Tajemství ukrytá v mýtech Mytologie – báje, legendy, pohádky a mýty – doprovázejí každého z nás od raného dětství, jsou součástí našeho života. V dnešní moderní době tvoří zdánlivě již jen okrajovou složku vzdělávání a zdrojů poznání. Většinou je chápána jako oblast zábavy a forma relaxace – promítá se do umělecké tvorby v podobě filmů, počítačových her a fantasy, či sci-fi literatury, je věčnou inspirací v architektuře a výtvarném umění. Váženější polohu zaujímá v náboženských naukách a rovněž v oblasti psychologie lidského konání a jednání. Informace v ní ukryté jsou základem symboliky a prastarých rituálů tajných společností a řádů. Pracují s nimi okultisté a esoterici, promítají se do činnosti astrologů, věštců a mágů či šamanů a léčitelů. Dokonce i tak „seriózní“ obory jako marketing, designérství, reklama a práce s lidskými zdroji s těmito informacemi pracují. Samozřejmě politika a všechny oblasti lidské činnosti, které svých cílů dosahují skrze ovládání a manipulaci s myslí. Z tohoto zjednodušeného výčtu vyplývá, jak vlastně velmi hluboce a propleteně je to, co obsahuje mytologie, provázáno s životem a existencí lidstva. Co tedy vlastně obsahuje? Jsou to archetypy mysli a tedy jakýsi komplexní manuál k tomu, jak vypadá a funguje oblast, kde se nachází vědomí – náš systém lidské mysli – HMS, čili systémový matrix. Všechno ve Vesmíru je život, vše se života týká, není nic, co by nezahrnovala základní Matrice života. Ta matrice je jedna pro všechny dimenze života a systémy existence v těchto dimenzích vycházejí rovněž z této základní matrice. Proto jsou struktury mysli vyjádřeny formou archetypů neboli vzorů. Asi nejucelenější vědomosti o podstatě lidského vědomí a tedy i struktuře Vesmíru, najdeme ve východních filosofických naukách. Dávní učenci a myslitelé věděli, že naše realita skutečnosti je konstrukcí lidské mysli, říkali tomu „maja“ a znali principy, které této virtuální iluzi dávají vzniknout. Abychom si nemysleli, že toto je opět jen lidská záležitost ve 3D realitě, je nutno vědět, že všechny životní formy, ve všech dimenzích života, existují uvnitř systému mysli – ve vymezujícím rámci pro jejich vědomí. Víme, že tomu systému se říká Hierarchie. Náš systém HMS je součástí Hierarchie, je do ní vsazen. Byl specificky upraven pro lidskou konstrukci reality – obsahuje vzory (programy), které ve zbytku Hierarchie nemají platnost. To je také jedním z důvodů, proč mimozemským entitám přijde lidské chování nepochopitelné a omezené, zvláště jeho sklon k sebedestrukci. ET skupiny, které utajeně spolupracují s vládními a mocenskými elitami, pocházejí z mezidimenzionálního prostředí a existují ve stejném omezujícím rámci HMS jako lidstvo. Tyto záležitosti jsme již mnohokrát probírali v předešlých pojednáních. Mytologie jsou vlastně příběhy, které popisují jednotlivé archetypy – hrdinové a aktéři těch příběhů se vzorově (ideálně) chovají a jednají podle programů, které archetypy obsahují. Proto jsou si ty příběhy z různých koutů světa tolik podobné. Jsou součástí kolektivního vědomí a vzdálenost či izolace jednotlivých národů je nemůže zastavit. Samotné archetypy jsou velmi komplexní struktury. Jsou především nabité dynamikou (energií), díky které se manifestuje jejich potenciál.
