Systém univerzálních nepřímých daní z pohledu daňových úniků, jejich omezení

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Systém univerzálních nepřímých daní z pohledu daňových úniků, jejich omezení Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Igor Pantůček

Jakub Švábenský

Brno 2016

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu Ing. Igoru Pantůčkovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování mé bakalářské práce.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Systém univerzálních nepřímých daní z pohledu daňových úniků, jejich omezení vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 18. května 2016

_______________________________

Abstract Švábenský, J. System of universal indirect taxes from the perspective of tax evasions, their reduction. Bachelor thesis. Brno: Mendel University, 2016. This bachelor thesis deals with the issue of value added tax in the Czech Republic. The main objective of this work is to propose suitable measures to tackle tax evasions in the field of value added tax. Reduction of frauds is done by using the reverse charge, sales tax and VAT system, their combination. Keywords Value added tax, sales tax, reverse charge, VAT control statement, tax evasion, carousel fraud.

Abstrakt Švábenský, J. Systém univerzálních nepřímých daní z pohledu daňových úniků, jejich omezení. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2016 Bakalářská práce se zabývá problematikou daně z přidané hodnoty v České republice. Hlavním cílem práce je navrhnout vhodné opatření k řešení daňových úniků v oblasti daně z přidané hodnoty. Omezení podvodů je řešeno pomocí přenesené daňové povinnosti, daně z obratu a současného systému DPH, jejich vzájemnou kombinací. Klíčová slova Daň z přidané hodnoty, daň z obratu, přenesená daňová povinnost, kontrolní hlášení, daňový únik, kolotočové podvody.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

2

Cíl práce a metodika

3

9 10

2.1

Cíl práce .......................................................................................................................................10

2.2

Metodika .....................................................................................................................................10

Teoretická část 3.1

11

Daň z přidané hodnoty .........................................................................................................11

3.1.1

Předmět daně .................................................................................................................11

3.1.2

Subjekt daně ...................................................................................................................11

3.1.3

Základ daně .....................................................................................................................12

3.1.4

Sazba daně .......................................................................................................................12

3.1.5

Územní působnost .......................................................................................................12

3.1.6

Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet ...................................12

3.1.7

Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet.....................................13

3.1.8

Výpočet daně ..................................................................................................................13

3.1.9

Zdaňovací období .........................................................................................................13

3.1.10

Místo plnění ....................................................................................................................13

3.1.11

Daňové doklady ............................................................................................................14

3.1.12

Daňové přiznání............................................................................................................14

3.2

Přenesená daňová povinnost ............................................................................................14

3.3

Daň z obratu ..............................................................................................................................14

3.4

Daňový únik...............................................................................................................................15

3.4.1

Daňové podvody na DPH ..........................................................................................17

3.5

Karuselové podvody..............................................................................................................18

3.6

Nepřímé daně v EU ................................................................................................................21

3.6.1

Směrnice EU....................................................................................................................22

3.6.2

Vymahatelnost práva v EU ......................................................................................23

3.7

Intrastat .......................................................................................................................................23

3.7.1

Zboží v intrastatu .........................................................................................................23

Obsah

6

3.7.2 4

Zpravodajské jednotky ..............................................................................................24

Praktická část 4.1

25

Současný stav systému DPH ..............................................................................................25

4.1.1

Výhody dnešního systému .......................................................................................29

4.1.2

Nevýhody dnešního systému .................................................................................29

4.2

Přenesená daňová povinnost ............................................................................................30

4.2.1

Výhody přenesené daňové povinnosti ..............................................................31

4.2.2

Nevýhody přenesené daňové povinnosti .........................................................31

4.3

Daň z obratu ..............................................................................................................................31

4.3.1

Výhody daně z obratu ................................................................................................32

4.3.2

Nevýhody daně z obratu ...........................................................................................33

4.4

Kontrolní hlášení ....................................................................................................................33

4.5

Nepřímá daň..............................................................................................................................33

Diskuze

35

5

Závěr

36

6

Literatura

37

A

Vývoj inkasa DPH v ČR

40

B

Příklad spletitosti karuselových podvodů

41

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Lafferova křivka – znázornění optimálního zdanění

16

Obr. 2

Daňový únik a daňová optimalizace

17

Obr. 3

Missing Trader Intra-Comunity Fraud

18

Obr. 4

Carousel Fraud

20

Obr. 5

Schéma použití principu země původu a země spotřeby

22

Obr. 6

Schéma principu fungování DPH

28

Obr. 7

Schéma systému DPH při neodvedení daně FÚ

28

Obr. 8

Schéma režimu přenesené daňové povinnosti (reverse charge)

30

Obr. 9

Schéma systému daně z obratu

32

Obr. 10

Graf vývoje inkasa DPH

40

Obr. 11

Karuselová realita

41

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1

Vývoj inkasa DPH v letech 2011 – 2014 dle FÚ

26

Tab. 2

Daňové a celní nedoplatky

27

Úvod

9

1 Úvod V České republice je daň povinná platba určená zákonem do státního rozpočtu. Je proto nedobrovolná a povinná a při jejím neodvedení je státem vymahatelná. Mezi další charakteristiky daně patří nenávratnost, neekvivalentnost a neúčelovost. Účel existence daní je zisk prostředků pro financování funkcí státu a veřejné správy. Daně v České republice dělíme na přímé a nepřímé. Přímé daně platí poplatník sám na vlastní účet a jdou k jeho tíži, proti tomu daně nepřímé platí plátce daně, ale na účet poplatníka, od kterého daň vybere. Daň z přidané hodnoty patří do systému univerzálních nepřímých daní. DPH je nejdůležitější a zároveň nejsložitější daní daňového systému. Týká se všech spotřebitelů a zatěžuje téměř veškeré zboží a služby, proto se hovoří o univerzální dani. Princip spočívá v tom, že dodavatel, jenž je registrován jako plátce DPH, odvádí z obchodu, je-li předmětem daně, část hodnoty dle aktuální sazby. Odběratel, který je taktéž registrován jako plátce, za jistých podmínek může žádat o vrácení daně, kterou zaplatil dodavateli. Jelikož je Česká republika součástí Evropské unie, daň podléhá i směrnicím z EU. Majoritní složku příjmů státního rozpočtu České republiky tvoří daně. Okolo jedné pětiny příjmů tvoří právě daň z přidané hodnoty. Právě proto, že se jedná o nejvýznamnější a nejpodstatnější daň, jsou u ní podvody a úniky nejmarkantnější. Nejčastějším způsobem, jak dochází ke krácení daně z přidané hodnoty, jsou karuselové (kolotočové) podvody. Většinou se jedná o organizované řetězce subjektů, kteří využívají intrakomunitárních obchodů, při kterých je dodání zboží osvobozeno od DPH. Podvody jsou založené na principu chybějícího článku v systému a stejném zboží, které koluje mezi subjekty. Obchodník poté zmizí i s neodvedenou daní a tito obchodníci jsou označováni jako bílí koně. Dopady takových podvodů způsobují tunelování systému DPH a tím pádem i vytahování peněz ze státní pokladny a vytváří nelegální konkurenční výhody.

Cíl práce a metodika

10

2 Cíl práce a metodika 2.1

Cíl práce

Cílem práce je na základě analýzy problematiky daňových úniků v oblasti daně z přidané hodnoty navrhnout vhodná opatření, která by zamezila nebo alespoň zmírnila dopady těchto podvodů a zjednodušila systém výběru univerzální nepřímé daně a učinila jej efektivnější.

2.2

Metodika

Aby bylo možné se zabývat jednotlivými případy zamezení daňových úniků, je nejdříve zapotřebí zanalyzovat fungování daně z přidané hodnoty z pohledu základních pojmů, systému a inkasa daně. Dále budou teoreticky rozebírány alternativní metody výběru nepřímé daně, se kterými se potkáváme u vymezených případů nebo které existují v obdobné podobě ve Spojených státech amerických nebo existovaly i v České republice od 50. let 20. století do období pádu komunismu. V teoretické části se seznámíme s problematikou daňových úniků všeobecně i s konkrétními podvody, konané na dani z přidané hodnoty. Nejznámějšími jsou tzv. karuselové podvody, které představují největší hrozby pro správce daně. Protože podvody většinou probíhají v rámci celé EU, je nutné se seznámit daňovou problematikou zemí společenství a s jednotlivými právními předpisy a směrnicemi. V posledních kapitolách teoretické části se seznámíme s opatřeními, které země využívají již dnes k rychlejšímu předávání informací a stíhání zločinců. Praktická část obsahuje vědecké metody deskripce, analýzy, komparace a syntézy. Jsou uplatňovány na seznámení s dnešním systémem, s jeho efektivitou a mezerami. Analýza alternativních přístupů a vědeckých názorů a systém výběru daně a jejich následná komparace s dnešním fungováním daně z přidané hodnoty. Na základě veškerých dostupných informací a podkladů dospět k syntéze a tak k nejefektivnějšímu řešení problému daňových úniků a výběru univerzální nepřímé daně.

