Fyzikální vyšetření pro sestry

Marie Nejedlá

Publikace si klade za cíl poskytnout ucelený přehled znalostí o problematice fyzikálního vyšetření, je určena všeobecným sestrám, ale i studujícím ostatních nelékařských zdravotnických oborů. Text obsahuje informace věnované jednotlivým druhům fyzikálního vyšetření, vyšetření celkového stavu organizmu, podrobně popisuje fyzikální vyšetření jednotlivých systémů a orgánů. Dále poskytuje ucelené vzorové návody k zápisu výsledků vyšetření a kontrolní otázky k ověření osvojeného učiva. Knihu autorky MUDr. Marie Nejedlé považuji za velmi zdařilý, odborně pečlivě zpracovaný, vyvážený studijní text, zcela odpovídající potřebám cílové skupiny.

9 788024 744490

2., přepracované vydání

ISBN 978-80-247-4449-0 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

Fyzikální vyšetření pro sestry 2., přepracované vydání

Fyzikální vyšetření pro sestry

z recenzního posudku MUDr. Lidmily Hamplové, PhD.

Marie Nejedlá

Marie Nejedlá

Fyzikální vyšetření pro sestry 2., přepracované vydání

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. MUDr. Marie Nejedlá FYZIKÁLNÍ VYŠETŘENÍ PRO SESTRY 2., přepracované vydání Recenze: MUDr. Lidmila Hamplová, PhD. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2015 Perokresby MgA. Kateřina Krédlová Do knihy bylo převzato a volně upraveno 17 obrázků z knihy Chrobák, L. a kol.: Propedeutika vnitřního lékařství (Praha, Grada Publishing 2003) se souhlasem autora obrazové dokumentace PhDr. Josefa Bavora. Fotografie z archivu autorky Cover Photo © fotobanka allphoto, 2015 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5703. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 288 + 8 stran barevné přílohy 2. vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-4449-0 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: 978-80-247-9572-0 (formát pro pdf) 978-80-247-9573-7 (formát pro e-PUB)

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12 1 Fyzikální vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.1 Fyzikální vyšetření – rozdělení . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.2 Pohled – inspekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 1.3 Pohmat – palpace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 1.4 Poklep – perkuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 1.5 Poslech – auskultace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 1.6 Per rectum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 1.7 Vyšetření čichem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2 Vyšetření celkového stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 2.1 Vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 2.2 Dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40 2.3 Poloha, postoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 2.4 Stabilita vestoje, chůze, hybnost . . . . . . . . . . . . . . . . .48 2.5 Abnormální pohyby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .52 2.6 Konstituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 2.7 Kůže, vlasy – řasy – obočí, nehty . . . . . . . . . . . . . . . . 57 2.8 Výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 2.9 Výraz tváře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .70 2.10 Čití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 2.11 Řeč, hlas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 2.12 Pulz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .78 2.13 Teplota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 2.14 Zápis vyšetření celkového stavu . . . . . . . . . . . . . . . . .81 2.15 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 3 Fyzikální vyšetření hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84 3.1 Vyšetření hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 3.1.1 Lebka – velikost, tvar . . . . . . . . . . . . . . . . . .87 3.1.2 Držení hlavy, třes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 3.1.3 Hlava – poklep, poslech . . . . . . . . . . . . . . . . .88 3.1.4 Výstupy V. nervu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 5

3.2

3.3 3.4 3.5 3.6

3.7 3.8

3.1.5 Motorická inervace obličeje . . . . . . . . . . . . . . 88 3.1.6 Příušní žláza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90 Vyšetření očí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90 3.2.1 Nadočnicové oblouky . . . . . . . . . . . . . . . . . .94 3.2.2 Víčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 3.2.3 Oční bulby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .95 3.2.4 Spojivky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97 3.2.5 Bělima . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .98 3.2.6 Rohovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 3.2.7 Zornice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99 3.2.8 Vyšetření zrakové ostrosti . . . . . . . . . . . . . . 101 3.2.9 Vyšetření barvocitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Vyšetření uší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 3.3.1 Boltec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 3.3.2 Zevní zvukovod a bubínek . . . . . . . . . . . . . . 107 Vyšetření nosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Vyšetření rtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Vyšetření dutiny ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 3.6.1 Jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 3.6.2 Sliznice dutiny ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 3.6.3 Dásně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 3.6.4 Chrup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 3.6.5 Tonzily . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 3.6.6 Patrové oblouky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 3.6.7 Zápach z úst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Zápis vyšetření hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

4 Fyzikální vyšetření krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 4.1 Vyšetření krční páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 4.2 Vyšetření aa. carotides . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 4.3 Vyšetření krčních žil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 4.3.1 Náplň krčních žil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 4.3.2 Žilní tep . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 4.3.3 Edém krku z útlaku horní duté žíly . . . . . . . . . 131 4.4 Vyšetření mízních uzlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 4.5 Vyšetření štítné žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 4.6 Zápis vyšetření krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 4.7 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 6

5 Fyzikální vyšetření hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 5.1 Vyšetření hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 5.1.1 Orientace na hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . 146 5.1.2 Tvar hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 5.2 Vyšetření dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 5.2.1 Typy dýchání a šíření dechové vlny . . . . . . . . . 148 5.3 Vyšetření prsů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 5.4 Vyšetření hrudního chvění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 5.5 Vyšetření hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 5.5.1 Poklep hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 5.5.2 Poslech hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 5.6 Vyšetření bronchofonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 5.7 Vyšetření srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 5.7.1 Srdeční krajina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 5.7.2 Úder srdečního hrotu . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 5.7.3 Srdeční ztemnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 5.7.4 Srdeční akce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 5.7.5 Srdeční ozvy, šelesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 5.8 Zápis vyšetření hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162 5.9 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 6 Fyzikální vyšetření břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 6.1 Vyšetření břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 6.1.1 Vyšetření pohledem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 6.1.2 Vyšetření pohmatem . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 6.1.3 Vyšetření poklepem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 6.1.4 Vyšetření poslechem . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 6.1.5 Vyšetření per rectum . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 6.2 Vyšetření jater . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 6.2.1 Vyšetření pohmatem . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 6.2.2 Vyšetření poklepem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 6.3 Vyšetření žlučníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 6.4 Vyšetření žaludku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 6.5 Vyšetření sleziny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 6.6 Vyšetření pankreatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 6.7 Vyšetření sigmoidea . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 6.8 Vyšetření céka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 6.9 Vyšetření apendixu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 6.10 Vyšetření tenkého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 6.11 Vyšetření ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 7

