1 1. přednáška: 22. února 2006 Václav Hrala: Geografie světového hospodářství (hlavní část bez příloh) politická mapa světa: umět geograficky zařadit (192 států) Test 17. května, maximum 20 bodů 20–18 = 1 17–16 = 2 15-13 = 3
Teoretický úvod – – –
geografie socioekonomické sféry geografie přírodní sféry ekonomická geografie se zabývá vzájemnými vztahy společnosti a území (prostoru) – budeme se zabývat rozmístěním hospodářství a jejich změnami – subkapitoly: – zákonitosti a činitelé rozmístění hospodářství – teritoriální systémy – územní dělba práce
–
politická geografie analyzuje politické fenomény (jevy) v prostorovém kontextu – hlavní obory: – geopolitika – interpretace politické mapy (politická diferenciace světa) – správní a administrativní členění – geografie integrace – geografie síly, konfliktů – volební geografie – vexilologie (nauka o vlajkách a znacích států)
–
všechny hospodářské i politické změny probíhají v socioekonomické, časové a prostorové rovině území (prostor): nezbytná základna pro činnost a existenci společnosti, zejména pro hospodářskou činnost – na území se uskutečňují 4 funkce: 1. získávání a zpracování přírodních zdrojů 2. výroba a spotřeba zboží a služeb 3. získávání a zpracování informací 4. lokalizace hospodářských objektů
–
2 Zákonitosti a činitelé a jejich vliv na rozmístění hospodářství – rozmístění hospodářství je dynamický proces, který prochází změnami (např. ČSR 1948, ČSSR 1989) – dnes nejdynamičtější obory: automobilový průmysl (Latinská Amerika, Čína), textilní průmysl (JV Asie), hutnictví (Čína, Indie), těžební průmysl (otevírání nových ložisek, v 50. letech se ještě netěžilo v Severním moři, stále víc se těží v moři), bankovní sektor – zákonitost rozmístění definujeme jako vztah mezi společenskoekonomickými skutečnostmi a územím; není ovlivnitelná vůlí člověka – činitel rozmístění je soubor různých faktorů (ekonomické, společenské povahy), které určují vzájemný vztah mezi hospodářským objektem (např. tsovárnou) a územím, rozdělujeme je z hlediska: – funkce: rozdělujeme na faktor (působí zevnitř jako poptávka) a podmínku (působí zvnějšku jako nabídka) – charakteru: na 4 skupiny 1. činitelé, kteří jsou výsledkem přímé ekonomické činnosti (můžeme je dobře vyhodnotit – např. činnost pracovní síly, trhu, spotřebitele) 2. činitelé nadstavbového charakteru (nelze je vyhodnotit samostatně, vstupují do hospodářského procesu a ovlivňují ho – politické, strategické, náboženské činitelé) 3. činitele přírodního prostředí (soubor přírodních sil a zdrojů) 4. činitelé územní kombinace –
konkrétní činitelé – činitel surovinový – činitek energetický – činitel trhu – činitel spotřeby – činitel dopravní – činitel ekologický – činitel vědy
Dělba práce 1. odvětvová – vertikální, rozvoj nových odvětví 2. územní – horizontální, projevuje se geograficky 1. vnitrostátní 2. mezinárodní vývozci zboží USA Německo Japonsko Francie GB Kanada Čína Itálie Nizozemsko Hongkong 39.ČR
dovozci zboží USA Německo Japonsko GB Francie Kanada Itálie Čína Hongkong Nizozemsko 36.ČR
