Systémy organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Strážnice Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně

Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Systémy organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Strážnice Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Rudolf Rybář, CSc.

Vypracoval: Miroslav Hustý Ždánice 2013

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Systémy organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Strážnice vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

3

Anotace Předložená bakalářská práce pojednává o systémech organizace sběru a nakládání s organickou hmotou v městské aglomeraci Strážnice. První kapitola je zaměřena na legislativu a budoucí vývoj v této oblasti. Dále v této části práce uvádím obecné vymezení pojmů v oblasti biologicky rozložitelných odpadů. Druhá kapitola se zaměřuje na zdroje těchto odpadů. Ve třetí kapitole je pojednáno o systémech organizace sběru posuzovaných odpadů. Čtvrtá kapitola je o možnostech využití biologicky rozložitelných odpadů. V páté kapitole se zaměřuji na aktuální stav nakládání s organickou hmotou, včetně převládající metody vermikompostování ve Strážnici. Šestá kapitola obsahuje závěr, kde jsou doporučení pro možná zlepšení v oblasti nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Klíčová slova: bioodpad, kompost, vermikompost, nakládání s bioodpadem, systémy sběru, oddělený sběr Annotation The thesis deals with systems of organizing the collection and handling of organic waste in urban sprawl in the town of Straznice. The first chapter discusses the current law in this field. There are also some basic definitions in this part of the work. The second chapter is focused on the sources of the biologically degradable waste. In the third chapter the systems of organizing the collection of biologically degradable waste can be found. The following chapter is about the possibilities of the use of the considered waste. The fifth chapter is devoted to current ways of handling the biologically degradable waste in the town of Straznice, including the prevailing method of vermicomposting. The last chapter contains the conclusion where some recommendations related to possible improvement in the concerned subject could be found. Key words: biological waste, compost, vermicomposting, handling the biological waste, systems of waste collection, separated collection

4

Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu práce doc. Ing. Rudolfu Rybářovy CSc. za podporu a cenné rady při psaní mé bakalářské práce. Dále chci poděkovat Ing. Jaromíru Michálkovy za ochotu při poskytování důležitých informací pro mou práci. Poděkování patří i mé manželce za pomoc při zpracování legislativní problematiky.

5

Obsah Úvod..................................................................................................................................7 1 LEGISLATIVA A VYMEZENÍ POJMŮ........................................................................8 1.1 Legislativa vztahující se ke zpracování bioodpadu....................................................8 1.2 Vymezení pojmů........................................................................................................10 2 ZDROJE BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝCH ODPADŮ........................................14 2.1 Odpady ze zemědělské činnosti.................................................................................15 2.2 Odpady z potravinářského průmyslu.........................................................................16 2.3 Kaly z čistíren odpadních vod...................................................................................16 2.4 Odpady z lesnictví.....................................................................................................17 2.5 Zahradnické odpady..................................................................................................17 2.6 Produkce zahradnických bioodpadů v komunální sféře............................................18 2.7 Bioodpad ze separovaných sběrů (BRKO)................................................................19 3 SYSTÉMY ORGANIZACE SBĚRU BIOODPADU...................................................20 3.1 Oddělený sběr BRKO................................................................................................20 3.2 Technické prostředky pro separovaný sběr BRKO....................................................25 4 MOŽNOSTI VYUŽITÍ BRO.......................................................................................26 4.1 Hierarchie způsobů nakládání s bioodpady...............................................................26 4.2 Jednotlivé možnosti využití BRO..............................................................................28 5 SOUČASNÝ STAV NAKLÁDÁNÍ S ORGANICKOU HMOTOU VE STRÁŽNICI .........................................................................................................................................41 5.1 Stručný popis kompostárny Strážnice a v ní použité technologie.............................44 5.2 Použitá technologie v kompostárně Strážnice...........................................................45 6 ZÁVĚR.........................................................................................................................47 Literatura.........................................................................................................................50

6

Úvod

V roce 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie. Od této chvíle jsou pro ni závazné evropské legislativní akty. Jelikož se Evropská unie zabývá podrobně problematikou životního prostředí, je nutné aby se Česká republika přizpůsobovala požadavkům Evropské unie v této oblasti. Součástí politiky životního prostředí EU je také problematika biologicky rozložitelných odpadů, které tvoří významný podíl komunálního odpadu produkovaného občany EU. Evropská unie se proto v zájmu ochrany přírody snaží o snížení tohoto odpadu na skládkách. Za tímto účelem vydala Evropská unie směrnici, která členským zemím nařizuje postupné snižování podílu tohoto odpadu. V praxi to znamená že se jednotlivé obce v ČR musí zabývat tímto problémem a hledat způsoby jeho řešení. Jednou z tokových to obcí je obec Strážnice. Cílem mojí práce je proto přiblížit způsob nakládání s biologicky rozložitelným odpadem ve Strážnici. Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola přibližuje problematiku legislativy v této oblasti. Dále zde představuji základní pojmy, s nimiž budu v textu pracovat. V druhé kapitole vyjmenovávám zdroje bioodpadu a blíže je popisuji. Třetí kapitola popisuje způsoby sběru bioodpadu. Čtvrtá kapitola se zabývá možnostmi využití bioodpadů s důrazem na vermikompostování. Pátá kapitola je věnována nakládání s bioodpady ve městě Strážnice.

7

1 LEGISLATIVA A VYMEZENÍ POJMŮ

1.1 Legislativa vztahující se ke zpracování bioodpadu Základním zákonem odpadového hospodářství je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Působnost tohoto zákona je velmi široká a zákonodárce ji specifikuje v § 2. Zákon se tak vztahuje na nakládání se všemi odpady, přičemž zákon přímo vyjmenovává ty druhy odpadů, které pod působnost tohoto zákona nespadají.1 Tento zákon zpracovává některé předpisy Evropské unie. Jedním z nich je Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Tato směrnice se v bodě 3 preambule vyjadřuje ohledně podpory předcházení vzniku odpadů, jejich recyklace a využívání, jakož i používání druhotných surovin a energie získané z odpadu, a tak se snaží ochraňovat přírodní zdroje a bránit nešetrnému využívání půdy. V bodě 4 se dále zmiňuje o kompostování.2 Tato směrnice především stanovuje pro členské země závazné limity snižování komunálních biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku, a to následovně: a) do pěti let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 3 na 75 % z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo během posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat; b) nejpozději do osmi let má jít o snížení na 50 %, opět je měřítkem rok 1995 a c) nejpozději do patnácti let je limit stanoven na pouhých 35 %.4 Od tohoto úkolu je možná pro některé členské státy odchylka až čtyři roky, a to v případě, že v roce 1995, příp. v roce předešlém, pokud je tento základem pro propočet množství snižování skládkovaného bioodpadu, členský stát uložil na skládku více než 1 Zákon č. 185/2001, o odpadech, § 2. 2 Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, 3 Původně tato data byla stanovena od vstoupení směrnice v platnost. Směrnice o skládkování vstoupila v platnost v roce 1999 a původní propočty se týkaly tehdejších členských států Evropské unie. Vzhledem k pozdějšímu vývoji v Unii a vzhledem k přijetí řady nových členských států v letech 2004 a 2007 se situace v odpadovém hospodářství v Unii výrazně změnila. O tomto problému pojednává Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii z roku 2008. 4 Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, čl. 5, odst. 2.

8

80 % komunálních odpadů, které shromáždil. 5 Původně stanovené termíny našly svou konkrétní podobu i v české legislativě, a to v prováděcím předpisu k zákonu o odpadech, v Předpisu č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně Vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady v Příloze č. 4 odst. 7 písm. d), kde se uvádí, že „biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství (hmotnosti) biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995).“6 Samotný zákon o odpadech se biologicky rozložitelnými odpady zabývá v Části 4, Hlavě II v dílu 4 nazvaném Kaly z čistíren odpadních vod a další biologicky rozložitelné odpady. Za tímto účelem v § 33a udává definice vztahující se právě k biologicky rozložitelným odpadům. Pro účely této konkrétní části zákona je za biologicky rozložitelný odpad považován jakýkoli odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu.7 Biologickým odpadem se pak rozumí „biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích nebo maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu.“8 Zákon také zpracovává problematiku biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů v § 33b a odkazuje na prováděcí právní předpis, jímž je Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady 341/2008 Sb. Pro účel této práce jsou nejdůležitější přílohy k této vyhlášce, zvl. Příloha 1, která uvádí seznam bioodpadů a požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využívání bioodpadů. Zákon o odpadech také pojednává o povinnostech obcí při nakládání s komunálním odpadem a ukládá obcím povinnosti původců.9 Obec je podle tohoto zákona vlastníkem odpadu od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odloží odpad na určeném místě a 5 Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, čl. 5, odst. 2. 6 Předpis č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně Vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady v Příloze č. 4 odst. 7 písm. d) 7 Zákon č. 185/2001 Sb., § 33a písm. a) 8 Zákon č. 185/2001 Sb., § 33a písm. b) 9 Zákon č. 185/2001 Sb., § 17 odst. 1,

9

stává se tak původcem odpadu. Zákon dále rozlišuje termín prvotní původce odpadu, jímž je každý, při jehož činnosti vzniká odpad. 10 Jelikož při činnosti obce vzniká odpad, např. tím, že jej fyzické osoby odloží do určeného kontejneru nebo při údržbě veřejné zeleně, stává se tak obec zároveň i prvotním původcem odpadu a vztahují se na ni povinnosti uvedené v § 10. Prvotní původce odpadů tak má při své činnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti.11

Budoucí legislativní vývoj Vláda České republiky má již od roku 2005 rozpracován nový návrh zákona o odpadech. Stávající zákon č. 185/2001 Sb. je z hlediska požadavků evropské legislativy nevyhovující. Jedním z důvodů jsou právě stanovené termíny pro snižování podílu biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Cílem nového zákona je vytvořit podmínky, které „umožní naplnit požadavky evropských právních předpisů, hlavně pokud jde o nakládání s odpady (největším problémem je skládkování komunálního odpadu; podporována má být výstavba zařízení na energetické využití komunálního odpadu)“.12 Tento zákon by měl být podle legislativního plánu vlády vládě předložen ke schválení v květnu 2013 a účinnost zákona se předpokládá od března příštího roku.13

1.2 Vymezení pojmů Odpad Odpad je definován v zákoně č. 185/2001 Sb, o odpadech. Podle této definice je odpadem „každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.“14

10 11 12 13

Zákon č. 185/2001 Sb., § 4 odst. 1 písm. w) a x) Zákon č. 185/2001 Sb., § 10 odst. 1 Vláda České republiky, Tisková zpráva z 6. 2. 2013 Vláda České republiky, Plán legislativních prací vlády na rok 2013 (aktualizované znění duben 2013), usnesení vlády č. 24 14 Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.,

10

Biologicky rozložitelný odpad (BRO) (bioodpad) Za biologicky rozložitelný odpad je podle Kotoulové považován jakýkoliv odpad, „který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu mikroorganismy . Jsou to zejména odpady ze zemědělství, lesnictví a potravinářství, dále odpady z průmyslu papírenského a textilního, odpady ze zpracování dřeva, kůží a dalších výrob“. V dalším textu bude tento pojem užíván ve zjednodušené podobě jako „bioodpad“.15 Biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO) (komunální bioodpad) Kotoulová rovněž definuje biologicky rozložitelný komunální odpad. Ten patří rovněž do skupiny BRO, ale je i kvantitativně významnou skupinou tzv. směsných odpadů. Podíl těchto odpadů je v závislosti na oblasti kolem 40 %. BRKO má různorodé vlastnosti a proto je jeho sběr, zpracování a odstraňování problematické. Má i negativní vliv na životní prostředí. Jde zejména o tvorbu skleníkových plynů (metanu a CO 2) a kyselých výluhů (slabé organické kyseliny) při hydrologických procesech. Životní prostředí může výrazně ovlivnit i způsob nakládání s nimi, a to jak pozitivně, tak negativně. Biologicky rozložitelným komunálním odpadem se tedy rozumí „biologicky rozložitelný odpad obsažený v komunálním odpadu a v odpadu podobném komunálnímu“.16 Pojem bude nadále užíván ve zjednodušené podobě jako „komunální bioodpad“. Komunální odpad Komunálním odpadem v souladu s § 4 zákona o odpadech, je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Podle Kotoulové komunální odpad zahrnuje: tuhý komunální odpad, domovní odpad, objemný odpad apod. Jedná se o odpad, který není separován, nebo ho již dále separovat nelze. Složkou komunálního odpadu je Biologicky Rozložitelný (Komunální) Odpad ve zkratce BRKO nebo BRO.17 V Katalogu odpadů (vyhláška MŽP č.381/2001 Sb.) je komunální odpad zařazen ve skupině 20.

