Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České Republiky. Základy sociální psychologie

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České Republiky.

Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách Registrační číslo projektu: CZ.1.04/3.1.03/22.00130 ________________________________________________________________________________ Základy sociální psychologie

1.) Poznávání druhých lidí (sociální poznávání) – Vytváření dojmů o druhých lidech je ovlivňováno mnoha faktory. S.E. Asch v roce 1946 ukázal, že při utváření prvního dojmu si často domýšlíme spoustu věcí, pro něž nemáme žádné důkazy. Zdá se, že používáme jakousi implicitní teorii osobnosti, která předpovídá, že ten, kdo má určitý povahový rys, má také několik dalších, které jsou s ním spojeny. A navíc podle této implicitní teorie považujeme některé osobnostní rysy za důležitější než jiné. Centrálními rysy, které ovlivňují vnímání druhých lidí nejvíc, je dimenze intelektuální (jak moc je posuzovaný člověk chytrý, nadaný, schopný apod.) a dimenze sociální (jak moc je posuzovaný člověk vstřícný, přátelský, oblíbený apod.).

G.A. Kelly soudí, že si lidé vytvářejí vlastní teorie o tom, jací jsou ostatní. Tyto teorie mají podobu bipolárních konstruktů. Budujeme si je na základě zkušeností, a proto konstrukty, které jsou základem chápání světa jednoho člověka, mohou být úplně jiné než ty, které používá někdo jiný. Kelly tvrdí, že většina lidí při utváření dojmů o druhých používá šest až osm hlavních konstruktů, ale má také k dispozici mnoho méně významných konstruktů, které slouží k případnému doplnění detailů. Osobnostní konstrukty lze zkoumat technikou repertoárové mřížky.

Dalším faktorem, který ovlivňuje vnímání druhých lidí je tzv. efekt primarity. První informace, kterou dostaneme o druhém člověku, může do značné míry určovat, jaký dojem si o něm utvoříme. Svých prvních dojmů se těžko vzdáváme – a to zvláště tehdy, jsou-li negativní.

________________________________________________________________________________ VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ o.p.s.

Centrum celoživotního vzdělávání 370 01 České Budějovice, Žižkova 6, tel: 386 116 816, 724 757 612, fax: 386 116 824 www.vsers.cz, e-mail: [email protected]

1


Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách Registrační číslo projektu: CZ.1.04/3.1.03/22.00130 ________________________________________________________________________________

Dalším důležitým aspektem tvorby dojmů o druhých lidech je stereotypizace. Stereotypizace znamená klasifikaci lidí podle předem daných kriterií na základě povrchních charakteristik – jako je např. barva pleti či sexuální oritentace.

Dalším faktorem, který silně ovlivňuje vnímání druhého člověka je jeho fyzická a osobní atraktivita. Hezcí lidé jsou považováni za inteligentní, úspěšné, sociabilní, příjemné a šťastné.

Literatura: Hayesová N. (1998): Základy sociální psychologie. Praha, Portál.

2.) Neverbální komunikace – Neverbální komunikace používá prostředků, které nejsou verbální povahy. Patří sem gesta, pohyby, prostorové umístění, doteky, výrazy tváře, pohledy očí a prajazykové jevy.

Gestem rozumíme výrazný pohyb některé části lidského organismu, nejčastěji rukou, někdy i nohou, hlavy nebo celého těla. Některá gesta poskytují obraznou podporu verbálnímu sdělení. Člověk může zvedat ruce, aby ukázal, že něco stoupá, nebo opisovat rukou přibližný tvar předmětu. Jiná gesta, např. nastavení dlaní, mohou vyjadřovat emocionální podporu. Jiná regulují rozhovor. Přesná interpretace gest však neexistuje. Význam gest závisí na kontextu, na konkrétní osobě, na kultuře a na dalších faktorech.

Gesta jsou součástí celkové pohybové aktivity člověka. Oblast tělesných pohybů, které mají výrazovou a komunikativní funkci, je však mnohem širší. Této oblasti se říká kinezika. Existuje množství různých systémů, pomocí nichž lze pohyb zaznamenávat, popř. ________________________________________________________________________________ VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ o.p.s.


2



interpretovat jeho význam. Jedním z takových systémů je například Labanova pohybová notace a analýza. Podle A. Scheflena slouží kinetické aktivity především k regulaci mezilidských vztahů. Např. krajní členové skupiny, sedící ve stejné řadě, se stáčejí dovnitř, natahují ruku či nohu vně, jako by zabraňovali dalším připojit se ke skupině. Jiným vztahem je kongruence a nekongruence pohybů. Předpokládá se kongruence tam, kde je sympatie a nekongruence tam, kde je antipatie. Do oblasti kineziky spadá také posturologie, oblast neverbální funkce držení těla.