3 Teritoriální systém – model územní struktury hospodářství v konkrétní oblasti 1. TS lokálního rozvoje: charakteristické pro primitivní ekonomiku, nejzaostalejší oblasti světa, slabá dopravní infrastruktura, slabé mezioblastní svazky 2. TS prvotní diferenciace: export, zahraniční investice, ekonomický rozvoj, ale rozvíjí se hlavně menší teritoria 3. TS dominujících oblastí: charakteristický pro rozvinuté tržní ekonomiky, země s transformující se ekonomikou a některé rozvinuté země; extrémně rozvinut v Latinské Americe (Brazílie, Mexiko) 4. TS postupující decentralizace: jen v nejvyspělejších ekonomikách světa, koncentrace v dominujících oblastech už nepřináší výhody (růst polohové renty, cen pozemků, znehodnocování životního prostředí)
4 3. přednáška: 7. března 2006
Obyvatelstvo Působení obyvatelstva na rozmístění hospodářství: 1. pracovní síla 2. spotřebitel 3. realizátor rozhodnutí
Tři typy pohybů obyvatelstva 1) přirozený pohyb obyvatelstva (reprodukce) – – – –
1804 1. miliarda lidí 60% přírůstku připadá na rozvojové země (Bangladéš, Pákistán, Indonésie, Nigérie), Indie 20%, Čína 14%, EU 15 2%; USA, Japonsko, ostatní vyspělé státy 4% 1950 v 1. desítce 6 vyspělých, 2002 3, 2050 1 (USA) 2004: 1. Čína 1,300 2. Indie 1,087 (za 45 let by měla předstihnout Čínu) 3. USA 294 (přirozený přírůstek 0,8% = jeden z největších z vyspělého světa) 4. Indonésie219 5. Brazílie 6. Pakistán 7. Rusko 8. Bangladéš 9. Nigérie 10. Japonsko
2) mechanický pohyb – změny v rozmístění a sídelní struktuře – základním projevem je migrace (stěhování) 3) socioekonomický pohyb – změny ve struktuře podle věku, vzdělání, atd.
5 Ukazatelé reprodukčního procesu (populační ukazatelé) –
porodnost (natalita) – počet narozených na 1 000 obyvatel za 1 rok – průměr ve světě 21 promile
–
úmrtnost (mortalita) – počet zemřelých na 1 000 obyvatel za 1 rok – průměr ve světě 9 promile – kojenecká úmrtnost u nás 3,7 promile
–
přirozený přírůstek – rozdíl porodnosti a úmrtnosti = 12 promile = 1,2 % – kladné hodnoty: přirozený přírůstek – záporné hodnoty: přirozený úbytek –
hodnoty PP v jednotlivých regionech světa – 1,2 % světový průměr – 2,3 % Afrika – 1,3 % Asie – 1,6 % Latinská Amerika – 1,0 %Oceánie – - 0,1 % Evropa – – – – –
maximální hodnoty kolem 3% (centrální Afrika) nejvyšší dosažený světový průměr 1963-642,2% předpoklad 2050: 0,5% 2,3 narozených za vteřinu 2003 PP v ČR -0,17%
Fáze reprodukčního procesu –
1. fáze: období před demografickou revolucí – N +, M +, PP (N i M vysoká, PP malý) – přirozený výběr
–
2. fáze: – vysoká natalita – výrazný pokles úmrtnosti – vysoký přirozený přírůstek (rozvojové země)
–
3. fáze: – výrazně klesá porodnost – mortalita klesá pozvolna – přirozený přírůstek se zmenšuje (někde se přechodně dostává na zápornou hodnotu – ČR od roku 1994)
6 –
4. fáze: – pokles všech ukazatelů na minimální hodnoty
Porodnostní ukazatele 1. porodnost (natalita) vyspělé země: 11 promile – rozvojové země: 24 promile – maximální hodnoty se pohybují kolem 50 promile, minimum 10 promile (vyspělý svět) – jaké faktory ovlivňují natalitu: ekonomické, hospodářské, sociální, náboženské, věková struktura obyvatelstva 2. úhrná plodnost (fertilita) – vyjadřuje počet dětí, které se narodí jedné ženě za reprodukční období (15 – 49 let) – Niger 8 dětí, Nigérie 5, 7 … průměr na vyspělém severu 1,6 – ČR 1,2 – pro zachování reprodukce je třeba 2,1 Úmrtnostní ukazatele –