15 Kotoulová, Z., 2001 (str.8) 16 Ibid., (str. 9) 17 Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.,

11

Odpad podobný komunálnímu odpadu Za odpad podobný komunálnímu je považován odpad z činnosti právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání, který je zařazen podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu ve skupině 20. Jedná se o odpad, který vzniká v procesu spotřeby v obchodech, kancelářích, úřadech a institucích a který je podobné povahy a složení jako komunální odpad.18 Domovní odpad Domovním odpadem je odpad vznikající v domácnostech jako spotřební odpad jejich obyvatel. Domovní odpad je součástí komunálního odpadu.19 Objemný odpad Za objemný odpad je považován takový komunální odpad, který vzhledem k jeho rozměrům a nebo hmotnosti nelze odkládat do sběrných nádob (případně sběrných pytlů) určených pro pravidelný sběr směsného komunálního odpadu.20 Směsný komunální odpad (zbytkový komunální odpad) Směsným komunálním odpadem je směs druhů komunálního odpadu, která zůstává po oddělení využitelných a nebezpečných složek (druhů) komunálního odpadu nebo, ze které nebyly tyto složky (druhy) vůbec odděleny. Užíván je také pojem ,,zbytkový“ komunální odpad.21 Digestát (produkt vyhnívání) Digestát je naproti tomu „tuhá, nerozložená frakce, která je výsledkem anaerobního vyhnívání biologicky rozložitelných odpadů a která je před aplikací na půdu upravována na kompost.“22 Bioplyn Další produkt vyhnívání je bioplyn což „je směs metanu, oxidu uhličitého, dusíku, 18 19 20 21 22

Kotoulová, loc. cit., (str. 8) Ibid. Ibid. Ibid., (str. 9) Ibid.

12

vodíku a dalších plynů, vzniklá anaerobním vyhníváním biologicky rozložitelných odpadů, která je schopná hoření.“23 Kompost Dalším důležitým termínem z hlediska této práce je kompost. Kompost je podle Kotoulové „stabilizovaná, nepáchnoucí, hnědá až černá homogenní hmota, drobtovité až hrudkovité struktury, vzniklá aerobním biologickým zráním rozložitelných odpadů, bohatá na humusové látky a rostlinné živiny.“24 Zelený kompost Zeleným kompostem se rozumí substrát vzniklý kompostováním rostlinných zbytků.25 Vermikompost Jedním z možných způsobů kompostování je vermikompostování, tím se rozumí kompostování biologicky rozložitelných odpadů za pomocí žížal. Domácí a komunitní kompostování Dále je zde třeba zmínit termíny domácí kompostování a komunitní kompostování. Domácím kompostováním se rozumí kompostování biologicky rozložitelných odpadů a používání kompostu v zahradách u soukromých domů. Komunitním kompostováním se rozumí kompostování biologicky rozložitelných odpadů určité komunity (zahrádkářské kolonie, školy, sídliště) a následné zpracování na zelený kompost, který se použije převážně komunitou.26

Oddělený sběr V přehledu termínů nelze opomenout oddělený sběr. „Odděleným sběrem se rozumí sběr biologicky rozložitelných odpadů odděleně od ostatních druh odpadů metodou, která předchází smísení různých frakcí a složek odpadů a jejich kontaminaci.“27 23 24 25 26 27

Kotoulová, loc. cit., (str. 9) Ibid. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., Kotoulová, loc. cit., (str. 9) Ibid. (str. 10)

13

Mechanicko biologická úprava Ještě je potřeba se zmínit o mechanicko biologické úpravě kterou se rozumí úprava zbytkového komunálního odpadu, netříděných nebo jiných biologicky rozložitelných odpadů nevhodných ke kompostování nebo pro anaerobní rozklad s cílem stabilizovat a snížit objem odpadů.28 Veřejná zeleň Posledním termínem, který je zde třeba zmínit je veřejná zeleň. Veřejnou zelení se rozumí parky, lesoparky, sportoviště, dětská hřiště a veřejně přístupné travnaté plochy v intravilánu obce.29

2 ZDROJE BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝCH ODPADŮ Nejvíce organických odpadů v ČR vzniká v zemědělství při pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat. Dalším významným zdrojem odpadů je průmysl zejména potravinářský a také průmyslové zpracováni odpadních vod.30 Mimo těchto zdrojů se BRO získává odděleným sběrem z komunálního odpadu který je jeho nedílnou součástí. Zdroje BRO se podle přílohy č. 1, vyhlášky č. 341/2008 Sb., dělí do několika okruhů: třída odpadů 02: odpady z prvovýroby v zemědělství, zahradnictví, myslivosti, rybářství s výroby a zpracování potravin, třída odpadů 03: odpady ze zpracování dřeva a výroby desek, nábytku, celulózy, papíru a lepenky, třída odpadů 04: odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu, třída odpadů 15: odpadní obaly, absorpční činidla, čisticí tkaniny, filtrační materiály a ochranné oděvy jinak neurčené, třída odpadů 17: stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst), 28 Kotoulová, loc. cit., (str. 10) 29 Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., 30 Tesařová, M., 2010

14

třída odpadů 19: odpady ze zařízení na zpracování (využívání a odstraňování) odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištění těchto vod mimo místo jejich vzniku a výroby vody pro spotřebu lidí a vody pro průmyslové účely, třída odpadů 20: komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů), včetně složek z odděleného sběru.31

2.1 Odpady ze zemědělské činnosti Mezi odpady ze zemědělské činnosti patří: odpad z rostlinné výroby který je velmi vhodný pro kompostování, odpad živočišného původu především chlévský hnůj se taktéž uplatní pro kompostování, proto že mají optimální poměr C:N. Odpady z rostlinné výroby Mezi odpady z rostlinné výroby patří sláma, bramborová nať, řepný chrást, silážní šťávy, znehodnocená krmiva (zelená píce, seno, siláže, senáže), nadzemní hmota plodin na semeno po chemickém ošetření - desikaci (jeteloviny, luskoviny, olejniny - řepka) aj. Ve většině případů jsou odpady z rostlinné výroby významným zdrojem organických látek a minerálních živin. Mezi nejčastější způsoby jejich využití patří zkrmování hospodářskými zvířaty, silážování, přímé hnojení zemědělských plodin ve formě zaorání a kompostování. Pro kompostování bude vždy důležitá především úprava, tj. drcení nebo řezání s cílem dosažení potřebné homogenity zakládky.32

Odpady živočišného původu K nejdůležitějším biologicky rozložitelným odpadům (BRO) ze živočišné výroby patří chlévská mrva (chlévský hnůj), močůvka, kejda a hnojůvka. V místě jejich vzniku se však o odpad nejedná. Jejich význam pro kompostování spočívá v tom, že obsahují cenné organické látky (celulózu, hemicelulózu, lignin, sacharidy, aminokyseliny, bílkoviny, auxiny, apod.), minerální živiny (N, P, K, Ca, Mg a mikroelementy), 31 Příloha č. 1 k vyhlášce 341/2008 Sb. 32 Zemánek, P., 2010 (str. 9)

15

mikroorganismy a růstové látky. Jsou tak zdrojem látek pro tvorbu půdního humusu a zvyšování zásoby živin v půdě a tím se významně podílí na tvorbě půdní úrodnosti. Při správném ošetřování, skladování a dodržení všech aplikačních zásad je lze současně označovat jako stájová hnojiva. Jejich použití v kompostové zakládce vždy znamená obohacení mikrobiální činnosti. V řadě případů se bez nich s ohledem na požadavek optimálního poměru C:N neobejdeme.33

2.2 Odpady z potravinářského průmyslu Odpady z potravinářského průmyslu vznikají tak, že část potravinářských výrobků se stává odpadem zejména z důvodu nesplnění hygienických požadavků. Jedná se zejména o rostlinné a živočišné polotovary nebo produkty s vysokým obsahem těžkých kovů, reziduí pesticidů, PCB, mykotoxinů, choroboplodných zárodků, parazitů apod. Využívání druhotných surovin a odpadů z potravinářského průmyslu má svá specifika daná atypičností provozů, proměnlivostí surovin, sezónností výroby, širokým spektrem výrobků a jejich častou obměnou. Dalším specifickým znakem tohoto odvětví je zpracování většinou nákladně produkovaných surovin, často rychle se kazících (maso, mléko, zelenina, tuky aj.). Potravinářský průmysl produkuje v převážné míře kapalné odpady, obsahující téměř vždy organické látky, které jsou většinou netoxické a dobře biologicky rozložitelné. Odpady z potravinářského průmyslu se nejčastěji využívají ke krmení nebo hnojení. Jejich využití jako zdroje energie je nákladné, a proto méně časté.34

2.3 Kaly z čistíren odpadních vod Dalším zdrojem BRO jsou kaly z čistíren odpadních vod. Podle definice Ministerstva životního prostředí je kal: „Kal je nevyhnutelným odpadem při čištění odpadních vod. Zpracování těchto vod je navrženo tak, aby odstraňovalo nežádoucí složky z vody a koncentrovalo je do objemově nevýznamného vedlejšího produktu - kalu. Kal může také obsahovat přebytečnou biomasu z 33 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 9) 34 Ibid (str. 11)

16

biologického čištění. Cílem úpravy kalů je zabránit nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví. Koncentrace prospěšných i znečišťujících složek v kalu (a zdravotní rizika s nimi spojená) závisí na počáteční kvalitě odpadní vody a na úrovni požadované technologie, která zaručí dosažení kvalitativních požadavků na vyčištěnou odpadní vodu.“ „Ukládání kalů na skládky je v ČR zakázáno. Produkci kalů nelze zabránit, pouze lze výběrem technologie zmenšit jeho množství.“ „Legislativně je problematika kalů upravena vyhláškou 382/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě.“35

Stabilizované kaly z čistíren odpadních vod se mohou použít do zakládek kompostů za podmínek, že obsah těžkých kovů a nežádoucích reziduí se nachází v přípustných limitech.