Odpovídá-li chování a jednání jedince, stejně laděné skupiny jedinců nebo stejně laděný záměr či vize národa této dynamice, je-li v souhlasu, pak se kaskádovitě otevírají možnosti a cesty nakódované uvnitř archetypů – jejich potenciál. Právě mytologické příběhy mají lidstvu ukazovat tu celou škálu těch možností, jak toto působí na člověka a lidi i jaké skrývají úskalí, výhody nebo dokonce nebezpečí a pasti. Vše je podmíněno svobodnou vůli, avšak touto svobodou v jednání a rozhodování je již v základu – přímo z archetypů – manipulováno. Ta skrytá manipulace je součástí jejich potenciálu. Jak to vlastně tedy tohle všechno vypadá v normálním životě normálních lidí. Lidé myslí a jednají téměř výhradně pomocí svého racionálního vědomí – ega. Hlubší vrstvy – jako podvědomí – využívají minimálně a nejhlubší, genetickou mysl, nevyužívají (vědomě) vůbec. Z těch hlubokých vrstev vědomí se manifestují archetypy a ego vyhodnocuje jejich vzor – součástí toho hodnocení je velká škála faktorů, jako druh osobnosti jedince, jeho společenské postavení, rodinné a profesní poměry, věk, momentální nálada, zdravotní stav, únava, orientace na sebe, nebo existující horizont jeho vizí, plánů, záměrů atd. Těch určujících faktorů je opravdu obrovské množství. Tohle všechno zahrnuto a zváženo vykrystalizuje v konkrétní činy, nebo orientaci k jejich realizaci. Právě proto, že lidé uvědoměle nehledí až na dno svého vědomí, je člověk tak lehce manipulovatelný, ovladatelný a tím i zranitelný nebo dokonce potenciálně zraňující. Znalci lidské psychiky mají na těchto znalostech o člověku postavené živnosti ve všech oborech lidské činnosti. Jedinou cestou obrany je pochopit tyto principy a rozpoznat archetypální podtext svého chování a tím i chování ostatních lidí. Všichni ti manipulátoři mají jedno společné – oni nerozumí podstatě, mají jen naučené znalosti toho, co se nazývá zákon akce a reakce. Oni přizpůsobují svou taktiku podle reakcí člověka a hlavně – oni vědí, jakou akci udělat, aby se dočkali té správné reakce. A právě proto, že lidské chování se řídí danými vzory, je lehce tato reakce předvídatelná. Jak tedy porozumět té podstatě? Zdá se, že celý tento úvod do problematiky je už dost obsáhlý, nelze ale jinak, než vysvětlit si ještě celou tu strukturu našeho systémového matrixu, abychom pochopili a porozuměli. Vezmeme si na pomoc trochu neobvyklé pomůcky – čínský I-ťing (Knihu proměn) a tarotové karty – jen 22 karet Velké arkány. Jak to souvisí s naší problematikou? Kniha proměn je názorný popis matrixu, jeho struktury, zákonitostí i systému kódování vzorů. Tarot je popisem jednotlivých archetypů, jejich potenciálu a vazeb. Zní to možná překvapivě a nevědecky, ale cesta k pochopení principů života je koncipována právě takto – abstraktně a tedy nevědecky. I-ťing spadá do starobylého čínského učení „Zlatého elixíru života“ (Ťin-tan-ťiao), které je součástí taoismu. V současné době je tato tradice známa po celém světě jako Květina života (Merkaba). Takže tady je vysvětlení, proč použijeme tyto informace. O Merkabě jsme sice hovořili v pojednání o energii, ale nyní si vysvětlíme tu strukturu matrixu v širších souvislostech. Kniha proměn je chápána jako kniha moudrých rad a předpovědí a takto byla a stále je využívána. Ale celá esoterická tradice, do jejíž koncepce je zahrnuta, naznačuje, že je mnohem víc, nežli návod na předpovědi budoucnosti. C. G. Jung pronikl pod povrch a velmi pečlivě studoval celé
toto učení. Velmi dobře totiž dokreslovalo jeho teorie o synchronicitě událostí ve světě a v lidské psychice, o jejich smysluplném propojení. Již název knihy naznačuje, že se týká změny a v Taoismu je Tao cesta – skrývá se v ní proměna. Kniha říká, že kosmos není chaosem, nýbrž má hierarchickou strukturu a pravidelné vzory, jejichž znalost dovoluje tomu, kdo je ovládne, stát se moudrým člověkem a žít v souladu s Tao. Takže nic nového pod sluncem – objevujeme něco, co je tady mezi lidmi již dlouhá tisíciletí. Nevědomí a podezíraví akceptují osud. Moudří znají cestu věcí a podle toho i jednají. Kniha proměn je postavena