TECHNIKA PRO REALIZACI ZPEVNĚNÝCH PLOCH V ZAHRADNÍCH ÚPRAVÁCH

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta

TECHNIKA PRO REALIZACI ZPEVNĚNÝCH PLOCH V ZAHRADNÍCH ÚPRAVÁCH Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Doc. Ing. Pavel Zemánek

Adéla Kurešová

Ph.D

Lednice 2013

Mendelova univerzita v Brně Ústav zahradnické techniky

Zahradnická fakulta 2012/2013

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Rozsah práce:

Adéla Kurešová Zahradní a krajinářská architektura Management zahradních a krajinářských úprav

Technika pro realizaci zpevněných ploch v zahradních úpravách 35

Zásady pro vypracování: 1. Zpracujte charakteristiku jednotlivých druhů zpevněných ploch realizovaných v zahradních úpravách zejména podle účelu a materiálového provedení 2. Popište veškeré pracovní operace uplatňované v realizačních postupech s doporučením používaných mechanizačních prostředků 3. Zpracujte přehled dostupných strojů podle jednotlivých kategorií, přehled doplňte technicko-ekonomickými údaji o jednotlivých strojích 4. Pro vybraný projekt zpevněné plochy zpracujte technologický postup, materiálně technické zajištění s doplněním kalkulace spotřeby času při realizaci

Seznam odborné literatury: HRŮZA, P. Zpřístupnění plantáže a zpevněné manipulační plochy. In: KRAVKA, M. Plantáže dřevin pro biomasu, vánoční stromky a zalesňování 1. zemědělských půd. 1. vyd. Praha: GRADA, 2012. s. 73--80. ISBN 978-80247-3925-0. ZEMÁNEK, P. -- BURG, P. Speciální mechanizace - mechanizační 2. prostředky pro zakládání a údržbu okrasných porostů. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005. 169 s. ISBN 80-7157-919-X. MARŠÁL, P. Stavební stroje. 1. vyd. Brno: CERM, 2004. 205 s. ISBN 803. 214-2774-4. ADÁMEK, I. -- JAHODA, V. Stroje pro stavební práce : Staveb.technika pro 4. výstavbu a údržbu LDS, technol.přípravu a povýrobní . 1. vyd. Brno: VŠZ, 1988. 191 s. VANĚK, A. Moderní strojní technika a technologie zemních prací. 1. vyd. 5. Praha: Academia, 2003. 526 s. ISBN 80-200-1045-9. VANĚK, A. Strojní zařízení pro stavební práce. 2. vyd. Praha: Sobotáles, 6. 1999. 301 s. ISBN 80-85920-61-1. BETHGE, A. Kommunale Fahrzeuge-Maschinen-Geraete-Anlagen7. Zubehoer. Villingen: Hermann Kuhn, 2005. 430 s.

Datum zadání bakalářské práce:

prosinec 2010

Termín odevzdání bakalářské práce:

květen 2013

Adéla Kurešová Autorka práce

doc. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D. Vedoucí práce

doc. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D. Vedoucí ústavu

doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D. Děkan ZF MENDELU

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Technika pro realizaci zpevněných ploch v zahradních úpravách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne …………………………… Podpis …………………………….

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Pavlu Zemánkovi, za jeho pomoc, obětavé vedení, důležité informace, připomínky a cenné rady při zpracování mé práce. Dále děkuji za pomoc všem lidem, kteří se na mé bakalářské práci více či méně podíleli.

OBSAH 1. Úvod ......................................................................................................................... 8 2. Cíl práce .................................................................................................................. 9 3. Literární část ......................................................................................................... 10 3.1. Charakteristika jednotlivých druhů zpevněných ploch realizovaných v zahradních úpravách podle účelu a materiálového provedení .......................... 10 3.2. Zásady a možnosti využití zpevněných ploch v zahradních realizacích . 11 3.2.1. Příchodové cesty k domu............................................................................ 11 3.2.2. Málo frekventované cesty ........................................................................... 12 3.2.3. Cesty v zeleninové zahrádce ..................................................................... 12 3.2.4. Plochy před garáží a příjezdové cesty ...................................................... 12 3.2.5. Terasy a místa pro posezení na zahradě ................................................. 13 3.3. Jednotlivé typy krytů povrchu a materiálové řešení zpevněných ploch a cest 13 3.3.1. Asfalt .............................................................................................................. 13 3.3.2. Beton .............................................................................................................. 14 3.3.3. Betonové dlaždice ........................................................................................ 14 3.3.4. Betonové desky ............................................................................................ 14 3.3.5. Dlaždice ......................................................................................................... 15 3.3.6. Cihly a klinkery.............................................................................................. 15 3.3.7. Přírodní kámen ............................................................................................. 16 3.3.8. Desky z přírodního kamene........................................................................ 16 3.3.9. Štěrk, drcený štěrk a písek ......................................................................... 17 3.3.10. Štěrkový trávník ........................................................................................ 17 3.3.11. Oblázky a dlažební kostky ...................................................................... 18 3.3.12. Dřevo .......................................................................................................... 18 3.3.13. Drcená kůra............................................................................................... 18 3.4. Navrhování vozovek pozemních komunikací a seznam konstrukčních materiálů ........................................................................................................................ 19 3.5. Odvodnění a řešení okrajů zpevněných ploch a komunikace .................. 20 3.5.1. Spád zpevněné plochy ................................................................................ 20 3.5.2. Odvodňovací žlaby a výpusti...................................................................... 21 3.5.3. Trativod a trubková drenáž ......................................................................... 21 3.5.4. Řešení okrajů zpevněných ploch a komunikací ...................................... 21 4. Vypracování – praktická část ............................................................................. 22 4.1. Pracovní operace uplatňované v realizačních postupech s doporučením používaných mechanizačních prostředků ................................................................ 22 4.1.1. Přípravné operace........................................................................................ 22 4.1.2. Realizační operace ...................................................................................... 24 4.1.3. Údržbové operace ........................................................................................ 25 4.2. Přehled dostupných strojů podle jednotlivých kategorií ............................. 26 4.2.1. Mechanizační prostředky pro odstraňování porostů a vyčištění pozemku ........................................................................................................................ 26 4.2.2. Mechanizační prostředky pro zemní práce .............................................. 29 4.2.3. Technika pro zhutňování ............................................................................. 33 4.2.4. Mechanizační prostředky pro dopravu a manipulaci materiálu ............ 36 4.3. Zpracování návrhu realizace zpevněné plochy ........................................... 37 4.3.1. Postup při navrhování konstrukce zpevněné plochy a komunikace .... 37

4.3.2. Návrh zpevněné plochy a doporučené mechanizační prostředky ....... 40 5. Závěr ...................................................................................................................... 44 6. Abstrakt .................................................................................................................. 45 7. Seznam použité literatury a pramenů ............................................................... 46 21. Přílohy ................................................................................................................ 49

1. Úvod V současné době lidé žijí v přetechnizovaném světě, jejich život je diametrálně odlišný od života lidí v minulém století. Obecně se zrychluje životní tempo, na člověka jsou kladeny stále větší nároky, zvyšuje se psychická zátěž a došlo k výrazným změnám životního prostředí. Tyto skutečnosti vyvolávají u lidí potřebu útěku z tohoto technického a stresového prostředí do míst, kde mohou relaxovat a obnovit tak své tělesné a duševní síly. Taková místa hledají především v přírodě, kterou v dnešní době ve významné míře představují parky, zahrady, arboreta a s nimi související stavby v zahradních realizacích. S všeobecným pokrokem se také zvyšuje životní úroveň lidí. Jsou náročnější na prostředí v němž žijí. Kladou důraz nejen na jeho funkčnost, ale také na jeho vzhled. Proto dnes více než kdy jindy při budování svého obydlí věnují pozornost jeho okolí. Kolem domů, domků a vilek jsou budovány předem vyprojektované zahrady. Tyto projekty jsou zaměřeny nejen na estetickou stránku, ale i na užitkovost a technickou funkčnost zahrady. Moderní zahradu tvoří nejenom porosty a květinové výsadby, ale také zpevněné plochy určené k provozu vozidel (například parkovací plochy, příjezdové cesty a jiné) a zpevněné plochy určené k relaxaci – terasy, patia a místa k posezení. Zahrady a parky mohou návštěvníka oslnit kompozicí výsadby rostlin, druhovou rozmanitostí rostlin, pestrostí barev, vodními prvky, účelnými mobiliáři či architekturou venkovních staveb, avšak pokud nejsou všechny aspekty sladěny s ostatními (i jednoduššími) prvky zahradních realizací, celkový koncept zahrady či parku působí nepřirozeně a neharmonicky. Tyto jednodušší prvky, ať už se jedná o příjezdovou cestu, parkovou cestu, terasu nebo jen místo k posezení, byť jsou pro někoho méně podstatné, tak v konečném efektu mají významný vliv jak na celkový vzhled, tak na užitkovost a možnosti účelného využívání dané zahrady nebo parku.

8

2. Cíl práce Cílem práce je zpracovat charakteristiku jednotlivých druhů zpevněných ploch realizovaných v zahradních úpravách, dále popsat pracovní operace uplatňované v technologických postupech. V návaznosti na to pak zpracovat přehled dostupných strojů a pro vybraný projekt zpevněné plochy vypracovat technologický postup.

9

3. Literární část 3.1.

Charakteristika jednotlivých druhů zpevněných

ploch realizovaných v zahradních úpravách podle účelu a materiálového provedení Zpevněná plocha má různé možnosti využití. V zahradě může sloužit k propojení různých zahradních zařízení, spojovat či oddělovat různé druhy výsadby a travnaté plochy. Dále může být využita jako spojnice mezi ulicí a domem, jako otočná plocha pro techniku, parkoviště nebo jako odpočívadlo s možností posezení např. v parku. Zpevněnou plochou můžeme také chápat zpevněnou cestu, tedy chodník. Chodníky nejen v zahradě slouží k chůzi a propojení míst, ale také mají za funkci přirozeně a nenásilně oddělit jednotlivé části zahrady (parku), záhony, trávníky a další prvky a usnadnit tak přístup k nim a péči o ně. Vzhled a funkce jednotlivých zpevněných ploch a chodníků se může lišit, závisí především na rozloze a použitém materiálu. Může se tedy jednat jak o často používané širší hlavní cesty, tak o úzké stezky. Zvolený tvar a rozloha plochy jsou důležitými faktory pro následný výběr materiálu. Proto pro větší plochy a přímé chodníky je vhodné použít velké pravoúhlé desky, kdežto u užších, klikatých a do oblouku vedených cest je vhodnější použít malé pravoúhlé dlažební kostky. Výhodou dlažby sestavené z menších dílů je to, že pokud je časem nutno plochu zvětšit nebo zmenšit, není problém tyto úpravy a přestavby provést. Další výhodou je, že pokud se rozhodnete plochu zrušit, dlažba se dá rozebrat a znovu použít. Významnou roli při výběru materiálu hraje také vliv počasí. Je nutné brát v potaz, jestli bude plocha sloužit celoročně nebo jen při pěkném počasí. Při využívání i za nepříznivého počasí, tedy za deště, sněhu či náledí je třeba dbát na bezpečnost. Při volbě povrchu by se tedy měla zohlednit drsnost a propustnost materiálu a také spád plochy. V případě, kdy bude mít zpevněná plocha funkci příjezdové komunikace nebo odstavné plochy pro parkování automobilů, je vhodné odlišit její vzhled od charakteru ulice s vysokými obrubníky a asfaltovým povrchem. Zvolit tedy takový vzhled, aby harmonicky zapadal do celkové koncepce prostředí a zároveň splňoval požadovanou funkci. V tomto případě jde především 10

o stabilitu plochy při zatížení automobily. Je proto velmi důležité zajistit dobré zpevnění podkladu a vhodně zvolit povrchový materiál, pokud možno dlažbu z menších a ucelenějších dílu, abychom tak předešli lámání, propadání a rozpadání vozovky. (Wirth, 2004)

3.2.

