Èíslo Vánoce jsou láska v akci. Pokaždé, když milujeme, pokaždé, když dáváme, tak jsou Vánoce

Roèník 21

Èíslo 2

25. 12. 2015

Vánoce jsou láska v akci. Pokaždé, když milujeme, pokaždé, když dáváme, tak jsou Vánoce… Vánoèní pohádka Jste rádi, že jsou Vánoce? Já moc. A chtìl bych vám øíct jednu pohádku, kterou jsem pøed nìkolika lety slyšel. Bude o zlém vlkovi. Pøedstavte si noc, kdy se narodil Pán Ježíš. A podívejme se o kousek dál, do jiné zemì. K pastýøùm. Pastýøi mìli své oveèky, starali se o nì, ale v jejich blízkosti žil také zlý vlk, který byl nejen zlý, ale i úskoèný, a vždycky, když pastýøi trochu nedávali pozor, tak nìkterou z nich chytil a roztrhal. Pastýøi se ho báli a nemìli ho vùbec rádi. Vždycky po nìm házeli kamení a snažili se ho zahnat. Až jednou se stalo nìco zvláštního. Pastýøi slyšeli, že se narodil Pán Ježíš a øekli si, že se tam pùjdou podívat. Vlk se zaradoval – nikdo nehlídá stádo, nikdo mì nebude zahánìt, to si naloupím a roztrhám ovcí! Ale najednou ho pøemohla zvìdavost. Øekl si: To je zvláštní. To pastýøi ještì nikdy neudìlali, aby takhle odešli pryè. To se musím jít podívat, kde jsou a co dìlají… A tak se za nimi plížil, schovával se za keøi, aby ho nevidìli, až se dostal ke stáji, kde byla jeskyòka a v ní Panna Maria, svatý Josef a v jeslièkách byl

položený Ježíšek. Vlk tiše stál a díval se, co se bude dít. Vidìl, jak se pastýøi radují, a pomyslel si, že poèká, až odejdou a podívá se víc zblízka, aby mu nic neuteklo. Pastýøi po chvíli opravdu odešli a kolem se rozhostil klid. Tak velký klid, že se Pannì Marii i svatému Josefovi zaèaly zavírat oèi. Teï je ta správná chvíle, øekl si vlk. Teï je všechny sežeru. A zaènu od toho nejmenšího… Vlk se pomalu plížil k jeslièkám. Opatrnì a tiše, aby nezpùsobil nìjaký šramot. A už byl kousek od jeslièek. Chystal se skoèit a … vtom se na nìj Pán Ježíš podíval a usmál se. To se vlkovi ještì nikdy nestalo, že by se na nìho nìkdo usmál. A co víc – Ježíš jej pohladil! To se mu teprve nikdy nestalo, protože všichni na nìj vždycky jen nadávali nebo po nìm házeli kamení. Ale pak se stalo ještì nìco: když se na nìj Ježíš usmál a když ho pohladil, praskla vlkovi kùže a z té kùže vylezl èlovìk. Takový, jakého Bùh chtìl mít. A èlovìk zaèal chválit Boha a dìkovat mu za to, že ho takovým zpùsobem promìnil. No, a to je konec pohádky. Kdo jí porozumìl, ten ví, o èem jsou Vánoce. Z knihy Mons. Vojtìcha Cikrleho Aby mohlo vyrùst nìco krásnìjšího

Drazí, ze srdce Vám pøejeme a vyprošujeme, abyste o Vánocích pøijali do svých srdcí lásku, kterou nás obdarovává Ježíš ze svých jeslièek, a dali jí to nejdùležitìjší místo… Kéž jsou Vaše srdce plná radosti z Boží blízkosti nejen o vánoèních svátcích, ale i každý den nového roku. Bùh, plný lásky a milosrdenství, a Vás stále provází svým požehnáním… P. Miroslav Strnad a redakce Pastýøe

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

POSELSTVÍ NEMOCNÝM Milost a pokoj s Vámi se všemi, naši nemocní pøátelé, a také s Vámi, kdo jste jim nablízku! Plodný rok s náplní duchovní pøípravy na eucharistický kongres i dny, kdy jsme v Brnì prožívali tuto slavnost, jsou za námi. Mysleli jsme na Vás i na ty, kdo s námi byli spojeni díky televiznímu pøenosu. Byly to jistì hluboké zážitky, které nám všem Pán dopøál, a dìkujeme i Vám za cenný, i když skrytý podíl Vaší vìrnosti a spoluúèasti. Co je obìtováno a protrpìno, dodává zvl᚝ vzácnou cenu plodùm tìchto snah v církvi. A to se vztahuje zejména na Vás, nemocné. Rok nekonèí tím, že èas bìží dál a nese nové výzvy a nová témata, ale náš vztah k Eucharistii má v obnovené a hlubší síle trvale proniknout i náš život do budoucna. Nový liturgický rok je pro církev na celé zemi rokem Božího milosrdenství. Máme v nìm docenit, že v nemilosrdném prostøedí svìta je nám blízko Ten, který vládne èasu a dìjinám a je „milosrdný a dobrotivý, shovívavý a bohatý láskou“. Tak se nám Bùh, náš Pán, pøedstavuje v Bibli a tato jeho slova jsou plná léèivé útìchy i pro nás. Víme, že Vánoce jsou zejména rodinným slavením a zážitkem Boží lásky a radosti. Svatá rodina betlémská a každá rodina na zemi, která se snaží žít v pohledu na ni, je ozáøena nebeským svìtlem, protože rodina je „svatyní života“, a pokud jsou v rodinì pøítomni i nemocní èlenové, mohou obohatit tyto vztahy právì oni svou milující, trpìlivou, laskavou i vdìènou blízkostí tìm, s nimiž žijí. Papež František øíká

o rodinì, že je „nejbližší nemocnicí“ rychlé a dostupné pomoci, která spojuje zdravé s nemocnými, a to nejen díky léèbì a lékùm, ale protože jde spíše o „infuzi od srdce k srdci“. I když nìkdy základní služby každodenní pomoci mùžou být obtížné, vztahy se mohou právì touto cestou vnitønì posilovat a rùst. Slovo „milosrdenství“ znamená mít „milé srdce“. Tak jako Bùh nás dokonale miluje, pøijímá, odpouští a posiluje, i my se snažme ho v tom napodobovat podle pøíslibu „blahoslavení milosrdní, nebo oni dojdou milosrdenství“! Pøejeme Vám, aby Vaši obìtaví blízcí a pøíbuzní, kteøí jsou s Vámi spojeni v každodenní službì a pomoci, tento Boží slib i odpovìï zakoušeli sami na sobì. Podobnì i Vy, naši nemocní pøátelé, pøes tìlesnou slabost èi omezení pohybu, vydávejte i nadále svìdectví o ochotì a stateènosti, a Vaše obìti a On, náš trpící Pán, promìní k rùstu a upevnìní rodiny své církve. I vánoèní obraz dvou starých lidí, Simeona a Anny, kteøí se setkávají s malým Ježíškem a Svatou rodinou v chrámì, kéž Vás povzbudí ve chvílích trápení a samoty. A tyto chvíle promìní v klidnou odevzdanost a ozáøí prorockou chválou, kterou lidé zralého vìku spoleènì vzdávají Bohu. Do dnù Vánoc Vám žehnají Vaši arcibiskup Jan a biskup Josef