2.4 Odpady z lesnictví K nejvýznamnějším bioodpadům z lesnictví ke kompostování patří listí a jehličí z dřevin, drcená klest, dřevní štěpka, kůra, piliny a hobliny. Tyto bioodpady jsou vhodné hlavně pro svou dobrou nasákavost. K těmto materiálům se dobře přidává např.: močůvka, hnojůvka atd.36

2.5 Zahradnické odpady Dalším zdrojem kompostovatelného bioodpadu jsou zahradnické odpady. Sem patří: odpad ze zeleniny, listí, odpad z ovocných sadů a vinic, zahradnický odpad z komunální sféry a odpad ze separovaných sběrů BRKO. Odpady ze zeleniny Při pěstování zeleniny, zejména při jejím finálním zpracování (třídění, čištění, balení) vzniká značné množství biologických odpadů, stejně jako při jejím dalším zpracováni (sušení, mražení, konzervace). Tyto odpady zůstávají po sklizni většinou na 35 Ministerstvo životního prostředí Kaly z čistíren odpadních vod 36 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 20)

17

povrchu pozemku, kde se běžně zaorávají. Pokud tento bioodpad vzniká při finálním dočištění na zpracovatelské lince, pak má smysl tento bioodpad dále zpracovávat například kompostováním.37 Listí Listí je tradiční odpad, který s nejvíce používá ke kompostování. Ideální příprava pro kompostovací zakládku představuje smíchání podrceného listí z více druhů dřevin. Listí z některých druhů dřevin se hůře rozkládá. K nim patří například listy ořešáku, dubu, jírovce, topolu, břízy a akátu.38 Proto se pro kompostování používá jen v malém množství. BRO z ovocných sadů a vinic Podrcené větve a réví jsou také vhodným materiálem ke kompostování. K tomuto odpadu je možné přičíst i výlisky z hroznů (matoliny) nebo jiného ovoce.39 Pro účely této práce mají největší význam tyto zdroje bioodpadů:

produkce

zahradnických bioodpadů v komunální sféře a bioodpad ze separovaných sběrů

2.6 Produkce zahradnických bioodpadů v komunální sféře Významným zdrojem BRO je komunální sféra, kde vzniká množství organických odpadů z údržby stromů, keřů, travnatých ploch, zahrádek a květinových záhonů. Dřevní hmota vznikající v komunální sféře z údržby stromů a keřů představuje svými vlastnostmi a objemem produkce velmi různorodý materiál, který pochází především z veřejných prostranství, např. zahrad, parků, alejí, stromořadí apod., ale také při údržbě soukromých pozemků podobné povahy. BRO ze zemědělsky nevyužívaných ploch (přírodě blízkých společenstev) Z obecně známých příčin postupně v krajině narůstá velikost neobhospodařovaných 37 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 12) 38 Ibid. (str. 14) 39 Ibid. (str. 14-16)

18

ploch. Tyto plochy jsou sice většinou vykazovány jako orná půda nebo jako travní porosty, ale nemají zabezpečenu základní údržbu. V rámci možností jsou udržovány pomocí standardních strojů. Velmi často jsou tyto plochy součástí komunálních ploch nebo alespoň podléhají komunální údržbě. BRO z údržby trávníkových ploch Celkové množství tohoto vcelku problematického materiálu roste souběžně se zvyšujícími se plochami intenzívně ošetřovaných trávníků. Podle stupně intenzity se travní porosty sečou 3-20krát za sezónu a stále roste počet žacích strojů vybavených sběracím košem. Čerstvá posečená tráva se tak stává nežádoucím odpadem. BRO z ostatních okrasných ploch Ve venkovských sídlech a na okrajích městské zástavby vznikají BRO při údržbě dalších okrasných ploch, které zahrnují předzahrádky a zahrádky, záhony květin, občasnou údržbu vyžadují ruderální plochy.40

2.7 Bioodpad ze separovaných sběrů (BRKO) Pod pojmem BRKO se rozumí: biologicky rozložitelný odpad obsažený v komunálním odpadu. Pokud se tento bioodpad nevhodí do směsného komunálního odpadu, ale do předem připravených nádob na bioodpad, hovoříme o separovaném BRKO. Vytříděním materiálů biologického původu snížíme toxicitu zbytkového odpadu. Tímto odstraněním biologického materiálu se sníží i produkce organických kyselin na skládce. Tyto organické kyseliny rozpouštějí těžké kovy obsažené v odpadu a jsou příčinou jejich vyluhování. Právě organický materiál na skládce způsobuje mnohé z ekologických problémů spojených se skládkováním. Více jak 40 % odpadu z domácností tvoří biologicky rozložitelný odpad. Při úplném odstranění organických látek v kombinaci a vytřídění suchých materiálů k další recyklaci se podstatně sníží objem, hmotnost i zápach zbytkového odpadu. Dohromady tyto odpady mohou 40 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 17-20)

19

představovat 70 - 80 % z celkového domovního odpadu. Organický odpad však nemusí způsobovat problémy, pokud bude vhodně využit k získání užitečných surovin, které mají tržní i ekologickou hodnotu.41 BRO lze získávat buď vytříděním ze směsného komunálního odpadu (BRKO), nebo využitím odděleného sběru. Třídění BRO ze směsného komunálního odpadu má několik nevýhod. První nevýhodou je zvýšená ekonomická náročnost, a druhou pak riziko jeho znečištění (např. ropnými produkty, rezidui chemických látek, popř. těžkých kovů). Nyní se dosahuje nejlepších výsledků při použití systému odděleného sběru a svozu bioodpadu.42

3 SYSTÉMY ORGANIZACE SBĚRU BIOODPADU

3.1 Oddělený sběr BRKO Dosažení kvalitního produktu z odděleného sběru BRKO závisí na kvalitě vstupní suroviny. Použitím bioodpadů které byly získány mechanickou úpravou směsného komunálního odpadu představuje výrazné riziko pro kompostování, protože výsledný produkt z tohoto kompostování může být kontaminovaný použitou vstupní surovinou. Pro kompostování je nejvhodnější BRKO získaný odděleným sběrem. Kvalita, čistota a množství získaného BRKO při sběru od občanů je závislá především na použitém systému sběru, jeho provozu, způsobu a organizaci. Zároveň tento použitý systém sběru a organizace ovlivňuje požadavky na technické vybavení pro úpravu sebraného bioodpadu při jeho následném zpracování. Zavedení odděleného sběru BRKO je spojeno s následujícími požadavky: - zhodnocením místních podmínek pro sběr (druhy zástavby), - znalostmi o množství a místech produkce BRKO na území obce, 41 Kropáček, I., 2003 (str.4) 42 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 35)

20

- co nejširší účastí občanů zapojených do sběru BRKO, - zkušebním zavedením odděleného sběru BRKO, - pravidelným prováděním hodnocení činnosti a kvality sběru a jeho optimalizace, - analýzou nákladů sběru.43 Podle těchto kritérií je třeba rozhodnout o způsobu sběru bioodpadu. Systémy odděleného sběru Systémy odděleného sběru BRKO se dělí podle několika hledisek: l. Podle druhu odpadu na: - pouze zahradní odpad, - pouze veřejná zeleň, - pouze kuchyňský odpad, - zahradní + kuchyňský odpad, - zahradní + veřejná zeleň, - zahradní+ veřejná zeleň + kuchyňský odpad. 2. Podle technického zabezpečení na odpad sbíraný do: - velkoobjemových kontejnerů (VOK), - sběrných nádob na odpad (objem 120, 240, 700, 1100 litru …), - sběrných nádob upravených pro sběr BRKO (objem 120, 240 litru), - do pytlů, - beznádobovým způsobem. 3. Podle organizačního hlediska na: - donáškový způsob sběru (prostřednictvím sběrných dvorů (SD), volně přístupných stanovišť, beznádobový systém), - odvozový způsob sběru (sběrné nádoby, pytle). Společný oddělený sběr zahradních a kuchyňských odpadů není vhodný, protože četnost intervalu svozu těchto odpadů je rozdílná, a také s ohledem na legislativní podmínky, které upravují nakládání s kuchyňským odpadem. Zahradní odpad a odpad z veřejné zeleně je možno odvážet v intervalu 1krát za 14 dní i delším, kuchyňský odpad je nutno sbírat i 3x týdně. Pro kompostování je nutné kuchyňský odpad hygienizovat v zakrytých halách nebo bioreaktorech.44 43 Altman, V., Mimra, M., 2012 (str. 8) 44 Ibid. (str. 9)

21

Donáškový způsob sběru se provádí tak, že se určí místo kam se má bioodpad donést (dovést) . Nádoby nebo místo na uložení bioodpadu jsou ve větší vzdálenosti od místa vzniku odpadu. Udává se, že je to více jak 50 metrů. Tento donáškový způsob sběru se převážně uplatňuje při údržbě veřejné zeleně. Většinou se tento odpad přiváží přímo do sběrných dvorů. Pokud jsou donáškové vzdálenosti do sběrných dvorů příliš vysoké, hlavně v rozptýlené zástavbě, tak se zřizují stálá sběrná místa s kontejnery. Jiná varianta je, že se po předběžném vyhlášení přistaví na předem určené místo velkoobjemový kontejner (v praxi se k tomuto kontejneru přidělí nějaká hlídka, například člen městské policie, která zabrání vhazování nežádoucích odpadů). Zemánek (2010) uvádí, že: „při zavedení stálých sběrných míst klesne znečišťování a tvorba černých skládek. Tento způsob je také nejvhodnější pro profesionálně prováděnou údržbu veřejné zeleně“.45 Odvozový způsob sběru se vyznačuje použitím menších nádob o objemech 120 a 240 litrů, ale hlavně uplatněním krátkých vzdáleností, nepřevyšujících 50 metrů od místa vzniku odpadu. Nejvhodnější je umístění nádob do blízkosti vchodů do obytných objektů, nebo na vytipované místo. Toto řešení dosahuje nejvyšší účinnosti při sběru bioodpadu, je však ekonomicky náročnější než donáškový systém. Odvozový způsob sběru se uplatňuje, pokud je v závislosti na druhu zástavby společně sbírán odpad ze zeleně a kuchyňský bioodpad z domácností do sběrných nádob o objemu 120 a 240 litrů přistavených v blízkosti vchodů do obytných budov. Dosahuje se zde nejvyšší účinnosti sběru, ale současně je tento způsob nákladnější než donáškový sběr. Sběr bioodpadu z domácností je velmi variabilní, a je určen zejména typem zástavby (venkovská, městská), složením populace, stupněm občanské vybavenosti, infrastrukturou a přístupností pro techniku. Sbírat bioodpad z domácností v městských centrech a na sídlištích není vhodné pro potíže s logistikou sběru a pro vysokou míru nežádoucích příměsí. Cyklus sběru BRO z domácností by měl být v souladu s odvozem směsného komunálního odpadu. V letních měsících by ale s ohledem na hygienická hlediska neměl překročit jeden týden, zatímco v zimním období může být prodloužen i na 2 týdny.46 Při určování celého systému sběru a svozu BRO se postupuje podle těchto kroků: 45 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 35) 46 Ibid. (str. 36)

22

- volba sběrného systému, - určení sběrných míst, - stanovení typu a počtu sběrných nádob, - volba svozového vozidla a stanovení intervalu svozu, - návrh svozových tras a jejich optimalizace a - zpracování harmonogramu svozu pro jednotlivá vozidla. Dále je nutno přihlížet k těmto problémům: - zápach v okolí nádob a při nakládce, - namáhavost při ruční manipulaci s nádobami a - přítomnost vody v nádobě. Některé

problémy

je

možné

vyřešit

vhodnými

typy

nádob,

například

„compostainer“. Jedná se o plastovou nádobu s vnitřním žebrováním a otvory ve víku a stěnách nádoby. Tím je zajištěn přívod kyslíku k odpadu a nedochází zde k hnilobným procesům. Nad dnem nádoby je mřížka, která umožňuje kondenzaci vody na dně nádoby.47 Určení způsobu sběru bioodpadu záleží na technickém a organizačním hledisku. Odpady ze zeleně se shromažďují převážně donáškovým způsobem na určená místa, ale bioodpad z domácností je získáván odvozovým způsobem pomocí maloobjemových nádob. Pro separovaný sběr bioodpadu se také poměrně dobře osvědčuje použití sběrných pylů. Tyto pytle jsou po naplnění uloženy k okraji chodníku a poté sbírány do svozového automobilu. V tomto případě sběru si je nutné uvědomit, že je zvýšena pracnost při manipulaci s tímto odpadem z důvodu vyprazdňování pytlů. Tato pracnost se může snížit při použití pytlů z biologicky rozložitelných plastů, kdy se pytel i s obsahem rozdrtí výkoným drtičem.48 Altmann a Mimra (2012) uvádějí, že: „Při sběru BRKO do plastových pytlů je nutné interval svozu co nejvíce zkrátit. V provozních podmínkách, při tomto způsobu sběru, zatím nedocházelo k dobrým výsledkům. Při sběru do biodegradabilních pytlů je nutno stejně pořídit sběrné nádoby, nebo kontejnery, do kterých se tyto pytle (nebo malé sáčky) budou odkládat.“49

47 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 36) 48 Ibid. (str. 37) 49 Altmann, V., Mimra, M., loc. cit., (str.16)

23

Kvalita separovaného sběru Pro dobrou kvalitu sbíraných bioodpadů je důležitý co nejmenší podíl nežádoucích příměsí. Z toho důvodu je velmi důležitá komunikace s původci těchto odpadů, a to především ve formě osvěty při zavádění separovaného sběru a to tak, aby oslovila v dané lokalitě co největší možný počet obyvatel. Zároveň tato kampaň může zahrnovat roznášení letáků a příruček do schránek. Současně je dobrá důsledná kontrola kvality obsahu sběrných nádob s vysvětlením, co do sběrných nádob patří a co nepatří. Pokud se vyskytnou závady v obsahu nádob a známe původce těchto závad, můžeme zpětně působit na tyto původce závad (finanční sankce, vyřazení ze sběrné trasy apod.). Zkušenosti z praxe ukazují, že u maloobjemových nádob je na počátku zavedení sběru dobrá kvalita, která se postupně zhoršuje. U velkoobjemových kontejnerů je trend opačný. Nejvyšší kvality odděleně sbíraného BRO se dosahuje na sběrných dvorech pod dohledem obsluhy. Předcházet znečištění separovaných bioodpadů lze také tak, že se na žádost občanů rozmístí na vybraná místa nádoby krátkodobě a navíc se provádí kontrola obsahu.50 Aby obyvatelé měli snazší orientaci v tom, co mají ukládat do sběrných nádob, je potřeba zajistit, aby tyto nádoby byli lehce a výrazně rozlišitelné.