6.12 6.13 6.14 6.15 6.16

Vyšetření močovodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Vyšetření močového měchýře . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Vyšetření zevního pohlavního ústrojí a močové trubice . . 186 Zápis vyšetření břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .187 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

7 Fyzikální vyšetření končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 7.1 Vyšetření otoků (edémů) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 7.2 Vyšetření prstů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .194 7.3 Vyšetření cév . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 7.3.1 Vyšetření tepen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 7.3.2 Vyšetření žil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 7.4 Vyšetření kloubů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 7.5 Vyšetření svalů a šlach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 8 Fyzikální vyšetření páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 9 Fyzikální vyšetření lymfatických uzlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 9.1 Vyšetření mízních uzlin pohledem a pohmatem . . . . . . 204 10 Fyzikální vyšetření kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .206 10.1 Funkční kožní zkoušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 11 Vyšetření reflexů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 11.1 Vyšetření šlachookosticových reflexů . . . . . . . . . . . . . 208 12 Zápis vyšetření končetin, páteře, lymfatických uzlin a reflexů . . . . . . 211 13 Kontrolní test celkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 14 Nejčastější příznaky onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 14.1 Příznaky při onemocnění srdce . . . . . . . . . . . . . . . . 215 14.2 Příznaky při onemocnění periferních tepen . . . . . . . . . 220 14.3 Příznaky při onemocnění periferních žil . . . . . . . . . . . 222 14.4 Příznaky u onemocnění dýchacího systému . . . . . . . . . 224 14.5 Příznaky u onemocnění trávicího systému . . . . . . . . . . 228 14.6 Příznaky u onemocnění vylučovacího systému . . . . . . . 237 14.6.1 Příznaky onemocnění ledvin . . . . . . . . . . . . . 237 14.6.2 Příznaky onemocnění vývodných cest močových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 14.7 Příznaky krevních onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . 240 14.8 Příznaky infekčních onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . 243 14.9 Příznaky kožních onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . 244 8

14.10 Příznaky neurologických onemocnění . . . . . . . . . . . . 246 14.11 Příznaky očních onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 14.12 Příznaky onemocnění ucha, nosu a krku . . . . . . . . . . . 255 14.12.1 Příznaky onemocnění ucha . . . . . . . . . . . . . 255 14.12.2 Příznaky onemocnění nosu . . . . . . . . . . . . . 256 14.12.3 Příznaky onemocnění hrtanu . . . . . . . . . . . . 257 14.13 Příznaky u ortopedických onemocnění . . . . . . . . . . . . 258 14.14 Příznaky u stomatologických onemocnění . . . . . . . . . . 260 14.15 Příznaky u náhlých příhod břišních . . . . . . . . . . . . . 262

15 Zápis fyzikálního vyšetření pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 16 Vzorový status praesens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

9

Předmluva Úvod

Předmluva „Žít znamená měnit se. Být dokonalý znamená projít mnoha a častými změnami.“ (J. H. Newsman) Milé studentky, milí studenti, dostáváte do rukou druhé, doplněné vydání učebnice, která si již našla své místo ve výuce všeobecné sestry. Vědomosti a dovednosti získané tímto studiem by se měly stát jedním z pilířů vaší ošetřovatelské práce. Pacient tak bude nejen pra­videlně ošetřen, ale vy dokážete aktivně vyhledat jeho problém způsobem, kterým jej na lůžku nebo v ordinaci vyšetřuje lékař. První podmínkou je, že potře­bujete dobrý zrak, sluch, hmat, výjimečně čich a fonendoskop. To však nestačí. Navíc je třeba umět s lékařem komunikovat o zjištěném nálezu „jeho řečí“, dokázat nemocného vyšetřit, vědět, jak postupovat a co vyhledávat, popsat normu a odchylku od normy odbornou terminologií a vše zapsat a sdělit lékaři. Pokud budeme všichni sledovat jeden cíl, prospěch nemocného, posuneme svět o krůček dopředu. Autorka

11

Fyzikální vyšetření pro sestry

Úvod „Nejúžasnější na člověku je schopnost myšlení.“

(K. Čapek)

O vysvětlení příčin nemocí se snaží lidstvo od počátků svého vývoje. Pokud začne­me pátrat po příčinách nemocí, vyvstane otázka, jak charakterizovat nemoc. Na první pohled se zdá, že opakem nemoci je zdraví, ale nemusí to platit vždy. WHO definuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody“. Definice má však své mezery, neboť se můžeme cítit dobře, a přitom v našem těle již vzniká a na buněčné úrovni se rozvíjí chorobný stav. Na druhou stranu i člověk s diagnostikovanou nemocí na otázku, jak se cítí, odpoví, že dobře, tedy se nalézá ve stavu výše uvedené pohody. Co je tedy nemoc? Jedna definice praví, že nemoc je stav, kdy je změněna nebo porušena funkce a stavba jednoho nebo více orgánů. Je na místě pátrat po příznacích nemocí také u zdravých lidí? Od dávných dob lékaři vědí, že pokud odhalí nemoc v době, kdy se člověk cítí zdráv, její léčení je mnohonásobně jednodušší, s menšími násled­k y a větší nadějí na úplné uzdravení a z čistě materiálního úhlu pohledu i mnohem ekonomičtější. Proto vznikla celá řada preventivních programů, tzv. screeningů, je­jichž cílem je zachytit raná, ještě klinicky němá stadia nemocí a jejich léčení zahájit včas. Na druhou stranu lékař ani společnost nestojí o hypochondrického pacienta, který stráví život sledováním a rozborem svých, i fyziologických, tělesných pocho­dů. Proto se zdá zatím nejschůdnější cesta pravidelných jedno- až dvouletých prohlídek u vybraných lidí středního a staršího věku, týkajících se nejčastějších onemocnění. U některých nemocí bylo zavedeno do praxe preventivní screeningové vyšetření: ■■ Od roku 1975 se zjišťuje u no­vorozenců fenylketonurie. ■■ Od roku 1996 se monitoruje novorozenecké zásobení jodem (neonatální TSH) v rámci screeningu kongenitální hypotyreózy, která by vznikla na podkladě jodového deficitu matky. ■■ Od roku 2002 se provádí mamografie, a to na základě věku ženy – od 45. roku ve dvouletých intervalech, nebo po doporučení lékařem z důvodu vysokého rizika karcinomu prsu při výskytu alespoň jednoho případu karcinomu prsu u ženských příbuzných pacientky 12

