043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:09
Stránka 43
monografie střelecké revue
Petr MÜLLER
Zbraně v Mexiku
„Už jsem se v podniku začal bát, musel jsem si pořídit pistoli,“ vykládal mi jen tak mezi řečí majitel baru v Pueble. „Ale u nás to není jen tak, krátké zbraně lidé vůbec nesmějí mít. Tak jsem zašel tady vedle na delegación (policejní stanici) a za pár pesos jsem koupil pistoli od inspektora. Podívej!“ Ukázal mi zdálky nějaký klon pětačtyřicítky M1911 A1. Dodnes nevím, jestli se mě z nějakého důvodu bál, nebo se jen tak chlubil. Ostatní hosté se tvářili, že nic nevidí... V Mexiku teoreticky existuje zákonné právo obyvatel na držení zbraní. Odvozuje se z ústavy z roku 1857, jejíž zásady se uznávají dodnes. Podle článku 10 „Každý člověk má právo vlastnit a nosit zbraň pro svou bezpečnost a legitimní obranu. Zákonem bude stanoveno, které zbraně jsou zakázány a jaké tresty se budou udílet za nošení zakázaných zbraní.“ Platná ústava z roku 1917 to už ale vidí trochu restriktivněji a snaha o odzbrojování obyvatel tak má dlouhou tradici: „Obyvatelé Spojených států mexických (tedy už nikoliv každý člověk, i když se zase nehledí na státní příslušnost) mají právo mít zbraně ve svých obydlích pro svou bezpečnost a legitimní obranu s výjimkou těch, které jsou vyhrazeny k použití armádou, námořnictvem, letectvem a národní gardou. Federální zákon stanoví případy, podmínky, požadavky a místa, na nichž je dovoleno nošení zbraní obyvatelstvem.“ Ve skutečnosti je ale všechno jinak. duben 2010
›
střelecká revue
43
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:10
Stránka 44
Legálně si můžete zastřílet jenom na paintbalovém hřišti nebo na některé z loveckých haciend
Co do střelných zbraní, je tak Mexiko oficiálně „čistá země“. Zákazy a omezení prodeje a nošení zbraní jsou pro občany prakticky absolutní. I tak se ale odhaduje, že lidé v Mexiku vlastní na 15 milionů zbraní, z toho asi pět milionů legálně z doby, kdy se to ještě smělo. Za ilegální držení zbraně na vojenské náboje (například i 9 mm Luger) prý hrozí trest až 15 let vězení. Ve víc než dvacetimilionovém hlavním městě Ciudad de Mexico jsem také našel zmínku jen o jediné „veřejné“ střelnici, která však je přístupná jen členům vojenského klubu. V krajině vcelku výjimečně narazíte na bránu označenou Campo de tiro vedoucí na mnohahektarový pozemek orientovaný směrem k horám, ale vše je zarostlé náletem a dávné existenci střelnice zde nasvědčuje nanejvýš polorozpadlý přístřešek. Mexický multimilionář Olegario Vasquez Raňa sice už od roku 1980 zastává funkci prezidenta Mezinárodní střelecké federace ISSF, ale v jeho vlastní zemi jsou podmínky pro sportovní střelbu tristní a výsledky mexických střelců na mezinárodním poli této situaci odpovídají.
ZLOČIN JEN KVETE Formálně tedy mají v Mexiku zbraně jenom vojáci a policisté − ale kriminalita v zemi, včetně té nejtěžší, dosahuje rozměrů v Evropě těžko představitelných. Organizovaný zločin je vůbec jeden z největších problémů, které tíží obyvatelstvo: obchod s drogami, zejména směrem do sousedních Spojených států, tamtéž směřující obchod s lidmi, války gangů, vraždy, únosy, vydírání... Zločinci nikdy nemají o palné zbraně nouzi. Mexiko je mimořádně krásná země s bezpočtem přírodních zajímavostí a kulturně-historických památek. Jeho lidé jsou hrdí na svou předkřesťanskou i pozdější historii, ale také z velké většiny přátelští a dobromyslní. Kriminalita je jedna z věcí, které jim znepříjemňují život − třeba už tím, že ti o něco bohatší musí žít v jakýchsi ghettech, v nichž vilky i nájemní domy obklopuje vysokánská zeď s ostnatými dráty a vchod nepřetržitě střeží ozbrojená stráž. Dovnitř se dostanete jen na pozvání. A když už opustíte takovou tvrz, nemůžete jít kamkoliv: na mnoha místech se totiž ani ve dne nemůžete cítit zcela bezpečně, o noci nemluvě.
