.2.3 Doplňující herní činnosti jednotlivce Dle Staršího (1999) a Nykodýma (2006) dělíme doplňkové herní činnosti jednotlivce na činnost při vhazování a klamání. 2.2.3.1 Klamání Klamání je činnost používaná před provedením nějaké útočné činnosti, s úkolem znesnadnit protihráči poznat pravý záměr (Nykodým, 2006, 90). 2.2.3.2 Činnost při vhazování Při vhazování se hráč snaží získat kotouč pod svou kontrolu a usměrnit ho některému ze svých spoluhráčů nebo přímo vystřelit na branku (Nykodým, 2006, 90). 2.2.4 Herní činnosti brankáře Dle Staršího (1999) dělíme také herní činnosti brankáře na obranné a útočné. Obranné herní činnosti brankáře jsou stavění se (positioning) a přemisťování, chytání a vyrážení vystřeleného puku. Útočnou činností pak rozumíme práci s hokejkou a rozehráváním. Nykodým (2006) přidává: zmenšování střeleckého úhlu, činnost brankáře při přečíslení a v situaci 1-1, činnost při zakrytém výhledu, činnost při hře mimo branku.

16

2.3 Didaktika sportovních her „Didaktika sportovních her se zabývá vyučovací činností učitele (tj. vyučováním) a učební činností žáků (tj. učením) ve výuce sportovních her“ (Psotta, 2009, 10). Odpovídá tedy na otázky, jak naučit žáka sportovní hru s použitím didaktických stylů, metod a dodržováním didaktických zásad. 2.3.1 Didaktické styly Podle Dobrého (1988) představují didaktické styly různé způsoby řídící činnosti učitele, které se odlišují mírou kompetencí a rozhodnutí z učitele na žáka. Dobrý (1988), Psotta, Velenský et al. (2009) dělí didaktické styly na 7 základních: příkazový, praktický, reciproční, styl se sebehodnocením, styl s nabídkou, styl s řízeným objevováním a styl se samostatným objevováním. Tomajko (2002) ještě přidává styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu. 1. Příkazový styl - veškerá rozhodnutí dělá učitel sám, určuje prostor, začátek i konec cvičení a podle těchto jeho instrukcí žák cvičí, 2. Praktický styl - žák sám rozhoduje o volbě prostoru, době zahájení a ukončení činnosti, volí rytmus tempo a intervaly, 3. Reciproční styl - žák provádí činnost a druhý jej zpětnou vazbou informuje o provádění této činnost, 4. Styl se sebehodnocením - žák provádí samostatně dle vlastního uvážení danou pohybovou úlohu a pak sám sebe hodnotí, 5. Styl s nabídkou - při dané pohybové úloze mají žáci možnost volby úrovně obtížnosti podle svých dovedností a aspirace, 6. Styl s řízeným objevováním - po provedení pohybového úkolu se učitel ptá žáků řízenými otázkami a vede je k objevení principu, 7. Styl se samostatným objevováním - žáci hledají řešení zadaného úkolu a vybírají z nich nejlepší 8. Styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu - po objasnění principu učitelem žák kladením otázek vymezuje problém, který chce řešit.

2.3.2 Didaktické metody Didaktické metody představují modely uspořádání operací a časových aspektů tréninku (Dobrý, 1988). Psotta, Velenský et al. (2009) rozděluje metody na: metody věcné 17

a časové strukturace herních činností, metodu v celku, metodu od celku k částem, metodu progresivního spojování částí v celek, metodu po částech a metody koncentrace a distribuce herních činností. Mojžíšek (1975) a Nykodým (2006) dělí didaktické (vyučovací) metody na:motivační, expoziční, fixační a diagnostické a klasifikační.

2.3.3 Didaktické zásady Nykodým (2006) definuje didaktické zásady jako obecné požadavky, které v souladu s cíli výchovy a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter každého vyučování a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu. Nykodým (2006) a Rychtecký (1998) dělí didaktické zásady na: zásadu uvědomělosti a aktivity, zásadu názornosti, zásadu soustavnosti, zásadu přiměřenosti a zásadu trvalosti. Mezi nejdůležitější zásady patří i Komenského didaktická pravidla: od snadného k obtížnému, od známého k neznámému, od blízkého k vzdálenému.

18

2.4 Metodicko-organizační formy Metodicko-organizační formy (dále MOF) představují způsob účelného uspořádání vnějších situačních podmínek a obsahu, tvořeného herními činnostmi. Umožňují realizaci pohybového a herního úkolu a nahrazují dříve používanou technicko-taktickou nebo technickou a taktickou přípravu. Úkolem MOF je transformace pohybů v herní činnosti a postupně je přibližovat předpisovému chování. Dalším úkolem MOF je uvědomování si herních úkolů a možností jejich řešení v navozených herních situacích (využívání kognitivních procesů). Nezbytnou součástí MOF je také vytváření podmínek pro rozvoj participace hráčů na týmovém herním výkonu a navozování herních situací a umožňovat jejich vnímání. Dalšími úkoly MOF je navozování deformačních faktorů, vznikajících z neočekávanosti situace v důsledku tlaku soupeře a zásahu spoluhráčů, rozhodování pod časovým tlakem, záměrným fyzickým zatěžováním, kontrolovaným požadavkem na úspěšnost řešení herních úkolů a provedení herních činností. Vnější podmínky zahrnují přítomnost nebo nepřítomnost soupeře a stupeň proměnlivosti herně situačních podmínek (viz. Tabulka 1.) (Tomajko, 2004). Kombinací těchto dvou kritérií lze rozlišit pět typů MOF: průpravné cvičení 1. a 2. typu, herní cvičení 1. a 2. typu a průpravná hra. Na tomto dělení se shodují Dobrý (1988), Psotta, Velenský et al. (2009) a Tomajko (2004). Tabulka 1. Inventář situačně herních podmínek podle Dobrého 1988 A