Úvod v přímé linii a u pacientek, kterým byly diagnostikovány mutace genů BRCA 1 a BRCA 2, nebo na základě jiného specifického doporučení nádorové genetiky. ■■ Od roku 2008 se provádí preventivní vyšetření karcinomu děložního čípku, na které má právo každá dospělá žena. Vyšetřením se rozumí cytologické vyšetření navazující na preventivní prohlídku u registrujícího gynekologa. Ženy ve věku 25–60 let, které dva roky nebyly v rámci gynekologické prevence vyšetřeny, jsou zdravotní pojišťovnou o této možnosti informovány. Nedostaví-li se na vyšetření, jsou kontaktovány každý další rok. ■■ Od ledna 2014 je zavedeno adresné zvaní mužů i žen nad 50 let na screening kolorektálního karcinomu prováděný kolonoskopicky, který je možno po 10 letech zopakovat. Alternativou kolonoskopie nebo diagnostickou možností v mezidobí desetiletého intervalu je vyšetření stolice na okultní krvácení každé dva roky, které bylo zavedeno v roce 2000. V případě rodinné zátěže je vyšetření indikováno bez omezení věku. Pokud je pacient v nemocnici hospitalizován s určitým onemocněním a pokud spadá do dané věkové kategorie, mělo by být samozřejmostí preventivní vyšetření u něj provést. Odhalit onemocnění je složitý proces, který se skládá z následujících činností: ■■ Především je nutné získat kvalitní informace o předchorobí pacienta, které mohou souviset se stávajícím onemocněním. Tyto informace získáme rozhovorem s nemocným, který se nazývá anamnéza. ■■ Poté je třeba pečlivě vyšetřit nemocného jednoduchými postupy, při nichž užíváme pouze svůj zrak, hmat, sluch, popř. čich. Takové vyšetření nazýváme fyzikální. K jeho účinnosti však musíme znát nález fyziologický – normu – a nález patologický. Kdo nebude vědět, co má vyšetřit a jak pojmenovat nález, nedokáže účinně využít své smysly k prospěchu pacienta. Každé onemocnění pouhým fyzikálním vyšetřením odhalit nedokážeme, ale získáme podezření, které je třeba potvrdit, nebo vyvrátit. ■■ K potvrzení nemoci je zapotřebí dalších laboratorních a přístrojových vyšetření, ale výhodou fyzikálního vyšetření je nízká finanční náročnost, rychlost a dostupnost nejen na oddělení, ale i v terénu. Neznamená to, že na základě fyzikálního vyšetření rozpoznáme onemocnění, ale jeho prostřednictvím doplňujeme střípky mozaiky jménem diagnóza. 13

Fyzikální vyšetření pro sestry O každé nemoci – tzv. nozologické jednotce (nozologie, nauka o nemocech), kterou jste se již naučili nebo se budete učit, víte, že se vždy popisují její příčiny, průběh, klinické příznaky, diagnostické metody a terapie neboli léčebné postupy. Vše je třeba znát proto, aby bylo možné stanovit optimální léčbu a prognózu onemocnění. Poznatky se učíte v následujícím pořadí: ■■ Nemoc – název onemocnění. ■■ Příčiny – genetické, familiární, získané: toxické, infekční (u infekčních onemocnění i původce a cesty přenosu), složení stravy atd. ■■ Průběh – patologicko-anatomický popis probíhajících změn a klinické přízna­ky, např. otoky, polyurie, bolest atd. ■■ Vyšetřovací metody – fyzikální vyšetření – 5P, laboratorní, přístrojové vyšetření. ■■ Terapie – režimová opatření, konzervativní terapie, chirurgická terapie. ■■ Diagnóza: –– diferenciální diagnóza: návrh několika možných diagnóz na základě fyzi­kálního vyšetření, jde o různé diagnózy (nemoci) s podobnými příznaky, –– suspektní diagnóza: podezření na určité onemocnění, uvádí se v případě, kdy není ještě potvrzena konečná diagnóza, –– konečná diagnóza: stanoví se až na základě výsledků laboratorních a přístro­jových vyšetřovacích metod, při současném výskytu několika nemocí (tzv. komorbidita) se určuje diagnóza hlavní a diagnózy vedlejší. ■■ Prognóza – nikdy nelze s naprostou jistotou říci, jakým způsobem se bude kon­k rétní onemocnění u určitého pacienta vyvíjet, ale na základě znalosti nemoci, statistiky a zkušeností je možné odhadnout např. trvání léčby, než nastane zlep­šení, rozvoj (progresi) onemocnění i přes účinnou léčbu apod. Pořadí postupu při obtížích pacienta Nejprve je uveden postup lékaře od prvního kontaktu s pacientem až po stanovení léčby, ve druhé části je uveden postup sesterské péče.

14

Úvod

Lékař Anamnéza (Podrobné schéma anamnézy není předmětem této učebnice.) Lékařskou anamnézu zpracovává lékař. Ošetřovatelskou anamnézu zpracovává sestra. Slovo anamnésis pochází z řečtiny a znamená rozpomínání. V rozhovoru s ne­mocným hledá lékař vhodně volenými otázkami v pacientově minulosti souvislost s nynějším onemocněním. Anamnéza je tedy řízený rozhovor, při kterém je nezbytné vědět předem, jak se ptát, aby výsledek byl přínosem pro stanovení diagnózy. Říká se, že dobře zpracovaná lékařská anamnéza je 50 % diagnózy. Během rozhovoru by lékař s pacientem neměli být rušeni, lékař by se měl snažit navodit prostředí důvěry, klidu a zájmu o pacienta. Je třeba přesně znát schéma anamnézy, abychom na nic nezapomněli. Anamnéza má být přehledná, proto se zaznamenává v bodech a často se používají zkratky. Dříve platilo, že anamnéza se má dobře číst, bývala tak trochu i slohovým cvičením, ale doba se zrychlila a účelnost převážila. Pokud je anamnéza odebrána z důvodu vážného stavu nemocného od rodinného příslušníka či jiné osoby, je pochopitelné, že nebude tak podrobná. Tuto skutečnost je nutné poznamenat, a pokud se stav nemocného zlepší, anamnézu později doplnit. Anamnéza není soudní výslech pacienta a nemocný nemusí sdělit lékaři o sobě vše, ale měl by pochopit, že lékař je vázán lékařským tajemstvím a že veškeré informace o jeho zdravotním stavu mohou urychlit diagnostiku a tím i jeho vyléčení. Pokud má lékař dojem, že pacient nemluví pravdu, může použít např. formulaci „pacient uvádí, že je abstinent“. Pokud pacient odpovídá na některé otázky ne, je nezbytné zaznamenat, že pacient např. uvádí, že neprodělal žádná onemocnění nebo kouření neguje. Vždy musí být zřejmé, že dotaz nebyl ze strany lékaře opomenut. Záznam je důležitý pro případné forenzní účely (soudní vyšetřování postupu léčebné péče) i předávání dokumentace jinému zdravotnickému zařízení. Části lékařské anamnézy ■■ Nynější onemocnění (v chorobopise se zkracuje NO), ve kterém se několika větami popíší obtíže, se kterými pacient přichází, tj. charakter obtíží (např. svíravá bolest, krvácení apod.), lokalizace obtíží, odkdy trvají, zda se vyskytují poprvé, nebo opakovaně, zda 15