na třech principech: polarita, multidimenzionalita a fraktálová kaskáda (rezonance). Polarita – jin a jang, je nedílnou součástí světa, zrcadlení ve třech světech – nebi, zemi a lidech – je totéž, co hermetici nazývají „ jak nahoře, tak i dole“ a fraktálová kaskáda je komplexní informace o celku ve zlomkové části tohoto celku. Budoucnost je předvídatelná, protože je v našich rukách – nikoli v rukách nalinkovaného osudu. Jsme to my, kdo tvoří realitu. Základem I-ťingu je 64 hexagramů – 32 jin a 32 jang, jenž jsou zrcadlově otočené. Terence McKenna učinil v Knize proměn zajímavý objev. Jedná se o tzv. Time Wave Theory. Všiml si určitého algoritmu změn, kterými hexagramy procházejí, zanesl změny do grafu a vyšel mu pravidelně se opakující vzor. Tehdy Terence, spolu se svým bratrem Denisem pochopili, že křivka se skládá z řady sekvencí, které jsou fraktálního charakteru. Nejen to, dokonce otočil-li graf o 180°, přesně zapadal do svého zrcadlového obrazu. Došli k názoru, že se tady jde o graf časové linie, že ty abstraktní struktury vypovídají o dynamice vztahů a proměn (transformací), kterými archetypy procházejí. Tato práce se pochopitelně neobešla bez výpočetní techniky a speciálního programu, který na základě změn hexagramů generoval jakési časové mapy (mapy novostí) v kterémkoliv úseku lidské historie – od několika dnů, po celá tisíciletí. Graf mapy kopíroval příliv a odliv spojitostí (novostí). Nejvyšší hodnoty novostí na grafu se přesně překrývají s významnými mezníky v dějinách. Velmi zajímavé na této „časové vlně nula“ je fakt, že nejvyšší hodnota novosti (nekonečná) – znázorněná na grafu nulou - vychází právě na 21. 12. 2012. Tak jako staří Mayové vypočítali Konec času z vlastních (a nám dnes již neznámých) zdrojů informací, tak totéž evidentně obsahuje učení Ťin-tan-ťiao. Sám McKenna charakterizoval tento fenomén takto: „Jak se přibližujeme k samému okraji tohoto kaskádovitého pohybu do fáze spojení, novosti a uskutečnění, zdá se, že se běh času zrychluje a hranice se začínají rozpouštět. A čím více je takových hranic, které se rozpouštějí, tím jsme fázi spojení blíže. Až jí nakonec dosáhneme, nebudou už nadále existovat žádné hranice, ale pouze věčnost, všechno se promění na prostor a čas, mrtvé a živé, zde a tam, před a po. Protože tato jednotlivost může současně koexistovat v různých stavech, které jsou vzájemně neslučitelné, jedná se o problém, který přesahuje rozumové chápání. Dává však Vesmíru význam, neboť je patrné, že všechny procesy usilují svým pohybem o to přiblížit se, spojit se a připojit k tomuto transcendentálnímu objektu na samém konci času.“ Sami vidíte – není zde ani náznak toho, že by Konec času byl také Koncem světa, není zde nic podobného závěrečnému kataklyzmatu, či apokalypse. Jak se linie
událostí v čase a prostoru blíží nulovému bodu, zhušťuje se fraktálová kaskáda – čeká náš totiž poslední sekvence, bude nabitá dynamikou, obsahuje přece veškerý potenciál celku. Badatelé spočítali, že blok jedněch z posledních fraktálů bude mít velikost 384 dnů, další 6 dnů a nakonec 66 sekund – oni to dělí ještě dále, ale myslím, že pro schopnost člověka prožít něco v čase, bude tato sekvence postačovat. Jsem mizerný matematik, takže nejsem schopna posoudit výpočty, které to dokládají – předkládám to tedy jako existující alternativu. Jak jsem už dříve uvedla, domnívám se, že v tom bodě nula – 21. 12. 2012 v 11 hod. 18 min. Greenwichského času, nedojde k něčemu, co by zaznamenali všichni lidé na Zemi. Ten Velký třesk se uskuteční uvnitř struktur vědomí – globální synchronizace v úrovni Matrice života ho posune do určité polohy, která bude souviset se stejně organizovaným posunem struktur ostatních úseků Vyšší mysli. Dejme tomu, že ta mrňavá menšina lidstva, která už nějaký čas zírá do věčnosti skrze zamlžené sklo a buduje své poznání na tušení matných kontur, které takto zkresleně vidí, náhle zjistí, že sklo zprůhlednělo, a že tušené kontury Pravdy jsou překvapivě úplně jiné, nežli dříve tušili. Časový odhad (náhle) bude asi nepřesný – myslím, že bude nějaký čas