SYNDROM VYHOŘENÍ Mgr. Kateřina Rangotis Benešová Gaudia proti rakovině, o. s. Konference pro zdravotní sestry, NMSKB 12. 3. 2015
CO JE SYNDROM VYHOŘENÍ Termín Burnout se objevuje poprvé v roce 1974 pro označení narkomanů v chronickém stadiu nemoci (Herbert J. Freudenberger). Vyhoření se obvykle týká práce a je charakteristické emočním a mentálním vyčerpáním, často je důsledkem dlouhodobého stresu. Nejčastěji se s vyhořením setkávají ti, kdo pracují s lidmi: lékaři, zdravotní sestry, psychologové, učitelé, právníci, policisté, telefonní operátoři apod.
PŘIHOŘÍVÁ? TRPÍTE SYNDROMEM VYHOŘENÍ? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.
Cítíte se fyzicky či psychicky vyčerpaný? Máte sklony negativně hovořit o své práci? Jste ke svému okolí tvrdší a méně tolerantní, i když si to třeba nezaslouží? Vytočíte se kvůli maličkostem? Jste podrážděný třeba při komunikaci se svými kolegy? Cítíte se v práci nedoceněný? Máte pocit, že neexistuje nikdo, s kým by se dalo mluvit? Neustálé řeči kolegů vás popuzují? Myslíte si, že jste v práci méně výkonní, než byste měli být? Cítíte, že odezva u kolegů či nadřízených není úměrná úsilí, které do své práce vkládáte? Myslíte si, že pracujete na špatné pozici a špatné firmě? Přivádějí vás některé věci ve vašem zaměstnání skoro k šílenství? V podávání bezchybných výkonů vám brání špatně nastavená vnitropodniková kultura či byrokracie? Cítíte se v práci pod tlakem? Míváte pocit, že nemáte dostatek času na celou řadu věcí, které jsou důležité pro dobře odvedenou práci? Stává se vám, že jste zavaleni prací a nemáte prakticky šanci vše zvládnout? Nemíváte tolik času na své koníčky a odpočinek, kolik byste chtěli a potřebovali?
VYHODNOCENÍ
15-18: malé nebo vůbec žádné příznaky syndromu vyhoření 19-32: nízké riziko 33-49: buďte opatrní, může vám hrozit syndrom vyhoření, zvláště pokud se skóre blíží vyšší bodové hranici 55-59: je zde velké riziko , měli byste s tím začít něco dělat 60-75: velmi vážný stav
PŘÍZNAKY SYNDROMU VYHOŘENÍ Syndrom vyhoření se projevuje v psychickém prožívání (v postojích a emocích), ve vztazích i v tělesné rovině. Psychické příznaky: - ztráta nadšení, úbytek pracovního nasazení, zodpovědnosti; - nechuť, lhostejnost k práci; - negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu; - únik do fantazie; - potíže se soustředěním, zapomínání; - sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost;pocit nedostatku uznání.
PŘÍZNAKY SYNDROMU VYHOŘENÍ Vztahy s lidmi: - ubývá angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům; - omezení kontaktů s klienty na nejmenší možnou mez; - cynický nebo lhostejný přístup ke klientům; - omezení kontaktů s kolegy; - přibývání konfliktů v oblasti soukromí; - nedostatečná příprava k výkonu práce, dlouhodobě nízká výkonnost. Tělesné příznaky: - poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, náchylnost k nemocím; - potíže v oblasti srdeční činnosti, dýchání nebo zažívání; - rychlá unavitelnost, vyčerpanost; - svalové napětí, vysoký krevní tlak.