Teoretická část

11

3 Teoretická část 3.1

Daň z přidané hodnoty

Daň z přidané hodnoty1 je povinná daň ve státech Evropské unie, jejíž základní myšlenka je velmi jednoduchá. Daň je vybírána na každém stupni, ale pouze z toho, co bylo k hodnotě zboží či služby přidáno. Daň se tedy nevybírá z celého objemu, ale pouze z přidané hodnoty. Jednoznačné vymezení, co je přidanou hodnotou na úrovni subjektu, je obtížné a nákladné. Daňová povinnost se proto stanovuje nepřímo. Každý subjekt musí zdanit veškerou produkci, avšak subjektu je umožněno, aby si nárokoval vrácení daně, kterou sám zaplatil v ceně nákupu. (Vančurová, 2010) 3.1.1

Předmět daně

Dle § 2 zákona o dani z přidané hodnoty2 je předmětem daně dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) Dle § 2 odstavce 2 ZDPH je zdanitelné plnění, jež je předmětem daně a není osvobozené od daně. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) Podle § 2a ZDPH naopak předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání zboží by v tuzemsku bylo osvobozeno nebo je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží. Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud celková hodnota bez daně nepřekročí 326 000 Kč. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) 3.1.2

Subjekt daně

Fojtíková (2008) rozděluje subjekty na osoby povinné k dani a na osoby identifikované k dani. Dle § 5 ZDPH je osoba povinná k dani fyzická či právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla zřízena za účelem podnikání, jestliže uskutečňuje ekonomickou činnost. Osoby povinné k dani se stanou plátci daně, jestliže její obrat ve dvanácti předcházejících kalendářních měsících přesáhne částku 1 000 000 Kč, jak uvádí § 6. Výjimku tvoří pouze osoby, které uskutečňují pouze plnění osvobozená bez 1 2

Dále jen DPH Dále jen ZDPH

Teoretická část

12

nároku na odpočet. Zákon dále v § 5a definuje skupinu. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) Zákon od roku 2013 zjednodušil registrační povinnost a stanovil pro osobu, která překročí stanovený obrat a nesplní registrační povinnost, bude zaregistrována zpětně a za pozdní podání a zaplacení daně ji vzniknou sankce. Plátcem se nestane osoba, která sice překročí obrat, ale uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet. Osoba se stane plátcem od prvního dne druhého měsíce následující po měsíci, ve kterém překročila obrat. (Galočík, 2015) 3.1.3

Základ daně

Základem daně je dle zákona všechno, co jako úplatu obdržel nebo teprve má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, nebo od třetí osoby, bez daně za zdanitelné plnění. (Vančurová, 2010) 3.1.4

Sazba daně

V současné době máme tři sazby daně dle § 47. Základní sazba ve výši 21 %, první sníženou sazbu ve výši 15 % a druhou sníženou sazbu ve výši 10 %. Snížené sazby se vztahují pouze na vybrané zboží a služby, které jsou uvedeny v přílohách číslo 2, 3, a 3a. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) 3.1.5

Územní působnost

Územní působností se pro DPH uvažuje tuzemsko, čili území České republiky, členský stát Evropské unie s výjimkou území, na které se nevztahuje Smlouva o Evropské unii, třetí země, jež je území mimo území Evropské unie. Pojem jiný členský stát byl zaveden, aby se odlišil stát Evropské unie, který zároveň není Českou republikou. Do zákona se promítá stav, kdy se Evropská unie stala nástupkyní Evropského společenství. Územní působnost je obsažena v článku 52 SEU3 a dalších článcích SFEU4. Pro zjednodušení došlo ke sloučení odstavců 2 a 3, která obsahují výčet zemí, které se nepovažují za území Evropské unie a považují se za třetí zemi. (Galočík, 2015) 3.1.6

Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet

Z § 2 odstavce 2 vyplývá, že plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelná nebo osvobozená. Osvobozená plnění mohou mít nárok na odpočet DPH (§ 63) nebo nárok na odpočet DPH nepřiznává (§ 51). (Drábová, 2013) V paragrafu 51 ZDPH nalezneme plnění osvobozená bez nároku na odpočet daně. Jsou to základní poštovní služby a dodání poštovních známek, rozhlasové a televizní vysílání, finanční činnosti, penzijní činnosti, pojišťovací činnosti, dodání

3 4

SEU – Smlouva o Evropské unii SFEU – Smlouva o fungování Evropské unie

Teoretická část

13

vybraných nemovitých věcí, nájem vybraných nemovitých věcí, výchova a vzdělávání, zdravotní služby a dodání zdravotního zboží, sociální pomoc, provozování loterií a jiných podobných her, ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) 3.1.7

Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet

Zákonnou oporu pro problematiku nalezneme v § 63 ZDPH. Paragraf vymezuje osvobozená plnění, která umožňují uplatnit nárok na odpočet. Plátci vzniká povinnost přiznat plnění a uvést je v daňovém přiznání. (Drábová, 2013) Od daně osvobozeny s nárokem na odpočet jsou následující případy: dodání zboží do jiného členského státu, pořízení zboží z jiného členského státu, vývoz zboží, poskytnutí služby do třetí země, osvobození ve zvláštních případech, přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží, přeprava osob, dovoz zboží, dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím, dovoz zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) 3.1.8

Výpočet daně

Daň se vypočítává dvojím způsobem. Záleží na tom, zda je základ daně vyjádřen cenou bez DPH nebo včetně DPH. Pokud je základem daně cena bez DPH, pak se daň vypočítá prostým vynásobením základu daně a příslušnou sazbou daně. Avšak je-li v základu daně vyjádřena cena včetně DPH, pro výpočet daně se použije přepočítací koeficient, který dostaneme jako podíl sazby daně a podílu sazby daně plus sto. Výsledný koeficient je třeba zaokrouhlit na čtyři desetinná místa a tímto koeficientem pak vynásobíme základ daně a získáme daň. (Štohl, 2010) 3.1.9

Zdaňovací období

Dle § 99 je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Ale podle § 99a se může plátce rozhodnout, že jeho zdaňovací období bude kalendářní čtvrtletí za podmínky, že jeho obrat nepřesáhl 10 000 000 Kč za předcházející kalendářní rok, není označen jako nespolehlivý plátce a není skupinou. Změnu zdaňovacího období musí nahlásit správci daně do konce ledna příslušného kalendářního roku. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) 3.1.10

Místo plnění

Určení místa plnění je důležité pro stanovení, zda bude plnění podléhat dani v tuzemsku či nikoliv. Pokud je za místo plnění určeno tuzemsko, pak takové plně-

Teoretická část

14

ní podléhá dani na výstupu, případně je osvobozeno. Když určíme, že místo plnění se nachází mimo tuzemsko, tak nepodléhá české DPH. (Fojtíková, 2008) 3.1.11

Daňové doklady

Náležitosti daňových dokladů upravuje § 26 ZDPH. Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje zákonné podmínky. Nově je upraveno, že daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu, avšak s doklady v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. Důležitým dodatkem je, že za správnost dokladů a jejich vystavení zodpovídá osoba, která plnění uskutečňuje. (§Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) 3.1.12

Daňové přiznání

Daňové přiznání dle § 101 má povinnost podat plátce, identifikovaná osoba, osoba, které vznikla povinnost přiznat daň, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém vystavila doklad. (Zákon o dani z přidané hodnoty, 2015) Ve druhém odstavci je uvedeno, že lhůty pro podání dle prvního odstavce nelze prodloužit. Dle 3. odstavce je plátce povinen podávat i negativní daňové přiznání, i když mu nevznikla v daném zdaňovacím období povinnost přiznat daň. Výjimku však tvoří takový plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu. Takový plátce nemá povinnost podávat negativní daňové přiznání. Povinnost nevzniká ani identifikované osobě. (Pitner, 2015)

3.2

Přenesená daňová povinnost

Účelem režimu je přenesení povinnosti plátce, v našem případě poskytovatele plnění, přiznat a zaplatit daň na výstupu na plátce, který zdanitelné plnění přijal. Při použití režimu poskytovatel plnění uskuteční plnění za úplatu bez daně a příjemce plnění je povinen přiznat a zaplatit daň na výstupu. Příjemce s ustanovením v § 72 má nárok na odpočet daně na vstupu. (Pitner, 2015) Režim se použije, pokud se jedná o dodání zlata plátci, dodání zboží uvedeného v příloze č 5 k zákonu o DPH plátci, poskytnutí stavebních nebo montážních prací plátci. Dočasné použití režimu přenesené daňové povinnosti platí pro dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6, pokud tak stanoví vláda nařízením. (Pitner, 2015) Naopak se režim přenesené daňové povinnosti nepoužije při plnění poskytnuté neplátci a při dodání zlata České národní bance. (Pitner, 2015)

3.3

Daň z obratu

Daň z obratu byla v České republice využívána od 11. prosince 1952 do 31. prosince 1992. Jednalo se o zákon č. 73/1952 Sb., který prošel třemi novelizacemi. Daň z obratu je nástrojem rozdělení a přerozdělení národního důchodu. (Zákon o dani z obratu, 1992)

