Chov papoušků
ročníková práce
Sloup 2015/2016
Autor: Miroslav Přibyl, IX. Konzultant: Dita Látalová
1
Obsah 1.
Prohlášení ........................................................................................................................................ 3
2.
Poděkování ...................................................................................................................................... 4
3.
Úvod ................................................................................................................................................ 5
4.
Výběr papouška ............................................................................................................................... 6
5.
Domácí mazlíček .......................................................................................................................... 7
6.
Vhodné druhy papoušků pro začátečníka ................................................................................ 8
7.
Pohlavní zralost ............................................................................................................................. 10
8.
Určování pohlaví ............................................................................................................................ 11
9.
Sestavování chovných párů ........................................................................................................... 12 Základní opatření snižující riziko zranění na minimum ..................................................... 12
I.
1. Zpočátku jen sousedé ........................................................................................................... 12 2. Obrana teritoria ....................................................................................................................... 12 3. Další miska na krmení ........................................................................................................... 13 4. Pečlivý dozor ........................................................................................................................... 13 5. Sérioví vrazi............................................................................................................................. 13 6. Agrese ...................................................................................................................................... 13 7. Potenciální kamarád nebo vetřelec ..................................................................................... 14 8. Krátkodobé odloučení ............................................................................................................ 14 10.
Páření mladých ptáků ................................................................................................................ 15
11.
Podněty k rozmnožování ....................................................................................................... 16
12.
Minimální rozměry chovných klecí a voliér ............................................................................... 17
13.
Hnízdní budky ......................................................................................................................... 18
I.
Vletový otvor ............................................................................................................................ 19
14.
Snůška a líhnutí mláďat ............................................................................................................. 19
I.
Povinnosti při inkubaci ........................................................................................................... 20
II.
Neoplozená vejce ................................................................................................................... 21
III.
Povinnosti při hnízdění....................................................................................................... 21
IV.
Doba inkubace .................................................................................................................... 22
15.
Odchov a počátky létání ........................................................................................................ 22
I.
Když rodiče rozbíjejí či otevírají vejce ................................................................................. 23
II.
Úhyn mláděte v hnízdě .......................................................................................................... 23
III.
Období počátku létání ........................................................................................................ 25
IV.
Oslabená mláďata .............................................................................................................. 26 2
16.
Kroužkování uzavřenými kroužky .............................................................................................. 26
I.
Metoda kroužkování ............................................................................................................... 27
II.
Druh papoušků a velikost kroužků v mm .................................................................................. 27
17.
EEP ............................................................................................................................................. 28
18.
Chov mutací ............................................................................................................................... 28
I.
Korela chocholatá ...................................................................................................................... 29
II.
Papoušek zpěvavý ..................................................................................................................... 30
III.
Rosela pestrá ......................................................................................................................... 31
IV.
Alexandr malý ........................................................................................................................ 32
19.
Resumé ...................................................................................................................................... 33
20.
závěr .......................................................................................................................................... 33
21.
Zdroje......................................................................................................................................... 33
1. Prohlášení Prohlašuji, že jsem ročníkovou práci vypracoval sám a použil jsem literaturu, která je vypsaná v seznamu literatury na konci práce.
3
2. Poděkování Chtěl bych poděkovat Mgr. Ditě Látalové za její pomoc při tvorbě mé ročníkové práci.
4
3. Úvod Pro svou ročníkovou práci jsem si zvolil chov papoušků. Toto téma jsem si vybral hlavně proto, že chovám papoušky již čtvrtým rokem a mám velice rád rozmanitost a velikost říše papoušků. Svému koníčku věnuji hodně času a energie, chov stále rozšiřuji, pro letošní rok mám naplánováno rozšířit hejno na devět různých druhů papoušků. Ve své ročníkové práci vás chci seznámit se zajímavostmi ze světa těchto nádherných různobarevných zástupců ptačí říše.
5
4. Výběr papouška Papoušci jsou jednoznačně nejznámější skupinou ptáků. Svou oblibu si získali u chovatelů díky velice pestrému vzhledu, kdy jedna barva kontrastuje s druhou a tvoří tak pěknou podívanou. Spousta lidí často chová pouze jednoho papouška jako domácího mazlíčka. Před zakoupením papouška je velice důležité podrobně zkontrolovat jeho zdravotní stav. nejdříve je potřeba všimnout si chování papouška - pokud je příliš nervózní nebo příliš apatický, není to známka jeho dobrého zdraví peří papouška musí být lesklé a uhlazené pokud se papoušek často drbe, je to známka přítomnosti parazita pozor na správný tvar zobáku okolí kloaky musí být čisté, nikde nesmí být slepené peří, nebo dokonce zbytky výkalů pokud má papoušek vystouplou prsní kost nebo nafouklé břicho, raději ho nekupujeme papouškovi je potřeba spočítat všechny prsty (menší počet prstů je známkou agresivity dalších obyvatel klece nebo vystavení papouška velkému mrazu) u papoušků existují nemoci, které se nedají na první pohled zjistit, nakupujme papoušky od důvěryhodného zdroje, pokud si pořídíme papoušky na chov - nikdy nepořizujeme sourozence z jednoho hnízda
6
5. Domácí mazlíček Papouška má doma již v dnešní době spousta lidí. Nejlepší je pořídit si ručně dokrmovaného papouška. Pro člověka, který si chce pořídit papouška a nikdy předtím neměl zkušenosti s chovem, je vhodný menší papoušek (andulka, korela, agapornis, alexandr apod.) Před zakoupením velkého papouška (kakadu, ara, amazoňan) si musíme uvědomit, že tito papoušci si k nám vytvoří vztah jako ve volné přírodě ke svému partnerovi. Proto se musíme papouškovi hodně věnovat. Jestli budeme papouška přehlížet a nebudeme se mu věnovat, papoušek začne strádat a vytrhávat si peří. Spousta lidí si neuvědomuje, co chov papouška v domácnosti obnáší. Důležité rady nedovolte, aby byl papoušek zpočátku zatěžován pozorností všech členů rodiny. Dokud si nezvykne, je lepší, aby o něj pečoval jeden nebo dva lidé papoušek by měl být umístěn do nejrušnější místnosti v domě nebo v bytě, nejlépe do výšky očí na papouška bychom měli hodně mluvit a několikrát za den mu dávat pamlsky nenechávejte papouška celý den volně létat po bytě nebo ho nosit několik hodin na ruce. Pokud mu později budeme věnovat méně svého času, ať už z důvodu pracovní vytíženosti, nebo nás to přestane bavit, papoušek se bude cítit zanedbávaný a začne křičet, nebo si dokonce škubat peří papouška bychom měli každý den sprchovat, z toho dvakrát týdně koupelovou solí, bude mít krásné a lesklé peří. Papouška sprchujte v příjemných teplotách, aby nenastydl každý papoušek má potřebu něco okusovat, proto mu zajistěte dostatek čerstvých větví z listnatých nebo jehličnatých stromů, ořechy se skořápkou, šišky nebo vhodné a bezpečné hračky. Papoušek se zabaví a nebude vám devastovat zařízení bytu papouška nechte prolétnout každý den drápky mohou papouškům příliš narůst, hlavně když jsou bidýlka v kleci příliš hladká a úzká. Příliš dlouhé drápy jsou pro papouška nepříjemné a mohou být příčinou výrůstků na prstech. Pokud bude mít váš papoušek drápky ostré, což
7
je i pro majitele velice nepříjemné a bolestivé, je vhodné mu je otupit pilníkem nebo zastřihnout kleštěmi na drápky.