ZEMĚ BEZE ZBRANÍ? K radikálnímu zásahu proti zbraním došlo roku 1970, kdy bylo prakticky ze dne na den zavřeno na pět stovek do té doby fungujících prodejen zbraní. Tehdy schválený zákon fakticky obyvatelstvu neumožňuje nejen nošení zbraní na obranu, ale ani jejich držení v obydlí, jak to předpokládá ústava. První problém se vyřešil tím, že střelné zbraně se smějí nosit a používat jenom na střelnicích a v „honitbách“, což v praxi představuje několik haciend provozujících poplatkový odstřel zvěře. Držení zbraní v obydlí je zčásti omezeno předpisem, podle něhož lze vlastnit pouze pistole do ráže 380 Auto (9 mm Browning kr.), revolvery do ráže 38 Special, brokovnice do ráže 12 s hlavněmi delšími 25 palců a opakovací nebo samonabíjecí dlouhé kulové zbraně ráže menší než .30. To ale není všechno. Soukromé převody zbraní mezi občany, čímž se myslí i mezi obchodníky a občany a obchodníky navzájem, jsou zakázány. V obrovské zemi s více než sto miliony obyvatel nyní existuje jediná prodejna zbraní v hlavním městě, navíc uvnitř vojenského objektu. Patří ostatně ministerstvu obrany a v překladu se nazývá Jednotka komercionalizace výzbroje a munice (UNAM). Když jsem se do ní chtěl podívat, nenašel jsem ji ani za pomoci místních přátel. Ale i když ji místní najdou, neznamená to ještě, že mohou vstoupit a koupit si pistoli. Chcete-li si legálně pořídit loveckou nebo sportovní zbraň, a k jiným účelům nedostanete povolení, pro každý jednotlivý případ musí být vydán souhlas ředitelství obchodu se zbraněmi a municí ministerstva obrany, a tomu předchází několikaměsíční administrativní proces, v němž ani zdaleka neuspěje každý.
44
Policista dohlíží na zábavu v nočním podniku. Na břiše má Berettu 92F.
střelecká revue
›
duben 2010
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:11
Stránka 45
Kdekoliv a kdykoliv hrozí i sofistikovanější útok, třeba teroristického typu. Z toho plynou například všudypřítomné a život znepříjemňující bezpečnostní prohlídky − nejen zavazadel, ale často i osobní − na místech s větší koncentrací lidí, jako jsou zábavní parky, plážové komplexy, také některé restaurace nebo kostely... „Americké“ hotely v Acapulku neokázale, ale velmi zblízka střeží mexičtí vojáci s útočnými puškami, v přílbách a nepostradatelných neprůstřelných vestách.
Všechny dálnice a některé hlavní silnice jsou soukromé, a tudíž placené, vybírá se mýto. Jsou dobře udržované, často poloprázdné a také bezpečné v tom smyslu, že jsou střežené. Na každé mýtní stanici hlídkují vojáci a policisté s automatickými puškami. Ostatní silnice v zemi jsou neplacené, mizerně udržované a přinejmenším turistům se jejich používání nedoporučuje. Ne proto, že jsou neuvěřitelně přeplněné, ale protože hrozí ozbrojené přepadení.
„NEPŘÍLIŠ VÝKONNÁ“ POLICIE NESTÍHÁ Acapulco, světoznámé turistické centrum na břehu Tichého oceánu, jakoby se teprve navečer začalo probouzet z celodenní letargie. Náhončí stovek restaurací, barů a nočních klubů se dávají do práce, ulice jsou plné aut i chodců. Na každé křižovatce dopravní osy města na to hemžení dohlíží policista. V modré uniformě, s čepicí nebo bez čepice, ale s opaskem, na něm samozřejmě pouzdro. A v pouzdře místo pistole − pořádný šrou-
Policisté jsou vidět na každém kroku – hlídají nejen banky, ale i dálnice, nákupní střediska, kostely, turistické atrakce... Nejběžnější policejní zbraň je v tom případě puška amerického původu. Může to být stařičká karabina M1, brokovnice-pumpa, stejně jako některý ze samonabíjecích klonů AR 15 aj. Neprůstřelná vesta je celkem běžná součást služební výstroje.