B

C

D

E

Bez soupeře Se soupeřem V předem podmínkách V náhodně podmínkách

determinovaných proměnlivých

V celistvých náhodně proměnlivých podmínkách

Vysvětlivky: A- průpravné cvičení 1. typu, B- průpravné cvičení 2. typu, C- herní cvičení 1. typu, D- herní cvičení 2. typu, E- průpravné hry 2.4.1 Průpravné cvičení 1. typu Průpravné cvičení 1. typu je charakterizované nepřítomností soupeře a předem určenými a relativně neměnnými podmínkami. Obsahuje velmi zjednodušené situační 19

podmínky, které zpravidla neodpovídají podmínkám vyskytujících se v utkání a jsou zaměřena na procvičování techniky jedné i více herních činností. Používají se hlavně při výcviku začátečníků nebo v počátečních fázích nácviku dané herní činnosti. V ledním hokeji je průpravným cvičením např. vedení kotouče mezi kužely, přihrávání na místě ve trojici, střelba proti mantinelu a podobně (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). 2.4.2 Průpravné cvičení 2. typu Průpravné cvičení 2. typu se liší od 1. typu náhodně proměnlivými a limitovanými podmínkami. Změny vzájemných pozic hráčů vyžadují proměnlivost v biomechanické způsobu provedení daných činností vzhledem k aktuálním podmínkám, tzv. „variabilní techniku“ (Psotta, Velenský et al., 2009). V ledním hokeji můžeme uvést jako příklad nahrávání ve dvojicích v jízdě nebo nahrávání v pohyblivých čtvercích. 2.4.3 Herní cvičení 1. typu Herní cvičení 1. typu je dáno přítomností soupeře, předem určenými herně situačními podmínkami a daným průběhem řešení, opakováním neměnného řešení herní situace. Využívá se při nich jednoduchých herních situací ke zdokonalování herních činností, když žáci v podstatě zvládli jejich techniku. Pro tento druh cvičení je charakteristické, že žáci předem přesně vědí, jakou činnost budou provádět. Vědí také, že danou činnost budou vícekrát opakovat. Jako příklad lze uvést: ve dvojici opakované přihrávky v pohybu, vedení kotouče, překonání obránce stojícího na místě kličkou, najíždění trojice útočníků na branku s předem určeným způsobem přihrávání a zakončení akce (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). 2.4.4 Herní cvičení 2. typu Herní cvičení 2. typu se liší od 1. typu náhodně proměnlivými a limitovanými herními podmínkami. Řešení těchto akcí je náhodné, variabilní a cvičení jsou časově nebo prostorově ohraničeny. Herní cvičení 2. typu zařazujeme až po zvládnutí techniky všech herních činností, které se v nich vyskytují. V navozených herních situacích je každý hráč nucen tvořivě reagovat na akci soupeře a volit nejvýhodnější způsob řešení takto vzniklé situace. Příkladem můžou být různé kombinace 1 na 1, 2 na 2, 2 na 1 nebo najíždění útočníka na brankáře atd. 2.4.5 Průpravné hry Průpravná hra již vzniklými situacemi připomíná utkání. Na základě předem daných pravidel bojují proti sobě dva týmy. Má tedy souvislý děj a střídá se útok s obranou a mění se 20

tak role jednotlivých hráčů. Zvyšuje se tak orientace ve hře a napomáhá ke správnému reagování na akce soupeř a vede k řešení herních situací tvůrčím způsobem. Jejím smyslem může být i častější využití méně zvládnuté herní činnosti (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Nejčastější průpravné hry jsou na jednu branku, hra na malé branky, gól platí jenom z první nebo hra na udržení puku.

21

2.5 Dělení a stručná charakteristika věkových kategorií v ledním hokeji V ledním hokeji se nyní užívají klasifikace s osmi kategoriemi. Je nutné říci, že tuto klasifikaci si každý krajský výkonný výbor upravuje sám a upravuje i soutěže v jednotlivých kategoriích (počet lig, počet mužstev, play-off, atd.). Já jsem zvolil klasifikaci královéhradecké kraje, kde v sezóně 2009/2010 proběhla restrukturalizace a přechod právě na tento model. Každá věková kategorie má jiné cíle a zákonitosti a dosahuje jich pomocí jiných metod a prostředků. Ve výsledcích této práce budu mít rozdělené cvičení podle stupně obtížnosti a roztříděny právě pro tyto věkové kategorie. Pro každou kategorii budou vybrána cvičení, která se nejvíce hodí do té dané věkové kategorie a hráči nebudou mít problém se zvládnutím toho cvičení. 2.5.1 Přípravka Přípravka (nebo v jiných krajích 2. třídy a mladší) zahrnuje děti ve věku do 7 let. Před touto kategorií jsou ještě různé základny a školy bruslení, ve kterých se děti učí nejprve stát na bruslích a potom bruslit. V přípravce již tedy děti většinou ovládají bruslení a postupem času ho zdokonalují. Cílem v tomto věku je vytvořit kladný vztah ke sportu obecně a všestranný pohybový základ. Charakteristická je nepřesnost pohybů, cvičení jsou neoblíbenější v soutěživé formě a různé formy her. Důležité je zlepšování koordinace dětí, rychle se učí novým pohybům („zlatý věk motoriky dítěte“). Děti se rychle unaví, ale rychle také regenerují. V tomto období používáme nejjednodušší cvičení, většinou začínáme ve stoje a až po zvládnutí můžeme začít v pohybu, což je pro tyto děti značně koordinačně náročnější. Hlavními herními činnostmi, které by měly být rozvíjeny, jsou vedení puku, přihrávka a zpracování puku. 2.5.2 3. a 4. třídy 3. a 4. třídy odpovídají dřívější věkové kategorii elévové. Jsou to děti ve věku 8 až 9 let. V tomto věku by již mělo být zcela zvládnuto bruslení (popředu i pozadu, překládání na obě strany). Pokračujeme v nácviku přihrávek, zpracování a vedení puku, začleňujeme cvičení v pohybu a složitější cvičení. Přecházíme k nácviku střelby švihem, také nejprve z místa.

22

2.5.3 5. a 6. třídy 5. a 6. třídy odpovídají dřívější kategorii mladší žáci, jsou to hráči ve věku 10 až 11 let. V tomto věku jsou již hráči schopni analyzovat jevy a vzniklé herní situace. Uplatňuje se kamarádství, v kolektivu se vytvářejí menší skupinky. Kontrolu puku na místě již hráči zvládají, pokračuje v nácviku vedení puku v oblouku, v jízdě vzad, trénujeme také přihrávku přes ruku, přihrávku krátkým tahem, přihrávky na delší vzdálenost a také zpracování puku. Začínáme s nácvikem uvolňování s pukem i bez puku změnou směru a rychlosti. Z obranných činností začínáme s nácvikem odebírání puku. 2.5.4 7. a 8. třídy Do této věkové kategorie spadají děti ve věku 12 až 13 let, dříve se tato kategorie nazývala starší žáci. V tomto období dochází k nástupu puberty. Věk, ve kterém u dětí nastupuje puberta, je značně individuální a nelze přesně určit. Dochází ke skokovému růstu postavy, rostou končetiny na úkor trupu a v důsledku tohoto nerovnoměrného růstu dochází ke zhoršení motoriky. Důležité je dbát na všestranný pohybový vývoj a ten by měl rozvíjet pohybové dovednosti. U dětí tohoto věku vzrůstá zájem o sportovní výkon. Pokračujeme v nácviku vedení puku při bruslení vzad do oblouku, uvolňování s pukem změnou směru a rychlosti a začínáme s nácvikem kličky. Střelbu tahem již děti zvládají, začneme s nácvikem střely golfovým úderem a zakončení blafákem. Z obranných herních činností začínáme s nácvikem hry tělem a napadání soupeře. 2.5.5 Mladší dorost Ve věku 14 až 15 let se nacházejí žáci v kategorii mladší dorost. Stále probíhá tělesný růst, individuální rozdíly ve fyzických parametrech mohou být značné, jelikož se někdo nachází na začátku a někdo na konci puberty. Vedení puku by již mělo být zvládnuto ve všech podobách, přihrávka také, střela švihem a bekhendem také. Trénujeme střelu golfovým úderem, uvolňování s pukem kličkou s naznačením, stahovačkou a uvolňování bez puku klamáním, naznačením. Z obranných herních činností můžeme začít s nácvikem blokování střel, krytí prostoru a pokračujeme v nácviku hry tělem. 2.5.6 Starší dorost V kategorii starší dorost (věk 16 až 17) končí u většiny jedinců puberta a nastává adolescence. Hokej je dominantním zájmem, tréninky jsou fyzicky náročné a často se nedá skloubit s psychickou labilitou. Rozvoj rychlosti a obratnosti se blíží vrcholu. Většina herních 23