Teoretická část

15

Plátci daně jsou státní podniky, organizace a sdružení s právní subjektivitou, akciové a obchodní společnosti, státní dráhy, bytová, spotřební a výrobní družstva, družstevní podniky a jednotná zemědělská družstva, podniky společenských organizací. Dále jsou plátci podniky zahraničního obchodu, účelové zahraničně obchodní organizace, sdružení pro zahraniční obchod. Fyzické osoby, které byly zapsány do podnikového (obchodního) rejstříku. Daň odvádějí i další subjekty, jestliže tak stanoví ministerstvo financí. (Zákon o dani z obratu, 1992) Předmětem daně je obrat z prodeje zboží vlastní výroby nebo nákupu a zboží z dovozu. Dani podléhá vnitropodnikové použití zboží. Obrat z prodeje zboží do zahraničí dani nepodléhá. Dovoz zboží také nepodléhá dani, avšak se na něj vztahují předpisy o cle. Zdanitelným obratem je prodejní cena zboží i v jednotkách cizí měny. Zdanitelný obrat vzniká vyhotovením faktury. Ministerstvo financí stanoví způsob výpočtu daně. Podnik je povinen si sám vypočítat daň a ministerstvo stanoví, za jaká období a v kterých lhůtách se daň odvede. (Zákon o dani z obratu, 1992) Podnik musí předložit finančnímu orgánu hlášení o dani z obratu na předepsaném tiskopisu v termínu stanoveným vyhláškou. Finanční orgán hlášení prověří a liší-li se od vypočtené daně, kontaktuje podnik o rozdílu, který do 6 měsíců musí chybu opravit. Do 31. ledna následujícího roku musí podnik podat vyúčtování daně, ve kterém uvede daňovou povinnost a platby na daň. Daň nelze požadovat po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž vznikla zdanitelnost obratu. (Zákon o dani z obratu, 1992)

3.4

Daňový únik

Daňovým únikem nazýváme situaci, kdy plátce, úmyslně i nevědomky, minimalizuje, v některých případech nuluje svoji daňovou povinnost. Rozeznáváme dva typy daňového úniku. Na jedné straně se jedná o legální daňový únik, který využívá mezer v zákoně a na druhé straně se jedná o nelegální daňový únik. (Jakubský, 2016) Výběr daní a velikost daňové zátěže poukazuje na dva zájmy. Zájem státu vybrat co nejvíce a zájem plátce odvést na dani co nejméně. V ekonomice se velký podíl finančních prostředků převádí na daně, proto je snaha poplatníků minimalizovat jejich daňovou povinnost. Existence podvodů souvisí s mírou zdanění a stanovení optimální hranice je složitý a diskutabilní úkol, který se musí schválit. Nutné je též zohlednit ekonomickou i psychologickou stránku zdanění. Za ekonomickou hranici považujeme sazby, které nepůsobí proti výkonnosti ekonomiky. Hranice je pohyblivá a ovlivňují ji další faktory jako je úroveň ekonomiky, rozvoj světového ochodu, ekonomická strategie vlády, míra nezaměstnanosti. Výši optimálního zdanění, které maximalizuje příjmy do státního rozpočtu a je přitom ekonomicky šetrné znázorňuje Lafferova křivka. (Široký, 2008)

Teoretická část

16

Obr. 1 Lafferova křivka – znázornění optimálního zdanění Zdroj: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=46047.

Psychologická hranice zdanění představuje individuální hranici, kterou ekonomický subjekt vnímá, avšak nebrání mu v jeho podnikání. Překonání této hranice způsobuje až daňový únik. Co napomáhá k obcházení zákona, je vědomí poplatníků, že není v možnostech daňových úřadů zkontrolovat každé daňové přiznání a existuje tak reálná možnost, že viník nebude potrestán. (Široký, 2008) Pojem daňový únik v sobě obsahuje dva případy, které někteří autoři považují za nelegální aktivity. Jedná se o případ snahy minimalizace daňové povinnosti (Tax avoidance) a nelegální aktivity odporující zákonům (Tax evasion), rozdíl spočívá v legálnosti. Tax avoidance jsou legální aktivity, které vedou k minimalizaci daně pomocí využívání všech dostupných zákonných ustanovení, výjimek a daňových úlev. Jinak tyto metody nazýváme efektivní daňovou optimalizaci. Mohou se ovšem vyskytovat i případy, kdy subjekt využije mezer v zákoně, nedá se jednání považovat za nelegální. Tax evasion je považován za nelegální činnost, jehož míra postihu závisí na rozsahu neodvedení/zkrácení daně a na prokázaném úmyslu překročení zákona. Většina úniků je postižena vyměřením penále nebo pokutou od finančního úřadu, ale jen malé procento je kvalifikováno jako trestný čin. Pro plátce je charakteristická racionální neznalost, kdy subjekt místo získání všech informací pro podnikání racionálně usoudí, že je pro něj zisk informací nákladná a ve srovnání s výnosy a riziky raději dává přednost neznalosti. (Široký, 2008)

Teoretická část

17

Obr. 2 Daňový únik a daňová optimalizace Zdroj: Krestešová – Rezek, 2013

3.4.1

Daňové podvody na DPH

Podvod na DPH je založen na výhodě spojené s nárokem na odpočet daně nebo neodvedení daňové povinnosti. Podvody mají mnoho forem, ale mezi nejčastější případy daňových úniků v oblasti DPH patří krácení tržeb, nesprávné zařazení zboží nebo služeb do daňové sazby, nesprávné nebo neopodstatněné uplatnění osvobození od DPH, uplatnění odpočtu na základě fiktivního plnění, organizování podvodných řetězců firem s cílem získat nadměrný odpočet, nesprávné vyhodnocení místa plnění. Mezi příčiny, které usnadňují daňové úniky, řadíme více sazeb DPH (Špatné/záměrné zařazené do nižší sazby), výše sazeb DPH (vysoké sazby vedou k vyšší míře ilegální aktivity), výjimky ze systému (nepřehledný systém, složitá administrativa a kontrola), načasování plateb a odpočtů (nárok na odpočet vzniká dnem dodání nebo zaplacení, nezávisí, zda byla daň odvedena). (Široký, 2008)

Teoretická část

18

Obr. 3 Missing Trader Intra-Comunity Fraud Zdroj: Krestešová – Rezek, 2013

3.5

Karuselové podvody

Nejznámější a nejzávažnější případy daňových podvodů jsou v poslední době karuselové (kolotočové) podvody. V Evropské unii se začaly objevovat od roku 1992, kdy došlo k osvobození plnění mezi členskými státy. V roce 2008 se již odhalilo, že daňová ztráta v celé EU činila 170 miliard liber za rok, což představovalo asi pětinásobek příjmů státního rozpočtu ČR za rok 2013. Odpovědnost subjektů za podvody na DPH je odvozena z evropského práva. Základní princip DPH je založen na nevyhnutelnosti. Subjekty se musí podřídit, ačkoliv daň nemá z ekonomického hlediska žádný reálný přínos, ale režim DPH přináší riziko podvodu. Možnosti státu elimininovat problémy jsou velmi malé, jelikož stát musí prokázat, že subjekt o daňovém podvodu věděl nebo musel vědět, jinak nemůže odmítnout vrátit daňovému subjektu nadměrný odpočet (rozsudky: Kittel a Recolta Recycling, Mahagében a Dávid). Prvotním měřítkem posuzování podvodu na DPH je zásada proporcionality. (Lichnovský, 2013) Podle rozsudku Soudního dvora EU v kauze Kittel a Recolta Recycling soudy Spojeného království vytvořily postup, na základě kterého lze činit odpovědným z účasti na podvodu daňový subjekt. Postup je známý jako Axel Kittel test a skládá se ze čtyř otázek:  Je nějaká daňová ztráta ke dnešnímu dni?  Je daňová ztráta způsobena podvodným jednáním?  Byly s podvodným jednáním spojeny předmětné obchodní transakce?  Věděl či musel vědět daňový subjekt o kontextu podvodného jednání a předmětné obchodní transakce? V případě negativní odpovědi na jakoukoliv z otázek, nelze daňový subjekt usvědčit z účasti na podvodu. Nejdůležitější je otázka čtvrtá, která je ovšem na dokazování složitá kvůli okolnostem obchodů. „Za těchto okolností lze přiznání nároku na odpočet osobě povinné k dani odmítnout pouze na základě judikatury vyplývající z bodů 56 až 61 výše uvedeného rozsudku Kittel a Recolta Recycling, podle níž musí být z hlediska objektivních okolností prokázáno, že osoba povinná k dani, které bylo