úmrtnost – závislá na ekonomické a životní úrovni, vliv kojenecké a dětské úmrtnosti – 10 promile vyspělý svět, 8 promile rozvojový – v nejzaostalejších 25-30 promile
–
kojenecká úmrtnost – vyjadřuje počet zemřelých do 1 roku života na 1 000 živě narozených – 60 promile rozvojové, 6 promile vyspělé – v první fázi reprodukčního procesu kolem 250-300 promile – Afrika 90, Asie 55 – 150 promile Libérie, 3 Finsko – ČR 2004: 3,7 promile
Demografická struktura – struktura obyvatelstva podle věku a pohlaví (dvě kritéria) 1. podle věku a) předproduktivní věk 0-14 svět 32% vyspělé země 17% rozvojové země 32% (44 % Afrika – je z regionů nejmladší) b) produktivní věk 15-64 c) postproduktivní věk 65+ svět 6% vyspělé země 15% (2000 bylo v Evropě 15% těchto lidí, prognozy 2050 až 30%) rozvojové země 5%
7 2. podle pohlaví a) modul pro vyspělé země: narodí se více chlapců, ale mezi 20. a 40. rokem života se poměr muži / ženy vyrovná (ženy jsou méně náchylné, méně vystavené rizikovým vlivům, apod.) b) modul pro rozvojové země: rodí se více chlapců než dívek, tento rozdíl se ještě prohlubuje Mechanický pohyb obyvatelstva – je reprezentovaný změnami v sídelní struktuře (město-venkov) a v rozmístění populace – rozmístění obyvatelstva je odvozeno z úrovně a charakteru rozmístění hospodářství – rozmíštění je nerovnoměrné: 80% světové populace žije na 15% pevniny – závislost na přírodních podmínkách – více než 50% obyvatelstva žije u pobřeží nebo do 200 km od pobřeží – nadmořská výška: 2/3 žijí v nížinách (do 200 m.n.m.) –
ekonomické faktory – průmysl a služby rozhodují o rozmíštění ve státech vyspělých – v rozvojových zemí rozmístění zemědělství
Základní ukazatelé rozmístění obyvatelstva jsou 2: – –
1. hustota zalidnění = počet obyvatel na km2, nejvíce Bangladéš (900/km) 2. struktura osídlení (sídelní struktura) – vyjadřuje vzájemný poměr mezi městským a venkovským obyvatelstvem – ČR: 75 x 25 (stupeň/míra urbanizace) – se sídelní strukturou je spjat urbanizační proces = přesun obyvatel z venkova do měst, důsledkem je zvětšování počtu a velikosti městských sídel – aglomerace: seskupení sídel kolem jednoho centra, město se rozrůstá do šířky (Londýn, Paříž, ale i Praha) – konurbace: soubor blízko ležících administrativně samostatných center (Ruhr Gebietet, Randstadt) – megalopole: souvislý pás městského osídlení bez venkovského prostoru (Boswash) – – – –
2007 dojde k vyrovnání 50:50, 2025 se předpokládá 60:40 městské obyvatelstvo převažuje ve vyspělých státech (x Latinská Amerika) v rozvojém světě 4O% urbanizace, vyspělý 80% (x Blízký s Střední Východ, Jižní Afrika) maximální a minimální hodnoty urbanizace ve světě – 10-20% (Etiopie, Uganda, Malawi, Nepál) – 85+ % (Latinská Amerika)
8 Migrace – základní projev mechanického pohybu – forma pohybu mezi sídelními jednotkami (města – venkov) nebo mezi politickoadministrativními celky (státy, kraji, spolkovými zeměmi … ) – –
zahraniční vnitrostátní
– – – –
dočasná trvalá dlouhodobý migrant (12 a více měsíců) krátkodobý migrant