činností by měla být zvládnuta, probíhá nácvik uvolňování s pukem protisměrnou kličkou, obhozením nebo obratem, přihrávání nad ledem, zpracování těžkých přihrávek (nohou, rukavicí), uvolňování bez puků obratem a poloobratem, tečování střel, blokování střel, krytí prostoru (forechecking, backchecking). 2.5.7 Junioři V této kategorii (věk 18 až 19) by měly být zvládnuty všechny herní činnosti jednotlivce, stále se však procvičují a stále se zdokonalují. Tréninkovým cílem je dosažení vysoké individuální techniky a taktiky v maximální možné rychlosti. Do tréninku se více začleňuje taktika a po jejím zvládnutí (a samozřejmě i při splnění dalších požadavků) přecházejí hráči do seniorských družstev. 2.5.8 Dospělí Do kategorie seniorské, tedy dospělých, přecházejí hráči z juniorských kategorií již od věku 17 let. Závisí na jejich individuální kvalitě, fyzických parametrech a dalších faktorech. Horní hranice není nijak omezena, je individuální a závislá na fyzické a psychické stránce jedince. V dospělosti by měly být zvládnuty všechny herní činnosti jednotlivce i herní kombinace, dochází k jejich zdokonalování. Všechny motorické schopnosti dosahují vrcholu, postupně s věkem pak začínají klesat (nejdříve rychlostní schopnosti). Příprava hráčů je hodně taktická.

24

3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Cíl práce Cílem práce je komplexní charakteristika herních činností jednotlivce v ledním hokeji na základě literární rešerše odborné literatury a vytvoření didaktického postupu pro nácvik jednotlivých herních činností s ukázkami cvičení pro určené věkové kategorie. 3.2 Úkoly práce 1. Rešerše odborné literatury. 2. Komplexní charakteristika všech herních činností jednotlivce v ledním hokeji. 3. Vytvoření didaktického postupu pro nácvik vybraných herních činností. 4. Vytvoření DVD disku s ukázkami cvičení

25

4 METODIKA 4.1 Analýza dat Při tvorbě této práce jsem si nejprve sehnal odbornou literaturu, která má vztah k tématu práce. Jednalo se především o knihy obecně o sportovních hrách a ledním hokeji. Nejdříve jsem hledal české odborné publikace se zaměřením na lední hokej, našel jsem starší knihy, novější publikace hlavně přejímají informace z těchto primárních zdrojů. Nejpřehlednější a nejucelenější soubor informací jsem získal ze starších českých knih, ale také z cizojazyčné literatury. Cizojazyčné publikace (především anglické) byly modernější s užším vymezením tématu, které se více shodovalo s mým tématem. Obsahovaly také zásobníky cvičení s ilustracemi, které též vydatně posloužily pro tuto práci. Při práci s cizojazyčným textem jsem se seznámil s anglickým hokejovým názvoslovím. Při získávání informací jsem také využíval internet, ale tam jsem příliš cenných rad či cvičení nenašel. Poté jsem vytřídil potřebné informace pro přehled poznatku a charakteristiku individuálních herních činností. Z anglických publikací jsem potom získal spoustu cvičení s obrázky a popisem. Hlavní metodou použitou pro tuto práci tedy byla analýza dokumentu. Analýza dokumentu patří ke kvantitavním i kvalitativním výzkumným metodám. Dokumenty použité pro tuto práci byly písemného původu - výhradně knihy, a to české a anglické. 4.2 Sběr dat Pro sběr dat jsem používal vizuální a audiovizuální techniku, tedy digitální fotoaparát Olympus FE-230 a digitální videokameru Panasonic NV-GS27. Sběr dat probíhal na zimním stadionu v Olomouci. Po dohodě s trenérem jsme vybrali cvičení, která zařadí do své tréninkové jednotky. Probandy byli hokejisté HC Olomouc 3., 4. a 5. třídy. Nejprve jsem si vyfotil postavení hráčů na začátku cvičení a poté jsem cvičení nahrával na videokameru. Na focené a natočené materiály jsem vytřídil, upravil a sestříhal, aby se daly použít do této práce. Úpravy videí jsem prováděl v programu Pinnacle Studio Ultimate 12. V tomtéž programu jsem také vytvořil DVD, které je součástí předkládané práce v kapitole Přílohy. Obrázky cvičení jsem kreslil v programu Corel Draw X5.

26

5 VÝSLEDKY A DISKUZE V této části práce se věnuji didaktice a nácviku vybraných herních činností (přihrávání a zpracování, střelba, uvolňování s kotoučem a uvolňování bez kotouče). Kapitola obsahuje 35 cvičení s popisem rozdělených podle metodicko-organizačních forem a věkových kategorií. Pro pochopení nákresů cvičení zde uvádím seznam použitých značek. Obrázek 2. Vysvětlivky k obrázkům se cvičeními