Teoretická část

19

dodáno zboží nebo poskytnuty služby zakládající nárok na odpočet, věděla nebo musela vědět, že toto plnění bylo součástí daňového podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem na vstupu.“ Všechny případy dokazování povědomí daňového subjektu o podvodu zatěžuje správce daně. (Lichnovský, 2013) Soudní dvůr EU pracuje s obsahem pojmu „věděl nebo musel vědět“ a v rámci judikatury prošel utvářením. V dnešní době je pojem pro všechny případy podvodů na DPH implementován do rozsudků. Obchodník tak může být shledán spolupachatelem, když musel vědět, že okolnosti, při nichž se obchod uskutečnil, byly spojeny s podvodem. Když subjekt ignoruje okolnosti, které jsou podezřelé z podvodů, tak se tímto jednáním účastní podvodu a svým jednáním se zbavuje nároku na odpočet. Racionální vysvětlení transakce je pro účely prokazování klíčová a existuje-li pouze domněnka o podvodné obchodní transakci, nelze v takovém případě odepřít nárok na odpočet. Správce daně má povinnost předložit maximum důkazů pro racionální vysvětlení podvodné transakce a musí tak učinit u každého subjektu, kterého chce zbavit nároku na odpočet a důkazní břemeno zatěžuje správce daně. Z toho vyplývá, že uvažujeme o subjektu jako nevědomém podvodu, pokud správce neprokáže, že daňový subjekt věděl či musel vědět o podvodu. (Lichnovský, 2013) Podstatou karuselového obchodu je cirkulace stejného zboží v řetězci. Společnosti, které nemají aktiva na nákup zboží, po uskutečnění transakce zmizí i s odpočtem. Obchodovat s těmito subjekty je rizikové, ale neznamená to, že s nimi nejde legitimně obchodovat. Když si daňový subjekt počíná neopatrně a nedodržují se obchodní podmínky při obchodování s podvodnými společnostmi, bývá to považováno jako podvědomí o podvodu. Proto Nejvyšší správní soud vyzývá k obezřetnosti v obchodních vztazích a minimalizaci podnikatelského rizika. Pojem podvod na DPH Soudní dvůr označuje situace, kdy účastník neodvede daň a další si ji odečte, aby získal zvýhodnění. Za neopatrnost v obchodních vztazích dle Nejvyššího správního soudu se považuje:  Zanedbání ověření identity obchodního partnera  Nulová smluvní dokumentace  Platby předem, které je obvyklé platit až po obdržení a naopak  Pravidelné vysoké platby jinak, než skrze bankovní účet  Vstup do neznámého odvětví bez zkušeností  Neseznámení se fungováním trhu  Absence pojištění a kontrol zboží Subjekt by měl ověřit registraci partnera k DPH a další veřejné informace. Tomuto opatření se říká „due dilligence.“ Smyslem je vyloučit možnost podvodu v obchodněprávních vztazích a identifikovat obchodní rizika spolupráce s novým obchodním partnerem. Jestliže je podezření na podvod, vyžaduje se od subjektu, aby si zjistil informace o partnerovi. „Zásadní otázka není, zda obchodník uskutečnil due dilligence, ale spíše zda věděl nebo měl vědět, že jediným vysvětlením okolností, za nichž se uskutečnil obchod, je spojení s podvodem na DPH.“ (Lichnovský, 2013) Při prokazování podvědomí o podvodu se zohledňují informace, které byly známé v době, kdy vstupoval do transakce. Nelze subjektu vyčítat nezohlednění skutečností, které se staly známými až po uskutečnění transakce. Situace se nazývá

Teoretická část

20

předsudek zpětného hodnocení, kterého by se měl správce vyvarovat. Důležité pro hodnocení důkazů je zohlednit prostředí, ve kterém se daňový subjekt pohybuje, jestli je již prostředí zasaženo podvody. (Lichnovský, 2013) V České republice se na DPH vybere 320 miliard korun, což představuje asi 80 %. Mezera, kterou tvoří daňové úniky, dosahuje přibližně 80 miliard z celkového množství kolem 20 % potencionálního inkasa. Jedná se o velké číslo, když vezmeme v úvahu, že stejně velká částka chybí ve státním rozpočtu každý rok. Princip karuselu – Podvodu napomáhá, že dodání mezi státy EU jsou osvobozena, to znamená, že v jednu chvíli se obchoduje s daní a jednu chvíli se obchoduje bez daně. Dalším předpokladem pro karuselový obchod je existence minimálně tří subjektů, kteří nemusejí mít povědomí o podvodu. Jedním z účastníků je takzvaný bílý kůň (Missing trader), většinou v podobě společností s ručením omezení, jejichž jednatele je obtížné sehnat. Dále společnost, která od bílého koně nakupuje a neuplatňuje nárok na odpočet na vstupu. A v neposlední řadě je důležitá existence zahraničního subjektu, která je registrovaná k DPH. (Janeček, 2015)

Obr. 4 Carousel Fraud Zdroj: Krestešová – Rezek, 2013

Projevy karuselu můžeme vidět na nelegální konkurenční výhodě nebo na vytahování peněz ze státní poklady, a tím pádem tunelování systémů DPH. Příčinou je chyba v systému DPH. Zásadní je uplatnění nároku na odpočet u příjemce, i když poskytovatel neodvedl státu daň. Stát má tak omezené možnosti jak proti podvodníkům zasáhnout a hraje v systému černého Petra. V praxi se setkáváme s podvodem, do kterého jsou zataženy až dvě stovky firem a finanční správa, jestli vede daňové řízení s každým z nich a probíhají-li obchody křížově, má těžkou úlo-

Teoretická část

21

hu v dokazování podvodu. Struktury karuselových podvodů jsou utvářeny tak, aby se správce vůbec nedostal k organizátorům, správní řízení překročí prekluzivní dobu a ty největší schémata se nepodaří vyřešit. Složení karuselu:  Kmotr (sponzor) – osoba, která profinancuje celý podvod  Organizátor – celý podvod řídí  Firma (broker) – bývá jich hodně  Bílí koně – bývá jich několik  Pasáci bílých koní  Bílí koně v záloze Odhalení karuselového podvodu se většinou nepodaří nebo zabere více jak dva roky. Mezitím si podvodníci založí nový karusel, aby mohli dále okrádat stát. Jedná se tedy o nikdy nekončící boj. (Janeček, 2015)

3.6

Nepřímé daně v EU

Nepřímé daně v EU dělíme podle základní klasifikace na všeobecné nepřímé daně a na selektivní nepřímé daně (akcízy). Všeobecné nepřímé daně se stanovují procentem z ceny, proti tomu akcízy mají, až na pár výjimek, podobu jednotkové daně. Hlavním cílem procesu sladění nepřímých daní je zajištění fungování jednotného společného vnitřního trhu EU. Zásadní oblastí je sladění DPH. (Široký, 2010) Od 1. 1. 1987 je DPH jedinou všeobecnou nepřímou daní ve všech zemích EU. DPH a daň z obratu jsou daně vícefázové. Obě zatěžují všechny části výroby a prodeje komodit. Když jsou vybírány bez možnosti odpočtu, jedná se o daň z obratu. Naopak má-li plátce možnost odpočtu, poté se jedná o daň z přidané hodnoty. Nedostatkem daně z obratu je duplicitnost. Obraty zdaněné u jednoho plátce jsou částí ceny jiného, u kterého budou opět zdaněny. Počet opakování závisí na počtu zpracovatelů a distributorů. Dochází k odlišnému zatížení subjektů a pro mezinárodní obchod je to nevýhodné. U DPH se zdaňuje přidaná hodnota, kterou si plátce přidává k hodnotě komodity. Mechanismus odstraňuje duplicitu, proto je daň vhodná pro mezinárodní obchod. (Široký, 2010) DPH v mezinárodním obchodě prošlo unifikací, avšak jsou myšlenky a pravidla, které se nedopařily naplnit. Všeobecný princip země původu, který by byl výhodnější, stále ustupuje principu země spotřeby. (Široký, 2010)

Teoretická část

22

Obr. 5 Schéma použití principu země původu a země spotřeby Zdroj: Široký, 2010

3.6.1

Směrnice EU

Směrnice 67/227/EHS definovala daň z přidané hodnoty jako obratovou všeobecnou daň ze spotřeby, která se stanovuje procentem z ceny. Stanovila také cíl, aby bylo DPH zavedeno ve všech členských státech. Jednalo se o první směrnici, která zakazovala zavádění nové nepřímé daně, která by nahradila daň z přidané hodnoty. Směrnice 67/228/EHS uváděla již takové náležitosti jako předmět daně, místo zdanitelného plnění, území státu, dodání zboží poskytnutí služby a osobu podléhající dani. Dle této směrnice má být daň uplatněna na dodání zboží a poskytnutí služeb na území daného státu a na dovoz zboží. Umožňovala také, aby si jednotlivé členské státy mohly přijímat ustanovení o různých sazbách a legislativě proti daňovým podvodům. Směrnice 86/560/EHS ošetřuje problematiku vrácení daně. Směrnice 91/680/EHS zrušila daňové hranice mezi členskými státy při nákupu od soukromých osob, které jsou zdaňovány v zemi původu a při dovozu a vývozu, který byl nahrazen intrakomunitárním plněním. Směrnice 92/77/EHS sjednotila počty daňových sazeb a ustálila se na dvou typech: na základní a sníženou. Pásma, ve kterých se měla daň pohybovat, byla v rozmezí 14 – 20 % (od 1. 1. 1993 minimálně 15 %) pro základní a pro sníženou sazbu platilo rozmezí 4 – 9 % (od 1. 1. 1993 minimálně 5 %). Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Jejím přijetím se stala novým dokumentem harmonizace daně z přidané hodnoty. V jejím obsahu se upravují oblasti: předmět daně, teritoriální

Teoretická část

23

působnost, osoby povinné k dani, místo plnění, datum uskutečněného zdanitelného plnění, základ a sazby daně, osvobození od daně, odpočty, osoby povinné platit daň a jejich povinnosti. Směrnice ustavuje Výbor pro daň z přidané hodnoty. (Široký, 2010) 3.6.2