Dále je nutné

srozumitelným způsobem vyznačit, co do těchto nádob lze ukládat a co je zakázané. K zajištění co největšího množství odděleného sběru BRKO je nutné, aby všichni obyvatelé dané lokality měli vytvořeny podmínky na oddělený sběr BRKO, aby jej mohli podle potřeby odevzdat na určených místech (sběrné nádoby, sběrné dvory, mobilní sběry apod.).51 Hlavními zásadami pro účinný sběr BRKO jsou: 1. občané musí mít větší časový prostor, než se naučí tento odpad třídit (lze umožnit zavedením tzv. pilotních projektů); 2. za optimální variantu je považován odvoz BRKO v intervalu maximálně 1krát za 14 dní; 3. pro výrobu kvalitních kompostů je vhodný pouze kvalitní biologicky rozložitelný komunální odpad, který lze získat pouze správně nastaveným systémem jeho separovaného sběru, který je všem občanům přístupný.52 50 Zemánek, 2010, loc. cit., (str. 37) 51 Altmann , V., Mimra, M., loc. cit., (str.16) 52 Ibid.(str.16)

24

3.2 Technické prostředky pro separovaný sběr BRKO Technickými prostředky pro separovaný sběr BRKO se zabývají Altmann a Mimra. Podle nich výběr nádob a technických prostředků pro sběr separovaného BRKO závisí na systému jeho sběru. Pro donáškový systém je například nutné umožnit uložení odpadu na sběrných místech do volně přístupných vhodných nádob. (např. 700 litrové kontejnery, nebo různé velkoobjemové kontejnery VOK). Tento systém se uplatňuje více při sběru odpadu ze zeleně. Takto shromážděné odpady jsou sváženy na místo zpracování, tj. především na kompostárnu. Nádobový sběr má tu výhodu že se tyto nádoby mohou vícenásobně použít a při pravidelných intervalech vyprazdňování zůstávají stále na svých stanovištích připraveny k použití. Vzhledem k ekonomické efektivitě a intenzitě odvozu se volí velikost jednotlivých sběrných nádob.53 Ve sběrných dvorech se nejčastěji používají otevřené velkoobjemové kontejnery o objemech 9-18 m3. Tyto kontejnery jsou vyprazdňovány výměnným způsobem a to tak, že prázdný kontejner se doveze a plný se odveze. Velkoobjemové kontejnery se přistavují i tam, kde je velký výskyt biologicky rozložitelných odpadů (hřiště, hřbitovy apod.). Nevýhodou bývá větší množství příměsí (tzn. ostatních druhů odpadů ), které snižují využitelnost vytříděného biologicky rozložitelného odpadu při jeho následném zpracování. Pro sběr separovaného BRKO v těsné blízkosti zástavby se používají plastové speciální odvětrávané sběrné nádoby tzv. „Compostainer“. Možnou alternativou nádobového sběru při sběru separovaného BRKO je sběr pytlový. Nejčastěji jsou používány pytle plastové nebo jutové, které slouží ke shromáždění odpadu a jeho rychlému odvezení. Pytlový odvozový sběr od okraje chodníku je pro občany pohodlná služba. Je to jednodušší pro manipulaci, protože odpadá přesýpání nádob do svozového automobilu. Nevýhoda je v tom, že se v kompostárně musí pytle vysypat. Tato nevýhoda se dá odstranit tím, že se použijí pytle z biodegradabilního plastu. V tomto případě se pytle i s obsahem jen podrtí a zrovna uloží na kompost. I tak je vhodné pytle otevřít pro kontrolu obsahu na nežádoucí příměsi. 53 Altmann , V., Mimra, M., loc. cit., (str.10)

25

Ještě je nutné zmínit tak zvaný beznádobový systém sběru separovaného BRKO. Tento systém se zavádí v obcích nebo lokalitách s malým počtem obyvatel, případně v místech se zvýšenou produkcí BRKO (zahrádkářské kolonie apod.), nebo v místech s velkou vzdáleností od místa, kde se tento odpad zpracovává a pravidelný svoz by byl neekonomický. V těchto případech se bioodpad ukládá na hromady. Tato místa poté objíždí obslužné vozidlo a pomocí ruky s drapákem nakládá tento bioodpad do kontejneru, který je na vozidle umístěn. V těchto případech však hrozí vznik černých skládek, hlavně z důvodu nepravidelného svozu a nezabezpečeného území.54

4 MOŽNOSTI VYUŽITÍ BRO

4.1 Hierarchie způsobů nakládání s bioodpady

Podle Slejšky a Habarta (2002) by se mělo využití bioodpadů také řídit hierarchií způsobů nakládání s odpady, podobně jako u jiných druhů odpadů, a to v tomto sestupném pořadí: minimalizace, materiálová recyklace s produkcí energie, materiálová recyklace bez produkce energie, energetické využívání a skládkování. Všechny tyto technologie by se měly přednostně zaměřovat na bioodpady tříděné přímo u zdroje vniku odpadů. Minimalizace. Pod pojmem minimalizace u biodegradabilních odpadů je možné chápat podporu domovního kompostování bioodpadů, znovupoužívání oděvů, šetrného využívání papíru, apod. Do této kategorie by se mělo zahrnout rovněž i zkrmování a výroba krmných směsí z hygienicky nezávadných odpadů z kuchyní (obvykle z jídelen, restaurací, apod.).

54 Altmann, V., Mimra, M., loc. cit., (str.12-13)

26

Materiálová recyklace s produkcí energie. Jedná se zejména o výrobu bioplynu (anaerobní digesci), v jejímž průběhu je produkován bioplyn. Tento hlavní produkt anaerobní digesce může být spalován v kogeneračních jednotkách za produkce tepla a elektřiny. Oproti například kompostárnám jsou bioplynové stanice investičně náročnější, ale praxe ukazuje, že i když se započítají vysoké vstupy do vybudování zařízení, vycházejí úsporněji s ohledem na produkci skleníkových plynů. Větší podpora na jejich výstavby by mohla přinést snížení emisí skleníkových plynů. Přesné zhodnocení tohoto potenciálu a potřebných nákladů by však vyžadovalo podrobný průzkum. Materiálová recyklace bez produkce energie. Asi pouze u papíru je možné hovořit o téměř čisté recyklaci. S trochou zjednodušení se do této kategorie může zahrnout i kompostování a výroba rekultivačních substrátů. Pro větší rozvoj kompostování zejména v oblasti komunálních a průmyslových biodegradabilních odpadů by bylo potřeba větší podpory nákupu kompostárenských linek schopných zajišťovat provoz několika kompostáren. Malé kompostárny bioodpadů z údržby městské zeleně nemají dostatek financí na nákup potřebného strojního vybavení a v případě, že by ke koupi došlo, tak by z daleka nebyly schopny využít kapacitu těchto strojů. Některé menší kompostárny tento problém řeší tak, že si potřebné strojní vybavení pronajímají z jiných kompostáren nebo přímo u firem, které tyto služby (na překopávání, drcení a pod.) nabízejí. Někdy z finančních důvodů dochází k problémům např. právě s odpady z údržby městské zeleně, které z důvodu nedostupnosti potřebné techniky se namísto kompostování dlouhodobě skladují, což vede k anaerobnímu procesu a k tvorbě metanu a zápachu. Energetické využívání. Energeticky se využívají např. dřevní odpad, sláma a k recyklaci nevhodný starý papír pro vytápění v kotelnách na biomasu či k výrobě fytopaliv (peletek, briket, ale i etanolu ze slámy či methylesteru řepkového oleje z odpadních rostlinných olejů a tuků). Skládkování. Od skládkování bioodpadů by mělo být postupně upouštěno. Pokud se bioodpady nedají ve výše uvedených případech nijak využít třeba z důvodů znečištění patogenními, nebo jinak nebezpečnými látkami, tak se tyto bioodpady spalují ve 27

spalovnách nebezpečných odpadů.55 Jiný pohled na nakládání s BRKO má Altmann (2010). Uvádí, že: „s biologicky rozložitelnými komunálními odpady je možno nakládat v podstatě dvěma základními způsoby: a) Odpad (jako materiál, surovinu) lze zpracovávat na zahradách rodinných domů, v zahrádkářských osadách apod. Jde o způsob domácího, případně komunitního kompostování. Tento odpad není nikde vykazován, jeho produkce nemůže být zvážena a podle zákona o odpadech vlastně jako „odpad“ neexistuje – vlastník nemá úmysl se jej zbavit. Jde svým způsobem o předcházení vzniku skutečného odpadu. b) Odpad (ale již ne jako materiál), je odkládán na vyhrazené místo (kontejner, sběrná nádoba, sběrný dvůr apod.). V tomto momentě je ale již navýšena produkce komunálního odpadu obce nebo města o množství hmoty, která vznikla pouze tím, že se vytvořilo místo na její sběr. Jde tedy o separovaný sběr BRKO, který lze provozovat jako systém buď odvozový (odvážecí,), nebo jako donáškový (přinášecí). Rozdíl v systémech je pouze ve vzdálenosti a umístění nádob na separovaný sběr.“56

4.2 Jednotlivé možnosti využití BRO

Biologicky rozložitelné odpady se dají využít například při anaerobní digesci to je výroba bioplynu, anaerobní fermentaci to je výroba etanolu a výrobě kompostu, případně vermikompostu.

Anaerobní digesce - výroba bioplynu Možnosti využití anaerobní digesce při zpracování bioodpadů: - anaerobní digesce je proces, který stabilizuje bioodpad, - produkuje kvalitní bioplynu, - vzniká produkt (zbytek po vyhnití), použitelný v zemědělství 55 Slejška, A., Habart, J., 2002 56 Altmann, V., 2010

28

- umožňuje kombinovat různé typy bioodpadů, (vytříděný komunální bioodpad je velmi vhodnou surovinou), - výhodou je možnost využít stávající zařízení ČOV, - určitou nevýhodou je vysoká závislost kvality všech produkovaných složek vyhnívání (bioplyn, digestát, odpadní voda) na kvalitě vstupní suroviny.57 Produktem anaerobní digesce je bioplyn a digestát: Bioplyn produkují mikroorganismy

během anaerobní digesce při rozkládání

organických materiálů, tento bioplyn se skládá

zejména z metanu CH 4 a oxidu

uhličitého CO2. Nezanedbatelnou složkou je obsah sulfanu H 2S, především tam, kde je tento bioplyn používán jako palivo pro kogenerační jednotky, které vyrábí elektrickou energii a teplo, nebo pro kotle na ohřev vody. Je silně korozivní a proto musí být z bioplynu odstraněn. Digestát je stabilní zbytek po anaerobní digesci který se skládá z mikrobiální hmoty a z nerozložených zbytků. Tento zbytek může být aplikován do půdy, nebo se přidává do kompostů.58 Tab.3: Složení bioplynu (převzato od Benešová, L. 2005) Metan

40-75 %

Oxid uhličitý

25-55 %

Vodní pára

0-10 %

Dusík

0-5 %

Kyslík

0-2 %

Vodík

0-1 %

Čpavek

0-1 %

Sulfan

0-1 %

Anaerobní digesce a její průběh Rozklad organických látek v anaerobním prostředí vyžaduje koordinovanou činnost několika typů mikrobiálních skupin. Tento rozklad probíhá ve čtyřech hlavních biochemických reakcích – hydrolýza, acidogeneze, acetogeneze a metanogeneze . 57 Benešová, L., 2005 (str. 39) 58 Ibid.