Fyzikální vyšetření pro sestry pacienta přivezla RZP, popř. okolnosti, které vedly ke vzniku jeho stavu (nehoda, úraz apod.). ■■ Osobní anamnéza (OA), tj. ptáme se pacienta na: –– nemoci, které prodělal, zaznamenáme věk, popř. rok onemocnění (obvykle se u onemocnění staršího data pro rychlejší časovou orientaci lékaře zapisuje věk, ve kterém pacient nemoc prodělal, neboť je důležité, v kolika letech onemocněl, ale záleží na konkrétním případu: u nemocí novějšího data, např. za poslední rok, je pak obvyklé psát datum jednotlivých hospita­lizací a výkonů), –– úrazy a věk, ve kterém se přihodily, –– operace a věk: někdy pacienti nepokládají za operace např. tonzilektomii nebo apendektomii, je třeba jim je připomenout, –– konzumace kávy (počet šálků za den – každého pacienta je vhodné upozornit na skutečnost, že více než čtyři šálky černé kávy denně významně zvyšují riziko osteoporózy), černý čaj, alkohol (pravidelně – kolik denně, příležitostně [druh alkoholového nápoje: pivo, víno, destiláty], abstinent – někteří lidé nepokládají pivo za alkohol – pro zjištění tzv. rizikového a škodlivého pití je možné vyplnit s pacientem mezinárodní standardizovaný dotazník AUDIT a na základě výsledků poučit nemocného o tzv. nízkorizikovém pití, kterému odpovídá příjem maximálně 20 g čistého alkoholu denně u žen a 40 g u mužů – tzv. standardní nápoj), –– kouření: počet cigaret za den, případně je možné s pacientem vyplnit mezinárodní standardizovaný Fagerströmův dotazník nikotinové závislosti a na základě výsledků jej motivovat k návštěvě poradny na odvykání kouření, –– omamné návykové látky: zkušenost s nimi pacient spíše nepřizná, –– patologické hráčství (tzv. gambling). ■■ Farmakologická anamnéza (FA), tj. lékař se ptá na léky, které nemocný užívá, kolik, jak často. Někteří starší nemocní u sebe mají na kartičce seznam léků, jiní popisují „kulatá růžová tabletka“, což se obtížněji vyhodnocuje. V takovém případě lékař uvede doslovný popis léku pacientem s komentářem, že se domní­vá, co pacient užívá. Mezi léky patří i hormonální antikoncepce. ■■ Alergologická anamnéza (AA), tj. lékař zjišťuje, zda nemocný trpí alergií, dotazuje se na astmatické záchvaty, kopřivku, otoky očních víček nebo rtů, reakci na včelí štípnutí, prachy, pyly, peří, potravi16

Úvod

■■

■■

■■

■■

ny, zvířecí chlupy, roztoče, léky. Zdůrazní ATB a jodové preparáty, a pokud je nemocný alergický na léky a jod, obvykle se na vrchní desky chorobopisu nalepí štítek s touto informací. Dejte si pozor na nezbytné použití nejodových dezinfekčních přípravků u alergických pacientů. Gynekologická anamnéza (GA), tj. lékař se dotazuje ženy na menstruační cyklus: menarché (v kolika letech první menses), délku cyklu, trvání menses, menopauzu (v kolika letech poslední menses), obtíže během menses a v klimakteriu (přechodu). Zajímá se o počet porodů fyziologických a operativních (sectio caesarea – císařský řez) a komplikace během těhotenství a porodu, počet živě a mrtvě narozených dětí, počet spontánních potratů a interrupcí a jejich příčiny. Gynekologické operace a zákroky by měly být uvedeny v části osobní anamnéza, ale pro jistotu se lékař zeptá. Rodinná anamnéza (RA), tj. lékař zjišťuje věk rodičů, u mladších lidí nebo dětí i prarodičů, na co stonali nebo stonají, v kolika letech zemřeli a na příčinu jejich smrti. Navíc se cíleně ptá na výskyt diabetes mellitus, kardiovaskulárních a nádorových onemocnění, duševních nemocí, tuberkulózy a infekčních onemocnění v rodině. Pracovní anamnéza (PA), tj. lékař se ptá nemocného na: –– výskyt škodlivin v pracovním prostředí: chemické látky (rozpouštědla, pra­chy, těžké kovy), –– práci v extrémně vysokých nebo nízkých teplotách, –– záření, –– vibrace: pneumatické nástroje, –– vynucenou pracovní polohu (např. lokty opřené o tvrdou podložku většinu pracovní doby – u brusičů skla). Sociální anamnéza (SA), tj. lékař zjišťuje: –– sociální kontakty nemocného: zda pacient žije sám, s partnerem nebo v ro­dině (pomyslet na zajištění sociální péče – nákupy, ošetření, donášková služba obědů), –– bydlení: jak bydlí, jestli si dokáže např. topit, chodit pro vodu, jestli vyjde do vyššího patra bez výtahu, jestli splňuje jeho byd­ lení hygienické normy, počet osob v bytě.