monografie sřelecké revue
›
zbraně v mexiku
45
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:11
Stránka 46
bovák. Když mi to dojde, zastavím a chvilku nevěřícně zírám. Vysvětlení však přichází za pár okamžiků. Uprostřed křižovatky zůstane stát jeden z nespočetných autovraků, které zde jezdí silou vůle, a nechce se mu dál. Policista bleskurychle přiskočí, otvírá kapotu a neohroženě tasí šroubovák... Jinak ale o mexické policii, která je samozřejmě vyzbrojena mnohem účinnějšími zbraněmi než je onen šroubovák a měla by lidem poskytovat alespoň pocit bezpečí, lze jen těžko psát s úsměvem. „Kdykoliv vás zastaví policie, buďte zdvořilí,“ doporučuje se zahraničním návštěvníkům na oficiálních webových stránkách mexické federální vlády. Policistu je prý třeba oslovovat seňor oficial, pane důstojníku, důvěrné „poli“ je lepší nezkoušet. „Diskrétně se podívejte na policistovu jmenovku nebo číslo odznaku.“ Pokud ovšem něco takového má, dodávám já. „V autě můžete mít španělsky psanou cedulku v tom smyslu, že neumíte španělsky, jste eventuálně ochoten zaplatit pokutu za dopravní přestupek a jinak že žádáte o spojení se svou ambasádou,“ pokračuje text na serveru. „Pokuta může být několikrát větší, než je u stejného přestupku obvyklé v jiných zemích, za běžnou dopravní nehodu nebo jízdu pod vlivem alkoholu hrozí vězení... Když máte jít na policejní stanici, informujte o tom příbuzné nebo spolupracovníky a pokud možno jim přesně řekněte, kam jdete nebo kam vás policisté odvádějí. Je-li problém vážnější, neprodleně informujte své vyslanectví nebo konzulární úřad.“
Vojáci střídají stráž u „amerického“ hotelu Úřady připouštějí, že v zemi bohužel dochází k nezanedbatelnému počtu případů policejní brutality, mučení podezřelých nebo třeba policejních útoků na novináře, dokonce i se smrtelnými následky. Tak jako celá tato nepřehledná země s rozlohou téměř 2 000 000 km2, i její policie se potýká s několika základními problémy: s chudobou, s všeprostupující korupcí, s obrovskou mocí drogových kartelů a s tím vším související vysokou mírou kriminality.
Někteří policisté se rádi nechají vyfotografovat, třeba za cigaretu, ale není to pravidlo. Policista ve vestě má v pouzdře revolver Smith & Wesson, nejspíš M10.
V Mexiku je kolem dvou tisíc policejních sborů. Jsou zcela samostatné, navzájem nezávislé, není žádné společné centrální řízení, a tak kromě různých uniforem disponují také velmi různorodou výzbrojí. Nejlépe je na tom Federální preventivní policie PFP: Její příslušníci mají klony pistolí M1911 A1 ráže 45 Auto (které – i v kanceláři – nosí ve stavu cocked and locked, tedy s nábojem v komoře, napnutým kohoutem a zajištěné) a dále mimo jiné útočné pušky M16 a samopaly HK MP5. Základní zbraň nově budované policie hlavního města je pistole Glock 17. Jinak ve výzbroji policistů najdete téměř cokoliv: kromě již zmíněných zbraní stále ještě velký počet revolverů (nejčastěji Smith & Wesson M10 ráže 38 Special), velmi často karabiny M1 ráže 30, brokovnice (nejčastěji Remington 870 aj.) a mnoho dalších typů zbraní.