29

l) Hydrolýza (hydrogeneze) v tomto prvním stupni rozkladu dochází k hydrolytickému štěpení vysokomolekulárních látek jako jsou polysacharidy, proteiny, tuky, výsledkem jsou jednodušší nízkomolekulární látky (cukry, aminokyseliny, mastné kyseliny apod.) 2) V tomto druhém stupni navazuje acidogeneze na produkty hydrolýzy. Acidogenní bakterie

dále tyto produkty rozkládají za anaerobních podmínek na nižší mastné

kyseliny, především na kyselinu propionovou, máselnou, octovou a mléčnou a také na etanol, CO2 a H2. 3) Ve třetím stádiu acetogenezi se organické kyseliny z předchozího stupně přeměňují na kyselinu octovou CH3COOH, H2 a CO2 . 4) V posledním čtvrtém kroku - metanogenezi se z kyseliny octové tvoří metan (CH4) ,CO2, a další plyny H2, N2 atd. Ačkoli převažující roli procesu metanizace hrají bakterie, v počátečním stadiu fermentace se uplatní i jiné typy organismu - kvasinky, houby, bičíkovci, aj.59

Anaerobní fermentace - výroba bioetanolu Při této možnosti využití bioodpadů se zpracovávají odpady s vysokým procentem sacharidů, jako jsou zbytky po zpracování cukrové řepy, po zpracování brambor na škrob a podobně. Při výrobě etanolu dochází k přeměně sacharidů pomocí mikroorganismů na etanol. Výroba bioetanolu probíhá ve třech fázích: 1) V první fázi dojde k uvolnění sacharidů z rostlinných pletiv, 2) v druhé fázi probíhá mikrobiální fermentace sacharidů na etanol, 3) ve třetí fázi dojde k přípravě bezvodého etanolu. V první a druhé fázi probíhají mikrobiální aktivity. Proces rozštěpení polysacharidů na monosacharidy je katalyzován specifickými mikrobiálními hydrolytickými enzymy, většina z nich se získává biotechnologickými postupy. Ke štěpení škrobu jsou potřebné tyto enzymy celulázy (katalyzují štěpení celulózy), pektinázy (degradace pektinu) a amylázy. Pro následnou fermentaci sacharidů se používá různých druhů mikroorganizmů. 59 Benešová, loc. cit.

30

Jako třeba kvasinky Saccharomyces cerevisiae a Zymomonas mobills tyto velmi dobře zkvašují sacharózu a glukózu na etanol, ale nezkvašují cukry pentózy. Ke zkvašování pentóz se používají jiné rody kvasinek například Pichia, Candida nebo Pachysolen. Kvasinky pro fermentaci musí mít větší toleranci k vyšší koncentraci etanolu a vyšší teplotě (50° C). Enzymy potřebné k degradaci polysacharidů a enzymy zabezpečující fermentaci uvolněných sacharidů pro výrobu etanolu produkují některé druhy vláknitých hub rodů Fusarium, Monilia, Aspergillus a Trichoderma a taky bakterie rodu Clostridium. Teoreticky z 1 kg cukrů lze fermentací získat 0,65 litru etanolu.60

Kompostování Podle Zelené knihy EU je kompostování „nejobvyklejší možností biologického zpracování (v současnosti kolem 95 % biologického zpracování). Nejlépe se hodí pro zelený odpad a dřevní hmoty. Existují různé metody, z nichž „uzavřené metody“ jsou dražší, ale vyžadují méně prostoru, jsou rychlejší a přísnější z hlediska kontroly emisí z procesu (zápach, biologické aerosoly)“.61 Při procesu kompostování dochází k přeměně organických látek stejným způsobem jako v půdě, ale vhodnými zásahy ji lze technologicky ovládat. Pokud dokážeme ovládat a zabezpečit vhodné životní podmínky pro žádoucí mikroorganismy, potom můžeme říci, že je kompostování řízený proces, kterým lze získat humusové látky oproti polním podmínkám rychleji a produktivněji.62 Aby aerobní proces kompostovaní dobře a správně probíhal, potřebuje přívod vzduchu. Technologie založení kompostu musí umožnit výměnu plynů tak, aby ve směsi byl vždy dostatek čistého vzduchu a kyslíku. Toho se dá dosáhnout tak, že materiál musí být kyprý, porézní a nepřevlhčený. Za těchto podmínek bude kompostovací proces rychlý a efektivní. Principem

aerobního

kompostování

je

biodegradace

organické

hmoty

prostřednictvím účinku rozkladných procesů aerobních mikroorganismů. Ale není to čistě mikrobiální proces, je kombinovaný s některými dalšími reakcemi jako je oxidace, 60 Tesařová, M., 2010 61 Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii z roku 2008. 62 Kára, J., 2002

31

hydrolýza apod. Ani složení mikroflóry není konstantní a závisí na složení substrátu a stupni humifikace. Humifikaci převážně zabezpečují heterotrofní mikroorganismy, které rozkládají organické látky a část z nich oxidují až na CO 2 a H2O. Nejdříve se rozkládají jednoduché organické látky jako sacharidy, organické kyseliny a bílkoviny. Rozklad polysacharidů je pomalejší a začíná nejprve depolymerací. Nejpomaleji se rozkládá lignin protože je to velmi stabilní složka.63 V krátkém čase po založení kompostu dochází k vzestupu teplot uvnitř zakládky. Toto signalizuje, že jsou vhodné životní podmínky pro množení mikroorganismů. Tímto okamžikem začíná proces kompostování. Kompostování je kontinuální proces a proto se nedají přesně vymezit různé úseky tlení. Přesto se tlení rozděluje do tří fází:

Obr.1:Fáze kompostování (převzato od Tesařová, M. „et al“ 2010) 1) Fáze rozkladu Tato fáze trvá asi tři až čtyři týdny. Činností mikroorganismů teplota rychle stoupá a to podle výchozího materiálu na 50 - 70 °C. To je ukazatel, že mikroorganismy jsou v pořádku a kompostovací proces se rozeběhl. Tyto mikroorganismy, bakterie a houby 63 Zemánek, P., 2001 (str.4)

32

nejprve rozkládají lehce rozložitelné sloučeniny, jako jsou cukry, škroby a bílkoviny. Konečný produkt těchto rozkladů je voda, CO2, aminokyseliny, polysacharidy a další látky.

Tomuto procesu se také říká „mineralizace“. 64 V této fázi dochází vlivem

přeměny materiálu na vodu, CO2 a další plyny. Dále dochází ke zmenšení objemu materiálu až o 30%. Také došlo k hygienizaci kompostu. Kompost zatím nemá vlastnosti humusu a nedá se ještě aplikovat do půdy65 2) Fáze přeměny Probíhá od čtvrtého až do osmého popřípadě desátého týdne. Teplota začíná klesat zhruba až na 25 °C. Mineralizované živiny jsou zabudovány do "humusového komplexu". Kompost získává stejnoměrně hnědou barvu, drobtovitou strukturu a má lehkou vůni po lesní zemině. V tomto stádiu má nejlepší hnojařský účinek! 66 V této fázi se objem sníží o dalších 10 %. Ke konci této fáze se může kompost použít jako hnojivo.67 3) Fáze syntézy (zralosti) V této fázi kompost získává stále více zemitou strukturu. „Živý humus“ se přeměňuje na „trvalý humus“. Hnojařský účinek je slabší (živiny jsou pevněji vázány), účinnost humusu se však zvyšuje.68 Teplota klesá na hodnotu okolí. Kompost osidlují malí živočichové, žížaly a další organismy.69 K zajištění správného průběhu kompostování a dosažení kvalitního výsledného produktu je potřeba dodržovat technologické postupy a procesy. V prvé řadě se z materiálu který se má kompostovat případně odstraní nežádoucí příměsi. Druhým krokem je podrcení a promísení tohoto materiálu. Tak dosáhneme rovnoměrné homogenity a optimální velikosti částeček kompostovaného materiálu. V dalším kroku založíme zakládku kompostu a to podle zvolené technologie, například lichoběžníkové pásové hromady. Poté se připravené hromady pokropí vodou. Po určité době, kdy již 64 65 66 67 68 69

Kára, loc. cit. Zemánek, 2001, loc. cit., (str. 6) Kára, loc. cit. Zemánek, 2001, loc. cit., (str. 7) Kára, loc. cit. Zemánek, 2001, loc. cit., (str. 7)

33

mikroorganismy začnou rozkládat kompostovaný substrát, začneme s překopáváním hromad. Takto zajistíme dostatek kyslíku který je důležitý pro mikroorganismy. V létě při vysokých teplotách můžeme tyto hromady přikrývat fólií proti zabránění vysychání. Po dokončení kompostování se kompost proseje a tím ze získá výsledný produkt – kompost. Výsledný produkt kompostování „kompost“ nebo též „organické hnojivo“ by neměl mít úplně rozloženy všechny složky. Mělo by proběhnout tak zvané biologické stabilizování kompostu. V takto stabilizovaném kompostu již neprobíhají prudké biodegradační procesy a jsou zničeny patogenní organismy, semena plevelů a nedochází k hnilobným procesům. Takto biologicky stabilizovaný kompost můžeme zapravit do půdy bez toho, aniž by ohrožoval vodu, ovzduší a samotnou půdu.70

Vermikompostování – kompostování pomocí žížal V Japonsku na začátku sedmdesátých let (dvacátého století) se začalo zpracování zemědělských odpadů pomocí žížal, a tak se začal vyrábět vermikompost. K tomuto účelu se chovají žížaly a to především druh Eisenia fetida (žížala hnojní), známé u nás jako kalifornské žížaly. Tato technologie zpracování bioodpadů se rychle rozšířila i v USA a v Evropě. V České republice se začala tato technologie zpracování bioodpadu uplatňovat od roku 1985.71 Zajonc uvádí že:„Ekologická výhodnost likvidace odpadu žížalami a příznivé vlastnosti získaného produktu vyplývají z využití procesu, který už dávno uplatňuje příroda. Vznikal a vyvíjel se ve vzájemném vztahu mezi žížalami jako konzumenty a jejich potravou - rostlinnými zbytky, exkrementy zvířat a podobným materiálem. Vývoj tohoto procesu, probíhajícího v přírodě přes celé geologické období, vyústil do systému samoregulace jeho vnitřních vztahů a dokonalé vyváženosti a součinnosti v mezích celého ekosystému. Jeho význam v přírodě není jen v odstraňování nežádoucích odpadových látek, ale taky v tom, že se rostliny přizpůsobily k využití vznikajícího produktu, který plní základní požadavky jejich výživy. Hodnotíme-li technologii vermikompostování z hlediska ochrany životního prostředí a likvidace odpadů, konstatujeme, že zajišťuje tyto proměny: 70 Zemánek, 2001, loc. cit. 71 Kalina, M., 2004 (str. 42)

34

a) mění nepříznivé vlastnosti odpadů , které jsou zdrojem chemického a biologického znečištění životního prostředí (zápach, hnilobné procesy, líhnutí hmyzu a choroboplodných zárodků ); b) snižuje objem odpadu a jeho vlhkost; c) zlepšuje strukturu a manipulovatelnost substrátu; d) nezanechává zbytky znečišťující prostředí Z hlediska využití produktů vznikajících při vermikompostování získáme: a) vermikompost, produkt velmi ceněný z hlediska výživy rostlin, který je vhodný ke hnojení, přípravě speciálních zahradnických substrátů a zaručuje zvyšování produkce; b) žížaly použitelné při dalším zakládání kompostů, které můžou být které můžou být předmětem prodeje pro velko - a malo spotřebitele; c) žížaly jako živou potravu pro exotické ptactvo, teráriová

zvířata, akvarijní ryby i pro

rybářskou výrobu jako návnada při sportovním lovu a pod.; d) moučku ze sušených žížal jako bílkovinnou potravu pro zvířata, s vlastnostmi podobnými rybí moučce; e) žížaly jako surovinu pro farmaceutický a kosmetický průmysl.“ 72