Dalším prostředkem neverbální komunikace je umístění účastníků v prostoru, případně orientace v něm. Odpovídající problémová oblast se nazývá proxemikou. Zkoumá lidskou potřebu uplatňovat nárok na teritorium a organizovat je. E. Hall rozlišil z toxemického hlediska čtyři základní distanční pásma. První pásmo – od přímého kontaktu do vzdálenosti 45 cm je pásmem intimní vzdálenosti, druhé pásmo – od 45 cm do 120 cm – je pásmem neformálně osobním, třetí pásmo – od 120 cm do 366 cm charakterizuje jako sociálně poradní, a čtvrté pásmo od 366 cm výše jako veřejné. Podle toho, jak je člověk vzhledem k druhému blízko, či daleko, mění se jasnost výrazu tváře, možnost dotyku, hlasitost verbálního projevu, tepelné a čichové podněty, možnost vidět oči a ústa jedním pohledem, šíře oblasti pokryté periferním viděním aj.

Dotek je pravděpodobně geneticky výchozím neverbálním podnětem. Výzkum H. Harlowa ukázal, jak mláďata opic hledají teplé měkké matky nebo jejich náhražky k přitulení. Podobné to je u dětí. Ve starším věku zůstávají doteky komunikačním výrazem vřelosti, ujišťování a lásky.



3



Výrazy tváře mají v neverbální komunikaci přední místo. S Tomkins považuje obličej za prvotní sídlo afektu. Podle P. Ekmana hlava a tvář komunikují informaci o typu afektu, který daná osoba zakouší, kdežto pozice těla poskytuje informaci míře vzrušení a intenzity emoce.

Neverbální komunikace prostřednictvím pohledů je přítomná téměř v každé sociální situaci jako její významná složka. Zrakový kontakt vyjadřuje zájem o partnera, jemuž je kontakt určen. Naopak vyhýbání se zrakovému kontaktu nebo jeho přerušení je obvykle výrazem toho, že daný jedince nemá zájem o komunikaci s druhým partnerem. Existují však mnohé výjimky z tohoto obecného pravidla. Ukazuje se také, že lidé se dívají více na druhé, když sami naslouchají, než když sami hovoří. Výzkum S. Ellysona a dalších však ukázal, že výše postavení lidé dávají někdy najevo svou moc naopak tím, že se více dívají na druhé, když sami mluví, a méně, když sami naslouchají.

Parajazykovými projevy se rozumí soubor hlasových projevů, vyskytujících se na pomezí verbálních a neverbálních prostředků. Těmito projevy se zabývá paralingvistika. Patří sem sténání, vzdychání, smích, pláč, pauzy, důraz, výška, objem řeči, rytmus, hlasitost, modulace, protahování a zkracování slov. Patří se také poruchy řeči. Součet poruch dělený počtem pronesených slov je cenným indikátorem psychických stavů.

Literatura: Výrost, J., Slaměník, I. (1997): Sociální psychologie – Sociálna psychológia. Praha, ISV.



4



3.) Emoce a jejich výraz - Základní emoce, k nimž patří především radost, smutek, strach, překvapení, hněv a znechucení, jsou geneticky "naprogramované". Tyto emoce, které provázejí typické vzorce výrazového chování, se objevují ve všech kulturách.

Smutek je reakcí na ztrátu. Na tělesné rovině můžeme pozorovat snížení svalového tonu až zhroucení postavy, pohybů je méně a mají menší rozsah, člověk má delší reakční čas, mluví méně a tišším hlasem. Ve tváři můžeme pozorovat pokles horního víčka, zvedají se vnitřní koutky obočí, klesají koutky úst, popř. je špulen dolní ret. Smutek člověku slouží k tomu, aby se stáhl z okolního světa a nabyl znovu psychické a fyzické síly. Výraz smutku také přináší podporu od blízkých osob.

Strach je reakcí na ohrožení jak fyzické, tak psychické. Při strachu je dech povrchní, krátký a rychlý, zvyšuje se svalový tonus, zvlášť v některých partiích, stahují se cévy, krevní oběh je omezen a některé části těla jsou méně prokrvovány. Oči se rozšiřují, obočí jde nahoru a k sobě, koutky úst jsou taženy dozadu.

Překvapení je nejkratší ze všech emocí, trvá 1 - 2 sekundy, přechází pak v jinou emoci v závislosti na charakteru spouštěcího podnětu. Ústa i oči jsou široce otevřeny, obočí se symetricky zvedá.

Hněv je reakcí na překážku v uspokojení nějakého motivu, objevuje se také, pokud nás někdo ohrožuje. Krev se odlévá z vnitřních orgánů do kosterního svalstva, zesilují se srdeční kontrakce a prohlubuje se dýchání, v krevním oběhu se mobilizuje cukr. Můžeme pozorovat bojový postoj - těžiště je sníženo, tělo se natáčí, zatínají se pěsti. Oči mohou být ________________________________________________________________________________ VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ o.p.s.