Vyšetření Fyzikální – první fyzikální vyšetření provede lékař, další podle jeho pokynů budete provádět vy. Využijete své smysly k získání co největ17

Fyzikální vyšetření pro sestry šího množství informací o tělesném stavu pacienta. K tomu vám poslouží tato učebnice. Diferenciální diagnóza Stanoví ji lékař, uvede více možných diagnóz, které připadají v úvahu podle výsledků fyzikálního vyšetření a subjektivních a objektivních příznaků. Léčba Počáteční, která kompenzuje stav, někdy se zahájí až po statimovém vyšet­ření. Vyšetření ■■ Laboratorní – statim (ihned), nebo běžné – výsledky obvykle do jednoho až tří dnů podle náročnosti. ■■ Přístrojové – endoskopické, rtg, ultrasonografie, CT, NMR, izotopové aj. ■■ Konziliární – porada s lékařem jiného oboru (neurologické konzilium na interně, gynekologické konzilium na chirurgii, dermatologické konzilium aj.). Diagnóza Konečná, stanoví ji lékař na základě anamnézy, příznaků a vyšetření. Někdy se dělí na hlavní a vedlejší diagnózy. Zejména u seniorů se vyskytuje tzv. polymorbidita, více diagnóz obvykle chronických onemocnění. Seznam všech diagnóz obsahuje Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize: uvádí se zkráceně MKN-10 (přesný název je Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté revize). Každá skupina onemocnění má přidělené písmeno a jednotlivá diagnóza k pís­menu ještě dvojčíslí (tab. 1). Zkratka NS znamená nespecifikovaný, blíže neurčený. Pokud vás zajímá kód konkrétního onemocnění, vyhledejte si jej v MKN-10: např. M169 – coxartróza. Léčba Definitivní, upravuje ji lékař průběžně podle vývoje onemocnění, znalostí o nemoci, nežádoucích účinků a lékových interakcí. Na léčbu nemocniční může navazovat léčba ambulantní, rehabilitační nebo 18

Úvod Tab. 1  Přehled skupin diagnóz podle MKN-10 I

Některé infekční a parazitární nemoci

A00–B99

II

Novotvary

C00–D48

III

Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy, které se týkají mechanizmu imunity

D50–D89

IV

Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek

E00–E90

V

Duševní poruchy a poruchy chování

F00–F99

VI

Nemoci nervové soustavy

G00–G99

VII

Nemoci oka a očních adnex

H00–H59

VIII

Nemoci ucha a bradavkového výběžku

H60–H95

IX

Nemoci oběhové soustavy

I00–I99

X

Nemoci dýchací soustavy

J00–J99

XI

Nemoci trávicí soustavy

K00–K93

XII

Nemoci kůže a podkožního vaziva

L00–L99

XIII

Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

M00–M99

XIV

Nemoci močové a pohlavní soustavy

N00–N99

XV

Těhotenství, porod, šestinedělí

O00–O99

XVI

Některé stavy vzniklé v perinatálním období

P00–P99

XVII

Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality

Q00–Q99

XVIII

Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy, nezařazené jinde

R00–R99

XIX

Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin

S00–T98

XX

Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti

V01–Y98

XXI

Faktory, které ovlivňují zdravotní stav a kontakt se zdravot­nickými službami

Z00–Z99

lázeňská. Někteří pacienti volí alternativní metody léčby, někdy i na základě negativních – obvykle ale jen komu­nikačních – zkušeností s nemocniční nebo ambulantní léčbou. Rozhodnutí je plně v jejich pravomoci, ale záleží na každém zdravotnickém pracovníkovi, aby 19

Fyzikální vyšetření pro sestry alterna­tivní léčba vhodně doplňovala léčbu klasickou. Při tolerantním přístupu se je může podařit skloubit i v rámci zdravotnického zařízení, neboť pacient není statistická položka, ale člověk, který pochybuje, nedůvěřuje, bojí se a často nerozumí svému onemocnění nebo léčbě (to je ovšem chyba zdravotníků a je třeba stále dělat maximum, aby se to nestávalo). Nezapomínejte, že nejdůležitější je získat pro spolupráci pacienta. Prognóza Stanoví se na základě zkušeností a statistik vzhledem ke konkrétnímu nálezu a lékař ji osobně projedná s pacientem.

Sestra Ošetřovatelská anamnéza Odebírá ji sestra prostřednictvím rozhovoru s pacien­tem, jejím cílem je získat co nejvíce informací, které napomohou ke stanovení ošetřovatelské diagnózy. Ošetřovatelská diagnóza Zpracuje ji sestra na základě ošetřovatelské anamnézy, léčby stanovené lékařem a fyzikálního vyšetření pacienta. Chápeme ji jako pojme­nování problémů pacienta a návrh na jejich řešení – v průběhu hospitalizace se mění podle vývoje onemocnění. Vyšetření Sestra provádí u pacienta odběry, poučí jej o přípravě před vyšetřením, o jeho průběhu (jak dlouho trvá, zda je nepříjemné), doprovází jej na vyšetření a po skončení o pacienta pečuje. Léčba Sestra podává nemocnému léky, aplikuje injekce, ošetřuje jej podle ošetřovatelské diagnózy a vhodně působí na psychickou stránku nemocného. Nesmí mu však vkládat přehnaně pozitivní naděje ohledně vývoje onemocnění. Důležitá je její účast, ale pozor na „syndrom vyhoření“ (prostudujte si pozorně tuto problema­tiku v literatuře). Opakem problému je sklouznutí do rutinních automatizmů s mini­mální komunikací s nemocným. Buďte empatičtí, příjemní a usměvaví, to není pokrytectví, ale profesionalita. Bodrý pacient může být ve skutečnosti 20

Úvod na pokraji zoufalství. Dospělému nemocnému vždy vykejte a oslovujte jej pane/paní a jménem nebo titulem. Familiárnost není důstojná, tedy žádné „babi, dědo“. Děti a velmi mladé dospělé oslovujte tak, jako jsou zvyklí z domova.

Cíle fyzikálního vyšetření

Cílem fyzikálního vyšetření je zapsat, co jste zjistili u pacienta prostřednictvím svých smyslů. Zvládnout fyzikální vyšetření znamená umět se dívat, hmatat, slyšet, cítit. Jeho výhoda spočívá v tom, že si vystačíte, pokud nepočítáme fonendoskop, v podstatě bez pomůcek. Proto můžete vyšetřovat i v terénu, nejen na lůžkovém oddělení nebo ve zdravotnickém zařízení. Je třeba však předem znát, co vidět, slyšet, hmatat nebo cítit. Je zajímavé, že mezi tradiční základní vyšetřovací metody už odpradávna patří pohled a pohmat. Poslech a poklep byly do západní medicíny zavedeny překvapivě až koncem 18. a počátkem 19. století. Naslouchátko (stetoskop) pro nepřímé naslouchání uvedl do medicíny v roce 1819 francouzský lékař Théophile Laënnec. K tomu, abyste se seznámili se základními metodami fyzikálního vyšetření a s postupem při vyšetření pacienta, vám poslouží tato učebnice. Ale jedině stálým tréninkem a praxí se zdokonalíte a skutečně naučíte tomu, aby toto vyšetření bylo přínosem a lékař se na vás mohl spolehnout. Je třeba si zautomatizovat postupy vyšetření a zapamatovat si šablony postupů uvedené v každé kapitole. S přibývají­cím počtem vyšetřených pacientů se vypracují i vaše smysly a stanete se citlivější a vnímavější pro odchylky od normy. Nevzdávejte se, pokud zpočátku nedokážete popsat a vybavit si další kroky při vyšetření. Zkoušejte si vyšetření při každé příležitosti a prolínejte si jej do všech oborů své činnosti na oddělení. Úspěch očekávejte po několika desítkách vyšetření a rutinu teprve po několika stovkách vyšetření. Až se naučíte postupy, snažte se zamýšlet nad příčinami příznaků – tím již přesahujete rámec fyzikálního vyšetření, ale začnete si tak sestavovat mozaiku naučených příznaků z teoretických oborů do obrazu určitého onemocnění. Při vyšetření nemocného si povšimněte jeho problémů a zároveň si doplňte ošetřovatelskou diagnózu, i když se této problematice nebudeme věnovat. V učebnici naleznete nejprve popis jednotlivých metod fyzikálního vyšetření a poté se dozvíte, jak se postupuje při vyšetření pacienta. V závěru učebnice jsou uvedeny soubory příznaků typických pro ur21

