TEORETICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE Práce s fragmenty Dita Mrázková, ŠA AVU, 2016
2
Obsah Téma Proces a návrh Prostředky Souvislosti Inspirační zdroje Reflexe Bibliografie a jiné zdroje
3
Téma Práce s dochovanými fragmenty a stopami v krajině. V pohoří Chřiby, rozeseto po tamní krajině, se nachází dvacet objektů plánované a nedokončené první československé dálnice, největšího stavebního projektu své doby. Myšlenky stavby první dálkové silnice propojující tehdejší republiku od západu na východ, tedy Podkarpatskou Rus, se poprvé objevují v roce 1935, státními úřady jsou však zavrženy. Nápad v roce 1937 oživuje J. A. Baťa, který nechá vypracovat návrh části trasy spojující Moravu se Slovenskem; ten je již příslušnými ministerstvy přijat pozitivně. Mezníkem se následně stává rok 1938. V souvislosti s odstoupením značné části území Německu (a v malé míře i Polsku) vláda schvaluje návrh na obnovu a zejména doplnění silniční sítě; ztráta území znamená výrazné narušení dopravních vazeb uvnitř Československého státu. Cizeluje se trasa silniční magistrály, páteře republiky; úřední návrh trasy dálnice je Praha - Jihlava - Brno - slovenská hranice. Projekt je hotov v lednu 1939, kdy jsou zahájeny i první práce - kácení lesa v pohoří Chřiby. Následně je zadávána realizace několika úseků - přes Chřiby a z Prahy k Humpolci. Stavbu provádějí firmy se zkušenostmi z budování pohraničního opevnění. Práce jsou kvůli pokračující válce zastaveny začátkem roku 1942. V Chřibech již nebudou obnoveny. Projekt první dálnice zde dodnes připomínají stavební díla (mosty, mostky, propustky, podchody) a krajinné zásahy - obojí v různém stupni dokončenosti. Z velké většiny se jedná o stavby s výraznou estetickou a kulturní hodnotou. Téma bylo zvoleno po náhodném setkání s jedním z dochovaných fragmentů v chřibských lesích. Zarostlé betonové torzo kolosálních rozměrů budilo pocity tajemna a bizarnosti, jenž v té době byly ještě umocněny neznalostí historických souvislostí. Neméně překvapující bylo poté zjištění, že se v oblasti nachází další dvě desítky obdobných stavebních děl, propojené společným příběhem. Proces a návrh Na počátku práce byl předpoklad, že se projekt bude ubírat jedním ze dvou možných směrů: prvním byla práce s krajinou, vytvoření cesty spojující dochované fragmenty, landscape architektura; druhým směrem byla práce s jednotlivými fragmenty ve smyslu zkoumání možností jejich dnešního využití. S tím se pojila otázka jakou míru zásahu snesou. Z obou předpokládaných směrů jsem v procesu práce z několika důvodů ustoupila. Výsledná práce dochované fragmenty rozestavěné československé dálnice reinterpretuje a nazírá na ně novýma očima. Fragmenty jsou dokladem určité doby, příběhu a idejí a měly by být součástí naší kulturní krajiny. Návrhem je dialog a doplnění. Série dvaceti stávajících objektů je doplněna sedmi novými zastaveními a společně v souladu s okolní krajinou představuje model "galerijní" trasy v reálném, živém, prostředí. Tato sbírka obsahuje několik významových rovin, měří zhruba 15 km a vlivem času se neustále přirozeně proměňuje. Jednotlivá zastavení jsou znaky/body v krajině; skrze znaky (si) lze vytyčit trasu, její přesný průběh však v reálu zůstává neznačen, je imaginární. Značení trasy je inspirováno dálniční navigací. Na jednom zastavení získáte informace o poloze a vzdálenosti zastavení následujícího (a předcházejícího - pohyb je zamýšlen obousměrný), samotná zastavění však musíte objevit. Proces objevování je pro fragmenty a sílu jejich výpovědi určující. Za předpokladu přirozené volby trasy - tedy trasy respektující výškovou
4
