Bakalářská práce Fragmenty

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Bakalářská práce Fragmenty

Autor: Lukáš Drnec Vedoucí: Mgr. et Mgr. MgA. Ondřej Navrátil, PhD.

JINOŠOV 2015

Anotace Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon - série kreseb a maleb, zobrazujících části československého motocyklu Jawa. Teoretická část práce má doprovodný charakter a je rozdělena na tři základní části. První část se zabývá uměleckým směrem hyperrealismu, jako inspirační zdroj pro vlastní praktický umělecký výkon. Důraz je kladen na autory zobrazující technickou tematiku, především pak motocykly a automobily. Následuje část věnovaná historickému nástinu vývoje značky Jawa a nejslavnějším modelům. V poslední a stěţejní části práce je popsán osobní vztah k tématu, momenty, jeţ vedly k zájmu o tematiku a demonstrace jednotlivých děl včetně myšlenky, techniky, postupu a významu. Abstract Main part of the bachelor thesis is practical artistic performance - series of drawings and paintings which depict parts of Czechoslovak motorcycle Jawa. The theoretical part of bachelor thesis has a supporting character and it is divided into three basic parts. The first part deals with the artistic direction hyperrealism as a source of inspiration for my own practical artistic performance. Emphasis is given to authors who appear technical topics, especially motorcycles and cars. It continues with the part dedicated to historical sketch of the developement of the brand Jawa and its most famous models. In the last and crucial part of work is described my personal relationship to the topic, moments that led to interest in the topic and demonstration of individual works of art including ideas, technique, procedure and meaning.

Klíčová slova: fragmenty, hyperrealismus, československé motocykly, kresba, malba Keywords: fragments, hyperrealism, Czechoslovak motorcycles, drawing, painting

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jsem přitom jen uvedenou literaturu, další zdroje v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Jinošově dne 29. března 2015

….…………………………… Lukáš Drnec

3

Poznámka: Hlavní částí této bakalářské práce je praktický umělecký výkon sestávající ze série kreseb a maleb. Předloţený text má doprovodný charakter k praktické části bakalářské práce.

4

Poděkování Děkuji Mgr. et Mgr. MgA. Ondřeji Navrátilovi, PhD., za odborné vedení, cenné rady a připomínky při realizaci práce.

5

OBSAH

OBSAH ................................................................................................................................................... 6 1.

ÚVOD ............................................................................................................................................. 7

2.

HYPERREALISMUS, FOTOREALISMUS JAKO UMĚLECKÝ SMĚR ............................. 8 2.1.

VZNIK A POJEM HYPERREALISMU................................................................................. 8

2.2 FOTOREALISMUS SE PŘEDSTAVUJE .................................................................................... 8 2.3 PODOBY AMERICKÉHO FOTOREALISMU A JEHO PŘEDSTAVITELÉ .......................... 11 3.

THEODOR PIŠTĚK A DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ U NÁS ................................................... 17 3.1 THEODOR PIŠTĚK ................................................................................................................... 17

4.

HISTORICKÝ KONTEXT ZNAČKY JAWA ......................................................................... 23 4.1 FRANTIŠEK JANEČEK A VZNIK JAWY ............................................................................... 23 4.2 PŘEDVÁLEČNÉ OBDOBÍ JAWY ............................................................................................ 25 4.3 JAWA „PÉRÁK“ ........................................................................................................................ 27 4.4 JAWA „KÝVAČKA“ A MOTOCYKLY TZV. NÁRODNÍ ŘADY .......................................... 29 4.5 JAWA „PANELKA“ ................................................................................................................... 31

5.

FRAGMENTY ............................................................................................................................. 33 5.1 BOD ZÁJMU .............................................................................................................................. 33 5.2 VÝZNAM A VÝRAZOVOST FRAGMENTŮ Z MOTOCYKLU JAWA 250 ......................... 37 5.3 K JEDNOTLIVÝM DÍLŮM ....................................................................................................... 38

6.

ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 44

LITERATURA A PRAMENY ........................................................................................................... 45 KNIŢNÍ ZDROJE ............................................................................................................................. 45 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ............................................................................................................. 46 OBRÁZKY........................................................................................................................................ 46 PŘÍLOHA ............................................................................................................................................ 48

6

1. ÚVOD Motocykl. Jakého významu můţe nabývat ve vybraných úhlech pohledu? Jak je moţno jej vnímat napříč vyslouţeným symbolům, kterých tento fenomén za svoji existenci nabyl. Cílem této bakalářské práce je zobrazit můj bytostný vztah k českým a československým motocyklům skrz vlastní díla tvořící praktický výkon a dále teoretickou doprovodnou částí. Praktickou část práce tvoří série fragmentů z vlastního motocyklu tovární značky Jawa. Série se skládá z kreseb a maleb, zachycujících motocykl ve vybraných detailech. Rád bych i díky této práci ukázal krásu strojů, které jsme byli schopni vyrábět a jejich jedinečnost v národním formátu. Teoretická část je strukturována do třech základních částí. První část se věnuje uměleckému směru hyperrealismu (fotorealismu), jakoţto inspirace pro formu vlastních děl. Pro prezentaci tohoto směru jsou vybráni především čelní představitelé, nebo ti, u kterých sehrála roli technická tematika a motivy. Větší

prostor

ponechávám

osobnosti

Theodora

Pištěka,

jako

nejslavnějšího

hyperrealistického umělce v našem prostředí, který mi byl do značné míry inspirací a osobou mnou obdivovanou a váţenou. Následující část je historickým vhledem na nejvýznamnějšího domácího výrobce motocyklů, tedy značku Jawa. Tuto kapitolu do práce zahrnuji z důvodu pochopení významu Jawy, a protoţe také nepředpokládám, ţe by se mnoho lidí o její existenci a historii zajímalo. Přišlo mi pak věcné vytvořit základní přehled o jejím vývoji a reprezentujících typech. Poslední část se pak konkrétně vztahuje k vlastní tvorbě a momentu vzniku zájmu o danou oblast. Popisuji osobní hloubku vnímání motocyklu v různých rovinách. K této kapitole se dále váţe i popis jednotlivých výtvarných děl, pouţitá technika, výběru motivů a způsob zobrazení. Název Fragmenty má vypovídat o vnímání motocyklu v střípcích a dílčích částech. Chci nabídnout části, které obvykle lidé nevnímají a jiný úhel pohledu na motocykl.

7

2. HYPERREALISMUS, FOTOREALISMUS JAKO UMĚLECKÝ SMĚR 2.1. VZNIK A POJEM HYPERREALISMU Pokud se budeme zabývat hyperrealismem jako pojmem, je nutné neopomenout i další slovní ekvivalenty. Jinými slovy fotorealismus, superrealismus, ale i neorealismus. Ze všech zmíněných názvů je patrné, ţe se jedná o umělecký směr tíhnoucí k reálnému zobrazení skutečnosti a předpony pak upřesňují, ţe se bude jednat o realitu v tom nejreálnějším moţném vyobrazení (coţ do jisté míry není pravdou). Předpona slova hyper pochází z řečtiny a znamená nad, přes nebo přespříliš1. Jedna z předpon nese jméno „foto“, tedy fotografie, či fotografický realismus. A zmínka o fotografii je na místě, neboť většina hyperrealistů vychází, nebo jinak při svých dílech s fotografií pracuje. Termínu fotorealismus bylo vůbec poprvé pouţito roku 1968 Louisem K. Meiselem. Následně pak v roce 1970 v katalogu pro výstavu Twenty two Realists ve Whitney Museum v New Yourku.2 Hyperrealismus pak vznikl francouzským překladem slova fotorealismus při vůbec první výstavě fotorealistů v Evropě, v galerii Isy Brachota v Bruselu. Tato terminologická jinakost se následně stala směrodatnou a vydělující původní americké autory a ty evropské, kteří se nazývali hyperrealisté. Budeme tedy mluvit o uměleckém směru mezinárodním. Nejprve se vrátíme ke kořenům tohoto směru a jeho počátku ve Spojených státech amerických.

2.2. FOTOREALISMUS SE PŘEDSTAVUJE Nyní se jiţ blíţe a konkrétněji zaměříme na americkou větev fotorealismu (hyperrealismu), rovněţ tak na techniku, typická témata a motivy a vůbec inspirační zdroje, podoby, jakých můţe fotorealismus nabývat. Dále budou následovat příčiny vzniku uměleckého směru a významné osobnosti tvořící na americkém kontinentu. V souvislosti s dobou a vznikem fotorealismu se nabízí otázka, proč v 60. letech, době s jiţ poměrně slušně rozvinutou profesionální fotografií, přichází umělecký směr, který se fotografii v některých případech snaţí imitovat. Na odpověď je nutné se mimo jiné podívat

1

Srov. BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1. Praha: Academia, 1997, s. 136 2 Srov.: Hyperrealismus (Fotorealismus). Artmuseum.cz [online]. 2009 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z:http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=68

8

do umělecké tvorby let předchozích. I fotorealismus byl, jak to napříč stoletími v umění funguje, protichůdnou uměleckou tendencí oproti směrům předcházejícím, vůči kterým do jisté míry vystupoval. Byl to především minimalismus a abstraktní expresionismus. Naopak několik spojujících prvků lze naleznout například s pop-artem, jako některá témata, pouţívání velkých formátů aj. „Od pop-artu se liší hlavně vědomou vytříbeností techniky.“3 Zajímavá je také stupnice o pěti bodech, kterou vytvořil jiţ zmíněný americký spisovatel, galerista a jeden z prvních teoretiků fotorealismu, Louis K. Meisel. Stupnice definuje díla fotorealistů: „1) Ke shromaţďování informací pouţívá fotorealista fotoaparát a fotografii. 2) Fotorealista pouţívá mechanické nebo polomechanické prostředky k přenesení informace na plátno. 3) Fotorealista musí mít technickou schopnost zpracovat konečné dílo tak, aby vypadalo jako fotografie. 4) Umělec musí vystavovat dílo jako fotorealista do roku 1972, aby mohl být povaţován za jednoho z hlavních fotorealistů. 5) Umělec musí věnovat nejméně posledních pět let vývoji a vystavování fotorealistické práce.“4 Ačkoliv témata a jednotlivé motivy v dílech jsou typické především pro konkrétního autora, tak některá jsou pro fotorealismus téměř charakteristická a u různých autorů se vícekrát opakující. Dalo by se mluvit i o tzv. „amerických motivech“ ve fotorealismu. U první řady umělců, o nichţ bude řeč, se objevuje především tematika velkoměsta. Různé pohledy do prázdných i rušných ulic, vchody do budov center, ale i obyčejné fast-foody a další. Častá je hra se světlem, s odlesky, proto se objevují materiály skleněné (například skleněné tabule a prosklené dveře do obchodů a budov), chromované (madla dveří, části objektů, automobilů apod.), lakované předměty a podobné. I laik a osoba do umění nezainteresovaná musí smeknout před uměleckou dokonalostí a technickou precizností, s jakou jsou díla vytvořena. Směr kladl důraz na maximální reálnost zobrazení, všední realitu našeho světa, na obyčejnost kaţdodennosti. Často je hyperrealistické zobrazení skutečnosti natolik dokonalé, ţe mnohonásobně překračuje rozlišovací schopnosti lidského oka.5 S tímto vymezením by se však nevystačilo, protoţe omezit fotorealismus na pouhé imitování 3