Zásady a možnosti využití zpevněných ploch

v zahradních realizacích Jak již bylo řečeno, zpevněné plochy mohou mít různé funkce. Další část bakalářské práce bude věnována podrobnějšímu popisu jednotlivých možností řešení v zahradních celcích a budou v ní rozvedeny i prvky, které s nimi bezprostředně souvisí.

3.2.1.

Příchodové cesty k domu

Minimální šířka průchodné cesty by měla být 1,20 m až 1,50 m, tak aby po ní mohly jít případně dvě osoby, nebo aby po ní mohla osoba bez potíží projít se zavazadly. Pokud bude cesta osázena po stranách, je vhodné cestu ještě rozšířit. Podstatnými skutečnostmi, které je nutno zohlednit při návrhu cesty, je šířka branky (bývá od 1 m), pevná překážka v cestě, jako je například strom nebo kanalizační poklop, a také souvislosti. se stávajícími cestami a plochami. Vhodné je zanechat původní směr cest tak, aby se zamezilo nežádoucímu vyšlapání nových cestiček. Dále je vhodné pokud možno, co nejméně volit variantu návrhu se schody, které mohou zvýšit obtížnost pohybu po komunikaci, a vyhýbat se přílišnému klikatění komunikace kvůli obtížnostem s realizací a navíc zbytečnému prodlužování vzdálenosti. S ohledem na bezpečnou a bezproblémovou chůzi se v případě příchodové cesty běžně doporučuje dlážděný kryt nebo pokrytí deskami. Toto pokrytí zamezí nežádoucímu roznášení nečistot, ke kterému by mohlo docházet při použití štěrku a kůry, a také zamezí nežádoucímu propadání podpatků obuvi, ke kterému by mohlo docházet při použití zatravňovacích dlaždic. Použití dřevěného pokryvu také není příliš vhodné. Ve vlhku je kluzké, kroutí se a hnije. (Ott, 2005)

11

3.2.2. Těmito

Málo frekventované cesty cestami

se

myslí

především

cestičky

vedoucí

ke

kompostu, zeleninové zahrádce nebo místu k posezení atd. Tyto komunikace se obvykle navrhují v šířce od 40 cm a mohou být tvořeny například nášlapnými deskami nebo dřevěnou dlažbou. Rozestupy mezi středy jednotlivých desek by se měly pohybovat kolem 65 cm. Často používaným povrchovým materiálem v případě těchto cest bývá štěrk nebo drcená kůra. Tyto materiály jsou vhodné pro klikaté cesty vedoucí přes osázené plochy.

3.2.3.

Cesty v zeleninové zahrádce

Tyto cesty je možné budovat pomocí desek, kabřinců a dlažby. Takové cesty se poté dobře udržují. Dále je možné použít již zmiňovanou drcenou kůru nebo řezanku. Tyto povrchy odrazují hlemýždě.

3.2.4.

Plochy před garáží a příjezdové cesty

Běžně používanými materiály pro tyto plochy jsou štěrky, zatravněné dlažby nebo rovnoměrně rozložené dlažby. Tyto povrchy působí klidně a opticky zvětšují plochu. Složité vzory, kruhy a čtverce naopak plochu opticky zmenšují. Zmenšující dojem mohou vyvolat také živé ploty ohraničující zídky a obruby jakéhokoli druhu. Při realizaci takovéto plochy určené pro auto, popřípadě auta, je vhodné vyvarovat se nepřehledným překážkám před garáží, jako jsou valouny, nízké vzpěry a zídky. Tyto plochy by měly být dostatečně velké a přehledné, aby se na nich mohl pohybovat osobní vůz. Standardní parametry osobního auta jsou: šířka od 1,50 m do 1,80 m a délka od 4,10 m do 5,80 m. Parkovací místo by tedy mělo mít rozměry: šířka 2,50 m a délka od 5 m. (Ott, 2005) Podklad ploch, po nichž se pohybují auta, musí splňovat také zátěžové nároky. Je vhodnější volit povrchy tvořené z menších prvků, jako je například dlažba. Na druhou stranu je třeba zmínit, že z ekologického hlediska je lepší nepokrývat dlažbou příliš rozsáhlou plochu, a to kvůli porostu zeleně. Dále je důležité, aby se déšť mohl vsáknout do země. Proto je třeba velké plochy opatřit drážkami pro odtok vody. U malých ploch se voda obvykle vsákne do přilehlé země. V případě velkých parkovišť by měly být v odtokovém kanálu separátory olejových kapalin, 12

pro případ, že by z automobilů unikaly oleje, pohonné hmoty a jiné. V neposlední řadě je také dobré dodržet účelné propojení s dalšími cestami a plochami. (Pehle, 2004)

3.2.5.

Terasy a místa pro posezení na zahradě

Ideální jsou terasy situované u domu. Jsou alespoň částečně chráněné před větrem a skryté před pohledy kolemjdoucích. Terasa by měla být dostatečně prostorná, aby se na ni vešel stůl se židlemi, popřípadě jiné prvky jako je venkovní gril, lavice a jiné. S ohledem na bezpečnost a stabilitu stolu, židlí či jiných sedacích prvků, je vhodnější volit rovnější povrch. Dalším vhodným opatřením je zajištění přístupu ke zdroji napětí, který je potřebný pro elektrické osvětlení nebo pro využití jiných elektrických spotřebičů. Místa pro posezení na zahradě mohou být opatřena jednoduššími podklady, jako například štěrkem nebo dřevem. U štěrku je však nutné podotknout, že není příliš stabilním materiálem pro zahradní nábytek. V případě využití terénu lze vytvořit terasu, tak že se do přiléhajícího svahu zapustí opěrná zídka a terén se srovná. Také je možné obehnat je prvky pro ochranu soukromí a tím je zútulnit. (Ott, 2005)

3.3. Jednotlivé typy krytů povrchu a materiálové řešení zpevněných ploch a cest Obecně je možné typy krytů zpevněných ploch a cest rozdělit do tří kategorií. Na kryty tuhé (kam patří například betonové povrchy), dlážděné povrchy (například zámková dlažba) a netuhé kryty. Netuhé kryty dále můžeme rozdělit na stmelené (například živičné - asfaltové) a nestmelené (například mechanicky zpevněné kamenivo, jako je minerální beton a mlat). Nejběžněji používanými materiály jsou:

3.3.1.

Asfalt

Tento druh materiálu je výborný pro příjezdové cesty, parkoviště a odstavné plochy. Jedná se o levnější materiál a podobně jako dehtový makadam je pokládán odbornou firmou za studena nebo za horka. Existují také studené směsi, které může používat i široká veřejnost bez odborné kvalifikace. 13

Tyto směsi se sice dobře pokládají na kompaktní podložku, avšak takový asfalt není tak kvalitní a trvanlivý jako asfalt pokládaný za horka. Asfalt ale není příliš vhodný pro povrchy menších cest nebo teras. (Swiftová, 1997)

3.3.2. Beton

Beton patří

k nejlevnějším

a

nejméně

nápaditým

z používaných

materiálů. Někdy je mnoho čtverečních metrů povrchu půdy pokryto tímto materiálem a komunikace jsou odlévány v dlouhých pásech nad povrchem, avšak to nebývá často nejlepším řešením. Beton by měl být považován spíše za součást projektu, nikoli jako finální podoba povrchu. Pokud se tento materiál dobře zkombinuje s jinými materiály, ve výsledném efektu nemusí výtvor působit fádně a nudně. Je nanejvýš esteticky vhodné zajistit, aby v konečné podobě nepůsobil takový povrch nově a aby splynul s okolím. Vedle betonu litého, jsou k dostání také v četné prefabrikované formy betonu například betonové dlaždice nebo betonové desky. (Swiftová,1997)

Betonové dlaždice

3.3.3.

Tvary dlaždic z betonu jsou různé. Nejběžnějšími jsou čtvercové, pravoúhlé, ale vyrábějí se i šestihranné. Pro běžné užívání se používají dlaždice o síle 6 nebo 8 cm. Při vyšším zatížení se užívají silnější dlaždice, jejichž tloušťka může být 10, 12 nebo 14 cm. V zahradní a krajinné výstavbě je velmi oblíbená zámková dlažba. Dlažební kameny mají takový tvar, že do sebe jednotlivé kameny zapadají a rovnoměrně rozkládají zatížení i na okolní dlaždice. Běžná výška zámkové dlažby je 6, resp. 8 cm. Samozřejmě se vyrábějí také speciální doplňkové prvky, které jsou určeny na

zakončovací

hrany,

rohy a

zaoblení u

zámkové

dlažby.

(Kolektiv, 1997)

3.3.4.

Betonové desky

Tyto desky mohou mít různý tvar a mohou být různě povrchově upraveny tak, aby sloužily jako pěší povrchy. Je možné je nalézt také pod názvem zahradní nebo terasové desky. Jednoduché betonové zahradní desky jsou 14

částečně povrchově upravené a díky tomu svou strukturou připomínají přírodní kámen. Velmi dekorativní a přirozeně vypadající jsou opískované povrchy. (Kolektiv, 1997)

3.3.5.

Dlaždice

Tento druh materiálu je spíše určen pro větší plochy, které nejsou určené ke každodenní chůzi a příliš velkému zatížení, jako jsou například terasy nebo patia. Druhů, barev a tvarů je mnoho. Důležité je, aby dlaždice vydržela povětrnostní vlivy, kterým bude v průběhu let vystavena. Tedy aby byla především mrazuvzdorná a měla neklouzavou matovou konečnou úpravu povrchu. Proto se příliš nedoporučuje použití interiérových dlaždic, které obvykle tyto podmínky nesplňují. Oblíbené jsou velké potahované dlaždice, ručně vyráběné terakotové dlaždice. Jedná se o směs barevného mramoru a kamenné drtě uložené v betonu. Díky svému vzhledu, textuře a barvě se velmi dobře hodí do zahrad a nepůsobí v nich nepřirozeně. (Swiftová, 1997)

3.3.6.

Cihly a klinkery

Všestranným a běžným materiálem jsou cihly. Používají se již po staletí a je možné je využít u téměř každého typu a stylu zahrady. Stáří některých dodnes používaných cihlových cest se odhaduje na více než 4 000 let. Jedná se tedy o poměrně odolný a spolehlivý materiál. Cihly a klinkery (hutná keramická dlažba z cihlářské hlíny, která se vypaluje až do slinutí) jsou k dostání v široké barevné škále a lze je pokládat v četných vzorech. U stavění zdi je naprosto nutná cihlová vazba, kdy se cihly překrývají. U stavění cihlového vodorovného povrchu postačí jednoduchá sloupcová vazba, kdy se cihly nepřekrývají. Nejobvyklejší konfigurací je asi běhounová vazba. Jedná se o jednoduchou mřížkovou formaci. Avšak nejpevnější konfigurací je vazba klasnatá. Ta je kladena v pravých úhlech nebo diagonálně k hraně dláždění. Tato konfigurace se zvláště hodí pro příjezdové cesty. Kruhové vzory kladení cihel jsou také velmi oblíbené nejen u příjezdových cest, ale i u teras a patií. Tvrdé travnaté systémy nejsou vhodné pro pojezdové povrchy. Jedná se

15

o drážkové dlažební tvárnice, které po pokladení ponechávají prostor pro výsadbu. Cihly a dlažební tvárnice se mohou pokládat na písek nebo na pevné betonové desky, mezi kterými je písek nebo malta. (Swiftová, 1997)

3.3.7.