6. Vhodné druhy papoušků pro začátečníka
Začínat s papoušky vhodných druhů je velmi důležité. Neměli by být příliš nároční na péči. Měli by to být chovní ptáci, kteří jsou hodně plodní za všech možných vnějších okolností, a neměli by být drazí. Učit se základům chovu papoušků je nejlepší s druhy, jejichž chov je považován za snadný. Někteří větší a dražší papoušci jsou sice velmi přitažliví, ale pro nezkušené začátečníky představují příliš velké sousto. Jeden moudrý chovatel řekl: „Velcí ptáci mají cenu mnoha dolarů, ale jsou spojeni s velkými problémy!“ Nejvhodnější papoušci pro začátečníka jsou například tito: (+ korela s andulkou) agapornis škraboškový
kakarik rudočelý
mníšek šedý nandej černohlavý
8
aymara pruhovaný
alexandr malý
pyrura zelenolící papoušek zpěvavý
Rosela pestrá
rosela žlutolící
9
7. Pohlavní zralost
Věk pohlavní zralosti se u papoušků liší podle druhů i podle jednotlivců. Obecně platí, že malé druhy, jako jsou korely a neofémy, pohlavně dospívají ve dvanácti měsících (aymara pruhovaný a papoušek vlnkový dřív), ale mnoho chovatelů raději čeká, dokud nejsou samičkám dva roky. Větší papoušci, jako jsou žakové či amazoňané, mohou dosáhnout pohlavní zralosti ve věku tří až čtyř let, velcí arové ve věku čtyř až šesti let. Abychom správně pochopili rizika kombinování samců a samic, musíme znát temperament různých druhů papoušků. U některých druhů je dominantní samička, u jiných obvykle samec, u dalších zase hraje důležitou úlohu osobnost a též povahové vlastnosti jednotlivých ptáků, pokud mají podobný věk a původ. U některých druhů, u nichž jsou obvykle dominantní samice, nebývá párová vazba po celý rok. Třeba samci alexandrů mají komplikované namlouvací chování, které se vyvíjí několik týdnů a pomáhá potlačit strach ze samice. Vazba mezi samcem a samicí je zřejmě dána pouze během krátké mladé sezony. U většiny agapornisů a eklektů je samička dominantní a agresivní vůči ostatním samičkám. Samečka často tyranizuje. Párová vazba není silná, k rozmnožování může však dojít v kterémkoli měsíci v roce kromě období, kdy ptáci přepeřují. U některých párů elektů je ovšem harmonie větší a ani samec, ani samice nejsou dominantní. V několika málo případech může být energičtějším partnerem samec.
10
8. Určování pohlaví V případě, že kupujeme druhy, u kterých nemůžeme poznat pohlaví podle opeření, měli bychom nechat pohlaví určit ještě před zakoupením ptáka, nejlépe s využitím laboratorní metody DNA (z nového peří či krve). Nicméně u nepříliš drahých ptáků se určování pohlaví pomocí DNA provádí jen zřídka. Například u běžných korel lze pohlaví určit ve věku zhruba šesti měsíců. U některých mutací je obtížné určit pohlaví z peří – ale mladí samci začnou zhruba v šesti měsících trylkovat. Pohlaví u alexandrů malých nelze podle peří určit, dokud jim nejsou alespoň dva roky, kdy je u samečka očividný černý kruh kolem krku. Po vylétnutí z hnízda jsou mláďata stejně zbarvená a pohlaví lze určit pouze endoskopií nebo testy DNA. Samečci alexandrů rudohlavých mají tři fáze opeření. Když se ptáci začnou v hnízdě opeřovat, peří na hlavě je u obou pohlaví světle šedé s nádechem zelené. Po prvním pelichání se objeví šedá barva. Sameček nezíská konečnou barvu hlavy, dokud mu nejsou dva až tři roky. U papoušků zpěvavých a mnohobarvých lze na druhou stranu určit pohlaví už v období, kdy opustí hnízdo. Chirurgické – endoskopické určování pohlaví může provádět pouze zkušený ptačí veterinář. Ptáci jsou v anestezii, řez je veden z boku a veterinář prohlédne endoskopem uvnitř uložené pohlavní orgány ptáka. Nicméně jedná se o invazivní metodu a anestezie samozřejmě představuje určité riziko. Výhodou je, že můžeme posoudit stav reprodukčních orgánů ptáka, což nám napoví, jestli někdy dojde k rozmnožování nebo ne, případně jestli pták nemá nějakou vadu. Avšak nyní, když jsou k dispozici neinvazivní metody a testy DNA jsou spolehlivé, určitě se doporučuje používat především tyto metody.
11
9. Sestavování chovných párů Potenciálně nejriskantnějším obdobím v životě papoušků je okamžik, kdy mění domov nebo dostanou nové společníky. Mnoho chovatelů, především ti, kteří mají ještě málo zkušeností, tato nebezpečí zanedbávají a mnoho jejich ptáků může v této době zbytečně uhynout v důsledku zranění nebo stresu. Nikdy nelze předpovědět, co se stane, když umístíme dva ptáky do jedné klece. Nejtěžším obdobím při kombinování samců a samic je doba, kdy hormony „běží na plné obrátky“ a sameček se velmi snadno podráždí, například na začátku chovné sezóny. Nejlepším obdobím pro přemístění agresivního ptáka je doba přepeřování, kdy je pták, co se týká pohlavní aktivity, v jakémsi klidovém období. Při kombinování dvou ptáků je potřeba nejen štěstí. Chovatel by měl vědět něco o předchozím životě obou ptáků, ale tyto informace nejsou často k dispozici. Většina ptáků má zavedenou hierarchii. Když do voliéry přidáme nového ptáka, může ho některý ze starousedlíků ihned napadnout, přičemž třeba ani nemá v úmyslu ho zranit, nýbrž chce mu dát jen najevo, že se musí zařadit do hierarchie na nižší příčku. Musí se ovšem umět rozlišovat mezi hierarchickou dominantností a úmyslným ubližováním.
