Třeboň 19. až 26. 07. 2014 aaaa Krušnokolci vyráží do světa poznávat pánev, tentokrát Třeboňskou. Je léto, počasí přeje cyklistice a objevování neznámých míst kde „žijí lvi" je cílem letošního výjezdu za hranice kraje. Na zdolávání dálek, nástrah terénu a plícetrhajících převýšení jsme se dokonale připravili v domácích podmínkách lehkých tratí v karlovarském okolí. Tentokrát jsme ubytováni na třech místech Třeboně se službami s různým počtem hvězd a úrovně. Někteří to mají blízko ke hřbitovu, k proslavené hrobce zde uložených ostatků Scharzenberků a jiní z týmu Krušnokolců dali přednost ruchu města. Třeboň je přecpaná cyklistickým národem a kam se podíváte všude voda nasycená rybím potérem i rybami všech velikostí a odrůd, l voda, která teče v kašně zámeckého parku ale i z kohoutků ve sprše nese značku Třeboně. Plni napětí a plánů jsme zdolali nejenom dálky na kole v okolí Třeboňska, ale i terény v nejsevernější části Rakouska, části Novohradských hor a někteří se vydali i do okolí Vimperka a poctili svou návštěvou Český Krumlov. Snadno jsme si také poradili i s nabídkou jídelních i nápojových lístků osvěžoven, restaurací a hotelů nejen v Třeboni. Z iontových nápojů měla přednost sice Plzeň, ale i výstav místního pivovaru Regent má své kouzlo, jiskru, říz, pěnu, bublinky ze spodního kvašení a chuť, což bylo podpořeno i noční exkurzí v pivovaru a ochutnávkou speciálů v ležáckém sklepě. Týden utekl jako voda, s Luďkem hodnotíme průběh týdne a zapíjíme na terase pivovaru poslední akci polotmavou třináctkou. Balím kufr, cpu do něj propocené spodky i svršky, snažím se do auta nacpat i všechny zážitky z Třeboňska a ...“Nezmokli jsme a jsme tu“ tedy doma... Petr
Okolo Světa 19 07 2014 Třeboň-Církvičný rybník-Spolský rybník-Dolní Zlatník-Dvorce-Třeboň Sotva jsem se ubytoval, mobil drnčí, slyším pokyny pro odjezd na první vyjížďku a drahá nic nenamítá. Neztrácíme tedy po příjezdu čas a hned se vydáváme na cestu kolem Světa, zpestřenou průzkumem terénu a úrovní restaurace ve Dvorcích. Svět je malý a tak na rozdíl od cestovních kanceláří, jenž nabízí totéž za velké peníze a na několik týdnů, jej objíždíme za hodinu a půl...
Meridianstein 20 07 2014 Třeboň-Chum u Třeboně-Meridianstein-nejsevernější bod Rakouska-Lišov-Stráž nad Nežárkou-Střížov-Třeboň Třeboň je zajímavá, ale dnes vyrážíme po hrázích, mezi rybníky a borovými lesy ve směru na Chlumu u Třeboně s cílem najít poledníkový kámen/Meridianstein někde v lese za hranicí, ještě před nedávnem opletenou ostnatým drátem. Chceme také navštívit nejsevernější bod vnitrozemské spolkové republiky Rakouska, země jenž nemá přístup k moři jako my a se kterou sdílíme společnou historii a vzpomínky na mocnáře Františka Josefa. Můj první defekt, duše vydechla a odmítla vykonávat svou práci. No domluvil jsem jí a Chlum u Třeboně máme za sebou, přejíždíme do příhraničních lesů spolkové země Niederósterreich. Meridianstein jsme po malém bloudění, při kterém jsme zbavili povrch Rakouska ode všech borůvek, našli na svém místě. Ještě koupačka v příjemně vyhřáté vodě Staňkovského rybníku, defekt kola Petra K. rychle opraven, nejsevernější bod nalezen a překonán. Modrá a zelená značka nás vede do Lásenic k Nežárce a do hospody. Strava dobrá, ceny mírné, obsluha rychlá a její vzhled ještě lepší. Projíždíme Dolní Lhotou a času je dost. Jedeme ještě navštívit místa, kde trávila konec svého zajímavého života světoznámá všestranně vzdělaná osobnost Emílie Pavlína Věnceslava Kittlová (Ema Destinová). Zámek ve Stráži nad Nežárkou je zavřený, socha operní pěvkyně mlčí, všude klid i ozvěna světového hlasu se někam v tom letním horku vytratila. Vracíme se kolem spousty rybníků a pěkným bajkovým terénem po hrázích a loukami přes Stříbrec a Holičky do Třeboně. Tak zítra...