Přírodní kámen

Kámen je jistě tím nejodolnějším materiálem vůbec. Je-li dlažba z něj dobře uložena, vydrží opravdu velmi dlouho. Hodí se jak na povrchy chodníků a cest, tak i na povrchy teras a patií. Kámen použitý v zahradních realizacích by měl být původní, vyskytující se v blízkém okolí realizace. Nepůvodní kameny by mohly působit v prostředí nesourodě. Pro dosažení lepšího spojení povrchu dlažby je dobré vytvářet vzory z nejrůznějších formátů. Formáty přírodního kamene se pro dodávku dlažby připravují přímo v kamenolomech. Proto je možné zakoupit jak velké, malé, tak i mozaikové dlaždice. Přírodní kameny jsou tvořeny asi 40 druhy horninotvorných minerálů. O trvanlivosti a odolnosti opracovávaného kamene, o jeho zpracovatelnosti, vzhledu a barvě rozhoduje jeho složením, což v podstatě znamená, z jakých minerálů je a v jaké míře jsou zastoupeny. Mezi tvrdé horniny nejvyšší trvanlivosti patří granit (žula), rula a křemenec. Bazalt (čedič), dolomit, mramor a křemenný pískovec jsou dalšími tvrdými a také velmi často používanými horninami. (Kolektiv, 1997)

3.3.8.

Desky z přírodního kamene

V současné době se desky z přírodního kamene nejčastěji získávají vyřezáváním, kdežto v minulosti to bylo spíše těžbou podrubáním. Nejvíce se používají dva typy desek, a to pravoúhle štípané nebo řezané desky a štípané lomové desky, kterým se jinak říká mnohaúhelníkové desky. Minimální rozměr desky je 0,25 m2, avšak vhodnější rozměr desek se pohybuje od 0,33 m 2. Plocha vytvořená z velkých desek je velmi bezpečná a působí uklidňujícím dojmem. To platí především o mnohaúhelníkových deskách. Na dlažbu z desek je možné použít jak tvrdší, tak měkčí a vrstevnaté horniny. Mezi měkčí nebo

16

vrstevnaté horniny patří vápence, travertin, vápencové tufy, deskovitý vápenec, slepenec a pískovec. (Kolektiv, 1997)

3.3.9.

Štěrk, drcený štěrk a písek

Tyto násypové materiály jsou minerální směsi z hornin, jež se vyskytují v přírodě. Rozdělují se na dvě skupiny. První skupinou jsou lomové materiály, kam patří kamenná drť a drcený štěrk. Skupinou druhou jsou těžené materiály, do nichž řadíme říční štěrk, štěrkopísek a písek. Třídí se podle velikosti zrna a prodávají se přímo ve štěrkovnách. Štěrk se prodává ve velikostech zrna 2/4, 4/8, 8/16, 16/32, 32/63 a 63/125 mm. Tyto hodnoty udávají velikost nejmenšího a největšího zrna směsi v milimetrech. Štěrková drť má stejné využití jako štěrk. Do náspu jemnějšího zrnění 2/4 nebo 4/8 je možné přímo ukládat dlažbu. Hrubší zrna se používají například na výplň chodníčků pro pěší. Zrnitost písku je do 4 mm. Do přírodního písku lze přímo ukládat dlažbu. (Kolektiv, 1997)

3.3.10.

Štěrkový trávník

Štěrkový trávník se používá především pro pojízdné plochy. Není vhodný pro pěší cesty, terasy a místa k posezení, protože povrch je značně nerovný. Kořeny rostlin prorůstají mezi štěrkem a tím zvyšují soudržnost povrchu plochy. Nejlepší variantou založení štěrkového trávníku je rovnoměrná směs štěrku a půdy. Ta zajistí vytvoření průběžně pevného povrchu. Kameny jsou na povrchu částečně viditelné. Štěrkový trávník by se neměl zakládat na místech, která velmi vysychají. Náklady na údržbu štěrkových trávníků jsou minimální, jelikož se sečou jednou za rok a zavlažují se jen občas. (Wirth, 2004)

17

3.3.11.

Oblázky a dlažební kostky

Co se týká oblázkového povrchu, opravdový materiál sestává z četných zakulacených kamenů nejčastěji vytěžených z říčního lože, které jsou vlisované v maltě. Povrch vypadá krásně, ale není příliš praktický, nechodí se po něm snadno ani pohodlně a na terasách a v patiích s tímto povrchem se těžko usazují stoly a židle. Kompromisním řešením mohou být dlažební kostky z různých materiálů. Ať už z výše jmenovaného opracovaného kamene nebo z betonu, které mají imitovat původní žulové kostky. Pokládka je méně pracnější, povrch je rovnější, a snadněji se po něm chodí. (Swiftová, 1997)

3.3.12.

Dřevo

Tento materiál se obvykle užívá na plošiny, ale i na pokrytí cest, patií a teras. Nařezané kmeny stromů mohou posloužit jako nášlapné stoupáky u cest, ovšem za vlhkého počasí se mohou stát kluzkými a tím pádem nebezpečnými. Pokud bude dřevo použito jako pokryv na velkou plochu, jako je například parkoviště, je nutné zajistit, aby povrch nebyl zcela rovný, aby se pneumatiky měly za co zachytit. Staré železniční pražce mají také širokou škálu využití. Nesmí se ovšem zapomenout na fakt, že pokud jsou vystaveny příliš velkému teplu, mohou zapáchat asfaltem, jímž jsou napuštěny. (Swiftová, 1997)

3.3.13.

Drcená kůra

Drcená kůra může být použita jako povrchový materiál pro cesty. Vizuální efekt drcené kůry je totiž podobný jako u štěrku. Ovšem nejvíce se hodí pro plochy hřišť, neboť poskytuje dětem měkký povrch. Nevýhodou tohoto materiálu je nízká životnost a také skutečnost, že štěpiny se mohou snadno rozfoukat, zvláště za silného větru nebo při chůzi. (Swiftová, 1997)

18

3.4.

Navrhování vozovek pozemních komunikací a

seznam konstrukčních materiálů TP 78 - Katalog vozovek pozemních komunikací byl vydán Ministerstvem dopravy ČR a sloužil jako podklad pro navrhování vozovek pozemních komunikací a ostatních dopravních ploch a nemotoristických komunikací v extravilánu i intravilánu. V roce 2004 byl katalog nahrazen TP 170 – Navrhování vozovek pozemních komunikací včetně dodatku z roku 2010. TP 170 jsou formálně rozděleny do tří hlavních částí, a to „Všeobecné části“, „Katalogu vozovek“ a „Návrhové metody“. V katalogu vozovek pozemních komunikací jsou popsány konstrukce jednotlivých druhů vozovek. Právě zde jsou uvedeny pod zkratkami konstrukční materiály užívané v realizaci pozemních komunikací. (Vébr, 2006) Seznam konstrukčních materiálů - asfaltový beton (ČSN 73 6121), - asfaltový koberec mastixový (ČSN 73 6121), - asfaltový koberec drenážní (ČSN 73 6121), - asfaltový koberec tenký (ČSN 73 6121), KO - asfaltový koberec otevřený (ČSN 73 6121), - obalované kamenivo (ČSN 73 6121), - litý asfalt silniční (ČSN 73 6122), - cementový beton (ČSN 73 6123), - podkladový beton (ČSN 73 6124), - válcový beton (ČSN 73 6124), - mezerovitý beton (ČSN 73 6124), - kamenivo zpevněné cementem (ČSN 73 6124), - kamenivo zpevněné pomalu tuhnoucím pojivem (ČSN 73 6124), - stabilizace (ČSN 73 6125), - stabilizace cementem (ČSN 73 6125), - mechanicky zpevněné kamenivo (ČSN 73 6126), - vibrovaný štěrk (ČSN 73 6126), - štěrkodrť (ČSN 73 6126), - štěrkopísek (ČSN 73 6126), 19

- mechanicky zpevněná zemina (ČSN 73 6126), - asfaltocementový beton (ČSN 73 6127), - vibrocem (ČSN 73 6127), - štěrk částečně vyplněný cementovou maltou (ČSN 73 6127), - kamenivo zpevněné popílkovou suspenzí (ČSN 73 6127), - kalený štěrk (ČSN 73 6127), - penetrační makadam (ČSN 73 6127), - vsypný makadam (ČSN 73 6128), - vtlačovaný asfaltový beton (ČSN 73 6128), - postřik (ČSN 73 6129), - nátěr (ČSN 73 6129), - emulzní kalový zákryt (ČSN 73 6130), - dlažba (ČSN 73 6131 - část 1), - silniční dílec (ČSN 73 6131 - část 2), - vegetační dílec (ČSN 73 6131 - část 3). (Vébr, 2006)

3.5. Odvodnění a řešení okrajů zpevněných ploch a komunikace Pokud ze zpevněných ploch nemůže odtékat voda, vytvářejí se na nich kaluže a povrch se může stát kluzký. V zimních měsících může taková plocha zledovatět a stát se nebezpečnou pro její uživatele. Voda se může držet i u zvýšených okrajů nebo zdí a vzlínat jimi. Jestliže se zpevněná plocha svažuje ke zdi nebo k náspu, je nutné vytvoření odvodňovacího kanálu, který zajistí odvádění vody pryč do výpustí a následně do trativodu.

3.5.1.

Spád zpevněné plochy

Zpevněná plocha musí mít dostatečný spád, aby z ní voda mohla stékat. Štěrkové plochy či plochy z jiných propustných materiálů musí mít také spád. Ačkoliv jsou propustné, voda se usazuje na podloží. U dlážděných či jiných nepropustných zpevněných ploch postačí jednosměrný spád, pokud jejich šířka nepřekračuje 6 m.

U ploch větších rozměrů je vhodné zajistit dvousměrný

sklon se středovým odvodňovacím žlabem, který bude připojen na výpusť

20

a následně na trativod. Jiné plochy, jako například plocha určená k posezení tvořená kruhovou dlažbou na rovném trávníku, budou muset být vyklenuté. Spádu se docílí mírným zvednutím středu plochy nad úroveň terénu.

3.5.2.

Odvodňovací žlaby a výpusti

Otevřené odvodňovací žlaby je možné zakoupit jako hotový prefabrikát, ale také je možné je vytvořit kanálkem ve tvaru „U“, například z cihel nebo jiného materiálu. Pro zachycení nečistot se k některým žlabům dají připevnit odnímatelné mřížky. Žlaby odvádějí vodu do výpusti, kterou lze úhledně vsadit do dlažby. K odtoku výpusti je možné připevnit trubku vedoucí do trativodu. Pro průměr trubky 100 mm, platí spád 1:40. (Key, 2005)

3.5.3.

Trativod a trubková drenáž

Trativod je v podstatě velká jáma v zemi, která je zasypaná hrubým kamenivem nebo štěrkem, do níž se drenážní trubkou odvádí povrchová voda. Aby se zamezilo přímému kontaktu této náplně s půdou a trávníkem, je doporučeno na ni položit filtrační geotextilii. Trativod by měl být alespoň 3 m vzdálen od domu. Minimální rozměry trativodu musí být alespoň 1 x 1 x 1 m a dno je třeba vyhloubit nejméně 600 mm do propustné vrstvy půdy. Tento předpoklad může být problémem v oblastech s vysokou hladinou podzemní vody. Půda totiž obsahuje těžký jíl, a proto zde voda nikdy neodteče. V takovém případě je možné nechat vyhloubit vrty až do propustné vrstvy pod jílem. Trubkovou drenáž je možné použít místo trativodu v případě, že zpevněnou plochu je třeba spádovat do svahu. (Key, 2005)

3.5.4.