Parkovací místa v centru hlavního města byla jako obvykle přeplněná. Kamarád Jorge bezvýsledně objel pár bloků a pak zamířil na jediné volné místečko přímo pod značkou zákaz zastavení, o kterou se znuděně opíral uniformovaný policista ve službě. Jorge vystoupil z auta, sáhl do kapsy a vysypal mu do dlaně několik drobných mincí. Policista zasalutoval, opřel se o dopravní značku a pokračoval ve svém bdělém střežení. „Pojď na pivo,“ povídá Jorge, „máme to na dvě hodiny v suchu!“ Policisty potkáváte na každém kroku: zejména je to nápadné v centrech měst a turistických středisek, na poutních místech (která jsou v této snad nejkatoličtější zemi na světě stále plná lidí), v nákupních střediscích. Na hlídce jsou zpravidla ozbrojeni útočnou nebo podobnou puškou či brokovnicí a samozřejmě v neprůstřelné vestě. Mexiko má 67 policistů na 10 000 obyvatel starších 14 let, zatímco ve Francii je toto číslo 59 a v USA jenom 33. Po vzoru USA existuje v Mexiku mnoho policejních sborů: každé město má svou
46
střelecká revue
›
duben 2010
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:12
Stránka 47
Téměř pro všechny sbory je nejbolavějším místem korupce. Zasáhla takové procento jejích příslušníků, jaké má málokde obdoby. Za elitní sbor, který je podle oficiálních prohlášení proti korupci imunní, se považuje Federální preventivní policie PFP, založená roku 1928 a dříve známá jako Federální dopravní policie. Její příslušníci, absolventi vlastní školy PFP v San Louis Potosí, ale také domácích i zahraničních univerzit, patří v Mexiku k nejvzdělanějším, nejlepším a také nejlépe placeným policistům. A mimochodem: jako střelci prý členové zvláštních jednotek PFP předčí příslušníky amerických FBI nebo DEA. Tato několikatisícová federální policejní složka nyní hlídkuje nejen na letištích, na 47 000 km dálnic a hlavních silnic, ale i v ulicích hlavního města. „Služba v PFP patří k nejprestižnějším. Každý rok se nám hlásí na 5000 uchazečů, přijímáme tak desetinu,“ řekl mi jeden z velitelů této složky. Jenže: nová uniforma PFP prý bude opatřena čipem, aby se dalo zkontrolovat, zda ji skutečně nosí oprávněná osoba. V poslední době se totiž vyskytuje nemálo případů přepadení pachateli v policejních uniformách. Zkušenější příslušníci PFP jsou žádáni na místa policejních šéfů ve všech ostatních, na této a žádné jiné policejní složce nezávislých policejních sborech. Je ale otázka, zda se jim tam daří zavádět dobré mravy, anebo podlehnou svodům prostředí.
Policistka má v ruce papírovou kasičku, ale nejedná se o obyčejnou žebrotu. Jednou za rok se koná jakýsi „den policie“, kdy policisté mají právo požádat každého z občanů o příspěvek pro služebnu. svrchovanou, zcela nezávislou a jinak uniformovanou policii. Některá města mají ještě takzvanou pomocnou policii (policia auxiliar). Vedle toho existuje státní a federální policie a také samozřejmě kriminální policie, která ovšem také není jednotná.
Upravený a silně pozlacený samopal AK vystavovala na konci roku 2009 mexická policie. Zbraň patřila jednomu z drogových baronů, který byl dopaden při nejúspěšnější loňské akci proti narkomafii. Drobná korupce policejních pěšáků totiž není nic ve srovnání s organizovaným korupčním působením všemocných drogových kartelů. Bosové gangů kupují rovnou policejní náčelníky, soudce, vysoké státní úředníky... Pravda, nedochází už k takovým excesům, jako když v roce 1973 v San Antoniu v sousedním Texasu byl zatčen šéf mexické federální kriminální policie se 44 kilogramy heroinu v kufru.
BEZBŘEHÉ ŘÁDĚNÍ DROGOVÝCH KARTELŮ
Instruktor střelecké přípravy PFP Francisco Lopez předvádí na podzemní střelnici, že příslušníci tohoto elitního policejního sboru disponují moderními zbraněmi
monografie sřelecké revue
›
26. 4. 2008: Bitva mezi členy kartelů Tijuana a Sinaloa v Tijuaně (stát Baja California) – 17 mrtvých. Září 2008: V Morelii členové kartelu demonstrativně zaútočili ručními granáty. Usmrtili osm nezúčastněných osob a víc než stovku jich zranili. 10. února 2009: 23 lidí přišlo o život poté, co členové gangu unesli devět lidí ve Villa Ahumada ve státě Chihuahua. Pistolníci zavraždili šest rukojmích, vojáci pak v přestřelce usmrtili 14 členů gangu. V posledních dnech mají drogové kartely v severních mexických státech na svědomí 220 mrtvých, za celý rok 2008 jich bylo na 5300... 6. června 2009: 18 osob včetně dvou vojáků bylo zabito v bitvě mexické armády s tlupou zločinců v přístavu Acapulco. Dalších devět vojáků utrpělo různě těžká zranění, šest členů gangu bylo zatčeno. Na místě déletrvající přestřelky bylo zajištěno 36 velkorážových zbraní, 13 zbraní malé ráže, dva vrhače granátů, 13 granátů, 3525 nábojů různých ráží, 180 výbušných náloží a osm automobilů...