Lomnice nad Lužnicí 21 07 2014 Třeboň-Dunajovice-rybník Dvořiště-Lornnice nad Lužnicí-rybník Rožmberk-Třeboň Kdyby nebyla krajina u Třeboně tak zarostlá krásnými borovými lesy, křovím, buřením a hráze rybníků staletými duby, byl by tu docela krásný rozhled. Abychom to napravili tak dnešní výlet směřujeme severním směrem s cílem zdolat nejvyšší bod Třeboňska, prozkoumat, projet a prokličkovat se lesy, polními cestami, projet se po hrázích rybníků od velikosti louže až po 650 hektarů plochy jihočeského moře. Vyrážíme z Třeboně po hrázi Břilického rybníka, míjíme Stružky, Prelátský rybník a kolem poutní kapličky Sv. kříže „U pána Krista" stoupáme na zalesněný vrchol Dunajovické hory, která je díky své nadmořské výšce 504 m nejvyšším bodem Třeboňské pánve a stejně zarostlá, takže z výhledu nic není. Projíždíme Dunajovice, Horní Slověnice u rybníka Dvořiště dáváme v kiosku svačinu a první osvěžení. Obec Smržov, po pravé ruce rybník Kaclířov a cestu do Lomnice nad Nežárkou nám již ukazuje Zlatá stoka. Všude samé rybníky, rovina jak podle libely a jako když střelí. Míjíme rybník Stehlík, Klec, Potěšil a proti proudu Lužnice přes Slepičí vrch odbočujeme k největšímu z největších, jehož hráz zadržuje hladinu vody ve velikosti plochy 650ha a zpevňují ji staleté duby, které pamatují ještě mladého Jakuba Krčina a rostou tu pro potěchu Luďkova oka. U přepadu hráze a žulového jehlanu pomníku si představujeme výšku hladiny povodně z roku 2002, kdy se Rožmberk rozlil na plochu 2300 hektarů a muselo to být maso. Zdoláváme ještě 2 a půl kilometru koruny hráze, projíždíme hravě bajkový terén prorostlý svěžími žahavými kopřivami kolem Zlaté stoky a jsme v cíli...
Dunajovice 22 07 2014 Třeboň-Rožmberk-Dunajovice-Svět-Třeboň No nejsem v Třeboni na dovolené jen s Krušnokolci, ale i zde sdílím manželské lože se zákonem mě posvěcenou láskou, drahou polovičkou Evou. V penzionu je ubytována i parta kamarádů z Mostu a Honza, Milan i Kulíšek všichni také se svými drahými polovičkami. Aby věděli, že jsem také v Třeboni, tak velím „odjezd!“ a dnes vyrážím s touto sqvadrou do dálek a rovin v okolí Třeboně s cílem vyjet od hrobky Schwarzenbergu a tamtéž se ve zdraví vrátit. Trasu naplánoval Milan, ještě všem dáván pokyn polknout prášky a zařazuji se způsobně na konec peletonu. Jedu v tabákové skupině ve společnosti mladých děvčat, kluků se šedivým přelivem Zdenka, Jirky, Honzy, Milana, jen Kulíšeka a Tereza kazí věkový průměr. Vychutnávám si krajinu a pohledy přes rozbouřené hladiny a vlny rybníků, úrodná pole, háje a borové lesy. Počasí přeje klidu a míru, větérek věje, spodní kvašení funguje, močové cesty neucpány ... no klid a pohoda. Síly nabíráme v kdejaké osvěžovně, žádný spěch a jsme v cíli. Sleduji statistiku a vůbec se nedivím, že jsem po takovém výkonu grogy a na křeče. Nohy ukládám po vzoru amerických soudruhů, honících po prérii krávy, na stůl. Otvírám „europivo“ Gambrinus a s kamarády probíráme dnešní zážitky...
Nové Hrady 23 07 2014 Třeboň-Nové Hrady-Třeboň Tak jsme se dnes rozdělili. Zuzka, Pavel, Petra Monika míří za vzpomínkami někam k Vimperku, Maruška spěchá na autobus do Českého Krumlova a Karel, Míla, Luděk a já míříme jihozápadním směrem k Novohradským horám s cílem projet lesy, louky a navštívit obec, zámek a hrad Nové Hrady. Lesní cesty, rovné jak pravítko, stoupání žádné, zeleně jak v prodejně Barvy a laky. jedeme ve směru na Suchdol nad Lužnicí. Bloudíme u rybníka, kde proradní chatoví domorodci odstranili značení. Cestu však nalézáme a v lese se nám líbí, držíme se stále modré značky a řídítek. Krátké stoupání a již stojíme, jako husiti, před branou středověkého hradu v Nových Hradech. Hravě zdoláváme hradby hradu a pak i polední menu v restauraci servírované sličnou panoškou, která plní skoro všechna naše přání. Zpáteční cesta je dlouhá ale podle plánu a vyznačených cest na mapě by měla uběhnout rychle a bez bloudění. Nevím, ale asi jsme někde přejeli bludný kámen. Vyznačené přímé cesty končí náhle v kopřivách a křoví, tam kde by měla být lávka, je jen několik prken položených na zrezivělé konstrukci přes Stropnici. Časovou ztrátu doháníme zvýšenou frekvencí a rychlostí. Ke vší smůle a časovému zdržení kvůli defektu gumy mi odmítl cyklocomputer spolupracovat a složil zbraně na 75 kilometru. Do Třeboně je to ale kousek a, vracíme se ještě za světla. Celkové jsme najeli 83 kilometrů, převýšení nic moc, ale zážitků, že se nám nevejdou do batohů. Večer zpovídáme Pavla a Zuzku. Byli lepší a najeli asi 117 kilometrů. No, kdo umí ten umí...