Vlastnosti vermikompostu Ve srovnání s běžným kompostováním má kompostování s pomocí žížal mnoho výhod. Délka vlastního procesu kompostování se zkracuje o třetinu, zvyšuje se stupeň humifikace a také stoupá obsah humínových kyselin v produktu. Vermikompost jsou vlastně výkaly žížal, které vznikají při požírání a trávení kompostovaného substrátu. Velikost částic kompostu odpovídá velikosti průchodnosti zažívací soustavy červů. Struktura vermikompostu je složená z drobných válečkových útvarů, jejichž průměr je určen průměrem vyústění zažívacího systému žížal. Částice mají přibližně 0,5 ˟ 1,5 mm, což znamená, že materiál vermikompostu má poměrně velký povrch. Tím vzniká mnoho meziprostorů, které výrazně zvyšuje provzdušněnost kompostu. Taktéž má tento kompost vysokou vodní kapacitu. Vermikompost je homogenní a v jeho složení v porovnání s ostatními vermikomposty jsou jen malé rozdíly. 72 Zajonc, I., 1992 (str. 6)

35

Chemické proměny, které nastávají při vermikompostování, vedou především ke změnám v poměru uhlíku a dusíku. V substrátu před zpracováním je poměr C:N v hodnotě 22-25:1, ve vermikompostu je to 10:1. Minerální složení vermikompostu je zejména ovlivňováno působením biochemických pochodů mikroorganismů, ale i vlivem chemických procesů. Většina dusíku se přemění na dusičnany, které jsou lépe přístupné pro rostliny právě působením bakterií. Stejnou cestou se zvyšuje množství pro rostliny přístupného fosforu, draslíku a hořčíku, i když celkový obsah pro ně důležitých látek není vysoký (N – 1,5 až 4 %, P2O5 - 1,4 až 8 %, K2O - 0,6 až 2,5 %).73 Tab.1: Chemická analýza, obsah mikroorganismů a růstových regulátorů ve vermikompostu. (převzato od Zajonc, I. 1992) Obsah látek Voda

51-60 %

pH

6,5

C (celkový)

16,78 % suché hmotnosti

C (neorganický)

1,37

N (celkový)

1,63

N (-NO3)

0,4

P (celkový)

0,92

P (-PO4)

0,14

K (K2O)

1,16

Ca (celkový)

8,6

Ca (přijatelný)

0,14

Mg (celkový)

2,51

Mg (přijatelný)

0,45

Na

3,03

Fe

910,10 µg/1g suché hmotnosti (µg = mikrogram - 10-6 g)

Mn

218,4

Cu

7,2

B

0,35

Zn

68,3

73 Zajonc, loc. cit., (str. 49)

36

V kompostovacím procesu většinou klesá pH o 0,5 až 0,9 jednotek tak, že dosahuje hodnotu kolem 6,5 pH. Pokud bude ve vermikompostu obsah živin nevyrovnaný, jednoduše je doplníme přidáním nutných anorganických hnojiv. Zdánlivým problémem může být zvýšený obsah těžkých kovů ve vermikompostu oproti obsahu těžkých kovů v původním materiálu, ale je to dáno tím, že celkový objem kompostu se sníží a tyto kovy zůstávají v původním množství. I přesto, že žížaly mají schopnost kumulovat těžké kovy ve svém těle, se obsah těžkých kovů ve zpracovaném substrátu podstatně nesníží. Je tedy úměrný jejich obsahu v kompostovaném surovém materiálu. Pokud chceme ovlivnit množství těžkých kovů ve vermikompostu, musíme volit vhodné základní složky jako je například hnůj. Při kompostování domovního odpadu anebo splaškových kalů je vysoké riziko hromadění těchto kovů ve výsledném produktu. Ve vermikompostu jsou stejné druhy mikroorganismů jaké žijí v půdě, avšak ve střevu žížaly se jejich počet 10-1000 násobně zvětší, čímž je výsledný počet mikroorganismů ve vermikompostu podstatně vyšší než u klasického kompostu. Tyto organismy mají velký vliv na obnovu biologických činitelů v půdě, které jsou předpokladem přirozené obnovy půdní úrodnosti. Vermikompost obsahuje růstové látky (gibereliny, cytokininy, auxiny), a pokusně bylo prokázáno, že tyto látky podporují tvorbu kořenového systému a celkový vývoj rostliny. Při testech zakořeňování řízků se po použití vermikompostu zvýšilo procento zakořeněných jedinců z 20-50 % na 30-55 %. Pro pěstitelský substrát je vhodný poměr vermikompostu s rašelinou v poměru 3:1. Sazenice rostlin jsou často napadány houbovou nemocí fusariózou, ale při požití vermikompostu toto odpadá, protože neobsahuje zárodky této nemoci a tím odpadá sterilizace substrátu před jeho použitím. Kromě toho se použitím vermikompostu podstatně zvyšuje produkce květů, zrychluje se dozrávání plodin o 1-2 týdny a zvyšuje se 2-10 násobně obsah vitamínu C. Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze potvrdil zvýšení úrody kukuřice o 30 %. Přítomnost žížal ve vermikompostu potlačuje choroboplodné organismy. Počet zárodků druhu Salmonella enteritis - původce střevního onemocnění se v průběhu 4-28 dní snížil o 97,8-99 %, to bylo způsobeno zejména přítomností velkého počtu půdních bakterií.74

74 Zajonc, loc. cit., (str. 51-53)

37

Výběr a příprava substrátu Jako substrát na výrobu vermikompostu může být různý materiál, který má základní složku celulózu, a přitom obsahuje dostatek bílkovin, škrobovitých látek, tuků, vitamínů a minerálů. Tento materiál musí zajišťovat žížalám vhodné životní prostředí a současně dostatek potravy. Žížaly mají podobné nároky na potravu. Tak jako jiní živočichové, také ony potřebují bílkoviny, cukry, tuky a vitamíny. Část těchto složek potravy čerpají přímo z kompostovaného materiálu (zejména cukry a část bílkovin), avšak důležitou složkou jejich potravy jsou bakterie a prvoci, kteří jsou v tomto substrátu ve velkém množství zejména po dostatečném vyzrání. Důležitý je obsahu dusíku, který musí být ve vhodném množství (1 – 4 %). Obsah dusíku je důkazem dostatečné zásoby bílkovin nutných pro život, rozmnožování a růst žížal. Jeho vysoký obsah je nebezpečný, protože bílkoviny, ve kterých se nachází, rychle podléhají rozkladu a produkují pro červy jedovaté látky. Proto má být poměr C:N 15-25:1, optimálně 22:1. Přebytečný dusík upravíme přidáním celulózového materiálu (plevy, nakrátko nařezaná sláma, znehodnocené seno), naopak chybějící dusík dodáme například přidáním slepičího trusu. Nepříznivě působí vysoký obsah solí (nad 0,5 %), tu snížíme intensivním zavlažováním materiálu. Kyselost má být přibližně neutrální (pH 6,5-7,5). Materiál má mít 70-80 % vlhkost. Pro zakládání vermikompostu je vhodné kombinovat zvířecí výkaly a rostlinné odpady, čímž dosáhneme potřebné vyrovnání poměru uhlíku a dusíku ve směsi. Protože čerstvý materiál prochází fází zrání, kdy se vyvíjejí vysoké teploty, není přímo využitelný k založení vermikompostu. Proto tento materiál po klasické úpravě drcením a navlhčením necháme v pásových hromadách projít prvním stupněm kompostování při občasném překopání hromady. V této fázi dojde též k hygienizaci materiálu. Po ukončení první fáze kompostování a poklesu teploty je materiál připravený pro násadu žížal. Takto můžeme připravit různé kombinace surovin, jako například odpady z rostlinné výroby, potravinářského průmyslu, domovní odpad a pod. Jelikož násada žížal je finančně náročná, doporučujeme přesvědčit se o vhodnosti substrátu jednoduchým biologickým pokusem. Do nádoby o obsahu 2-3 litry dáme vzorek substrátu a přidáme 30-50 žížal. Po 24 hodinách zkontrolujeme stav červů. Pokud zůstali naživu a nejeví známky poškození, můžeme substrát bez obav použít. 38

Žížaly musí byt dobře pohyblivé, pružné, nesmí mít známky sesychání anebo povrchového poškození.75 Tab.2: Obsah živin v kompostu v % sušiny ( podle Kalina, M. 2004) Kompost

Vermikompost

Celkový dusík (N)

0,5-1,5

1,0-3,0

Celkový fosfor (P2O5)

0,1-0,8

0,2-3,0

Celkový draslík (K2O)

0,3-0,8

0,3-2,0

Vápník (CaO)

1,0-12,0

1,0-12,0

Hořčík (MgO)

0,2-3,3

0,3-3,3

Organická hmota

20-40

30-55

Poměr C:N

12-30:1

8-15:1

Hodnota pH

6,5

6,5

Nároky žížal na životní prostředí Odborníci se rozcházejí v názorech na teplotu vyhovující tomuto druhu. Žížala hnojní se dobře rozmnožuje a vyvíjí při teplotě 18-25 °C. Hraniční teplota jejího přežití je 35 °C pro maximum a 5 °C pro minimum. Když se teplota zvyšuje mezi 15 a 25 °C, stoupá rychlost přijímání potravy a zkrátí se čas vývoje mláďat. Zimní období u nás překonává žížala celkem dobře v silnějších vrstvách organických odpadů, kde se rozkladnými pochody udržuje teplota nad kritickým bodem. V létě je nebezpečí přehřátí a vysychání substrátu, tomu předcházíme zastíněním a zavlažováním. Žížala hnojní je vlhkomilný živočich a vydrží i několik dní ve vodě při dostatku kyslíku. Optimální vlhkost je 70-80 %, což představuje plné nasycení vodní kapacity substrátu. Vlhkost pod 60 % se projevuje zpomaleným růstem, dospíváním a poruchami v rozmnožování. Hodnota kyselosti substrátu má být 6,5-7,5 pH. Když je kyselost pod 5 nebo nad 9 pH, žížaly hynou po několika dnech. Žížaly potřebují dostatek kyslíku, proto musí být tento materiál dostatečně porézní s množstvím vzdušných prostor . Žížala hnojní vyžaduje nejméně 15 % obsah kyslíku v prostředí, koncentrace oxidu uhličitého může dosáhnout nejvýše 6 %. Žížaly jsou velmi 75 Zajonc, loc. cit., (str. 35)

39

citlivé na koncentraci čpavku a jeho sloučenin. Obsah čpavku nad 0,1 % je usmrcuje. Žížaly postupně zpracovávají materiál, ve kterém žijí a ten se mění na jejich exkrementy, pokud je těchto výkalů převaha je toto prostředí pro žížaly jedovaté, a proto se stěhují na jiná místa. Jestli takovou možnost nemají (při izolaci v chovných zařízeních), přestávají se rozmnožovat, snižuje se jejich hmotnost a nakonec hynou.76 Kompostování v polních podmínkách Kompostovací hromady jsou umístěny volně na betonové ploše, nebo na plastové fólii. Výška vrstvy nemá přesáhnout 60 cm pro zajištění dostatečného přívodu kyslíku. Šířka je určena užívanou mechanizací, nemá překročit 2 metry pro snazší manipulaci a kontrolu. Doporučuje se sběrná jímka na odtékající vodu, s níž se může zavlažovat substrát kompostu, nebo jiný zdroj vody pro zavlažování. Žížaly jsou aktivní při teplotách 10-15 °C, optimálně při 25 °C. Proto kompostovací proces probíhá v polních podmínkách asi 6 měsíců. V zimním období musíme zajistit

aby žížaly neuhynuli. Na podzim přidáme

dostatek čerstvého substrátu a hromady izolujeme slámou anebo podobným materiálem. V létě musíme dostatečně hromady kropit proti vysychání a případně můžeme hromady zakrývat rákosovými rohožemi, nebo jinými vzdušnými materiály (jutové tkaniny, plachty).77 Kontrola procesu kompostování V letním období se pro udržení vlhkosti 1-2krát týdně hromady kropí. Přebytečná voda musí mít možnost odtékat. Při zavlažování současně kontrolujeme teplotu a v případě překročení 25 °C zastiňujeme hromady a vydatně kropíme 2krát denně vodou. Žížaly vložené na povrch substrátu ho začnou konzumovat z hora dolů. Za nějaký čas se hromada teoreticky rozdělí na tři vrstvy. Horní vrstva je již zpracovaný substrát, vlastně již hotový vermikompost. Ve střední vrstvě právě probíhá zpracovávání substrátu žížalami. A v dolní vrstvě je ještě nezpracovaný substrát. Při zjištění že je horní vrstva silná 10-15 cm, můžeme tuto vrstvu odebrat. Tuto operaci můžeme provést dvakrát za dobu přeměny hromady. Nakonec zůstane vrstva 76 Zajonc, loc. cit., (str. 20) 77 Ibid. (str. 37)