zbraně v mexiku
47
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:12
Stránka 48
Mexické drogové kartely – rozdělení sfér vlivu V samotném Mexiku jsou problémy s narkomany a narkomanií relativně malé. Velký problém však představuje pašování drog, především kokainu, z Jižní Ameriky do USA: přes Mexiko jich prý putují po moři, vzduchem i po zemi až tři čtvrtiny dodávaného množství v odhadované hodnotě 40 miliard dolarů za rok. USA trvají na tom, že se tato trasa musí co možná nejtěsněji uzavřít. Praxe je bohužel jiná. Mexické drogové gangy (některé už dávno nejsou čistě mexické, ale mezinárodní, členy jsou mimo jiné i Američané) operují především v severních pohraničních státech s centry v Tijuaně a Ciudad Juárez, kde je jejich skutečná moc už dlouho větší než moc státních úřadů. Jejich hlavní zbraní je korupce. Řadové policisty už snad ani nepodplácejí, ale rovnou je na billboardech lákají do svých řad. Kdo se snaží odolávat, ten musí skončit. Loni na podzim vzkázal kartel policejnímu šéfovi v Ciudad Juárez, že musí odstoupit z funkce, jinak bude každých 48 hodin zabit jeden policista. Šéf to vzdal po deseti dnech, když už bylo pět jeho policistů mrtvých. Ale většinou stačí peníze. Těch mají kartely z obchodu s drogami dost, snad až stovky miliard dolarů, zatímco mexická vláda jimi zrovna nemůže hýřit. Rozdělení moci (a zisků) narkobaronů není nijak rigidní záležitost, pořád se mění a vyvíjí. Vlastně právě kvůli tom spolu jednotlivá uskupení neustále bojují. Tyto boje během několika posledních let narostly do obludných rozměrů a dále eskalují, přičemž si stále častěji vyžadují i „civilní“ oběti bez jakéhokoliv vztahu k narkomafii. Momentálně proti sobě stojí dvě velká seskupení kartelů: na jedné straně Tijuana, což je organizace rodiny Arellano Félix
v severozápadním pohraničí, ve spojení s organizací Zálivu (Gulf) ve státech Matamoros a Tamulipas, a na druhé straně Sinaloa („Federace“, „Zlatý trojúhelník“) ve spojení s kartelem Juárez. Kartel Sinaloa řídí Joaquín „El Chapo“ Guzmán, nejhledanější osoba v Mexiku − s odhadovaným osobním majetkem ve výši jedné miliardy dolarů je to 701. nejbohatší člověk na světě. V čele kartelu s působištěm ve více než milionovém městě Ciudad Juárez na hranicích s Texasem stojí Vicente Carrillo Fuentes, který prý ale také ovládá některé nebo všechny drogové kartely v Kolumbii. Mimo tuto základní strukturu stojí menší organizace, které s těmi velkými většinou spolupracují na „obchodní“ bázi. Relativně samostatné a nezávislé jsou rodiny Michoacán a BertránLeyva. Los Negros momentálně představují ozbrojené křídlo kartelu v Sinaloi, Los Zetas je soukromá armáda, která poskytuje palebnou sílu a potřebný důraz v boji s konkurencí organizaci Zálivu, tedy na celém dlouhém pobřeží Mexického zálivu. Los Zetas jsou bývalí příslušníci elitních zvláštních jednotek mexické armády, které se jinak používají k boji proti ozbrojené narkomafii. Víc než stočlenné a dobře vyzbrojené komando Zetas je tak mimořádně nebezpečné a dále se zdokonaluje v provádění vražd, únosů a dalších „narco-military“ akcí. Už třeba v srpnu 2003 Zetas fakticky zvítězili ve čtyřicetiminutové přestřelce s armádními a policejními jednotkami v Nuevo Laredo. Vůdcem Las Zetas je Osiel Cárdenas, jenž od roku 2007 přebývá ve vězení v USA. Zetas ale představují jenom malou část ozbrojené síly drogových kartelů. Podle ministerstva obrany USA a listu Washington Times mohou postavit do boje dokonce 100 000 až 130 000 nebo i víc ozbrojených „pěšáků“. Výsadkář s odstřelovačkou Bojům kartelů mezi seMSG-90 SDN, což je v Mexiku bou a se státními orgány už vyráběná licenční H&K PSG-1 od roku 2007 padlo za oběť přinejmenším 15 000 lidských životů. Jen v roce 2008 měly v Mexiku na svědomí přes 6290 mrtvých, z čehož bylo 85 procent členů syndikátů, asi 800 policistů a vojáků a 250 nezúčastněných civilistů. Za prvních deset dnů roku 2010 bylo zaznamenáno na 200 mrtvých.