Řešení okrajů zpevněných ploch a komunikací

Zpevnění okrajů je nezbytné kolem většiny zpevněných ploch, teras, podél stran cest. Příjezdové cesty by se začaly deformovat, kdyby přes její okraje auta přejížděla a okraje dlážděných ploch by se mohly začít viklat a vyklápět do stran. Aby se zajistila stabilita dlažby po stranách, musí být podklad širší než pozdější okraje. Také je dobré použít krajové opěrky z betonu, 21

které se zapustí do země až po položení dlaždic. Podél okrajů se opatrně vyhrabe pískové lože i nosná vrstva a na místo se pak nalije pruh hubeného betonu nebo malty (viz. str. 23, kapitola Realizace zpevněné plochy). Klínovité opěrky by měly být vsazeny, aby dosahovaly alespoň do poloviny výšky dlaždic. K zajištění ještě stabilnějšího okraje dlažby, je dobré zapustit krajové dlaždice přímo do maltového lože podkladu. (Kolektiv, 2004)

4. Vypracování – praktická část 4.1. Pracovní operace uplatňované v realizačních postupech s doporučením používaných mechanizačních prostředků 4.1.1.

Přípravné operace

Vyčištění pozemku Prvním krokem v přípravných operacích je vyčištění pozemku. V dané oblasti je nutné odstranit nežádoucí stávající porost, pařezy, kořeny stromů a další. Podle možností a rozsáhlosti projektu je nutné zvážit, jestli bude stačit na vyčištění pozemku pouze lidská ruční práce nebo bude zapotřebí použít specializovanou techniku. Použití techniky bude sice finančně náročnější, ale práce bude jistě snazší, rychlejší a i kvalitnější. Například minibagry a malé buldozery projedou i malými vjezdy a jsou schopny za několik minut odstranit takové množství hlíny, které by člověk ruční prací odstraňoval několik hodin. (Kolektiv, 2004)

Zemní práce Po vyčištění pozemku následuje provedení měření a vytyčení, podle samotného návrhu, za pomocí kolíků a provazů. Když je vše vyměřeno a vytyčeno, může se začít se zemními pracemi – tedy výkopy a zásypy, popřípadě rozrýváním nebo modelací terénu. Ve vykolíkovaném prostoru musí být zemina vykopána do takové hloubky, aby později nosná a vyrovnávací vrstva spolu s dlažbou odpovídaly výšce okolní plochy. Pokud terén leží níže než je potřeba, musí se zemina doplnit a zhutnit za pomocí ručního pěchovadla 22

nebo vibrační desky, aby se předešlo pozdějšímu nežádoucímu poklesu podkladu. Na okrajích se musí kopat asi o 10 cm více tak, aby položené dlaždice nebo desky ležely na souvislé podkladové vrstvě a byla tak zajištěna pevnost a stabilita okrajů zpevněných ploch a cest. Vykopanou zeminu lze použít k modelaci terénu, například k vytvoření valu. Hloubka výkopu závisí na předpokládaném zatížení plochy. V následující tabulce č. 1 jsou uvedeny hodnoty pro výkopy a zásypy jednotlivých zpevněných ploch podle jejich funkce. (Kolektiv, 1997) Tab. č. 1 – Hodnoty pro výkopy a zásypy

Hodnoty pro výkopy a zásypy typ zpevněné plochy plochy před garáží a příjezdové cesty hloubka základové spáry nosná vrstva vyrovnávací vrstva chodník z dlaždic hloubka základové spáry nosná vrstva vyrovnávací vrstva chodník z desek hloubka základové spáry nosná vrstva vyrovnávací vrstva štěrkový chodník hloubka základové spáry nosná vrstva vyrovnávací vrstva

hloubka pro hlinitou půdu hloubka pro písčitou půdu 38-45 cm 35-40 cm 3-5 cm

23-45 cm 20-45 cm 3-5 cm

23-35 cm 20-30 cm 3-5 cm

18-25 cm 15-20 cm 3-5 cm

23-35 cm 20-30 cm 3-5 cm

18-25 cm 15-20 cm 3-5 cm

16-23 cm 15-20 cm 1-3 cm

11-18 cm 10-15 cm 1-3 cm

(Kolektiv, 1997)

Budování inženýrských sítí Po ukončení zemních prací se uloží rozvody inženýrských sítí. Inženýrské sítě představují například rozvody elektrických kabelů pro zahradní osvětlení, pro filtraci vody v jezírku, pro pohon čerpadla umělého potoka nebo rozvody závlahového systému. Elektrické rozvody se ukládají podél základu domovních zdí. Pokud to však není možné, mohou být rozvody vedeny napříč pozemkem v ochranných trubkách. Umístěny jsou hlouběji v zemi tak, aby nedošlo k jejich porušení při práci se zahradním nářadím. (Kolektiv, 1997)

23

4.1.2.

Realizační operace

Realizace zpevněné plochy Když jsou dokončeny všechny zemní práce a jsou položeny inženýrské sítě, vytvoří se nosná vrstva zpevněné plochy. Jedná se o první nanášenou podkladovou vrstvu, která je tvořená ze štěrku, kmenné drti, popřípadě z hubeného betonu, recyklačního materiálu nebo směsi štěrku a písku. Tato vrstva by se měla nanášet postupně, aby se mohla vícekrát zhutnit a udusat za pomoci pěchovadel a vibračních desek. Hubený beton je dražší variantou, ale dobře se hodí do základů v měkké, vlhké půdě. Jedná se o směs cementu a kamenné drti v poměru 1:10, popřípadě 1:12. V tabulce č. 3 (výše) je uvedená doporučená mocnost nosných vrstev v závislosti na funkci zpevněné plochy a v závislosti na podkladové zemině. Aby se lépe nanášela další vrstva, vytvoří se obruby, které budou nejen dekorativní, ale také budou vyrovnávat výškové rozdíly mezi zpevněnou plochou a přilehlým okolím. Obrubníky se vsazují do betonového základu, který musí odpovídat jejich rozměrům. Spáry jsou stanoveny na 3 mm. Pokud jsou však použity nerovnoměrné kameny, spáry mohou být větší. Možnosti zpevněných okrajů jsou uvedeny v kapitole Odvodnění a řešení zpevněných okrajů (viz str. 17 Řešení zpevněných okrajů zpevněných ploch a komunikací). Zde je také uveden případ, kdy se zpevněné okraje vytvářejí dodatečně, až po položení dlažby. Poté se na nosnou vrstvu nanese vyrovnávací vrstva. Tato vrstva je tvořena dlažebním podkladem, tedy pískem nebo drobným ostrohranným štěrkem, jenž se opět zarovnává a udusává za pomocí vibračních desek. Tyto materiály jsou voleny v případě, že bude dlažba položena na sucho. Další variantou vyrovnávací vrstvy může být maltové lože, do něhož se dlažba pokládá a jež vyplňuje spáry mezi dlažbou. Maltový podklad je tvořen směsí ostrého říčního písku, cementu a vody. Složení směsi je dáno poměrem cementu k písku. Nejběžněji se používají směsi v poměru 1:3 až 1:12. Tato varianta vyrovnávací plochy je na rozdíl od předchozích nepropustná na vodu. Mocnosti vyrovnávacích vrstev jsou v závislosti na funkci zpevněné plochy a v závislosti na podkladové zemině uvedeny výše v tabulce č. 1. (Key, 2005)

24

Na závěr se položí dlažba a vyplní se spáry. Dlažba se pokládá ve vybraném vzoru postupně z jedné strany a jedním směrem. Po položení všech kamenů se celá dlážděná plocha posype jemným štěrkem nebo pískem, který se koštětem vmete do spár. Tento způsob spárování se používá u dlažby kladené na sucho. Na konec se plocha opět udusá a zhutní za pomocí vibračních desek. (Kolektiv, 2004)

Manipulace a doprava Před zahájením stavebních prací, během nich a i po dokončení je zapotřebí mechanizačních prostředků, které zabezpečí dopravu materiálu, jeho přemístění na stanovené místo a které usnadní a urychlí dokončení realizace projektu.

Tyto

operace

zahrnují

nakládku,

vlastní

dopravu,

vykládku

a uskladnění. Možnosti potřebné technologie závisí na charakteru materiálu. Záleží tedy, jestli se bude jednat o zeminu, písek, štěrk, dlažbu či jiné. Dále velmi záleží na terénu, tedy jestli je terén pro danou techniku dostatečně stabilní a průjezdný. Aby mohly tyto mechanizační prostředky zvedat a manipulovat s těžkým materiálem, je jejich konstrukce postavena na principu hydrauliky. Pro manipulaci a dopravu materiálu se používají nejvíce nakladače, dopravní vozíky a manipulační prostředky pro ložné operace. (Zemánek, 2005)

4.1.3.

Údržbové operace

Realizace zpevněné plochy by se měla provádět s ohledem na budoucí údržbu. Při provádění údržbových prací by neměla v cestě stát žádná překážka, jež by znemožňovala provádět tyto úkony. Touto překážkou by mohl být například nevhodně umístěný mobiliář, strom a jiné. Frekventovaná cesta by měla být dostatečně přístupná, s vhodnými rozměry, tak aby ji mohla udržovat průchodnou v zasněžených podmínkách sněhová fréza. Nejčastěji se zpevněná plocha udržuje ručními pracemi za využití zahradního nářadí, jako je lopata, hrábě, koště a jiné. Někdy může být využito i menší techniky, jako jsou například foukače a vysavače listí nebo sněhové frézy.

25

4.2. Přehled dostupných strojů podle jednotlivých kategorií 4.2.1.

Mechanizační prostředky pro odstraňování

porostů a vyčištění pozemku Jak již bylo řečeno, nežli se začne se stavbou zpevněné plochy, měl by se pozemek vyčistit a připravit pro zemní práce. Odstraňování nežádoucího porostu může být dosti náročné a je třeba dodržovat bezpečnostní postupy. Následnou technologii rozdělujeme podle funkce a podle toho, jaký druh nežádoucího porostu odstraňuje.

a) Odstraňování křovin Křovinořezy Na odstranění drobných a mladých porostů, rákosí a travin se nejčastěji používá ručních nebo zádových křovinořezů. Zádové křovinořezy jsou uzpůsobeny tak, aby pohonnou jednotku mohl nést uživatel spolu s postrojem na zádech. Křovinořezy jsou dostupné ve dvou kategoriích Hobby a Profi. Jejich motory jsou buďto elektrické o výkonu 800 – 1200 W, nebo spalovací o výkonu 600 – 1500 W. Tyto motory bývají většinou spolehlivé, nenáročné na údržbu, mívají pevnou konstrukci a dlouhou životnost. Křovinořezy se skládají z motoru, trubkové násady, ovládacích rukojetí, úhlové převodovky s upínací hlavou a pracovního nástroje opatřeného krytem. Upínací hlava umožňuje montáž různých pracovních ústrojí, jako jsou strunové vyžínací hlavy, plastového nebo vyžínacího kotouče a jiné. Pokud se použije nástavce řetězové pily, může být křovinořez také použit k průklestu a vyvětvování dřevin. Profesionální stroje mají rukojeti s tlumícími pouzdry, které mají antivibrační efekt. Jsou určeny především na dlouhodobější a častější používáni. (Zemánek, 2005)

Vytrhávací zařízení a hydraulické nůžky Pro odstranění houževnatých křovin o středních a slabších průměrech kmene se používají vytrhávací zařízení. Takové zařízení je neseno na tříbodovém závěsu traktoru. Je tvořeno dvěma ležatými ozubenými do sebe 26

zapadajícími hřebeny, které jsou hydraulicky svírány. Poté, co je porost sevřen mezi hřebeny, je za pomocí traktoru vytažen i s kořeny. Hydraulické nůžky odstraňují pouze nadzemní část porostu. Jsou určeny na křoviny do průměru 80 mm. Kořeny je poté možno odstranit za pomoci minirýpadla nebo bagru.