Fyzikální vyšetření pro sestry čitá onemocnění. Pracujte s učebnicí vždy s tužkou v ruce – pokud si přímo do ní vepíšete poznámky o vyšetřených pacientech, při studiu se vám praktické poznatky rychleji vybaví. Postup uvedený v této učebnici je obecně používaný, dodržujte jej. Může se mírně lišit na různých odděleních a někdy se částečně zkracuje. Vy se jej však učte v plném rozsahu, zkrátit jej si může dovolit jen zkušený klinik.

Struktura učebnice

První část se zabývá fyzikálním vyšetřením, nejprve jeho technikami a poté konkrétním vyšetřením jednotlivých orgánů, fyziologickým nálezem i odchyl­kou od normy. Je doplněna tabulkou s normálním nálezem psaným kurzívou, vzorovým zápisem dílčích vyšetření u pacienta a kontrolním testem. Je rozdělena do kapitol, které se zabývají jednotlivými částmi těla při vyšetření. Každá kapitola, která se věnuje vyšetření pacienta, je tvořena následujícími oddíly: ■■ Obsah kapitoly – souhrn, co se dozvíte. ■■ Víte, že... – zajímavost, která vám zpestří studium, ale nemusíte se ji učit – právě proto si ji určitě zapamatujete jako první. ■■ Poznámky z anatomie, patologie a klinických oborů – nejsou vyčerpávajícím ani systematickým zdrojem informací a nenahradí práci se specializovanou učebnicí anatomie, funkční anatomie, patologie, vnitřního lékařství, anato­mickým atlasem aj. Připomenou vám však informace potřebné pro vyšetření a měly by vás motivovat k doplnění poznatků z oddílů, u kterých si uvědomíte nedostatky. Bez znalosti anatomie dále nepostupujte. ■■ Vyšetření – popis polohy pacienta, vyšetřovacího postupu, normálního a patologického nálezu. Odborné výrazy, které se používají k vyjádření normy nebo odchylky od normy, jsou víceméně neměnné, můžeme říci, že i slovní spojení jsou „terminus technicus“ – musíte se je naučit jako slovíčka. ■■ Tabulka fyziologického a patologických nálezů při vyšetření – použijte ji v začátcích při vyšetřování, provede vás odbornou terminologií a pro začátek vám umožní pouze „zaškrtávat“. ■■ Vzorový zápis – tak vypadá zápis vyšetření do status praesens. ■■ Kontrolní test – ověřte si, kolik jste si zapamatovali. Klíč správných odpovědí nehledejte, naleznete je v textu při opětovném studiu. 22

Úvod Ve druhé části učebnice jsou uvedeny: Nejčastější příznaky onemocnění, seřazené podle onemocnění jednotlivých systémů. V závěru učebnice jsou uvedeny: ■■ Tabulky všech vyšetření, jejich fyziologické normy tištěné kurzívou a odchyl­ky. Použijte ji zpočátku při nácviku kompletního vyšetření, dokud je nebu­dete umět zpaměti. ■■ Vzorový status praesens (st. pr.) – tímto způsobem byste měli dokázat zapsat fyzi­kální vyšetření pacienta.

23

1

Fyzikální vyšetření pro sestry

1

Fyzikální vyšetření

V této kapitole se seznámíte se základními postupy a metodami při fyzikálním vy­šetření pacienta. Tvoří základ vašeho vyšetřování, věnujte pozornost práci s fonendoskopem.

1.1

Fyzikální vyšetření – rozdělení

Než začnete vyšetřovat, pacientce nebo pacientovi – pokud je při vědomí a ještě vás nezná – se vždy představte a vysvětlete účel svého vyšetření: proč jej vyšetřujete znovu, i když byl vyšetřen lékařem (jde o standardní vyšetření, při kterém sledujete nemocného v nepřítomnosti lékaře nebo vyšetřujete pacienta jako součást výuky apod.). Při vyšetření dbejte vždy na zachování důstojnosti pacienta. Pokud vyšetřu­ jete na pokoji, kde je více nemocných, oddělte vyšetřovanou osobu přenosnou zástěnou. Pokud má nemocný návštěvu a je možné vyšetření odložit, domluvte se s ním, kdy jej vyšetříte. Při vyšetření neuvádějte žádné závěry, diagnózy, výsledek vyšetření, způsob léčby nebo prognózu, i když je znáte nebo předpokládáte. Vysvětlujte nemocnému pouze způsob vyšetření a léčbu, uvedenou již v dekurzu, kterou jste si přečetli. Myslete na to, že pacient je v neznámém prostředí s obavami o své zdraví, možná i život, a vhodná komunikace z vaší strany je proto velice důležitá. Vše, co děláte nebo plánujete udělat, mu sdělujte. Pokud mu podáváte léky, vysvětlujte, o jaké léky se jedná, jak dlouho bude např. kapat infuze a co má udělat, až vykape apod. Předvídejte jeho možné obavy a potřeby. Situace nemocného je už tak dost nepříjemná, představte si sebe ve stejné situaci, co by vás potěšilo a usnadnilo vám ji. Při vyšetření s nemocným podle jeho možností a schopností vlídně hovořte, oslovujte jej jménem nebo titulem, vysvětlujte, co budete dále vyšetřovat, ale zdržte se všech hodnocení. Nezapomeňte na nonverbální komunikaci, i vaše tvář by měla vyjadřovat laska­vost a porozumění. Během vyšetření si určitě všimnete také problémů důležitých pro ošetřovatel­skou péči. Ty si později zpracujte do vhodné ošetřovatelské dokumentace. Cílem fyzikálního vyšetření je pouze zaznamenat, co jste zjistili svými smysly. 24