27

5.1 Přihrávání a zpracování Přihrávání a zpracování jako herní činnost jednotlivce bylo popsáno výše (viz. 2.2.2). Jedná se tedy o základní individuální herní činnost jednotlivce, kdy se puk pohybuje od hokejky (či brusle) jednoho hráče ke druhému tak, aby jej mohl zpracovat. Způsob provedení přihrávek lze rozdělit na přihrávky po zemi a vzduchem. Přihrávky po zemi se obvykle provádějí krátkým švihem. Při přihrávání na větší vzdálenost se používá ještě krátké přiklepnutí. Přihrávky vzduchem se používají tehdy, rozehrávají-li obránci puk útočníkům v obranném pásmu nebo přihrávají-li útočníci v útočném pásmu a je-li na tomto omezeném prostoru takový počet protihráčů, že by puk přihrávaný po zemi nepronikl k určenému spoluhráči. 5.1.1 Didaktický postup Při nácviku postupujeme od nejjednodušších po nejsložitější cvičení. Nejprve začneme nácvik přihrávek na místě, potom v pohybu vpřed a vzad. Hráč stojí v základním postavení, váha je více na zadní noze, hokejka je za tělem, puk je na středu čepele trochu blíže k patce. To je první - přípravna fáze. Ve druhé fázi se váha přesunuje ze zadní nohy na přední s prudkým pohybem rukou (spodní rukou zatlačit směrem od těla a vrchní rukou zatlačit směrem k tělu), hokejka je před tělem mezi rozkročenýma nohama a ve třetí fázi opouští puk čepel před tělem, váha je na přední noze a přední noha se natáčí ve směru zamýšlené přihrávky. Hráč musí dotáhnout pohyb hokejky a sledovat očima dráhu přihrávky (Gwozdecky & Stenlund, 1999). Počáteční směr puku by měl být kolmý k rovině čepele (Chambers, 2000). Ve druhé fázi je důležité, aby puk nebyl na čepeli moc krátce nebo moc dlouho, pak je přihrávka nepřesná. Při zpracování je postupně opačný. Přijímající hráč má hokejku na ledě (nebo těsně nad ledem) před tělem, váha je na přední noze. Jakmile se puk dotkne čepele, hráč jej ztlumí a hokejka se dostává až mírně za tělo. Váha se pomalu přenáší na zadní nohu. Důležité je, aby měl hráč dostatečně uvolněné a „měkké“ ruce (můžeme hráčům říct, aby si představili místo puku třeba vajíčko), aby se puk neodrážel a neodskakoval od čepele. Čím je přihrávka prudší, tím je to důležitější. Přihrávat i zpracovávat můžeme jak z forhendu, tak i z bekhendu. U přihrávky či zpracování přes ruku, tj. z bekhendu, je postup analogický, jen se hokejka nemůže dostat tolik za tělo, má tedy menší rozsah pohybu v pažích. Přihrávky z bekhendu nemohou být tak prudké a jsou i méně přesné. Základní body postupu nácviku přihrávky tedy jsou: 1. Hráč je v základním postoji, hokejka s pukem za tělem, váha na zadní noze (viz Obr. 3) 28

2. Hráč přenáší váhu na přední nohu, provádí rychlý pohyb paží (viz. Obrázek 4) 3. Hráč vytáčí koleno ve směru přihrávky, hokejka je před tělem a puk opouští čepel (viz. Obrázek 5)

Obrázek 3. První fáze přihrávky (upraveno dle Obrázek 4. Druhá fáze přihrávky (upraveno Gwozdecky & Stenlund, 1999) dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)

Obrázek 5. Třetí fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)

Základní chyby při přihrávání a zpracování podle Periče (2002) jsou: 1. Hráč nesleduje cíl přihrávky - přihrávka naslepo 2. Přihrávka je pomalá nebo moc rychlá 3. Při zpracování nedochází ke zpětnému tlumení (puk odskakuje od čepele) 4. Hráč nemá hůl na ledě při zpracování

29

5.1.2 Ukázka průpravných cvičení 5.1.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 1: Hráči stojí podél mantinelu (celé hřiště nebo polovina), začínají na kratší vzdálenost. Zkoušejí si nahrávat o mantinel, tak, aby se jim puk odrazil přesně na čepel. Postupně se oddalují od mantinelu, a když zvládají i na větší vzdálenost, přidáme k mantinelu puk nebo kužel (viz. Obrázek 6 a 7) a hráči se zkoušejí do něj trefit.

Obrázek 6. Přihrávky o mantinel

Obrázek 7. Přihrávky o mantinel

Cvičení 2: Hráči utvoří dvojice, postaví se proti sobě nejprve na kratší vzdálenost, potom na delší, jeden puk ve dvojici (viz Obrázek 8 a 9). Hráči si přihrávají. Dbají na správnou techniku přihrávání i zpracování a snaží se nahrávat co nejpřesněji.

Obrázek 8. Statické přihrávání

Obrázek 9. Statické přihrávání

30

5.1.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 3: Hráči utvoří dvojice a přihrávají si za jízdy podél celého hřiště na šířku poloviny hřiště (viz Obrázek 10).

Obrázek 10. Přihrávání za jízdy

5.1.2.3 Cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 4: Hráči vytvoří dvě stejně početná družstva a postaví se vedle branky (viz Obrázek 11 a 12). Jeden z hráčů vyjíždí s pukem a přihrává si s hráčem z druhého družstva až ke druhé brance. Tam udělají oblouk kolem kruhu k mantinelu (jeden z hráčů má puk) a při jízdě podél mantinelu si nahrávají přes celou šířku hřiště. Procvičují se přihrávky jak na krátkou, tak i na dlouhou vzdálenost. 5.1.2.4 Průpravná cvičení pro mladší dorost Cvičení 5: Hráči utvoří čtyři stejně početná družstva u modrých čar, jak je zobrazeno na Obrázku 13. Na písknutí začínají dvě družstva křížem proti sobě. Nahrávají puk přes šířku hřiště na hráče zbývajících dvou družstev, přejíždí hřiště a dostávají přihrávku na krátko, pokračují k červené čáře, kde nahrávají puk do zástupu a ti jim za modrou čarou puk přihrávají zpět a zakončují.

31

Obrázek 12. „Eskalátor“ postavení hráčů na začátku cvičení

Obrázek 11. „Eskalátor“

Obrázek 14. „Bago“ v kruhu

Obrázek 13. Přihrej a jeď

32

5.1.3 Ukázka herních cvičení 5.1.3.1 Herní cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 6: Hráči stojí ve družstvech ve dvou protilehlých rozích. Jeden z hráčů vyjíždí pozadu, druhý popředu. Snaží se co nejvíce krát si přihrát přes obranné a útočné pásmo. Od druhé modré čáry pokračují v situaci 1 na 1. Útočník se snaží obejít obránce a zakončit. To samé současně z druhého rohu. 5.1.3.2 Herní cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 7: Hráči utvoří kruh, jeden z hráčů je uprostřed (viz. Obrázek 14). Hráči po obvodu kruhu si nahrávají na jeden dotek, prostřední hráč se snaží zachytit jejich přihrávku. 5.1.3.3 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 8: Hráči utvoří čtyři družstva na modrých čarách (viz. Obrázek 15). Začíná hráč z jednoho družstva přihrávkou do druhého družstva podél mantinelu a najíždí si obloukem kolem středového kruhu. Mezitím si hráč z druhého družstva vymění puk přes šířku hřiště s hráčem ze třetího družstva a nahrává časovanou přihrávkou na hráče číslo 1. Na hráče číslo 1 čeká na modré čáře obránce a hrají situaci 1 na 1. 5.1.3.4 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 9: Hráči jsou ve dvou skupinách u kruhu pro vhazování v obranné třetině. Na písknutí vyjíždí první hráči přes šířku hřiště na modrou čáru, kde si nahrají s druhými hráči ve skupině. Potom zase bruslí skoro přes celou šířku ledu až ke středovému kruhu, kde dostávají přihrávku ze skupiny, ze které vyjeli (viz Obrázek 16). Přebírají puk a proti nim vyráží obránce. Hrají 1 na 1.