LUCIE-SMITH, Edward. Artoday současné světové umění. 1. vyd. Praha: Slovart, 1996, s. 204 HEŘMANOVÁ, Eva. Fotorealismus (photorealism). HEŘMANOVÁ, Eva a Jitka ČERNÁ. Arts Lexikon [online]. 2012 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Fotorealismus 5 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). 1. vyd. Praha: Academia, 1997, s. 136 4

9

fotografie bez dalšího posunu nelze. Realita podáním fotorealistů je narušována a deformována. Vytvářena je tak jakási neexistující realita, paralela k realitě, je moţno pouţít v tomto kontextu i slovo iluze skutečnosti. Většina fotorealistů pro své dílo pouţívá jako výchozí předlohu fotografii, coţ je zřejmé. „Pojetí reality je zaloţené na odstupu od reality vyvolané tím, ţe v zobrazeních se paradoxně skutečnost zdá být skutečnější, neţ skutečnost sama.“6 Ale nejde pouze o mechanické obkreslování předlohy. K přípravě díla umělci pouţívají nejen médium profesionální fotografie, resp. fotografií, ale také kresby a další techniky: „Umělecká práce začíná uţ u volby motivu a výběru snímků většinou vlastní výroby, někdy vytvořených s manipulovanou kamerou.“7 Vyuţívání jako inspirace či předlohy fotografie není nová vymoţenost. Uţ dávno dříve ve Francii impresionisté pracovali při své tvorbě s černobílou fotografií. „Je známý také vliv technicky a tematicky rozvinuté fotografie na futurismus, na Duchampa a na dadaismus.“8 Technika a prostředky, kterých fotorealisté uţívají pro přenos fotografie, jsou různé a nesnadné. Snad asi nejefektivnější technikou se stala zvláštní metoda aplikace barvy tzv. Americké retuše, jinak nazývané airbrush, ale často se uţívá v kombinaci s jinými technikami. Jedná se v podstatě o malé stříkací pistole napojené na vzduchový kompresor, podobného mechanismu, jaký uţívají například profesionální lakýrníci. Výhodou této techniky je, ţe lze dosáhnout maximálně jemných odstínů, přechodů, barevných tónů apod. Fotorealisté malují akrylovými barvami, olejovými malbami, ale i temperovými. Jako podklad jim slouţí nejčastější plátna o velkých formátech, nebo dále dřevěná deska, lepenková deska, nevyhýbají se ani kovovým povrchům atd.

6

BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). 1. vyd. Praha: Academia, 1997, s. 136 7 Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Praha: Slovart, 2004, s. 335 8 Tamtéţ, s. 335

10

2.3. PODOBY AMERICKÉHO FOTOREALISMU A JEHO PŘEDSTAVITELÉ První, ze skupiny autorů, o kterých bude zmínka, je Richard Estes, který se narodil roku 1932 v americkém státě Illinois. Jeho začátky jsou spojené spíše s ilustrací a grafikou, malbě se začíná věnovat aţ od roku 1966. Základem pro jeho inspiraci se mu stalo město, v němţ ţil, tedy New York. Proto na jeho plátnech lze nalézt různé pohledy na toto velkoměsto. Velice často se zaměřuje na průhledy do ulic z pozice chodce. Jeho snahou bylo zachytit kaţdodenní ţivot v New Yorku. Z oblíbených motivů jsou to pak například prosklené vchody, výkladní skříně. U takových motivů často zkoumá vlastnosti odlesku (chromované, lesklé povrchy, sklo). Hra s odleskem a vhled do města můţe být zprostředkován například odrazem výškových budov v zadním skle automobilu, nebo rámů dveří. Častý motiv jsou také pohledy z poloprázdných městských hromadných dopravních prostředků.

Obrázek 1: Richard Estes: Telephone Booths (1968), olej na plátně

11

Forma i námět děl působí strnulým aţ mrtvým dojmem. Výjev není ničím narušován, ţádnou dynamikou, ţádnou akcí. Pouţívá především sytých a jasných barevných odstínů. O svých dílech například Estes prohlásil: „Není mým uvědomělým záměrem představovat pozorovateli neobvyklé záţitky. Mě samotného také nebaví dívat se na věci, které maluji, proč by si to tedy měli uţívat jiní? Maluji ale rád kvůli všemu, co tím mohu způsobit (…)“ 9

Obrázek 2: Richard Estes: Downtown (1978), olej na plátně

Podobná tematika, motivy i styl malby jsou i u dalšího fotorealisty Roberta Cottinghama, který se narodil roku 1935 v New Yorku. Ve svých malbách se nejvíce soustřeďuje na velkoměstskou kulturu. Inspiraci hledá v reklamních tabulích, neonových nápisech nad vchody budov, barů a pasáţí. Pokud jde o náměty, tak vybírá především větší detaily oproti Richardu Estesovi. Neţ se stal samotným umělcem, tak se Cottingham ţivil malováním a kreslením reklam. Inspirace popartovými principy zlomkovitého výřezu a smysl pro detail, je zde zjevná.10 Jeho díla působí svým barevným podáním aţ kýčovitě, komerčně. Zobrazují určitou část amerického způsobu ţivota a jistého společenského a kulturního ohledu.

9

Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Praha: Slovart, 2004, s. 336 Srov. Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Praha: Slovart, 2004, s. 336

10

12

Obrázek 3: Robert Cottingham: Roxy (1972)

Obrázek 4: The Spot

Obrázky z amerického stylu ţivota na menších městech, venkově nabízí Ralph Goings. Ze zmiňovaných amerických fotorealistů je nejstarší. Narodil se v Kalifornii roku 1928. Mezi jeho tvorbou nalezneme rozličná témata i motivy. Častými náměty jsou automobily, hlavně pak uţitkové, typické pro americký venkov a menší města té doby. Známým se stal především díky obrazům s malými otevřenými dodávkovými vozy11. Rovněţ tak další skutečnosti a momenty ze ţivota obyčejných lidí. Například koloniály, motoresty, bary a jiné. Postavy, které autor zachycuje převládají spíše anonymní, není jim vidět do obličeje, ani nám nezjevují výraz tváře. Stejně tak postavy nevykazují ţádnou gestickou dynamičnost a ţivost. Další tematickou rovinou tohoto autora jsou zátiší, která tvoří především jídlo a pití, přibliţující kaţdodennost jejich uţivatelů v dané lokalitě. Jedná se

o motivy jako dózy

s ochucovadly, kečup, zátiší kávy s pečivem v jídelně typu fast-food a mnohé další. Z děl je patrná technická mistrnost, plastičnost předmětů a dokonalá hra se světlem. Jako zajímavost lze uvést moment, který ho vedl k vytvoření jiţ zmíněné a asi nejslavnější sérii maleb. Jeho pozornost tehdy upoutalo malé nákladní auto: „Stáli tam dva nebo tři lidé a dívali se na ně, a tak jsem vyšel ven a šel jsem se tam podívat a povídali jsme si o tom, kolik času a peněz ten chlápek musel vynaloţit na to, aby to auto udělal, a tak dále, a dostali jsme se aţ k tomu , ţe jsme si povídali o tom, jak se z malých dodávkových vozů staly v naší kultuře symboly společenského postavení.“12 Vzhledem k tematické zaměřenosti práce je významný následující autor, který se více a různým způsobem věnoval malbě automobilů a motocyklů. Don Eddy je naopak nejmladším z autorů, který se narodil v listopadu roku 1944 v Long Beach v Kalifornii. V současnosti ţije ve městě New York. Motivům dopravních prostředků je věrný aţ do počátku osmdesátých let dvacátého století. Šlo buď o celé stroje, a nebo pouze vybrané části. Následně se v jeho tvorbě 11 12

Srov. LUCIE-SMITH, Edward. Artoday současné světové umění. 1. vyd. Praha: Slovart, 1996, s. 206 Tamtéţ, s. 206

13

objevují jiná témata, více objektů. Jak je více či méně pro fotorealisty charakteristické, je opět zřetelná hra s odrazy světla, objektů, zprostředkovaných pomocí chromovaných, lakovaných a skleněných dílů automobilů a motocyklů. Z automobilů se mu stal nejčastějším námětem dnes jiţ legendární Volkswagen Beetle („Brouk“), kterého si můţeme všimnout na jednom z obrazů. Při svých malbách vyuţívá techniky airbrush, o které jiţ byla zmínka v textu.

Obrázek 5: „Brouci“ Dona Eddyho, olej na plátně (1971)

Co se týká pohledu na automobily, tak lze usoudit, ţe zálibu má v pohledech na světlomety, nárazníky při pohledu na přední část a při pohledu z boku jsou to pak například odrazy v chromovaných poklicích kol apod. S nejvyšší

pravděpodobností

nejznámějším

americkým fotorealistou je pak Chuck Close, vlastním jménem Charles Thomas, jenţ se narodil

v roce

1940

v hlavním

městě

Washington. Ačkoliv je Close portrétista, vzhledem k jeho výraznosti jej nelze ani v této práci opomenout. Svou technikou a provedením dosáhl dech beroucí virtuozity a především pak

Obrázek 6: Chuck Close: Big-Self Portrait, akryl na plátně (1967- 1968)

jeho osobní portrét s cigaretou se nejvíce dostal do všeobecného povědomí ve spojení s hyperrealismem a fotorealismem (pokud oba termíny takto rozlišíme, jak na počátku).

14

Specificky pak vnímá vztah malby a fotografie: „Fotografie poskytuje svůj způsob pohledu a podmíněnosti, malířství naopak estetické prostředky, aby proměnilo protokol fotografické metody.“13 Zmíněná Closeova slova platí o jeho díle Big-Self Portrait z let 1967 aţ 1968, namalovaném akrylovými barvami na plátno o úctyhodných rozměrech 273 × 212 cm. Obrazy jsou téměř k nerozlišení od fotografie, propracované do těch nejmenších detailů s mimořádnou dokonalostí. Opticky aţ budí dojem prostoru14. Mimo svého portrétu také maluje slavné osobnosti. Ve své pozdější tvorbě upouští od své předchozí techniky a způsobu zobrazení a jeho portréty nabývají nezvyklého rozměru. Skládají se totiţ z mozaiky barevných bodů, čtverců, kosočtverců, barevných polí různé struktury, spojujících se v originální formu portrétu. Tato tendence je nejvíce zřetelná zhruba od poloviny let osmdesátých. Bohuţel v roce 1988 došlo k tragédii a po kolapsu artérie v páteři se nemůţe hýbat. Od malování jej však ani tento strastiplný fakt neodradil, a kdyţ k malbě nemůţe pouţívat končetiny, maluje štětcem umístěným do úst. Později získává zpátky určitý cit do ruky, a tak maluje štětcem připevněným k ruce. K dalším fotorealistům, v jejichţ dílech nalezneme poměrně často technickou tematiku, patří Malcolm Morley, který se ale na rozdíl od předchozích umělců narodil roku 1931 v Londýně. Zvláštností je, ţe pro přenos svých děl pouţívá mříţku15. Někdy dokonce maluje vzhůru nohama. Mezi oblíbené náměty patří především lodě, stíhací letadla z druhé světové války, ale právě i motocykly. Své scény maluje například z různých pohlednic, příruček apod.16 Ve své pozdější tvorbě se od fotorealistického zobrazení vzdaluje a inspiraci hledá jinde. Zajímá se o téma destrukce a o řeckou mytologii. Od roku 1958 ţije ve Spojených státech amerických aţ dosud. Někdy koncem osmdesátých let se vrací tematicky zpátky k motivům lodí a letadel, které nyní zpracovává novým způsobem. V současnosti se naopak věnuje motivům figurálním.17

13

Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Praha: Slovart, 2004, s. 339 Srov. SOUČEK, Jan. Fotorealismus [online]. Plzeň, 2012 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z:http://intranet.zamecek.cz/dum/DVK43/12-POP_ART_USA.pdf. Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček. 15 Stejné metody je uţito pro kresby v praktické části práce. Viz. kapitola Fragmenty. 16 Srov. Malcolm Morley. ARTMUSEUM.CZ [online]. 2008 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=607 17 Srov. Malcolm Morley. ARTMUSEUM.CZ [online]. 2008 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=607 14

15

Pod vlivem původního amerického fotorealismu tvořila celá řada umělců, na různých kontinentech, odlišnými technikami a různými podobami vyjádření. Zmíněný výběr je pouhou ilustrací tohoto směru skrz těchto pár reprezentativních autorů. Následující kapitola popisuje vliv hyperrealismu na umělce a jejich tvorbu v naší zemi.