I.
Základní opatření snižující riziko zranění na minimum
1. Zpočátku jen sousedé
Nově zakoupeného ptáka umístíme na několik dní, v případě nutnosti i na několik týdnů, do vedlejší prázdné voliéry či klece. Je dobré pozorovat jejich reakce a v případě, že se budou pokoušet navazovat navzájem fyzický nebo zvukový kontakt, můžeme je zkusit k sobě pustit. 2. Obrana teritoria Pokud některý z ptáků již dříve obýval nějakou voliéru jako vlastní území, nesmíme umístit nový pár do této voliéry. Původní obyvatel ji bude i nadále považovat za své území, které musí bránit proti vetřelcům.
12
3. Další miska na krmení Než ptáky umístíme do společné voliéry, měli by být oba sytí. Misky se krmivem ze začátku umístíme na dvě místa. Dominantní pták se bude možná pokoušet misku s krmením bránit a druhému ptáku nedovolí se nakrmit. Bylo by špatným začátkem vztahu, kdyby byl níže postavený pták v ustavičném stresu. Pokud se může nakrmit, aniž by se cítil ohrožen, bude se chovat sebejistěji. Nervózní pták bude také s větší pravděpodobností napaden. Během prvních měsíců po společném umístění můžeme používat krmivo nebo pamlsky k odvrácení pozornosti agresivního ptáka. 4. Pečlivý dozor Ptáky bychom měli umístit do společné voliéry či kleci v době, kdy můžeme být celý den poblíž. Dát dva ptáky k sobě, pak odejít a doufat, že všechno dobře dopadne, je velmi nezodpovědné. Např.: sameček amazoňana, který již usmrtil jednu samičku, byl zapůjčen k chovu. Spolu s novou samičkou byl umístěn do jedné voliéry a chovatel pak na chvíli odešel. Po návratu našel již samičku mrtvou. Nově sestavený pár bychom měli alespoň hodinu neustále pozorovat a mít po ruce síťku. V následujících hodinách bychom ho měli pozorovat každých několik minut. 5. Sérioví vrazi Je důležité si rozmyslet, zda chceme převzít ptáka, který už nějakého svého partnera usmrtil, pokud neexistují zvláštní okolnosti. V případě zmíněného amazoňana neexistovalo žádné ospravedlnění. Samečci, kteří již jednou zabíjeli, to pravděpodobně udělají znovu, pokud útok nebyl zapříčiněn člověkem, který se o ně staral. Například jeden pár vzácného alexandra šedého, který byl již dvanáct let pohromadě, byl na půlhodinovou přepravu uzavřen do přepravky. Samička během cesty usmrtila samečka (jedná se o druh, kde je dominantní samička). Pokud je přepravován pár větších papoušků, nesmíme nikdy umísťovat oba ptáky do jedné přepravky. Vlastníme-li ptáka, který již zabíjel, je nejlepší ho poslat do „důchodu“. 6. Agrese Pokud zpozorujeme jakékoliv známky agrese mezi samcem a samicí v prvních minutách po jejich sloučení, nesmím je v žádném případě ignorovat. U některých ptáků, jako např. u jihoamerických papoušků, je počáteční agrese normálním způsobem projevování dominance. Pokud je dominance nastolena při konfrontaci, 13
která netrvá více než několik vteřin, může se stát, že se již v budoucnu nevyskytnou žádné problémy. Pokud se však projeví další agrese, nenecháme ptáky bez dozoru. Buď umístíme agresora do klece téže voliéry, nebo se je budeme muset hlídat se sítí, abychom v případě útoku izolovali útočníka. 7. Potenciální kamarád nebo vetřelec Pokud máme dva ptáky téhož pohlaví a získáme jiného ptáka opačného pohlaví, nikdy neumisťujeme nového ptáka do voliéry k oběma starším. Dva ptáci téhož pohlaví mohou mít párovou vazbu, která může být stejně silná jako u skutečného páru; na nováčka by mohli zaútočit jako na vetřelce. Všechny tři ptáky můžeme umístit do zvláštních klecí, s nováčkem uprostřed, aby mohl dát najevo své preference. 8. Krátkodobé odloučení Pokud musí být pták odloučen od partnera např. v důsledku nemoci, mohl by být napaden při pozdějším návratu do voliéry. Pokud byl vyjmut níže postavený pták, dominantní pták by měl být umístěn na dva či tři dny do klece ve voliéře. Velmi snadno vznětliví ptáci pravděpodobně začnou při opětném shledání útočit. Někdy se zdá, že je toto chování vyvoláno spíše rozrušením než zlým úmyslem.
14
10.
Páření mladých ptáků
Mladé ptáky lze umístit dohromady velmi brzy. Je pro ně důležité, aby vyrůstali ve společenství a naučili se správnému chování typickému pro svůj druh. Pokud jsou umístěni tam, kde mohou vidět dospělé ptáky svého druhu, hodně se naučí pozorováním. Společné umístění dvou ptáků by se mělo uskutečnit v kleci nebo ve voliéře, v níž nebyl předtím ani jeden z nich. To je obzvlášť důležité u dospělých, které je nejlepší předem umístit do bezprostřední blízkosti každého zvlášť a potom teprve do společné voliéry. Mohou se o sebe ihned začít zajímat, nebo se navzájem ignorují. Největší zájem většinou projevují hejnoví ptáci, kteří byli nějakou dobu sami. Touží totiž po společnosti příslušníků svého druhu. Použití bývalých domácích mazlíčků k chovu může být spojeno s celou řadou problémů. Nejlepší je přenechat to zkušenému chovateli, který si dokáže lépe vysvětlit jejich chování. Pokud uděláme chybu, může se stát, že během několika vteřin nešťastný ochočený papoušek přijde o život, nebo se sám stane zabijákem. Doporučuje se opatrné seznamování, které může trvat i několik týdnů. Totéž platí, když umístíme mladou samičku k mladému samci.
15
Podněty k rozmnožování
11.