Fyzikální vyšetření Fyzikálním vyšetřením se rozumí vyšetření prostřednictvím smyslů, tj. zraku, sluchu, hmatu a výjimečně čichu. K zesílení sluchových vjemů používáme fonendoskop – proto mezi fyzikální vyšetření patří tzv. 5P: ■■ Pohled (syn. inspekce) – pacienta vyšetřujeme pohledem. ■■ Pohmat (syn. palpace) – pacienta vyšetřujeme pohmatem jednou nebo oběma rukama. ■■ Poklep (syn. perkuse) – pacienta vyšetřujeme poklepem, obvykle nepřímým, tzn. prstem na prst. ■■ Poslech (syn. auskultace) – používáme jednak pouze sluch, jednak fonendoskop k zesílení intenzity zvuků. ■■ Per rectum – vyšetření rekta. ■■ Můžeme ještě přiřadit vyšetření čichem, např. u zápachu z úst. Dobře vyšetřit pacienta se vám napoprvé nepodaří, ale je třeba si uvědomit určité zásady, abyste postupně dosahovali stále lepších výsledků. Nejprve si prostudujte každou kapitolu zvlášť a zkoušejte si podle uvedeného postupu vyšetření jednotli­v ých částí těla na pacientech, na sobě samých i na rodinných příslušnících. Pořadí, v jakém je uvedeno vyšetření v učebnici, je obvyklé, dodržujte jej. Na některých specializovaných odděleních se můžete setkat s poněkud jiným pořadím vyšetření, ale pokud budete umět jednotlivá dílčí vyšetření, snadno se přizpůsobíte. Poté si natrénujte jednotlivá vyšetření a proveďte je vždy v určitém sledu (vyšetření celkového stavu, vyšetření hlavy, krku atd.). Jako pomůcka je pro vás na konci každé kapitoly uvedena tabulka vyšetření jednotlivých orgánů s normálním a patologic­k ým nálezem. Používejte ji zpočátku tak, že si v ní zaškrtnete vámi zjištěný nález. Tabulka vás provede každým vyšetřením. Snažte si ji postupně zapamatovat, neboť je třeba umět si ji vybavit zpaměti. V závěru učebnice je uveden vzorový status praesens, jak může být zapsán u pacienta. Čtěte si také chorobopisy na praxi, ať vám používaná terminologie co nejrychleji utkví v paměti. Na konci výuky fyzikálního vyšetření byste měli zvládnout kompletní fyzikální vyšetření pacienta zpaměti.

25

1

1

Fyzikální vyšetření pro sestry

1.2

Pohled – inspekce

Při vyšetření pohledem používáme vlastní zrak. Důležité je vyšetřovat při denním osvětlení, pokud je to možné, pamatujte, že při umělém osvětlení můžete přehléd­nout např. ikterus. Důležité je, abyste vy i pacient zaujímali pohodlnou polohu a při vyšetření nespě­chali. Při vyšetření se vždy postupuje od celkového pohledu přes vyšetření hlavy, krku, hrudníku, břicha, po končetiny a kůži. K vyšetření je třeba, aby se pacient svlékl, ale není třeba najednou, horní polovinu těla stačí obnažit až při vyšetření hrudníku a břicha, poté si pacient může obléknout pyžamový kabátek a vyšetřujeme obnaženou dolní polovinu těla. Stále mějte na paměti ohleduplný a taktní přístup k pacientovi. Musíte vědět předem, čeho si všimnout, bez pečlivé znalosti postupů při vyšetření a fyziologického a patologických nálezů nic nezjistíte. Nejčastější chyby při vyšetření ■■ Spěch ■■ Umělé nebo nedostatečné osvětlení ■■ Vyšetřování oblečeného pacienta

1.3

Pohmat – palpace

K pohmatovému vyšetření využíváme jako smysl hmat a provádíme jej prsty nebo rukama. Proto je důležité mít ohřáté ruce a krátké čisté nehty (obr. 1.1). Pokud: ■■ Položíme ruku na kůži pacienta, získáváme informaci o povrchu kůže, tzn. teplotě, vlhkosti, napětí. ■■ Prohmatáme kůži, podkoží a břicho, získáváme informace o orgánech a hmatných útvarech (nazýváme je rezistence) v kůži, podkoží a dutině břišní, jejich velikosti, povrchu, konzistenci, tvaru, okrajích a bolestivosti (obr. 1.2, 1.3). Při vyšetření platí zásada, že se postupuje od místa nejvzdálenějšího udávané bolesti, protože v opačném případě nemocný stáhne např. břišní stěnu nebo se bolest rozšíří i do okolí a nepodaří se ji lokalizovat. 26

Fyzikální vyšetření povrchová palpace – bříška prstů

hluboká palpace – celé prsty

Obr. 1.1  Použití prstů u palpace. Světlejší plochy – bříška prstů – se používají pro povrchovou palpaci, světlejší a tmavší plochy pro hlubokou palpaci

Obr. 1.2  Povrchová palpace – vyšetření jednou rukou

Obr. 1.3  Hluboká palpace – vyšetření oběma rukama 27

1

1

Fyzikální vyšetření pro sestry Nejčastější chyby při vyšetření ■■ Studené ruce, dlouhé nehty ■■ Nesystematická hluboká palpace

1.4

Poklep – perkuse

Při vyšetření poklepem se přiloží nad vyšetřovanou oblast ruka tak, aby se prsty při­tlačily na kůži a mírně roztáhly. Samotný poklep provedete tak, že se posled­ním článkem třetího prstu (prostředníčku) pravé ruky – pokud jste praváci – klepe na střední článek prostředníčku levé ruky, přiložené na kůži (obr. 1.4). Při poklepu srdce se vkládá poslední článek do mezižebří a klepe se na něj. Úder poklepávající ruky musí: ■■ Být veden kolmo na prst položený na kůži. ■■ Být krátký a ihned se oddálit od položeného prstu. ■■ Vycházet ze zápěstí. ■■ Být proveden dvakrát za sebou. Je důležité dbát na to, aby intenzita úderů byla stálá, abychom mohli zvuky vzniklé při poklepu vzájemně srovnávat. To je také podstatou srovnávacího poklepu plic, kdy srovnáváme vždy zvuk vzniklý poklepem vpravo se stejným místem vlevo. Zvuky, které vznikají při poklepu, se také nazývají poklep (není to jen vyšetření, ale také popis nálezu). Typy poklepu ■■ Plný, jasný – je fyziologický nad zdravými plícemi a vyvolaný vibrací plicních sklípků. ■■ Zkrácený (syn. ztemnělý) – je patologický, nalezneme jej nad plícemi s pneumonií nebo u malého výpotku. ■■ Temný – je fyziologický nad svaly, játry a slezinou, patologický nad velkým výpotkem nad plícemi – v pleurální dutině. ■■ Hypersonorní (syn. škatulový) – je patologický nad emfyzémem nebo pneumotoraxem – nad zvýšeně vzdušnou plicní tkání nebo při přítomnosti vzduchu v pleurální dutině. ■■ Bubínkový – je fyziologický nad žaludkem a střevy, patologický nad dutina­mi (kavernami) v plicích. 28