Obrázek 7: Závodní motocykly od Malcolma Morleyho

16

3. THEODOR PIŠTĚK A DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ U NÁS „Mým programem není ukázat JAK umím CO namalovat, ale realizovat své jediné přání: Aby obraz nebyl jen estetickým kontaktem, ale aby dokázal navodit atmosféru – aby připomněl dávno zapomenutý okamţik, chvíli uţ jednou proţitou, příběh z mládí, o kterém začínáme pochybovat, jestli se skutečně stal. Aby vzbudil POCIT (…)“18 Mimo jiné těmito slovy se vyjádřil o své tvorbě bezmála jeden z nejvýraznějších současných českých umělců – Theodor Pištěk, v roce 1984. Tomuto umělci a dalším českým představitelům

hyperrealismu

bude

věnována

tato

kapitola

s důrazem

právě

na ty hyperrealisty, kteří zobrazovali technické náměty, a to především motocykly a automobily. Na prvním místě bude právem jméno Theodora Pištěka.

3.1. THEODOR PIŠTĚK Narodil se 25. října 1932 v Praze. Oba jeho rodiče, Theodor Pištěk a Marie Ţeníšková, byli herci. To do značné míry mělo vliv na rozvoj uměleckého cítění jejich syna. K oběma rodičům ho poutal velmi hluboký vztah a obou si nesmírně váţil. Zvláště důleţitý byl pak jeho vztah k mamince, po níţ zřejmě nejvíce zdědil citlivost a nadání, a která jej v malbě velmi podporovala. Nejprve absolvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze (1948-1952). Jiţ v tomto období studia započal jeho výrazný zájem o rychlá kola a automobilismus. Doslova jej fascinovala rychlost a závoděním ţil. Sám se začal účastnit automobilových závodů a soutěţí. V letech 1952 – 1959 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, konkrétně v ateliéru u profesora Vratislava Nechleby. Vzdělání pak ukončil v ateliéru profesora Antonína Pelce. Při studiu na akademii si vytvořil celou řadu celoţivotních přátel z řad dnes jiţ velmi slavných výtvarníků jako například Hugo Demartini, Karel Nepraš, Jan Koblasa, z dalších lidí, s nimiţ také navázal přátelství, patří jména dnes opravdu zvučná – například Jiří Kolář, Jindřich Chalupecký nebo Adriena Šimotová a mnozí jiní.19 Mimo to se v roce 1958 oţenil s asistentkou filmové reţie Věrou Filipovou, se kterou má staršího syna Jana a mladšího Martina. Společně pak ţijí v bytě v Praze na Vinohradech. Jeho svobodná tvorba nebyla v počátcích snadná, jak uvádí Jiří Šetlík ve svém Zamyšlení nad dílem a osobností Theodora Pištěka (2004 – 2005): „Nezbylo, neţ se chápat příleţitostných úkolů, které se naskytly. Pištěk kreslil do časopisů pro děti obrázkové seriály 18 19

CHALUPECKÝ, Jindřich a Jiří ŠETLÍK. Theodor Pištěk. Praha: Galerie Pecka, 2007, s. 8 Srov. Tamtéţ, s. 322

17

a s kamarády dělal reklamní návrhy pro cestovní ruch (nálepky na kufry, jídelní lístky apod.).“20 V souvislosti s ţivotem Theodora Pištěka a jeho tvorbou nelze zapomenout na jeho další pole spoluúčasti a tvorby s filmem. Na počátku stál film Holubice od Františka Vláčila a filmové studio Barrandov. Ze spolupráce vznikl jednak veliký respekt jednoho k druhému a odtud pramenící celoţivotní přátelství. „Ve Františku Vláčilovi rozpoznal básníka filmového plátna, který se uměl sţít s hrdiny svých příběhů a realizoval své představy s neochvějnou tvůrčí vůlí.“21 Za uvedení stojí rozhodně jeho spolupráce na filmu Markéta Lazarová, historické baladě podle románu Vladislava Vančury, z roku 1967. Ze stejného roku pak film Údolí včel, podle

Obrázek 8: Theodor Pištěk

stejnojmenného románu Vladimíra Kӧrnera. V osmdesátých letech začíná jeho spolupráce s reţisérem Milošem Formanem na filmu Amadeus (1984) a dále na filmu Valmont (1989). V souvislosti s filmem získal celou řadu ocenění. Za návrhy kostýmů u zmíněného filmu Amadeus získává v roce 1984 v USA ocenění Oscar.22 Je také nominován na cenu Britské filmové akademie a stává se členem Americké filmové akademie. V roce 1990 je dále oceněn za kostýmní návrhy ve filmu Valmont cenou Francouzské filmové akademie. Nyní však jiţ k malířské tvorbě autora. Pištěk je často označován jako fotorealista, ale takový přídomek pro autora není jednak správný, ale ani pravdivý, neboť jeho umělecká činnost je velmi různorodá a procházela různými fázemi a styly. Z původního amerického fotorealismu však vyuţívá způsob zobrazení skutečnosti, ale nezůstává pouze u něj. V jeho dílech velkou roli hraje symbolika a metaforičnost. Reálné zobrazení je pak nástrojem iluzivní hry. S tím souvisí i hra s nevědomím člověka, proto obrazy dostávají také rozměr psychologický. V malbách je zřetelný jeho obdiv civilizačním a technologickým vymoţenostem, vědě, ale také osobní vztah k automobilům a motocyklům. Poloha fotorealisticky vyhlíţející tvorby s romantickým nádechem je charakteristická v druhé

20

CHALUPECKÝ, Jindřich a Jiří ŠETLÍK. Theodor Pištěk. Praha: Galerie Pecka, 2007, s. 324 Tamtéţ, s. 324 22 Srov. Tamtéţ, s. 378 21

18

polovině sedmdesátých let. Jedná se o naprosto odlišnou tvorbu, neţ jeho předchozí dioramata. Pokud bychom hledali inspirační zdroje autora napříč dějinami, bylo by moţné je nalézt kupříkladu ve filosofickém směru existencialismu, dále je pak zřejmé ovlivnění romantismem, ve kterém si autor vytváří svou vlastní polohu. V neposlední řadě i fotorealismus svojí formou zobrazení skutečnosti a rovněţ tak lze nalézt prvky spojitelné se surrealismem či jakousi barokní zdobnost.

Obrázek 9: Theodor Pištěk: Krajina s Hondou (1977), olej, sololit

Právě hyperrealismus svou podobou a rozmanitostí se stal stěţejním obdobím Pištěkovy tvorby, neboť svou tvorbou přispěl k samotnému směru v domácím prostředí i světovém formátu. Hyperrealismu se začal věnovat od roku 1972. Jeho počáteční díla v sobě nesou různé spojování prvků a metodu koláţe, zřejmý je i vliv mohutně se rozvíjejícího ţánru sci-fi.23 „Tyto obrazy jsou zprvu značně narativně komplikované, kdyţ vnímáme silný kontrast mezi soudobou civilizací, včetně jejích elegantních zbytků, a exotickými destinacemi s tamními domorodci.“24 (Například na Obrázku 9: Krajina s Hondou z roku 1977). Tematika a osobní

23

Srov. PIŠTĚK, Theodor. Theodor Pištěk: ecce homo : [Národní galerie v Praze - sbírka moderního a současného umění, Veletrţní palác, 26.9.2012-6.1.2013. Editor Helena Musilová. V Praze: Národní galerie, 2012, s. 16 24 Tamtéţ, s. 16

19

vztah autora k motocyklům a automobilům25 je zásadní a stává se jeho nejznámějším tématem. Důkazem zvláštního a mnohovrstevnatého významu jeho děl můţe být jedno z nejslavnějších – obraz Ecce homo z roku 1983. Uţ název napovídá odkaz na křesťanskou ikonografii. Povšimněme si na obrazu (Obrázek 10) ústřední postavy a jejího postoje, především pak na závodníkovu hlavu: „Tu má skloněnou, takţe připomíná pokleslou hlavu mrtvého Krista na kříţi a ovšem také Krista v ikonograficky klasické křesťanské scéně Ecce homo, kdy je zbičovaný a zkrvavený Jeţíš předveden davu.“26 V pozadí postavy se nalézá pohled na motor (resp. blok motoru), kterým dává najevo jednak lásku k technice a závodění, ale také můţe být pojímán jako symbol kříţe. Stejně tak téma zbičování Krista zde nalézá připodobnění v prořezaném plátnu a rukách závodního jezdce. Všimněme si i kukly, kterou má nasazenou. Identita závodníka tak zůstává skrytá.

Obrázek 10: Theodor Pištěk: Ecce Homo (1983), olej na plátně,

Mezi další náměty autora nalezneme mimo jiné i pojetí prostoru a horizontu, jako významné motivy. Co je za horizontem věcí a této existence? Co je realita a co jen iluzivnost a fikce? Výrazný je motiv zabalení a provázku. V jeho obrazech jsou například zabalovány i postavy, portréty, busty aj. Pro tuto linii jeho díla je charakteristický fenomén tajemství.

25

Mimo automobilových závodů Pištěk sám jezdil na silné šestiválcové Hondě CB. PIŠTĚK, Theodor. Theodor Pištěk: ecce homo : [Národní galerie v Praze - sbírka moderního a současného umění, Veletrţní palác, 26.9.2012-6.1.2013. Editor Helena Musilová. V Praze: Národní galerie, 2012, s. 18 26

20

Ostatní reálie obrazu dávají jisté indicie k interpretaci, ale ta nikdy nemůţe být absolutní.27 Obrazy zaměřené k prostoru a jeho filosofickému smyslu a základním otázkám bytí jsou charakteristické pro osmdesátá léta.28 Od počátku let devadesátých se jeho tvorba soustřeďuje k motivům iluzivních prostorů. Typická je práce se základními geometrickými tvary a dynamikou. Na jeho tvorbu má v tomto období i vliv vehementního rozšíření výpočetní techniky a softwaru, se kterým při svých prostorových instalacích pracuje.29 V jubilejním roce 2000 byl prezidentem České republiky Václavem Havlem oceněn medailí za zásluhy I. stupně pro vynikající umělecké výsledky. Získal celou řadu světových i domácích ocenění a i současnosti zůstává aktivním umělcem.

Obrázek 11: Theodor Pištěk: Angelus (1978), olej na plátně

27

Srov. PIŠTĚK, Theodor. Theodor Pištěk: ecce homo : [Národní galerie v Praze - sbírka moderního a současného umění, Veletrţní palác, 26.9.2012-6.1.2013. Editor Helena Musilová. V Praze: Národní galerie, 2012, s. 19 28 Srov. CHALUPECKÝ, Jindřich a Jiří ŠETLÍK. Theodor Pištěk. Praha: Galerie Pecka, 2007, s. 378 29 Srov. Tamtéţ, s. 381

21

Z domácích hyperrealistů ještě více uvedu výtvarníka Pavla Šicha, narozeného roku 1974 v Praze. Stejně jak Pištěk vychází z americké formy hyperrealismu. Jako jediný však věnoval obrazy právě Jawě, kdy zobrazil fragment legendární Jawy 500 OHC. Výsledkem jsou dva obrazy pod názvem Motorka I a Motorka II z roku 1997. Obrazy jsou velmi podobné. Šich v nich zkoumá symbol svobody jinak nesvobodného totalitního Československa z různého úhlu pohledu a můţeme spekulovat, zda touto změnou předmět zůstává stejným.30

Obrázek 12: Pavel Šich: Motorka II (1997), olej na plátně

K dalším českým představitelům tohoto směru patří například umělci jako Zdeněk Beran, Pavel Nešleha, Karel Balcar, Richard Štipl, Aldin Popaja a mnozí další.

30

Srov. Hyperrealismus: Theodor Pištěk, Zdeněk Beran, Pavel Nešleha, Karel Balcar, Blanka Valchářová, Richard Štipl, Pavel Holý, Aldin Popaja, Pavel Šich, Miloš Englberth, Hana Vaňková, Petr Hampl : Galerie moderního umění v Hradci Králové 2002 [od 20.6. do 25.8.], Západočeská galerie v Plzni 2003. Hradec Králové: Galerie moderního umění, 2002, s. 24

22

4. HISTORICKÝ KONTEXT ZNAČKY JAWA Vznik prvních značek československých motocyklů je úzce spjat s dobovou politickoekonomickou situací v naší zemi. Příznivější klima první republiky dalo moţnost vzniku největším a nejvýznamnějším výrobcům motocyklů u nás všech dob. Jedná se o týneckou Jawu a její sesterskou strakonickou ČZ. Nebyly to ovšem jediné značky našich jednostopých vozidel, určitě by si zaslouţily pozornost další výrobci, jako například Ogar, Praga, unikátní výroba motocyklů Čechie, Manet a mnohých jiných. Smyslem této kapitoly je ale především demonstrovat existenci těchto motocyklů obecně vzato a jejich historický vývoj, a proto je oprávněné se omezit pouze na Jawu, jakoţto největší značku. Nejprve bude slovo o motocyklech značky Jawa, jejich nejslavnějších modelů a o vývoji, o exportu motocyklů do světa. Také nelze opomenout nedávnou minulost a současnost osudu naší největší značky a snad i budoucnost. O současnosti motocyklů ČZ naopak nebude ani slovo, protoţe bohuţel výroba těchto motocyklů byla zastavena v 90 letech 20. století, kdyţ celá značka byla prodána italské firmě na motocykly Cagiva, která brzy výrobu ČZ zastavila úplně. Dnes ČZ v oblasti motocyklového průmyslu se soustředí pouze na vybrané díly, jako především výrobu sekundárních řetězů a řetězových sad.

4.1. FRANTIŠEK JANEČEK A VZNIK JAWY „Jeho úsilím vytlačily motocykly JAWA zahraniční konkurenci z Československa. V roce 1930 se dováţelo 94% motocyklů a jen 6% bylo domácích značek, v roce 1937 byl tento poměr opačný. JAWA v té době patřila k deseti největším producentům na světě. Ve sportovních soutěţích se Československo stalo pojmem v nejrůznějších státech světa.“31 Na počátku zrodu motocyklů Jawa stojí osobnost Františka Janečka. František Janeček se narodil 23. ledna roku 1878 v obci Klášter nad Dědinou, která se nachází ve východních Čechách u Nového města nad Metují. Po ukončení obecné školy bylo rozhodnuto za vzděláním odejít do Prahy, kde vystudoval strojní průmyslovou školu. Původně však touţil studovat gymnázium a následně medicínu: „Můj otec, který ač byl sedlák, měl neobyčejné strojnické nadání, určil mne pro dráhu technickou, ačkoliv já jsem chtěl studovat gymnázium a potom medicínu. Moje protesty musily kapitulovati před pádnou otcovskou levicí – můj otec 31

ČENSKÝ, Miroslav. Zkušenosti úspěšných podnikatelů: František Janeček: František Křiţík: Osvald Ţivotský. Praha: UTRIN, 1991, 33 s., s. 3

23

byl totiţ levičák – a tak jsem šel třeba nerad, na strojařinu“.32 K velice ţádaným oborům přelomu 19. a 20. století patřila rychle se rozvíjející elektrotechnika. A tak ve studiu dále pokračuje v Berlíně, právě v oboru elektrotechniky. Jako mladý inţenýr získává zkušenosti nejprve mimo naši zem. „Oknem do světa byla pro Janečka cesta do Holandska“33, kde nejen získává zkušenosti praktické a teoretické, ale také se zde oţenil. V roce 1905 se vrací z Holandska. Díky nejen četným vynálezům získává dostatek prostředků pro vlastní podnikání. Nejdříve se však seznamuje s průmyslovou výrobou v Evropě (Německo, Belgie a Anglie). Po návratu pracuje jako vynálezce, ale toto období přerušuje válka. Během války pracuje v zbrojařském průmyslu. Po válce se jako průmyslník zasazuje o budování republiky: „Hned o převratu, jiţ první den, hlásil jsem se na Slovanském ostrově a 30. října jsme jiţ skládali přísahu na Staroměstském náměstí. Všechny své vynálezy jsem dal k dispozici republice.“34 Vlastní firmu zaloţil v roce 1919 na Ţiţkově pod výzvou vojenské správy. Jednalo se o výrobu ručních granátů, ale výroba neměla dlouhého trvání. Dalším podnikem byla koupě objektu bývalé obuvnické firmy v Praze na Pankráci, kterou přebudoval na výrobnu kulometů. Mnohem důleţitějším momentem je však aţ koupě pozemku v Týnci nad Sázavou roku 1928 jako první krůček ke vzniku Jawy. Tomu však předcházela krize související s poklesem objednávek kulometů. Náhradou měla být civilní Obrázek 13: František Janeček

výroba. V úvaze byla výroba šicích strojů, psacích a počítacích strojů, nebo kuličkových loţisek. K ţádné výrobě zmíněných

produktů nedošlo a bylo rozhodnuto o výrobě motocyklů. Vlastní vývoj z hlediska časového i finančního nepřicházel v úvahu. Mnohem schůdnější byla koupě licence. Nejlepší podmínky pro nákup licence se stala společnost Wanderer z německého Chemnitz, která se zmítala v problémech s odbytem strojů. „Kromě licence na výrobu nové pětistovky získala Janečkova společnost všechny dosud vyrobené celky i s kompletním výrobním zařízením (…)“35 A tak originálním spojením jmen Janeček a Wanderer vznikla o půl jedenácté dne 17. srpna roku 1929 firma na výrobu motocyklů Jawa pod číslem 37525.36 9. října tohoto roku je Jawa registrovaná jako ochranná známka. Rovněţ tak vzniklo slavné logo značky. Nejprve 32

ČENSKÝ, Miroslav. Zkušenosti úspěšných podnikatelů: František Janeček: František Křiţík: Osvald Ţivotský. Praha: UTRIN, 1991, 33 s., s. 3 33 Tamtéţ, s. 3 34 Tamtéţ, s. 5 35 PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, s. 9 36 Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, s. 9

24

uprostřed s iniciálami Janečka – FJ (připomínající tvar nábojnice, coţ odkazuje na dřívější zbrojovku) a po válce je střed pouze krouţek a další varianty, ale o nich ještě bude zmínka v následujících částech kapitoly.

Obrázek 14: Logo Jawa FJ, nejstarší provedení loga

4.2. PŘEDVÁLEČNÉ OBDOBÍ JAWY Mladá výroba motocyklů v období první republiky nejdříve hledala sama sebe. Lépe řečeno správnou obchodní strategii, kde sehrála roli hospodářská situace v zemi, která byla postiţena ekonomickou krizí a s tím související chudobou a situací ve společnosti. Jak jiţ bylo zmíněno, výrobě historicky první Jawy předcházela koupě licence německé společnosti Wanderer. Podoba prvního motocyklu, Jawy 500 OHV, vychází z pětistovky Wanderer z roku 1927. Netrvalo to dlouho a na Praţském autosalonu dne 23. října roku 1929 se představil nový motocykl – Jawa 500 OHV, později přezdívaný jako „rumpál“, o objemu 498 cm3, disponující výkonem 18 koňských sil (13,2 kW). Jednalo se o mohutný a výkonný motocykl dosahující rychlosti

Obrázek 15: Jawa 500 OHV

95 km/hod. Jiţ u prvního modelu nalezneme i barvu laku, která se pro Jawy stane přímo legendární. Barvu by bylo moţné popsat jako odstín červené višňové

v případě

Jawy

Rumpál

v kombinaci

s krémovým odstínem. Na svou dobu to byl vzhledem i parametry vynikající motocykl.

25

Obrázek 16: Jawa 500 OHV

Avšak vysoké výrobní náklady se odrazily v ceně stroje: „Motocykl v provedení sólo byl nabízen za 14 890 a s přívěsným vozíkem se cena vyšplhala aţ na 17 000 Kč. Za ty peníze jste mohli pořídit třeba Aero 500.“37 Ačkoliv byl motocykl mnohokrát modernizován a jeho pořizovací cena klesala, osud první pětistovky byl zpečetěn. Rumpál se vyráběl aţ do roku 1935 a prodáno bylo 1 016 kusů. Nemůţeme však mluvit o dopravním prostředku, který by si mohl dovolit obyčejný člověk, zvlášť v těţkém období hospodářské krize. Dodnes však návštěvníci muzeí s respektem obdivují monstrózní a luxusní cestovní motocykl předválečné éry, tolik se lišící od lidovějších modelů, jeţ následovaly. Motocykl, o němţ bude řeč následovně, lze povaţovat za opravdový stavební kámen společnosti Jawa. Tímto strojem se nejenom ve velkém nastartovala výroba a odbyt, ale také Jawa samotná se stává jménem zvučným. V souvislosti s počátky Jawy také úzce souvisí jméno konstruktéra Josefa Jozífa. Ten se seriózně zabýval vývojem dvoutaktního motoru, kterému aţ na výjimky zůstala v průběhu celé historie Jawa věrná. Koncepce nového motocyklu Jawa 175 přezdívané „Villierska“, představovala odpověď na poptávku lidí. Hned při svém představení na autosalonu vzbudila nebývalý zájem. Jednoválec o objemu 172,6 cm3 s výkonem 5,5 koňských sil (3,6 kW) a rychlostí dosahující aţ 80 km/hod – to jsou velice příznivé výkony motocyklu, zvláště při ceně pouhých 4 650 Kč. Právě tento fakt naplňoval představy o levném, výkonném a spolehlivém motocyklu pro kaţdého, s levnými náhradními

díly.

Motocykl

byl

k dostání

v několika variantách, lišící se typicky pouţitím chromovaných prvků a doplňků. Představitelem luxusnějšího provedení pak byla verze Jawa 175 Speciál. Vyráběla se i v provedení pro autoškoly a ve verzi pro armádu. Celkově se vyrobil v úctyObrázek 17: Jawa 175 Villiers (1933)

hodném počtu 27 535 kusů.38 I přes mimořádně

úspěšný model v Jawě po silné pětistovce absentovala motorka, která by naplňovala poptávku náročnějších zákazníků. Nově se objevuje čtyřtaktní motocykl o objemu 346 cm3 pod

označením Jawa 350 SV. Ve výrobě nesetrval dlouho a vyrobilo se pouze 2 504 kusů

tohoto motocyklu střední třídy. Z předválečné produkce motocyklů rozhodně dále stojí za zmínku dva motocykly. Prvním z nich je stroj, který úspěšně navázal na Jawu 350 SV a významně ji překonal.

37 38

PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, s. 11 Srov.: Tamtéţ, s. 16

26

Jedná se o Jawu 350 OHV, která disponovala motorem o výkonu 15 koňských sil (11 kW) při 4000 ot/min., který 142 kg váţící stroj dokázal rozpohybovat aţ na hodnotu 115 km/h.39

Obrázek 18: Jawa 250 Duplex Blok Obrázek 19: Jawa 350 OHV

4.3. JAWA „PÉRÁK“ „Pokud Jawa 250, nebyla vůbec nejlepším motocyklem světa své doby, pak o její nadřazenosti ve třídě lehkých cestovních motocyklů nemůţe být pochyb.“40 I

v tvrdém

válečném

období Jawa tajně pracovala na novém typu, který svou slávou

zastíní

motocykly ale

i

ostatní

nejen

světové

domácí, produkce.

V poválečném období dobíhá ještě

produkce

starých

modelů, ale nový motocykl Jawa

představila

záhy.

Do výroby byla schválena 14. března roku 1946. Svou

Obrázek 20: Dobový cizojazyčný prospekt na „velkého Péráka“

legendární přezdívku „Pérák“ si Jawa vyslouţila díky nově odpruţenému zadnímu kolu pomocí kluzného teleskopického tlumiče s vinutým pérováním. Šlo o opravdovou novinku, neboť u tehdejších motocyklů absentovalo odpruţení zadního kola.41 První reakce na motorku běţné i odborné veřejnosti byly velice pozitivní. Důkazem je i vysoký počet vyrobených kusů

39

Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, s. 22. Tamtéţ, s. 35. 41 Srov. Tamtéţ, s. 33. 40

27

hned během prvního roku (celkem 1360).42 Jednalo se o motocykl světové úrovně první třídy: „Kdyţ byla poprvé oficiálně představena na autosalonu v Paříţi v září roku 1946, všichni se shodli v tom, ţe konkurenci předběhla nejméně o pět let, a výsledkem byla zlatá medaile za konstrukci i design, kterou si odsud Jawa odvezla.“43 Pro úspěch a poptávku byla nabídka rozšířena o silnější variantu této Jawy: Jawa – Ogar 350. Silnější verze byla lakována striktně šedou barvou.44 Ve výrobě model po mnohých modernizacích a označeních zůstává aţ do roku 1956. Na designu motocyklu zaujme jeho dokonalá elegance ve všech liniích. Kompaktnost jednotlivých dílů a v neposlední řadě také ladné řešení krytu karburátoru. O populárnosti českých motorek v zahraničí není pochyb. Ve francouzském dokumentárním filmu Muţ na Jawě45 pak jeden z majitelů Jawy, Yves Giffard, vzpomíná: „No, a kdyţ jsem ji pak obdivoval ve výloze – prostě tak pěknou motorku jsem ještě nikdy předtím neviděl.“

Obrázek 21: Jawa 250 Pérák na dobové fotografii

Motocykly nesly tovární označení 10 a 11 pro dvěstěpadesátku (první modely „Péráka“ nesly označení FJ, tedy iniciály zakladatele Jawy Františka Janečka) a pro silnější verzi označení typ 12 a po modernizaci typ 18. Oba motocykly byly téměř totoţné, aţ na motorové vybavení. Menší „Pérák“ byl poháněn dvoutaktním jednoválcem o objemu 248,8 cm3

42

Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s., s. 35. Tamtéţ, s. 35. 44 Srov. Tamtéţ, s. 39. 45 V originále Homme à la Jawa, L' (2006) 43

28

a výkonu 6,6 kW. O elektrickou energii se staralo dynamo o napětí 6V. Motocykl váţil 125 kg, jeho průměrná spotřeba činila 3 litry na 100 kilometrů a dosahoval maximální rychlosti 100 km/hod.46 Větší třistapadesátka (zdvihový objem 344 cm3) disponovala výkonem 8,8 kW a byla schopna jet zhruba o 10 km/hod více, neţ její slabší verze, při spotřebě paliva 3,5 litru na 100 kilometrů.47

4.4. JAWA „KÝVAČKA“ A MOTOCYKLY TZV. NÁRODNÍ ŘADY V roce 1954 došlo ke spojení značek Jawa a ČZ za účelem co nejvyšší produkce a spolupráce. Nově se tak i uprostřed loga objevuje značka ČZ, jak je patrné z obrázku. Motocykly, které vznikaly v produkci značek Jawa a ČZ, se nazývaly Národní nebo také Jednotná řada. Exportovány byly do více neţ 120 zemí světa a bylo vyrobeno neuvěřitelných téměř milion a půl kusů. Prototypy nového motocyklu byly dokončeny jiţ roku 1951, ale od sériových Obrázek 22: Logo JAWA-ČZ

strojů se lišily.48 Typově byl označen jako Jawa 250 typ 353

a Jawa 350 typ 354. Byly také vyráběny objemové třídy těchto strojů 125, 150 a 175 cm3. Motocykl byl kompletně nově koncipován. Vyznačoval se opět elegantním designem, který v některých momentech je bliţší skútru. Nové velké kastlíky na nářadí a akumulátor, dvousedadlo, menší kola a mnoho dalších prvků, které nový motocykl odlišovaly od „Péráku“. Za nejvíce zásadní změnu lze povaţovat zadní část rámu, která byla upravena pro montáţ kyvné vidlice. Jednalo se o změnu revoluční: „Konstrukční řešení, které bylo pouţito pro odpruţení zadního kola a díky kterému si nová generace vyslouţila přezdívku „kývačka“ představovalo hlavní rozdíl, odlišující nové Jawy-ČZ od veškeré dosavadní produkce obou značek.“49

46

Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s., s. 34 Srov. Tamtéţ, s. 39 48 Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa-ČZ: motocykly národní řady (r. v. 1954-1959). Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 11 49 PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa-ČZ: motocykly národní řady (r. v. 1954-1959). Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 14 47

29

Pérování mělo nejen mnohem vyšší zdvih, ale celkově lépe pohlcovalo nerovnosti vozovky a jízda byla příjemnější. Mezi modely kývaček je opravdu mnoho rozdílů a úplně první provedení z roku 195450 se značně odlišovalo od inovovaného provedení z konce výroby okolo roku 1960. Jednotlivé změny v ročnících zde uvedeny nebudou, protoţe i pouhý výčet by byl příliš obsáhlý a odbočoval by od cíle této kapitoly. Smyslem bylo poukázat na tento fakt, který demonstruje nejen tento typ Jawy.

Obrázek 23: Jawa 250 typ353/01 na prospektu Mototechny

Slávu Jawy-ČZ a kývaček nám přibliţují i závodně upravené stroje, především pro terénní soutěţení. Československo stálo tehdy na úplné špičce a to ve světovém formátu. Je s podivem, ţe některé motocykly, které vyhrávaly v celosvětových soutěţích, byly přímo odvozené od sériového motocyklu. Asi nejslavnější soutěţní Jawou byly speciály 250 a 350 typ 553 a 554, přezdívané jako „Libeňák“. Vycházely přímo z konstrukce běţných kývaček, samozřejmě

nesoucí

mnohá

výkonnostní

vylepšení.

„Libeňáci“

přímo

excelovali

v Mezinárodních šestidenních soutěţích ISDE. Tento fakt je důkazem neobyčejné jakostní a technologické kvality strojů Národní třídy. Takzvané „šestidenní“ byly ukazatelem kvality, protoţe v této soutěţi byly motocykly vystavovány extrémní zátěţi v terénu a vyvstávaly tak technické nedostatky strojů – Jawa toho nebyla příkladem. Od roku 1954 – 1959 získalo Československo v této soutěţi prvního místa a tím Mezinárodní trofeje.51

50

Přezdívané jako „půlbuben“, kvůli pouţitému menšímu brzdovému bubnu Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa-ČZ: motocykly národní řady (r. v. 1954-1959). Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 67 51

30

Dnes si lze takovou slávu naší země představit jen stěţí i v případě, kdyby některá ze značek stále existovala. Posledním provedením kývačky končí i Národní řada: „V roce 1959 však museli i ti nejzatvrzelejší zastánci přístupu snaţícího se dosáhnout maximálního počtu vyrobených motocyklů při minimálních nákladech uznat, ţe pouhé direktivní spojení dvou podniků bez vytvoření logistického zázemí nemůţe spolehlivě fungovat, a v roce 1959 došlo k opětnému osamostatnění obou značek.“52

Obrázek 24:Propagační fotografie „kývačky“

4.5. JAWA „PANELKA“ Modely, které zde následně budou představeny, jsou spíše vrcholem vývoje koncepce kývačky. Nicméně touto Jawou končí pomyslné „zlaté období“ a Jawa uţ nikdy nebude takovou, jaká bývala. Ačkoliv produkce motocyklů Jawa dále pokračuje i po ukončení výroby „Panelek“ a představuje více nebo méně povedené modely, tak jiţ nikdy nedosáhne takového úspěchu a stále více technicky bude zaostávat za produkcí světových značek (především japonských). Z loga značky zmizela ČZ a uprostřed nalezneme pouze soustředné kruhy. Tato podoba loga vydrţela Jawě aţ do současnosti. Státem bylo rozhodnuto o omezení výroby motocyklů, mj. byla zrušena i výroba závodních speciálů Jawa v Praze-Libni.53

52 53

Tamtéţ, s. 106 Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s, s. 60

31

I v tomto nesnadném období roku 1962 přichází na scénu nejslavnější derivát oblíbené „kývačky“. Nejvýrazněji se od podoby kývačky liší nově tvarovaným krytem světlometu, jehoţ „uši“ kryjí řidítka aţ k páčkám a rukojetím. Také je motocykl osazen novým oválným tachometrem. Podle toho se lidově model označoval jako „panelka“. Motocykl se lišil v celé řadě dalších detailů54, ale zásadní změna proběhla v osazovaném motoru. Motor má mohutnější válec s výrazně Obrázek 25: Nová a zároveň současná podoba loga Jawa

ţebrovanější hlavou, také motocykl dostal sytič. Celkově stroj působil sportovnějším dojmem a tomu i odpovídal charakter

výkonu.55 Motor dvěstěpadesátky pod továrním označením 559 dosahoval výkonu 10,3 kW v porovnání s „kývačkou“ stejné kubatury, která měla výkon 8,8 kW. Třistapadesátka pak získala výkon 13,2 kW. Unikátní bylo provedení z roku 1963 pod názvem Automatic. Název plyne z instalace originálního patentu Jawy – automatické odstředivé spojky. Zvýšil se tak komfort jízdy, neboť k rozjezdu stroje stačilo pouze otočit plynovou rukojetí a také rychlostní stupně se řadily bez pouţití spojky. K této originální konstrukci se váţe zajímavý historický moment: „Jaké překvapení pak způsobil ve vývoji Jawy článek italského časopisu Motociclismo o Hondě 50 Cub vybavené automatickou převodovkou. Kdyţ se pak malá Honda objevila ve vývojových dílnách Jawy, netrvalo ani příliš dlouho, neţ technici zjistili, ţe opěvovaný japonský zázrak není nic jiného

Obrázek 26:Panelka

neţ jejich okopírovaná automatická spojka. Celý problém nakonec dopadl tak, ţe Honda platila Jawě licenční poplatek ve všech zemích, kde byl československý vynález chráněný patentem (…)“56 Za uvedení by jistě stálo ještě několik modelů, ale pro uvedený nástin historie poslouţí tento výběr jako akceptovatelný. Nebyla ovšem zmíněna výroba malých motocyklů a mopedů, které byly své doby významným artiklem a lidově oblíbené.

54

Pouze výčtem

Například kastlíky, zadní světlo, sedadlo, spínací skříňka atd. Srov. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s, s. 62 56 PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, s. 63 55

32

jsou to především modely Jawa 550 přezdívané „pařez“, „jednosic“, „jednoskok“ apod. Totéţ platí i o jeho upravené podobě Jawě 555. Následují pak typy 05, 20 a 21 (Sport), které jsou všeobecně a notoricky známé jako „pionýry“, „fichtly“ atd. Vývoj Jawy po roce 1989 je spíše tristní záleţitostí. Technicky nekonkurenceschopné motocykly, rostoucí dluhy a nutná restrukturalizace výroby a rekonstrukce výrobních prostor. V současnosti výroba sice existuje, ale spíše pouze přeţívá a těţí ze slávy let minulých. Ze značky Jawa, která svou kvalitou, designem

a

úspěchy

ve

sportu

byla

na prvních místech celosvětového měřítka, zbyla pouhá výroba na periferii a daleko ve stínu světových značek. Její budoucnost je více neţ nejistá, přesto se v posledních měsících objevují slabé signály, ţe by tomu mohlo být i jinak…

Obrázek 27: Moje „panelka“

5. FRAGMENTY V této části práce budou nastíněny důvody vzniku série Fragmentů, stejně tak obsah i forma jednotlivých děl i konkrétní motivy a osobní vztah k tématu. Nedílnou součástí kapitoly jsou dále fáze postupu a technika děl. Předchozí kapitoly tak lze shrnout jako relevantní teoretický, historický a informační doprovod k dílu Fragmentů. Asi nejvýznamnější podnět ke vzniku děl byl můj osobní vztah k českým a československým motocyklům. Našim motocyklům se věnuji snad ve všech ohledech, ať uţ od zájmu a studia historie značek, jednotlivých modelů a odlišností modelů, aţ po vlastnictví několika kousků, kompletní renovace motocyklů, jízdy na těchto mašinách, vlastní umělecké tvorbě (kresby, malby, grafiky s tematikou motocyklů) aj.

5.1. BOD ZÁJMU Pokud se podíváme do malých obcí a malých měst naší země, je těţké se s Jawou a československými motocykly minout. To i přes skutečnost toho, k čemu docházelo především po převratu v roce 1989 a následujících devadesátých létech. V euforii a přívalu zahraničních značek motocyklů se lidé domácích motocyklů zbavovali. Krásné kusy strojů se vyváţely do sběren druhotných surovin, nebo byly k mání za více neţ nízké ceny. Staly 33

se symbolem zastaralého, technicky zaostalého, produkty komunistické éry. Tato tendence je pochopitelná v souvislosti s jiţ zmíněným vývojem našich motocyklů zhruba od poloviny sedmdesátých let. Pokud tehdejší domácí produkce pouze zaostávala například za stroji mohutně expandujících japonských značek (absence kotoučových brzd, elektrická výbava apod.), pak situace od roku 1989 je v porovnání se světovou úrovní naprosto ţalostná. Důsledek zániku velkého mnoţství motocyklů a mopedů je neustále rostoucí cena, kdysi i běţně dostupných a nejrozšířenějších modelů. Tento jev je pozorovatelný především v posledních letech. Jak kdyby lidé znovuobjevovali hodnotu a krásu motocyklů, které vznikaly na našem území v minulých dobách. Za důkaz je moţné povaţovat nárůst jednak různých klubů veteránů, zvýšený zájem o díly i stroje, výroba nových dílů a replik pro nejčetnější typy, nelze opomenout i konané burzy s díly aj. Jako většina mladých kluků na malé obci i moje první dobrodruţství s motocykly začíná na malém „pionýru“ mého dědy. Rozšířenost a úpravy tohoto motocyklu v průběhu let neznaly mezí. Vyslouţil si mnoho názvů (pionýr, pincek, pekáč, fichtl, fechtl, chrchl …), ale za nejběţnější můţeme označit buď „fichtl“ či „pionýr“. Z předchozího textu je však patrno, ţe se pod těmito názvy skrývají modely Jawa 50 typ 05, typ 20 a 21, eventuálně typy 550 a 555 (pro ty však bylo příznačnější jiţ zmíněné označení „pařez“ či „jednoskok“). Právě tyto malé stroje se za dobu své historie staly přímo legendárními a vytváří ve společnosti určitý fenomén s nimi spojený. Můj otec vzpomíná na dobu svého mládí někdy v sedmdesátých letech, kdy spolu s kamarády tajně jezdili, kde se jen dalo. Jejich stroje procházeli neustálými úpravami, co se do barvy a vzhledu týče, tak i pokusy o zvýšení výkonu a další kousky. Vzpomíná na barevné kombinace, které byly nejoblíbenější, na nejčastější úpravy dílů a z jeho vyprávění je ještě dnes cítit nebývalý zápal pro věc i barvitost a konkrétnost popisu. Právě vzpomínky mého otce a dědy ve mně zanechaly stopu a měly značný vliv na vytvoření mého osobního vztahu k těmto motocyklům. Asi první věc, která se mi s Jawou vybaví, je dobrodruţství. Ať uţ dnes pojímané poněkud sentimentálně, tak stále ţivoucí. V tomto ohledu rozlišuji dvojí typ avšak se společnými rysy. K oběma bych ještě mohl připojit slovo tajemství. V prvé řadě je to dobrodruţství a tajemství spojené s dětstvím. Obrázky v paměti, kdy mě a mou sestru, bratrance a sestřenice děda vozil na „pionýru“, dále moment, kdy jiţ jako starší děti nás děda přivedl do kůlny se spoustou starých věcí. Pro dítě je to spolu s půdními prostory jedno z nejtajemnějších a nezajímavějších míst. Mezi těmito věcmi byl pod nánosy prachu, pavučin

34

a různorodým haraburdím schovaný motocykl, který jsme vytáhli. Začalo jeho čištění a zprovozňování. Pocity onoho napětí ve mně při vzpomínce na tyto počátky zůstávají doposud. Stejně tak pocit prvního nastartování a zvuku motoru, adrenalin, kdyţ jsem usedl za řidítka, počty nezdařených pokusů rozjet se a znovu nastartovat stroj, roztlačení stroje z kopce – a první desítky metrů jízdy na něčem tolik jiném neţ kolo a jiné šlapadly poháněné stroje, které jsem mohl sedlat. Dnes ono tajemství a dobrodruţství vnímám jinak, ale přeci jen v člověku něco z dětství vţdy přetrvává, i kdyţ uţ nikdy ne stejné a tak intenzivní. „Dětství je to co dávno kdysi bývalo a dnes ze sna visí jak provázek a zbytek pout jeţ lze i nelze rozetnout (…)“57 (úryvek básně Pouta od Jana Skácela ze sbírky Kdo pije potmě víno) Z dětství zůstalo tajemství pátrání. Cítím, ţe se projevuje jako touha najít starý motocykl někde zaházený věcmi, uchovaný pod prachem a čekající na znovu zprovoznění. V slangu mezi „veteránisty“ se takovému stroji říká tzv. „stodolák“, nebo „stodolovka“. Jedná se tedy o motocykl v nálezovém stavu. I dobrodruţství si s sebou vezu kaţdou cestu a vyjíţďku na české motorce. Ale je přeci jen odlišné od toho dětského. Na cestách člověk musí počítat u starého motocyklu s drobnými závadami, které k takovým výletům zkrátka patří, stejně tak nezaměnitelný pocit z jízdy na veteránu. Na takové jízdě se mi líbí, ţe je tolik odlišná, od ostatního světa a této uspěchané doby, v níţ ţijeme. Vytvářím si tak vlastní distanci od hektičnosti dnešního světa, který se mi zdá nesrozumitelný a odlidštěný. Ideálem krásy je dokonalost a bezchybnost, odměřenost. Snad i ona odlišnost pouţívání

Obrázek 28: Zapomenutý motocykl, perokresba

dopravního prostředku, jenţ „se vymyká“ je mimo jiné určitým gestem. V rovině výtvarné začíná můj zájem o motocykly zhruba ve stejné době, jak moje první zkušenosti se skutečnou motorkou. Začínám se zajímat o sloţitost vykreslení motocyklu,

57

SKÁCEL, Jan. Kdo pije potmě víno. 1. vyd. Brno: Blok, 1988, 79 s.

35

vystihnutí správných proporcí. V kresbě bez různých technických předkreslení dospívám k názoru, ţe proporčně celý motocykl z pohledu v prostoru dokonale vykreslit nelze. Tento fakt byl zpočátku těţký přijmout, dnes jej naopak vnímám spíše jako přednost. Přesnějšího vystiţení pak bylo moţno dosáhnout pomocí čtvercové sítě. Tuto metodu jsem zvolil i pro kresby v mé práci. I případné zbytky či kousky čtvercové sítě nejsou na škodu, protoţe vzhledem tématu umocňují technický ráz. Je těţko říci, zda přímý kontakt s motocykly nebyl místy na škodu, neboť z něj s nejvyšší pravděpodobností tíhnu spíše k reálnému aţ maximálně reálnému zobrazení, ale ne vţdy. I tak se od mých mladých let kresba i malba s tematikou motocyklů mění. V nejranější fázi se jednalo téměř vţdy o vystiţení celého motocyklu, bez dalších souvislostí, objektů. Spíše se mnou drala radost z vlastního díla a schopnosti, i kdyţ ne podle představ a dokonale, motocykl nakresli nebo namalovat. Měl jsem také potěšení z jednotlivých detailů, důvěrně známých tvarů, které se mi povedlo správně „vykrouţit“ a odpovídaly předloze. Později mě spíše začínají zajímat momenty spojené s motocykly, také něco, co je typické pro české stroje a důvěrně známé lidem, jenţ na nich jezdí. Začal jsem se tak zajímat i o prostředí, v němţ motocykly vznikají a opravují se pro různé kůlny, dílny, nebo také cit pro prostory, kde jsou staré stroje uchovávány a podléhají zkáze času (např. obrázek s perokresbou výše). Své kouzlo vyzařují i různá torza motocyklů v takových prostorách. S takovým tématem se měnil i styl kresby, ve kterém jsem se snaţil například „šrafurou“ a hrou se světlem vystihnout atmosféru místa. Takové kresby jsou uţ velmi vzdálené těm, s jakými jsem začínal. Motocykl se stává jedním z prvků prostředí, ale tvořícím podstatu vjemu a smysl výjevu. Mezi další motivy, které mě fascinují, patří bezesporu i stará městská zákoutí, se zapasovaným výjevem motocyklu. Především pak město v noci. Motocykl je dnes spíše pojímán jako nástroj adrenalinové zábavy, koníčku, ale kdysi byl plnohodnotný dopravní prostředek do práce a zpátky, dokonce i jako rodinný dopravní prostředek. Tomu přispívaly pořizovací i provozovací výdaje. Obyčejní lidé si auto nemohli dovolit, a tak se s radostí obrátili na vozidlo jednostopé. V tomto ohledu mě asi nejvíce přitahují různé staré tovární prostory, se zaparkovanými motocykly, Obrázek 29: Perokresba: Noční odjezd

36

čekajícími na své majitele, aţ skončí pracovní den a pojedou domů. Inspirací mi byla zajisté Skupina 42 se svou městskou periferií a zapomenutými kouty. Noční odlesky, pošramocené omítky starých budov a fabrik s rozdílem, ţe motiv „nočního chodce“ jsem vyměnil za motiv „nočního jezdce“. K mé práci se však vztahuje jiná poloha výtvarného zájmu o motocykly a vnímání stroje, a to motocykl v detailech, v určitých výsecích, představa stroje jako ţivého organismu. Představa vychází z pocitů při usedání za řidítka, jak za hřbet divokého tvora, z pocitu při prvním „probuzení“ po opětovném seskládání, kterému předcházela renovace. Nastartování je symbolem probuzení k ţivotu. Práci pojímám jako poctu stroji v širším pojetí a jako poctu československým motocyklům v hyperbolické nadsázce personifikace motorky za účelem zdůraznění osobního významu a vztahu. Zaměřuji se také na jisté, něčím charakteristické partie stroje, pouţité materiály, charakterističnost určitého typu povrchu (lak, chrom, hliník, plast…).

5.2. VÝZNAM A VÝRAZOVOST FRAGMENTŮ Z MOTOCYKLU JAWA 250 Výběr tématu pro práci nebyl zdlouhavou záleţitostí, rovněţ tak ani předloha. K jaké jiné věci má člověk větší vztah neţ k té, kterou sám vytvořil. V tomto případě je myšlena kompletní renovace mého motocyklu Jawa 250 typ 559 (přezdívané Panelka) z roku 1964. Rukama mi tak prošel kaţdý díl a šroubek tohoto stroje, od rozebírání a čištění, po ruční malování zlatých linek na plechových dílech. Výběru nahrával i fakt, ţe se jedná o reprezentativní model značky, kdy vedle „Péráku“ a „Kývačky“, tvoří „Panelka“ trojici asi nejslavnějších modelů značky.

Obrázek 30: Předloha pro výtvarnou sérii: vlastní Jawa 250 typ 559 po renovaci

37

Detaily motocyklu byly vybrány záměrně. Jednak z jiţ zmíněného tíhnutí k jednotlivým dílům, znalosti tvarů a pak také z výsledného působení. U některých děl bude téměř jasné, o jakou část stroje se jedná, ale záměrem u některých fragmentů bylo i to, aby osoba, která se o motocykly nezajímá, nepoznala, o kterou část, nebo díl se jedná a obraz pak měl pouze charakter nějakého technického objektu. Pokus o pokud moţno realistické zobrazení vychází z jiţ zmíněných důvodů a také z osobní neschopnosti se od důvěrných tvarů, linií, detailů oprostit a distancovat. Díla se tak svojí formou blíţí směru hyperrealismu, ale inspirace tímto směrem vyplývá z jiţ zmíněných důvodů výše v textu. Nahrával tomu i fakt, ţe za nejvýraznější osobnost v umění, zobrazující právě tímto stylem a právě ve značné míře motocykly a auta, povaţuji Theodora Pištěka.

5.3. K JEDNOTLIVÝM DÍLŮM Dílo je tvořeno třemi technickými celky a zvukovým doprovodem. První obraz ze série byl pokusem o perspektivně zajímavý pohled, neboť zdánlivě přímý pohled na motocykl ve skutečnosti skrývá mnoho perspektivních zkratek, navíc tělo i tlumiče motocyklu jsou jinak natočeny. Cílem bylo však vytvořit „portrét“ motocyklu, dalo by se říci přímý pohled na frontální stranu, jak kdyby do pomyslného „oka“ stroje. To má symbolizovat bytostný vztah k motocyklu, jeho personifikaci, motocykl jako ţivý tvor. Zároveň má být kresba i lehce ironizující, neboť pohled na motorku můţe působit poněkud heroicky. Jedná se však ve skutečnosti o motocykl vskutku „lidový“. Nepravidelný chod dvoutaktního motoru, naopak pravidelné poruchy (na druhou stranu nikterak závaţného charakteru), nikterak neohromující výkonové parametry. I přesto si zachovává stroj eleganci ve své neomalenosti. Pro Jawu moţná platí dvojnásob pravidlo dokonalost v nedokonalosti. Kresba je inspirována fotorealismem, ale obraz si zachovává svou kresebnou strukturu. Tento pohled na parabolu masky jsem vybral i proto, ţe struktura skla a všech pouţitých materiálů byla výzvou pro vystihnutí daného materiálu a odlesků. Nejzajímavější pak je lámané světlo na „fragmentech“ paraboly, kde se rozbíjí do mozaikovitých polí, tvarů, které jsou zřetelné aţ při bliţším zkoumání motocyklu. Na kresbě si můţeme všimnout prvků chromovaných jako především kryt klaksonu, boky nádrţe a rámeček světlometu. Mezi další povrchy lze rozeznat díly lakované, jako spodní a vrchní kryt masky, kryty předních tlumičů nebo i díly pryţové. Dále je moţné si všimnout dvou nápisů „Made in Czechoslovakia“.

38

První nalezneme na plechovém štítku krytu klaksonu a druhý na skle paraboly. Zobrazení těchto nápisů má pak vyjadřovat hrdost týkající se výroby motocyklů v naší zemi a unikátnost faktu, ţe kaţdý díl stroje vznikal pod rukama našich obyvatel a našich značek (Pal, Jikov aj.). Techniku pro obraz jsem zvolil pro tento formát, 810×475 mm, neobvyklý, tj. kresba tuţkou. Lépe řečeno tuţkami, protoţe pro kresbu byla pouţita celá škála tuţek různé tvrdosti. Od nejměkčí (9B) aţ po tuhy vysoké tvrdosti (6H). Při kresbě byly dále vyuţívány „roztírátka“. Samotnému kreslení předcházelo pořízení fotografie vycházející z výše popsaného vlastního motocyklu. Fotografie poslouţila po úpravě světelných podmínek jako předloha. Pomocí čtvercové sítě byl obrázek přenesen na papír. Po fázi předkreslení následovalo vykreslování jednotlivých částí. Vystihnutí plasticity určitých tvarů a charakteru materiálu bylo zdlouhavým procesem. Povětšinou jsem plochu pokrýval od měkčích tuţek čím dál k tvrdším.

Obrázek 31: „Velký portrét Panelky“

39

Při kresbě docházelo k mnoha problémům a nepřesnostem, vycházejících z komplikované metody přenosu takto technických částí. Na mnohých místech se tak stávalo, ţe jednotlivé díly se mírně lišily umístěním od předlohy. Většina z těchto neduhů byla mnohými zásahy eliminována, přesto si některé kresba ponechává, ale jsou vesměs nepatrné. Na závěr prošly ještě některé části úpravou, aby se zvýšila ostrost a kontrast.

Obrázek 32: Detail štítku klaksonu s nápisem „PAL Made in Czechoslovakia“

Kresbu tuţkou mohu z následujících technik označit za nejnáročnější i vzhledem k zvolenému tématu, způsobu zobrazení a formátu. Na druhou stranu je zajímavé pozorovat vlastní postup a myšlenkové pochody při kresbě. I zde se projevuje aktuální stav člověka, například v stagnaci na určité části, zmechanizované práci, na straně druhé experimentování, neustálé úpravy tvarů a stínování, vytváření dalších dílů apod. V některých ohledech by se dalo mluvit o rituálnosti kresby, kdy člověk upadá do kreslení a vnímá pouze konkrétní tvar, papír, tuţku a jeho mysl se omezí jen na danou chvíli a pohyby tuţky. Tento typ kresby, kdy se dostanu do relaxujícího chvilkového oproštění od reality, by mohl víceméně slouţit jako druh meditativní činnosti. Totéţ platí i pro ostatní díla vytvořená odlišnou technikou.

Obrázek 33: Detail skla paraboly – „oko“ motocyklu

40

Druhé dílo mělo být techničtějším pohledem pod běţně viděné. Ti, kdo se o československé motocykly a konkrétně o Jawu zajímají, bez větších obtíţí odhalí, ţe se jedná o prostor zapalování58 motocyklu. Pro člověka technicky nezasvěceného dílo nabízí fragment určité části motoru stroje, ze kterých patrně pozná sekundární řetěz, eventuálně část brzdové páky. Zbytek nechává prostor pro uvaţování nad funkcí technických prvků. Záběr doslovně pod víko motoru má být i odkazem na funkční stránku věcí okolo nás, které lidi míjí a jejich funkčnost je příliš nezajímá do momentu, kdy přestanou pracovat. Je to i obdiv k praktickému zaloţení lidí a jejich manuální a technické zdatnosti, kterou do značné míry nejen mladí lidé postrádají. Pracujeme s technologiemi a nástroji, o jejichţ principu fungování se zajímáme čím dál méně (myšleno neodborníci, obyčejní lidí). Je to částečně způsobeno neustálým masivním vývojem techniky, kdy studium funkce věcí je do značné míry sloţitá (např. elektronika, nano-technologie, apod.).

Obrázek 34, 35: Detail kabeláţe a dynama zapalování

58

Konkrétněji se jedná o umístění dynama spolu s mechanismem poloautomatického vypínání spojky a ozubeného kola, které sekundárním řetězem přenáší sílu na rozetu a zadní kolo motocyklu.

41

Pokud první kresba byla portrétem motocyklu, druhá je pohledem pod povrch – anatomie, část „vnitřností“ motorky, odkazující na její ţivoucnost. Kresebný detail odhalíme po sejmutí pravého víka motoru motocyklu. Pohled, který se při tom naskytne, znají motoristi, kteří vlastní československé motorky, velmi důvěrně. Často se totiţ stává, ţe právě v této části motoru musí odhalit a vyřešit nějakou triviální poruchu. Proto je tato kresba i vyjádřením jisté komiky vůči častým opravám a seřizování Jawy. Jde do značné míry o fenomén. Zajímavé je i pomyšlení, kolik našich otců a dědů se „s tímto pohledem“ doslova natrápilo a kolik z nich by si hned tento fragment stroje vybavilo. Kresba o rozměrech 785×450 mm je provedena pomocí několika druhů černých per o různé tloušťce (od 0,1 mm po 0,8 mm). Silnějším perem a hrubší šrafurou jsou tvořena místa funkčně mechanická jako takzvaný „poloautomat“, část řetězu atd. Jemnější a pravidelnější šrafurou potom především místa spojená s elektrickými součástkami.

Obrázek 36, 37: Detail páky zadní brzdy a poloautomatu, talíř dynama

42

Poslední část praktického výkonu tvoří malby. Malby jsou na plátnech o jednotném rozměru 300 × 240 mm a pouţity pro ně byly akrylové barvy. Plátna doprovází kresby a vytváří také spojovník fragmentů motocyklu. Vybrané části motorky na malbě se pak mohou spojit v ucelenější obraz stroje. Na první malbě si lze povšimnout hned těchto dílů: fragment pravého víka zapalování, část páky zadní brzdy a přední pravou stupačku. Tento pohled se tedy pojí s perokresbou. Typický detail u Jawy jsou zlaté linky, které lemují některé části kapotáţe. V případě malby je část zlaté linky u kastlíku na nářadí a je namalována originální syntetickou zlatou barvou, jak na motocyklu. Rovněţ tak druhá malba se pojí s perokresbou. Vybraný detail zobrazuje uchycení motoru k rámu pomocí plechových drţáků. Záběr ukazuje i kus chromovaného svodu motocyklu. Nikdy se však „fragmenty“ nespojí v ucelenou motorku.

Obrázek 38: Malba fragmentu pravé strany motocyklu s krytem zapalování

43

Obrázek 39: Malba drţáků motoru s chromovaným svodem.

6. ZÁVĚR Pro někoho hromada šrotu, pro někoho poklad na celý ţivot. Pro mě uţ navţdy Jawa to druhé. Cílem práce jako celku byla moje snaha přiblíţit, ukázat krásu našich českých strojů prostřednictvím mých kreseb, maleb a teoretické části, také vyznat tímto způsobem značce hold, ukázat osobní vztah ovlivněný národním cítěním. V práci byl patrný i stesk za dávnou slávou Jawy, jeţ je zdevastovaná. Ponechávám naději, protoţe na českých strojích se jezdí a jsou rekonstruovány nejen pamětníky, ale i mladými lidmi. Aneb dokud se na českých strojích jezdí, ještě nezemřely. Doufám, ţe i moje dílo můţe přispět k zviditelnění existence československých motocyklů a zájmu o ně. Vţdyť umění má mimo funkce estetické i funkci do určité míry apelativní. Poukazovalo často na jevy ve společnosti a mělo sílu utvářet společnost. Sám bych rád objevil nové prostředky a způsoby ztvárnění této a příbuzné tematiky i v mé další tvorbě.

44

LITERATURA A PRAMENY KNIŢNÍ ZDROJE: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 429 s. ISBN 9788020019097. CHALUPECKÝ, Jindřich a Jiří ŠETLÍK. Theodor Pištěk. Praha: Galerie Pecka, 2007, 388 s. ISBN 978-80-904008-0-1. ČENSKÝ, Miroslav. Zkušenosti úspěšných podnikatelů: František Janeček : František Křiţík : Osvald Ţivotský. Praha: UTRIN, 1991, 33 s. Hyperrealismus: Theodor Pištěk, Zdeněk Beran, Pavel Nešleha, Karel Balcar, Blanka Valchářová, Richard Štipl, Pavel Holý, Aldin Popaja, Pavel Šich, Miloš Englberth, Hana Vaňková, Petr Hampl : Galerie moderního umění v Hradci Králové 2002, Západočeská galerie v Plzni 2003 : [katalog. V Hradci Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, c2002, 31 s. ISBN 80-850-2529-9. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. ČZ: historie motocyklů. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2010, 200 s. ISBN 978-80-251-2899-2. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa-ČZ: motocykly národní řady (r. v. 19541959). 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010, 128 s. ISBN 978-80-251-3306-4. PAVLŮSEK, Alois a Ondřej PAVLŮSEK. Jawa. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s. ISBN 978-80-251-0980-9. PAVLŮSEK, Alois. Motocykly Jawa 50-90 cm3: historie, technika, prototypy, sport. 2. vyd. Brno: CPress, 2013, 160 s. ISBN 978-80-264-0157-5. PIŠTĚK, Theodor. Theodor Pištěk: ecce homo : [Národní galerie v Praze - sbírka moderního a současného umění, Veletrţní palác, 26.9.2012-6.1.2013. Editor Helena Musilová. V Praze: Národní galerie, 2012, 167 s. ISBN 978-80-7035-508-4. POVOLNÝ, Daniel, Vladimír SOUČEK a Radomír ZAVADIL. František Janeček: motocyklový král : příběh muţe, který dal vzniknout motocyklům Jawa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 325 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-204-2327-6. RUHRBERG, Karl a Ingo F WALTHER. Umění 20. století. Praha: Slovart, c2004, 840 s. ISBN 80-7209-521-8. SKÁCEL, Jan. Kdo pije potmě víno. 1. vyd. Brno: Blok, 1988, 79 s. 45

ELEKTRONICKÉ ZDROJE: HEŘMANOVÁ, Eva. Fotorealismus (photorealism). HEŘMANOVÁ, Eva a Jitka ČERNÁ. Arts Lexikon [online]. 2012 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Fotorealismus Hyperrealismus (Fotorealismus). Artmuseum.cz [online]. 2009 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z:http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=68 SOUČEK, Jan. Fotorealismus [online]. Plzeň, 2012 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z:http://intranet.zamecek.cz/dum/DVK43/12-POP_ART_USA.pdf. Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček.

OBRÁZKY: Obrázek 1: Richard Estes: Telephone Booths. Dostupné z: http://www.hatjecantz.de/popup626-0.html?download=00003532 Obrázek 2: Richard Estes: Downtown .Dostupné z: http://www.textezukunst.com/index.php?page=hyperreal Obrázek 3: Robert Cottingham: Roxy. Dostupné z: http://www.hyperrealism.net/atelier%204.htm Obrázek 4: Robert Cottingham: The Spot. Dostupné z: http://www.meiselgallery.com/LKMG/artist/works/detail.php?wid=606&aid=11 Obrázek 5: Don Eddy:"Brouci". Dostupné z: http://totenart.com/noticias/30-artistasimportantes-hiperrealismo/ Obrázek 6: Chuck Close: Big-Self Portrait. Dostupné z: http://www.artsconnected.org/collection/124172/self-portraits?print=true Obrázek 7 Malcolm Morley: Dostupné z: http://tribaltruth.org/2010/07/malcolm-morley/ Obrázek 8: Theodor Pištěk. Dostupné z: http://www.totalfilm.cz/2014/03/febiofest-v-prazeskoncil-pokracuje-v-regionech/25_52fb72198bad5__dsc5419/ Obrázek 9: Theodor Pištěk: Krajina s Hondou 1. Dostupné z: http://www.beinmag.com/cs/article/narodni-galerie-v-praze-theodor-pistek-aretrospektivni-vystava-ecce-homo Obrázek 10: Theodor Pištěk: Ecce Homo. Dostupné z: http://theodor-pistek.cz/ Obrázek 11: Theodor Pištěk. Dostupné z: http://www.praha.eu/jnp/cz/co_delat_v_praze/kultura/muzea_a_vystavy/svetovy _malir_patri_do_narodni_galerie.html Obrázek 12: Pavel Šich: Motorka II (1997), olej na plátně Obrázek 13: František Janeček. Dostupné z: http://jawa-50.info/zakladatel.html 46

Obrázek 14: Logo Jawa FJ. Dostupné z: http://www.doktormoto.de/de/jawa-125-ccm-c-550.html Obrázek 15: Jawa 500 OHV 1: Dostupné z: http://www.eltsen.cz/jawa/netvorice/gal/pages/08JAWA-500-Rumpal.htm Obrázek 16: Dostupné z: www.jawa.eu/editor/filestore/File/obr_historie/2%20.jpg http://www.jawa.eu/ Obrázek 17: Jawa 175 Villiers : Dostupné z: http://voshodmoto.moy.su/photo/5 Obrázek 18: Jawa 250 Duplex Blok Obrázek 19: Jawa 350 OHV. Dostupné z: http://www.jawamania.info/historie/detail.cz.aspx?historyid=14&nodeid=204685 Obrázek 20: Dobový cizojazyčný prospekt na „velkého Péráka“. Dostupné z: http://sltmoto.sk/jawacz/ Obrázek 21: Jawa 250. Dostupné z: http://sltmoto.sk/jawacz/ Obrázek 22:Logo JAWA-ČZ. Dostupné z: http://www.jawa50tuning.wbs.cz/Historie.html Obrázek 23: Jawa 250 typ353/01. Dostupné z: http://jawarmaniak.wz.cz/zajimavosti/prospekty/pulbuben.html Obrázek 24:Propagační fotografie "kývačky". Dostupné z: http://www.fotografic.cz/exhibit/current-show-vilem-heckel-kouzlo-minulosti247-892013/ Obrázek 25: Nová a zároveň současná podoba loga Jawa. Dostupné z: http://eabmoto.sweb.cz/jawa350/jawa350.htm Obrázek 26: Panelka: Dostupné z: http://jawarmaniak.4fan.cz/zajimave_obrazky/jawa_559_1962.jpg Obrázek 27: Moje panelka Obrázek 28: Zapomenutý motocykl, perokresba Obrázek 29: Perokresba: Noční odjezd Obrázek 30: Předloha pro výtvarnou sérii: vlastní Jawa 250 typ 559 po renovaci Obrázek 31: "Velký portrét Panelky" Obrázek 32: Detail štítku klaksonu s nápisem „PAL Made in Czechoslovakia“ Obrázek 33: Detail skla paraboly – „oko“ motocyklu Obrázek 34, 35: Detail kabeláţe a dynama zapalování Obrázek 36, 37: Detail páky zadní brzdy a poloautomatu, talíř dynama Obrázek 38: Malba fragmentu pravé strany motocyklu s krytem zapalování Obrázek 39: Malba drţáků motoru s chromovaným svodem.

47

PŘÍLOHA

Příloha k dílům:

48

49

50

51

52

53