b) Odstraňování pařezů Pařezové frézy Tyto stroje odstraňují pařezy tak, že je dělí na dřevní štěpky a třísky. Hlavním pracovním orgánem je frézovací kotouč s horizontální osou rotace, který je umístěný na kyvném rameni. Rameno se vychyluje do stran a ovládá se za pomocí hydrauliky. Kotouč má po obvodu střídavě uloženy frézovací nože z legované oceli, jež jsou vyměnitelné. Přidělaný kryt a clona ke kotouči zajišťují usměrnění odfrézovaných třísek. Pařezy mohou být likvidovány až do hloubky 0,3 m pod úroveň okolního terénu. Vzniklý dřevní odpad se nechává na místě a promíchává se s okolní zeminou. Pařezové frézy mohou být buďto traktorové nesené, traktorové závěsné nebo převozné se samostatným motorem. Nejčastějším konstrukčním řešením jsou návěsné stroje s vlastním motorem pro pohon frézovací hlavy. Výhodou pařezových fréz je jejich všestranné použití, dobrá průjezdnost a přístupnost k pracovnímu místu a také využití odpadové dřevní štěpky zapracováním do půdy. (Zemánek, 2005)

Pařezové vrtáky Pařezové vrtáky se používají při odstraňování pařezů až do hloubky 1 m. Používají se především v lesnictví při odstraňování většího počtu pařezů. Existují dvě konstrukční řešení této techniky stroje s válcovým nebo s kuželovým vrtákem se svislou osou rotace. Kuželový (šroubový) vrták má dva boční břity a je schopen štípat a lámat kořen na části do velikosti 1 dm 3. Tyto zbylé kusy se mohou zapracovat do půdy, nebo je lze naložit a odvézt pryč z pozemku. Dalším konstrukčním řešením je dutý válcový vrták, na jehož dolní hraně jsou umístěny frézovací nože. Průměr vrtáku se pohybuje od 0,2 – 0,6 m 27

a délka od 0,8 – 1 m v závislosti na velikosti pařezu. Vrtací hlava s hydraulickým pohonem je umístěna na kyvném rameni neseném vzadu na traktoru. Po přerušení postranních kořenů frézovacími noži se válcový vrták zavrtá do pařezu a otáčivým pohybem přeruší hlavní kořen. Zbytek pařezu se poté i s vrtákem vytáhne ze země a samotný vrták se poté hydraulicky vytlačí z pařezu. Zařízení jsou vyráběna jako adaptéry na traktor o výkonu motoru 50 - 80 kW. Mají sadu vrtáků, která umožňuje zvolit si velikost vrtáku podle velikosti pařezu. Výkonnost těchto strojů se pohybuje mezi 60 – 100 ks.h-1. Vytažené špalky se poté musí naložit a odvézt z pozemku. Následně se dají použít jako palivo. (Zemánek, 2005)

c) Odstranění stromů Motorové pily Stromy se nejběžněji odstraňují za pomocí “jednomužných“ motorových pil. Motorové pily mohou být opět Hobby nebo Profi, s motory elektrickými nebo pohonnými. Na trhu jsou běžně k dostání všechny varianty. Známé značky jsou Stihl, Husqvarna, Solo, Panter a další.

d) Odstranění porostů při současném čištění pozemku Likvidaci porostů a zároveň čištění pozemku jsou schopny realizovat kombinované stroje. Tyto stroje jsou schopny drtit nadzemní části porostů (i stromů), následně odfrézovat pařezy a případně jsou schopny rotačně zpracovat půdu, tedy zapracovat dřevní zbytky do půdy. Kombinované stroje jsou z konstrukčního hlediska považovány za náročné stroje. Jejich pracovní orgány jsou uzpůsobeny pro kombinaci účinků drcení a frézování. Stroje se vyrábí buďto jako traktorové nesené, traktorové návěsné se zásobníkem a nebo jako samojízdné se zásobníkem. (Zemánek, 2005)

28

Mechanizační prostředky pro zemní práce

4.2.2.

Technika pro rozrývání a těžbu zemin Tyto stroje jsou určeny pro rozrušování povrchu pozemku, dále pro těžbu a nakládku půdy. Volba použitého stroje závisí na množství a na dopravní vzdálenosti manipulovaného materiálu. Cena celé práce může být dána sazbou za 1 m3 vytěžené zeminy, za 1 m výkopu profilu nebo za 1 hodinu provozu techniky. Do skupiny těchto strojů patří rozrývače, rýpadla a rýhovače. Podle typu podvozku se liší jejich konstrukce. Podvozky mohou být přípojné, kráčivé, pásové nebo kolové. U přípojných (traktorových) podvozků stroje nemají vlastní energetický pohon a tlaková kapalina k pohonu hydromotoru je přiváděna k rozvaděčům stroje z traktorového tahače. Podvozek má dvě větší hnací kola a dvě řiditelná kola. Pro rypadla je doplněn opěrnými patkami a malou radlicí. Stroje s tímto podvozkem jsou především určeny pro různé překládací práce, při namontování lopat se používají i pro zemní práce. Dalším typem je podvozek kráčivý, kdy stroj

má

vlastní

energetický

pohon

v podobě

spalovacího

motoru,

hydrogenerátorů, hydromotorů a dalších zařízení. Podvozek má na zadní straně na ramenech kloubovitě umístěna dvě kola a na přední straně dvě patky (podpěry), které jsou ovládány hydraulicky a slouží k přemisťování stroje v rámci prostoru pracoviště. Tyto stroje mohou také pracovat ve vodě, do hloubky 1,6 m a při prodloužení ramen až do hloubek 2 m a více. Nejčastěji

používaným

podvozkem

u

těchto

strojů,

zejména

u minirypadel jsou podvozky pásové. Jsou sice konstrukčně náročnější nežli kolové, ale mají lepší stabilizaci a dobré zabírací podmínky. Opěrné desky pásů jsou ocelové nebo pryžové a jako přídavné pracovní zařízení se k podvozku obvykle montuje dozerová radlice. Posledním typem podvozků jsou podvozky kolové. Tento typ se používá u silnějších (od třídy 05) a těžších strojů (nad 3 t). Jedná se o čtyřkolový podvozek s pohonem na dvě nebo na čtyři kola. Pro oporu při práci se běžně využívají páry patek a malé shrnovací radlice. Zřídka je k vidění i tříkolová náprava s jedním řiditelným kolem vpředu. (Vaněk, 2003)

29

Rozrývače Rozrývače jsou buďto nesené nebo vlečené. Používají se k rozrývání ulehlých zemin, rozrývání lehkých skalních hornin nebo kamenitých terénů do hloubky 0,35 – 0,8 m. Dále mohou být využity k přeřezávání popřípadě trhání kořenů, k uvolňování balvanů, rozpojování betonu a dlažby, živičných krytů nebo zamrzlé zeminy. Pracovním orgánem jsou zuby (trny, nože), jejichž počet může být 1 – 3. Zuby mají břit z velice kvalitní otěruvzdorné oceli. Druhy trnů se liší podle tvaru. Mohou být buďto přímé, šikmé, mírně zahnuté nebo zahnuté. Zuby jsou připevněny na tříbodových (tříkloubových) nebo čtyřbodových závěsech. Nejběžněji jsou rozrývače v podobě přídavného zařízení připojeny k dozerům. Podle tahových vlastností traktorů (dozerů) je dána maximální hloubka rozrývání. Pro kvalitní rozrývání je stanovena hloubka od 0,6 do 0,8 m s ohledem na boční rozrývání. (Zemánek, 2005)

Rypadla Rypadla jsou nejrozšířenějšími stroji pro zemní práce. Jsou schopna rozpojovat, nabírat, nakládat nebo přemisťovat horninu, zeminu nebo jiné hmoty, jsou schopna hloubit příkopy, kanály a jiné nadzemní a podzemní profily. Používají se nejen při stavebních pracích, ale také inženýrských, melioračních, zemědělských a dalších. Pracovním orgánem rypadel je buďto lopata, korečky nebo drapáky. Podle

konstrukčního

provedení

můžeme

rypadla

rozdělit

na

jednoúčelová a univerzální, která nás zajímají nejvíce, dále teleskopická, tunelová a rypadla s nakládací lopatou. Jednoúčelová rypadla májí pouze jeden pracovní orgán, tedy lopatu, která může být výměnná pro různé šířky. Standardní lopata má rozměr mezi 500 až 600 mm, úzká lopata má rozměr mezí 200 - 300 mm. Jednotlivé tvary lopat jsou určeny na různé práce. Nejběžnějšími tvary lopat jsou standartní mající zuby a řezací lišty, skalní s rozměrem 500 m3, rozrývací (drážkovací) k rozrývání pozemku a dále drenážní, které jsou úzké (do 400mm) a jsou určeny k výkopu úzkých rýh. Mezi speciální lopaty patří lopaty příkopové, jejichž rozměr se pohybuje mezi 1 – 2,8 m, a lopaty profilové, které jsou tvarované do písmene Y. U univerzálních 30

neboli víceúčelových rypadel se na zařízení připojují různé adaptéry pro různé činnosti jako například rozrývač, beranidlo, vrták, srovnávač a další. Rypadla dále rozlišujeme podle jejich technických parametrů, které zahrnují jejich celkovou hmotnost, výkon motoru a objem lopaty. Rozdělujeme je tedy do 5 tříd, na mikrorypadla, minirypadla, malá rypadla, střední rypadla a velká rypadla. (Vaněk, 2003)

a) Mikrorypadla Nejpoužívanějšími

stroji

při

realizaci

zpevněných

ploch

jsou

mikrorypadla. Využívají se zvláště tam, kde je malý uzavřený prostor nebo kde jsou

překážky.

Nejčastěji

se

požívají

mikrorypadla

jednonápravová

s dvoukolovým podvozkem a se dvěma patkami, které jsou hydraulicky ovládány. Díky opěrným patkám může stroj pracovat v i nepřístupném terénu a může se kráčivým způsobem přesouvat. Šířka stroje se pohybuje okolo 0,8 m a jeho hmotnost je od 0,6 – 1,2 t. Jejich transport na větší vzdálenosti může být proto zajištěn jen za pomoci osobního vozu, a to tak, že se stroj naloží na vozík a je odvlečen na místo určení. Lopata má objem přibližně 20 – 60 dm3 a je schopna vyhloubit rýhu do hloubky 1 – 2,2 m.

b) Minirypadla Minirypadla jsou podobně technicky řešena jako mikrorypadla. Mívají kráčivý, kolový, pásový podvozek nebo podvozek jednonápravový s hydraulicky ovládanými patkami a pohonem od traktoru. Stroj je široký od 0,8 – 1 m a váží 1,2 – 4 t. Lopata má objem 60 – 80 dm3 a je schopna vyhloubit rýhu do hloubky od 2,3 do 3 m. Transport strojů na větší vzdálenost se zajišťuje pomocí vozíků nebo tahačů. c) Malá rypadla Malá rypadla jsou stejně jako předchozí dva stroje velmi často používána v realizaci zpevněných ploch. Konstrukčně jsou řešena traktorovým podvozkem nebo jsou součástí nakladače. Jedná se o stroje univerzální (víceúčelové). Stroje s traktorovým podvozkem mají vepředu lopatu či radlici a vzadu hydraulicky ovládané rameno s výměnnými pracovními orgány (například vrták, lopatu, beranidlo a další). Lopata má objem 100 – 300 dm3. 31

d) Střední rypadla Tyto stroje se používají pro rozsáhlejší práce. Podvozky jsou konstrukčně řešeny buďto jako kolové, pásové nebo jako automobilové podvozky. Stroje jsou doplněny o hydraulicky ovládaná ramena, která jsou buďto jednodílná nebo teleskopická. Pracovním orgánem je lopata, jejíž objem je 400 – 1600 dm3. Lze ji vyměňovat podle nároků na těžbu. e) Velká rypadla Velká rypadla jsou pro stavbu zpevněných ploch v zahradních úpravách používána méně často. Jsou určena spíše na práci v lomech, při realizaci větších staveb nebo rekultivaci krajiny. Konstrukčně jsou řešena na pásovém nebo kolejovém podvozku. Stroje jsou ovládány hydraulicky nebo mechanicky. Lopata má objem 2000 – 4000 dm3. (Zemánek, 2005)