33

Obrázek 15. 4 přihrávky a zakončení přes celé Obrázek 16. 1 na 1 s 3 přihrávkami přes celé hřiště hřiště

5.1.4 Ukázka průpravných her 5.1.4.1 Průpravné hry pro 3. a 4. třídy Cvičení 10: Ve vymezeném prostoru hrají hráči honičku, jeden je určený jako honič. Honění mají jeden puk, který si přihrávají. Kdo je v držení kotouče, nemůže být chycen. 5.1.4.2 Průpravné hry pro 5. a 6. třídy Cvičení 11: Hráči se rozdělí na dvě stejně početná mužstva (4,5 až 6 hráčů). V jedné třetině hrají hru na udržení puku. Snaží se o co nejvyšší počet přihrávek za sebou. Druhý tým se jim v tom snaží zabránit, a když se zmocní puku, hrají oni. Možné obměny: přihrávky na jeden dotek, kdo má puk, stojí na místě a ostatní se nabízejí, můžeme hrát bez nebo s osobními souboji. 5.1.4.3 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy Cvičení 12: Hráči vytvoří dva týmy v obranném pásmu, brankář je v brance. Týmy hrají proti sobě, gól platí pouze po určitém počtu nahrávek (5, 10). Obměny: přihrávky na jeden dotek, gól platí střelou z prvního dotyku 34

5.1.4.4 Průpravné hry pro mladší dorost Cvičení 13: Hraje se 5 na 5 na celé hřiště, brankáři v brance. Gól platí pouze po určitém počtu nahrávek (5, 10, 15).

35

5.2 Střelba Teoretický rozbor této herní činnosti je v Kapitole 2.2.4. 5.2.1 Didaktický postup Nácvik střelby začínáme opět na místě ze vzdálenosti 4-6 m proti mantinelu, potom v pomalé rychlosti a při zvládnutí nácviku přejdeme ke střelbě v plné rychlosti. Důraz klademe nejprve na technicky správné provedení střely, potom na přesnost a až nakonec na rychlost nebo prudkost střely (Starší, 1999). Postup je podobný nácviku přihrávání. V první fázi je hokejka s pukem za tělem a čepel silně přiklápí puk, který je mezi středem a patkou čepele, váha je na souhlasné zadní noze. Pro rychlost a přesnost střely je důležitá také relativní pozice puku k bruslím, puk nesmí být moc blízko ani moc daleko (Chambers, 2000). Ve druhé fázi se přenáší váha na přední nohu, ruce vykonávají „páčivý pohyb“ (spodní ruka tlačí od těla, vrchní ruka tlačí k tělu), zápěstí otáčí hůl, odklápí čepel od puku, horní polovina těla (hlavně ramena) se natáčí ve směru střely. Puk by měl být vystřelen zhruba uprostřed sagitální roviny člověka tak, aby mohl využít celou svou váhu pro střelu. Síla v zápěstí, pažích a ramenech je určující pro sílu a rychlost střely. Ve třetí fázi dochází k dokončování pohybu. Puk je vystřelen a hokejka se zvedá zhruba tak vysoko, jak chceme, aby byl puk umístěn. Sledování cíle střely napomáhá k přesnější střele (Brown & Stenlund, 1997). Didaktický postup při nácviku golfového úderu je trošku odlišný. Puk zůstává na ledě vpředu mezi nohama, hokejka se zvedá dozadu do výše ramen a pak co nejvyšší rychlostí udeří do puku středem čepele. Opět dochází k přesunu váhy ze zadní nohy na přední, která se vytáčí a někdy dochází i k pokrčení této přední nohy (viz. Obrázek 17).

Obrázek 17. Střela golfovým úderem

Základní postup nácviku: 1. Přípravná fáze - puk za tělem, čepel přiklápí puk (viz. Obrázek 18) 2. Fáze vystřelení puku - váha se přenáší na přední nohu, horní polovina trupu se natáčí, zápěstí otáčí holí, ruce páčivým pohybem odklápí čepel a puk je vystřelen (viz. Obrázek 18) 36

3. Dokončovací fáze - váha na přední noze, hokejka se zvedá do výšky, jakou chceme, aby letěl puk. Oči sledují cíl střely (viz. Obrázek 18)

Obrázek 18. Tři fáze střely zápěstím

Základní chyb podle Periče (2002) jsou: 1. Střelba z opačné nohy 2. Hráč nevystřelí v nejvhodnějším momentu (moc brzo, kdy je puk ještě za tělem nebo moc pozdě, kdy je puk už moc před tělem) 3. Není odkloněna čepel od puku 4. Puk je na špičce čepele 5. Při golfovém úderu hráč podsekává puk, aby jej zvedl 5.2.2 Ukázka průpravných cvičení 5.2.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 14: Statický nácvik střelby. Hráči se rozestaví podél mantinelu na polovinu nebo celé hřiště nejprve na menší vzdálenost, při zvládnutí na kratší vzdálenost se posunují dále. Hráči ze stoje střílí do mantinelu (viz. Obrázek 19 a 20).

Obrázek 19. Statický nácvik střelby

Obrázek 20. Postavení při statickém nácviku střelby

37

5.2.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 15: Střelba po výjezdu z kruhu. Hráči utvoří dvě družstva v rozích hřiště. Hráč vyjíždí s pukem oblouk podél kruhu a mezi kruhy vystřelí a řadí se do druhého rohu. Po vystřelení vyjíždí hráč z druhého rohu (viz. Obrázek 21 a 22).

Obrázek 21. Střelba po vyjetí z kruhu

Obrázek 22. Střelba po vyjetí z kruhu - základní postavení

Cvičení 16: Hráči vytvoří dva zástupy v rozích hřiště (viz. Obrázek 22 a 24). První vyjíždí bez puku, objíždí bod pro vhazování ve střední třetině, dostává přihrávku od hráče z druhého zástupu a mezi kruhy střílí. Ihned po přihrávce se rozjíždí hráč z druhého družstva. To samé může probíhat na druhé straně hřiště.