Vymahatelnost práva v EU

Jedním ze způsobů, jak se mohou občané bránit, je formou petice, která se předkládá Evropskému parlamentu na projednání. Je tomu tak na základě článku 194 Smlouvy o založení Evropského společenství. Občané EU mají také možnost nahlédnout do dokumentů, jak zveřejněných tak i nezveřejněných. Pochybením nesprávného úředního postupu se zabývá Evropský ombudsman, kromě případů institucí a orgánů Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně. Žaloby mohou podat občané Evropské unie, fyzické nebo právnické osoby, které mají sídlo v některém členském státě. (Berger, 2010)

3.7

Intrastat

Intrastat je statistický systém, který slouží ke sběru dat pro obchod se zbožím mezi jednotlivými členskými státy EU. Systém zaznamenává pouze zboží, neobsahuje služby, při kterých při odeslání nebo přijetí nemá plátce povinnost podávat celní prohlášení celnímu úřadu. Zboží musí fyzicky při odeslání tak i při přijetí skutečně překročit státní hranici České republiky. Systém je povinný pro všechny členské státy EU, které statistiky provádí na národní úrovni a poté se data odesílají do Lucemburska, kde se zpracovávají pro Eurostat. (Benda, 2013) 3.7.1

Zboží v intrastatu

Zboží, které má status Společenství, vykazované v Intrastatu má statistické účely o obchodních transakcích a pohybu zboží mezi členskými státy. Statistiky slouží pro sestavování úspěšnosti zahraničního obchodu České republiky. Zboží musí být získáno nebo vyrobeno na území Společenství, nebo musí být propuštěno do volného oběhu v některém členském státě. (Benda, 2013) Do výkazů se zahrnuje zboží, jež má status Společenství a pohybuje se mezi členskými státy. Mezi výjimky patří platební prostředky, cenní papíry, měnové zlato, zboží pro pomoc v nouzi, zboží podléhající diplomatické imunitě, zboží pro přechodné použití. Do výkazů se též nezahrnuje dočasně odesílané nebo přijímané zboží za účelem výstavy, veletrhu či jiné předváděcí akce. Dále se neuvádí zboží pronajaté na základě operativního leasingu, zboží použité jako nosiče informací, reklamní materiály, obchodní vzorky, zboží pro opravu a náhradní díly, nové dopravní prostředky pořízené soukromou osobou ze členského státu, vratné obaly, které se odesílají zpět spolu se zbožím. (Benda, 2013)

Teoretická část

3.7.2

24

Zpravodajské jednotky

Zpravodajská jednotka je fyzická či právnická osoba, která je registrovaná jako plátce DPH, která má povinnost poskytovat data Intrastatu o vnitrounijním obchodu. Hranice pro vykazování pro odeslané zboží je 8 000 000 Kč za kalendářní rok a pro přijetí je částka také rovna 8 000 000 Kč za kalendářní rok. Znamená to, že se částky nesčítají. Osvobozené zboží se do hodnoty nezapočítává. Při překročení jedné z hranic je zpravodajská jednotka povinna poskytovat údaje zvlášť za odeslané a zvlášť za přijaté zboží. Poprvé se údaje vykazují za měsíc, ve kterém k překročení došlo. Když v měsíci neprovede zpravodajská jednotka žádnou transakci, musí předat celnímu úřadu negativní hlášení. Výkazy se odesílají celnímu úřadu nejpozději 12. den následujícího měsíce. (Benda, 2013)

Praktická část

25

4 Praktická část Praktická část se zaměřuje na analýzu současného stavu v problematice daňových úniků v České republice. Rozborem statistik a dat od finanční zprávy bude v práci zhodnocena situace a následně zvolené vhodné opatření k eliminaci nebo alespoň ke zmírnění situace.

4.1

Současný stav systému DPH

Komplexní správu daní, mimo daně spotřební a ekologické, vykonává Finanční správa České republiky. Mezi hlavní aktivity, které Finanční správa provádí, patří kontrola cen a dotací, převádí výnosy daní a vykonává funkci kontaktní osoby při mezinárodní spolupráci při správě daní a vymáhání finančních závazků. Stará se též o výkon správy poplatků, které plynou do státního rozpočtu. Druhý článek v kontrole představuje Celní správu České republiky. Oba orgány se zaměřily na spolupráci s Policií, za účelem přeskupením sil a prostředků, aby se zefektivnilo odhalování a postih daňových úniků, obzvláště na organizované a fiskálně významné podvody. Celková výše příjmů veřejných rozpočtů z výnosu daní a cel v roce 2014 byla 789,2 mld. korun. Z toho do veřejných rozpočtů z DPH přibylo 322,9 mld. Kč. Jedná se o meziroční nárůst o 14,4 mld. Kč představující 4,7 %. Příjmy státního rozpočtu jsou ovlivněny makroekonomickými veličinami, proto se při přípravách návrhů rozpočtů vychází z těchto údajů. Výdaje domácností a vládní výdaje vzrostly o 1,9 % a přispěly tak k meziročnímu růstu inkasa DPH na úrovni státního rozpočtu 4,8 mld. Kč. Údaje se dají porovnávat, jelikož v roce 2014 nedošlo k žádným legislativním změnám, které by nějakým způsobem měnily výši sazeb nebo by měnily metodiku pro výpočet DPH. Příjmy z DPH byly pozitivně ovlivněny zadržením nadměrných odpočtů v celkové výší 11 mld. Kč, bohužel se nejednalo o odhalené podvody, nýbrž o zdržení navrácení a správce daně na konci roku vyplatil 9,7 mld. Kč a zbývající částka napomohla k meziročnímu nárůstu inkasa. Pozitivní vliv na výběr DPH měla opatření, která se stala součástí zákona o dani z přidané hodnoty 2013. Jedná se o opatření institutu nespolehlivého plátce a zveřejňování účtů v registru plátců DPH. Rozšířilo se také ručení příjemce plnění za nezaplacenou daň od poskytovatele a kauce pro obchodníky s pohonnými hmotami napomáhá inkasu.

Praktická část

26

Tab. 1 Vývoj inkasa DPH v letech 2011 – 2014 dle FÚ Zdroj: MFČR, 2015

Z následující tabulky je patrný nárůst inkasa DPH během tří let téměř o 50 mld. Kč. Kdybychom se na hodnoty podívali hlouběji a v kontextu s hospodářským cyklem a ekonomickou situací, nemůže se už tak jednoznačně tvrdit, že došlo k zefektivnění výběru DPH a omezení daňových úniků. Meziroční nárůst HDP ve sledovaném období se pohyboval okolo 2 %, dokonce v roce 2014 došlo k meziročnímu nárůstu o 4,3 % proti roku 2013 a HDP bylo na úrovni 4 477 mld. Kč. Hodnoty HDP dokazují, že se na zvýšení inkasa podílí zcela majoritně. Následující tabulka popisuje daňové a celní nedoplatky. Nejedná se jen o částky, které by pocházely z úmyslného porušení legislativy a z daňových úniků, ale výše nedoplatků vypovídá o schopnosti a efektivitě finanční správy při výběru daní a cel. Kdyby se podařilo finanční správě zcela eliminovat nedoplatky, příjmy veřejných rozpočtů z DPH by se vyšplhaly k částce 400 mld. Kč (397 846 mil. Kč za rok 2014). Stát tak každoročně přichází o 20–30 % na nedoplatcích. Číslo není konečné, protože nejsou doměřené daňové povinnosti právě z daňových úniků. Poté se můžeme dostat na hodnotu 40–50 %, o které stát přichází na inkasu DPH každý rok.

Praktická část

27

Tab. 2 Daňové a celní nedoplatky Zdroj: MFČR, 2015

Dnešní nastavení systému DPH spočívá v odvedení daně z rozdílu mezi cenami vstupů a výstupů. Odběratel platí dodavateli cenu včetně DPH, přitom si může nárokovat, za podmínek dle zákona, odpočet, který mu stát vrátí a má povinnost nejpozději do 30 dnů rozhodnout. Dodavatel z přijaté hodnoty odvádí státu DPH, kterou má k dispozici pro financování. Stát má povinnost do 30 dnů o navrácení nadměrného odpočtu, pokud správce daně nezahájí kontrolu proti pochybení subjektu nebo má podezření z porušování legislativy. Poslední plátce, který prodává neplátci (konečnému spotřebiteli), v ceně zboží zahrnuje cenu včetně DPH a stejným způsobem odvádí státu. Neplátce DPH nemá možnost zažádat o nadměrný odpočet a je nucen zboží nakupovat včetně DPH a je tak zatížen touto daní.

Praktická část

28

Obr. 6 Schéma principu fungování DPH Zdroj: Vlastní práce

Velkým úskalím systému, jak je v dnešní době nastaven, je problém s neodvedením daně od dodavatele, ale při tom si odběratel nárokuje vrácení nadměrného odpočtu. Pokud správce daní nemá podezření nebo dostatečně rychle nezjistí, že daň, která měla být odvedena, ale odvedena nebyla, nemá právo vrácení nadměrného odpočtu zadržet. V systému může docházet i k neodvedení daně na konci řetězce v momentu, kdy poslední plátce obchoduje s neplátcem.