Rýhovače Rýhovače neboli rypadla příkopová jsou především určená k hloubení poměrně úzkých rýh, které slouží především pro kladení kabelů, potrubí, drenáží, případně pro pásové výsadby dřevin a další. Tyto stroje jsou využity tam, kde je zapotřebí vytvořit příkopovou rýhu, například k odvodnění. Pracovními nástroji jsou korečky, které jsou upevněné buď na nekonečném řetězu nebo na obvodu kolesa, dále pak řetězy či frézy. Hlavním technologickým údajem, který určuje velikost stroje, je maximální hloubka drážky (m) násobena šířkou hloubené drážky (m nebo cm). a) Rýhovače korečkové Tyto stroje rozdělujeme na rýhovače výložníkové a kolesové. Jedná se o největší rýhovače, které jsou nejčastěji umístěny na pásovém podvozku. Korečky připevněné na nekonečném řetězu nabírají (těží) půdu. Řetěz je umístěn na hydraulicky ovládaném sklopném výložníku, kterým se nastavuje míra hloubení rýhy. Vytěžená půda poté padá na spádový plech nebo je odvedena šnekovým přepravníkem do stran. (Vaněk, 2003)

32

b) Rýhovače řetězové Hlavním pracovním nástrojem těchto rýhovačů je nekonečný řetěz. Na článcích tohoto řetězu jsou střídavě uchyceny řezné nože tvaru L. Nože popřípadě zašpičatělé válcové trny odřezávají zeminu, kterou po dně vyhrnují na povrch. Různě veliké stroje mohou vybírat drážku šířky 6 – 75 cm do hloubky 0,6 – 4 m. Podle podvozku se tyto stroje rozdělují na rýhovače ručně vedené, rýhovače na kolových podvozcích a rýhovače na pásových podvozcích. Rýhovače ručně vedené jsou nejmenší, převozné na jednonápravovém podvozku a mají spalovací motor. Větší stroje jsou na čtyřkolovém nebo pásovém podvozku malotraktorů nebo traktorů. Navíc mívají v přední části dozerovou radlici nebo podkopovou lopatu. c) Rýhovače frézové Tyto stroje jsou určené na obzvláště tvrdé horniny, ve kterých korečkové ani řetězové rýhovače nemohou pracovat. Pracovním orgánem je kotoučová fréza, na níž jsou umístěny roubíky (řezné nože, trny), které mohou těžit i v kamenném podkladu. Konstrukčně jsou řešeny buď jako traktorové nebo jako převozné se samostatným motorem. (Vaněk, 2003)

4.2.3.

Technika pro zhutňování

Podle Vaňka: „Zhutňování je technologický proces při němž umělým způsobem zvyšujeme objemovou hmotnost zeminy působením statického zatížení“. Zhutňování má za cíl dosáhnout takových změn v půdě, aby následně za žádných podmínek nepodléhala dalšímu sesedání, a zvýšit nepropustnost vrstvy. Jaká technika bude zvolena, závisí na materiálu, síle mocnosti vrstev, druhu konstrukce a druhu účinku. Pro dosažení požadovaného stavu se zhutňování provádí opakovaně. Dále podle Vaňka: „Základním požadavkem zhutňovací techniky je vyvodit na zemi sílu, potřebnou k překonání vnitřního tření v zemině a přesunout její částice tak, aby se mezi nimi co nejvíce zmenšily mezery a zvýšila se objemová hmotnost“. Této síly je možné dosáhnout jednak statickou tíhou stroje (a závažími), který působí tlakem (případně tlakem 33

a hnětením) na povrch materiálu nebo dynamickým působením (v podobě vibrací či nárazu, popřípadě kombinací obou) na povrch materiálu. Podle zhutňovacího účinku a tvaru pracovních orgánů se stroje rozdělují na válce, výbušná dusadla, vibrační pěchy a vibrační desky. (Vaněk, 2003)

a) Válce Zhutňovací účinek těchto strojů závisí na jejich hmotnosti a na přídavných závažích. Jako přídavná závaží se obvykle používá voda nebo písek. Pracovním orgánem je válec, neboli běhoun, který může být na povrchu jak hladký, tak profilový (tvarový). Běhoun může mít zároveň vibrační schopnost.

Kromě

statických

a

vibračních

válců

existují

také

válce

kombinované, které spojují výhody obou strojů. Válce jsou konstrukčně řešeny buďto jako převozné, ručně vedené, dále jako traktorové návěsné a nakonec jako motorové samojízdné. Pracovní rychlost válců je ovlivněná povrchem terénu a druhem materiálu, pohybuje se okolo 2 – 10 km.h-1. (Vaněk, 2003) Běhouny mohou mít různý povrch. Existují válce hladké, jejichž hloubka účinku se pohybuje okolo 150 – 200 mm. Jejich tlak je nižší, a proto je potřeba opakovat jejich přejezd 4 – 6krát. Dalším typem jsou válce segmentové, jejichž hloubka účinku je přibližně 300 – 400 mm. Rozlišují se na válce vlečené (přívěsné) a válce motorové (tampingové). Segmenty, z nichž je sestaven běhoun, způsobují smykové napětí, které působí do všech stran. Posledním typem jsou válce pneumatikové, které mají hloubku účinku 200 – 600 mm a vyvolávají účinek hnětení. (Zemánek, 2005)

b) Výbušná dusadla Výbušná dusadla se používají především při zhutňování betonových směsí a srovnávání dlážděných povrchů. Dále mohou být použita k zatloukání pilotů, kůlů nebo jako bourací kladivo. Konstrukčně jsou řešena jako ručně vedená, přenosná nebo převozná. Hmotnost strojů je okolo 200 – 500 kg. (Zemánek, 2005) Princip, na kterém je stroj založen, funguje tak, že při expanzi plynů (spalin z motoru) vznikne odrazová síla v kompresním prostoru válce 34

výbušných dusadel. Tato vzniklá síla vznese dusadlo do výšky 400 – 500 mm, to poté padne zpět a působí svou tíhou dopadu na zhutňovaný povrch. V průběhu 1 minuty se celý proces zopakuje 50 – 80krát.

Hutnící účinek

proniká do hloubky 200 – 500 mm. (Vaněk, 2003)

c) Vibrační pěchy Vibrační pěchy fungují podobně jako výbušná dusadla. Jejich efekt je však jemnější. Efektivnost stroje je dána počtem kmitů za 1 sekundu a amplitudou - odskočení desky. Stroj je tvořen klikovým mechanizmem, který je spojený se soustavou pružin a s patkou pěchu. Strojem se po ploše posouvá při jeho naklonění. Nejvhodnější využití pěchů je na povrchy z nesoudržných materiálů. Takovými povrchy jsou například zeminy, štěrk, písek a další. Vibrační pěchy se hodí i do malých prostorů jako jsou úzké výkopy, dna základů a další. Podle hmotnosti se vibrační pěchy dělí na lehké stroje, které váží 50 – 65 kg, střední stroje vážící 70 – 110 kg a stroje těžké, jejichž váha se pohybuje mezi 120 – 170 kg.

d) Vibrační desky Vibrační desky zhutňují povrch materiálu vibracemi pracovní desky, která má plochý tvar. Budiče ve stroji vyvolávají kmity, jež jsou přes pryžové bloky předávány na plochu pracovní desky a dále pak na povrch plochy. Kmity způsobují vyzvednutí pracovní desky 1 – 5 mm nad povrch plochy. Tyto stroje musí splňovat nejen vibrační proces, ale také posuvný pohyb. Podle konstrukčního řešení mohou být vibrační desky s jednosměrným pohybem nebo s obousměrným pohybem. Povrch plochy musí být dostatečně tvrdý, aby se po něm stroj mohl pohybovat, aniž by se zabořil. Stroje se využívají například pro srovnávání dlažby, zhutňování nesourodých materiálů (písek, štěrk, půda a jiné), pro narovnání a zhutnění náspu pod dlažbu a další.

35

4.2.4. Mechanizační prostředky pro dopravu a manipulaci materiálu Pro manipulaci s materiálem a dopravu se nejčastěji využívá nakladačů, dopravních vozíků, manipulačních prostředků pro ložné operace, jako jsou hydraulické ruky a teleskopické manipulátory. Pro transport na větší vzdálenosti se používají nákladní automobily a traktory.

a) Nakladače Nakladače dělíme na lopatové čelní, lopatové otočné a jeřábové (drapákové) nakladače. U lopatových nakladačů čelních lopata koná pouze zdvih, kdežto u lopatových nakladačů otočných se lopata může otáčet o 90° na obě strany. Podvozky mohou být buď kolové nebo pásové. Nakladače jeřábové jsou dostupné v traktorovém nebo samojízdném provedení. Na podvozek tohoto nakladače je připevněn otočný sloup nebo otočná nástavba s výložníkem. Na konec výložníku je možné připevnit různá nářadí. (Zemánek, 2005)

b) Dopravní vozíky Dopravní vozíky se vyrábějí v různých provedeních. Nejjednodušší jsou lehké ruční vozíky nebo vozíky s pomocným motorem. Používají se na rovném terénu. Vozíky s vlastním motorem se využívají ve ztíženém terénu. Podle síly potřebné k pohybu rozdělujeme vozíky na ruční, tažené, tlačené nebo samojízdné. Obecně je možné vozíky rozlišit na plošinové ruční, plošinové motorové, korbové (sklopné), nízkozdvižné a vysokozdvižné. (Jelínek, 2000)

c) Traktorové nosiče a tahače Traktory mají všestranné použití. Využívají se jak v zemědělství, stavebnictví, tak v různých odvětvích průmyslu. Na rozdíl od nákladních automobilů, u nichž je vedle výkonu motoru požadováno i jejich užitkové zatížení (nosnost), požaduje se u traktorů kromě výkonu motoru jejich tažná síla. K traktoru je možné připevnit různá pracovní zařízení, pomocí kterých poté může vykonávat jiné činnosti.

36

Traktory rozdělujeme podle pohonu a podvozku na kolové traktory s jednou zadní hnací nápravou, na kolové traktory se dvěma hnacími nápravami,

na

kolové

traktory

jednoosé

(tahače)

a

traktory

pásové. (Vaněk, 2003)

4.3.