Ten, kdo nemá Vánoce v srdci, je nikdy nenajde ani pod stromeèkem… Milí pøátelé, trpící nìjakou nemocí nebo jinou zátìží, nedávno jsem se pro jedno spoleèenství zamýšlel nad textem Písma, který je povzbudivý a plný útìchy: „Pøijïte ke mnì všichni, kdo se lopotíte a prohýbáte pod bøemenem a já vám ulehèím“ (Mt 11,28). Všichni, kdo jsme se pokusili vzít tato slova vážnì, vzali jsme Pána Ježíše za slovo a pøišli k nìmu, to znamená, vlastními slovy jsme mu v osobní modlitbì svìøili to, co nás tíží, prožili jsme jeho ulehèení, obèerstvení, posilu, útìchu, novou odvahu do života. Nebo jsme se také ztotožnili se slovy nauèených modliteb. Kdo jste snad tuto zkušenost ještì neudìlali nebo jste ještì Pána Ježíše takto neoslovili, udìlejte to. Pøesto, že možná nechodíte do kostela nebo jste se ještì nikdy nemodlili. On nenechá upøímnou touhu bez odezvy. Pak jsem se podíval na další verš a èetl: „Vezmìte na sebe mé jho a uète se ode mne, nebo jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete ulehèení pro své duše. Ano, mé jho netlaèí a mé bøemeno netíží“ (Mt 11, 29-30). Jho. To není nic pøíjemného. To se nám vybaví chomout, zápøah, biè a naskoèí nám husí kùže. Jho je sice nìco podobného jako chomout, do kterého se zapøahají konì, ale pøece jen je v nìèem jiné. Je to pøíèné bøevno, napojené na oj nebo øetìz, které se upevòuje tak, aby ho dobytek mìl na šíji. Takový trámek funguje jen tehdy, když vùz netáhne jedno zvíøe, ale dvì. Pak dostává výrok Pána Ježíše o „jeho jhu“ novou symboliku. Nemáme nést své obtíže sami. To je nezvládnutelné, ale on je nese s námi. Je se mnou v zá-pøahu mého života, „táhne tu káru“ se mnou, nejsem na svùj život sám. Možná Vám bude pøipadat tato úvaha jako nepatøièná, která

Božího Syna snižuje, ale vždy právì o Vánocích slavíme a pøipomínáme si, že ten, který je nádherným a všemohoucím a všechno pøesahujícím Bohem, vzal na sebe pøirozenost služebníka a stal se nám podobným ve všem, kromì høíchu. Tím, že se stal èlovìkem a narodil se v betlémském chlévì, vzal na sebe naše jho a umožnil, aby se naše jho stalo jeho jhem. Stane se jím tehdy, když pøestaneme øešit svùj život jen svými vlastními silami a pøijmeme jej za „paráka“, tedy za toho, který je v zápøahu se mnou a zároveò jako toho, kdo má vùdèí roli, urèuje rychlost a smìr. On je vždycky první ve vztazích, první vychází vstøíc. Také každému z nás vyšel vstøíc o tìch prvních Vánocích, od kterých poèítáme náš letopoèet. „Kristus a já, to je absolutní vìtšina,“ prohlásila kdysi sv. Terezie z Avily. Pøeji Vám všem spoleènou cestu. P. Bohumír Vitásek prezident Arcidiecézní charity Olomouc

Chodící kázání Jednoho odpoledne roku 1953 se reportéøi a pøedstavitelé mìsta shromáždili na vlakovém nádraží v Chicagu. Èlovìk, na kterého èekali, byl vítìzem Nobelovy ceny za rok 1952. O pár minut pozdìji vlak pøijel do stanice a z vlaku vystoupil vysoký muž s hustými vlasy a širokým knírem. Fotoaparáty blýskaly. Pøedstavitelé mìsta se k nìmu hrnuli s otevøenou náruèí. Rùzní lidé mu zaèali øíkat, jaká je to pro nì èest, že se s ním mohou setkat. Muž jim slušnì podìkoval, zadíval se jim pøes hlavu a zeptal se, jestli ho mùžou na chvilku omluvit. Rychle prošel davem až ke staré èernošce, která se potýkala se dvìma velkými zavazadly. S úsmìvem tašky zvedl a doprovodil ji až k autobusu. Pomohl jí nastoupit a popøál jí pøíjemnou cestu. Když se vracel k vítajícímu davu, omluvil se: „Je mi líto, že jsem vás nechal èekat.“ Ten muž byl doktor Albert Schweitzer, slavný lékaø misionáø, který celý život strávil pomáháním chudým v Africe. Jako odezvu na Schweitzerùv èin øekl jeden èlen uvítacího výboru s velkým obdivem vedle stojícímu reportérovi: „To je poprvé, co jsem vidìl kázání chodit.“ (internetový zdroj) - PASTÝØ strana 2 -

Adventní duchovní obnova Na první nedìli adventní jsme prožili krásnou duchovní obnovu ve spoleèenství s P. Janem Linhartem, knìzem královéhradecké diecéze. Pøijal pozvání Charity sv. Vojtìcha, aby nás povzbudil na naší cestì víry. V dopoledních promluvách P. Linhart hovoøil o souèasném dìní ve svìtì a také vyprávìl, jak byl v Etiopii u sester Matky Terezy. Etiopie patøí mezi nejchudší zemì na svìtì. Øekl, že po pøíjezdu do této zemì zažil kulturní šok. Zaujalo ho, že nikde nevidìl tolik usmátých a radostných lidí jako tam. Lidé tam nejsou sobìstaèní, žijí ze dne na den. Jsou závislí na poèasí, na úrodì a jsou si toho dobøe vìdomi. A jaká je jejich víra? Právì v tu dobu tam umíral mladý muž na tìžkou nemoc. Sestra mu oznámila, že již brzy zemøe. U nás by taková zpráva mnohé vydìsila, ale ten mladý muž jí podìkoval za to, že mu to sdìlila. Øekl: „Alespoò se mohu rozlouèit se svojí rodinou a pøáteli a pøipravit se na setkání s Bohem.“ To je opravdová víra. Odpolední promluva byla na téma Èekání. Nìkdy se dlouho modlíme za nìkoho nebo za nìco, a zdá se nám, že se nic nedìje. Modlíme se roky, èekáme, a Bùh mlèí. P. Linhart nám na ètyøech biblických postavách ukázal ètyøi druhy èekání. Josef (Gn 37:39:40:41:42) – jeden z Jákobových synù. Byl otcùv nejmilejší mazánek. Otec ho protìžoval a bratøi ho za to nenávidìli. Hodili ho do studny a prodali do otroctví. Josef prožil mnoho zkoušek a utrpení. Bùh ho zkouší, ale neopouští. Bùh má svùj èas a svoje metody. Josef je pøíkladem èlovìka, který poøád èeká ve své vìrnosti, a je to èím dál horší. Nakonec se nenadále stává druhým nejmocnìjším mužem Egypta, hned po faraonovi. Ze zla Bùh uèiní zdroj záchrany pro ty, kteøí se zmìnili. To èekání se vyplatí. Èekáme, a dlouho nic, abychom dozráli my, nebo èlovìk, za kterého se modlíme. Skrze èekání jdeme ke skuteèné zralosti. Anna a Simeon (Lk 2,21-40) – jsou Boží chudí, kteøí desítky let

pobývali v jeruzalémském chrámì. Už jsou staøíèci a teprve tehdy poznávají Boha. Ze všech knìží, znalcù zákona a vzdìlancù, kteøí se v chrámì pohybovali, oni jediní poznávají Mesiáše, protože za dlouhou dobu èekání, vìrnosti a trpìlivosti se nauèili vnímat Pána. Matky, otcové, babièky a dìdeèci, každý èlovìk má svou cestu a svùj èas. Milující Bùh si naše dìti a vnuky pøitáhne v rámci jejich svobody. Umìní èekat znamená, že necháme na Bohu, kdy budou naše modlitby vyslyšeny, a je docela možné, že se toho nedožijeme. Lazar (J 11,1-44) – Ježíšùv pøítel, který onemocnìl a zemøel. Ježíš nebyl daleko, ale než pøišel, byl Lazar už ètyøi dny v hrobì. Zdálo se, že je vše ztraceno. Ale Ježíš pøišel v pravý èas a vzkøísil ho k životu. Židé totiž vìøí, že lidská duše se odpoutává od tìla 3-4 dny po smrti. I tehdy, když jsme vyèerpali všechny možnosti záchrany, i v okamžiku smrti, je pro èlovìka nadìje, protože nadìje v Krista nikdy nekonèí. Bùh pøichází v pravý èas. Josef (Mt 1,18-25) – pìstoun Ježíše. Èeká na svou snoubenku a nalezne ji jako dívku v jiném stavu. Ještì spolu nežili. Josef je typickým pøíkladem toho, kdy se nedoèkáme. Staral se o Ježíše, ale umírá døíve, než se Ježíš zaèal projevovat jako Boží Syn. Nedoèkal se jeho zázrakù. Možná, že o nìm nìkdy i pochyboval, když vidìl, že se nijak neliší od svých vrstevníkù. Nìkdy výsledky našich modliteb uvidíme až na vìènosti. Marie Fojtíková