STRATEGIE ODSTRAŠOVÁNÍ VLÁDNÍ MOCI
I když se vojáci jenom přesunují, a to i v hlavním městě, jsou ozbrojení a dva nebo tři z nich stojí s připravenými puškami v rukou a bedlivě se rozhlížejí
48
Protože tlumení moci a řádění kartelů policejními úřady se ukázalo jaké víceméně neúčinné, už v prosinci 2006 nově zvolený mexický prezident Felipe Calderon nasadil armádu. Zpočátku se jednalo jenom o speciální jednotky v síle 3900 mužů, ale v srpnu 2008 už jejich počet musel být několikanásobně zvýšen. Dnes je jich snad 45 000. V severních pohraničních státech Mexika, stejně jako v přístavech na pobřeží Mexického zálivu a Tichého oceánu od té doby zuří válka. Nedá se bohužel jednoznačně tvrdit, že by vládní jednotky vyhrávaly, a konec je v nedohlednu. Loni v březnu mexické síly během jednoho týdne uvěznily 703 členů gangů spojených s kartelem Sinaloa a dalších 52 jich bylo zatčeno na území USA. Jenže vůdce kartelu Joaquín „El Chapo“ Guzmán je stále na svobodě. Předpokládá se, že žije v Sinaloi pod ochranou najatých pistolníků a mexických federálních úředníků... „Poslední roky byly opravdu těžké,“ říká mexický velitel protikartelové operace generál Felipe de Jesus Sanchez Hernandez. „Ale očekáváme, že tento rok i kvůli volbám počet vražd ještě vzroste.“ Určitě ví, o čem mluví.
střelecká revue
›
duben 2010
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:13
Stránka 49
zohavené hlavy šesti policistů. Den poté dvousetčlenné komando námořní pěchoty za pomoci vrtulníků udeřilo podruhé, tentokrát přímo na úkryt hlavy gangu v luxusním bytovém komplexu Altitudes v letovisku Cuernavaca, jen šedesát kilometrů od hlavního města. V divoké přestřelce a za použití ručních granátů na obou stranách byl usmrcen jak šéf Marcus Arturo Bertrán-Leyva, tak i další čtyři členové gangu. V „křížové palbě“ byl smrtelně zraněn jeden voják, další dva utrpěli menší zranění a opět došlo k usmrcení civilisty. V dobytém bytě se našlo 25 pušek řady AR 15 a jedna AK 47. Zdálo se, že síla alespoň jednoho z gangů tím bude na nějakou dobu potlačena, ne-li úplně zlikvidována. Jenže skutečnost je jiná, to nejkrutější mělo teprve přijít. Za týden po události se za velké pozornosti médií konal pohřeb seržanta námořní pěchoty padlého v Cuernavace. A jen pár hodin po vysílání reportáže z pohřbu v televizi byla „neznámými pachateli“ surově vyvražděna celá pozůstalá rodina: manželka, matka a dvě děti. Zřejmě opět pro výstrahu, aby si příště vojáci rozmysleli, zda jim akce proti drogovému gangu skutečně stojí za to.