Pokud jsou dva stejné nebo příbuzné druhy chovány blízko sebe, mohou zvuky páření jednoho páru povzbudit další páry. Takovou zkušenost má Ricardio Valentin, ředitel chovatelského zařízení Rio Abajo pro kriticky ohrožené amazoňany portorické. Napsal, že tyto zvuky ovlivnily hormonální hladinu několika párů v roce 2013, a následně snesla skupina téměř patnácti párů ve stejném týdnu vejce – šlo o neslýchanou událost. Během tří týdnů sneslo vejce 31 párů. Některé druhy se ani nepokusí hnízdit, dokud není splněna některá zásadní podmínka, kterou k rozmnožování potřebují. Například lorikulové se do páření nepohrnou, dokud nedostanou zelené rostliny, z nichž mohou odtrhávat listy. Stejně jako agapornisové si i lorikulové zastrkávají listy do peří na zádech a nosí je do kmenových či hnízdních budek, které jimi téměř vyplní. Některé samičky si zastrkávají listy do peří na hrudi. Většina chovatelů lorikulů také zjistí, že tito ptáci potřebují podněty od jiných ptáků stejného druhu ve stejné voliéře, nebo ve voliéře sousedící. To platí i pro mnoho jiných druhů papoušků, ale u agresivnějších druhů, jako jsou např. amazoňané, je to přesně
naopak.
amazoňanů
Přítomnost
někde
v blízkosti
dalších může
způsobit, že budou bránit své území nebo hnízdní budku a nebudou se věnovat samičce. To je důvod, proč někteří chovatelé zakrývají prostory s hnízdní budkou, nebo používají voliéry s částečně vyplněnými bočními stěnami.
16
12.
Minimální rozměry chovných klecí a voliér
Chov ptáků se v několika posledních desetiletích hodně vyvíjí, přičemž mnoho novinek a produktů ho usnadňuje. Nicméně z pohledu ptáků se nezdá, že bychom udělali nějaký významný pokrok ohledně kvality jejich života. Snad nejhorší ze všeho je velikost chovných klecí a voliér, které se postupem času nepochybně zmenšily. Mnoho druhů je chováno v klecích, které by se před několika desítkami let považovaly za naprosto nevhodné. Příliš mnoho chovatelů si bohužel pokládá otázku: kolik klecí/voliér mohu namačkat do prostoru, který mám k dispozici. Ptáci chovaní v příliš malých voliérách/klecích se nemohou přirozeně projevovat, nebo v mnoha případech nemohou dělat nic jiného, než jen poskakovat z bidýlka na bidýlko. Vidět většího ptáka v takových podmínkách je opravdu zneklidňující. Schopnost létat je ten nejinstinktivnější a nejnezbytnější způsob chování papoušků a většiny ostatních ptáků. Zkuste si představit, jaké to je být ptákem v prostoru, který neumožňuje létání – nebo ne víc než jedno mávnutí křídly mezi dvěma bidýlky umístěnými blízko sebe. Takový papoušek nemůže vybít energii, dokonce ani patrně nemá možnost mávnout a zatřepat křídly, což hraví papoušci rádi dělají, a jeho zdravotní stav bude v dlouhodobém horizontu ohrožen. Stejně jako vede obezita ke zkrácení délky života u lidí. V Německu jsou např. stanoveny minimální rozměry klecí. Totéž platí i ve Švýcarsku, kde tudíž papoušci nejsou téměř nikdy nabízeni k prodeji ve zverimexech. V této zemi zákony současně nařizují, že všechna společenská zvířata, od ptáků až po drobné savce, jako jsou např. morčata, musí mít společníka. Pokud by byla minimální velikost klecí zakotvena v zákoně, byl by to první krok na cestě ke zlepšení zdraví a pohody papoušků. Navíc by takové opatření mohlo snížit nadměrný chov některých nejběžnějších druhů, které se prodávají za velmi nízké ceny, protože je jimi trh zaplaven.
17
13.
Hnízdní budky
Když se blíže podíváme na konstrukční plány hnízdních budek pro papoušky, mohlo by se zdát, že jsou standardizované, snad kromě budek pro ary, jako by měly všechny druhy podobné potřeby. To samozřejmě není pravda, i když základní konstrukci budek akceptuje mnoho druhů. Upřímně řečeno, pokud mají papoušci opravdu chuť vyvést mladé, dokázali by si snad vyhrabat doupě v zemi, kdyby hnízdní budku k dispozici neměli. Při sestavování nebo výrobě hnízdní budky pro určitý druh se musíme snažit dodržet dvě zásady: budka musí být taková, aby ji ptáci akceptovali, a musí být praktická k zavěšení, snadné kontrole a jednoduchému čištění. To platí též pro přírodní hnízdní budky z kmenů stromů. Pro praktické používání jsou důležitá kontrolní dvířka po straně; snímatelný poklop sám o sobě nestačí. Kontroly hnízdních budek by se měly provádět vždy v té výši, na níž se také pohybují ptáci; nic nevyvolá u ptáka větší paniku než pohyby shora nebo nad ním; v panice může rozbít vajíčka nebo pošlapat mláďata. V každém případě jsou tedy nutná dvířka ve výši hnízda, abychom mohli vyměňovat hnízdní materiál, kontrolovat snůšku a v případě nutnosti vejce nebo mláďata vyjmout. Přestože by některým druhům přišly vhod i mnohem větší hnízdní budky, kdyby si mohly vybrat, většina z nich to neudělá. To se může stát, i když bude hnízdní budka mít příliš velký vstupní otvor. Ten by měl být jen tak velký, aby jím pták mohl sotva proklouznout. Zřejmě právě toto hledisko rozhoduje největší měrou o tom, zda ptáci budku akceptují, nebo ne. Například v chovném centru parku Palmitos žil pár amazoňanů černouchých, který se nikdy nepokusil o hnízdění. Tento druh je v chovech papoušků velmi vzácný. Hnízdní budku měl přiměřenou, ale její vstupní otvor byl pro tento malý druh amazoňanů příliš velký. Otvor měl průměr asi devět centimetrů. Přes vstupní otvor bylo umístěno prkno, které snížilo vstupní otvor na 6,5 cm. Poté se hnízdní budka ptákům okamžitě zalíbila a ještě v témže roce vyvedli svá první mláďata. Ve volné přírodě příležitostí ke hnízdění pro papoušky stále ubývá, protože jsou káceny vzrostlé stromy. Proto mnoho druhů hnízdí v malých dutinách, nebo dokonce 18
na neobvyklých místech, jako například ve sloupcích plotů. V Jižní Americe používají taková místa např. papoušíčci vrabčí a podobně je tomu u papoušků v Austrálii.
I.