Mír na zemi nastane, když budeme žít Vánoce každý den…

Novinky ve farní knihovnì Papež František: Laudato sí. Encyklika o péèi o spoleèný domov. Papež František: Milosrdenství. Knížka o tom, jak jsme pøijati a milováni Bohem. Nechme se prostoupit Boží láskou. Josef Hrdlièka: Oživ plamen. Biskup Hrdlièka se chce s námi podìlit o stále rostoucí radost z víry. Mystické mìsto Boží III. Probodení. Životopis Panny Marie Matky Boží od sestry Marie od Ježíše z Agredy. Bl. Jiøí Matulewicz: Pøemáhej zlo dobrem. 365 myšlenek o duchovním životì. Miloš Szabo: Zpovìï? Ne! Nechci! Neumím! Nezvládnu to! Jak najít odvahu vyznat své høíchy. Michelle Moran: Evangelizace s odvahou a citem. Bohaté osobní zkušenosti získané dlouholetou evangelizaèní èinností, praktické návrhy a rady, jak pøedávat víru. Michal Altrichter SJ: Novéna zasvìcených osob k sv. Vojtìchovi. Farní knihovna je otevøena na faøe každou støedu dopoledne od 9.00-11.00 hod. a odpoledne od 13.00-16.30 hod. Pùjèování knih je bezplatné. Marie Fojtíková

Tøíkrálová sbírka 2016 V sobotu 9. 1. 2016 již pošestnácté vyjdou do ulic mìsta Slavièína a obcí, které jsou v pùsobnosti Charity sv. Vojtìcha Slavièín, koledníci se zapeèetìnými pokladnièkami. Tøíkrálová sbírka je dobroèinná akce, kterou každoroènì poøádá Charita Èeská republika, je nejvìtší dobrovolnickou akcí u nás. Skupinky tøí králù chodí podle tradice od domu k domu a pøinášejí lidem radostnou zvìst o narození Ježíše. Výtìžek Tøíkrálové sbírky použije Charita sv. Vojtìcha Slavièín na pomoc potøebným lidem v nouzi u nás i v zahranièí a na rozvoj charitního díla. Finanèní pøíspìvky se vybírají do úøednì zapeèetìné kasièky opatøené charitním logem. Vedoucí skupinek jsou vybaveni prùkazkami. Koledníkùm požehná P. Mgr. Miroslav Strnad dne 8. 1. 2016 v 18.00 hodin v kostele sv. Vojtìcha Slavièín pøi mši svaté. Dìkujeme za vlídné pøijetí koledníkù, a že pomáháte s námi.

Láska versus povinnost Za peníze se dá koupit krásný dùm, ale jen láska ho dokáže udìlat domovem. Povinnost mùže zabalit dobrou svaèinu, ale láska se mùže rozhodnout k ní pøiložit lístek s milým vzkazem. Povinnost posílá dìti do postele vèas, ale láska je zabalí do peøiny, obejme je a dá pusu na dobrou noc. Povinnost umí uvaøit, ale láska vyzdobí stùl kvìtinami a svíèkami. Povinnost napíše dopis, ale láska k nìmu pøiloží vtip, obrázek nebo dobrou žvýkaèku. Povinnost udrží v domì poøádek. Ale láska a modlitba má vìtší šanci udìlat rodinu šastnou. Povinnost se snadno urazí, není-li ocenìna. Ale láska se uèí hodnì se smát a pracovat jen pro radost z práce. Povinnost mùže nalít sklenici mléka, ale jen láska do nìj èasto pøidá trošku èokolády. (internetový zdroj) - PASTÝØ strana 3 -

SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ „Milosrdní jako Otec“ „Milosrdenství bude vždycky vìtší než každý høích, a nikdo nemùže klást omezení Boží lásce, která odpouští.“ Na Slavnost Panny Marie, poèaté bez poskvrny prvotního høíchu, 8. prosince, zaèal Svatý rok milosrdenství. Potrvá až do 20. listopadu pøíštího roku. „V srdci mnohých zní otázka: Proè dnes Svatý rok milosrdenství? Jednoduše proto, že církev je v této chvíli velkých epochálních zmìn povolána nabízet mocnìji znamení Boží pøítomnosti a blízkosti Boží,“ øíká papež František a dodává: „Tato doba není urèena k roztìkanosti, ale naopak k setrvání v bdìlost a má v nás probudit schopnost hledìt k tomu, co je podstatné. Je mojí touhou, aby se tento rok stal živou zkušeností s blízkostí Otce, jehož nìhu je možné témìø hmatatelnì cítit,“ píše papež v listu urèeném arcibiskupu Rinu Fisichellovi, pøedsedovi papežské rady pro podporu nové evangelizace. V dokumentu, který se týká odpustkù a zpovìdní praxe ve Svatém roce milosrdenství, dále zaznívá, že vìøící, kteøí chtìjí získat odpustky, jsou povoláni vykonat krátkou pou ke Svaté bránì jako projev hluboké touhy po skuteèném obrácení. „Je dùležité, aby tato pøíležitost byla spojována zejména se svátostí smíøení a slavením Eucharistie se zamyšlením na téma milosrdenství. Stejnì tak bude tøeba doplnit takovou slavnost vyznáním víry a modlitbou za mì a na úmysly, které nosím v srdci pro dobro církve a celého svìta,“ uvádí papež. Zatímco doposud byly Svaté brány vyhrazeny pouze pro Øím, nyní budou poprvé v historii otevøeny ve všech diecézích po celém svìtì, podle rozhodnutí diecézního biskupa. Svatou branou se rozumí pøímo vchodové dveøe do katedrály i ostatních chrámù, o nichž rozhodl biskup. Poprvé v dìjinách probìhl o tøetí nedìli adventní obøad otevøení Brány milosrdenství. Otevøení brány a její projití je tøeba vidìt v souvislosti s podobenstvím o dobrém pastýøi, nebo jedinì Kristus je branou, kterou se pøichází ke spáse. Papež František zdùrazòuje, že zvláštním znamením Svatého roku milosrdenství je pou. Nelze stanovit, kolik kilometrù je tøeba ujít, aby šlo o pou. Samozøejmì má-li nìkdo Bránu milosrdenství ve farnosti, je to svým zpùsobem velká výhoda. Každopádnì je pou základní charakteristikou èlovìka, který jde po cestì do Božího království a stává se milosrdným, jako je milosrdný Otec. I na té cestì životem musí udìlat jednotlivé drobné kroky k usmíøení, odpuštìní, pøijetí druhého. V tomto ohledu mùže pou uskuteènit i èlovìk pøi bìžné návštìvì svého kostela a rozmìr pouti mùže znamenat obrácení, o jaké se v životì s pomocí Boží snaží. Mottem nadcházejícího roku je výzva Milosrdní jako Otec, inspirovaná Lukášovým evangeliem: „Buïte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6, 36). Papež v bule vyhlašující Svatý rok milosrdenství uvádí, že je to