FÁZE SYNDROMU VYHOŘENÍ Vyhořívání je postupný proces, který se může rozvíjet i několik let. Nadšení - Začínající pracovník srší elánem, má velká (a nerealistická) očekávání. Dobrovolně pracuje přesčas, práce ho zcela naplňuje, identifikuje se se svou profesí a tak zanedbává volnočasové aktivity. Stagnace - Počáteční nadšení uvadá, zjištění, že ne všechny ideály půjdou naplnit. Frustrace - Pracovníka začínají zajímat otázky efektivity a smyslu vlastní práce, protože se opakovaně setkal s různými překážkami. Apatie - Stadium apatie přichází po dlouhodobější frustraci, když na frustrující situace nemá dotyčný vliv (ať už domněle nebo objektivně). Pracovník vnímá své povolání jen jako zdroj obživy, dělá pouze to, co musí, a odmítá jakékoli novinky. Klienty se často cítí obtěžován. Vyhoření - Jako poslední nastává období emocionálního vyčerpání, depersonalizace (pocit ztráty sebe, vnímání sebe jen jako kolečka ve stroji atp.), pocitu ztráty smyslu.
RIZIKOVÉ FAKTORY
Nedostatečné sociální zázemí – práce jako jediná stabilita! Práce v pomáhajících profesích či v zaměstnáních, kde převládá komunikace s lidmi. Přehnaný perfekcionismus, nerealistická očekávání. Syndrom pomáhajícího – potřeba nutnosti a touha po dokonalosti, poslání je více než osobnost, bez vlastních potřeb, vlastností a pocitů, neakceptování sebe sama. Negativní vlivy v prostředí pracoviště – prostor, osvětlení, hluk, klima, směnný provoz. Velká zodpovědnost za výsledky práce v kombinaci s malou rozhodovací pravomocí a možností kontroly. Absence pracovních porad, supervizí. Nevyhovující pracovní kolektiv.
SPECIFICKÉ RIZIKOVÉ FAKTORY V PROFESI ZDRAVOTNÍ SESTRY
Přílišný důraz vzdělávání na technické aspekty profese. Opomíjení lidského faktoru, komunikačních dovedností apod. Přetíženost administrativními úkony. Málo času na to „jenom se bavit“ s pacientem. Chybějící anebo nedostatečná podpora. Požadavek nedělat žádné chyby. Požadavek důsledně oddělovat osobní a pracovní sféru. Požadavek zvládnout pocity bezmoci tváří v tvář momentům,kdy medicína je již krátká. Kontakt s tabuizovanými tématy lidské existence – intimita, umírání. Nutnost zvládat vypjaté emoční situace. Nedostatečné finanční ohodnocení.
9
PREVENCE – JAK NEVYHOŘET
Kvalitní síť sociálních vztahů – ochrana a nárazník. Kolegiální vztahy mezi zdravotníky navzájem. Mít podstatné znalosti a zvládat potřebné zdravotní dovednosti – pocit jistoty a kompetence (problém nadbytku informací a orientace v nich). Mít pocit uspokojení ze své práce. Mít základní komunikační dovednosti, umět naslouchat, vcítit se, kompromisní stanovisko, základy krizové intervence a psychoterapeutické pomoci. Smích a humor uvolňuje napětí a usnadňuje komunikaci i týmovou práci. Hlídat si střední míru zátěže, organizaci času, naučit se říkat NE a otevřeně komunikovat o svých pocitech. Pestrost práce, střídání činností, fáze odpočinku. Realistické nároky na sebe, dávat si dosažitelné cíle Nepřebírat odpovědnost za věci, které nelze ovlivnit. Taktně a důrazně odmítat pracovní zatížení, přepracovaný by neměl přijímat nové úkoly, dokud se nezbaví dřívějších. Vést jasnou hranici mezi prací a soukromím. Rozvíjet volnočasové aktivity, věnovat se relaxačním činnostem.
DOVEDNOSTI, KTERÉ POMÁHAJÍ Vedení pomáhajícího ROZHOVORU Naslouchání a pacientovým potřebám Základy KRIZOVÉ INTERVENCE Zacházení s emocemi, práce se stressem
PSYCHOHYGIENA
Efektivní reagování na emoce druhých Sdělování nepříjemných informací Schopnost vyhledat odbornou pomoc a podporu –
SUPERVIZE ASERTIVITA
K ZAMYŠLENÍ….. Vnitřní obraz nemoci je jiný než ten objektivní. Pomáhat vždy neznamená uzdravovat. Komunikace zdravotník - pacient není jen o správném poučení pacienta, ale také o respektu k jeho často odlišnému vidění.
12
DĚKUJEME ZA POZORNOST
13