Obr. 7 Schéma systému DPH při neodvedení daně FÚ Zdroj: Vlastní práce

V případě, že by nastal problém s neodváděním daně v případě podobné schématu výše, pouze s pár články v řetězci, bylo by pro správce daně jednoduché podvod odhalit. V praxi se ale setkáváme s řetězci, které se skládají až ze sta firem a fungování je velice organizované. Při zmizení firmy, tzv. bílého koně, v takto složitém systému, která měla daň odvádět, je dopadení takřka nemožné. Navíc při zmizení jedné firmy je do systému dosazena firma další. Situace se zhorší, jestliže firmy obchodují s dalšími plátci, kteří mají sídlo mimo Českou republiku, jak v zemích EU, tak i v zemích mimo EU. Odhalení a následné dopadení osob porušující legislativu je tak obtížnější vystopovat, protože správce daně se musí spojit s příslušnými organy v zemích, kterých se postih také týká, a je tak obtížnější nastřádat všechny potřebné důkazy k usvědčení. Celý proces se tak prodlužuje a situace nahrává do karet podvodníkům. Je ale zapotřebí

Praktická část

29

zmínit, že se situace v poslední době zlepšuje a dochází ke zrychlování výměny informaci mezi členskými zeměmi a tím dochází k rychlejšímu odhalování organizovaných podvodů a soudy mají rychleji potřebné důkazy k usvědčení. Praxe poukazuje na situace, při kterých už je podvod odhalen a je zahájeno správní řízení, ale obviněné osoby či společnosti jsou již součástí dalšího řetězce a znovu dochází k okrádání státu. 4.1.1

Výhody dnešního systému

Systém DPH je využíván téměř v celé EU a jedná se jednotné schéma výběru daně z přidané hodnoty. Princip výběru a vracení nadměrných odpočtů je jednoduchý, přehledný a logický. Stát má k dispozici peníze, které může použít k financování po dobu, než musí část vrátit na odpočtech. Stát má přehled o všech plátcích, protože jejich povinností je podávat každý měsíc (kvartál) daňové přiznání. Systém přesně určuje, kdo je a za jakých podmínek se stane plátcem, je vymezen předmět daně, místo plnění, výpočet daně, sazby daně, osvobození od daně. Legislativně je zákon upraven velice dobře, až na pár výjimek. 4.1.2

Nevýhody dnešního systému

V roce 2015 bylo evidováno téměř 840 000 plátců DPH, proti tomu bylo provedeno jen okolo 12 000 daňových kontrol. Z toho vyplývá, že finanční správa není schopna odhalit a postihnout daňové podvody. Při karuselových obchodech, kdy se v řetězci nachází mnoho firem, je odhalování podvodů takřka nemožné a když se správci daně povede podvodníka odhalit, většinou již subjekt neexistuje nebo na kontaktní adrese není k nalezení. Počet plátců zcela převyšuje schopnost daňové správy postihovat přestupky. Nyní, jak je systém nastaven, tak přímo vybízí k neplacení daně. Obrovským nedostatkem v zákoně je fakt, že odběratel má nárok na vrácení nadměrného odpočtu, i když dodavatel daň neodvede. Finanční úřad, pokud má podezření, může pozdržet vrácení nadměrného odpočtu, ale dokazování zatěžuje správce daně. Stát přichází o nemalé částky kvůli počtu a výši sazeb daní. Kdyby byla sazba daně na veškeré zboží a služby jednotná, nemohli by plátci spekulovat a sázet na obchody s výhodnějšími sazbami. Na druhou stranu zavedení jednotné sazby by ovlivnilo ceny pro konečné spotřebitele (neplátce). Otázkou je, zda by jedna sazba neměla za následek změnu v hospodářském cyklu tak razantní, že by se ekonomika dostala do recese či deprese. Stejně jako spekulace se sazbami mohou firmy využívat mezer v legislativě. Firmy plnící si řádně daňové povinnosti a komunikující s finančním úřadem mohou využít metod úpadku společnosti na vyhnutí se daňové povinnosti. Za nevýhodu považuji, že jsou v systému čtvrtletní plátci. Již od roku 2013 platí pro všechny nové plátce měsíční zdaňovací období, pokud nesplní zákonné podmínky pro čtvrtletní plátcovství, ale před tímto rokem je spousta subjektů regis-

Praktická část

30

trována ke kvartálnímu zdaňování. Zdaňovací období by mělo být také jednotné, aby správce daně dostával informace o plátcích za stejné období. Proti tomu stojí administrativní zatížení daňových subjektů.

4.2

Přenesená daňová povinnost

Režim přenesené daňové povinnosti je dnes jednou z nejdiskutovanější metod, jak zabránit nebo alespoň omezit daňové úniky a zvýšit tak efektivitu a rychlost vybírání daní. Její princip a hlavní myšlenka je zcela obrácená, než u systému DPH v dnešní podobě. V rámci integrace České republiky do EU, byly přijaty novely zákona o DPH v rámci, v nichž byl zaveden režim přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění. Termín se též označuje jako „reverse charge“ nebo se můžeme setkat s pojmem „samovyměření DPH.“ Princip spočívá v tom, že dodavatel, který je plátce, fakturuje bez DPH odběrateli, který je také plátce, jako příjemci plnění. Dodavatel v dokladu uvádí pouze sazbu DPH. Příjemce plnění musí vypočítat výši DPH a uvést ji ve svém daňovém přiznání a zároveň si stejnou částku může odečíst, pouze za podmínek uvedených v zákoně o DPH, a uvést ji na vstupu a má tak nárok na vrácení nadměrného odpočtu a to ve stejném přiznání, ve kterém DPH přiznal, a nemusí čekat na doručení daňového dokladu. Pro dodavatele je tak výhodou, že nenese daňovou zátěž. Závazek vůči dodavateli je pouze ve výši plnění bez DPH.

Obr. 8 Schéma režimu přenesené daňové povinnosti (reverse charge) Zdroj: Vlastní práce

Dnes se režim přenesené daňové povinnosti používá v situaci, kdy poskytovatel plnění je registrován v jiné zemi EU a příjemce je registrován jako český plátce, v takovém případě se režim uplatňuje vždy. Druhým případem, kdy se přenesení používá, je situace, kdy příjemce i poskytovatel jsou osoby v tuzemsku registrované k dani. Druhý případ je omezen jen na vybrané obchody. Patří mezi ně obchody s investičním zlatem, provádění stavebních a montážních prací, obchodování se zbožím nacházející se v příloze číslo 5, emisní povolenky, obiloviny a technické plodiny, kovy, mobilní telefony, integrované obvody, přenosná zařízení pro automatizované zpracování dat, video herní konzole. Od 1. 1. 2016 se do režimu přenesené povinnosti zařadilo dodání nemovité věci, dodání certifikátů elektřiny, dodání

Praktická část

31

certifikátů soustavami nebo sítěmi obchodníkovi a dodání plynu soustavami nebo sítěmi obchodníkovi. Do budoucna se uvažuje o rozšíření na další komodity. Dle mého názoru, aby došlo k omezení daňových podvodů, by měl být systém zaveden na veškeré zboží a služby ve všech zemích EU. Systém by zcela nevyřešil problematiku daňových podvodu u DPH, ale jedná se o jedno z mnoha opatření, které by mohlo podvodníkům ztížit krádeže, mohlo by dojít k zefektivnění a lepší kontrole inkasa DPH správcem daně. 4.2.1

Výhody přenesené daňové povinnosti

Proti dnešnímu systému, může stát lépe kontrolovat výběr a vrácení nadměrných odpočtů. Tím eliminuje mezery v zákoně o DPH. Dodavatelé zdanitelného plnění jsou zcela osvobozeni od povinnosti odvádět daň. Snížení administrativní náročnosti pro subdodavatele, kteří nejsou schopni v rámci svého podnikání dodržovat náročné standardy DPH. Působí to poté jako podpora malého podnikání, která může kladně ovlivnit vlastní aktivitu subjektu. Vyšší míra jistoty pro odběratele a úspora času při kontrole dodavatelů. Systém vede ke snížení nákladů při prokazování obchodů, prokazování skutečného stavu ze strany správce a ke zvýšení rychlosti a četnosti daňových kontrol. Každý plátce má povinnost podávat daňové přiznání a správce tak může kontrolovat subjekty a jejich aktivity. Svým systémem výběru daně zabraňuje karuselovým podvodům. 4.2.2

Nevýhody přenesené daňové povinnosti

Režim přenesené daňové povinnosti je v tuzemsku omezen jen na některé případy, v tom spatřuji největší nevýhodu. Stát by mohl mít problém s cash flow státního rozpočtu, protože k výběru daně dochází fakticky až na konci řetězce. Systém přenesené daňové povinnosti neřeší počet registrovaných plátců. Naopak by se plátci daně museli stát všichni podnikatelé, včetně malých živnostníků, aby nebyli zatíženi nepřímou daní a aby systém pokryl veškeré služby a obchody se zbožím. Situace sebou nese zatížení pro správce daně, který bude muset zpracovávat větší množství daňových přiznání a zhoršila by se, již tak špatná, efektivita daňových kontrol.