životní program, který je nároèný, ale stejnì tak plný radosti a pokoje. V olomoucké arcidiecézi se 13. prosince zahájením v kostele Panny Marie Snìžné a následným prùvodem ke katedrále, otevøela Brána milosrdenství právì v katedrále sv. Václava. 31. prosince, pøi mši svaté na pøelomu roku, se otevøe Brána milosrdenství na Svatém Hostýnì a v nedìli 24. ledna 2016 v bazilice na Velehradì. Hlavní náplní Svatého roku milosrdenství je víra a to, že má navracet církev jejímu prvoøadému poslání, totiž být ve všech aspektech svého pastoraèního života znamením a svìdectvím milosrdenství. Papež František k tomu napsal: „ Kéž je v tomto Svatém roce církev ozvìnou Božího slova, které zní mocnì a pøesvìdèivì jako slovo a úkon odpuštìní, opory, pomoci a lásky. A neúnavnì nabízí milosrdenství a je vždy trpìlivá v poskytování útìchy a odpuštìní.“ Abychom se taky sami stali nástrojem Božího milosrdenství, budeme si bìhem roku èasto pøipomínat skutky tìlesného i duchovního milosrdenství. Budeme se v nich prakticky procvièovat, jeden druhého povzbuzovat. Velmi se tìším na to, že se v našich farnostech nauèíme v této vìci spolupracovat a dobré skutky organizovat… (viz Pastýøský list arcibiskupa Graubnera k adventu 2015). Skutky tìlesného milosrdenství: dát najíst hladovému a napojit žíznivého; odívat toho, kdo nemá co na sebe; pøijímat cizince; pomáhat nemocným; navštìvovat vìznìné; pohøbívat mrtvé. Skutky duchovního milosrdenství: radit pochybujícím; vyuèovat nevìdomé; napomínat høíšníky; tìšit sklíèené; odpouštìt urážky; trpìlivì snášet obtížné lidi; modlit se k Bohu za živé i mrtvé. (Podrobnìji se skutky milosrdenství budeme zabývat v dalších èíslech Pastýøe) Logo pøedstavuje teologický souhrn pojmu milosrdenství. Motto, viz výše, pøedkládá prožívání milosrdenství podle pøíkladu Otce, jenž vyžaduje, abychom neposuzovali a neodsuzovali, ale abychom odpouštìli a lásku i odpuštìní darovali bez míry (srov. Lk 6, 37-38). Logo k Svatému roku milosrdenství je dílem slovinského otce Marko Ivana Rupnika a pøedstavuje Syna Božího, jenž bere na svá ramena zbloudilého èlovìka. Vyobrazení je provedeno tak, že nechává vystoupit Dobrého pastýøe, jak se v hloubi dotýká lidského tìla, a èiní tak s láskou, která èlovìku mìní život. Dobrý pastýø s krajním milosrdenstvím na sebe bere lidství, ale jeho oèi se prolínají s oèima èlovìka. Kristus se dívá pohledem Adamovým a Adam pohledem Kristovým. Každý èlovìk tak v Kristu odkrývá své lidství a budoucnost, jež ho èeká. Vyobrazení je umístìno uvnitø mandorly, která je charakteristická pro starovìkou i støedovìkou ikonografii; pøipomíná, že v Kristu jsou spoleènì pøítomny obì pøirozenosti, božská i lidská. Tøi soustøedné ovály v barvách (odstíny modré), které se smìrem k vnìjšku postupnì rozjasòují, naznaèují Kristovo jednání, jímž vyvádí èlovìka z noci høíchu a smrti. Z druhé strany hloubka barvy s temnìjším odstínem zase pøipomíná neproniknutelnost Otcovy lásky, která odpouští všechno. Více informací na: www.tisk.cirkev.cz (Èerpáno z Katolického týdeníku 49/2015 a z výše uvedených webových stránek – zpracovala Jana Adámková)

Bible versus mobil Tak si øíkám, co by se stalo, kdybychom s Biblí zacházeli jako s mobilem. Co kdybychom ji poøád nosili v kabelce nebo v kapse? Co kdybychom se pro ni vrátili, když bychom ji zapomnìli? Co kdybychom v ní párkrát dennì zalistovali? Co kdybychom skrze ni pøijímali textové zprávy? Co kdybychom s ní zacházeli tak, jako kdybychom se bez ní neobešli? Co kdybychom ji koupili dìtem jako dárek? Co kdybychom ji používali na cestách? Co kdybychom ji používali ve stavu nouze? Jo, ještì poslední… na rozdíl od mobilu se nemusíte bát toho, že by vaše Bible byla nìkdy odpojena od sítì… Ježíš už úèet zaplatil! (internetový zdroj) - PASTÝØ strana 4 -

SPLNILO SE PÍSMO SVATÉ, RADUJME SE V PÁNU Ježíšovým narozením se naplòuje pøíslib, který byl dán lidem. Pøíslib obnovení vztahu mezi èlovìkem a Bohem. Vztah, který byl narušen prvotním høíchem. Bùh se èlovìka nezøíká, a dává mu pøíslib. Tento pøíslib zaslíbeného Mesiáše zaznívá celými dìjinami izraelského národa. Splnilo se, co øekl Hospodin ústy proroka: „Hle, panna poène a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to je S námi Bùh.“(Mt 1,23) Bùh sám chtìl pøijít na Zemi jako vtìlené Slovo, a proto byl poèat v tìle neposkvrnìné Panny Marie skrze Ducha Svatého. Bùh chtìl zároveò, aby jeho jednorozený Syn byl synem èlovìka: aby vyrùstal od poèátku v lidské rodinì, proto byla Maria zasnoubena muži jménem Josef. Oni dva pøijímají jako první Spasitele lidského pokolení. Jeho pøíchod byl již po staletí pøedpovídán proroky vyvoleného národa. Evangelista Lukáš píše 2,7-14: I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro nì nenašlo místo pod støechou. A v té krajinì byli pastýøi pod širým nebem a v noci se støídali v hlídkách u svého stáda. Náhle pøi nich stál andìl Pánì a sláva Pánì se rozzáøila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeò. Andìl jim øekl: „Nebojte se, hle, zvìstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v mìstì Davidovì. Toto vám bude znamením. Naleznete dìátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andìlem množství nebeských zástupù a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bùh v nich má zalíbení.“ První poselství z nebe zní: „Nebojte se! Zvìstuji vám velikou radost.“ Nebojme se být odvážnými a radostnými posly a pøedávat tuto úžasnou radost z pøíchodu Pána na svìt. Andìl prozrazuje, kde je tøeba Spasitele hledat: v chudobì, která na sebe bere podobu dítìte, chléva a jeslí. Pastýøi se hned vydávají na cestu, aby se co nejdøíve s Pánem setkali. Nebojme se vydat na cestu a hledejme Pána v chudobì tohoto svìta. Nebojme se pøijmout do svého domova, k sobì, do svého srdce Boží slovo, Syna èlovìka, Ježíše Krista – On je naše spása. Nebojme se betlémskému Dítìti, Spasiteli svìta, svìøit veškerou chudobu a špínu. On se neštítí ani té nejubožejší lidské duše, On se chce v ní v této chvíli narodit a promìnit ji. Bùh nám o Vánocích v Betlémì chtìl dát hodnì velký dárek, a tak nám dal sebe. Vánoce nejsou svátky naší uštvanosti ve jménu dokonalosti. Je to pøíležitost nechat se obdarovat samotným Bohem – pokud budeme ochotni mu udìlat místo ve svém srdci, ve vztazích, v rodinì. Myslím, že mu nebude vadit, když to nìkde bude trochu pøipomínat chlívek. Hlavnì, když tam bude teple høát láska. Proto otevøeme své srdce zcela Boží lásce a nechejme se obdarovat Bohem. Ježíš se chce novì narodit v našich srdcích. LÁSKA SE SPLÁCÍ JEN LÁSKOU Svatá Terezie z Lisieux píše o své „malé cestì“, kterou objevila, je to cesta lásky, která odpovídá na lásku. „Malá cesta“, jak o ní píše, není nepatrná a bezvýznamná, není žádné zvláštní umìní kromì ochoty MILOVAT Boha a lidi. Je to cesta, kterou mohou jít všichni: zdraví i nemocní, dìti i dospìlí, veselí a šastní, smutní i ti, které tíží tisíce starostí a nedokážou spìchat mílovými kroky vstøíc Bohu. Tato cesta nevyboèuje z rámce obyèejného lidského života. Jen jedno je bezpodmíneènì nutné: veliká, silná a vìrná láska, se kterou èlovìk plní své povinnosti, a je úplnì jedno, kam je postaven: je-li ve škole nebo na pracovišti, u plotny nebo ve chlévì, slouží-li nemocným nebo sám leží nemocen v posteli. Bùh nehledí na velikost našich èinù, ale pouze na lásku, se kterou jsou vykonávány. Všední den v klášteøe mi poskytoval mnoho pøíležitostí, jak se na „malé cestì“ den co den cvièit v lásce. Modlitba a mše svatá byly pro mì zdrojem, ze kterého jsem èerpala radost a sílu, abych dokázala promìnit den s jeho tisíci pøíležitostmi v láskyplné jednání. Byl by omyl myslet si, že jde všechno samo od sebe, èasto mì to stálo hodnì pøemáhání. Ježíš nám dal podobenství o vinném kmeni a ratolestech (srovnej