trvat, než mozek zpracuje informace z nově otevřených zdrojů a než se tyto ukotví v Genetické mysli. Takže v podstatě bude tento den vlastně obrovským zklamáním a toto zklamání vytvoří prostor pro hromadné zpochybnění těžce vydobytých úrovní znalostí – bohužel. To zhušťování již probíhá a mnozí ho zaznamenali nejen pocitově. Je to právě i to zrychlování času, které souvisí se zrychlující rezonancí fraktálů. Struktury fraktálů jsou však mnohem obsažnější (komplexnější). Jak vidno – působí jak na makro-úrovni, tak na mikro-úrovni. Lze je připodobnit k buňkám – nebo ke galaxiím, k atomům – nebo k hvězdným soustavám. Právě ve fraktálové koncepci se skrývá kouzlo schopnosti předpovídat pomocí hexagramů Knihy proměn budoucnost. Abychom postoupili dále, rozložíme si těch 64 hexagramů do kružnice – kdy jednotlivé hexagramy budou tvořit body na jejím obvodu – osm úseků po osmi, nebo pro milovníky hodinového ciferníku čtyři úseky po šestnácti. Nebudu do podrobností rozebírat ten algoritmus souvztažnosti jednotlivých hexagramů s ostatními. Víme o jejich polaritě jin a jang. Ty obrácené hodnoty jsou 32:32, avšak není to tak, že by v pravé polovině ciferníku bylo jen + a v levé jen -. Jeden pól je obsažen ve druhém (je to jako ideální spoluvlastnictví nemovitosti). Když spojíme související hexagramy (jsou vždy tři a tři související – tři v duálním obraze přeměny) přímkami, pak dostaneme geometrický hexagram - podobu klasické Davidovy hvězdy. Takto propojený každý jeden se svými společníky nám dá 64 hvězd v kružnici. Toto promítneme do 3D prostorového vyjádření – a máme 64 bi-polárních tetrahedronů (dvojitých pyramid) uvnitř koule, neboli strukturu našeho systémového matrixu – Merkabu. Toto není moje osobní konstrukce, nýbrž vědce, fyzika, matematika a velkého mystika Nassima Harameina. Ten v současné době zveřejnil svoji novou teorii „sjednoceného pole“, která zahrnuje, kromě již výše řečených vlastností fraktálové rezonance hexagramů, mnoho dalších oblastí aplikace, jako je struktura živých buněk, DNA, přírodních útvarů a vesmírných struktur. Tahle konstrukce spojuje úžasným způsobem všechno se vším, dává smysl paradoxům a odhaluje
jednotný princip v tak diametrálně vzdálených fenoménech, jako je vztah postavení hvězd s událostmi ve společnosti lidí naproti zjištění, že např. elektron, který doteď byl vlastně takové perpetuum mobile, je poháněn energií nulového bodu. Řekli jsme si, že pro názorné pochopení toho, co se skrývá v mytologii, potřebujeme ještě tarotové karty, abychom si vysvětlili fungování archetypů v systémovém matrixu. V předcházejících odstavcích jsme nakonec zjistili, že oblast našeho bádání je sice abstraktní, ale došla transformací z ne-vědecké na celkem vědeckou rovinu. Možná se totéž stane i s informacemi v tarotu. Badatelé se rozcházejí v názorech, kde původně koncepce tarotu vznikla. Přikláním se k těm, kteří se domnívají, že jeho původ leží ve starověkém Egyptě. Jeho dávné povědomí však vychází i z ostatních filosofických tradic po celém světě, což nám opět napovídá o jeho umístění ve strukturách kolektivní mysli lidstva. Tarotové karty se skládají ze 78 listů – z nich 22 je Velká arkána a 4x14 listů barev. Nás bude zajímat těch 22 karet Velké arkány. Tajemství ukrytá v tarotu bývala základem tajných vědomostí velekněží, kteří je sdělovali pouze úzkému okruhu zasvěcenců formou iniciace. Podle této prastaré tradice je Velká arkána obrazem absolutních ideálů, kdežto ostatní karty představují všeobecné ideály. Přeloženo do naší obyčejné reality – je 22 vůdčích (hlavních) archetypů, 12 figur je dvanáct znamení zodiaku, čtyři geniové jsou čtyři živly (světové strany) a ostatní všeobecně existující lidské vzory. Je tady znát kontinuita s tezemi Thotha - Henocha – Herma Trismegista a jeho hierarchií andělů a mocností – jako například přirovnání čtveřice geniů ke čtyřem memfidským mystériím sfingy a jejím čtyřem tvarům – člověka, orla, lva a býka. Tutéž „tvářnost“ vlastní podle Henocha nejvyšší mocnosti nebeské – sbor serafínů, kteří střeží klíče od věží, které jsou branami do chaosu (dimenzionální brány) v podobě andělů zkázy. 