40

silná 15 cm ve které jsou soustředěny žížaly. Tuto vrstvu opatrně přeneseme a použijeme ji jako násady pro založení další kompostovací hromady. Z různých důvodů můžou nastat nepříznivé změny životních podmínek, které se projeví tím, že žížaly začnou vylézat z hromad se snahou uniknout do okolí. Nyní musíme zjistit příčinu této nerovnováhy v životních podmínkách. Pokud je teplota a vlhkost v normálu, je s největší pravděpodobností narušena reakce substrátu (pH), nebo se rozložila nějaká složka za současného vzniku jedovatých produktů.78 Aplikace vermikompostu Vermikompost se doporučuje přidávat do půdních substrátů v poměru 15 – 20 %, nebo 200 – 300 g na m2. Pokojové rostliny se přihnojují tak, že se jednou za 3 měsíce přidá do květináče 3 – 5 lžic vermikompostu. Pro zalévání zeleniny se může použít výluh z vermikompostu a to v poměru 60 g vermikompostu na 1 litr vody. Směs rozmícháme necháme 24 hodil louhovat a pak s ním zaléváme. Při přesazování stromů dáváme 300 g vermikompostu ke kořenům stromku.79

5 SOUČASNÝ STAV NAKLÁDÁNÍ S ORGANICKOU HMOTOU VE STRÁŽNICI Město Strážnice udržuje značně velké plochy veřejné zeleně (areál zámeckého parku, dětská hřiště apod.), a vzhledem k tomu, že se mění využití zahrad občanů z užitkových na okrasné, je předpokládaná produkce BRO, tak zvaného BIOODPADU, asi 1000 tun za rok. Od roku 2001 byl zaveden systém odděleného sběru bioodpadu s úzkou spoluprací s firmou RUMPOLD UHB, s.r.o. Uherský brod, která část BRO odváží a kompostuje ve své kompostárně. Zbylou část BRO ukládalo město na vymezenou plochu na skládce KO kde docházelo zejména ke snížení objemu přijatých odpadů, poté byly tyto odpady využity k rekultivaci I etapy skládky. Protože tento způsob zpracování BRO není právě nejvhodnější, rozhodlo se město Strážnice zbudovat vlastní kompostárnu a tento BRO 78 Zajonc, loc. cit., (str. 41) 79 Ibid. (str. 54)

41

přednostně předávat na svoji nově vybudovanou kompostárnu. 80 V současné době je již v provozu kompostárna s aplikací technologie zpracování BIOodpadu pomocí kalifornských žížal na výrobu vermikompostu. Tato násada žížal byla provedena 1. 11. roku 2012. Pro tuto technologii zpracování bioodpadu se město Strážnice rozhodlo pro nenáročnost na vlastní technologii zpracování, jednoduchost výroby, dobrou kvalitu výsledného produktu, zajímavost a pro podporu ze SFŽP.81 Město Strážnice provozuje tak zvaný oddělený donáškový popřípadě dovozný sběr bioodpadu a to prostřednictvím sběrného dvora a 700 l kontejnerů s označením BIO. Dále mohou občané Strážnice dovést svůj bioodpad přímo do kompostárny a tam ho bezplatně odložit. Město Strážnice rozmístilo na předem vybraných místech 70 kusů 700 l kontejnerů s označením BIO. Přednostně se do těchto kontejnerů ukládají odpady vzniklé z údržby městské zeleně a až poté mohou občané přidat svůj zelený bioodpad ze zahrad a domácností. Tyto kontejnery jsou pravidelně vyváženy 1krát za týden (a to v úterý).82 Svoz těchto 700 litrových kontejnerů provádí

firma RUMPOLD UHB, s.r.o.

Uherský brod, a dnes již veškerou produkci bioodpadu z těchto kontejnerů odváží na novou kompostárnu města Strážnice. Produkce bioodpadu z těchto 700 litrových kontejnerů za rok 2012 činí 640,18 tun. V období vzniku většího množství bioodpadu (léto, podzim) bude zvýšena četnost svozu kontejnerů BIO a to dle možností svozové firmy až 2krát za týden. 83 Bioodpad z kontejnerů je přímo odvážen svozovou firmou na kompostárnu, kde bude dále tento odpad upraven a zpracován. Při podzimním a jarním úklidu předzahrádek, zahrádek, veřejných ploch a domácností, kdy vzniká zvětšené množství BIOodpadu (ořezané větvě, klestí, suchá tráva, listí atd.), po předchozím vyhlášení umisťuje město na šest stanovišť velkoobjemové kontejnery technických služeb města. Tyto kontejnery mohou občané naplnit BIOodpadem. Po celou dobu trvání této akce, která se koná vždy v sobotu 80 81 82 83

Projektová dokumentace výstavby kompostárny město Strážnice (str.4) (Osobní sdělení pana ing, Michálka, J. z odboru Životního prostředí města Strážnice) Projektová dokumentace výstavby kompostárny město Strážnice (str.4) Michálek, J, 2012, č. 3, (str.2)

42

(od rána až do odpoledne), jsou tyto kontejnery pod trvalým dohledem strážníků městské policie z důvodu kontroly ukládání pouze bioodpadu. Na jaře roku 2012 se naplnilo 13 velkoobjemových kontejnerů a k dalšímu zpracování se odvezlo 7,04 tuny bioodpadu. Při podzimní akci téhož roku se naplnilo celkem 10 velkoobjemových kontejnerů a do kompostárny se odvezlo 7,92 tun bioodpadu. Celkem se během těchto dvou sezonních akcích shromáždilo a odvezlo na kompostárnu k dalšímu zpracování 14,96 tuny bioodpadu.84 Největší množství bioodpadu pochází z údržby zámeckého parku a veřejných prostranství, je to především posekaná tráva, shrabané listí, větve a klestí z údržby a prořezu stromů a keřů. Tab.4: Druhy odpadů přijímané do kompostárny (podle vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se vydává katalog odpadů) Katalog. Čís. Název druhu odpadu Odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, lesnictví, myslivosti a 02 z výroby a zpracování potravin Odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, lesnictví, myslivosti 02 01 odpad rostlinných pletiv 02 01 03 odpad z lesnictví 02 01 07 Stavební a demoliční odpady 17 Zemina, kamení a vytěžená hlušina 17 05 17 05 04(*) zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03 Komunální odpady 20 Složky z odděleného sběru 20 01 dřevo neobsahující nebezpečné látky 20 01 38 Odpad ze zahrad a parků (vč. Hřbitovního odpadu) 20 02 biologicky rozložitelný odpad 20 02 01 20 02 02(*) zemina a kameny Ostatní komunální odpady 20 03 odpad z tržišť 20 03 02

Kategorie

O O

O

O O O O

(*) Zemina a kamení jsou užity pro zlepšení technologického procesu kompostování. Ostatní nekompostovatelné odpady nejsou na kompostárnu přijímány a v případě jejich výskytu budou předány oprávněné osobě k likvidaci. Takzvaný kuchyňský bioodpad se prozatím neodebírá.

84 Michálek, J. 2012 č.11 (str.10), Michálek, J. 2012 č.5 (str.7)

43

Tab.5: Přehled produkce BRO na území města Strážnice, v období let 2006 – 2009. (Projektová dokumentace výstavby kompostárny město Strážnice str.4) Produkce BRO [t/rok] Katalogové číslo odpadu

Název druhu odpadu

Kategorie odpadu

2006

2007

2008

2009

200201

Biologicky rozložitelný odpad

O

342,85

873,54

844,75

1006,6

5.1 Stručný popis kompostárny Strážnice a v ní použité technologie Kompostárna je umístěna v areálu stávající skládky odpadů, který je přibližně 1 km jihovýchodně od města Strážnice. Celková plocha kompostárny je 4410 m2 , z toho je plocha pro příjem BRO 1600 m2, plocha pro kompostování a zpracování BRO 1200 m2, plocha pro shromažďování hotového kompostu 1190 m 2, provozní komunikace 420 m2. Kompostárna je dimenzována na množství 1200 tun biologického odpadu za rok, ale podle projektu Plocha pro úpravu BRO v areálu centra pro nakládání s odpady města Strážnice s využitím technologie kalifornských žížal se kapacita zařízení zvětší na 1500 tun. Plochy pro příjem BRO, míchání substrátu, kompostování a zpracování BRO jsou vodohospodářsky zabezpečené a dešťové vody z těchto ploch jsou svedeny do bezodtokové sběrné jímky o užitném objemu 125 m 3.85 Jedná se o kompostování v pásových zakládkách (tzv. krechtech). Kompostárna zpracovává pouze bioodpad – trávu, listí, větve, atd. Tento bioodpad se dotřídí a zbaví se nežádoucích příměsí. V kompostárně se nezpracovávají odpady splňující definici vedlejšího produktu živočišného původu podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002. 86

5.2 Použitá technologie v kompostárně Strážnice Kompostárna využívá technologii výroby kompostu s využitím kalifornských žížal, 85 Projektová dokumentace výstavby kompostárny město Strážnice 86 Technická zpráva pro krajský úřad odboru životního prostředí

44

tak zvané vermikompostování. Princip zpracování BRO pomocí kalifornských žížal který používá město Strážnice je shodný s již popsaným principem v předchozí kapitole. Zakládání kompostu Město Strážnice postupuje následovně: Před vlastní zakládkou se z bioodpadu vytřídí nežádoucí příměsi, poté se bioodpad rozmělní (podrtí) pomocí vhodného zařízení a důkladně promísí (zhomogenizuje). Kompostárna Strážnice si nyní potřebnou techniku pro chod kompostárny zajišťuje dodavatelsky od firmy OTR Recykling

Buchlovice. Tato firma má dlouholeté

zkušenosti v oblasti zpracování stavebních a kompostovatelných odpadů. 87 Pomocí vlastního nakladače UNK 320 se upravený bioodpad navrství postupně do tří pásových hromad (krechtů). První krecht se používá k takzvanému předkompostování, kde probíhá první fáze kompostování

takzvaná

fáze

rozkladu.

Toto

je

velmi

důležitá

fáze

u

vermikompostování, protože musí proběhnou před nasazením žížal. Aerobní mikroorganismy se zde silně množí a rozkládají škrob, celulózu, hemicelulózu, bílkoviny a tuky na nižší látky, při tom vyvíjejí značnou teplotu 50 – 70 °C, takovou teplotu by žížaly nepřežily. V této fázi při takto vysokých teplotách dochází k hygienizaci kompostu, při kterém se zničí nežádoucí patogennické mikroorganismy. Tato fáze trvá 2 – 3 týdny. Z jedné strany pásové hromady (krechtu) se naváží nový bioodpad a z druhé strany pásové hromady se odebírá po 2 týdnech připravený substrát pro násadu kalifornských žížal. Vedle výše uvedené první pásové hromady se souběžně založí druhá pásová hromada z předkompostovaného bioodpadu z prvé pásové hromady a to ve vrstvě 0,3 – 0,5 metru, která musí mít teplotu 30 – 35 °C. Pokud je teplota vyšší, musí se nechat vychladnout, nebo se prolije odpadní vodou shromažďovanou v odpadní jímce. Na takto vytvořenou podkladní vrstvu se rovnoměrně rozprostře násada kalifornských žížal. Tato násada kalifornských žížal se překryje vrstvou předkompostovaného bioodpadu o výšce do 0,5 metrů. Takto založená pásová hromada se nechá 2 týdny v 87 Osobní sdělení pana ing, Michálka, J., z odboru Životního prostředí města Strážnice

45

klidu, aby došlo k aklimatizaci žížal. Po 2 týdnech se pásová hromada dosype předkompostovaným, vychladlým bioodpadem do normální výšky. Proces kompostování s násadou žížal Jakmile kalifornské žížaly přemění veškerý biologický odpad na vermikompost, tak se přemístí a nebo se nechají samovolně přesunout („přelézt“) na vedlejší pásovou hromadu, která je připravena z předkompostovaných bioodpadů. Pro tento případ jsou vedle sebe připraveny dvě pásové hromady. V jedné probíhá rozklad bioodpadů pomocí kalifornských žížal na vermikompost a druhá je tvořena předkompostovaným bioodpadem a nechává se takzvaně „uležet“. Žížaly se po vyčerpání živin v první pásové hromadě přesunou po slabé vrstvičce „uleželých“ bioodpadů do druhé pásové hromady a tam začne nová přeměna bioodpadu na vermikompost. Tím, že žížaly samovolně přelézají po spotřebování potravy v první hromadě do druhé, je zajištěn nepřetržitý provoz, bez nutnosti dodávání nové násady kalifornských žížal. Sledování a kontrola procesu kompostování Měření teploty kompostu se provádí tak, že se měří ve středu výšky zakládky kolmo od povrchu zakládky, měří se v intervalech, které umožní sledovat průběh zrání kompostu. Vzdálenost a počty vpichů jsou závislé na délce pásových hromad. Teplotní optimum pro kalifornské žížaly je 30 °C (maximálně 35 °C). Při zjištění vyšší teploty vermikompostu se musí tato teplota snížit prolitím vodou, která se čerpá z jímky na zachytávání dešťové vody. Naopak při poklesu teploty se provádí zakrytí pásových hromad vhodnou textilií. Měření vlhkosti kompostu se provádí orientační zkouškou. Obsluha vezme surovinu do ruky a mačká tak pevně, jak to jde. Když odkapává voda, je vlhkost vysoká, když se při otevření dlaně surovina rozpadne, je vlhkost nízká. Pokud při otevření pěsti zůstane surovina ve formě „knedlíku“, tak je vlhkost optimální. Pokud je potřeba zvýšit vlhkost, zavlažuje se kompost vodou z bezodtokové jímky, ve které se zachytává dešťová voda, která steče z vodohospodářsky zabezpečené kompostovací plochy.