J 15,1-8). „Ježíš je vinný kmen a my pokøtìní jsme ratolesti. Ve spojení s ním se staneme zralými plody. Jen skrze ratolesti mùže Ježíš rozdávat plody lásky svìtu: lásku, pokoj, radost, shovívavost, vlídnost, dobrotu, vìrnost, mírnost, ovládání.“ Milovat bližního bez Ježíše je právì tak nemožné, jako nechat svítit slunce v noci. Èím víc jsem byla v jednotì s Ježíšem, tím vroucnìji jsem dokázala milovat všechny lidi. Život v klášteøe byl cvièištìm na „malé cestì“. Kdybych byla školaèkou, vidìla bych svou „malou cestu“ v tom, že bych dávala pozor pøi vyuèování, peèlivì bych dìlala domácí úkoly, chovala se kamarádsky ke svým spolužaèkám a byla ochotná jim pomáhat. Jako žena v domácnosti a matka bych s velkou láskou vykonávala bezpoèet malých služeb pro své milé, abych svému muži a dìtem vytvoøila domov. Vyhradila bych si èas na to, abych si vyslechla jejich radosti a zármutky a utìšila je. Na pracovišti bych se snažila dìlat každou práci s láskou a vytváøet dobrý kolektiv. Bylo by to „dobrodružství lásky“ vydávat se každý den znovu na „malou cestu“, protože èlovìk nikdy neví, co pøijde. Když mi nìco pøipadalo zatìžko, øíkala jsem: „PRO TEBE, JEŽÍŠI.“ „Malá cesta“ mì pøivedla k vnitøní svobodì. Mnoho lidí chápe svobodu: „Chci si dìlat, co chci – vyžít se po všech stránkách.“ Na této bludné cestì upadnou mnozí do závislosti na alkoholu, cigaretách a drogách, na nedobrých pøátelstvích, sexu a jiných závislostech. JEN LÁSKA NÁS ÈINÍ SKUTEÈNÌ SVOBODNÝMI. „Malá cesta“ je také apoštolská cesta. Jako apoštolové na svých cestách budili v lidech nadšení pro radostnou zvìst o Božím království a nechávali jich tisíce pokøtít. Také já jsem chtìla pomocí mnoha malých obìtí pøivádìt duše k Bohu, kterého budou navìky milovat. Èlovìk mùže na „malé cestì“ také upadnout, to znamená, že je nevìrný, nedbalý, líný v plnìní svých povinností, utíká pøed rùznými úkoly, je pichlavý jako kaktus vùèi bližnímu atd. Nebyla jsem nešastná, když jsem prožívala, že jsem slabá, nedokonalá, chybující. Matka nemiluje své dítì ménì, když upadne do bláta a musí je celé umýt a znovu obléknout. Proè by mì Ježíš miloval ménì, jestliže jsem zhøešila. Chtìla jsem své chyby napravit tím, že jsem se vrhla do ohnì milosrdné Boží lásky. Krásná a bezpeèná je „malá cesta“ lásky! Ježíš mì uèí dìlat všechno z lásky, nic mu neodmítat, využít i tu nejmenší pøíležitost, JEMU darovat svou lásku. Ten nejnepatrnìjší, nejnenápadnìjší skutek, který je konán z lásky, má èasto vìtší cenu než velké èiny. Nezáleží na hodnotì, ani na zjevné svatosti nìjakého èinu, nýbrž na lásce, která je do nìho vložena. Síla modlitby Jak veliká je síla modlitby? Mùžeme ji pøirovnat ke královnì, která má jako jediná kdykoli pøístup ke králi a dostane od nìj všechno, o co požádá. Proè je modlitba mnohým lidem tak obtížná, nebo dokonce nudná? Možná proto, že neví, co si poèít se zbožnými modlitbami z nìjaké knížky. Mnohdy jsem nevìdìla, kterou si vybrat, proto jsem to dìlala jako malé dìti, které ještì neumìjí èíst. Øekla jsem prostì milému Bohu, co jsem mu chtìla øíct a on mi vždycky rozumìl. Pro mì byla modlitba vzletem srdce, prostým pohledem k nebi. Výkøik lásky a vdìènosti v utrpení i radostech. Modlitba rozšiøovala mé srdce a spojovala je s Bohem. Terezie z Avily to vyjádøila takto: „Modlitba je pro mì dùvìrným rozhovorem s dobrým pøítelem, se kterým jsem ráda èasto pohromadì.“ Oslovilo mì jedno takové svìdectví upøímné modlitby, proto se chci s Vámi o nìj podìlit: Bylo mi 19 let a ocitla jsem se v Praze. Skonèila jsem støední školu a na vysokou jsem si pøipadala moc „hloupá“. Ale do Prahy mì to táhlo, studoval tu mùj chlapec, a tak jsem nastoupila na VŠ jako asistentka. Mùj život nebyl snadný. Pocházím z Beskyd a Praha byla velkomìsto, kde jsem nikoho neznala a nikdy pøedtím ani nebyla. Bydlela jsem u staré nemocné a rozmarné paní. Obèas veèer zapomínala klíè v zámku, a tak jsem prožila i pár nocí na

Panenka Pøi zastupování v jedné farnosti jsem si všiml velké dìtské panenky vystavené na boèním oltáøi. Zeptal jsem se dìtí: „Proè tu máte tu panenku?“ Ozvala se jedna malá holèièka: „To je moje panenka! Pøinesla jsem ji ukázat Ježíškovi.“ Mìli bychom se v mnohém uèit od dìtí. Pro to dìvèátko je Ježíš souèástí jejího svìta, tak jako maminka nebo tatínek. Je to nìkdo, kdo ji má rád, a proto se zajímá o její panenku. Uème se od toho dìvèátka nosit Ježíšovi „ukázat svoje panenky“. Pocítíme tak mnohem víc jeho blízkost a pøátelskou spoluúèast na našem životì. (Mons. Jiøí Mikulášek) - PASTÝØ strana 5 -

nádraží, když jsem se nedostala domù a nemìla kde spát. Do práce jsem dojíždìla z jednoho konce Prahy na druhý, celkem dvì a pùl hodiny. V podnájmu jsem topila naftovými kamny, která byla èasto porouchaná, dobøe jsem znala, co je zima. Naftu jsem nosila sama ve dvacetilitrovém kanystru od pumpy, vzdálené dvì stanice autobusem. Byla jsem drobnìjší postavy, a tak to byl výkon na hranici mých sil. Jednoho veèera jsem sedìla „doma“ u vyhaslých kamen a pøemýšlela. Mùj život se tolik lišil od života mých vrstevníkù, kteøí žili vìtšinou obklopeni péèí svých rodièù. I já jsem mìla v Beskydech matku, ale otec ji opustil. Starala se ještì o bratra a mìla mnoho starostí. Nechtìla jsem ji zatìžovat mými tìžkostmi. Snažila jsem se být jí pøítelkyní a pomocnicí. Sedìla jsem a bylo mi tìžko. „Oni mají otce,“ øíkala jsem si. „Mají otce, to je ten rozdíl. Kdybych já mìla otce.“ Vidìla jsem v duchu, jak tìžkosti mizí. A tehdy jsem náhle v duchu slyšela slova modlitby: Otèe náš... Moje maminka byla vìøící, já jsem si ve svých 15 letech odvodila Boha na základì rozumu, ale byl to Bùh tam nìkde, tvrdý, pøísný, nepøístupný. Bála jsem se ho a plnila jeho zákony, které byly nesplnitelné: Miluj svého nepøítele atd. Hrùza! V té studené místnosti jsem najednou kleèela a øíkala Bohu: „Bože, jestli to je pravda a ty jsi opravdu Otec, tak já tì nepotøebuji tam nìkde v nebi. Jestli jsi Otec, buï takový, jako jsou otcové tady kolem. Starej se! Copak by nìkterý pozemský otec nechal své dítì tahat vìci, které nemùže unést? Copak by ho nechal mrznout, spát