22 karet je 22 klíčů, 22 je písmen hebrejské abecedy a kabala má propracovaný systém vzájemných vztahů písmen s projevenou i neprojevenou realitou světa. Původní věštecký systém podle tarotu byl hodně složitý – ten dnešní je již velmi zjednodušenou podobou. Podobně jako Kniha proměn, i tarot je mnohem širším komplexem, netýká se jen věšteb. Kniha proměn podává strukturální obraz Univerza a tarot podává symbolický obraz Univerza. Číselná posloupnost archetypů je velmi důležitá, neboť pořadí karet vychází z numerologických rovnic čísel, která jsou součtem písmen a rovněž jejich řazení k planetám vyjadřuje skrytou logiku struktury Vesmíru. V těch archetypech a jejich vazbách je tedy schovaná matematika – samozřejmě, protože kódování událostí podléhá zákonitostem fraktálové rezonance. Asi nejvíce se o (znovu)objevení tajemství tarotu zasloužili kontroverzní Mágové hermetického řádu Zlatého úsvitu, mezi které patřil i Aleister Crowley. Ten přeposkládal řadu karet do smysluplné posloupnosti, včetně astrologických vazeb. Správně umístil kartu Blázna s číslem 0 na úplný začátek a přiznal jí její vůdčí roli. Dříve zaujímala tato karta pozici mezi kartami 20 a 21. Tahle karta má zajímavou evoluci proměny, protože původně neměla s bláznem nic společného – až její historický vývoj ji takto předefinoval a vskutku, ten její vnitřní potenciál se transformoval a přizpůsobil. Zmiňuji se o tom jen na okraj, ale takto se dá předefinovat a znovu-uspořádat vše v systému – a je to právě ten proces, o kterém stále mluvíme – přestavujeme starý systém do nové podoby. To přemístění
karty Blázna dalo smysl starobylé symbolice a odhalilo těsnou provázanost s alchymickým pojetím přeměny (transmutace). Rovněž objasnilo o odhalilo pozadí mytologických příběhů, které vlastně ukazují funkci a působení archetypů ve světě lidí. Komplexnost hebrejského systému v tarotu dává tušit jeho prapůvod právě v Egyptě. Navíc, kabalistický strom života je, jak jsme si již dříve vysvětlili, alegorickým znázorněním struktury Hierarchie a koresponduje s koncepcí tarotu. Abstraktní vyjádření jednotlivých klíčů Velké arkány se odráží i v jednotlivých názvech trumfů, které beze zbytku obsahují jejich funkci. Existuje dokonce názor, že „…to vypadá, jakoby si Tajní vůdci Velikého Řádu, který je strážcem osudů lidské rasy, přáli zjevit jisté zvláštní aspekty Univerza – položit základy jistých zvláštních nauk a vyhlásit jisté modely práce.“ Možná není tento názor až tak vzdálen pravdě. Archetypy mají kromě zjeveného jména také další tajné, jakési alias, které dokresluje rovnici souvztažnosti s dalšími archetypy. Umělecké ztvárnění jednotlivých klíčů je rovněž velmi důležité, protože nezáleží jen na výtvarné koncepci, symbolika je provázána s celkovou kompozicí, ve všem je skrytý řád a skryté vazby, záleží na tom, co je dole, nahoře, vlevo, vpravo, i na tom, jakou co má barvu atd. V moderním jazyce se tomu říká smyslový tok informací, který naviguje a rozkrývá při správném vnímání hlubší vrstvy dat. V názvosloví je použito principu „jazyka ptáků“ – jsou to slova ve slovech, zrcadlení významů a jejich slučování, či směrování do dalších analogických celků. V tarotu je více evidentní vztah archetypů s astrologickými konfiguracemi, než je tomu v Knize proměn. To zřejmě vysvětluje fakt, proč je výklad podle tarotu konkrétnější (více osobní) a definice budoucích událostí zachází do větších podrobností, oproti výkladu podle hexagramů, který podává alternativy a možné směry, a proto je jeho platnost obecnější. Jednou ze skrytých (utajených) možností využití tarotu je magie. Postupy, jak těchto možností využít (či zneužít) byly vždy přísně střeženy. Možná, že tato informace vyvolá úsměv – magie!, dnes v moderní době? Magie je schopnost vlastní vůlí způsobit změnu, která koresponduje se záměrem a cílem našeho snažení. Orientace tohoto záměru a umístění cíle určují formu magie, tak jak je v obecném povědomí známá – záměrem bílé magie je nastolit rovnováhu polarit (dobra a zla) a přinést lidstvu prostředky