Zpracování návrhu realizace zpevněné plochy

4.3.1. Postup při navrhování konstrukce zpevněné plochy a komunikace Návrh zpevněné plochy Než se začne s konkrétním návrhem zpevněné plochy či komunikace, je podstatné si nejdříve ujasnit některé skutečnosti. Především to, jaký účel bude mít zpevněná plocha či cesta. Přičemž zásadní bude zejména otázka druhu zatížení. Jestli budou určeny pro chodce, cyklisty nebo motorová vozidla. Další otázkou je plánovaná životnost. Tedy jestli se bude jednat o dočasnou, krátkodobou realizaci nebo dlouhodobou realizaci počítanou na desítky až stovky let. V neposlední řadě je nutné uvědomit si architektonický záměr s ohledem na výběr typu a barvy materiálu pro povrch zpevněné plochy a cesty. A na závěr je vhodné zajistit si informace o terénu a geologický průzkum oblasti. Toto je ovšem podstatnější u větších projektů, např. do parku. Tyto zmíněné skutečnosti poté mohou sloužit jako podklady pro návrh konstrukce. Návrh se zakresluje do map (získaných např. z Katastrálního úřadu), mapových snímků, ortofotografických snímků nebo jen na čistý nebo milimetrový papír, záleží na volbě a možnostech realizátora. Je nutné mít mapový záznam v dostatečně velkém měřítku a na návrhu na papíru měřítko dodržet. Podle velikosti zamýšlené realizace si navrhovatel zvolí měřítko například 1:50, 1:100. U menší plochy při zakreslování detailů nebo řezů je lepší si zvolit i větší měřítko například 1:10, 1:25. Návrh může být tvořen jak ručně, tedy narýsován nebo nakreslen, tak za pomocí počítačových programů, jako jsou ArcGIS, Topol, SketchUp, AutoCAD a další. Při vytváření návrhu a jeho následné realizaci je nutné se opírat o pevné body a skutečnosti, s nimiž

37

nelze hýbat a které chceme, aby zůstaly zachovány i ve finální podobě návrhu. Jedná se například o stromy, stavby a jiné. (McHoy, 2000)

Výpočet stavebních nákladů Podle vyhotoveného konečného návrhu se stanoví výčet materiálů a stavebních nákladů. Rozlišují se náklady pevné, variabilní, popřípadě technologicky podmíněné. Pevné náklady jsou náklady na všechny práce, jež budou prováděny pod povrchovou plochou a později budou plnit jen užitkovou funkci. Do těchto nákladů se zahrnují nutné zemní práce jako jsou výkopy, srovnání terénu, zhutnění podkladu, případný odvoz zeminy a také sem patří náklady určené na nosnou podkladovou vrstvu. Výše variabilních nákladů závisí na zvoleném druhu pokryvného materiálu zpevněné plochy a na nákladech na jeho opracování. Technologicky podmíněné náklady vznikají tehdy, jestliže k nákladům na povrchový materiál zpevněné plochy musí být připočteny náklady pro zpevnění okrajů. Celkové náklady za materiál se tedy vypočítají tak, že se plocha nosné vrstvy, plocha zvolené dlažby a případně délka obrubníků vynásobí jejich jednotkovou cenou. Pro lepší orientaci jsou v následujících tabulkách č. 2 a č. 3 uvedeny průměrné ceny dlažeb a obrub. (Wirth, 2004) Tab. č. 2 – Ceny obrubníků

Ceny obrubníků Typ zpevněného okraje obrubník vytvořený jako maltový klín u dlažeb z kostek obrubník z malých dlažebních kostek 8/10 cm s betonovým základem obrubník z malých dlažebních kostek 10/10 cm s betonovým základem

cena Kč/m včetně DPH cca 120 cca 230 cca 200

Tab. č. 3 – Ceny dlažeb

Ceny dlažeb bez zemních prací, bez nosné vrstvy a bez zpevněných okrajů Druh dlažby pravoúhlé kamenné desky polygonální kamenné desky betonové desky s upraveným povrchem betonové desky s povrchem z kamenné drti velké dlažební kostky 12/16 cm s úzkými spárami malé dlažební kostky 8/10 cm s úzkými spárami velké betonové kostky s opracovaným povrchem 16/16 cm

38

cena v Kč/m2 včetně DPH do 1 150 do 1 400 500 600 1 200 1 000 450

malé betonové kostky s opracovaným povrchem 10/10 cm mrazuvzdorné cihly 20/10 cm dřevěná dlažba kruhová a hranatá dřevěné dlažební díly 50/50 cm dřevěné podlahy z dlouhých prken s nosnou konstrukcí velké dlažební kostky 12/16 cm se zatravněnými spárami velké betonové kostky 16/16 cm se zatravněnými spárami betonová zatravňovací dlažba 40/60 cm plastová zatravňovací dlažba 40/60 cm zatravňovací mrazuvzdorné cihly štěrkový trávník štěrk nebo kamenná drť drcená kůra

470 600 850 1 200 1 800 1 200 500 450 550 650 50 100 30

(Wirth, 2004)

Bezpečnost a právní aspekty Než se začne s realizací projektu, je třeba zajistit všechna bezpečnostní a právní opatření. Stavební právo obsahuje jen málo předpisů, které se týkají zahradních úprav. Právní norma dopadá pouze na větší zahradní realizace. V těchto případech je vhodné informovat se na příslušných stavebních úřadech, zda k dané realizaci je nutné stavební povolení nebo ohlášení stavby, podle zákona ze dne 14. 3. 2006 o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) č. 183/2006 Sb. ve znění pozdějších novel. Stavební úřady jsou zřízeny u městských a obecních úřadů, které měly stavební úřad do 31.12. 2012 a u obecních úřadů s rozšířenou působností. Stavební povolení ani ohlášení nevyžadují terénní úpravy nebo úpravy pozemku do 1,5 m výšky nebo hloubky a ploše do 300 m2, opěrné zdi do výše 1 m nesousedící s veřejnou komunikací nebo veřejným prostranstvím, přístřešky do 40 m2 a výšky 4 m. Pro získání stavebního povolení nebo pro ohlášení je nezbytná projektová dokumentace autorizované osoby. (Potěšil, 2013) Pro splnění bezpečnostních podmínek je vhodné označit nebo zajistit hranice pozemku, na němž bude stavba realizovaná. Dále je nezbytné zajištění bezpečného provozu tak, aby nebyli ohroženi kolemjdoucí chodci nebo vozidla. Pokud stavba zasahuje na veřejné prostranství nebo cestu, je dobré plochu bezpečně dočasně uzavřít a řádně označit. Zábor veřejného prostranství je zpravidla zpoplatněn obcí. (Pehle, 2006)

39

4.3.2. Návrh zpevněné plochy a doporučené mechanizační prostředky Informace o projektu Lokalizace stavby: Zpevněná plocha v podobě parkové

cesty je umístěna v parku

Líšeň – Rokle v Brně. Provedené průzkumy a podklady: V parku bylo provedeno geodetické měření a zaměření stávajícího stavu. Dále proběhl terénně stavebně geologický průzkum. Mapovým podkladem je mapa 1:500. Projekt je vypracován v souladu s ČSN 73 61 10. Stavebně technické podklady: a) Základní parametry cesty A a použité materiály: Délka cesty:

272 m

Šířka cesty:

3m

Příčný sklon povrchu:

3%

Kryt cesty:

MZK, ŠD

Počet směrových oblouků:

3

Minimální podélný sklon:

0,9 %

Maximální podélný sklon:

2,21 %

b) Základní parametry cesty B a použité materiály: Délka cesty:

26 m

Šířka cesty:

3m

Příčný sklon povrchu:

3%

Kryt cesty:

MZK, ŠD

c) Základní parametry cesty C a použité materiály: Délka cesty:

25 m

Šířka cesty:

3m

Příčný sklon povrchu:

3%

Kryt cesty:

MZK, ŠD 40

Směrové vedení cest: Navržené cesty řeší pěší průchodnost centrální částí parku. Převážná část cesty A prochází vrstevnicemi svahu a při nástupu od západu překonává mírný svahový terén. Cesta B a C se na svém začátku napojují na stávající cestní síť a na svém konci se napojují na cestu A. Parkové cesty jsou určeny pro pěší provoz a základní technickou obsluhu. Délka cesty A je 272 m a šířka je 3 m. Cesta má 3 oblouky. Poloměry oblouků se pohybují v rozmezí od 10 do 23 m, celková délka přímých úseků je 209 m a celková délka vedení směrových oblouků činí 63,35 m. Použité vzorce: Středový úhel: α= 180˚- β Tečna směrového oblouku: T= R · tg Poloměr: R Vzepětí: Z = R ·(

- 1)→

Délka oblouku části kruhu:

O=

Tab. č. 4 - Údaje o vrcholech tečnového polygonu trasy č. obl.

R (m)

α (°)

T (m)

Z (m)

O (m)

I.

15

21°

12

3,75

20,45

II.

22,5

60°

13,5

22,7

25,1

III.

10,5

85°

13

11,3

17,8

Příčný profil tělesa cest: Příčné řešení tělesa cesty je uvedeno ve výkresu vzorový příčný profil. Šířka povrchu cesty je 3 m. Příčný sklon povrchu cesty je 3 %. Složení vozovky: -

Kryt z MZK - mechanicky zpevněného kameniva (ČSN 73 6126),

-

Podklad z ŠD – štěrkodrti (ČSN 73 6126),

-

Upravená a zhutněná pláň (ČSN 73 3050, ČSN 73 6133),

41

Odvodnění cest: Odvodnění cestní sítě je vyřešeno jednostranným sklonem o velikosti 3 %. Voda bude z cesty svedena do okolní travnaté plochy. Odvodnění svahu nad cestou je vyřešeno drenážním příkopem podél cesty.

Návrh zpevněné plochy (cesty) Návrh je zpracován v tabulce č. 5

Výpočet objemů a ploch: Délka komunikace (výkres): L = 272 + 26 + 25 (m2) = 323 m2 Objem odtěžené zeminy: V = 3 x 0,35 x 323 m = 339 m3 Objem dopravované zeminy: V = 339 m3 x 1,5 = 508 m3

Plocha cesty: S=LxŠ S = 323 m2 x 3 = 969 m2 Potřebné množství ŠD: V = 323 x 0,2 = 193 m3 Potřebné množství MZK: V = 323 x 0,15 = 145 m3

42

Tab. č. 5 – Návrh zpevněné plochy s doporučením mechanizačních prostředků

Návrh zpevněné plochy (cesty) Použitá technika

Operace

Materiál

3.

Vyčištění pozemku Modelace terénu Výkop

4.

Odvoz

nežádoucí křovinořez porost zeleně minirypadlo zemina minirypadlo traktor s zemina návěsem traktor s ŠD návěsem

1. 2.

Návoz nosné vrstvy Srovnání nosné 6. vrstvy Zhutnění nosné 7. vrstvy Návoz 8. vyrovnávací vrstvy Srovnání 9. vyrovnávací vrstvy Zhutnění 10. vyrovnávací vrstvy Zhutnění 11. vyrovnávací vrstvy Celková spotřeba času 5.

Výkonnost Množství Spotřeba Wh času t (h) V(m3) 30 2 m3/h 5 m3/h

110

55 68

5 m3/h

339

100

5 m3/h

500

39

ŠD

minirypadlo

20 m2/h

193

48

ŠD

vibrační pěchy 20 m2/h

969

48

MZK

traktor s návěsem

5 m3/h

145

29

MZK

minirypadlo

30 m2/h

969

32

MZK

vibrační pěchy 25 m2/h

969

38

MZK

hladký výlec

50 m2/h

969

20 507

Kalkulace spotřeby času je stanovena na základě objemu práce pro danou operaci a výkonnosti navrženého stroje. *ŠD = štěrkodrť MZK = mechanicky zpevněné kamenivo

43

5. Závěr V dnešní době se lidé snaží, aby jejich okolní prostředí působilo nejen co nejestetičtěji, ale i co nejpraktičtěji a bylo vhodně funkčně řešeno. Zahrady a parky musejí být řešeny, tak aby zpevněné plochy splňovaly svůj účel a zapadaly do celkového konceptu objektu. Tedy aby cesty byly vhodně rozvrženy na pozemku, napojovaly se na další cestní sítě, aby místa k posezení působily relaxačně a příjezdová cesta a parkoviště splňovaly takové parametry, aby se po nich mohlo bez problémů pohybovat auto. Tato práce uvádí přehled hlavních zásad provedení zpevněných ploch v zahradách i parcích. Definuje jednotlivé druhy zpevněných ploch, druhy dostupných materiálů, popisuje jednotlivé pracovní operace a k nim doprovodné technické prostředky. Mohou z ní čerpat všichni ti, kteří se chystají realizovat zpevněné plochy v zahradních úpravách. Měla by jim poradit, jak mají postupovat při navrhování a budování zpevněných ploch a menších staveb, čeho se mají vyvarovat a jaké druhy technických prostředků mohou při realizaci využít. V poslední části jsou uváděné informace demonstrovány na konkrétním návrhu zpevněné plochy v podobě parkové cesty. V tabulce č. 5 jsou vypsané chronologicky seřazené pracovní operace a k nim jsou vybrány příslušné mechanizační prostředky. Podle objemu materiálu, obsahu plochy cesty a výkonu

jednotlivých

strojů

je

dopočítána

mechanizačních prostředků.