ADOPCE NA DÁLKU Charita sv. Vojtìcha a nìkteré ženy naší farnosti jsou již nìkolik let zapojeny do projektu „Adopce na dálku“. Cílem projektu je umožnit dìtem získat bezplatné základní vzdìlání, školní pomùcky, uniformu a jedno teplé jídlo dennì. Všem, kteøí finanènì pøispívají, moc dìkujeme. Zveøejòujeme dopis od adoptované dívky a koordinátora, který má v Indii na starosti tyto dìti. Vamanjook Drahé tety a Charito sv. Vojtìcha, moc Vás zdravím. Jelikož se blíží svátky Vánoc, pøeji Vám, spolu s mojí rodinou, šastné Vánoce a požehnaný rok 2016. Díky Vaší pomoci úspìšnì studuji. Moje škola se opìt otevøela 1. èervna. Poznala jsem zde mnoho nových pøátel, což mne velmi tìší. 23. èervence se konal „Uvítací den“. V prùbìhu mìsíce srpna jsme se uèili Rangoli (indická mandala), zpìv, psát eseje a konala se také taneèní soutìž. 22. záøí jsme slavili den studentù, mìli jsme obleèené barevné obleèení, a také se konaly filmové soutìže - mìli jsme napodobovat rùzné herce a ukázat tak náš talent. Náš uèitel nám zase pøedvedl tanec. Moje pololetní zkoušky zaèaly 29. záøí a skonèily 10. øíjna. Splnila jsem je dobøe. Poté jsme mìli 17-ti denní prázdniny. Dva dny prázdnin jsem strávila u babièky. Se sestøenicemi jsem hrála kriket, lagori, džudo a na schovávanou. Po svátku „Desara“ jsme se vrátili do školy. Na Vánoce maminka pøipravuje výborný obìd: koøenìné vepøové maso a kuøecí kari s kokosovou šávou, salát, rýži a „idli“ s omáèkou. Z kulaté syrové rýže podávané s pøídavkem „urundu“ je umícháno tìsto, a poté peèeno 20 min. v nádobì zvané „thonduru“. Dohromady se to jí s koøenìným vepøovým masem a kuøecím kari z chilli koøení a kokosové šávy. Moje rodina a naši nejbližší pøátelé jiného náboženství se spoleènì sejdou u vánoèního obìda. Koláè a jiné domácí sladkosti, které jsou pøipraveny speciálnì na Vánoce, rozdáme našim nekatolickým sousedùm. Konèím tento dopis prosbou o Vaše motlitby a požehnání pro mne. A Vám nový rok pøinese mnoho zdraví, lásky, radosti a úspìchù. Vaše milující dítì Vinitha Priya D´Souza

na nádraží? Copak by nestál vedle nìj, když je mu tìžko? Jestli jsi, Bože, mùj Otec, postarej se o mì tak, jako to dìlají ostatní otcové tady na zemi. Potøebuji tì tady. Tady mì máš! Máš tady na zemi své dítì!“ Nevím, jestli jsem èekala, že Bùh odpoví, ale On mì slyšel. Od té chvíle jsem nikdy netahala tìžké kanystry nafty, abych si mohla zatopit sama. Dìly se „zázraky“. Pomáhali mi lidé známí i neznámí. Zastavovali se pøátelé projíždìjící Prahou právì ve chvíli, kdy jsem potøebovala pomoc. Paní domácí se rozhodla mì vyhodit z podnájmu. Nemìla jsem kam jít, ale necítila jsem ani stín strachu. Už jsem vìdìla, že mám Otce. A on se postaral. A pak se mùj život zaèal mìnit celý. Poznala jsem rùzná spoleèenství, øády, hnutí, našla své místo, vystudovala bez problémù VŠ atd. Dnes se mùj život podobá životu ostatních. Mám rodinu, dìti, skvìlého muže. Žiji pro druhé a to, co mi dává Bùh, se snažím pøedávat dál. Mùj Otec není sice ten, jehož se mùžu dotknout, ale je stále se mnou. Radí mi, vím, že slyší každé mé slovo, zná mé pocity, mé nitro tak, jako nikdo jiný. Jsem Božím dítìtem. To opravdu znamená být šastný. A se dìje cokoliv, i když nám docházejí síly, Bùh je na naší stranì. Vymazat se z jeho dlanì mùžeme jen my sami. Jenže být bez Otce je úkol nad lidské síly. (M.N.) Pøeji Vám šastné a požehnané vánoèní svátky a otevøené srdce, aby se v nìm Ježíš mohl znovu novì narodit. Ludmila Dulíková

2. listopadu, 2015 Drahé tety a Charito sv. Vojtìcha, za chvíli otoèíme kalendáø a budou tu vánoèní svátky! Vánoce jsou sdílením radosti, lásky a pøinášením nadìje do životù druhých. Vánoce jsou ty a já druhým tak, jako když se Ježíš narodil na tento svìt a ukázal nám lásku a umìní žít pro druhé. Jednou se uèitel otázal svých posluchaèù: „Kdy si myslíte, že konèí noc a zaèíná den?“ Jeden z nich odpovìdìl: „Když jsem schopný spoèítat pøesnì 4 nohy ovce.“ Jiný øekl: „Když jsem schopný vidìt pohoøí a stromy.“ Uèitel ale nebyl spokojený s tìmito odpovìïmi. Následnì se ozval tøetí úèastník a øekl: „Když jsem schopen rozpoznat slzy v oèích druhých a utišit je. Vím, že noc konèí a zaèíná svítat.“ Myslím, že tohle je poselství Vánoc a Vy dìláte dost proto, abyste to plnili tím, že pomáháte chudým lidem. Jsem vdìèný za Vaši štìdrost a laskavost. Vánoce nám dávají vnitøní radost, když materiální pohodlí a bohatství krachnou. Vy jste souèástí oslav našich Vánoc. Myslíme na Vás a modlíme se za Vaše zdraví, sílu a mír. Pøeji Vám šastné Vánoce a úspìšný nový rok 2016. V pøíloze naleznete vánoèní dopis od Vaší sponzorované holèièky Vinithy Priya D´souza. 20. prosince se v našem centru konají spoleèné oslavy Vánoc. Po celý den se budou zpívat koledy, hrát hry, tanèit, pøijde Ježíšek a bude prostøena bohatá vánoèní tabule. Vaše sponzorovaná dívka díky Vám obdrží vánoèní odìv a rodina dostane osušku a jídlonosiè. Dìkujeme Vám za všechno, co pro nás dìláte. Ještì jednou Vám pøeji šastné Vánoce a úspìšný nový rok. S láskou Sr. Daphne D´souza SRA koordinátor

Klasifikace kázání Nedávno jsem narazil na èlánek s názvem Klasifikace kázání, který mì donutil k zamyšlení nad mými vlastními pøednáškami o slovu Božím. Posuïte sami: V – všeobecnì pøijatelné. Plné neškodných, dìtinských frází. Obvykle hodnoceno jako „úžasné“ nebo „nádherné“. VV – pro vyspìlejší shromáždìní. Obèas toto kázání vztahuje evangelium k souèasným otázkám. Mùže dokonce obsahovat návrhy k mírným zmìnám. Èasto popisováno jako „podnìtné“, i když nemá nikdo v úmyslu cokoli podniknout nebo mìnit jakékoli postoje. O – rozhodnì omezeno pouze na ty, kterým se nepøíèí pravda. Toto kázání popisuje svìt tak, jak je. Ohrožuje pohodlí. Nejèastìji posuzováno jako „znepokojivé“ èi „sporné“. Obvykle svìdèí o tom, že kazatel má jiný zdroj pøíjmu. X – výhradnì pro ty, kteøí umìjí zacházet s tøaskavými myšlenkami. Toto kázání je skuteèná bomba. Vždy oznaèováno jako „otøesné“ nebo „nechutné“. Knìz, který káže tímto zpùsobem, by mìl mít radìji sbalené kufry a zaplacené životní pojištìní. - PASTÝØ strana 6 -

Vánoèní blázen V jedné zemi na Východì žil pøed dvìma tisíci lety mladý blázen. Jako každý blázen snil i o tom, že se jednou stane moudrým. Miloval hvìzdy. Nikdy jej neunavilo pozorovat je a pøitom žasnout nad nekoneèností nebe. A tak se stalo, že jedné noci neobjevili novou hvìzdu jen králové Kašpar, Melichar a Baltazar, ale i tento blázen.