niveletu krajiny a její co nejoptimálnější (nejméně namáhavé) překonávání - půjdete po zamýšlené trase dálnice, jež bude tímto způsobem také objevena. Trasování dálnice bylo skrze velmi geograficky členité a hornaté území plánováno právě s ohledem na hospodárnost a optimalizaci překonávaného převýšení. Stejně jako je řešený úsek zlomkem či fragmentem zamýšleného projektu dálniční trasy, jež měla ve své prvotní podobě vést ze západu Čech až na tehdejší Podkarpatskou Rus, i nově pojednaná cesta může být čtena úryvkovitě, ve zlomcích, čemuž napomáhá mnohost a vzájemná podobnost dochovaných i nových děl. Umístění i rozměry nových objektů vychází z polohy a dimenzí staveb dálničního tělesa, které na trase byly plánovány, ale už nebyly postaveny; jednalo se převážně o dálniční mostky a nadjezdy. Nové objekty odkazují na velikost původního záměru a zároveň svou subtilností splývají s okolní krajinou. Provedení zastavení je metaforou rozestavěnosti a nedokončenosti. Plnost a tíže dochovaných fragmentů je vyvažována prázdnem a lehkostí nových. Komplementarita not a pomlk. Tyto pomlky by se v dálniční terminologii daly nazývat odpočívadly, k čemuž by ve své podstatě nové objekty měly i sloužit. Ona rozestavěnost a nedokončenost nových objektů je evokována jejich formou, která vychází z prvků betonářské ocele, standardně používané jako výztuž do železobetonových konstrukcí. Prostředky Podkladem práce mi byla projektová dokumentace plánované dálniční trasy; stavební projekt varianty trasování a výkresy jednotlivých částí dálničního tělesa - mi byl poskytnut ke studiu v Národním archivu v Praze. Tyto archivní poznatky byly doplněny terénním výzkumem, ve kterém byla zmapována celá předpokládaná trasa přes pohoří Chřiby i jednotlivé dochované fragmenty její výstavby. Pro stavební objekty dálničního tělesa (převážně pro mosty) byly vytvořeny tzv. normálie, tj. vzory objektů včetně statických výpočtů a všech konstrukčních údajů; projekty jednotlivých objektů pak stačilo v nutné míře pouze přizpůsobit konkrétním místním poměrům.1 Toto racionální hledisko výstavby a z něho plynoucí samozřejmá podobnost dochovaných fragmentů mi byly vzorem pro tvorbu objektů nových, jež si jsou pojetím a provedením též vzájemně podobné. Souvislosti Paralelně se studiem dálničního projektu jsem se v průběhu práce zaobírala problematikou drobných památek a kulturní krajiny; označení drobné je možná v tomto případě trochu zavádějící, nicméně toto téma s dochovanými fragmenty souvisí. Drobné památky jsou nositelem silného duchovního a emocionálního náboje, protože jsou většinou spojeny se zcela konkrétními událostmi či lidskými osudy; vztah k historii a minulosti je zároveň důležitým prostředkem sebeuvědomění a vztahu člověka ke krajině. Člověk se identifikuje s krajinou (prostředím) skrze to, co do ní sám vložil.2 Biolog Jiří Sádlo k pojmu krajiny a identifikace uvádí 1 2
JANDA, T., LÍDL, V.: Stavby, kterým doba nepřála, Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2006 HÁJEK, T., BUKAČOVÁ, I.: Příběh drobných památek, Praha: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001
5
následující: „Krajina je to, proč lezeme na rozhlednu“. Člověk, ač krajinu obývá, nemá ji jak nahlédnout a poznat - musí postavit rozhlednu (objekt ) adekvátního měřítka - k sobě samému, neb si ji sám postavil - aby pak shora mohl shlédnout krajinu, opět v přívětivém měřítku - dohlédne tam, kde to zná, kam lze dojít a kde už nejspíš i někdy byl. K identifikace s krajinou, krajem, tedy dochází skrze intervence vytvořené člověkem. Drobné památky bývaly a jsou krajinnými prvky, orientačními body v krajině. Plnily různé funkce, kterým však bylo společné uchovávání určité informace - ať už náboženské, topografické či právní. Dodnes, jakkoliv zubožená a opuštěná drobná památka je stále nabita energií. Historicky drobné památky nabízely především spočinutí a zamyšlení. Setkávání s drobnou památkou bývalo cílené, pravidelné, ritualizované. Setkávání