5



přivřené nebo rozšířené, obočí se stahuje dolů, rty jsou zúženy a brada předsunuta. Hněv je nejnebezpečnější emoce, protože v sobě vždy obsahuje tendenci fyzicky ublížit druhému. Má ovšem i svou pozitivní funkci; motivuje nás ke změně, může nám pomoci překonat strach v okamžicích ohrožení.

Univerzálním obličejovým výrazem radosti je úsměv. Rozeznáváme úsměv pravý a nepravý, pravý se pozná podle aktivity svalu orbicularis oculi. Na tělesné rovině pozorujeme pravidelný srdeční rytmus, prohloubení dechu, roztažení cév, celkové uvolnění, člověk se více pohybuje, pohyby mají větší rozsah. Radost je zdravá sama o sobě. Většinou také zpevňuje aktivity, které jsou pro člověka evolučně výhodné.

Funkcí znechucení je, aby se člověk vyhnul věcem, lidem, či aktivitám, které by ho mohly znečistit, infikovat, otrávit, jak doslovně, tak symbolicky. Nejsilnějším podnětem znechucení jsou tělesné výměšky. Znechucení v obličeji poznáme podle krční nosu a ohrnování horního rtu.

Literatura: Ekman, P. (2003): Emotions revealed; Recognizing faces and feelings to improve communication and emotional life. New York, Times Books.

4.) Lhaní a jak je rozpoznat – Rozlišujeme dva druhy lhaní – zatajování a falšování. Mnohem jednodušší je prosté zatajování, je také obecně vnímáno jako méně morálně závažné.



6



Neexistuje žádný specifický znak, podle kterého bychom mohli s určitostí říct, že daná osoba lže. Musíme hledat vodítka, která naznačí, že osoba je špatně připravená, nebo emoce neodpovídají obsahu sdělení. Je obecně relativně těžké utajit nechtěnou emoci. Je obtížné udržet tvář a tělo v klidu, zejména pokud je emoce intenzivní. Mnohem častěji se proto lidé snaží nechtěnou emoci překrýt emocí jinou. Nejčastěji se k maskování používá úsměv.

Zajímavým fenoménem je strach z vyzrazení. V mírné intenzitě lháři pomáhá, udržuje ho bdělého, aby se omylem nepodřekl. Pokud je však intenzivní, může lháře prozradit. Na detekci strachu z vyzrazení je v podstatě založen polygraf. Jeho použití ale přináší zásadní problém; nevinný se může obávat, že bude křivě obviněn a projevy jeho strachu jsou totožné s projevy strachu z vyzrazení. Před vlastním vyšetřením na polygrafu se proto někdy provádí „stimulation test“; má přesvědčit lháře, že bude odhalen a nevinného, že nebude křivě obviněn.

Při komunikaci s potenciálním lhářem věnujeme nejvíc pozornosti slovnímu obsahu a výrazu v obličeji, ačkoli těmi se nejlépe klame.

Lhář věnuje největší pozornost svým

slovům; nejsnáze se falšují, špatně se berou zpátky a má neustálou zpětnou vazbu o tom, co říká. Člověk ale nemá tak dobrou zpětnou vazbu vzhledem k obličejovému výrazu; většina lidí si není vědoma svého obličejového výrazu, dokud se nestane extrémním. Hlasu a tělu se nevěnuje taková pozornost, nenesou tolik informací. Hlas prozradí, jestli člověk prožívá nějakou emoci, ale neřekne jakou konkrétně. Lhář těžko ovlivní projevy emocí v hlase. Projevy těla lze snadno ovlivnit, ale lhář se jimi příliš nezabývá, je zaměstnán slovy a obličejem. ________________________________________________________________________________ VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ o.p.s.


7



Lež by vždy měla být potvrzena více znaky. V řeči nám mohou lež prozradit pauzy, příliš časté, nebo příliš dlouhé, zejména pokud jsou na začátku odpovědi. Dalším znakem jsou vycpávkové zvuky a slova a chyby v řeči. Tyto znaky nám mohou napovědět, že lež není připravena dopředu, nebo že lhář je sice připraven, ale má velký strach z vyzrazení.

Poměrně spolehlivým znakem jsou doprovodná gesta, tzv. ilustrátory. Doprovází řeč, většinou je vykonávají ruce, někdy ale také horní víčka a obočí, popř. trup a celé tělo. Člověk užívá menší množství ilustrátorů, pokud je nezúčastněný, znuděný, sklíčený, neví, co říct, rozvažuje každé slovo, má trému nebo lže. V případě lhaní se snižuje množství ilustrátorů, pokud lež není připravená, nebo lhář bojuje s nějakou emocí. Je těžké dodat k řeči ilustrátory tak, aby vypadaly věrohodně.