„Ta nová hvìzda je jasnìjší než ostatní,“ myslel si. „To bude královská hvìzda – narodil se nový vladaø! Chci mu nabídnout své služby. Vždy jestliže je to král, bude urèitì potøebovat také nìjakého blázna. Vydám se na cestu a budu jej hledat. Hvìzda mì povede.“ Dlouho pøemýšlel, co by novému králi mohl pøinést darem. Avšak kromì své bláznovské kapuce, zvonkohry a jedné kvìtiny nemìl nic, co by mu mohl darovat. A tak se z domova vydal na cestu – bláznovskou kapuci na hlavì, zvonkohru v jedné a kvìtinu ve druhé ruce. První noc jej hvìzda pøivedla do chudé chaloupky. Tam nalezl dítì, které bylo chromé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dìtmi. „Ach,“ pomyslel si blázen, „dám tomu dítìti svoji bláznovskou kapuci. Potøebuje ji víc než nìjaký král.“ Dítì si bláznovskou kapuci nasadilo na hlavu a šastnì se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo podìkování bohatì staèilo. Druhou noc jej hvìzda zavedla do krásného paláce. Tam nalezl dítì, které bylo slepé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dìtmi. „Ach,“ pomyslel si blázen, „dám tomu dítìti svoji zvonkohru. Potøebuje ji víc než nìjaký král.“ Dítì zvonkohru nadšenì rozeznìlo a šastnì se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo podìkování bohatì staèilo. Tøetí noc jej hvìzda zavedla do zámku. Tam nalezl dítì, které bylo hluché. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dìtmi. „Ach,“ pomyslel si blázen, „dám tomu dítìti svoji kvìtinu. Potøebuje ji víc než nìjaký král.“ Dítì si kvìtinu s úžasem prohlíželo a šastnì se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo podìkování bohatì staèilo. „Teï už mi nezùstalo vùbec nic, co bych mohl králi darovat. Bude asi lepší, když se vrátím,“ pomyslel si blázen. Avšak když vzhlédl k obloze, hvìzda stála na jednom místì a smála se na nìj jasnìji než kdykoli pøedtím. A v tom uvidìl cestu k nìjaké stáji uprostøed polí. Pøed stájí potkal tøi krále a zástup pastýøù. I oni hledali nového krále. Ten ležel v jeslích – malé, bezbranné, chudé dítì. Maria, která zrovna chtìla na slámu prostøít èisté plínky, se bezradnì rozhlížela a hledala pomoc. Nevìdìla, kam by dítì položila. Josef právì krmil osla a všichni ostatní mìli plné ruce darù. Tøi králové pøinášeli zlato, kadidlo a myrhu, pastýøi pak vlnu, mléko a chléb. Jen blázen zde stál s prázdnýma rukama. Maria, plná dùvìry, položila tedy dítì do jeho náruèe. Tak našel Krále, kterému chtìl v budoucnu sloužit. A také vìdìl, že svoji bláznovskou kapuci, zvonkohru i kvìtinu rozdal dìtem, aby mìl místo pro Dítì, které mu nyní svým úsmìvem darovalo moudrost, po níž toužil. Zdroj: www.vira.cz

Zamilovaný Bùh Nedávno jsem slyšel o dìvèátku, kterého se v náboženství zeptali: „Jaký je Bùh?“ A ono odpovìdìlo: „Bùh je zamilovaný.“ „Jak to myslíš?“ zeptal se pan katecheta. „Bùh je zamilovaný do nás,“ usmála se holèièka. A to je ta nejkrásnìjší Boží vlastnost. (Mons. Jiøí Mikulášek) - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Pepíèek se ptá maminky: „Maminko, chodí Bùh na záchod?“ „Ne, miláèku,“ odpoví maminka. „Proè se ptáš?“ „Protože každé ráno slyším, jak tatínek bouchá na dveøe od záchodu a køièí: „Pane Bože, to jsi tam ještì?“ Ježíš okouzluje dav obvyklými zázraky. Všichni mu tleskají a vyvolávají ho. V jednu chvíli pøistoupí k jednomu chudákovi, položí mu ruku na hlavu a praví: „Ty… vstaò a choï!“ A on nic. „Bratøe, øíkám ti, vstaò a choï!“ Ale muž se nehýbe. Petr nenápadnì pøistoupí k Mistrovi a upozorní ho: „Vždy není chromý, ale hluchý!“ Rozvášnìný dav se chystá kamenovat cizoložnici. Pøedstoupí Ježíš a zvolá: „Kdo jsi bez høíchu, hoï po té ženì jako první kamenem!“ Dav chvíli váhá a pak jeden mladík hodí kamenem. „Ty jsi snad bez høíchu?“ ptá se rozzlobenì Mistr. „Ne, já jsem její snoubenec a až doteï jsem byl pøesvìdèený, že je panna.“ Na rajskou bránu nìkdo dvakrát zabuší. Pak je slyšet, jak nìkdo huláká: „Ježíš! Maria! Pro Boha! Pro Svatou Pannu! Pro všechny svaté!“ Svatý Petr pøibìhne otevøít: „Kdo se to tu opovažuje tak strašnì se rouhat?“ „Jaképak rouhání? Nesu poštu!“ V kostele kleèí èernoušek a modlí se: „Všemohoucí Pane, proè jsi mi dal èernou kùži?“ Bùh odpoví: „Synu mùj, aby tì chránila pøed prudkým africkým sluncem.“ „Bože, proè jsi mi dal tak dlouhé ruce a nohy?“ „Abys mohl lépe šplhat po stromech a rychle utíkat, kdyby tì v africké poušti honilo nìjaké divoké zvíøe.“ „Pane, proè jsi mi dal kudrnaté vlasy?“ Aby se nezachytávaly ve vìtvích keøù v africké savanì.“ „A proè jsem se tedy narodil v Kardašovì Øeèici?“

Charita sv. Vojtìcha Slavièín pøeje všem ètenáøùm do nového roku 2016 hodnì pracovních i osobních úspìchù a Boží požehnání. Dìkujeme touto cestou všem dárcùm, pøíznivcùm a dobrovolníkùm za jejich pomoc, podporu a spolupráci.

Rozpis úmyslù pokladnièky Charity sv. Vojtìcha Slavièín v kostele: leden - únor: Likvidace lepry bøezen - duben: Brnìnská tisková misie

Za biskupem pøijde faráø a sdìlí mu, že si jeden jeho farník pøeje pokøtít psa. Biskup se proti tomu prudce ohradí. „Ale ten èlovìk daruje farnosti 500 000 euro!“ namítne faráø. Biskup po rychlé úvaze pøikývne a dodá: „Na biømování ho pošlete ke mnì.“ Pìtiletá dívenka se ptá faráøe: „Pane faráøi, jak jste se narodil?“ „Pøinesl mne èáp!“ Holèièka potká jeptišku a ptá se: „Sestøièko, jak jste se narodila?“ „Pøinesla mne vrána!“ Pak potká holèièka kostelníka: „Pane kostelníku, jak jste se narodil?“ „Pøinesl mne zajíèek!“ Holèièka vrtí hlavou: „To není možné! V téhle farnosti se nikdo nenarodil normálnì!“ Diego Goso FARÁØSKÉ VTIPY

Zveme Vás na

VEÈER CHVAL v našem farním kostele ve Slavièínì, a to v sobotu 26. prosince 2015 – na svátek sv. Štìpána. Zaèátek v 18 hodin. Pøijïte s námi chválit Pána modlitbou a zpìvem… V dobì vánoèní je velký dùvod k Boží chvále, nebo nám Bùh dal Dar všech darù… „Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svùj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.“ (Žalm 146, 1-2)

UPOZORNÌNÍ Upozoròujeme na výraznou zmìnu termínu tábora Vojtìch 2016, který poøádá mládež slavièínské farnosti: TÁBOR „VOJTÌCH 2016“ SE USKUTEÈNÍ V BRATØEJOVÌ VE DNECH 14. – 18. SRPNA 2016!!!