4.3

Daň z obratu

S režimem daně z obratu jsme se mohli setkat v České republice do konce roku 1992, kdy byla následně od 1. 1. 1993 nahrazena systémem daně z přidané hodnoty. S její formou se dnes můžeme setkat u států, jako jsou Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Austrálie. V České republice byla aplikována dvěma způsoby. Tím používanější byl, kdy si plátci mezi sebou prodávali bez daně. Poslední plátce, který prodával neplátci, inkasoval částku včetně daně a následně ji odváděl do státní pokladny. Poslední plátce měl jako jediný v řetězci povinnost podávat daňové přiznání. Druhým způ-

Praktická část

32

sobem výběru daně z obratu bylo jen ve zvláštních případech u vybraného zboží, jako bylo pořízení automobilu, kdy první plátce v řetězci, který auto prodával dále, musel odvést daň a podat daňové přiznání. Poté v ceně auta byla již daň zahrnuta a ostatní plátci a neplátci v řetězci se nemuseli zabývat daňovou povinností na vybrané zboží. Od daně bylo osvobozeno například zboží, které bylo určeno na export, a právě při těchto obchodech vznikaly největší podvody. Kauzy s palivy, lihovinami a tabákovými výrobky, to je jen zlomek zločinů, které se systémem daně z obratu souvisí. Úniky se objevily i při obchodování s auty, když první plátce neodvedl daň, ale další plátci považovali obchod za legální a tvrdili, že v ceně auta byla daň již zahrnuta a daňovou povinnost měl první plátce. Stávalo se, že se finančnímu úřadu nepodařilo plátce, který měl povinnost odvést daň nalézt, protože zmizel. Správce daně se poté marně pokoušel požadovat daň po dalších plátcích, ale to nebylo možné z důvodu legislativních nedostatků.

Obr. 9 Schéma systému daně z obratu Zdroj: Vlastní práce

4.3.1

Výhody daně z obratu

Daň z obratu svojí podstatou a jednoduchostí řeší problém s karuselovými podvody, které by úplně vymizely. Výhodná byla pro plátce, kteří nemuseli odvádět státu daň, protože tím pádem nemuseli podávat ani daňové přiznání k dani z obratu.

Praktická část

33

Plátci daně byli jen firmy popřípadě i fyzické osoby, které byly zapsány v obchodním rejstříku. To umožnovalo správci daně jednoduchou kontrolu, která byla velice rychlá a efektivní. Časová náročnost pro plátce daně byla téměř zanedbatelná, protože subjekty měli jen minimální administrativní zátěž. 4.3.2

Nevýhody daně z obratu

Stejně jako přenesená daňová povinnost, tak i daň z obratu přinášela peníze státu až na konci řetězce plátců daně. Daní z obratu nepodléhaly všechny výrobky a služby. Daň se také nevybírala z investic a u exportu. Pro výpočet daně se používali tři druhy sazeb: rozdílová, procentuální a pevná. Při výběru daně mohly nastat dvě varianty, kdy se daň odvede. Buď daň odvedl první plátce, který přišel se zbožím do kontaktu (ve vybraných případech), ale většinou se daň odváděla až na konci řetězce u plátce, který obchodoval s neplátcem.

4.4

Kontrolní hlášení

Pro rok 2016 byla přijato další opatření a to zavedení institutu kontrolního hlášení, který by měl přímo zabraňovat daňovým únikům u DPH. Do českého zákona o dani z přidané hodnoty byl začleněn s účinností od 1. 1. 2016 zákonem č. 360/2014 Sb. Plátce má povinnost poskytovat informace ohledně přijatých daňových dokladů pro poskytnutí služby a dodání zboží. Na základě těchto informací by měl být správce daně schopen aktivně vyhledávat řetězce daňových podvodů a měl by být schopen v reálném čase takovému chování zabránit. Efektivnost tohoto opatření, i když mu ministerstvo financi přikládá velký vliv, nelze posoudit. Důvodem je skutečnost, že institut kontrolního hlášení funguje v současné době na Slovensku. Více se práce kontrolnímu hlášení věnuje v diskuzi.

4.5

Nepřímá daň

Pro omezení respektive zamezení daňových úniků v oblasti DPH je nutné najít nejvhodnější opatření k řešení problému. Nemůžeme brát v potaz pouze případy, které by zamezily daňovým podvodům, ale způsoby řešení musejí být rychle a snadno implementované do legislativy ČR a jejich zavedení by nemělo ve větší míře zatěžovat správce daně ani plátce daně. Zavedení by také nemělo ovlivnit do značné míry výši inkasa nepřímé daně. Jednoznačné je, že systém DPH, jak je dnes nastaven, není účinný proti podvodníkům a je zapotřebí se situací zabývat a podniknout potřebné kroky k jejich eliminaci. Existuje několik způsobů, jak do zákona začlenit novely, které by zamezily daňovým únikům. První možností je rozšíření přenesení daňové povinnosti stávajícího systému DPH na další vybrané případy, při kterých dochází k podvodům nejčastěji. Výhodou pro stát by bylo zachování systému, jen by se legislativa o vybrané případy rozšířila. Dále částečné zachování mechanismu by umožňovalo používat peníze vybrané od plátců na dobu, než by správce vracel nadměrný odpočet a státní po-

Praktická část

34

kladna by se tak nemusela vyrovnávat s velkým nedostatkem finančních prostředků. Opatření by omezilo podvody, ale samozřejmě bychom nepostihli všechny případy. Podařilo by se omezit úniky v krátkém období. Domnívám se však, že pro delší časový horizont je toto opatření nedostatečné. Byla by jen otázka času, kdyby podvodníci začali obchodovat se zbožím, které by v systému zařazeno nebylo. Následně by do přenesené daňové povinnosti byly implementovány další případy, až by došlo na úplné přejití k systému přenesené daňové povinnosti, což je také druhou možností, jak zamezit podvodům. Zavedením přenesené daňové povinnosti na veškeré obchodní transakce by se zcela vyřešila situaci s daňovými úniky. Tím, že by stát nemusel vracet nadměrné odpočty, by vymizely spekulace plátců se sazbami a zcela by se vyřešili kolotočové podvody, jejichž systém je postaven na neplacení daně, ale s požadavky na vrácení nadměrného odpočtu. V daňových přiznání by plátci, především odběratelé, jen evidenčně uváděly částky, které by měli odvádět státu a které po státu chtějí navrátit a reálně by tak státu neodváděli a nepožadovali po něm nic. Stát by se k penězům dostal až od posledního plátce v řetězci. Zde by musela legislativa ošetřit časový úsek, než by se přenesená daňová povinnost zaběhla, aby se ve státním rozpočtu nevytvořila mezera tak velká, že by negativně ovlivnila hospodářství ČR. Aby byl systém zcela funkční, museli by se všichni podnikatelé zaregistrovat jako plátci daně. To by představovalo téměř 2,5 milionu plátců, což pro správce daně je nekontrolovatelné a pro podvodníky by se mohlo jednat o popud k obcházení a hledání nových možností podvodů. Třetí možností, jak zabránit daňovým únikům, je návrat k dani z obratu. Jelikož v systému daně z obratu si plátci fakturují bez daně, i zde by zmizely případy kolotočových podvodů. Systém je jednoduchý a rapidně by se snížil počet plátců, když by se plátcovství vztahovalo jen na osoby zapsané v obchodním rejstříku. Při přechodu by se musela změnit celá legislativa týkající se daně z přidané hodnoty a provázející proces by byl zdlouhavý a náročný a prosazení návrhu v parlamentu taktéž. Stejně jako s přenesenou daňovou povinností, objevuje se problém s překonáním období, po které by stát musel najít řešení, jak financovat výpadek příjmů státního rozpočtu. Dalším problémem se zavedením daně s obratu je fungování nepřímé daně v rámci Evropské unie. Státy by musely dojít k jednotnému řešení, které by vyhovovalo všem stranám. Poslední možností vyvarování se daňovým únikům je vytvoření hybrida s prvky všech systémů. Byl by založen na dani z obratu, kdy by si plátci fakturovali bez daně, a státu by daň odváděl poslední plátce v řetězci ve všech případech bez rozdílu. Plátcovství by se omezilo jen osoby zapsané v obchodním rejstříku, aby správce mohl častěji a rychleji subjekty kontrolovat. Zvýšila by se hranice pro obrat na 10 000 000 Kč, aby se ze systému vyřadily malé firmy. Povinnost podávat daňové přiznání by měli všichni plátci bez rozdílu, zda daň státu odvádí nebo nikoliv. Zdaňovací období, pro vetší přehled, by zůstalo jen měsíční. Změny by se prodiskutovali i na evropské úrovni, které by se také dotkly. Znovu se objevuje problém s mezerou finančních prostředků, ale ten je řešitelný.