k vyššímu duchovnímu povznesení, je nesobecká, její cíle leží nad horizontem jednotlivce a jeho potřeb. Černá magie má záměr uložen v oblasti stínu té bílé, sleduje realizaci osobních ambicí a potřeb, cíle leží v horizontu jednotlivce či uzavřené skupiny jednotlivců, je ovládající a destruktivní, i když se její vize mohou zdát vzletné a přínosné pro obecné blaho. Obě tyto magie jsou nebezpečné a síly, které se za nimi skrývají, nepatří do rukou člověka, který se nachází v inkarnačním cyklu. O tomto tématu se výhledově chystám napsat samostatné pojednání, proto ho nebudeme rozebírat do detailu – jen tolik, abychom pochopili potenciál archetypů. Někdo by mohl namítnout, proč tam tedy jsou nastrčeny – ty ukryté síly, když nejsou pro lidi a jsou potenciálně nebezpečné. Jsou tam jednoduše proto, že tam musí být. Jsou součástí sil, které drží pohromadě vesmír, vědomí bytostí i vesmírný řád. Nesmíme zapomínat, že struktura
systémového matrixu je součástí vyšší struktury, a že není jen pro lidi, ale pro všechny životní formy, které se nacházejí v prostoru jejího rámce. Člověk v tomto mumraji je takovou popelkou. Je tím posledním, koho by si kdokoliv ve vesmíru všimnul a když by k tomu došlo, ohrnul by nos. Nakonec naše zkušenosti s ET skupinami takové (až na výjimky) jsou. Možná je to trochu tvrdé ohodnocení, ale přibližuje se realitě. Důvodem tohoto stavu je jednak cíleně vytvořená mytologie, doprovázející existenci člověka a jednak strategie průběhu experimentu ze strany bytostí Světla, která staví člověka právě do takovéhoto obrazu. Můžeme být svázáni jakýmikoliv omezujícími rámci a může být jakkoliv manipulováno s naší kolektivní i individuální myslí – nic z toho nám nemůže vzít naši schopnost tvořit a umět zacházet v celém rozsahu se silami tvořivých energií i s obrovskou mocí, kterou obsahují. Je to totiž naší součástí, my jsme Tvůrci, bytosti z Rodu Světla. Proto je člověk omezen více, než by se zdálo nutné. Samozřejmě, používáme tvořivou sílu energie každý a stále – je to však přirozená součást stavby reality – přímo se v systémovém matrixu očekává a vyžaduje, abychom to dělali. My tady ale mluvíme o možnostech využití energie archetypů a struktur (mocností) vesmíru. Právě jejich potenciál skrývá tu obrovskou sílu, která v polích duality a polarit je v rukou člověka nebezpečná. Člověk má přirozenou míru nedůslednosti (zbrklost, lehkovážnost, vysoké či nízké sebevědomí, laxnost v odpovědnostech atd), se kterou se v systémovém matrixu počítá – je proměnnou ve vzorcích kódování řetězců předurčení. Právě tyto vlastnosti nám berou schopnost ukočírovat ty magické síly, tady neplatí žádná odchylka tolerance. Na druhou stranu, s existencí lidských slabostí (nedůsledností) se v manifestaci (projevu) archetypů přímo kalkuluje – je to jejich sklon k manipulaci se svobodnou vůlí. Priorita a respekt ke svobodné volbě je vyšší systémový princip, v našem systémovém matrixu je však lstivě obcházen. Archetypy obecné určují způsob a tendence našeho života i jednání v lidské rodině jako celku. Definují naši pozici ve společnosti – oblékáme je jako šaty, někdy i vrstvíme na sebe. Málokdy nás určuje jen jeden konkrétní archetyp, většinou je jich celá sada a složení té sady podléhá zákonitostem. Jsou archetypy, které spolu kamarádí a jiné, které se naopak nesnášejí jako voda a oheň. Ty archetypy procházejí přeměnou – rostou s námi, dospívají, vycházejí vstříc našemu vkusu a estetickému cítění spolu s věkem, přizpůsobují se našim potřebám a nárokům. Většina lidí takto nosí celý život jednu sadu archetypů, které se jim přizpůsobují. Síla v nich je zředěná a moc minimální. Obsahují však potenciál generovat nová gravitační pole a přitáhnou buď dalšího kamaráda, nebo dokonce vyšší archetyp. Je to taková tichá pošta, v rámci které archetypy volí taktiku či diplomatickou cestu, když to vypadá, že by se náš frekvenční stav mohl zvýšit. Jsou pochopitelně polaritní, stejně jako hexagramy. Každý z nich má svou světlou tvář i temnou stranu. Celkem mírná matka dětí se může změnit v nebezpečnou fúrii, je-li rodina ohrožena, stejně tak milující otec se může změnit na despotického tyrana, dostane-li se do nezvladatelné společenské či profesní situace a jeho svět se scvrkne na rodinu, o kterou má strach, protože ji