Vletový otvor
Někteří chovatelé afrických papoušků a jiných druhů našli způsob, jak zvýšit přitažlivost hnízdních budek pro samičky, které do nich dříve odmítaly vlézt. Upevnili na vchod do budky krátký provrtaný kmen stromu nebo trubku. V mnoha případech má stejné účinky i malý tunel ze dřeva. Lze na něj také připevnit kůru, aby vypadala lákavěji. Tento druh hnízdní budky byl s úspěchem použit i u papoušků žlutoramenných. V přírodě si vyhrabávají hnízda do obrovských termitích hnízd; ve voliérách dávají mnozí z nich přednost tunelu nebo velmi malému vchodu.
14.
Snůška a líhnutí mláďat
Kolik času uplyne mezi pářením a snůškou vajec? To se podle druhu pohybuje mezi deseti až dvaceti dny. U menších druhů, jako např. agapornisů, to trvá přibližně deset dní, ale u velkých kakaduů a arů jsou to skoro tři týdny. Stejné období uplyne, pokud hnízdění nemělo úspěch, protože byla vejce odejmuta či je samička rozbila, do snesení prvního vejce následující snůšky. Než začne samička se snůškou, stráví obvykle delší dobu v hnízdě. Mnoho ptáků žvýká nové hobliny na velmi jemnou konzistenci. Zatímco některé samičky připravují hnízdo jen několik týdnů, může toto období u některých druhů trvat i podstatně déle. U papoušků šedohlavých to trvá i pět týdnů. Když samice opustí hnízdo, můžeme se podívat po stopách, které nasvědčují, že bude brzy snášet. Velice smutné pak je, když samička snese vejce na bidýlku. Vejce spadne na zem a rozbije se, nebo přinejmenším poškodí. Dokonce i když vypadá nepoškozené, není pravděpodobné, že by se z něj vyklubalo mládě. To se však většinou stává jen u prvního vajíčka samičky a pak už se to neopakuje. 19
Co však můžeme dělat, když se to stalo zvykem? Pokud samička nikdy nevlétne do hnízdní budky, znamená to, že se jí nelíbí, takže jí musíme nabídnout jiné hnízdní možnosti. Existují ale některé samičky, které nikdy neopouštějí hnízdo, kromě okamžiku, kdy chtějí snést vajíčko na bidýlku. Tento problém se většinou řeší tak, že se dá do hnízda neoplozené vajíčko jiného páru. To přiměje samičku snést své další vajíčko vedle něj. Někdy si arové, papoušci šedohlaví i jiné druhy berou do hnízda celé ořechy nebo kameny a sedí na nich spolu s vejci. Pokud kámen nemá ostré hrany, nemusíme se tím zneklidňovat.
I.
Povinnosti při inkubaci
U většiny druhů papoušků sedí na vejcích jen samička, přestože samec rovněž tráví v budce u partnerky hodně času. Sameček přejímá sezení na vejcích jen zřídka, pokud samička na krátkou dobu opustí hnízdo. To obvykle dělá dvakrát denně. Některé samičky ovšem opouštějí hnízdo při sebemenším vyrušení. To dělají i krotcí papoušci, kteří chtějí pozdravit své člověčí kamarády. V obou případech bychom měli omezit návštěvy voliér na minimum a hnízdní budky bychom měli izolovat od vnějšího světa. Velmi zajímavý příběh, který vylíčil Robert Lynn ze Sydney, se týká kakadua palmového, jehož samička zadržovala vejce. Nakonec po třech dnech vejce snesla, ale byla příliš slabá na to, aby na nich seděla. Sameček si sedl do hnízda místo ní a seděl na vejcích celý týden – ve dne v noci – dokud se samička nezotavila. Z voliéry ji nevyndali a přežila jen díky teplotě, která byla hodně vysoká. Poté se samička během dne střídala se samečkem a v noci seděla na vejcích sama. Případný problém během sezení na vejcích může být i neochota samečka nakrmit samičku. V takových případech opustí většina samiček hnízdo a bude se krmit sama, nicméně může se stát, že sameček bude chtít zahnat samičku zpět do hnízda. Pro takovou situaci se našlo řešení: umístit každý den do hnízdní budky nový klásek prosa, aby se mohla samice najíst, zatímco sedí na vejcích. Samečka z voliéry
20
vyjmout nemůžeme, protože bychom ho nemohli vrátit zpět, až se mláďata vylíhnou – chtěl by se pářit se samičkou.
II.
Neoplozená vejce
Produkce neoplozených vajec je docela běžná, a dokonce se vyskytuje i ve volné přírodě. Existuje pro ni mnoho důvodů, a tak je obvykle obtížné stanovit příčinu. Mezi nejpravděpodobnější důvod: 1. Samička a sameček se nedostanou do fáze páření ve stejnou dobu. 2. Sameček a samička se vzájemně nesnáší. 3. Jeden nebo oba ptáci jsou příliš staří nebo mladí. 4. Jeden nebo oba ptáci mají nadváhu. 5. Papoušci mají nesprávnou stravu, ve které eventuálně chybí důležité minerály nebo vitamín E nebo která je příliš bohatá na potraviny, jež způsobují obezitu. 6. Jeden nebo oba ptáci mají nějaké skryté onemocnění. 7. Sameček byl ručně odchován, tudíž neví, jak se správně chovat při namlouvání nebo páření. 8. Samička tráví příliš času v hnízdní budce, takže sameček nemá možnost oplodnit vejce.
III.
Povinnosti při hnízdění
U většiny druhů papoušků sedí na vejcích jen samička. Pouze u některých se samičky a samečci dělí o tuto povinnost přibližně stejným dílem. Tyto výjimky se týkají korel, kakaduů a loriů rodů Charmosyna a Vini.
21
IV.
Doba inkubace
Doba inkubace se liší podle druhů a okolností. Může být ovlivněna teplotou okolí, velkou snůškou, kdy nejsou všechna vejce stále stejně zahřívána, a v neposlední řadě i situací, kdy samička začne se zahříváním teprve po druhém, třetím, nebo dokonce pátém vejci. U loriů rodu Charmosyna, jako například u charmozinů papuánských a charmozinů červenobokých, se začíná se zahříváním teprve několik dní po druhém ze dvou snesených vajec. Někdy ptáci vajíčka dokonce na několik dní zahrabávají. Nesmí se odebírat! Neznamená to, že by se o ně nestarali! Skutečné sezení na vejcích trvá 24 až 25 dní, ale mláďata se nevyklubou před 30. až 32. dnem po snůšce. Za hodně teplého počasí může embryo růst o něco rychleji než normálně, což může dobu inkubace o den zkrátit. V horkém podnebí, kde je teplota vyšší než normální líhňová teplota, samička někdy opouští hnízdo a usedá venku. Tím se nemusíme zneklidňovat. Vrátí se, jakmile teploty poklesnou. Pokud ovšem takové teploty trvají déle, mohou způsobit úhyn embryí.