dnešní obsahuje spíše jakousi esenci míjení. Setkání není příchod, klid a potom odchod, nýbrž obsahuje trvalý pohyb a strnutí3. Inspirační zdroje Podklady v podobě projektové dokumentace zamýšlené dálnice a studovaná problematika drobných památek byla v procesu mé práce doplněna vrstvou inspiračních zdrojů, ze kterých bych zmínila především norský unikátní přístup ke krajině, který je spojením odvahy a pokory. Napříč tamní úchvatnou krajinou je vedena dopravní infrastruktura - národní turistické trasy - které jsou na mnoha místech doplněny architektonickými počiny - vyhlídkovými platformami, mostky, lávkami, odpočívadly s hygienickým zázemím, mobiliářem, apod. Nové intervence vedou s přírodou kvalitní dialog, obohacují vnímání krajiny a jsou i možnou odpovědí na otázku adekvátní ochrany tamní přírody. Tím, že je definováno místo, kam a kde ano, většina návštěvníků již nebude hledat místo jiné. Ojedinělou norskou praxí v současnosti není ani umisťování uměleckých děl do krajiny (potažmo veřejného prostoru), což mohou dokládat projekty Artscape Nordland či Art in the Public Space. Samotné téma zpřístupňování krajiny a zprostředkovávání stále intenzivnějších zážitků, společně se ztrátou informační hodnoty a významu drobných památek v krajině umístěných, ve mně zpočátku budilo dojem jakési prázdninové kultury současnosti. Avšak právě příklady estetického náhledu na krajinu, zastoupené například zmíněnými norskými projekty, vyznačujících se lehkostí a zdravým odstupem, mě ujistily, že vždy záleží na konkrétním provedení určitého záměru a že k propojování civilizace s přírodou může docházet pokornou formou. Přírodu a krajinu lze v tomto přístupu nazvat spoluhráčem. Na místě je respekt, úcta a pokora; až zbožné uctívání však lze nahradit kvalitním dialogem, vybízejícím k identifikaci. Z historie. S uměleckým náhledem na přírodu přišel romantismus - právě jeho umění bylo v souladu s přírodou, podávalo o ní svědectví a příroda naopak v jeho umění získávala autoritu; spojení to bylo přínosné a úspěšné. Estetické vnímání se tak stalo alternativou k dříve dominantnímu pohledu na přírodu jako na zdroj surového materiálu naší spotřeby. Důležitým faktorem tohoto procesu byl právě odstup. John Ruskin ve své inaugurační řeči na Oxfordské univerzitě na konci 19. století pronesl: „Žádné lidské plémě, vyrostlé výhradně ve krajině divoké, daleko od měst, nemělo vůbec záliby v krajině. Mohou se snad těšit krásou zvířat, a to ještě sotva: pravý venkovan nemůže viděti krásu
3
HÁJEK, T., BUKAČOVÁ, I.: Příběh drobných památek, Praha: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001
6
dobytka, nýbrž pouze stránky vyjadřující jejich užitečnost ... Z krajiny mohou míti požitek pouze lidé vytříbení, a vytříbiti se lze pouze hudbou, literaturou, a malbou.“ 4 Reflexe Práce se během roku vyvíjela několika odlišnými směry, od práce s landscape měřítkem až po práci s jednotlivými objekty, a průběžně odpovídala na otázky velikosti možné intervence jak do krajiny tak do objektů samotných a její obhajitelnosti. Další zodpovídaná otázka se týkala míry odhalení objektů a zároveň zachování jejich tajemnosti. Cílem po celou dobu práce zůstával příběh, jež mohou dochované fragmenty vyprávět. Příběh historických událostí a souvislostí i příběh svůj, tedy příběh opuštěných solitérů uprostřed krásné
přírody. Příběh zároveň variabilní, neboť každý divák si může poskládat svojí verzi. Návrh imaginární či virtuální trasy tvořené zastaveními, jež musí být objeveny, zdá se mi být adekvátní odpovědí. Práce představuje možný způsob dialogu krajiny a diváka. Pomocí současných intervencí a reinterpretace stávajících fragmentů je poskytován jiný pohled jak na krajinu tak na ona dochovaná díla specifického charakteru a významového obsahu, jež mohou být předmětem reflexe.