46

Ošetřování kalifornských žížal v zimě Rozkladem biologických materiálů se uvolňuje teplo a kalifornské žížaly tento rozklad podporují. Z tohoto důvodu pásové hromady zamrzají jen na povrchu. Koncem podzimu je potřeba dodat vetší množství „uleželého“ bioodpadu než obvykle, aby měly kalifornské žížaly dostatek krmiva i při větších mrazech. Pokud se stane, že žížaly všechen bioodpad zkompostují a i v mrazech se musí nakrmit, stáhne se z povrchu zmrzlá vrstva a doplní se krmivo - „uleželý“ bioodpad, který se zapraví vidlemi do spodních vrstev. Poté se vrátí zmrzlá vrstva na své místo.88

6 ZÁVĚR S růstem životní úrovně roste i množství odpadu a jeho nedílnou součástí je i biologicky rozložitelný odpad, takzvaný bioodpad. Tento bioodpad končí na skládkách komunálního odpadu. Při rozkladu tohoto bioodpadu dochází k nepříznivým účinkům na životní prostředí a to hlavně vlivem metanu a odpadních vod. Skládkováním bioodpadu se také ochuzujeme o významný zdroj recyklačního materiálu na výrobu kompostu a energie ve formě bioplynu. Proto je strategickým cílem EU omezování skládkování bioodpadů, omezit tak nepříznivé účinky na životní prostředí a s maximální mírou využít energetických a materiálových možností tohoto bioodpadu. Pro podporu omezování skládkování bioodpadů vydala EU směrnici Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Tato směrnice vyjadřuje podporu předcházení vzniku odpadů, jejich recyklace a využívání, ale i používání druhotných surovin a energie získané z odpadu. V této směrnici jsou především pro členské země stanoveny závazné limity pro snižování komunálních bioodpadů ukládaných na skládky. Tímto se EU snaží ochraňovat přírodní zdroje a lépe využívat vzniklých bioodpadů. Jednou z možností, jak snížit bioodpad který se ukládá na skládky KO je jeho oddělený sběr a následné využití. Takto získaný materiál v podobě bioodpadu se dá použít

na

výrobu

kvalitního

kompostu.

Zpracování

bioodpadů

především

kompostováním se může považovat za recyklaci, pokud se výsledný produkt kompost 88 Celá kapitola: Technická zpráva pro krajský úřad odboru životního prostředí

47

použije na zkvalitnění půdy nebo pro výrobu pěstebních substrátů. Kompostování je nejrozšířenější metodou využití bioodpadu, jeho výsledný produkt je kvalitní kompost. Město Strážnice má ve svém katastrálním území velký zámecký park a další značné pozemky s veřejnou zelení, o které se stará. Tím městu vniká značné množství bioodpadu. V předchozích letech se tento bioodpad skládkoval na místní skládce komunálního odpadu, nebo se pálil. Protože vešly v platnost zákony

č.

185/2001 Sb., o odpadech a č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, které přímo určují, jak nakládat s bioodpadem. Aby město Strážnice jednalo v souladu s těmito zákony, rozhodlo se pro zřízení vlastní kompostárny s využitím technologie zpracování bioodpadu pomocí žížal, takzvané vermikompostování. Tuto technologii zpracování bioodpadu si město Strážnice vybralo pro nenáročnost na vlastní technologii zpracování, jednoduchost výroby a dobrou kvalitu výsledného produktu. Takto získaný kvalitní kompost se použije na následné přihnojení zelených ploch a květinových záhonů ve městě. Přebytek tohoto kompostu se může odprodat občanům na zlepšení a přihnojení půdy na vlastních zahradách a jiných pozemcích. Tady chci jen poznamenat, že občané zatím nemají dostatečnou důvěru v takto vyrobený kompost a většinou si ho jdou koupit do supermarketů. Možností jak přesvědčit občany o tom, že kompost vyprodukovaný v obecní kompostárně má stejnou nebo dokonce lepší kvalitu než ze supermarketů, je větší osvěta a taktéž možnost nějaké dotace (například od státu na podporu zúrodňování půdy), aby si tito maloodběratelé koupili takto připravený kompost za nižší ceny. I když vermikompostování je nenáročné na technologii a vlastní techniku, pořízení násady žížal znamená vyšší finanční náklady. Ty by se měly právě vrátit tím, že výsledný produkt má lepší užitné vlastnosti než běžný kompost. Na vyrobení kvalitního kompostu je důležitá kvalitní vstupní surovina, která se získá jen odděleným sběrem bioodpadu. Pro tento účel zavedlo město Strážnice donáškový systém s použitím 700 litrových kontejnerů. Zvolený systém je podle mého názoru v dané lokalitě výhodný, ale má i své nevýhody, a to v tom, že se do těchto kontejnerů dostávají i cizorodé látky. Především jsou to plastové pytle, do kterých občané uloží jinak nezávadný bioodpad. Tento problém se může snížit zavedením lepší osvěty a informovanosti občanů a také nabídnutím biodegradabilních pytlů na tento bioodpad. Město Strážnice využívá jak vlastních zdrojů bioodpadu z údržby městské zeleně, 48

tak i oddělený sběr bioodpadu od občanů. Pro kvalitnější a objemnější sběr bioodpadů od občanů je na území města rozmístěno 70 kusů 700 litrových kontejnerů. V současné době dochází k tomu, že produkce bioodpadu občany města stále narůstá, protože se mění využití zahrad z užitkových na okrasné. Tady se může město ještě více zaměřit na tuto oblast nakládání s bioodpadem a tím předejít vzniku nepořádku a černých skládek. Mým doporučením je zaměřit se více na oblast odděleného sběru bioodpadu a na větší využívání kompostu pro zlepšení půdy a tím dosažení lepších výnosů v oblasti zahradničení. Je potřeba se více zaměřit na osvětu a informovanost občanů o možnostech třídění a odděleného sběru bioodpadu. Tato osvěta je nejúčinnější pomocí letáků do domovních schránek, prostřednictvím místních sdělovacích prostředků nebo pomocí besed a přednášek. Nejlépe je soustředit se na cílené skupiny občanů a to především na starší lidi, kteří mají více času a chuti věnovat se zahrádkám, dále na zájmové skupina jako jsou zahrádkáři, chovatelé a podobně. Velmi důležitá skupina obyvatel jsou děti. Ve školách se mohou dělat různé zajímavé besedy na téma odděleného sběru bioodpadu a kompostování. Pomocí různých úkolů a projektů na třídění odpadu se prostřednictvím dětí, které tyto úkoly řeší zapojí celá rodina a tím nepřímo zvyšují osvětu a ukázněnost při odděleném sběru nejen bioodpadů, ale i jiných separovatelných odpadů. Jedině touto cestou osvěty a dáváním osobních příkladů je možné naplnit záměry EU o zlepšování životních podmínek, dokonalému využití recyklovatelných materiálů, zamezení nadměrnému využívání přírodních surovin a vyčerpávání půdy bez zpětného dodávání přírodních živin. Takto můžeme pomoci EU změnit se v „recyklační společnost“.

Literatura Altmann, V., Mimra, M.: Systém sběru biologicky rozložitelného odpadu v regionech, metodika pro praxi, ČZU Praha, Praha, 2012 Altmann, V.: Nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Biom.cz [online]. 2010-0849

18 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. Benešová, L.,

Hnaťuková, P.,

Hejátková, K. (ed.),

Pivokonský, M.: Anaerobní digesce, s. 38-44. In:

Biologicky rozložitelné odpady jejich zpracování a využití v

zemědělské a komunální praxi. ZERA, Náměšť nad Oslavou, 2005 Kalina, M.: Kompostování a péče o půdu, Grada, Praha, 2004 Kára, J., PastorekA, Z., Jelínek, A.: Kompostování zbytkové biomasy. Biom.cz [online]. 2002-01-31 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. Kotoulová, Z. Váňa,J.: Příručka pro nakládání s komunálním bioodpadem, MŽP, Praha, 2001 Kropáček, I., Bez skládek i spaloven: šetrnější, levnější a koncepčnější řešení odpadového hospodářství, DUHA, Olomouc, 2003 Michálek, J. Jarní akce BIOodpad se opět vydařila, časopis Strážničan 2012 č.5 str.7 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z WWW: http://www.straznice-mesto.cz/html/soubory/estraznican/2012/201212%20straznican.pdf Michálek, J. Podzimní akce BIOodpad se opět vydařila, časopis Strážničan 2012 č.11 str.10

[cit.

2013-04-19].

Dostupné

z

WWW:

http://www.straznice-

mesto.cz/html/soubory/e-straznican/2012/201212%20straznican.pdf Michálek, J. Problém bioodpad stále přetrvává. v periodiku Strážničan, číslo3 2012. str.2 Ministerstvo pro životní prostředí, Kaly z čistíren odpadních vod, [cit. 2013-04-18]. Dostupné na : http://www.mzp.cz/cz/kaly_cistiren_odpadnich_vod 50

Předpis č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně Vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady v Příloze č. 4 odst. 7 písm. d), in Zákony pro lidi, [cit. 2013-0419]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-294. Slejška, A., Habart, J.: Zařízení využívající biodegradabilní odpady. Biom.cz [online]. 2002-04-30 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, [cit. 2013-04-19]. Dostupné z WWW: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do? uri=CELEX:31999L0031:CS:HTML Tesařová, M., Filip, Z., Szostková, M., Morscheck, G.:

Biologické zpracování

odpadů, skriptum MU Brno, 2010 Vláda České republiky, Plán legislativních prací vlády na rok 2013 (aktualizované znění duben 2013), usnesení vlády č. 241, [cit. 2013-04-19]. Dostupné z WWW: http://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/dokumenty/Plan-legislativnich-praci-vlady-narok-2013.pdf Vláda České republiky, Tisková zpráva z 6. 2. 2013 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z WWW:

http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/pri-uradu-vlady/petr-mlsna/tiskove-

zpravy/vlada-schvalila-aktualizovany-plan-svych-legislativnich-praci--103306/ Zajonc, I.: Chov žížal a výroba vermikompostu, Animapress, Nitra, 1992 Zákon

č.

185/2001,

o

odpadech

[cit.

2013-04-16].

Dostupné

na:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-341, Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii, 2008.[cit. 2013-0451

19].

Dostupné

z

WWW:

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?

uri=COM:2008:0811:FIN:CS:PDF Zemánek, P.: Speciální mechanizace, mechanizační prostředky pro kompostování, MZLU Brno, Brno, 2001 Zemánek, P., „et al“: Biologicky rozložitelné odpady a kompostování, VÚZT, Praha, 2010

52