– –
ekonomické důvody neekonomické (politické, demografické, psychologické, ekologické, následování někoho jiného …) Amerika (hl.imigračními zeměmi jsou USA a Kanada, hlavní destinace jsou Latinská Amerika, Mexiko, Karibik,V a JV Asie - Čína) Asie (Japonsko, země ANIZ – především 1.skupiny), Perský záliv, hlavně migrace za prací, Čínaemigrační nápor, v 90.letech návrat do Izraele (po 2.sv.válce) Afrika (v rámci kontinentu, Etiopie, Angola, Libérie, Rwanda, Burundi. Silné taky v 80.letech směřovaly ke Švédsku) Evropa (migrace do EU 15= proud do evropské patnáctky. Tok do nárazníkových států EU – nové země: ČR, Polsko,Maďarsko,Slovensko= transformující se země). Prostor bývalé Jugoslávie – v 90.letech pohyb mezi nástupnickými státy, vysoce emigrační do EU 15. V Evropa – emigrace z Bulharska, Moldavska - čisté migrační saldo. Rusko: jak emigrační, tak imigrační země. Čisté migrační saldo za 1 desetiletí je 3 mil.) Dopady migrace: - demografické ( změny rozmístění, vliv na věkovou a pohlavní strukturu, růst počtu obyvatel, vliv na porodnost = země migrace), země emigrace – pokles počtu obyvatel, vliv na věk. a pohlavní strukturu - ekonomické (země imigrace – levnější zboží a služby, větší konkurence na trhu práce, růst nezaměstnanosti, pokles nebo stagnace mezd. Levnější a flexibilnější pracovní síla, větší spotřebitelský trh) průměrné čisté trhy migrace o kladné – pozitivní – čisté migrační saldo – Sev.Amerika,Evr.,Oceánie o záporné-negativní – čisté migrační saldo – Lat.Amerika, Asie
9
Průmysl – – – –
30% HDP světa, 20% ekonomicky aktivního obyvatelstva (RZ 10-15%, VS 30-40%) klíčová odvětví: energetický, strojírenský (jemná mechanika, elektronika) a chemický průmysl (spotřební chemie, farmaceutický průmysl) méně dynamický je potravinářský, textilní a těžební průmysl (tendence k dalšímu poklesu) rozdělení průmyslu: A) POSTAVENÍ OBORU K PRIMÁRNÍ SUROVINĚ – těžební – zpracovatelský B) UŽITÍ FINÁLNÍCH VÝROBKŮ – lehký (spotřební) – produkce spotřebních předmětů (krátkodobých, dlouhodobých) – těžký – produkce výrobních prostředků
Těžební průmysl –
ekonomickou hodnotu surovin ovlivňují tři skutečnosti: 1. velikost ložiska a jeho význam 2. geologické podmínky (tvar, složení, hloubka, atd.) 3. dopravní dostupnost a poloha
–
težební velmoci: Rusko, USA, Kanada, Čína, Austrálie, JAR + „měděný pás” (Zambie, Zimbabwe, Botswana)
–
90% objemu těžby tvoří 25 surovin 74% podíl paliv na těžebním průmyslu
–
Základní skupiny 1. paliva – ropa, plyn, uhlí, uran 2. černé (železné) kovy — železo, mangan, chrom 3. barevné (neželezné) kovy — zinek, olovo 4. vzácné kovy a drahé kameny — zlato, stříbro, diamanty 5. chemické suroviny – fosfáty, síra, draselné soli 6. stavební, keramické matriály
10
Energetický průmysl –
důležitost: ropa, pak uhlí, zemní plyn, jaderná energie, hydroenergie a nakonec obnovitelné zdroje
–
energetické zdroje: – primární: získávány přímo z přírody, jsou obnovitelné (slunce, voda, vítr, biotermální, biomasa) a neobnovitelné (fosilní paliva, jaderné zdroje) – sekundární: jsou to vlastně zpracované primární zdroje (elektrická energie, pohonné hmoty, koks, brikety, apod.)
–
palivoenergetická bilance: podíl primárních energetických zdrojů na spotřebě energie 2001: ropa uhlí zem.plyn biomasa a odpady vodní energie jaderná en. jiné 1973: jad.energie ropa uhlí zemní plyn
35% 23% 21% 11% 2% 7% 0,5%
0,9% 45% 24% 16%
R O P A • • • • •
• • •
hlavní hospodářská surovina, hlavní energetický zdroj těžba je rozmístěna krajně nerovnoměrně: 20 000 ložisek otevřeno, TOP 100 je v oblasti Perského zálivu, Eurasii, Karibiku a Kaspickém moři přesunulo těžby ze západní polokoule na východní—především Perský záliv zpracování probíhá především v oblastech spotřeby; je efektivnější ropu přepravovat v surovém stavu největší zpracovatelské závody jsou umístěny v přístavech (Amsterdam, Rotterdam, Marseille, Terst) + na uzlech ropovodů ve vnitrozemí (Litvínov, Ingolstadt) Největší spotřebitelé: USA, EU, Čína, Rusko Největší exportéři: SA, Rusko, Norsko, Irán, Nigérie, Mexiko Největší importéři: USA, Japonsko, Korea, Německo, Itálie, Čína, Indie, Francie, Španělsko
11 Trendy v ropném průmyslu • růst poptávky (rostoucí životní úroveň, nárůst dopravy) • růst ceny- nyní 61 dolarů za barel (159 litrů) a s tím související otevírání nových nalezišt (ropa se čerpá z větších a větších hloubek a z ocánu --- dnes se ropa čerpá z hloubek kolem 2000 m, v 70. letech to bylo jen 600 m) • oslabení arabské ropy na úkor nových ložisek – Rusko (Sachalin, Východní Sibiř), politicky klidnější oblasti, Čína, Indie • zpracování na místě spotřeby • zisk ropy z ropných písků: hlavně v Kanadě, těžba je ale dost finančně náročná, vytěží se ale mnohem víc z ropných písků než konvenční těžbou U H L Í – – – –
2. místo v palivoenergetické bilanci (23%) 20% se spotřebuje přímo v místě těžby, 60% v okruhu do 500 km největší exportéři: Austrálie, USA, JAR, Indonésie, Kanada trendy v těžbě uhlí: • pokles těžby v tradičních zemích Z Evropy (Německo, GB, F, Itálie, Nizozemí, Belgie) • pokles produkce v transformujících se ekonomikách (ČR, Maďarsko, Bulharsko …) • nárůst produkce v rozvojových státech (Indonésie, Kolumbie, Indie) • produkce neklesá v USA, Austrálii, JAR Z E M N Í
P L Y N
• • •
význam narůstá - zajišťuje 21% světa (3. místo po ropě a uhlí) zemní plyn se zpracovává v místě těžby - v tomto se liší od ropy nevětší regiony: • Rusko + Evropa = 70% • USA = 30% • Perský záliv • Alžírsko (největší producent v Africe)
•
největší exportéři: Rusko, Kanada, Norsko, Alžírsko, Nizozemsko, Turkmenistán trendy v těžbě zemního plynu: • zvětšování produkce zkapalněného zemního plynu (Alžírsko, Indonésie, Nigérie, Austrálie, Brunej) • současné známé zásoby jsou 2x větší než zásoby známé před 20 lety • 75% zásob je v politicky labilních státech => snaha hledat ložiska mimo ně
•
12
Rozmístění průmyslové výroby – –
bodové (střediskové) rozmístění = rozmístěn v bodech, méně náročný na prostor nejvíce koncentrovaná jsou odvětví těžkého průmyslu (hutnictví => černá metalurgie, težké strojírenství, těžká chemie …) x velký rozptyl je charakteristický pro potravinářský průmysl, lehká odvětví spotřebního průmyslu
–
průmyslový areál: je ještě větší než průmyslový komplex (rozlohou, počtem zaměstnanců) průmyslové komplexy – soubory průmyslových objektů na určitém území, často zaměřeny na těžký průmysl – typy průmyslových komplexů: A) vznikly na bázi těžby paliv – uhlí: nejstarší najdeme ve střední Anglii, kde vznikly v souvislosti s průmyslovou revolucí; jsou zaměřeny na: hutnictví, chemie, energetika; Porúří, Horní Slezsko – ropa + zemní plyn: S. Amerika, Perský záliv
–
B) zaměřeny na náročnější odvětví zpracovatelského průmyslu – technologické parky, např. Sillicon Valley – založeny na pracovní síle, geografické a tržní poloze, vědeckotechnickému vědění, apod. C) vznikají na bázi importu ropy – Z Evropa, Japonsko, hlavně v přístavech (Rotterdam, Marseille, Terst, Janov)
Strojírenství – – – – – –
hlavní odvětví průmyslové výroby 35-40% průmyslové výroby světa, 30% pracujících v průmyslu hlavní trend: přibývají spotřební obory na úkor těžkých 1. USA, 2. Japonsko, 3. Německo – jen tyto tři státy mají úplnou skladbu (nomenklaturu) strojírenství druhá liga: VB, Francie, Itálie, ztráta Ruska, nárůst Číny ukazatelem vyspělosti strojírenství je převaha exportu nad importem
Činitelé rozmístění – dostatek kvalifikovaných pracovních sil a inženýrsko-technického potenciálu – surovina – kov (strojírenský průmysl zpracovává přes 50% výroby oceli a barevné kovy) – trh – působí jako stimulátor výroby a přitahuje výr. objekty – doprava
13 Hlavní odvětví 1. težké strojírenství – velká koncentrace, náročné na suroviny i na přepravu, vyrábí se v malých sériích – vyrábí zařízení pro klíčové odvětví průmyslu (výrobní linky …) 2. všeobecné strojírenství – všechny stroje kromě obráběcích (tj. zemedělské, stavební, loďařský průmysl – 80% probíhá ve V Asii – Japonsko, J Korea, Čína, Taiwan) 3. střední strojírenství – výroba obráběcích strojů + automobilový průmysl – Švédsko, Švýcarsko, Brazílie – automobilový průmysl: vysoká dynamika, u mnoha zemí klíčové odvětví průmyslu, vazba na další průmyslová odvětví (skla, elektronika, plasty … ) – USA, Japonsko (dohromady 40%), Německo, Čína, Francie, J Korea … – Asie, Evropa, USA 4. lehké strojírenství – nekvalifikovaná pracovní síla (proto hodně rozmístěn v JV Asii) 5. přesné strojírenství – jemná mechanika, optika – kromě velmocí ještě Švýcarsko + Singapur, Honkong 6. investiční strojírenství – komplexní obor, sdružuje v sobě všechny strojírenské obory – zabývá se výrobou a kompletací zařízení pro hospodářské objekty (továrny, elektrárny) – tzv. dodávky celých investičních celků – kompletováno jinde, než vyrobeno Hlavní strojírenské oblasti ve světě – Evropa – banánová zona => viz mapa – Severní Itálie, Švýcarský Jura a Mitteland, střední Porýní v Německu (Frankfurt), Porúří a Severní Porýní, Paříž a okolí, Severní Francie + Belgie + Nizozemí, Londýn, Střední Anglie – ZE SKRIPT ZPRACOVAT JEŠTĚ: S Amerika, Japonsko, Rusko, Ukrajina, V Evropa
14
Chemický průmysl – – – –
2. nejvýznamnější odvětví za strojírenstvím hlavní změny v posledních letech: pokles těžké chemie, nárůst spotřební chemie (farmaceutický průmysl, kosmetika, čistící prostředky) farmaceutický průmysl: rostoucí poptávka (hlavně v Africe, J Asii, Latinské Americe), vzrůstající životní úroveň obyvatelstva bohatého Severu zajišťuje hlavně zpracování ropy a zemního plynu a doprovodného ropného plynu (petrochemie)
Rozmístění chemického průmyslu – od 80. let dochází k oslabení pozice USA, Záp. Evropy, Japonska a Ruska => Perský záliv, Čína, J Korea, Latinská Amerika (Brazílie, Mexiko, Venezuela) – stále zaostávají rozvojové státy, přesouvají se tam ekologicky nečisté výroby – 3 hlavní regiony 1. Evropa, hlavně přístavy + staré tradiční chemické oblasti (Dolní Porýní) + nové oblasti (S Německo, Skotsko) 2. S Amerika: Mexický záliv, Atlantská megalopole, Kalifornie, Kanada (provincie Alberta, Ontario, Quebec) 3. ? Dodělat ze skript, Nezaměřovat se na strany 69-71
Elektrárenský průmysl – –
80% produkce elektřiny připadá na vyspělé státy 3 typy elektráren: – jaderné – tepelné – hydroelektrárny
–
podíl na výrobě eletřiny: uhlí 38% zemní plyn 18% jaderná energie 17% voda 17% ropa 7,5%
–
nejvíce eletřiny vyrábí: USA (25%), Čína (10%), Japonsko, Rusko, Německo struktura elektráren jednotlivých států 1. převaha tepelných elektráren (Austrálie, Čína, Itálie) 2. rozhodující postavení tepelných elektráren: (50-70 % = Japonsko, Rusko, ČR, Německo, USA, GB) 3. významný podíl jaderné energie: Francie, Litva (80%), Belgie, Švédsko 4. významný podíl vodních elektráren: Venezuela, Kanada, Brazílie, Švýcarsko, Norsko
–
15 8. přednáška: 12.dubna
Zemědělství – –
rozdělení: rostlinná, živočišná výroba + lov, rybolov, lesnictví funkce: – produkční – produkce základních potravinových kultur (obilniny, okopaniny, luštěniny) – produkční – nepotravinové kultury (průmyslové, technické plodiny) – krajinotvorná – přetváří krajinu
–
znaky zemědělství – závislost na přírodních podmínkách => vliv na strukturu i rozmístění zemědělství (klima, srážky, geografická poloha, atd.) – sezonní charakter zemědělství => vliv na zaměstnanost – půda = základní výrobní prostředek, vyznačuje se určitou kvalitou, je nepřenositelná …
–
ukazatelé vyspělosti zemědělství • podíl zemědělství na zaměstnanosti – měl by být nízký – v rozvojových státech až 60-70%, pro zajímavost: Afrika 60%, Asie 56%, Evropa + Severní Amerika 10%, Jižní Amerika 21%, ČR 5% •
podíl zemědělství na HDP – v rozvojových zemích 30-40% – Somálsko 66%, Albánie, Myanmar, Etiopie – 0% Hong Kong, Kuwait, Rakousko a Německo 1%, Francie a USA 2% – –
největší exportéři: EU, USA, Kanada 95% exportu v Ugandě káva, 60% na Kubě cukr
Činitelé rozmístění 1.) půda – výrobní faktor, nelze jej přemístit a rozšiřovat, nelze ji spotřebovat, je obnovitelná (více než ½ zemského povrchu je nevhodná pro zemědělství. Buď sucho – méně než 25 cm srážek za rok – hornato- 500 m a více. V rozloze půdy na počet obyvatel vede SNS, Sev. Amerika, Austrálie, nejmenší v J Asii. Různá kvalita půdy -. Různá výnosnost, která je také ovlivněna úrovní mechanizace a chemizace, genetickým inženýrstvím. Únosná kapacita zemědělské půdy) 2.) klima – množství srážek, teplota, vlhkost vzduchu, roční období
3.) přírodní pásma – skripta – rovníkové, subrovníkové, tropické, subtropické, mírné (soubor přírodních podmínek, plodiny) 4.) morfologie reliéfu – nížiny (lepší předpoklady – 90% zem.výroby v oblasti do 300 m )
5.) rozvoj a koncentrace spotřeby (poptávky) – v zázemí městských aglomerací tzv. příměstské zemědělství (raná zelenina, drůbeží maso, mléko), pokud je poptávka, vyplatí se výroba
6.) změny ve struktuře spotřeby potravin a zem. surovin – v RTE je vyšší poptávka po živ.produktech – změna výroby – viz skripta)
16 7.) rozvoj dopravy a skladování (chladírny)- umožnil rozvoj tržní produkce – oddělení produkčních a spotřebitelských oblastí (chladírenství – rozvoj dobytkářství v L.Americe, pěstování banánů ve stř.Americe, máslo na Novém Zélandu) 8.) rozmístění obyvatelstva- plantážní výroba kaučukovníku a čaje v JV Asii
9.) opatření státních orgánů- obchod.politika (celní ochrana umožňuje pěstování plodin nebo naopak omezování produkce v tradičních zemích, společná zem.politika EU-CAP)
Rostlinná výroba – – – – – –
základní potravinové kultury: obiloviny, okopaniny, luštěniny obilniny (pšenice, rýže, kukuřice, ječmen, žito, oves, proso, čirok) = 50% rostlinné výroby, téměř 20% obchodu ve vyspělém světě je asi 15% podíl na výživě /Austrálie/, 65% v Asii ve vyspělých zemích hlavně pšenice, Střední Amerika kukuřice, Afrika čirok, proso a kukuřice, Asie rýže možnost skladování a přepravy na velké vzdálenosti (USA exportuje 50% pšenice) největší producenti pšenice: Čína, USA, Indie, Rusko, Francie, Kanada, Brazílie, Německo, Ukrajina („obilnice Evropy”) -
rýže: subrovníkové pásmo (Čína, Indie, Japonsko, Jáva, Egypt, JV Asie=50% svět.produkce rýže), rýže je i v Itálii, S Amerika, Egypt, Nigérie, Latinská Amerika, Brazílie kukuřice: 50-70% jako krmivo, jako potrava pro lidi např. Afrika, L.Amerika. USA kukuřičný pás – Cornbelt 40,3% produkce, Asie (s.Čína) 29,4%, J Amerika 9,8% (Brazílie, Mexiko, Argentina), Evropa 12,8% (FR, Podunají, Ukrajina), Afrika 7,6%, Austrálie 0,1% Okopaniny: brambory – mírné pásmo (krmivo i potravina), Evropa 75%, Asie (Čína). Maniok (casava, juca) – JV Asie, Afrika, Zaire, Thajsko, Indonésie, Nigérie), batáty (viz skripta) Luštěniny: fazole, čočka, hrách, sójové boby= hodně bílkovin Cukrové plodiny: Evropa (FR, IT, Belgie, Německo), L Amerika, Austrálie, Filipíny.Cukrová třtina.
Rozmístění zemědělské výroby – vázána na základní výrobní prostředek = půda – závislá na přírodních (fyzickogeografických) podmínkách – činitelé rozmíštění: obyvatelstvo, přírodní zdroje, technologie, kapitál, atd. – –
– –
plošné – charakteristické pro obory, které jsou závislé na velkých plochách, probíhají venku (prérie v SA, pampy v JA) bodové – není tak závislá na velkých plochách, prostor, kde probíhá, je daleko menší, často tento prostor bývá uzavřený naturální zemědělství – probíhá zejména v rozvojovém světě, je pro vlastní spotřebu tržní zemědělství: produkční oblast se neshoduje s oblastí spotřebitelskou
17 Přírodní pásma – soubor přírodních podmínek k zemědělskému využití – o zapojení přírodních pásem do světové ekonomiky rozhodují socioekonomické faktory: poptávka po plodinách, jejich cena, cena pracovní síly – 5: rovníkové, subrovníkové, tropické, subtropické, mírné – vymezeny zeměpisnou šířkou, nadmořskou výškou, teplotou, srážkami, kvalitou půdy mírné 40-65 subtropické 30-40° tropické 20-30° subrovníkové do 20° rovníkové subrovníkové do 20° tropické 20-30° subrovníkové 30-40° mírné 42-58° Hodnotící kritéria zemědělství – kritéria kvantitativní – konstatují jen velikost, neukazují, jak je zemědělství vyspělé – kritéria kvalitativní – produktivita zemědělské výroby), je měřena náklady na jednotku výroby – intenzita měří výnosy zemědělských kultur na osevní jednotku (hektarový výnos) – ŽV > R => vyspělé zemědělství (Francie, Německo, VB, ČR …)