Když vám nìkdo øekne, že jste vùl, tak jásejte… Jeden z mých dobrých pøátel mi s nadsázkou a humorem øekl asi toto: „Pane faráøi, když vám nìkdo øekne, že jste vùl, pak jásejte a plesejte, dobøe vás nezná, kdyby vás lépe znal, øekl by: dvojnásobný vùl.“ Dávám mu za pravdu… Úsudky druhých totiž mohou být zcela falešné. A pak – slovo vùl dnes vlastnì skoro nic neznamená; mladí lidé se tak oslovují na potkání. Vìta „Pan uèitel je vùl“ už skoro nikoho nezarazí. Znamená to tøeba jen to, že dává úkoly a chce, aby se žáci uèili. Já bych ale volem doopravdy chtìl být. Abych totiž mìl blízko k jeslièkám, abych mohl na malého Ježíše v jeslích dýchat, a tak jej zahøívat. To je nìco závidìníhodného a vznešeného. V tomto smyslu bych byl rád dvojnásobným volem a ještì i oslem. Ten byl také u jeslièek. K jeslièkám nacházejí cestu totiž jen zcela rozumní lidé. Mnozí mají dokonce už tolik rozumu, že se nehodí už vùbec k nièemu. Èlovìka opravdu nic nesmí rozházet. Zvláštì tenkrát ne, když slyší takovou chválu, jako jsem ji slyšel já. Ono je nìkdy vskutku krásnìjší být zaøazen mezi voly a osly než mezi urèité lidi. (František Lukeš Celý život jsem se uèil, a pøece jsem propadl) - PASTÝØ strana 8 -

NÁBOROVÉ A INFORMAÈNÍ OKÉNKO kostela, že je to tak??? Ženy ochotné se zapojit do úklidu našeho kostela mohou kontaktovat Magdu Durïákovou, která má schéma úklidu na starosti (tel.: 739 524 374), nebo Janu Adámkovou (tel.: 731 646 734 nebo 608 746 325). PØIJÏTE MEZI NÁS, TÌŠÍME SE NA VAŠI POMOC… V jedné z písní v Kancionálu (è.523) se v první sloce zpívá: Ty jsi, Pane, v každém chrámì, mezi námi domov máš,… Tak a se Pánu i celému našemu farnímu spoleèenství v tomto našem domovì líbí… Jana Adámková

Kontakt:

Úklid kostela Kostel je rodinný dùm Božích dìtí. Scházíme se zde, abychom spoleènì slavili Nejsvìtìjší obì, abychom se zde setkávali s živým Kristem v Eucharistii. V kostele - domì Božím – se pøi køtu svatém stáváme Božími dìtmi, zažíváme první svátost smíøení a první svaté pøijímání, biømování, svátost manželství. Prožíváme zde velké svátky. Nyní napøíklad prožíváme Slavnost narození Pánì – Vánoce, za èas budeme slavit Velikonoce a vlastnì celý kolobìh církevního roku. Pro køesana je dùm Boží velmi dùležitým místem. Jsme tudíž také zodpovìdní za to, jak ten náš farní Boží dùm vypadá. Je tøeba se starat, aby byl kostel hezkým pøíbytkem Ježíše Krista v Eucharistii, ale i naším „druhým“ nebo „prvním?“ domovem? K tomu, abychom se v chrámì cítili dobøe, je tøeba, aby byl i hezky uklizený. Urèitì jste si mnozí všimli, že na poslední stranì našeho farního èasopisu je pokaždé Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela. Mnoho z tìch žen je už ve vìku, kdy je pro nì práce pøi úklidu namáhavá, ale z úcty k tomuto místu tu službu stále konají. Nìkteré starší však už nemohou, a tak obìtavých žen ubývá. Prosíme proto ženy, zvláštì mladší, o jejich pomoc pøi úklidu!!! Kdo z žen by se k této službì odhodlal, mùže se pøipojit k nìkteré ze stávajících skupinek žen, pokud by bylo ochotných žen více, mohou založit svoji vlastní úklidovou skupinku. Nebuïme lhostejní k tomu, jak náš kostel vypadá. Jsme pøece za dùm Boží zodpovìdní. A jak rádi chodíme do hezkého a èistého

PØEHLED AKCÍ PRO MLÁDEŽ VALAŠSKOKLOBOUCKÉHO DÌKANÁTU - FILMOVÝ VEÈER, 29.12.2015 Študlov - PEPÙV POHÁR, 6.2.2016 Valašské Klobouky - PUTOVNÍ KØÍŽ, 13. – 19.3.2016, dìkanát - DÌKANÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE, 19.3.2016 Slavièín - DENSING ÍVNYNG, 2.4.2016 Brumov - Bylnice - PÌŠÍ POU NA VELEHRAD, 2. – 5.7.2016

Více informací na: www.animak.cz

Nezapomeòme si o Vánocích darovat èas Nezapomeòme si pøi tom množství dárkù, které nakupujeme a dostáváme, na ten nejvlastnìjší dar: darovat nìco sami ze sebe. Darovat si navzájem èas. Otevøít náš èas pro Boha. Tak zmizí hektiènost. Tak se objeví radost, tak nastanou pravé svátky. Mysleme pøi sváteèním stolování na slovo Pánì: Když strojíš veèeøi, nezvi ty, kteøí by tì také pozvali, ale pozvi ty, které nikdo nezve a kteøí tì také nemohou pozvat (srov. Lk 14, 12). Nech vánoèní svátky naplní srdce všech lidí pokojem a mírem! (365 dní s Benediktem XVI.) - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 22.11.

Linda Jana Hrnèiøíková, Jan Dufek, Petr Pazdera, Kristián Pavel Kováè

POHØBY 1.12. Eva Miklasová, 1940, Slavièín 10.12. Hedvika Køenková, 1935, Slavièín

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 26.12. - 1.1. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 2.1. - 8.1. Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J., Lysáková, Dubská 9.1. - 15.1. Kuèeròáková, Hlavicová, Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A. 16.1. - 22.1. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 23.1. - 29.1. Bohuslavice 30.1. - 5.2. Hrádek 6.2. - 12.2. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J. 13.2. - 19.2. Rudimov 20.2. - 26.2. Petrùvka 27.2. - 4.3. Zupková P., Fojtíková I., Raková R., Durïáková E., Štìpanèíková I., Zollerová L.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00 13.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

PÁ

25.12.2015 Slavnost Narození Pánì

SO

26.12.

Svátek sv.Štìpána, prvomuèedníka, 2. svátek vánoèní

NE

27.12.

Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty, Svátek Svaté rodiny

PO

28.12.

ÈT

31.12.

Svátek svatých Mláïátek, muèedníkù sv. Silvestr

PÁ

1.1.2016

Slavnost Matky Boží, Panny Marie

NE

3.1.

2. nedìle po Narození Pánì

ST

6.1.

Slavnost Zjevení Pánì –Tøi králové

Svìtový den modliteb za mír

NE

10.1.

Svátek Køtu Pánì

NE

17.1.

2. nedìle v mezidobí

PO

18.1.

Panna Maria, Matka jednoty køesanù

ÈT

21.1.

sv. Anežka Øímská

Týden modliteb za jednotu køesanù (18. – 25.1.) NE

24.1.

3. nedìle v mezidobí, sv. František Saleský

PO

25.1.

Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola

ÈT

28.1.

sv. Tomáš Akvinský

NE

31.1.

4. nedìle v mezidobí, sv. Jan Bosco

ÚT

2.2.

Svátek Uvedení Pánì do chrámu

ST

3.2.

sv. Blažej

Svìtový den zasvìceného života NE

7.2.

ST

10.2.

Popeleèní støeda

5. nedìle v mezidobí

ÈT

11.2.

Panna Maria Lurdská, Svìtový den nemocných

NE

14.2.

1. nedìle postní

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 14.2.2016 na první nedìli postní. Uzávìrka bude v nedìli 31.1.2016. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -