Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů v San Cristóbalu de las Casas v Mexiku

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů   v San Cristóbalu de las Casas v Mexiku Pavla Redlová

Relativní zmenšování našeho světa vede k větší frekvenci styků mezi příslušníky odlišných kultur. K takovému sociokulturnímu zhušťování dochází i v horách mexického Chiapasu v San Cristóbalu de las Casas – v městě, jež se během posledních čtyřiceti let proměnilo z majoritně ladinského prostředí na prostor s velmi rozmanitou sociální skladbou: sestěhovávají se do něj indigenní obyvatelé z okolních hor, masově při­ cházejí lokální i mezinárodní turisté, badatelé či pracovníci neziskových organizací. Představuje prostor vhodný ke zkoumání vzájemných vztahů. Ve svém příspěvku i předchozím výzkumu se proto věnuji vztahům  V současné době označuje pojem ladinos neindiánské obyvatelstvo přede­ vším jižního Mexika a Guatemaly. Pro jeho obsahovou specifičnost ho v počeštěné podobě používám také v této práci.  Jednalo se o téměř čtyřměsíční kvalitativní výzkum, který jsem uskutečnila v létě 2007 v San Cristóbalu de las Casas. Používala jsem v něm techniky obsahové analýzy různých forem reprezentování indígenas, dále polostruk­ turované rozhovory (s prodavači a s turisty), dotazníkové šetření mezi tu­ risty a samozřejmě zúčastněné pozorování. 131

Pavla Redlová

mezi turisty, místními obyvateli a částečně i antropology, zejména jejich obrazům a recipročnímu chování. Teoretický rámec zahrnuje koncepty antropologie turismu a kritické reflexe nad etnografickými reprezentace­ mi. Následují antropologické interpretace zaměřené na Altos de Chiapas a tamní etnické vztahy, které jsou teorií i úvodem do tématu reprezen­ tací indiánů. Dále analyzuji texty průvodců Lonely Planet a dvou muzeí a popisuji dění ve dvou sancristóbalských lokalitách. Nakonec poklá­ dám nové otázky, které tento výzkum otevřel.

1. Teoretické stránky etnického turismu

Rámcové shrnutí antropologie turismu podal, mimo jiné, Tom Selwyn (1994), který popsal šest nejdůležitějších aktérů turismu: turisty, lidi v tu­ ris­tických destinacích, cestovní ruch, akademické pracovníky, vládní i ne­vládní organizace a mezinárodní agentury. Rozbor interakcí mezi prvními čtyřmi tvoří základní analytický rámec této práce. V definování turisty vycházím z Cohenova obecného vymezení, podle kterého je turista „dobrovolný a dočasný cestovatel, který cestuje s oče­ káváním příjemného zážitku novosti a změny během relativně dlouhé a jednorázové cesty“ (Cohen 1974, 553). Důraz na dočasnost pobytu představuje významný prvek z hlediska omezení poznání „toho nezná­ mého“ v destinaci a větší odkázanosti na vnější zprostředkovatelské zdroje. Důležitá je i otázka naplnění očekávání turisty neboli autenticita, která je podle Cohena sociálně konstruována. Tento přístup představu­ je kritiku pojetí jiného významného autora, Deana MacCannella, podle něhož turista hledá (objektivně definovatelnou) autentičnost života. Kri­ téria pro posuzování takové absolutní autentičnosti ovšem těžko stano­ vit, neboť její naplnění vychází právě z motivací a znalostí jednotlivých turistů. „Etnický turismus, tedy turismus primárně motivovaný kulturní exo­ tikou lokální populace a jejích artefaktů (oblečení, architektura, divadlo, hudba, tanec, umění), je zajímavým specifickým případem etnických vzta­ hů, a proto by také mohl být s užitkem analyzován v jejich rámci“, uvádí Erik Cohen (1984, 344). Ač je tento koncept klíčový pro mou práci, obecně je třeba mít na paměti i jeho omezení. Zdá se mi zjednodušující shrnout motivace turisty do jedné kategorie zkušenost s exotickým. Stejně 132

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

jako je otázkou, zda a proč rozlišovat jednotlivé druhy turismu podle konkrétních destinací a aktivit na etnický, kulturní, plážový, ekoturis­ mus apod., zvláště když dochází k promíchávání a směšování sociokul­ turních elementů do hybridních forem. Význam tohoto konceptu proto nacházím výhradně v jeho zaměření na vztah turistů a lokální populace jakožto aspekt turismu a interkulturních vztahů. Obdobný přístup volil i Pierre van den Berghe ve své knize The Quest for the Other: Ethnic Tourism in San Cristóbal de las Casas (1994), která je první publikací zaměřenou na turismus v San Cristóbalu. V kvantitativně i kvalitativně zaměřené části o turistech dochází autor k řadě pozitivis­ tických klasifikací. Obsahy kategorií jsou však tak úzce vymezené, že se jakákoliv generalizace zdá nemožná (například mezi turisty je rozlišeno dvacet pět typů). Dále je v knize načrtnuta problematika udržitelnosti rozvoje, příčiny úspěšné adaptace na turismus a změny v rámci sociálních vztahů. Vzhledem k faktu, že jde o knihu o etnickém turismu, nedozví­ dáme se více o tom, jak turisté konstruují „toho odlišného“, odkud vze­ šly jejich představy či jak probíhají daná setkání. Obdobný nedostatek charakterizuje i stranu indiánů. Kniha tak spíše představuje předběžnou studii o charakteru tamního turismu. Etnickému turismu a fungování stereotypů v rámci interetnických vztahů mezi turisty, lokální populací a prostředníky se ve své diplomové práci věnoval také José Oscar Barrera Nuñez (1995). Pro­myšlený teo­ retický koncept etnického turismu propojuje jak stranu turisty a jeho motivace, tak i nabídku a podmínky pobytu v hostitelské společnosti. V praktické části se nicméně tato perspektiva vytrácí ve pro­spěch výše kritizované MacCannellovy teze: mezinárodní turista se promě­ňuje v hlav­ ní příčinu sociokulturních změn a neoexploativních praktik tím, že vy­ žaduje obraz autentické komunity, kterou mu ochotný turistický průmysl ladinů poskytuje. Na druhou stranu, Barrerův roční pobyt vedl k hlub­ ším poznatkům zejména na straně indiánů a jejich vnímání přítomnosti turistů. Přestože byl výzkum uskutečněn v Chamule, ne­chybí odkazy ani k blízkému San Cristóbalu. Tato práce tak představuje cenný materiál pro srovnání s mnou pozorovanými a interpretovanými kontakty turis­ tů a indiánů.

133

Pavla Redlová

2. Dekonstrukce vyprávění o „těch druhých“

Významnou roli v motivování turistů hraje cestovní ruch i akademic­ ké prostředí. Lze je nazírat jako nápovědy formující představy a do určité míry i chování turistů vůči konkrétním lokalitám a obyvatelům. Otázka reprezentace těch druhých je přitom klíčovou již od 70. let v antropo­ logii i v dalších disciplínách (např. muzeologii či kulturálních studiích). Hovoří se o takzvané krizi reprezentace a týká se zdvojení reality: popisem „toho jiného“ ho přibližujeme, vnášíme do našeho světa, ale současně ho vzdalujeme, protože je jeho obraz vytvářen na základě našeho kul­ turního kodexu. Tento reflexivní obrat v antropologii se netýkal pouze etnografického psaní, ale obecněji i dalších aspektů produkce znalostí. Zahrnoval vědomí zapojení disciplíny do mocenských struktur nerov­ nosti či nutnost zohlednění badatelova zázemí a jeho role. Téma repre­ zentací kultur se stalo dominantním předmětem studia v rámci post­ moderní antropologie. Řada antropologů se později posunula od popsaných teoretických reflexí k jejich konkrétním aplikacím v terénu. Z oblasti Chiapasu lze vyzdvihnout knihu Telling Maya Tales (Gossen 1999), poskládanou z článků zaměřených na Chamuly a sociokulturní fenomény z oblasti Chiapasu v rozmezí desítek let. Autor v ní vědomě zohlednil jednotlivé antropo­ logické přístupy, svou pozici v terénu i různé způsoby jejich interpretace. Významné dílo z této oblasti představuje i třináct esejů Jamese Clifforda (1997), který v nich přehodnotil koncept kultury v rámci termínu travel, cestování, a pomocí spojení routes/roots (cesta/kořeny). Uvažoval o kul­ turách nikoliv jako o ohraničených, homogenních a lokálních, nýbrž jako o procesech setkávání a výměny mezi lidmi. Tyto knihy, stejně jako klíčová díla postmoderní antropologie (auto­ rů jako Geertz, Marcus aj.) a kulturálních studií, ovlivnila můj přístup k terénu i k studované otázce, včetně stanovení jednoho z hlavních cílů. Tím je popis způsobů, jak jednotliví aktéři turistického procesu reprezen­ tují indiány: následující část studie zaměřuji na antropologické interpreta­ ce chiapaské oblasti a lokální společnosti, další na texty v rámci tamní­ ho cestovního ruchu. Pomocí kvantitativní obsahové analýzy analyzuji  Model pro tuto analýzu čerpám od Christopha Köcka (2007). Popsaná ana­ lýza narací se neomezuje na výroky skutečně napsané, neboť „textem [je] vše, co tvoří význam prostřednictvím praktik označování“ (Barker 2006, 134

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

vyprávění a používané argumentace v průvodci Lonely Planet a ve dvou muzeích v San Cristóbalu de las Casas.

3. Obraz indiánů v antropologii Chiapasu

Vnímání indiánů v rámci mexické společnosti od dob kolonizace zre­ kapituloval mexický filozof Luis Villoro (1996). Samotná etnografická studia jsou pak v Mexiku spojena s americkou kulturní antropologií, zej­ ména s Robertem Redfieldem a jeho studiem lidových komunit. Předmět výzkumu vymezil v hranicích komunity, oddělené od okolního světa a zá­ vislé na svém vlastním vnitřním vývoji. Klasické monografii The Folk Culture of Yucatan (Redfield, 1961) lze vytknout zaprvé vnímání akulturace jako jednosměrného procesu, zadruhé posuzování integrace komuni­ ty do okolního světa prizmatem kvantity vnějších vztahů. O nutnosti zohlednění spíše kvality těchto vztahů svědčí výpovědi aktuálních prací z Chiapasu (Pitarch 1996; Gossen 1999). Období dvacátých a třicátých let 20. století se projevovalo metodo­ logickou tendencí k minimalismu a funkcionalismu a politickou účastí na Cárdenasových rozvojových projektech. Tehdy v Mexiku vznikaly vládní instituce, jež významným způsobem zasáhly do indigenních politik: Instituto Indigenista Interamericano (III), Instituto Nacional Indige­ nista (INI) a jeho koordinační centra. To chiapaské – nazvané Centro Coordinador Tzotzil Tzeltal – bylo ustanoveno roku 1948 v San Cris­ tóbalu de las Casas pod vedením Aguirre Beltrána. Podle něj je třeba vidět celou problematiku v širších souvislostech – tedy v pojetí komu­ nity podřízené ladinskému městu. Jeho pohled je evolucionistický, za­ měřený na diachronní studium kulturního vývoje a faktorů kontinuity a změn. I přes antiesencialistické pojetí, vymezující indiána jako histo­ rický produkt určitých sociopolitických vztahů, pokračuje Beltrán ve funkcionalistickém přístupu k národní společnosti jako vyrovnané struk­ tuře, do níž je nutné indiány efektivně zapojit. 190). Proto byla interpretace cílena na kulturní texty, sestavené jednak po­ mocí slov, ale i pomocí obrazů, předmětů apod. Nelze ovšem zapomínat na to, že příjemce zprávy není pouhým strojem, nýbrž myslící bytostí, která vnímá tato data v souvislostech. 135

Pavla Redlová

V rámci těchto praktických snah o integraci indiánských komunit a o vytvoření jednotného mexického národa byli tehdy do Chiapasu pozváni mnozí vědci. Celkem se tak mezi lety 1957 a 1977 uskutečnily tři velké americké vědecké projekty – z harvardské, stanfordské a chi­ cagské univerzity. Publikované monografie sice nereflektovaly exter­ní vztahy, nalézá se však mezi nimi řada významných studií struktur ko­ munit, jejich institucí či specifických aspektů života. Na fakt, že tyto výzkumy sloužily spíše k asimilaci při zachování pár pozitivně hodnoce­ ných prvků podřízené kultury, upozornilo v šedesátých letech dílo pěti antropologů De eso que llaman antropología mexicana (Warman, 1970). To způsobilo v mexické antropologii převrat. Po něm zaostřili mexičtí antro­ pologové svou pozornost na mocenské otázky – zejména na marginalitu komunit, nerovnosti v rámci kapitalistického systému a na sociopolitic­ ká témata jako vzájemné provázání lokální moci a kulturních praktik. 3.1 Etnocentrismus a etnické vztahy v Chiapasu

O etnických vztazích v Chiapasu se píše obvykle jako o duální struktuře, tvořené indiány a ladiny. Řada studií jim připisuje specifické charakte­ ristiky a definuje jejich vztah jako dlouhodobě nerovný. Objasnění při­ tom podávají různá. Julian Pitt-Rivers se ve svém článku Words and Deeds: The Ladinos of Chiapas (1967) zaměřil na nesrovnalosti mezi normami a chováním. Ana­ lyzoval činy ladinů jako výsledek rozhodování mezi několika morálními systémy (např. metropolitním, lokálním, křesťanským), zatímco indíge­ nas podle jeho představ žili v etnicky koherentním vesnickém prostředí. Tyto dvě etnické skupiny se podle Pitt-Riverse vůči sobě vždy vymezo­ valy kulturně, i když v průběhu historie docházelo k určitým formám akulturace obou tradic. Badatelé Benjamin Colby a Pierre van den Berghe poukázali také na kulturní bázi ladinské superiority a dodali, že rozdíly  Zmíním zde alespoň Evona Vogta a jeho studii Zinacantánu, Cancianovu analýzu ekonomického systému, včetně systému cargos, George Colliera, navazujícího ve své ekologicko-ekonomické analýze na Beltrána, Benjamina Colbyho, Gary Gossena, Johna Havilanda, Roberta Laughlina či Pierra van den Berghea. Mimo rámec těchto obsáhlých projektů pracovali v oblasti také June Nash, Ricardo Pozas či pod INI Julio de la Fuente a Alfonso Villa Rojas – z těch nejvýznamnějších. 136

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

ve vzdělání a ekonomickém postavení zdůrazňují toto podceňování in­ diánů (Colby, Berghe 1961a, 773pp). Ve své studii vztahů došli k závěru, že je ladinská nadřazenost zřejmá při všech setkáních a že samotní indi­ áni přijali tuto vizi za svou. Nikoliv rozdíly, ale to, co spojuje obě skupiny ve vzájemném vztahu, hraje podle Rudolfa Stavenhagena (1964) dominantní roli pro charakter těchto vztahů. Společným prvkem je jednak ekonomická a třídní nerov­ nost a dále dědictví koloniálních vztahů udržovaných pomocí politic­ kých, ekonomických, sociálních a právních mechanismů. Existenci těchto podmínek zpochybnil naopak Ulrich Köhler (1980), podle kterého je přetrvávání ladinské dominance nutně vázáno na ideje – na interiorizaci a přijímání této představy oběma stranami. Oproti tomu se Gary Gossen (1999) a Pedro Pitarch (1996) zabývali perspektivou indígenas a naznačili, že ti přijímají submisivní roli pouze situačně ve vztahu k ladinům, zatímco ve svém vlastním prostředí mani­ festují a pociťují hostilitu. Tak jako se ladinové cítí povýšení, tak i batz’i viniketik ( praví lidé, tedy Chamulané), potažmo ostatní indiáni, žijí v cen­ tru světa, mluví pravým jazykem a – jak poznamenává Gossen – chovají se xenofobně tak jako Američané, Mexičané a Evropané vůči svým mi­no­ ritám (Gossen 1999, 6). Zároveň proto žádají – podle Pedra Pitarche (1996, 248pp) – rovnocenné jednání a dialog s cizinci. Na symbolické rovině toho dosáhli zapojením do ideje mexického národa, ale reálné chování stále zaostává. Bude vyslyšen jejich hlas, ozývající se stále více z textů antropologů či třeba prohlášení zapatistů? Může k uznání a rovnosti do­ pomoci turismus, jak naznačuje van den Berghe (1994)? Jakou roli mají oni sami v komunikaci a dialogu s turisty a jak takové obrazy a setkává­ ní probíhají, odhalují následující fragmentární popisy kontaktů.

4. Tvarování turistických pohledů I: průvodce Lonely Planet

Průvodce předkládá návštěvníkům koncepty k vidění. Konkrétní ana­ lýzou způsobu, jak průvodce – člověk – vytváří znalosti o „tom dru­ hém“ během každodenních praktik, se v Chichen Itzá zabýval Quetzil Castañeda (1996). Po vzoru Clifforda Geertze označuje vyprávění prů­ vodce vpisovaná do kamenů tohoto archeologického naleziště jako inter­ 137

Pavla Redlová

pretace interpretací. Tento mechanismus funguje i v tištěných průvodcích a tak i Lonely Planet definuje místa, lidi i události: „Nejjižnější mexický stát je neskutečně rozmanitý, což fascinuje všechny, které zajímá příroda, starobylé civilizace nebo moderní indigenní obyvatelstvo… V jeho srdci leží klidné horské městečko San Cristóbal de las Casas, cenné pro svou koloniální architekturu, obklopené téměř středověkými mayskými ves­ nicemi, ale zároveň vířící mezinárodní kulturní scénou 21. století.“ (Noble 2008, 788) Oproti předchozím vydáním už není zdůrazňován pouze národní primitivismus Chiapasu (Pitarch, 1995), ale objevuje se nově i cha­ rakteristika kosmopolitismu. San Cristóbal existuje jako poklidné horské městečko, vířící mezinárodní scéna, architektonicky i sociálně koloniální prostředí, neobvyklý a barevný svět s prastarými, mystickými tradicemi, revolučně nabité místo, dynamická brikoláž všech předchozích stavů. Konkrétní okruh po památkách zdůrazňuje strukturu, která podle průvodce představuje základní a neopominutelnou esenci tohoto města: koloniální umění spojené s indiánským každodenním životem. Vizuální potěšení a možnost zažití atmosféry této podstaty San Cristóbalu slibu­ jí tři hlavní destinace – centrální náměstí (zócalo), oblast kolem kostela Santo Domingo a muzeum Na Bolom. Zatímco popisy jednotlivých prostorů se výrazněji s časem nemění, nelze totéž tvrdit o konkrétním itineráři a celkové posloupnosti památek. Oproti vydání z roku 2003 jsou o pět let později úplně vynechány sancristóbalské kopce a tamní kostely a vyhlídky na město. Naopak zmínkyhodnými se stala většina muzeí. Zdá se, že obraz San Cristóbalu se přesouvá do několika vybra­ ných detailních znaků Chiapasu, namísto širší perspektivy na samotné město. V textu se vyskytuje pravidelná struktura asociací: dědictví kolonie, to je především esteticky hodnotné umění, sloužící k rozjímání a vzdělá­ vání. Vizuální prvek dominuje těmto scénám stejně jako západní společ­ nosti, pro jejíž členy se zde vyzdvihuje. Naopak svět indiánů je prosy­ cen všemi smysly a obecně barevností. Celkově lze shrnout, že základní používané postupy v reprezentaci mají za cíl odhalit esenci místa a zna­ kovost jeho elementů, čili předměty turistova hledání – podle slov Johna Urryho (1995, 133pp).

138

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

5. Tvarování turistických pohledů II: Muzeum kávy

Každý etnografický předmět je v muzeu definován ne původní společ­ ností, nýbrž kurátory. Ti stanovují hranice a autonomii předmětů – zda stačí předložit tkaný huipil s popisem jeho užití, nebo je třeba připojit i tkadlenu a celý výrobní proces, dokonce i místo, kde byl zhotoven, či nošen atd. V sancristóbalských expozicích se nevyzdvihují pouze tamní produkty, ale zároveň zapojují do těchto mikrodějin i lokální indiány. Například Muzeum kávy je rozděleno do tří sfér, týkajících se jednak historie kávy v Chiapasu, dále ekologičnosti indiánské produkce a nako­ nec organické povahy jimi pěstované kávy, přičemž konkrétní detaily její produkce se nacházejí rozmístěny ve zbývajícím prostoru. Již z tohoto uspořádání jasně vyplývá větší důraz na vyprávěný chiapaský příběh než na obecné náležitosti výrobního procesu. Chronologicky seřazené texty s metaforickým biblickým pozadím vy­ povídají o celkovém ladění výstavy. Jakousi pohanskou dobu reprezentují legendy o objevení kávy pro lidské potřeby. Příchod kávy do zaslíbené země, rané rozvíjení její produkce a význam pro obyvatele Chia­pasu, včetně svědeckých výpovědí o sestupu do pekel plantážnické práce, před­ stavuje počátek dobrodružného románu o chiapaských indígenas a ká­vě. Druhé scéně dominuje nepřirozená, papírová indiánská rodina ve své chalupě naznačující propojení života indiánů s kávou, jež byla pos­tupně integrována do zemědělství v los Altos. Doprovodné texty opět kladou důraz na nesmyslnost monokulturní orientace plantáží a na ex­ploataci indígenas, na druhé straně je prezentována aktuální situace menších pěs­ titelů jako ekologická forma zemědělství, jež je v souladu s jejich tradič­ ním – mezoamerickým! – konceptem produkce. Třetí část výstavy nadále sleduje tuto trajektorii s tím, že prezentuje konkrétní produkty vyráběné z organické kávy i vítězné příběhy převážně indiánských země­dělců nad latifundisty, a tím i nad nevýhodnými socioekonomickými podmínkami. Indián v pojetí tohoto muzea je spojen pevně se svou komunitou, chová se ohleduplně k přírodě, tvrdě pracuje a vzdoruje nepříznivým podmínkám. Perspektiva Muzea kávy (potažmo organizace drobných  Obzvláště signifikantní je použití termínu předkolumbovský pro popsaný mayský mýtus o původu kávy. Přitom se tato legenda dostala do Chiapasu evidentně až s kávou. Funguje zde evolucionistická rétorika, jež používá klasifikaci typu předhispánský (předcivilizační) pro okolnosti zjevně poz­ dějšího datování. 139

Pavla Redlová

pěstitelů organické kávy) zapadá do vnímání San Cristóbalu jako mode­ lu indiánských a ladinských vztahů, respektive obrazu minoritní versus majoritní neoliberální společnosti, tedy do vizí mnohých levicově smýš­ lejících turistů.

6. Tvarování turistických pohledů III: Muzeum mayské medicíny

Informace o historii, popis i analýzu Muzea mayské medicíny lze nalézt již v několika antropologických pracích – s obecným zřetelem na mo­ censké vztahy u Pedra Pitarche (1999) a na turismus, koncept autentici­ ty a nostalgie v případě Ayora Díaze (2002). Proto jen stručně k těmto údajům. Organizace indiánských lékařů Chiapasu, jež v San Cristóbalu otevřela zmíněné muzeum regionálního Centra rozvoje mayské medi­ cíny (CEDEMM), se zrodila roku 1985. Navazovala na dřívější státní projekty, v nichž se angažovaly instituty jako INI či Mexický institut sociálního zabezpečení. Pojetí organizace a muzea se podle těchto auto­ rů zdá daleko od toho, aby udělilo slovo těm reprezentovaným – o tom vypovídá samotný název, kritéria členství lékařů, obsazení výkonné rady centra či koncepce výstavy. Koláž kombinující rozličné divadelní, geo­ grafické, časové i estetické roviny nabízí něco pro všechny: pro cizince obraz exotického a relativně aktuálního života přírodních lidí, pro indi­ ány historii, pro ty, kteří odešli do města, původní, tradiční život, a pro neziskové organizace dědictví, které je postupně globalizací ničeno a jež je třeba podporovat a chránit (Pitarch nedat., 13pp; Ayora Díaz 2002, 163). Ve vnímání muzea samotnými návštěvníky všeobecně dominovaly pozitivní ohlasy na výstavu a práci organizace CEDEMM, vyskytly se pouze čtyři kritické či odmítavé komentáře. Třetina příspěvků ozna­ čovala muzeum za zajímavé a krásné (či obdobný výraz pro pozitivní estetické kvality), informativní a dobře zorganizované. Byla zde patrná standardizace v tom smyslu, že komentáře odrážely roli a cíle muzeí ve vztahu k veřejnosti – tedy zaujmout a vzdělávat. Oceňoval se přínos  Vnímání muzea samotnými návštěvníky jsem analyzovala na základě ko­ mentářů v návštěvní knize. I když lze mít výhrady k nereprezentativnosti takové analýzy či k nemožnosti získání zpětných odpovědí, přesto posky­ tují dílčí poznatky o návštěvnících a jejich pohledu na muzeum. 140

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

muzea v zachování a sdílení kultury a jejích tradic, dále v umožnění po­ znávat aktuální život indiánů a mayskou medicínu, a někteří návštěvníci také vnímali prezentované ideje jako rady pro osobní rozvoj. Tato ten­ dence dokládá, že mayská medicína je jimi viděna jako filozofický směr, dávaný na roveň ostatním alternativním technikám seberozvoje. Výpovědi často naznačovaly opoziční vyznění západní versus mayská kultura. Pojem medicína – užívaný v expozici – byl pojímán jako meto­ nymie pro celou kulturu. Většina návštěvníků také oceňovala a hledala čisté, s přírodou spojené praktiky. Zajímavé byly i komentáře z jiných částí Mexika, USA či z Nového Zélandu vyjadřující překvapení nad po­ dobností s domorodci v jejich zemi. Používaný diskurz zřejmě nepostrá­dá prvky západní mytologie o ušlechtilých divoších celého světa, což předsta­ vuje další významný element mozaiky turismu a chiapaských indiánů. Komentáře návštěvníků potvrzovaly analýzy zmíněných autorů s ohle­ dem na zobrazení tzv. etnografické přítomnosti v pohledu návštěvníků a v řadě případů i na onen romantický pohled na indiána, harmonicky spo­jeného s přírodou. Zápisy z knihy zároveň odrážejí hodnoty současné společ­nosti, jako jsou zachování diverzity či šíření znalosti odlišných tradic.

7. San Cristóbal: prostor v historii

Město je kulturním konstruktem, tedy produktem určité ideologie a mo­ censké situace. Lze ho číst jako kódovaný, kulturní text, který jeho oby­ vatelé interpretují různými způsoby v závislosti na svém postavení. Ciu­ dad Real (pozdější San Cristóbal de las Casas) bylo postaveno Španěly na zelené louce se záměrem opanovat území chiapaských hor. Tehdy i nyní usilují vládnoucí vrstvy o dominanci, včetně té prostorové. I takto lze vysvětlit boj proti prodávajícím indiánům v centru města či samot­ né označení colonias (místo barrios) pro indiánské čtvrtě na periferii. Na druhou stranu zde již zazněly zmínky o nadřazenosti indiánských kultur z jejich perspektivy a obecně rezistenci vůči většinovému způsobu uvažo­ vání. O tom by svědčil i fakt, že pro dané místo používají stejné označení jako před konstrukcí města Španěly – tedy zelená louka, Jobel.  Slovo barrio implikuje pevnou součást města, zatímco colonia souvisí s úze­ mím přistěhovalců, případně s periferní čtvrtí, která má vlastní architekto­ nické a urbanistické rysy. 141

Pavla Redlová

V současné době dochází ke stále silnější migraci indiánů do města a na jeho území se vyskytují jednotlivá, etnicky diferencovaná teritoria (i když propustná). Sociální a mocenské vztahy jsou navíc ovlivňovány dalšími skupinami a jejich pohledy, protože se San Cristóbal stává do­ movem řady Mexičanů a Američanů a součástí itineráře mnoha turistů. V této situaci dochází k mnoha změnám v etnických vztazích. Na kon­ krétní dění ve dvou takových křižovatkách cest se zaměří následující dvě podkapitoly. 7.1 Scéna první: tržiště u kostelů Santo Domingo a La Caridad

Trh u kostelů Santo Domingo a La Caridad se nachází ve strategické poloze v centru San Cristóbalu. Představuje sám o sobě turistickou atrak­ ci i místo nákupu pro řadu místních. Jeho počátek se pojí s kooperati­ vou San Jolobil, která se věnuje prodeji textilních rukodělných výrobků indiánů. Právě ženy, které se rozhodly zkusit prodej bez jejího zprostřed­ kování, se jako první usadily v její blízkosti a začaly na zemi nabízet své zboží. Postupem doby se přidaly další a vybojovaly si na státní správě tento prostor. Nejprve byly sdruženy v oficiálních organizacích hlavní politické strany PRI (CNC, CNOP a CROM), později si samy založily instituce na svou ochranu (mezi první patřily CRIACH a ORIACH). Při porovnání s popisy v knihách Ulricha Köhlera (2004) a Birgitty Huse (1994) se jasně ukazuje dynamičnost v uspořádání i v dalších charak­ teristikách. Zatímco začátkem devadesátých let tam existovalo 71 stán­ků (Huse 1994, 207), v roce 2002 toto číslo stouplo na 230 (Köhler 2004, 311) a o pět let později dokonce na 373 pevně určených stanovišť. Mění se rovněž velikost jednotlivých stánků – psala-li Huse o stejně velkých, nezastřešených místech, nyní jsou k vidění značné rozdíly. Za necelých tři­ cet let se dále rozrostl i počet zmíněných organizací na nynějších dva­ náct a vyvíjela se pozice prodávajících v rámci San Cristóbalu. Aktuálně lze říci, že ačkoliv byl trh u kostelů Santo Domingo a La Caridad ofici­ álně uznán základními politickými institucemi a prodejci platí za svá sta­ noviště roční poplatky, přesto nadále dochází k útokům či minimálně k plánům na přesídlení. Co se týče účastníků scény, na straně prodávajících se nacházejí indíge­ nas, ladinos a artesanos. Toto rozdělení odpovídá síti vzájemných vztahů, neboť většina interakcí se odehrává v rámci vlastní – i když nehomo­ genní – skupiny. První kontakt získá turista nejpravděpodobněji s bohém­ skými artesanos z různých koutů Mexika, protože na rozdíl od ostatních 142

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

ho sami oslovují. Jejich uvítací zvolání vycházela z jejich empirické zku­ šenosti, že zahraniční turisté mají strach se přiblížit kvůli tlaku ke kou­ pi, a snažili se tyto obavy od začátku potlačit. Druhým aspektem této idey o nesmělosti a strachu Evropanů před závazky je paradox, že se tímto způsobem opravdu mnozí chovají v Mexiku, nikoliv však v Evro­ pě. Před prodávajícími totiž nestojí Evropané, ale lidé v rolích evrop­ ských turistů, reagující na požadavky obecenstva a na vlastní představy o těchto očekáváních. Tato relace platí i naopak: turisté se nedívají na indiány či Mexičany, ale na osoby v jejich specifických postaveních. Dalším aspektem vztahů byla z hlediska turistů překvapivá nezain­ teresovanost indiánů prodat, neboť podle pravidel obchodování v naší společnosti by prodávající měl usilovat o maximální spokojenost klien­ ta, a tím i maximální zisk. Jednání ženy odmítající obsloužit zákazníka, protože zrovna na stánku obědvala, a její doporučení přijít následující den, by se dalo vysvětlit odlišnou orientací indiánského ekonomického myšlení. Tuto teorii dvojího ekonomického myšlení zastával například Aguirre Beltrán (1967). Podle něj jsou indiáni zaměřeni na uspokojení svých potřeb, zatímco zisk a akumulace kapitálu jsou prvky ekonomic­ kého systému západu. Nicméně porovnání s chováním dalších indiánů nutně vede ke konstatování odlišností. Znamená to, že například indiá­ ni na náměstí jsou orientováni na zisk, zatímco jednání těch na tržišti je vázáno na jiné hodnoty? Ten nejmarkantnější rozdíl mezi nimi se podle mého názoru projevuje v jejich postavení v rámci města, zejména v po­ citu jistoty, plynoucí z konkrétních mocenských vztahů. Co se týče různosti pohledů na trh a prodávané zboží, mnoho míst­ ních ho vnímalo jako místo levného nákupu a také zábavy a jejich vztahy se podle mého soudu podobaly situaci vietnamského trhu v Čechách. Zahraniční turisté preferovali jiný druh zboží: „Turista se zajímá o všech­ no jako o znaky… Po celém světě se rozšiřují neopěvované armády se­ miotiků – turisté – a hledají znaky francouzskosti, typického italského chování, reprezentativních orientálních scén, typických amerických dál­ nic, tradičních anglických hospod.“ (Culler citován v Urry 1995, 133) Jinými slovy, hledá autentické předměty – tedy symboly typické (podle jejich hodnocení) pro danou oblast, kondenzovanou formu jeho představ, hodnot a asociací. Ručně šité hračky či textil patří mezi nejčastěji kupo­ vané produkty proto, že se v naší konzumní společnosti vysoce cení rukodělná práce, v opozici k masové industriální produkci. Ta je záro­ veň znakem minulosti a rozvojového světa, a proto je spojována někým s nostalgií, jiným s chudobou, dalším s kvalitou práce atd. 143

Pavla Redlová

Vnímání trhu jako turistické atrakce s cílem vidět na vlastní oči indiány připomíná ideje Barbary Kirshenblatt-Gimblett (1991) o živé prezentaci kultury. Trh poskytuje turistům možnost nahlédnout do života daných lidí, zároveň ukazuje prodávajícím život a jednání turistů. Ti ho přitom vidí a interpretují jinýma očima. Jejich geografické a sociopolitické znalos­ ti jsou odlišné; snad s výjimkou mužů, kteří mají na starosti komunikaci s veřejností. Například pro mnohé ženy z tržiště je překvapením, že ne všichni lidé žijí v Německu a že se tam nemluví anglicky či španělsky. 7.2 Scéna druhá: centrální náměstí

Centrum města je v podstatě uspořádáno do tří oddělených prostran­ ství: nachází se zde zmíněné zócalo, dále zahrada obecního paláce a nako­ nec volný prostor před katedrálou. Přes tyto prostory a napříč centrem byla v roce 2000 otevřena pěší zóna, tzv. andador turístico či ecclesiástico, který severním směrem vede k tržišti u kostelů Santo Domingo a La Caridad. Významným atributem této ulice je její symboličnost a duální členění na indiánskou a ladinskou (respektive křesťanskou) část. Samot­ né prostory náměstí nabývají symbolický charakter středu, neboť se zde tyto úseky stýkají. Vizuální doklad této tendence představuje dekora­ ce tamního dláždění – na severní straně je zobrazován člověk v tzotzilské ikonografii, zatímco na té jižní je to kříž. I pohyb pouličních prodavaček textilu a hlavní interakční ruch se ve velké míře soustřeďoval na náměstí, před katedrálu a do indiánské části pěší zóny. Při rozboru nejčastějších střetnutí těchto dvou rozmanitých skupin lze odhalit dvě základní motivace. Na straně indiánů se opět jednalo o ekonomické faktory, na straně turistů o významný aspekt spojený s ces­ továním – fotografování. Indiánky zastavovaly turisty, aby prodaly. Používaly při tom odliš­ nějších způsobů než ty sedící na tržišti, za kterými zákazníci přicházeli  Podle Barrery v Chamule neexistuje slovo turista a pro jejich označení proto používají označení alemanetik – tedy tsotsilskou verzi španělského slova alemán, Němec. Na tržišti v San Cristóbalu sice lidé rozumí slovu turista, nicméně nadále koexistuje i zmíněný termín alemanetik a s ním představa o jedné zemi Alemania, kde se mluví anglicky.  Tuto dualitu lze doplnit třetím aspektem – hlavní turistickou tepnou, ulicí Real de Guadalupe. 144

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

dobrovolně. Hlavní snahou bylo zamezit turistovi v cestě a zaujmout pozornost zbožím či konkrétním vyprávěním. Je zajímavé porovnat reak­ ce ze strany prodávajících v San Cristóbalu a v Santa Fé tak, jak ho inter­ pretovala Evans-Pritchard ve studii How „They“ See „Us“. Native American Images of Tourists (1989). Autorka popisuje rozmanité strategie indiánů, kterými reagovali na stereotypy turistů při rozhovorech během nákupů: parodováním stereotypu ad absurdum, jeho převrácením, reagováním odlišným stereotypem, tichem či výsměchem (Evans-Pritchard 1989, 96). Tak propracovanou hru jsem v San Cristóbalu zažila zřídka, nejvíce ale u dětí. Často reagovaly na neznalosti turistů formou výsměchu, respek­ tive vymýšlením nepravdivých informací o sobě. Změna vlastního jména představovala obecně rozšířený jev. Druhým důležitým aspektem interakcí bylo pořizování fotografií, také vědomě neberoucí ohled na nelibost indiánů. S dovolením či bez něj, turisté si chtěli přivézt obrazové vzpomínky ze svých cest. Tento jev má z pohledu antropologie turismu dva základní rozměry: zaprvé preferenci vizuálního vnímání jako obecně společenské tendence a zadru­ hé paralelu fotografie a suvenýru, čili objektivizaci kultury. Oční kontakt představuje dominantní způsob senzorické zkušenosti, což pozorovali v různých oblastech badatelé jako George Lakoff a Mark Johnson (2004), Dean MacCannell (1976) či John Urry (1995). Ti všichni propojují vi­ zuální vnímání a další fenomény se západním sociálním myšlením. Urry navíc definuje aktuální formu turismu jako vizuální konzumaci okolní­ ho prostředí, přičemž způsob pohledu (kolektivně tvarovaný) ovlivňuje samotné turistické praktiky. Zrakové podněty představují typ suvenýru, který později slouží ke konkrétním osobním (identitním) naracím, k rekreaci existujících vyprávění a tím vším i k získávání sociální prestiže. Odpírání fotografií připadalo mnohým turistům neadekvátní, neboť tu­to činnost posuzovali odlišnými měřítky. Co je pro jedny běžnou, sko­ ro každodenní aktivitou, vnímají druzí v jiných souvislostech. Barrera (1995) zveřejňuje názory Chamulů, že cizinci od nich získávají informa­ce a ob­razy o jejich životě za účelem výdělku, který nicméně nepřináší žádné výhody pro ně samotné. Tomu odpovídající jednání lze sledovat i v San Cristóbalu.10 10 Poté, co jsem několikrát mluvila s dvěma prodávajícími dívkami, mě po­pro­ sily o vyfocení. Když jsem jim přinesla vyvolané obrázky a ony si je prohlí­ žely před jinými ženami, byla jsem požádána o fotografie i jimi. Jakmile se je pokusil vyfotografovat někdo neznámý, začaly se bránit a žádat peníze. 145

Pavla Redlová

8. Závěr

Popsala jsem fragmenty turistických dramat, přičemž jsem se soustředila na reprezentace indiánů a na popis rysů kontaktu a související socio­ kulturní jevy. Nyní vše shrnu a načrtnu otázky pro budoucí studium. Rozbor textů průvodce Lonely Planet i muzeí ukázal na paralelní existenci řady diskurzů o indiánech. Obraz „toho jiného“ se strukturně skládal z prvku rozdílnosti a prvku podobnosti. Vymezoval ho vůči západu (resp. jeho metonymiím – medicíně, ekonomickému systému, nedostatečné ekologičnosti), ale zároveň ho nahlížel skrze koncepty zá­ padního myšlení. Obdobné ideje se nicméně neprojevovaly v chování turistů při osobním setkání s indiány. Naopak, ti vědomě manipulovali zkušenosti z dosavadního přímého kontaktu. Takové rozlišování připo­ míná Brewerovy (1984) ideje o obecných a specifických stereotypních představách. Ty první jsou abstraktním chápáním jedné skupiny pro­ střednictvím existujících rétorik a nemívají velký vliv na samotné chová­ ní, specifické stereotypy naopak reflektují konkrétní vnímání během prožívaných situací. Co se týče osobních setkání, docházelo ze strany turistů k domi­ nantní aktivitě, kterou je fotografování. To se shoduje s názory Johna Urryho o provázanosti formy turismu s konkrétní společností: zrakovou konzumací prostředí a nalézáním jejich typických znaků (včetně prodá­ vaného zboží) definuje její aktuální formu a praktiky. Při srovnání jedná­ní na tržišti a v centru města jsou patrné rozdíly nejen v ekonomických strategiích prodeje, ale především v překračování hranic vzájemného respektu. Van den Berghe to vysvětluje povahou turistických interakcí. Částečně s tím lze souhlasit, ale hlavní roli hraje podle mě rozložení mocenských vztahů v rámci města. Nahlíženo perspektivou sociálních vztahů ve městě, turisté předsta­ vují v očích indiána pouze další cizince, i když méně zatížené nepřátel­ stvím. Zároveň zájem turistů mnohým potvrzuje jejich představy o je­ dinečnosti vlastní kultury. Je otázkou k diskusi, jaký vliv mají turismus a hlavně dříve popsané reprezentace indiánů na jejich vlastní reinter­ pretaci kultury. Ze strany ladinů, respektive z hlediska oficiální politiky města, je turismus vnímán spíše pozitivně a také dochází ke snahám o propagaci skrze dvě základní atrakce. Vznikají projekty k estetickému zušlechtění města (v rámci úsilí o dosažení zápisu mezi Světová dědictví) a jsou využívány a reprodukovány obrazy indiánů pro privátní i veřejné účely. 146

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

Příliv migrujících indiánů do San Cristóbalu, jejich stále výraznější počet a postupné obsazování některých území je realitou. Jak se odrazí tento proces a společná koexistence v lokálních mocenských vztazích? Jakým způsobem indiáni vnímají samotné město a svou pozici v něm? Tyto a řada dalších (kulturních, mikro- i makrosociálních) otázek se vy­ nořily v průběhu výzkumu při sledování rozmanité situace v San Cris­ tóbalu a představují výzvy pro budoucí studium.

Bibliografie

AGUIRRE BELTRÁN, G. 1967: Regiones de refugio, El desarrollo de la comunidad y el proceso dominical en Mestizo América. México: Instituto Indigenista Interamericano. AYORA DIAZ, S. I. 2002: Globalización, conocimiento y poder. Médicos locales y sus luchas por el reconocimiento en Chiapas. México: Plaza y Valdés. BARKER, CH. 2006: Slovník kulturálních studií. Praha: Portál. BARRERA NUÑEZ, J. O. 1995: El turismo étnico. El caso de los Tzotziles de Chamula. Interacción étnica y el sistema turístico en los procesos y manifestaciones del cambio socio-cultural. México: Instituto Politécnico Nacional (tesis). BREWER, J. D. 1984: Tourism and Ethnic Stereotypes. Variations in a Mexican Town. Annals of Tourism Research. 1984, vol. 11, 487–501. CASTAÑEDA, Q. E. 1996: In the Museum of Maya Culture. Touring Chichén Itzá. Minneapolis, London: University of Minnesota Press. CLIFFORD, J. 1997: Routes, Travel and translation in the late twentieth century. Cambridge Mass.: Harvard University Press. CLIFFORD, J. – MARCUS, G. E. 1986: Writing culture. The poetics and politics of ethnography. Berkeley: University of California Press. COHEN, E. 1974: Who is a Tourist? A Conceptual Classification. Sociological Review. 1974, vol. 22, no. 4, 527–555. COHEN, E. 1984: The Sociology of Tourism: Approaches, Issues, and Findings. Annual Review of Sociology. 1984, no. 10, 373–392. COLBY, B. N. – VAN DEN BERGHE, P. L. 1961a: Ethnic Relations in Southeastern Mexico. American Anthropologist. 1961, vol. 63, no. 4, 772–792. COLBY, B. N. – VAN DEN BERGHE, P. L. 1961b: Ladino-Indian Relations in the Highlands of Chiapas, Mexico. Social Forces. 1961, vol. 40, no. 1, 63–71. EVANS-PRITCHARD, D. 1989: How „They“ See „Us“. Native American Images of Tourists. Annals of Tourism Research. 1989, vol. 16, 89–105. GEERTZ, C. 2000: Interpretace kultur. Praha: SLON. 147

Pavla Redlová

GOSSEN, G. H. 1999: Telling Maya Tales: Tzotzil Identities in Modern Mexico. New York, London: Routledge. HUSE, B. 1994: Der Einfluß des Tourismus auf das Textilhandwerk der Chamula in Mexiko. Bonn: Holos. KIRSHENBLATT-GIMBLETT, B. 1991: Objects of Ethnography. In: Karp, I. – Lavine, S. D. (eds.). Exhibiting cultures. The poetics and politics of museum display. Washington: Smithsonian Institution Press, 386–443. KÖCK, CH. 2007: Kulturanalyse popularer Medientexte. In: Göttsch, S. – Lehmann, A. (eds.). Methoden der Volkskunde. Positionen, Quellen, Arbeitsweisen der Europäischen Ethnologie. Berlin: Reimer, 343–363. KÖHLER, U. 1980: Patterns of Interethnic Economic Exchange in Southern Mexico. Journal of anthropological research. 1980, vol. 36, no. 3, 316–337. KÖHLER, U. – KEILBACH, J. – KLEEB, J. – RAUCH, J. 2004: Der Kunst­ handwerksmarkt von Santo Domingo und Caridad. In: Köhler, U. (ed.). Nueva Maravilla, Eine junge Siedlung im Kontext massiver indianischer Migration nach San Cristobál de las Casas, Chiapas, Mexiko. Münster: LIFF Verlag, 305–317. LAKOFF, G. – JOHNSON, M. 2004: Metáforas de la vida cotidiana. Madrid: Catédra. MACCANNELL, D. 1973: Staged Authenticity: Arrangements of Social Space in Tourist Settings. American Journal of Sociology. 1973, vol. 79, no. 3, 589–603. MACCANNELL, D. 1976: The Tourist. A New Theory of the Leisure Class. London, Basingstoke: The Macmillan Press Ltd. NOBLE, J. (et al.) 2003: Mexico. Melbourne, Oakland, London, Paris: Lonely Planet. NOBLE, J. (et al.) 2008: Mexico. Melbourne, Oakland, London, Paris: Lonely Planet. PITARCH RAMÓN, P. 1996: Ch’ulel: una etnografía de las almas tzeltales. México: FCE. PITARCH RAMÓN, P. (nedat.): Los usos (y abusos) políticos de la medicina maya. Organizaciones civiles en Chiapas y el efecto de ventriloquismo. Cit. [2010-07-12], . PITT-RIVERS, J. 1967: Words and Deeds: The Ladinos of Chiapas. Man. New Series, 1967, vol. 2, no. 1, 71–86. REDFIELD, R. 1961: The Folk Culture of Yucatan. Chicago: University of Chicago Press. SELWYN, T. 1994: The Anthropology of Tourism: Reflections on the State of Art. In: Seaton A. V. (ed). Tourism: The State of Art. Chichester, New York, Brisbane, Toronto, Singapore: John Willey & Sons, 729–736. STAVENHAGEN, R. 1964: Further Comments on Ethnic Relations in Southeastern Mexico. American Anthropologist. 1964, vol. 66, no. 5, 1155–1158. URRY, J. 1995: Consuming places. London, New York: Routledge. 148

Fragmenty setkávání turistů, indiánů a antropologů

VAN DEN BERGHE, P. L. 1994: The quest for the other. Ethnic tourism in San Cristóbal. Mexico. Seattle, London: Univ. of Washington Press. VAN DEN BERGHE, P. L. – KEYES, Ch. F. 1984: Introduction. Tourism and Re-created Ethnicity. Annales of Tourism Research. 1984, vol. 11, 343–352. VILLORO, L. 1996: Los grandes momentos del indigenismo en México. México: FCE, COLMEX, El Colegio Nacional. WARMAN, A. (et al.) 1970: De eso que llaman antropología mexicana, México, D. F.: Editorial Nuestro Tiempo.

Pavla Redlová (nar. 1982) absolvovala etnologii na FF UK se zaměřením na mimoevropské oblasti. V letech 2005–2006 studovala antropologii Latinské Ameriky na Universidad Complutense v Madridu, rok poté uskutečnila pat­ náctitýdenní terénní výzkum v mexickém městě San Cristóbal de las Casas. Ak­ tuálně se věnuje především migraci do České republiky v rámci doktorského studia na obecné antropologii na FHS a ve společnosti Člověk v tísni.

Fragments of encounters among tourists, indigenous people and anthropologists in San Cristóbal de las Casas, Mexico

The article focuses on relations and encounters between indigenous people, tourists and anthropologists in San Cristóbal de las Casas in Chiapas, a town where the society has turned from a Ladino majority to a very complex social setting. In the first part, the author sums up the critical reflections on ethnographical representations, anthropological interpretations of indigenous Chiapas and concepts of ethnic tourism. The paper then goes on to examine representations of the indigenous people in tourism-related texts such as the Lonely Planet guide and local museums and also provides an insight into two distinct scenes of tourist encounters (the handicraft market of Santo Domingo y La Caridad and the central square). Its aim is to prove the applicability of various anthropological concepts and theories to the observed situations and behaviour. Key words:

San Cristóbal de las Casas, ethnic tourism, indigenous people, ladinos

149