44

časová

spotřeba

využití

6. Abstrakt V této práci byly charakterizovány jednotlivé druhy zpevněných ploch, druhy jejich materiálového složení a možnosti technického řešení. Dále zde byly popsány postupy při návrhu a realizaci zpevněných ploch a charakterizovány jednotlivé pracovní operace včetně používaných mechanizačních prostředků. V praktické části práce je proveden návrh realizace zpevněné plochy podle vybraného projektu s doporučením potřebné techniky, který je doplněn výpočtem potřeby času.

Klíčová slova zpevněná plocha, cesta, realizace, technické prostředky

Summary In this work were characterized different types of hard surfaces, types of material composition and possibilities of technical solutions. There were also explained proceduces how to design and implement paved surfaces and characterized individual work operations, including the use of automated equipment. In the practical part of the thesis is proposal for implementation of paved surfaces according to the selected project with the recommendation of the necessary technology and providing calculation of time needed.

Key words hard surfaces, road, realization, technical resources

45

7. Seznam použité literatury a pramenů 1. ADÁMEK, I. -- JAHODA, V. Stroje pro stavební práce : Staveb.technika pro výstavbu a údržbu LDS, technol.přípravu a povýrobní . 1. vyd. Brno: VŠZ, 1988. 191 s. 2. BASTIAN, Hans-Werner. Dláždění teras, cest a nádvoří. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2002, 80 s. Udělej si sám (Rebo). ISBN 80-723-4231-2. 3. HESSAYON, D. Drobné stavby a doplňky v zahradě. Vyd. 1. Překlad Miroslav Volf. Plzeň: Ševčík, 1998, 128 s. Expert (Beta-Dobrovský). ISBN 80-860-2955-7. 4. HIMMELHUBER, Peter. Předzahrádky, vchody a vjezdy: návrh, projekt, rozpočet. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 96 s. Vlastníma rukama. ISBN 80247-0944-9. 5. JELÍNEK, Antonín. Malá mechanizace. Praha: Agrospoj, 2000, 267 s. Semafor. ISBN 80-239-4227-1. 6. KEY, Richard. Zahradní dlažby: [cesty, schody, terasy, obrubníky]. Vyd. 1. Praha: Slovart, 2005, 135 s. ISBN 80-720-9694-X 7. KOLEKTIV, Heimwerken – „Schrichtt für Schrichtt richtig gemacht“. Compakt Verlag München, 1997, 263 s. ISBN 80-88905-17-6 8. KOLEKTIV, Venkovní dlažby: plánování a pokládka: terasy, chodníky, odstavné plochy. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 2004, 96 s. Zvládněte to jako profík!. ISBN 80-723-6380-8. 9. MARŠÁL, Petr. Stavební stroje. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2004, 189 s. ISBN 80-214-2774-4.

46

10. MCHOY, Peter. Plánování zahrady: vyčerpávající návod, jak navrhnout a založit krásnou zahradu. 1. vyd. Čestlice: Rebo, c2000, 256 s. ISBN 80-7234147-2. 11. OTT, Eva. Stavíme z kamene a ze dřeva: cesty, místa k posezení a terasy, schody a zídky. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 95 s. Zahrada plus. ISBN 97880-7234-391-1. 12. PEHLE, Tobias. Udělej si sám v zahradě: plánování, stavba a užívání. V Praze: Knižní klub, 2006, 95 s. ISBN 80-242-1595-0. 13. POTĚŠIL L., Roztočil A., Hrůšová K., Lachmann M.: Stavební zákon – komentář, 3. Vydání, 2013 14. SWIFTOVÁ, Penny. Stavějte s námi cesty, schody a terasy. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1997, 63 s. ISBN 80-070-0965-5. 15. VANĚK, Antonín. Moderní strojní technika a technologie zemních prací. Vyd. 1. Praha: Academia, 2003, 526 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-2001045-9. 16. VANĚK, A. Strojní zařízení pro stavební práce. 2. vyd. Praha: Sobotáles, 1999. 301 s. ISBN 80-85920-61-1. 17. VÉBR, L., LUXEMBURK, F., KUDRNA, J., RACEK, I., FIEDLER J., ARŤUŠENKO, A.: Technické podmínky TP 170 Navrhování vozovek pozemních komunikací (aktualizace TP v roce 2006) 18. WIRTH, Peter. Cestičky a posezení: návrh, projekt, rozpočet. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 79 s. Zahradní architekt. ISBN 80-247-0978-3. 19. ZEMÁNEK, Pavel a Patrik BURG. Speciální mechanizace: mechanizační prostředky pro zakládání a údržbu okrasných porostů. Vyd. 1. Překlad

47

Miroslav Volf. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 169 s. Expert (Beta-Dobrovský). ISBN 80-715-7919-X. 20. ZEMÁNEK, Pavel a Vladimír VEVERKA. Speciální mechanizace: malá mechanizace v zahradnictví. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 99 s. Vlastníma rukama. ISBN 80-715-7511-9.

Zdroje obrázků v přílohové části 1) Obr. č. 1: Ruční křovinořez - DOLMAR MS 20 U / Zdroj: http://www.dolmar-tisnov.cz/dolmar/krovinorezy/2-taktni 2) Obr. č. 2 Pařezová fréza HUSQVARNA SG 13 / Zdroj: http://www.pily-sekacky.cz/hparez.html 3) Obr. č. 3 Pařezový vrták za traktor na tříbodový přívěs / Zdroj: http://www.beckov.cz/mechanizace/parezovy-vrtak?nggpage=2 4) Obr. č. 4 Motorová pila Husqvarna 395 XP® / Zdroj: http://husqvarna.avente.cz/motorove-pily-benzinove/ 5) Obr. č. 5 Rozrývač / Zdroj: http://bagry.cz/clanky/navody/jak_pracovat_s_buldozerem_3_dil_skryvka _a_tezba/rozryvac_je_pro_tezbu_dulezity 6) Obr. č. 6 Pásové mikrorypadlo Eurocomach ES 90 ZT / Zdroj: http://bagry.cz/clanky/vystavy/mezinarodni_veletrh_bauma_2010_1_cast _bagry_ve_vsech_podobach/pasove_mikrorypadlo_eurocomach_es_90 _zt 7) Obr. č. 7 Minirypadlo JCB 8017 / Zdroj: http://www.stavorenol.cz/strojni-technicke-vybaveni/minirypadlo-jcb-8017 8) Obr. č. 8 Ručně vedený řetězový rýhovač WEIBANG WB TR126H / zdroj: http://www.lacinazahrada.cz/zahradni-technika/specialnistroje/weibang-wb-tr126h-pudni-ryhovaci-freza 9) Obr. č. Valec s hladkým běhounem Volvo SD160 / Zdroj: http://www.volvoce.com/dealers/cscz/Volvo/products/compactors/soil_compactors/SD160_SD190_SD200/P ages/featuresandbenefits.aspx 10)Obr. č 10 Vibrační pěch – Wacker BS 50-2i / Zdroj: 48

http://vibracni-pechy.vibracni-desky.cz/48/wacker-bs-50-2i.html 11)Obr. č. 11 Vibrační deska jednosměrná – Wacker Neuson VP 1340 / Zdroj: http://www.vibracni-desky.cz/3213/vibracni-deska-wacker-neusonvp-1340.html 12)Obr. č. 12 Vibrační deska obousměrná – Wacker Neuson BPU 3050 / Zdroj: http://www.vibracni-desky.cz/3204/vibracni-deska-wacker-neusonbpu-3050.html 13)Obr. č. 13 Teleskopický nakladač - Agrovector 26.6 / Zdroj: http://www.dfh.cz/stranka-exit-45 14)Obr. č. 14 Vysokozvižný vozík – čelní tříkolový DESTA 3E 10-15 / Zdroj: http://www.logismarket.cz/karoseria/celni-trikolove-akumulatorovevysokozdvizne-voziky/1227878620-947644106-p.html 15)Obr. č. 15 Traktorový nosič s výklápěcím vozíkem / Zdroj: http://www.cts-servis.cz/produkty/traktorove-nosice-kontejneru/

8. Přílohy Příloha I – Návrh – Přehledná situace (Mapa 1:500) Příloha II - Návrh – Vzorový příčný řez Příloha III – Vybrané mechanizační prostředky využívané při realizaci 1) Obr. č. 1: Ruční křovinořez - DOLMAR MS 20 U 2) Obr. č. 2 Pařezová fréza HUSQVARNA SG 13 3) Obr. č. 3 Pařezový vrták za traktor na tříbodový přívěs 4) Obr. č. 4 Motorová pila Husqvarna 395 XP® 5) Obr. č. 5 Rozrývač 6) Obr. č. 6 Pásové mikrorypadlo Eurocomach ES 90 ZT 7) Obr. č. 7 Minirypadlo JCB 8017 8) Obr. č. 8 Ručně vedený řetězový rýhovač WEIBANG WB TR126H 9) Obr. č. Valec s hladkým běhounem Volvo SD160 10)Obr. č 10 Vibrační pěch – Wacker BS 50-2i 11)Obr. č. 11 Vibrační deska jednosměrná – Wacker Neuson VP 1340 12)Obr. č. 12 Vibrační deska obousměrná – Wacker Neuson BPU 3050 13)Obr. č. 13 Teleskopický nakladač - Agrovector 26.6 14)Obr. č. 14 Vysokozvižný vozík – čelní tříkolový DESTA 3E 10-15 15)Obr. č. 15 Traktorový nosič s výklápěcím vozíkem 49

Příloha I – Návrh – Přehledná situace (mapa 1:500)

Příloha II – Vzorový řez cestou

Příloha III – Vybrané mechanizační prostředky využívané při realizaci

Obr. č. 1: Ruční křovinořez - DOLMAR MS 20 U

Obr. č. 2 Pařezová fréza HUSQVARNA SG 13

Obr. č. 3 Pařezový vrták za traktor na tříbodový přívěs

Obr. č. 4 Motorová pila Husqvarna 395 XP®

Obr. č. 5 Rozrývač

Obr: č. 6 Pásové mikrorypadlo Eurocomach ES 90 ZT

Obr. č. 7 Minirypadlo JCB 8017

Obr. č. 8 Ručně vedený řetězový rýhovač WEIBANG WB TR126H

Obr. č. 9 Valec s hladkým běhounem - Volvo SD160

Obr. č 10 Vibrační pěch – Wacker BS 50-2i

Obr. č. 11 Vibrační deska jednosměrná – Wacker Neuson VP 1340

Obr. č. 12 Vibrační deska obousměrná – Wacker Neuson BPU 3050

Obr. č. 13 Teleskopický nakladač - Agrovector 26.6

Obr. č. 14 Vysokozvižný vozík – čelní tříkolový DESTA 3E 10-15

Obr. č. 15 Traktorový nosič s výklápěcím vozíkem