nedokáže zabezpečit jako dřív. Nebudeme znovu probírat tyto obecné vzory, protože jsme to celkem podrobně udělali v předešlých pojednáních. Podíváme se na ty trumfy, které drží v rukou klíče k vesmírným silám řádu i chaosu. Tady si musíme připomenout, že archetypy jsou rovněž fraktální struktury, takže celá sada obecných vzorů obsahuje potenciál i těch vyšších. Je zde ale jen v jakémsi náznaku, aby se rozvinul, je potřeba splnit určitá kritéria. Tyto odlesky vyšších archetypů můžeme spatřit u lidí, kteří se angažují ve službě pro potřebné a slabé či pro obecné blaho. Jsou to lékaři, ale i léčitelé, církevní či řádoví služebníci, všichni ti, jež oslovujeme „otče“, „matko“, „sestro“ či „bratře“, humanitární pracovníci a mnozí další. Je to „něco“, co je oklopuje, co citlivý člověk pocítí jako vnitřní vlnu silné energie, když s nimi přijde do styku. Je to i jejich vyšší duchovní pole, ve kterém je obsažena přítomnost ochranných sil, které je střeží. Samotné vyšší archetypy bychom mohli definovat jako „elitní“. Tím nemyslím, že by byly určeny pro Elity moci. Prostě nejsou jen tak pro někoho. Říkám to proto, že všechny disponují širokou škálou „výjímečných“ vlastností, které se člověku s rozvinutím archetypu nabízí. Energie v nich ukryté jsou velmi mocné a člověk se k nim nedostane jen tak. Tady existuje určitá forma systémové ochrany před jejich běžným užitím, protože – jak jsme si před chvilkou říkali – jsou to síly magické. Obecně se dá říci, že jejich manifestace do života jedince podléhá předurčení – tedy kódování v jeho osudové linii. To znamená, že je součástí širšího účelu či úkolu té bytosti v nás, kterou nazýváme duší a který většinou překračuje rámec jedné inkarnace. Takovými jedinci jsou lidé, kteří se nějakým významným způsobem zapsali do historie lidstva – a to i negativně. Jak víme, duše procházejí v systémovém matrixu hierarchií vzestupu. Takže vyšší archetypy většinou doprovází jedince, který se pohybuje na hraně možného vzestupu. Magnetické a gravitační síly, které se v archetypu spouští, souvisejí tedy s proti-polem v kódování předurčenosti, takto mezi sebou „komunikují“. I tyto archetypy se mohou sdružovat, většinou se však transformují podle souboru rozhodnutí, která svobodně a vědomě jedinec učiní. Existuje mezi nimi rovněž určitá forma hierarchie, či posloupnosti. Manifestace jednotlivých archetypů nemusí odpovídat jejich číselnému řazení. Toto je tedy prostor, kdy jedinec buď dostojí svému inkarnačnímu účelu a jeho duše postoupí, nebo nedostojí, jeho inkarnační účel přijde vniveč a šance k postupu může přijít až někdy v dalších příležitostech. Také se může stát, že neobstojí do té míry, že klesne velmi hluboko zpět. Podíváme-li se na život svatých patronů, či osobností jako Alexandr Veliký, pak uvidíme, že životem prošli pod vlajkou jednoho dominantního archetypu. Zvláštní kapitolou jsou naši duchovní Mistři, kteří se vtělují za účelem role spasitele, nebo významného učitele Světla. Tyto bytosti se neinkarnují za účelem vlastního zisku v nebeských hierarchiích, proto mluvíme o vtělení. Vtělení Mistři vládnou silami a tedy i mocí všech archetypů. Vtěleni mohou být i andělské bytosti nebo zástupci naší Starší rasy, je-li to potřeba. Andělské bytosti plní aspekt rovnováhy. Příslušníci Starší rasy jsou přísně anonymní a většinou nenápadní, takže tady můžeme jen hádat, jsou-li či nejsou jejich cesty lemovány archetypy. Osobně si myslím, že mezi nimi obratně kličkují, jen lehoulince