15.
Odchov a počátky létání
Během odchovu je nesmírně důležité vědět, co se děje v hnízdní budce. Kromě několika velmi vzácných výjimek je naprostý nesmysl tvrdit, že by kontrola hnízdní budky mohla způsobit katastrofu. Existuje tolik situací, kdy je zásah důležitý pro blaho nebo přežití mláďat. Poměr činí pravděpodobně sto ku jedné, ale někdy bývají některé páry vůči kontrolám hnízda citlivé, a proto mohou mláďata usmrtit nebo zmrzačit. V takových případech bychom do hnízdní budky měli zabudovat malou kameru. Kamery používá stále více chovatelů. S jejich pomocí lze získat úžasné množství různých informací o procesu odchovu a chování jednotlivých párů. Jak přesně se klube mládě? Koncem doby inkubace se ve vejci vytvoří kysličník uhličitý; to stimuluje klubací sval v šíji ke 22
kontrakci. Mládě pak prorazí vzdušnou komoru vaječným zubem, což je malé prodloužení na horní části zobáku. Pak může dýchat a stahovat svaly v podbřišku; tyto pohyby stahují žloutkový vak do podbřišku. Když má mládě ve vejci špatnou polohu, nebude pravděpodobně schopno vyklubat se samo. Špatná poloha se častěji objevuje u vajec, která byla v umělé líhni; je výsledkem nesprávné teploty či vlhkosti vzduchu nebo nesprávného obracení; může být způsobena i nedostatkovou výživou rodičů, v jejímž důsledku se vytvořila tenká nebo defektní skořápka.
I.
Když rodiče rozbíjejí či otevírají vejce
Některé nezkušené a nervózní páry otevírají vejce, když se začne ozývat mládě. To se děje přibližně 24 až 48 hodin předtím, než by se mělo vyklubat. Tento krok bohužel většinou stojí mládě život. Někteří ptáci totiž přitom mládě zabijí. Příkladem je jeden pár neofém tyrkysových. Samička snesla pět vajec, z nichž se mláďata zřejmě vyklubala 21. den. Majitel si poznamenal, že jedno z mláďat bylo ještě napůl ve skořápce a druhé bylo nalezeno mrtvé během klubání. Všechna tři zbylá byla nalezena ve fetální poloze. Tato poloha je důkazem toho, že se nevyklubala, nýbrž že vejce otevřel jeden z rodičů. Ptáci to dělají dost často, když se mláďata nevyklubou v určený čas nebo když začnou s klubáním a pak uhynou. Pokud byla ve fetální poloze, namohla se vyklubat sama, protože by nebyla bývala schopna naklovnout skořápku.
II.
Úhyn mláděte v hnízdě
Někteří chovatelé dávají vinu svým papouškům, když najdou v hnízdě mrtvé mládě. V devíti případech z deseti by však měli vinit sami sebe. Podle zkušeností je většina papoušků dobrými rodiči, pokud jsou chováni ve správných podmínkách, v jejich okolí není nic, co by je stresovalo, a též dostávají vhodné krmení. Uvedu několik situací, kdy mláďata umírají nebo je rodiče opouštějí.
23
Velmi pravděpodobným důvodem by mohlo být, že jsou zvířata nemocná, přičemž obvykle trpí bakteriální či plísňovou infekcí, především candida albicans. Pokud mají infekci rodiče, přenesou ji téměř jistě i na mláďata. Lehký stupeň infekce se na vzhledu dospělého ptáka neprojeví a nemusí bezprostředně ohrozit jeho život. Přestože mláďata ve vejci mají určité protilátky, jsou účinné jen krátkodobě. Imunitní systém mláděte ještě není rozvinutý, takže mírná infekce, která dospělého ptáka neusmrtí, bude pro mládě smrtelná. Proto je tak důležité, aby byli chovné páry naprosto zdravé. Infekce kandidy se mohou přenášet na mláďata. Plíseň by se mohla rozmnožovat při horkém a vlhkém počasí v hnízdní budce; ale kandidóza je častější u ručně odchovaných mláďat než u těch, které odchovali rodiče. Při horkém počasí se musíme mít na pozoru před čmelíky. Tito roztoči, pijící krev, sídlí v hnízdních budkách a přiživují se na mláďatech. Když zamoření dospěje do vážných
rozměrů,
mláďata
začnou
trpět
chudokrevností
a
umírat.
Pokud
kontrolujeme neopeřená mláďata, musíme si všímat malých tmavočerných bodů. Čmelík nám může přeběhnout i po ruce. Pokud jsou mláďata chudokrevná, budeme je možná muset vyjmout k ručnímu odchovu. Musíme se ujistit, že nemají roztoče, a v žádném případě je nesmíme přidat k jiným mláďatům nebo do dřevěné umělé líhně. Stačí, aby přežil jeden nebo dva roztoči, aby se usídlili v prasklinkách líhně a začali snášet vajíčka. Dalším důvodem úhynu mláďat v hnízdě je nedostatečná výživa. Pestrá a výživná strava je velmi důležitá. Během odchovu by ptačí rodiče měli dostávat krmení dvakrát nebo třikrát denně. V evropských zemích má mnoho papoušků mláďata během studených nebo mrazivých ročních období. Většině papoušků z tropických zeměpisných šířek však chybí instinkt, který by je přiměl zahřívat mláďata i po dosažení určitého věku. Příkladem jsou alexandři a jiné druhy, které snášejí vejce na počátku roku. Když najdeme brzy ráno v hnízdě mrtvá mláďata s naplněnými volátky, může být příčinou jejich úhynu podchlazení. Není vhodné přejímat do ručního odchovu ptáky, které chceme použít jako chovnou rezervu, takže zbývá již jen alternativa vytápěného chráněného prostoru nebo zahřívací desky pod hnízdní budkou.
