VÝSTUPY Z UČENÍ Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
INOVACE VÝSTUPŮ, OBSAHU A METOD BAKALÁŘSKÝCH PROGRAMŮ VYSOKÝCH ŠKOL NEUNIVERZITNÍHO TYPU, REGISTRAČNÍ ČÍSLO: ČÍSLO: CZ.1.07/2.2.00/28.0115
PROČ JSME ZPRACOVÁVALI ANOTACE S PODROBNÝMI ÚDAJI? Systém ECTS: hraje důležitou úlohu při rozšiřování
Boloňského procesu v globální dimenzi, kredity jsou klíčovým elementem (také kvůli své kompatibilitě s Evropským rámcem kvalifikací pro celoživotní učení), současně pomáhá vzdělávacím institucím při plnění cíle zabezpečení kvality. V některých zemích, např. i v Rakousku, je ECTS podmínkou akreditace vysokoškolských vzdělávacích programů nebo kvalifikací. Instituce jsou povinny zveřejňovat své studijní katalogy na webu, včetně podrobných popisů studijních programů, jednotek vzdělávání, interních předpisů a norem, včetně služeb pro studenty.
LEARNING OUTCOMS Jednotlivé popisy kurzů obsahují "výsledky učení" (tj. to, co se očekává, že bude student znát, chápat a být schopen dělat) a studijní zátěž (tj. doba, kterou studenti obvykle potřebují k dosažení těchto výsledků).
LEARNING OUTCOMS NEBO KLÍČOVÉ KOMPETENCE?
Anglické spojení ,,Learning outcomes“ se překládá do českého jazyka jako výstupy z učení, ale i jako výsledky učení, učební výstupy či výstupy vzdělávaní. Jedná se o soubor znalostí, dovedností, schopností, přístupů a porozumění, které by si student měl osvojit v rámci dané vzdělávací jednotky (např. předmětu, programu, modulu).
LEARNING OUTCOMS NEBO KLÍČOVÉ KOMPETENCE? Vazba ,,výstupy z učení“ se primárně používá v terciární vzdělávací sféře. Pro primární a sekundární stupeň jsou závazné ,,klíčové kompetence“. Podle Průchy (2005) pojem „kompetence“ poprvé použil v 60. letech 20. století americký lingvista Noam Chomsky, který ho vysvětluje jako předpoklad pro nějakou reálnou činnost. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého jednotlivce ve společnosti (Průcha, 2009).
PROČ VYPOČÍTÁVÁME STUDIJNÍ ZÁTĚŽ? Každé učení, výsledek je vyjádřen v podmínkách terciární vzdělávací sféry studijní zátěži v rozmezí od 1 500 do 1 800 hodin za akademický rok. Jeden kredit obvykle odpovídá 25-30 hodinám studentovy práce.
Než se přistoupí k odhadu pracovní zátěže spojené s programem nebo jeho dílčí vzdělávací složkou, měly by se stanovit výstupy z učení. Výstupy z učení jsou základem pro výběr vhodných vzdělávacích aktivit a pro správný odhad pracovní zátěže potřebné k jejich absolvování. Odhad pracovní zátěže nesmí vycházet pouze z počtu hodin přímé výuky (tj. hodin, které studenti stráví aktivitami vedenými pedagogy). Započítávají se do něj všechny vzdělávací činnosti potřebné pro dosažení očekávaných výstupů z učení, včetně času stráveného samostatnou prací, povinnými praxemi, přípravou na zkoušky a dobou potřebnou na složení zkoušek. Jinými slovy, seminář a přednáška mohou vyžadovat stejný počet hodin přímé výuky, ale mohou znamenat naprosto odlišnou pracovní zátěž v důsledku jiného množství času, který studenti stráví samostatnou přípravou.
PRINCIPY TVORBY STUD. PROGRAMŮ A OBORŮ Uplatnění kvalifikačního rámce v konkrétním programu – hlavní kroky: 1. Tvorba profilu 2. Formulace výstupů z učení na úrovni programu/oboru 3. Formulace výstupů z učení na úrovni předmětů 4. Volba vhodných metod výuky a hodnocení
PROVÁZANOST VÝUKOVÝCH A EVALUAČNÍCH METOD V TERCIÁRNÍ SFÉŘE zkouška - ústní
frontální výuka skupinová výuka - kompetice skupinová výuka - kooperace skupinová výuka - kolaborace projektová výuka brainstorming partnerská výuka kritické myšlení samostatná práce (individuální nebo individualizovaná činnost) výuka podporovaná multimediálními technologiemi e-learning
zkouška - písemná zkouška - praktická test - průběžný test - závěrečný prezentace referát esej seminární práce případová studie aplikace teoretických znalostí projekt - samostatný projekt - skupinový marketingová studie analýza dat konzultace
METODIKA ON-LINE VÝUKY 1. Moderní formy vzdělávání
4. Online výuka
1.1 Metody a formy výuky
4.1 Specifika online přednášky
1.2 Multimediální technologie ve výuce 2. E-learning 2.1 Formy e-learningu 2.1.1 Offline (Computer Based Training)
4.2 Odlišnosti online vzdělávání a „kamenného“ vzdělávání 4.3 Metodika online komunikace 4.4 Virtuální třída (Virtual classroom)
a online (Web Based Training)
4.5 Videokonference
2.1.2 Synchronní a asynchronní
4.6 Příprava online přednášky
2.2 Výhody a nevýhody e-learningu
4.6.1 Online synchronní přednáška z předmětu Matematika přenášená videokonferenčním zařízením z videokonferenční místnosti VŠTE v Českých Budějovicích do přednáškového sálu VŠLG v Přerově
2.3 Blended learning 2.4 E-learning v terciárním vzdělávání 3. Pedagogické pojetí e-learningu 3.1 Konstruktivismus, ACCEL model 3.2 Motivace, kolaborace, kooperace, evaluace
5. Technologie a aplikace pro synchronní online komunikaci na VŠTE a VŠLG
METODIKA ON-LINE VÝUKY Záměrem VŠTE je založit vzdělávání na modelu blended learningu. Znamená to, že bude uplatňován e-learning v různých formách a v kombinaci s přímou výukou. E-learning bude využíván jak v synchronním tak v asynchronním pojetí, ať již půjde o videokonference a on-line přednášky s diskusí, do níž se studenti přímo zapojí nebo o vytvoření distančních studijních materiálů. Jednoznačnou výhodu vzdělávání realizovaného formou e-learningu spatřuje VŠTE ve skutečnosti, že jeho účastníkem může být každý člověk, zdravý i student s handicapem. Předpokladem je, že je schopen samostatně studovat a je si vědom vlastní zodpovědnosti za vzdělávací cíl a postup, kterého chce dosáhnout.