PODIVNÉ KONSEKVENCE
Prezident Felipe Calderon zapojil armádu do boje proti narkomafii... Dostatečně dramatická a neméně tragická předehra se odehrála už na konci minulého roku. V čele stejnojmenného gangu Bertrán-Leyva stojí pět bratrů, kteří dříve podporovali Guzmána, ale jejich vztahy nebyly vždy idylické. Nyní tedy Leyvové přešli na stranu organizace Gulf ve spojení s Los Zetas, přičemž se ale jejich „pracovní náplň“ nezměnila. Pašování kolumbijského kokainu, ale také heroinu je pro ně spíš vedlejší záležitost. Hlavně se orientují na vyděračství, únosy pro výkupné, nájemné vraždy, silniční loupeže a pašování zbraní, a to nejen na mexickém území, ale i v příhraničních státech USA. Říká se, že Leyvové si nepotrpí na korupci. Kdo se jim vzepře, odmítne sloužit, toho prostě zavraždí, a to co nejkrutěji a nejokázaleji − „pro výstrahu ostatním“. Za informace vedoucí k dopadení každého z bratrů a dvou nejvýš postavených „poručíků“ je v Mexiku vypsána osměna 30 milionů pesos (asi 3,25 milionu USD) a k tomu ještě v USA pět milionů dolarů za druhého muže kartelu Héctora Bertrána-Leyvu. Koncem roku 2009 mexické zpravodajské složky získaly informaci o tom, kde se ukrývá hlava kartelu, „El Jefe del Jefes“ (šéf šéfů) nebo také „La Muerte“ (smrt) Marcus Arturo BertránLeyva, mimochodem majitel několika přepychových hotelů a dalších nemovitostí v Acapulku. V podmínkách nejpřísnějšího utajení bylo nasazeno do akce komando námořní pěchoty, což je nejlépe vycvičená a prý také nejméně zkorumpovaná ozbrojená složka v zemi. 11. prosince La Muerte pořádal vánoční večírek gangu s umělci a prostitutkami v Ahuatepeku u Cuernavaky. Marines zaútočili, zastřelili tři členy gangu (a bohužel i jednu nezúčastněnou osobu) a zatkli jedenáct dalších. Marcus Arturo spolu s dalšími ale uprchli. V duchu jeho filozofie na sebe nenechala čekat odveta: 15. prosince byly u kostela v Durangu v igelitových taškách nalezeny
monografie sřelecké revue
›
Na území sousedních Spojených států mexické drogové kartely − snad s výjimkou rodiny Bertrán-Leyva − nevystupují zvlášť agresivně a příliš se nepouštějí do bojových nebo jiných násilných operací. To přenechávají „domácím“, například víc než stotisícovému gangu Mara Salvatrucha, který má sice kořeny ve středoamerickém Salvadoru, avšak působí především v bohatě rozvětvené síti obepínající celé území Spojených států. Americká vláda přesto považuje mexické kartely za hrozbu číslo tři pro národní bezpečnost USA, hned za situací v Pákistánu a v Íránu, ale před Afghánistánem a Irákem. Nezávislí analytici vyslovují obavy, že narkoteroristé mohli proniknout i do mexických vládních struktur a všemožně tam ztěžovat likvidaci kartelů. Jiní zase tvrdí, že mexické oficiální struktury k tomu prostě nedisponují odpovídajícími silami a prostředky. Přitom ani tolik nejde o sousedství nevypočitatelných banditů podél jižní hranice USA, což je samo o sobě nepříjemné, ale samozřejmě zejména o přísun drog do země se všemi z toho plynoucími negativními důsledky. Ten se dosud podle všeho nedaří významněji oslabovat, natož aby byl zastaven. Těžko říct, zda se zde nedočkáme nějakého důraznějšího amerického zákroku, když zjevně nestačí 1,5 miliardy dolarů, což je částka dosud poskytnutá − spolu s vyslanými styčnými důstojníky − jako pomoc mexické vládě v boji proti narkomafii.
...a v ulicích mnoha měst se tak od roku 2007 objevují ozbrojené vojenské hlídky
zbraně v mexiku
49
043-050,052-059 Mono:SR
16.3.2010
15:13
Stránka 50
Asi by se nějaký důraznější zákrok dal pochopit a asi by se našla cesta, jak to co nejpřijatelněji zdůvodnit Mexičanům a světové veřejnosti. Co se ale nedá pochopit, to je skutečnost, že Obamova administrativa hodlá zneužít mexické problémy proti americkým lovcům a vůbec majitelům zbraní. Prý k tomu dala podnět mexická vláda, která zcela oficiálně za jednu z příčin exploze násilí na svém území pokládá pašování zbraní z USA, kdy prý „neexistují zákony omezující jejich vlastnictví a umožňující jejich registraci.