Obrázek 23. Střelba po vyjetí za modrou čáru Obrázek 24. Střelba po vyjetí za modrou čáru s přihrávkou s přihrávkou - základní postavení

38

5.2.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 17: Hráči jsou v jedné skupině u červené čáry, cvičení může probíhat současně i na druhé polovině hřiště. Hráč ze zástupu vyjíždí bez puku přes šířku hřiště k modré čáře a dostává nahrávku od druhého hráče v zástupu. Objíždí kužel, z křídla zakončuje na brankáře a vrací se zpět do družstva. Na modrou čáru asi 2 m od mantinelu umístíme kužel (viz. Obrázek 25 a 26).

Obrázek 25. Střelba z křídla po přihrávce přes Obrázek 26. Střelba z křídla po přihrávce přes šířku šířku středního pásma středního pásma - základní postavení

Cvičení 18: Hráči stojí v rozích hřiště. Cvičení začíná přihrávkou za bránou z prvního družstva do druhého, mezitím vyjíždí hráč ze třetího družstva, objíždí středový kruh a dostává přihrávku z druhého družstva. Přebírá puk a zakončuje. Hráč z druhého družstva, který nahrával, vyjíždí za přihrávkou, objíždí středový kruh a dostává přihrávku ze třetího družstva, který dostal přihrávku od hráče ze čtvrtého družstva (viz. Obrázek 27). 5.2.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 19: Trojitá střelba. Hráči utvoří dvě skupiny v rozích poloviny hřiště.

Z jedné

skupiny vyjíždí popředu hráč bez puku, objíždí kruh a dostává přihrávku ze své skupiny a poprvé střílí. Pokračuje dále, objíždí druhý kruh jízdou vzad (dohromady tedy objíždí osmičku), dostává přihrávku z druhé skupiny a střílí podruhé. Pokračuje v jízdě, objíždí znova první kruh a dostává přihrávku do třetí střelby (viz. Obrázek 28).

39

Obrázek 27. Střelba po objetí středového kruhu

Obrázek 28. Trojitá střelba

5.2.3 Ukázka herních cvičení 5.2.3.1 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 20: 2 na 1 přes celé hřiště. Hráči jsou rozděleni na útočníky a obránce. Útočníci jsou ve všech čtyřech rozích s pukem. Obránci vytvoří dvě družstva na modrých čarách, tak jak je to znázorněno na Obrázku 29. Cvičení začíná útočník. Nahrává obránci na modrou čáru a jde před brankou tečovat. Obránce si s pukem vyjede na osu hřiště, střílí a otáčí se do jízdy vzad. Útočník po tečování nebo doražení střely najíždí k mantinelu, kde dostává přihrávku od útočníka z druhého družstva. Hráč, který nahrával, najíždí obloukem na střed hřiště a jedou 2 na 1. Cvičení 21: Hráči se opět rozdělí na útočníky a obránce. Útočníci vytvoří dvě družstva na modré čáře, hlavou směrem do rohu, obránci jsou v rozích proti nim. Obránce vyjíždí s pukem za bránu, současně s ním vyrážejí dva útočníci. Jeden z nich vyjíždí hlubší oblouk k mantinelu a dostává přihrávku od obránce. Ten vyjíždí na modrou čáru a brání dvojici z druhé strany. Útočníci si mezi sebou ve středním pásmu několikrát přihrají a zakončují akci 2 na 1 (viz. Obrázek 30).

40

Obrázek 29. 2 na 1 s tečováním přes celé hřiště

Obrázek 30. 2 na 1 z křídla

5.2.3.2 Herní cvičení pro starší dorost Cvičení 22: Útočník přihrává z rohu hřištěm, startuje a přijímá kotouč zpět. Ve středním pásmu se k němu připojuje spoluhráč a oba najíždějí 2 na 1. Snaží se ho obehrát a vstřelit branku (viz. Obrázek 31).

Obrázek 31. 2 na 1 souvislá akce

41

5.2.4 Ukázka průpravných her 5.2.4.1 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy Cvičení 23: Hráči vytvoří dvě stejně početná družstva. Hrají v obranné třetině, brankář je v brance. Gól platí pouze střelou z první. Možné obměny: gól platí pouze střelou od modré, gól platí jen z dorážky. 5.2.4.2 Průpravné hry pro mladší dorost Cvičení 24: Hráči utvoří dvě družstva v jedné třetině, brankář je v brance. Hráči mají maximálně 3 (nebo 5) přihrávek mezi sebou, pak musejí střílet.

42

5.3 Uvolňování hráče s kotoučem Do této herní činnosti jednotlivce řadíme podle Periče (2002), Bukače, Kostky & Šafaříka (1986) a dalších autorů vedení puku a obcházení soupeře jako dvě základní části této činnosti. Starší (1999), Chambers (2000), Gwozdecky & Stenlund (1999) a jiní autoři uvádějí vedení puku a obcházení soupeře jako dvě odlišné herní činnosti jednotlivce. Podrobně je tato činnost rozebrána v Kapitole 2.2.1. 5.3.1 Didaktický postup Nácvik vedení puku budeme začínat opět staticky, tedy na místě. Hráč stojí v základním postavení, upozorníme na správné držení hokejky. Vrchní ruka je na držadle (začátek hole, obalený izolepou), spodní ruka drží hůl zhruba v polovině délky hole (i níže). Délka rozpětí rukou se při různých činnostech s holí mění. Čím je spodní ruka níže, tím větší je možné prohnutí hole. Dále by hráč měl být předkloněný a puk mít dostatečně před tělem. Chybou je, když má hráč puk příliš blízko k tělu, protože má menší kontrolu puku, menší stabilitu a pravděpodobně má také hlavu skloněnou dolů k ledu a to je nebezpečné. Hráč začíná s „mícháním“ čili driblinkem v menším rozpětí a pomalu. Potom může začít zrychlovat a zvětšovat rozpětí či měnit délku rozpětí. S postupným pokrokem získávají hráči „pocit puku“ a zvládají driblink bez zrakové kontroly (se zvednutou hlavou), kdy puk sledují jen periferním viděním. Při zvládnutí nácviku na místě, začíná nácvik při jízdě. Nejprve pomalá jízda popředu bez rychlých změn směr jízdy, postupně hráč zrychluje a zkouší nácvik při jízdě vzad. Základní body nácviku podle Periče (2002) jsou: 1. Krátký driblink na místě, v mírné jízdě 2. Dlouhý driblink na místě a v jízdě 3. Střídán krátkého a dlouhého driblinku na místě a v jízdě 4. Driblink ve slalomové jízdě 5. Driblink v malém prostoru Nejčastější chyby jsou podle Bukače, Kostky & Šafaříka (1986) a Periče (2002): 1. Hráč sleduje puk zrakem a nesleduje herní situaci 2. Při driblinku hráč nebruslí 3. Driblink přizpůsobuje rytmu bruslení Stenlund (1996) přidává jako základní chybu, že hráč začíná změnu směru při vedení puku ramenem a ne hlavou. První by se měla otočit hlava do zamýšleného směru jízdy a ramena se vytočí automaticky. 43