24
Někdy neplatí žádný z výše uvedených předpokladů, a přece rodiče mláďata opustí. Může to být proto, že seděli na vejcích příliš dlouho a bez přerušení, takže ztratili zájem o odchov mláďat. Pokud samička během odchovu tráví hned na počátku více času mimo hnízdo, může se s ní sameček zase začít pářit. Pak se vrátí do hnízda, aby se připravila na další snůšku, a přitom usmrtí mláďata, která jsou již v hnízdě. Než k tomu dojde, vyjme už pozorný chovatel mláďata z hnízda a postará se o ně sám. Papoušci bývají z usmrcování mláďat obviňováni často neprávem. Mláďata umírají z přirozených příčin a pak je rodiče teprve rozkoušou; to je přirozený instinkt úklidu hnízda. Nebo se stane, že jsou mláďata nalezena mrtvá s pokousáním na hlavě, zobáku a křídlech. K tomu mohlo dojít před smrtí i po ní. Zdá se, že se někdy nezkušený pták pokouší mrtvé mládě krmit. Existují ovšem i situace, kdy jsou mláďata zabíjena úmyslně, a není to následek ani lidského vměšování. Důvodem může být nezkušenost obou rodičů; místo vejce se najednou v hnízdě s pískotem mele něco růžového. Může to být považováno za cizí předmět. V mnoha případech jsou pak mláďata z dalších snůšek odchována již bez problému. Pokud je na druhé straně čerstvě vyklubané mládě usmrceno rozrušenými a agresivními ptáky, bude výsledek vždy stejný, když nepředáme vejce do péče jiných ptáků. Při další příležitosti můžeme jejich reakce otestovat znovu tím, že vejce vyměníme za nějaké jiné vejce běžného druhu, pokud se jedná o cenný druh. Ale když je mládě rovněž usmrceno, nebyla by již třetí šance rozumná.
III.
Období počátku létání
Stejně jako jsou mladí ptáci v přírodě ve značné míře nechráněni, když opustí hnízdo, jsou v takové situaci i papoušci chováni ve voliérách. V tomto období je potřeba ptáky často a pečlivě pozorovat. Některá mláďata, zejména neofémy a další australští papoušci, jsou velmi nervózní, když opouštějí hnízdo, proto by se lidé měli pohybovat v jeho okolí opatrně. Chovatelé, kteří mají páry ve venkovních voliérách, umisťují na konec voliéry větve, aby papoušci nelétali do pletiva a nezranili se. Smrtelné zranění totiž nejsou u nich nic neobvyklého. Proto někteří chovatelé neofém 25
raději používají voliéry kratší než dva metry. Některé problémy, které se neprojevily, dokud byla mláďata ještě v hnízdě, se ukáží, jakmile hnízdo opustí.
IV.
Oslabená mláďata
Někdy si nevšimneme, že s mládětem není vše v pořádku, dokud neopustí hnízdo. Nemocné či zraněné mládě nemá cenu vracet do hnízda. Musíme ho odchovat ručně. Pokud možno, poradíme se o jeho nemoci s veterinářem. Mláďata, která byla vyjmuta z hnízda v době, kdy již byla ve věku opuštění hnízda, bývají obvykle hodně nervózní, takže i ruční krmení bude dosti obtížné.
16.
Kroužkování uzavřenými kroužky
Uzavřené kroužky jsou tou nejjednodušší metodou, jak identifikovat jednotlivé ptáky v chovu. Rovněž se používají mikročipy, ty ale většinou z hlediska bezpečnosti, pokud se obáváme, že by mohl ptáka někdo ukrást. Pro chovatele, kterým jde jen o to, aby mohli každého ptáka identifikovat, jsou nejpraktičtější metodou uzavřené kroužky, protože jen málokterý chovatel je ochoten si koupit scanner, který je nutný ke čtení mikročipů. A občas není ani co číst. Mikročip někdy opustí tělo ptáka, nebo tam změní polohu. Proto je pro většinu chovatelů nejoblíbenější metodou označování právě kroužkování. Otevřené kroužky nejsou pro papoušky tak praktické, protože pták může působit na kroužek zobákem jako pákou a pochroumat si nohu. Kroužkování uzavřeným kroužkem je důležité i proto, že chov papoušků je dlouhodobá záležitost. V současné době, kdy už nejsou u mnoha druhů k dispozici ptáci odchyceni v přírodě, se genofond zmenšuje. Pouze když bude možno dospělé ptáky identifikovat, budeme si moci být jistí tím, že nebudeme pářit příbuzné ptáky.
26
Metoda kroužkování
I.
Všichni praváci obvykle drží mládě v levé ruce a kroužkují jeho pravou nohu. Kroužek přetáhneme přes tři nejdelší prsty. Potom ho posunujeme tak daleko, až dosáhne ke čtvrtému prstu. Většinou je zapotřebí tento prst opatrně protáhnout kroužkem pomocí párátka nebo zašpičatělé zápalky. Během vývoje mláděte existuje určité období, kdy se kroužkování provádí snadno. Pokud se do něj pustíme příliš pozdě, nemůžeme už mládě okroužkovat správnou velikostí kroužku. Která velikost je ale správná? Kroužek nesmí být příliš těsný, aby ptáka neškrtil. Mezi nohou a kroužkem by také nemělo být příliš mnoho místa, protože pak by byl kroužek nebezpečný. Pokud je meziprostor příliš velký, mohl by se pták například zachytit o drobnou větvičku nebo prodloužený dráp. Když je kroužek tak velký, že by jej bylo možno dospělému ptáku stáhnout, je to nejen nebezpečné pro ptáka, nýbrž i bezcenné jako důkaz toho, že pták byl odchován v lidské péči. Proto je velmi důležité použít kroužek, správné velikosti a znát věk a datum, kdy bychom měli ptáka kroužkovat.
II.
Druh papoušků a velikost kroužků v mm
Agapornis škraboškový
4,5
Korela chocholatá
5,5
Alexandr rudohlavý
5,5
Kakariki rudočelý
4,5
Alexandr čínský
9,5
Lori horský
6,5
Ara arakanga
12
Lorikul korunkatý
3,8
Ara ararauna
14
Mníšek šedý
6
Ara zelenokřídlý
16
neofémy
3,8
Ara hyacintový
18
Papoušek zpěvavý
4,5
Aratinga zlatý
6,5
Papoušek
Aratinga kaktusový
5
žako
Barnard zelený
6,5
Rosala Pennantova
6
Kakadu molucký
14
Rosela žlutohlavá
5,5
Pyrura hnědouchý
5
27
šedý
- 11
17.
EEP Chovatelé by měli znát existenci EEP, což je Evropský chovný program pro ohrožené druhy. Tento program iniciovaly zoologické zahrady pro ohrožené druhy s cílem dokumentovat zbylé stavy ptáků těchto druhů a vést jejich chovné knihy. Chovné knihy jsou zveřejňovány v pravidelných intervalech; jsou na nich uvedeny všechny zoologické zahrady a soukromí majitelé, kteří mohou rovněž zůstat v anonymitě, a počet jedinců určitého druhu, kteří jsou chováni a kteří vyvedli mladé. Od těch, jež se tohoto programu účastní, se očekává, že budou svá mláďata nabízet ostatním členům, než je nabídnou zájemcům, kteří nejsou členy. Ti, kteří mají vážný zájem o chov ohrožených druhů, tak mají lepší možnost vyhledávat ptáky a sestavovat nové páry. Další výhodou je, že registrace je důkazem toho, jak dlouho má chovatel tento ohrožený druh ve vlastnictví. To může být velmi důležité pro případ, že by se v budoucnu zákony ještě zpřísnily.