se jich dotknou, aby získali systémový bod a aby při tom nespustili vestavěné alarmy. O těch ochranách jsme již mluvili. Dosáhne-li jedinec vyššího frekvenčního stavu, pak se v archetypech rozvinou systémové pasti. Toto čeká hlavně na člověka, který je silně mysticky založen a jehož vědomí se rozšíří do nebezpečných hloubek – až tam, kde by mohl dojít poznání své skutečné podstaty a Pravdy. Ty pasti jsou ve formě „nadpřirozených“ schopností, kterými ho archetyp obdaří. To je ta skrytá manipulace, založená na předpokladu lidských slabostí. Takový mystik se pak vydá na tzv. Nejvyšší cestu poznání. Mnozí se chytí dříve, než ji projdou. Čím dále dojdou, tím více se u nich může manifestovat pocit nedotknutelnosti, vyvolenosti, spasitelství, všemocnosti a nakonec podřízení všeho a všech vlastní vizi, která slibuje vykoupení. Téhle cestě já říkám cesta do pekel – je lemována neštěstím a zkázou lidí, kteří podlehli jeho kouzlu a schopnostem. Příkladem by mohl být Persifal Imanuel – Jan Dietrich Dvorský. Úmyslně uvádím takovýto příklad, který vykresluje celé to skryté nebezpečí v archetypech. Samozřejmě, většina mystiků zůstane u jednoho z těch archetypů na své cestě, neboť splní jejich očekávání, dodá jejich existenci smysl i realizaci. Takový člověk pak může být duchovní učitel nebo plnit jiné „poslání“ v systému víry, na poli vědy, založí třeba školu mystiky, atp. Alarmy se uklidní a nekoná se nic tak dramatického. Vtělení Mistři procházejí tuto cestu tradičně – chtějí lidem názorně ukázat, že je to v lidských silách. Oni prezentují ideální formu – je to něco, co by se dalo připodobnit k Lux in tenebris – Světlu v temnotách. Je to maximální vyvážení všech archetypů do prostorové struktury, která vytvoří ideálně souhlasnou kompatibilitu s Merkabou a jedinec je v centru napojen srdeční čakrou na vířivý tok energie. Pak se plně projeví celá holografie té struktury, která ve spirále rotuje a při tomto pohybu dochází k plynulé proměně archetypů, které přecházejí jeden v druhý, v sekvencích, které dovolují rozvinout celý potenciál. Ten, komu se to podaří, dojde poznání, že ten archetyp je vlastně jen jeden pro všechno, co jest, a že je ukryt uvnitř nás – je to ta jiskřička věčnosti, kterou ve skutečnosti jsme. Také lze tuto cestu projít jako hru – archetypy se manifestují a rozvinou, ale je to jako bychom se dívali na film a prožívali ho tak silně, že bychom si připadali jako vtažení do děje. Je to virtuální podoba, rovněž i vyšší frekvenční stav je „jako“, schopnost vládnout mocí a silou je posunuta do oblasti představ a fantazie. Řekla bych, že tato forma je úplně nejlepší, protože je dobrodružná, ukáže vše, čeho se nedočkají skuteční cestovatelé - a je bezpečná. Je to vlastně zase ta naše schopnost tvořit – toto je právě příklad vytvoření virtuální reality a systém je tak laskav, že to pochopí a umožní. Nakonec má člověk pocit, že to doopravdy dokázal a hlavně není zklamán, neboť vlastně nic neočekával, protože jeho motivem i cílem bylo zažít to, co zná jen teoreticky. Takových skulinek či zkratek v systému je hodně, já tomu říkám princip „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“.
Problematiky a sfér zkoumání archetypů, struktur vědomí, podstaty Vesmíru a člověka, je obrovské množství – nelze to zhustit do jednoho pojednání. Jak budeme probírat další témata, tak se budeme k těm dřívějším vracet, protože informace jsou ve vrstvách a ty se odkrývají postupně. Zdrojů ke studiu je hodně a některé jsou velmi kvalitní. Velký posun vidím především v tom, že se touto problematikou začínají „seriózně“ zabývat i vědci. Pokládají tak základy nových oborů multidimenzionální vědy, která bude stát na tom, čemu dnes říkáme meta-fyzika. Ty malinkaté dvorečky jejich úzce specializovaných disciplín se nakonec propojí do vyšší platformy, která bude konečně plnit své poslání – objektivně poznávat a poznané nezkresleně předávat, neboť poznání nemohou vlastnit jednotlivci – je bohatstvím všech. 3. 8. 2010 Použité zdroje: Drunvalo Melchizedek – Pradávné tajemství Květiny Života C. G. Jung, R. Wilhelm – Tajemství Zlatého květu Aleister Crowley – Kniha Thothova J. G. Bourgeat - Tarot www.matrix-2001.cz Matrix 2001 – stránky Jaroslava Chvátala - Gary Lachman – Kniha proměn (11. 06. 10) - Dan Eden – Terence McKenna a „ Time Wave Theory“ (27. 01. 10) - Nassim Haramein – Mysterium (Matrix Films 16. 04. 10) Zvláštní poděkování panu Jaroslavu Chvátalovi - za jeho navigaci do analogie 64 bit – 64 hexa