Obcházení soupeře pomocí kličky můžeme začít trénovat po určitém stupni zvládnutí vedení puku, kdy má jedinec v ruce určitý cit pro puk. Vedení a klička při hře potom splývají v jeden komplexní pohyb, který je nejčastější útočnou činností. Při nácviku na místě stojí hráč na obou nohách, provede klamný pohyb ramen, trupu a hole na jednu stranu a prudce posune puk na stranu druhou. Útočník by si měl krýt puk tělem, aby byl mimo dosah hole obránce. Čepel je přiklopena k puku, aby hráč neztratil kontrolu nad pukem. Potom začínáme s nácvikem v pomalé jízdě (viz. Obrázek 32). Klamným pohybem může být také naznačení střely či přihrávky s cílem, aby bránící hráč byl nucen na tento pohyb reagovat a aby útočník mohl lépe provést kličku. Dalším typem kličky je prohození či obhození soupeře. Útočník posílá puk kolem obránce nebo mezi nohama či nohou a holí, provede klamný pohyb, objíždí obránce a pokračuje dále v akci. Základní body podle Periče (2002): 1. Nácvik vychází ze zvládnutého driblinku 2. Nácvik kličky na místě po ruce i přes ruku 3. Spojení klamného pohybu a kličky 4. Nácvik proti kuželu, potom proti volně bránícímu hráči 5. Řešení situací 1 na 1 Základní chyb při obcházení soupeře jsou podle Periče (2002) a Bukače, Kostky & Šafaříka (1986): 1. Kličce nepředchází klamný pohyb 2. Klička je prováděna do bránícího hráče 3. Hráč po kličce nezrychlí Obrázek 32 (upraveno dle Periče, 2002). Nácvik kličky. A - klička po ruce, B - přes ruku.

5.3.2 Ukázka průpravných cvičení 5.3.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 26: Osmičky na místě (viz. Obrázek 33). Hráči se rozmístí po celé ploše, udělají si kolem sebe místo. Mají před sebou dva kužely (stačí i puky). Pukem krouží kolem kuželů do

44

osmičky. Snaží se, aby měli puk celou dobu pod kontrolou, aby nekoukali na puk, postupně zrychlují. Můžeme přidat další kužely, vytvořit trojúhelník nebo čtverec. Cvičení 27: Osmičky v pohybu (viz. Obrázek 34). Hráči mají před sebou dva kužely, objíždí je vnějškem pozadu a vnitřkem popředu nebo vnějškem popředu a vnitřkem pozadu.

Obrázek 33. Osmičky na místě

Obrázek 34. Osmičky v pohybu

5.3.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 28: Objeď pět kruhů (viz. Obrázek 35). Hráči stojí v rohu a po pěticích vyjíždějí a objíždějí kruhy s pukem popředu (později můžeme i pozadu). Cvičení 29: Hráči opět začínají v rohu hřiště a projíždějí s pukem trasu naznačenou na Obrázku 36. 5.3.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 30: Objeď 5 kruhů (viz. Obrázek 37). Hráč stojí v rohu kluziště a postupně objíždí s pukem všech pět kruhů pro vhazování tak, že vždy jsou natočeny na jednu stranu kluziště. Cvičení 31: Hráči utvoří tři družstva a s pukem vyjíždějí, u kuželu zabrzdí a objíždějí ho a jedou na další kužel (viz. Obrázek 38).

45

Obrázek 35. Kruhy s pukem popředu

Obrázek 36. Objeď vyznačenou trasu

Obrázek 37. Objeď pět kruhů s pukem

Obrázek 38. Zabrzdi u kuželu

46

5.3.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 32: Křížení ve dvojicích (viz. Obrázek 39). Dvojice se rozmístí po šířce kluziště tak, aby se vedle sebe vešly tři dvojice. První hráč vyjíždí s pukem, současně s ním druhý bez puku. První hráč přihrává druhému a kříží se. Vždy je při křížení první hráč s pukem a hráč bez puku tedy za ním. 5.3.3 Ukázka herních cvičení 5.3.3.1 Herní cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 33: 1 na 1 z křídla (Obrázek 40). Hráči se rozdělí do čtyř skupin, každá skupina je v jednom rohu kluziště. Na písknutí současně vyjíždí hráči z protilehlých rohů za bránu, kde přihrávají hráči z druhého družstva, ten po mantinelu bruslí až do svého útočného pásma, kde z křídla sehrává akci 1 na 1. Hráč, který přihrával, vyjíždí do středního pásma, kde se otáčí, bruslí vzad a brání útočníka z druhé strany.

Obrázek 39. Křížení ve dvojicích

Obrázek 40 1 na 1 z křídla

5.3.3.2 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 34: 2 na 1 na polovinu hřiště (Obrázek 41). Hráči vytvoří tři skupiny, jedna z nich jsou jen obránci. Všichni tři vyjíždí současně k červené čáře, hráči u mantinelu jsou útočníci, 47

ve středu hřiště je obránce. Útočníci na červené čáre zabrzdí a jeden z nich dostává od trenéra puk. K tomuto hráči se rozjíždí obránce a snaží se znemožnit hráči jak průnik k bráně, tak i přihrávku na druhého útočícího hráče. To samé se děje na druhé polovině hřiště.

Obrázek 41. 2 na 1 na polovinu hřiště

Obrázek 42. 1 na 1 rychlostní souboj

5.3.3.3 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 35: 1 na 1 rychlostní souboj (Obrázek 42). Hráči se rozdělí na útočníky a obránce. Obránci stojí ve středovém kruhu, útočníci vytvoří dvě skupiny v protilehlých rozích hřiště. Na písknutí vyráží současně dva útočníci a dva obránci. Útočníci se rozjíždí za branku, kde mají připravený puk v pozici 1, 2 nebo 3 (upravujeme podle rychlosti hráčů, tak aby obránce mohl dohonit útočníka) a co nejrychleji se snaží dostat přes střední pásmo po křídle a hrají 1 na 1. Obránce je připraven mezi kruhy před brankou a vyráží, až když se útočník dotkne puku. Bruslí pozadu na modrou čáru, kde se otáčí a brání útočníka.