“ „Za explozí násilí v Mexiku tedy podle tamější vlády nestojí mexické drogové kartely a jejich američtí zákazníci ani desetiletí mexické vládní korupce, ale američtí legální vlastníci zbraní,“ kontruje americká střelecká organizace NRA. Mexické úřady v boji s kartely skutečně zabavují obrovská množství zbraní, především tisíce pušek a miliony nábojů. Jenže na výstavkách, které se při takových příležitostech pořádají pro novináře, jsou k vidění v drtivé většině plně automatické útočné pušky, samopaly, ale i kulomety a automatické granátomety, ruční granáty, odstřelovačské pušky včetně antimateriálových, protitankové a dokonce protiletadlové zbraně, policejní a vojenské přílby a ochranné vesty... Moderní vojenský materiál pocházející ze všech koutů světa. O „obyčejné“ samonabíjecí dlouhé zbraně, ať už kulové, nebo brokové, stejně jako o pistole a revolvery by bojovníci drogových kartelů ani nezavadili. Jenže téměř všechny vyjmenované vojenské zbraně patří i v USA k zakázaným a prakticky se k nim nelze dostat jinak než krádeží z armádních zdrojů − stejně jako v Mexiku nebo vlastně všude na světě. Navíc podle jedné odborné (a hodnověrné, dokonce americké vládní) studie Mexičané nespolupracují s americkými úřady při zjišťování skutečného původu zabavených zbraní; poskytují Američanům identifikační údaje jenom asi k polovině z celkového zabaveného počtu. A z těchto údajů bylo zjištěno, že 83 procent z poloviny identifikovaných zbraní se dostalo do Mexika odjinud než z USA, i když vyrobeno jich tam bylo víc než 60 procent. Odkud tedy drogové kartely získávají vojenské zbraně? Zadržení identifikačních údajů o polovině zabavených zbraní nasvědčuje tomu, že v první řadě z mexických policejních a armádních zbraní, ať už krádežemi, nebo „koupí“, samozřejmě načerno. Zbytek si „firma“ s ročním obratem 40 miliard dolarů může koupit z mnoha zdrojů po celém světě, protože pořád
existuje řada zemí, kde si s evidencí vojenských zbraní a kontrolou obchodu s nimi nikdo příliš neláme hlavu. Do Mexika pak prý většina zbraní putuje přes sousední Guatemalu. Pokud se tedy do Mexika dostávají zbraně od legálních amerických držitelů, je to jen okrajová záležitost. To je zcela jasné a kdo to chce vědět, ten ví. Jenže Obamovi spolupracovníci evidentně vědět nechtějí a sám prezident se dosud konkrétně nevyjádřil. Tažení amerických úřadů proti zbraním a jejich americkým držitelům, odůvodňované mexickou drogovou válkou, tak začíná nenápadně, zkusmo, jakoby po kouskách, vlastně typickou „salámovou“ metodou, používanou k tomuto účelu i jinde. Například člen sněmovny reprezentantů Bobby Rush (demokrat z Illinois) navrhl zákon, podle něhož by mezi jiným: » žadatelé o pětiletou federální zbrojní licenci opravňující k vlastnictví krátké zbraně (která by se měla zavést) museli úřadům poskytnout otisky prstů, fotografii a záznamy o svém mentálním zdraví, » držitelé museli zbraně v bydlišti zabezpečit proti okamžitému použití, » byly zakázány soukromé převody zbraní mezi občany a veškeré převody zbraní podléhaly federální registraci; pokud by takový převod nebyl ohlášen do tří dnů, jednalo by se o federální zločin. Jiné návrhy uvažují o obnovení Bushem zrušeného Clintonova nesmyslného (ale naštěstí neúčinného) zákazu „útočných“ zbraní, další chystají plošný zákaz sportovních zbraní ráže 50 BMG, našli se novátoři, kteří se chystají celé velké skupiny obyčejného střeliva prohlásit za průbojné, a tudíž zakázané. Kupodivu se mezi americkými politiky našli i tací, kteří chtějí odhlasovat zákaz držení plně automatických zbraní, výbušin, granátů aj. Těžko říct, zda si dělají legraci, nebo jsou tak hloupí, že hodlají zakázat zbraně zakázané v USA už v první polovině minulého století! Ve skutečnosti ale snad každý ví, že žádným zákazem (čehokoliv) se problém nevyřeší. Dokud bude v USA existovat poptávka po drogách, budou se drogy vyrábět a pašovat ke spotřebitelům. Že tento „obchod“ přímo plodí i jiné typy kriminality, především násilné, je notoricky známo. Drogovou kriminalitu a drogové kartely lze státní mocí pouze zatlačovat a omezovat, ale nikoliv jednou provždy porazit. Dokud budou mít kartely v USA zákazníky, mexická ani jiná vláda je nedokáže zlikvidovat. V nejlepším případě se jí podaří nějak obrousit hrany, aby to tolik nebilo do očí.
Tak jako jinde ve světě, i v Mexiku se ozývá volání po zavedení trestu smrti „pro vrahy a násilníky“. Ale že by to mělo nějaký vliv na vývoj kriminality v zemi, to se domnívá jen málokdo.
50
střelecká revue
›
duben 2010