18.
Chov mutací
U některých snadno rozmnožitelných druhů papoušků, jako jsou například alexandr malý, agapornisové, korely, papoušci zpěvaví, aymary a pyrura zelenolící se vyskytlo mnoho mutací, které jsou již zavedené. Ty, které existují už dlouho, mají nižší cenu, ale za nové mutace jsou obvykle požadovány vysoké částky. Mnoho chovatelů se proto soustředí výlučně na mutační chovy. Dalo by se to označit téměř za zvláštní odvětví chovu ptáků. Někteří chovatelé jsou doslova posedlí snahou o vyšlechtění různých barev a kombinací mutací v jednom hnízdě a vzrušujícím pomyšlením na vytvoření pokud možno zcela nové mutace. Při tom je dvojnásob důležité kroužkovat mláďata a vést si o nich záznamy pro případ, že bude zapotřebí rekonstruovat genetický postup vzniku každého ptáka. Je třeba si uvědomit, že mutační jedinci s červenýma očima jako mutace –ino a plaví ptáci mnohdy špatně vidí.
28
Korela chocholatá
I. Přírodní
straka
perlová
lutino
Albíno
29
II.
Papoušek zpěvavý Přírodní
lutino
opalín
Modrý
Oranž
30
III.
Rosela pestrá
Přírodní
červená
červená skořice
rubíno
lutino
31
IV.
Alexandr malý
Přírodní
modrý
lutino
32
19.
Resumé
In my coursework, I focused on breeding parrots. I introduced my experience in breeding and several problems of breeding parrots. I explained, how to start breeding these very popular kinds of birds, how to prepare suitable breeding pairs. I showed the problem of unfertilized eggs and illnesses that can endanger the breeding. I mentioned some breeding facilities, mating, nesting and rearing the young. I also showed several parrot species suitable for beginners.
20.
Závěr
V téhle ročníkové práci jsem vám představil základy o chovu papoušků. Ukázal jsem nejvhodnější druhy papoušků pro začátečníky a popsal jsem, že chov papoušků není jen tak jednoduchý. Popsal jsem tu nejzákladnější problematiku chovu, chovné zařízení, hnízdění a odchov mladých ptáků a nejzákladnější mutace. S chovem papoušků nemám v plánu nikdy skončit. Postupem času bych chtěl mít náročnější a větší druhy papoušků. Mám v plánu postupně postupovat na vyšší úroveň. Nejnovější druh papouška mám v plánu kupovat na příští rok první pár alexandrů. I když chovám papoušky již pár let, jsem teprve na začátku.
21.
Zdroje
Rosemary Low, Chov papoušků – chovatelská příručka, odborná spolupráce – Ladislav Žoha a Jan Sedlák, nakladatelství Dona s.r.o., 2015 Vlastní zkušenost Obrázky: Google obrázky http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/files/252/18135.jpg http://www.kakariki.wz.cz/zlutykakar.jpg http://ksz.agrobiologie.cz/okrasptactvo/foto/mniseksedy/ms1.jpg http://data6.superhry.cz/TSO_40e1f8z/800/017/17824-800.jpg
33
http://chovamepapagaje.wbl.sk/aym.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/92/Alexandrine_parakeet_3.j pg/510px-Alexandrine_parakeet_3.jpg https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRjU8hzVf4EdQqBCGN9mTX0R0sYnxcexuE5bKcHXd3GmrzWJNlDw http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Psephotus_haematonotus_Yarra_River,_Victoria,_Australia-8a.jpg http://www.ararauna.cz/wp-content/uploads/2013/03/Rosela%C5%BElutol%C3%ADc%C3%AD.jpg http://ptacci.net/obr/atlas/max/399.jpg http://www.gamepark.cz/pictures/00/08/77/87769.jpg http://www.chovzvirat.cz/images/clanky/73/73_lip09g_middle.jpg http://www.ifauna.cz/images/mforum-foto/foto/201109/4e82ff585e576.jpg http://www.chovpapousku1.estranky.cz/img/picture/2/a.aaa.jpg http://www.biolib.cz/IMG/GAL/114895.jpg http://www.jpl.cz/files/img_products/13009.jpg http://www.biolib.cz/IMG/GAL/167337.jpg http://www.ararauna.cz/wp-content/uploads/2012/04/Papou%C5%A1ekkapsk%C3%BD.jpg http://www.biolib.cz/IMG/GAL/128464.jpg http://files.ptaci.webnode.cz/system_preview_detail_200000080-4f3875032fpublic/papou%C5%A1ek%20kr%C3%A1lovsk%C3%BDasistovan%C3%A9%20l%C3%ADhnut%C3%AD.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cf/Cockatielmale.jpg/270pxCockatielmale.jpg
34
http://zaloha.zoozlin.eu/files/images/sm_okaf3vn_korela-chocholata-330.jpg http://img.xinzerce.cz/d/zvirata/88580623-prodam-korelu-perlovou-1373570193obr2.jpg http://zvierata.nabazare.sk/data/att/44370_obr1.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Psephotus_haematonotus_Yarra_River,_Victoria,_Australia-8a.jpg http://papousek.unas.cz/druhy_other_files/papzpevavy_lutino.jpg https://www.kubin.cz/obr/zpev03.jpg http://www.ifauna.cz/mdiskuse/foto/445259c0ba6cd.jpg http://www.ifauna.cz/images/mforum-foto/foto/201202/4f4bf888f040e.jpg http://papousek.unas.cz/druhy_other_files/rosela_pestra_cervenaforma.jpg http://ptacci.net/obr/atlas/max/399.jpg http://papousci.euweb.cz/fotochov/rosela1.jpg http://papousek.unas.cz/druhy_other_files/rosela_pestra_mutacerubin.jpg http://papagaye.wbs.cz/ds2091_rosela_pestra___lutino___original.jpg http://files.papouscizdar.webnode.cz/system_preview_detail_2000011148320f8514f/alexandr%20mal%C3%BD%202.jpg http://www.ipapousci.com/uploads/inzeraty/cfcd208495d565ef66e7dff9f98764da8109 1088755056.JPG
35
36
37