4
RUSKIN, J.: Výklady o umění přednesené posluchačům univerzity Oxfordské, nákladem Jana Leichtera, Praha, 1901; citováno z knihy HÁJEK, T., BUKAČOVÁ, I.: Příběh drobných památek, Praha: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001
7
Bibliografie Artscape Norway, Praha: Galerie Jaroslava Fragnera a ARCHITECTURA, 2016 CALVINO, I.: Americké přednášky, Šest poznámek pro příští tisíciletí, Praha: PROSTOR, 1999 CÍLEK, V., LOŽEK, V., a kol.: Obraz krajiny, Praha: Dokořán, 2011 CUKROWITZ NACHBAUR ARCHITEKTEN, Zürich: Park Books, 2014 Freundschaftsweg, Cesta přátelství, Impresum, 2002 HÁJEK, T., BUKAČOVÁ, I.: Příběh drobných památek, Praha: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001 HOŘENÍ, J., JANDA, T., LÍDL, V.: 70 let dálnic ve fotografii, Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2009 JANDA, T., LÍDL, V.: Stavby, kterým doba nepřála, Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2006 JANDA, T., LÍDL, V.: Německá průchozí dálnice, I. díl - Severní úsek, Praha: ŘSD ČR, 2008 JANDA, T., LÍDL, V.: Německá průchozí dálnice, II. díl - Jižní úsek, Praha: ŘSD ČR, 2011 Manuál monumentu, Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2016 MARTE, S. a B.: Marte.Marte Architects, Wien: Springer, 2008 MELKOVÁ, P.: Prožívat architekturu, Praha: Arbor Vitae, 2013 Nehmotné hmotným. RCR Arquitectes, Anglès: RCR BUNKA Fundación Privada, 2015 Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektuře, Praha: Česká komora architektů, 2000 REZEK, P.: Architektonika a protoarchitektura, Praha: Ztichlá klika a Nakladatelství Filosofia, 2009 SÁDLO, J. Krajina jako interpretovaný text. Vesmír 77. 1998, č. 2 SKLENIČKA, P.: Pronajatá krajina, Praha: Centrum pro krajinu s.r.o., 2011 URSPRUNG, P.: Herzog & de Meuron, Natural History, Baden: Lars Müller Publishers, 2005 VIRILIO, P.: Bunker Archeology, Hudson, NY: Princeton Architectural Press, 2009 ZUMTHOR P.: Atmosféry, Zlín: Archa, 2013 ZUMTHOR P.: Promýšlet architekturu, Zlín: Archa, 2013 ZRNA, P.: Po stopách chřibské autostrády, novinový seriál
Další zdroje projektová dokumentace ke stavbě dálnice dohledaná v Národním archivu v Praze, fond: Generální ředitelství silnic a dálnic webové stránky: České dálnic[online]. ©2016, dostupné z: http://www.ceskedalnice.cz/ Dálnice [online]. ©2007, dostupné z: http://www.ceskedalnice.cz/ Ředitelství silnic a dálnic [online]. ©2016, dostupné z: https://www.rsd.cz/