Diskuze

35

Diskuze Problematika daňových úniků v České republice je velice diskutované a závažné téma. Podvody se týkají daní všeobecně, ale na dani z přidané hodnoty jsou úniky nejmarkantnější. Stojím si za názorem, že pokud se nezmění legislativa DPH, bude daňových podvodů přibývat a správci daně se nepovede zefektivnit svoje fungování. Finanční správa se problém snaží řešit tím, že zatěžuje administrativně plátce. Od 1. 1. 2016 vznikla povinnost podávat kontrolní hlášení DPH. Kontrolní hlášení je daňové tvrzení, které se podává pouze elektronicky, ale nenahrazuje daňové přiznání. Jeho smyslem je získat informace o vybraných transakcích a identifikovat rizikové sdružení osob, které by mohly neoprávněně nárokovat finanční prostředky z veřejného rozpočtu. Údaje v kontrolním hlášení odpovídají výpisu z evidence pro účely daně z přidané hodnoty ve vztahu k režimu přenesené daňové povinnosti. (Finanční správa, 2015) Plátci, i když se jedná o fyzické osoby, jsou nuceni zakládat datové schránky, aby mohli kontrolní hlášení podávat. Jelikož se jedná o elektronický režim, bude docházet k výměně informací mezi zeměmi EU podstatně rychleji než doposud, ale nejsem přesvědčen, zda k tomu bude docházet dostatečně rychle na to, aby se zefektivnila činnost finanční správy a jestli bude výsledkem více odhalených a následně potrestaných osob porušujících zákony. Navíc bude docházet k situacím, že podvodníci budou podávat daňové přiznání i kontrolní hlášení v pořádku a včas, ale problém bude s placením daně, kdy se plátci budou vymlouvat na hospodářské výsledky svých firem a živností a pro insolvenci nebudou odvádět daň v plné výši. Myslím, že se na základě kontrolního hlášení podaří odhalit některé podvody, ale při počtu více jak 800 000 plátců a pouze 12 000 kontrol ročně, není možné postihovat zločince. Jsem toho názoru, že je nutné přijmout opatření, které omezí úniky takovým způsobem, aby je nebylo možné realizovat a aby správce daně co nejjednodušším způsobem odhaloval a postihoval podvodníky. Jsem proto zastáncem varianty vytvoření nového systému univerzální nepřímé daně, která by byla založena na dani z obratu, při které by plátci mezi sebou fakturovali bez daně. Daň by se odváděla na konci řetězce při obchodování s neplátci. Toto řešení svoji podstatou řeší problematiku karuselových podvodů a zcela výrazně zjednodušuje systém univerzální nepřímé daně. Omezení plátců na osoby zapsané v obchodním rejstříku a obratem přesahujícím 10 milionů korun a s povinností všech plátců podávat daňové přiznání, by se zredukoval počet plátců a zjednodušila by se práce pro správce daně, která by byla efektivnější. Radikální řešení je časově náročné a změna by se musela dotknout české i evropské legislativy, ale dle mého názoru se jedná o nejlepší řešení problému daňových úniků v oblasti DPH.

Závěr

36

5 Závěr Záměrem bakalářské práce bylo zhodnocení a následné zvolení vhodného mechanismu a opatření, které by zamezilo daňovým únikům u univerzálních nepřímých daní, hlavně u daně z přidané hodnoty. Na základě podstaty problému karuselových podvodů zvolit jedno z možných opatření, které by těmto trestným činnostem zabránilo a vyřešilo tak situaci s inkasem daně. V teoretické části jsme se seznámili se základními pojmy ohledně daně z přidané hodnoty. Definovali jsme samotný pojem DPH, co je předmětem daně, kdo může být subjektem daně, co vše se započítává do základu daně, jak se samotná daň vypočítává, s jakými sazbami se v roce 2015/2016 můžeme setkat a jaké doklady potřebujeme pro prokazování daně. I v zákoně o dani z přidané hodnoty jsou vymezeny případy, které jsou od daně osvobozeny a to bud s nárokem na odpočet nebo bez něj. Další kapitoly v teoretické části byly věnovány alternativním způsobům výběru daně, jenž by připadaly v úvahu v boji s daňovými úniky. Aby bylo možné úniky postihovat, musela být v následující kapitole vysvětlena problematika daňových podvodů u DPH. Zvláštní pozornost byla věnována nejzávažnějším a nejrozsáhlejším případům, jenž jsou karuselové či kolotočové podvody. Mezi poslední kapitoly teorie byly zařazeny informace o daňové problematice v EU a jejich současná situace a řešení. Praktická část se v úvodu zaměřila na analýzu současné situace daně z přidané hodnoty, na výši inkasa a efektivitu systému. Následně došlo k vyhodnocení a odhalení příčin nepříznivého stavu. Navazující kapitoly se věnovaly analýze, komparaci a vyhodnocení systému DPH, přenesené daňové povinnosti a daně z obratu. Problém daňových úniků by se dal řešit několika způsoby, které jsou založeny na přechodu k jinému postupu při výběru daně nebo vytvořením zcela nového zákona a daně, které by obsahovaly kombinaci všech pozitivních prvků složených ze současné metodiky DPH, tak i přenesené daňové povinnosti a daně z obratu. Bakalářská práce by mohla sloužit jako podklad pro zpracování podrobnější analýzy problematiky daňových úniků a na jejím základě vyhodnocení a implementaci poznatků do legislativy České republiky.

Literatura

37

6 Literatura BENDA, VÁCLAV A MILAN TOMÍČEK. DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží: praktické postupy uplatňování daně s využitím příkladů. Vyd. 5., aktualiz. Praha: BOVA POLYGON, 2013. ISBN 978-80-7273-171-8. BERGER, WOLFGANG. Směrnice ES o dani z přidané hodnoty: praktický komentář. Vyd. 1. Praha: 1. VOX, 2010. ISBN 978-80-86324-83-8. Daň z přidané hodnoty: zákon o dani z přidané hodnoty 2015, směrnice Rady EU o společném systému DPH, pokyny a sdělení MF a GFŘ: redakční uzávěrka k 5. 1. 2014 Ostrava: Sagid, [2015], ÚZ, Aktualizováno nepravidelně. ISBN 978-807488-085-8. DRÁBOVÁ, MILENA. Zákon o dani z přidané hodnoty: komentář. 5., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-038-7. FOJTÍKOVÁ, J. Daňový systém. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 137 s. Distanční studijní opora. ISBN 978-80-210-4687-0. GALOČÍK, SVATOPLUK A OTO PAIKERT. DPH 2015: výklad s příklady. Jedenácté vydání. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5500-7. JAKUBSKÝ, R., Daňový únik. Daně a účetnictví HEUREKA. [online]. 20. 3. 2016 [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://www.daneaucetnictvi.com/dane/danovyunik.htm. JANEČEK, M., Daňové podvody na DPH a boj proti nim. Finanční správa [online]. VŠE, 2015 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://www.financnisprava.cz/cs/danea-pojistne/dane/dan-z-pridane-hodnoty/kontrolni-hlaseni-DPH/videaobrazky-dalsi-podklady Kontrolní hlášení DPH: Základní informace. Finanční správa [online]. 2015 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.financnisprava.cz/cs/dane-apojistne/dane/dan-z-pridane-hodnoty/kontrolni-hlaseni-DPH KRESTEŠOVÁ, M., REZEK, V., Daňové nedoplatky a daňové úniky. Ministerstvo financí České republiky [online]. Smilovice, 2013 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/2013-10_Danove-nedoplatky-adanove-uniky.pdf. LICHNOVSKÝ, O., Podvody na DPH a jejich prokazování. Daňaři online: portál daňových poradců a profesionálů [online]. Daňový expert, 2013 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd41688v52630-podvody-na-dph-a-jejich-prokazovani/ MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2015: úplná znění platná k 1. 1. 2015. 24. vyd. Praha: Grada, 2015, 272 s. ISBN 9788024755076. PITNER, LADISLAV. Daň z přidané hodnoty s komentářem: k 1. 1. 2015. 9. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2015. ISBN 978-80-7263-938-0. POSPÍŠILOVÁ, P. A RAMBOUSEK, J. Daň z přidané hodnoty: Směrnice Rady o společném systému daně z přidané hodnoty (nahrazující Šestou směrnici)

Literatura

38

a zákon o dani z přidané hodnoty: právní stav publikace k 1. 1. 2007. 1. vyd. Praha: ASPI, 2007. 446 s. ISBN 978-80-7357-244-0. Směrnice č. 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. [online]. 2006 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32006L0112: CS:NOT. ŠIROKÝ, JAN. Daně v Evropské unii: daňové systémy všech 27 členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU se základními judikáty SD EU včetně zapracování Lisabonské smlouvy a novelizací směrnice 2006/112/ES. 4., aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2010. ISBN 978-80-7201-799-7. ŠIROKÝ, JAN. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2008. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-005-8. ŠTOHL, P. Daně 2010: výklad a praktické příklady. 1. vyd. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2010, 147 s. ISBN 978-80-87314-01-2. VANČUROVÁ, A., LÁCHOVÁ, L. Daňový systém ČR 2010. 10. aktualiz. vyd. V Praze: Vox, 2010, 355 s. ISBN 978-80-86324-86-9. Zákon o dani z obratu. Beck-online [online]. 1992 [cit. 2016-04-16]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzguzf6nztfuzq Zpráva o činnosti Finanční správy ČR a Celní správy ČR za rok 2014. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2015 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/dane/danovastatistika/2014/zprava-o-cinnosti-financni-spravy-cr-a-c-22059

Přílohy

39

Přílohy

Vývoj inkasa DPH v ČR

A Vývoj inkasa DPH v ČR

Obr. 10 Graf vývoje inkasa DPH Zdroj: http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/analyzy-a-statistiky/udaje-z-vyberu-dani.

40

Příklad spletitosti karuselových podvodů

B Příklad spletitosti karuselových podvodů

Obr. 11 Karuselová realita Zdroj: Janeček, 2015

41