Trocnov 24 07 2014 Třeboň-Trocnov-Třeboň Jsme v krásou oplývajícím kraji a také blízko místa, kde se narodil Jan Žižka. Klasicky vzdělaní bajkeři a ti, kteří dávali pozor ve škole vědí, že to bylo blízko obce Trocnov, kde na kraji pole pod větvemi mladých doubků paní Jana Žižková povila v roce 1424 2,56 kg vážícího zdravého kluka s oběma očima, velkou válečnickou budoucností v čele týmu husitů a tvůrcem vojenské defenzivní obranné taktiky, ve které našli italští trenéři kopané inspiraci pro své „catenacio". Nechme však polemiku o zásluhách či prohřešcích tohoto místního rodáka jiným. Pro nás je to inspirace k navštívení těchto míst se slavnou minulostí. Vyrážíme kolem Světa přes Mladošovice ke Spolskému rybníku a míříme do Borovan. Místní zámek ukrývá nejenom nádherné nástěnné malby a zbytky rozkradeného mobiliáře, ale i příjemnou zahrádku s občerstvením. Ranní espresso některé z nás staví na nohy, Míla mezi tím najíždí po nádvoří kilometry a jiní obdivují jahodo-borůvkovou zahradu. Míjíme rybníky Dolní a Horní Trocnov a jsme v cíli. Žulová mohyla s kamenným válečníkem na vrcholu přesvědčuje národ o velikosti jeho předka, ovšem nic neříká jakými prostředky toho dosáhl, asi velmi tvrdými jak ta žula. Míla pak obsazuje skromný pomník označující v lese místo zrodu tohoto vůdce s ne zrovna košer minulostí. Obracíme směr jízdy k Třeboni a v krátkém stoupání na kamenech trhám řetěz a přehazovačka je náhle po smrti. Pokus o částečné zprovoznění šaltru se povedl a v krásném bajkovém terénu se pohybujeme vpřed k polední stravě. K obědu zasedáme v Ledenicích, pozorujeme mladé i staré čápy a čas příjemně utíká. Platíme, zvedáme bajky a jedem směrem k Adamovskému rybníku. Po hrázi Výskoku se blížíme k Slavošovicím, kde nás horko nutí doplnit iontové nápoje. Bidony naplněny vodou, útroby zvlhčeny Regentem a projíždíme Libínem, zkoumáme a pozorujeme Spolský rybník z druhé strany, pak ještě průjezd přes katastr obce Spolí a jsme opět u Schwarzenberské hrobky a v Třeboni. Den utekl jako voda pod hrází...
Veselí nad Lužnicí 25 07 2014 Třeboň-Veselí nad Lužnicí-Třeboň Získaná nadmořská výška 199 metrů během dnešního výletu naznačuje, kolik kalorií jsme spálili a jakou vůli jsme museli prokázat při překonání přírodních překážek k dnešnímu cíli a návštěvě Veselí nad Lužnicí. Kopírujeme výjezd 2 Třeboně do Dunajovic. Kolem již navštíveného rybníku Dvořiště jedeme k Záblatskému rybníku a Zlatá stoka nás vede k Horusickému rybníku a do Veselí. Obracíme bajky na jih a jedeme proti proudu Lužnice zpět. Vlkovský, Krajina, Nový, Překvapil, Pražky, Pěšák, Baštýř, Pišmistr, Horák, Rod, Naděje, Stehlík, Klec, Potěšil není seznam hráčů fotbalového mančaftu, ale jména rybníků kolem kterých jedeme dnes i v dešti. Překonáváme opět Slepičí vrch, objíždíme Rožmberk, proplétáme se po hrázích malých rybníků a mezi větvemi čerstvě spadlého dubu na hrázi Vítka. Už jen kousek, vidím věž radnice, ještě trochu deště a jsme v Třeboni, kde nás vítá oznámení, že „Egnerová je...“. Malé občerstvení v zahrádce „U Coufalů" kde se potkáváme s mistryněmi ČR v házené a které jsou v Třeboni na soustředění a sponzorovány vedením hnědouhelného dolu Vršany. No my sponzora nemáme, je dost pozdě a neradi opouštíme zábavu v tak příjemné společnosti. Jedu ještě s Luďkem na pivo do pivovaru Regent zhodnotit týden strávený v pánvi Třeboňské. Orosená třináctka klouže do krku jak brusle na ledu, plánujeme další akce, tentokrát už v domácím terénu. Jedu balit, míjím hrobku, vrhám se na gauč a do náruče mé drahé polovičky ve společenské místnosti a do víru zábavy s kamarády...