Lidé věří, že spolehlivým znakem lhaní jsou tzv. manipulátory pohyby zaměřené na vlastní tělo dotyčného (škrabání, kroucení vlasů, apod.). Není tomu ale tak. Lháři dobře vědí, že si na ně mají dávat pozor a nedělat je.

Tvář člověka je hlavním displejem emocí a většinou ukazuje obojí – co chce člověk ukázat, i co chce skrýt. Poměrně spolehlivým emočním znakem je obočí. Pouze asi 10 – 15% lidí je schopno ovládat svaly potřebné pro pohyb obočí při smutku či strachu. Hněv může být prozrazen zúžením rtů. V upřímném úsměvu je zapojen sval orbicularis oculi, který umí vědomě ovládat pouze 10% lidí. Předstíranou emoci může prozradit určitá asymetrie v jejím výrazu. Lidé se snadnou mohou naučit rozeznávat symetrické a asymetrické výrazy u druhých lidí. Dalším vodítkem může být délka výrazu. Dlouhé výrazy (určitě delší než 10s a pravděpodobně delší než 5s) bývají předstírané. Lidé věří, že ________________________________________________________________________________ VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ o.p.s.


8



dobrým indikátorem lhaní je směr pohledu, že lháři se vyhýbají očnímu kontaktu. Jde ovšem o široce rozšířený mýtus. Lhář ví, že se nesmí pohledu vyhýbat a většinou svůj směr pohledu dobře ovládá.

Lidé nejsou příliš zdatní v rozpoznání lhářů, tuto schopnost ale lze tréninkem podstatně zvýšit.

Literatura: Ekman, P. (2001): Telling lies: clues to deceit in the marketplace, politics, and marriage. W.W. Norton and co.

5.) Osobnost a vztahy - Osobnostní test Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) vychází z teorie C.G. Junga. C.G. Jung jako první rozlišil extraverzi a introverzi. Myslel tím nasměrování psychické energie; extraverti směřují svoji psychickou energii ven, na okolní svět a druhé lidi, pro introverty je jejich vnitřní svět natolik zajímavý, že směřují svoji psychickou energii dovnitř. Typický extravert je iniciativní, bezprostřední, vstřícný, je rád členem různých skupin, je rád tam, kde se něco děje a svoji hodnotu do velké míry odvozuje od toho, co znamená pro druhé lidi. Typický introvert je reaktivní, rezervovaný, uvážlivý, má rád poklid a je relativně nezávislejší na mínění druhých lidí o jeho osobě.

Dalším výchozím bodem testu jsou Jungovy 4 psychické funkce, 2 funkce přijímání informací (vnímání a intuice) a 2 funkce rozhodování (myšlení a cítění). Smyslově vnímající lidé jsou konkrétní, realističtí, praktičtí, věří jenom tomu, co sami zakusili a mají rádi věci ověřené časem. Intuitivové jsou nápadití, jejich silnou stránkou je abstrakce a teoretické nadání, bývají originální. Cítící lidé jsou empatičtí a soucítící s člověkem ________________________________________________________________________________ VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ o.p.s.


9



v obtížné situaci, jsou přizpůsobiví, citliví a taktní. Myslící lidé jsou racionální, ve svých úvahách postupují logicky, vůči druhým jsou kritičtí a dokáží být velmi neústupní.

Myersová a Briggsová pak přidaly k Jungovo stávajícím faktorům ještě dva další vnímání a usuzování. Tyto faktory vyjadřují, které z dvojic psychických funkcí dává člověk přednost - jestli vnímání - snaží se získat co nejvíc informací a oddaluje rozhodování, anebo rozhodování - má rád věci rozhodnuté co nejdřív. Usuzující lidé jsou systematičtí, plánovití, metodičtí, svou práci si rozvrhují a začínají s ní včas. Vnímající jsou uvolnění, otevření, spontánní a bezstarostní, nějakou povinnost začínají plnit až pod časovým tlakem.

Kombinací výše popsaných 8 faktorů vzniká 16 různých osobnostních typů. Každý z nich je podrobně charakterizován.

Zajímavá je také dynamika blízkých vztahů ve světle MBTI. Často si volíme partnera s opačnou osobnostní charakteristikou, než máme my sami, jeho jinakost je pro nás zpočátku fascinující, později se ale může stát zdrojem nikdy nekončících konfliktů a nedorozumění.

Literatura: Čakrt, M. (2004) - Typologie osobnosti; přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. Management Press Praha.



10

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České Republiky. Základy sociální psychologie

Recommend Documents