48

5.4 Uvolňování bez kotouče Tato herní činnost je teoreticky rozebrána v. Kapitole 2.2.3. 5.4.1 Didaktický postup Uvolňování bez kotouče se nacvičuje v herních situacích 1 na 1, 2 na 1, 3 na 1, 3 na 2, 2 na 2 atd. Samostatně se v praxi nenacvičuje. Útočící hráč bez kotouče se uvolňuje změnou rychlosti nebo změnou směru jízdy, kdy najíždí do volného prostoru a čepelí hole na ledě ukazuje, kam má být puk adresován (Kostka, 1964). Důležité je správné načasování a výběr místa. Uvolňování hráče bez kotouče je ovlivňováno množstvím faktorů a jejich vzájemným spojením. Jedná se především o bruslařské schopnosti hráče, dovednost zpracovat kotouč, předvídat vývoj hry a vzájemná součinnost v pohybu hráčů bez kotouče. 5.4.2 Ukázka herních cvičení Můžeme použít předešlá cvičení 2 na 1 nebo jakákoliv jiná, kdy minimálně dva útočníci najíždějí proti obránci či obráncům. Další varianty jsou 3 na 1, 3 na 2, 4 na 2, 5 na 3, kdy se hráč bez puku snaží dostat do vhodného prostoru pro přihrávku.

49

6 ZÁVĚR Tato práce měla dva základní cíle. Prvním cílem byl teoretický rozbor a komplexní charakteristika všech herních činností jednotlivce po prostudování odborné literatury jak české, tak i zahraniční. Tento rozbor je v kapitole Přehled poznatků a dle mého byl splněn. V kapitole přehled poznatků je také seznámení s metodicko-organizačními formami, které se vyskytují v dalších kapitolách a stručná charakteristika věkových kategorií se zaměřením na didaktické Ve druhé části se zabývám didaktikou vybraných herních činností. U každé herní činnosti je nejprve podrobně popsán postupný nácvik, pro zdůraznění ještě jednou nácvik ve stěžejních bodech a pro lepší srozumitelnost text obsahuje obrázky. U každé činnosti je také výčet nejčastěji se vyskytujících se chyb. Celá práce obsahuje 35 cvičení s obrázky a se srozumitelným popiskem. 8 vybraných cvičení je natočeno a je obsaženo na DVD disku v Příloze. Práce shrnuje poznatky z českých i zahraničních literatur o herních činnostech, jejich výuce a s ukázkami cvičením může sloužit jako základ pro začínající trenéry, hráče, ale i laickou veřejnost.

50

7 SHRNUTÍ Hlavním tématem této bakalářské práce „Teorie a didaktika nácviku vybraných herních činností jednotlivce v ledním hokeji“ je v první části teoretická a komplexní charakteristika všech herních činností jednotlivce, které jsou: uvolňování s kotoučem, přihrávání a zpracování, střelba, uvolňování bez kotouče, dorážení a tečování, obsazování hráče s kotoučem, odebírání puku, obsazování hráče bez kotouče, hra tělem, blokování střel, krytí prostoru, doplňující činnosti a činnosti brankáře. Cílem druhé části je vytvoření didaktického postupu pro nácvik vybraných herních činností (přihrávání a zpracování, střelba, uvolňování hráče s pukem a uvolňování hráče bez puku). Druhá část obsahuje celkem 35 cvičení s popiskem rozdělených podle metodicko-organizačních forem a podle věkové kategorie, pro kterou je nejvhodnější. Součástí práce je také DVD disk s 8 natočenými cvičeními, které jsem pořídil na zimním stadionu v Olomouci na trénincích 2., 3., 4. a 5. třídy. Práce může posloužit komukoliv, kdo má zájem o lední hokej a chce se dozvědět něco z teorie a didaktiky ledního hokeje. Získané informace může přenést do své trenérské praxe.

51

8 SUMMARY The main theme of this work “Theory and didactics of chosen games activities of individual in ice hockey” is in the first part theoretical characterization of individual game activities which are: passing and receiving, shooting, releasing with puck, releasing without puck, rebounding and deflectioning, defending player with puck, defending player without puck, shot blocking, body checking, poke checking, space covering, additional activities and goalie activities. The second part describes the creation of the didactic process for practicing chosen game activities (passing and receiving, shooting, releasing with puck, releasing without puck). And the second part includes 35 exercises with instruction classified by various methods and organizational forms and by age categories for which they are best. Work also includes DVD disk with 8 recorded exercises taken in ice stadium in Olomouc. Objects were players 2th, 3rd, 4th and 5th hockey school class. Work can serve anyone who is interested in ice hockey and wants to learn something about theory and didactics. The information obtained can be transferred to his coaching practice.

52

9 REFERENČNÍ SEZNAM Bartoň, B., & Havránková, D. (1982). Vybrané kapitoly z didaktiky tělesné výchovy - II: Bruslení, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení [Vysokoškolské učební texty]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta pedagogická. Brown, N., & Stenlund, V. (1997). Hockey Drills for Scoring. Champaign, IL: Human Kinetics. Bukač, L., & Dovalil, J. (1990). Lední hokej: Trénink herní dokonalosti. Praha: Olympia Bukač, L., Kostka V., & Šafařík, V. (1986). Lední hokej: Teorie a didaktika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Český svaz ledního hokeje. (2003). Historie. Retrieved 10. 8. 2010 from the World Wide Web: http://www.cslh.cz/index.php?lng=CZ&webid=358&view=clanek_static&id=46 1&opened=461 Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. Praha: SPN. Dobrý, L. a kol. (1994). Didaktické styly a metodicko-organizační formy jako základ vyučování pohybových her. Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 68 (č. 4), 26-31. Fialová, L. & Rychtecký, A. (1998). Didaktika tělesné výchovy (2nd ed.). Praha: UK Karolinum. Gwozdecky, G., & Stenlund, V. (1999). Hockey Drills for Passing & Receiving. Champaign, IL: Human Kinetics. Havlíčková, L. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II : speciální část. Díl 1. Praha: Univerzita Karlova. Chambers, D. (2000). Complete hockey instruction: Skills and strategies for coaches and players (Rev. ed.). Chicago, IL: Contemporary Books. Jančoková, L., Starší, J., & Výboh, A. (1999). Teória a didaktika ľadového hokeja [Vysokoškolské učební texty]. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Fakulta humanitných vied. Mojžíšek, L. (1975). Vyučovací metody. Praha: SPN. Pavliš, Z. a kol. (2000). Příručka pro trenéry ledního hokeje. Praha: ČSLH. Perič, T. (2002). Lední hokej: Trénink budoucích hvězd. Praha: Grada. Starší, J. & Tóth, I. et al. (2001). Teória a diddaktika ľadového hokeja II [Vysokoškolské učební texty]. Bratislava: SZĽH, FTVŠ UK, FHV UMB. Stenlund, V. (1996). Hockey drills for puck control. Champaign, IL: Human Kinetics.

53

Tomajko, D. (21. 9. 2004). Didaktická technologie. Retrieved 10. 8. 2010 from the World Wide

Web:

http://www.upol.cz/fileadmin/user_upolad/FTK-dokumenty/Katedra_

sportu/okdidaktickatechnologie.ppt

54

10 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: DVD disk s natočenými cvičeními

55

TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM HOKEJI

Recommend Documents