Fyzikální vyšetření dobře

přiléhá těsně na kůži

poklep kolmo

špatně

spodní prst nepřiléhá těsně na kůži poklep šikmo

Obr. 1.4  Postavení ruky při poklepu. Poklep nepřímý prstem na prst. V levé části obrázku špatný postup, v pravé části správný postup. Naučte se rozeznávat poklepové zvuky nad zdravou tkání, od nich postupně v praxi odvodíte patologické zvuky. Nejčastější chyby při vyšetření ■■ Nepřitlačené prsty na kůži při poklepu ■■ Různá intenzita úderů ■■ Nevyšetření všech poklepových míst

1.5

Poslech – auskultace

Při poslechovém vyšetření se obvykle využívá jen poslech nepřímý prostřednictvím fonendoskopu, pomůcky, která zesiluje poslouchané zvuky. Každý fonendoskop má na jednom konci vidlici s olivkami, které se zasunují do uší. Je důležité, aby utěsňovaly zvukovod. Olivky jsou nasazeny na kovové, posléze na gumové hadičky, které se pod vidlicí obvykle spojují a dále pokračuje jen jedna, zakončená naslouchátkem fonendoskopu (obr. 1.5). Na jedné straně je rozšíření s membránou, která dobře přenáší vysoké tóny, a používá se proto při vyšetření dýchacích šelestů. Při vyšetření je důležité ji dobře přitlačit. 29

1

1

Fyzikální vyšetření pro sestry

Obr. 1.5  Fonendoskop: vlevo zvonek, vpravo membrána Na druhé straně je menší zakončení bez membrány, tzv. zvonek fonedoskopu, který přenáší hluboké tóny a používá se pro vyšetření srdce. Přikládá se zlehka. Většina současných fonendoskopů má možnost využít při otočení naslouchátka k poslechu membránu nebo zvonek. Nad dolním zakončením je označení (např. červená tečka), která určuje stra­nu, ze které fonendoskop snímá zvuky. Poslouchat je možné šelesty nad tep­nami, zvuky (neboli šelesty) nad plícemi, srdcem a dutinou břišní. Nejčastější chyby při vyšetření ■■ Fonendoskop špatně zasunutý do zvu­kovodů ■■ Hluk v okolí ■■ Fonendoskop nastavený obráceně (nastavený na zvonek, poslech mem­bránou) ■■ Při poslechu plic nedýchá pacient zhluboka otevřenými ústy. ■■ Zapsání nálezu, který nebyl slyšen (nikdy si nevymýšlejte). Pokud nedokážete správně pojmenovat slyšené zvuky, není to vaše chyba, ale záležitost zkušenosti. Pokud budete trénovat, zlepšíte se.

1.6

Per rectum

Při vyšetření per rectum hodnotíme: ■■ Pohmatový nález v oblasti svěrače a ampuly ■■ Pohledem stolici, která ulpí na rukavici po vyšetření 30

Fyzikální vyšetření Per rectum vyšetření se provádí u nemocného ležícího na zádech nebo na levém boku s flektovanými končetinami. Vyšetření se provádí prstem v gumové rukavici, potřeným vazelínou. Více viz kapitola 6.1.5.

1.7

Vyšetření čichem

Vyšetření dechu se používá především při hodnocení tzv. foetor ex ore neboli zá­pachu z úst. Možné nálezy jsou uvedeny v příslušné kapitole. Při nepříjemném zápachu nesmí pacient z výrazu vaší tváře poznat nelibost, neboť se nemusí jednat o důsledek nedostatečné hygieny dutiny ústní, ale o příznak vážného onemocnění.

31

1

2

Fyzikální vyšetření pro sestry

2

Vyšetření celkového stavu

V této kapitole najdete hodnocení celkového stavu pacienta, které je rozhodu­jící pro rozpoznání život ohrožujícího stavu a rychlý zásah. Proto s posouzením celkového stavu vždy začínáme. Do hodnocení je zařazeno i zjištění fyziologických funkcí, které se obvykle nezapisují do pokračujícího textu status praesens, ale zaznamenají se do předtištěných kolonek na začátku vyšetření. Pokud s vámi pacient dobře komunikuje, popř. chodí, většinu příznaků při hodnocení cel­kového stavu vyšetřujete pohledem. Pokud však déle zapisujete, je vhodné vysvětlit, co děláte: např. „Musím si teď poznamenat některá vyšetření, přestože máte nor­mální nález.“ Vyšetření vědomí je nad rámec standardního interního vyšetření rozšířeno o psychiatrické stavy, neboť stav vědomí pacienta je zásadní pro další léčbu i přístup k němu.

2.1

Vědomí

Poznámky z anatomie, patologie a klinických oborů

Definovat pojem vědomí je velmi nesnadné, neboť má mnoho významů. Užívá se pro označení stavu, jehož opakem je bezvědomí, spánek nebo hypnóza, ale také pro dění, které bychom nazvali pracovní pamětí nebo zaměřenou pozorností, také jej však chápeme ve smyslu sebeuvědomování. Smyslové informace přicházejí do mozkové kůry dvěma cestami. Jedna je přímá, od smyslových receptorů přes talamus, druhá je nepřímá, přes retikulární formaci (síť vláken v mozkovém kmeni). Přímé smyslové cesty předávají retikulární formaci část informací odbočkami svých neuronů. Retikulární formace tak probouzí moz­kovou kůru a připravuje ji pro příjem smyslových informací. Jestliže se retikulární formace od ostatního mozku oddělí např. úrazem nebo iktem, oddělí se probouzecí soustava mozku, který pak trvale spí. Takoví lidé vypadají, jakoby neustále spali. Nemluví, jsou nehybní a neodpovídají na žádné podněty. Přitom někdy nejsou ani třeba přístroje, aby je udržovaly při životě (podle Koukolíka). Další pacienty s po­rušenou výživou mozkových buněk nalézáme v bdělém stavu, jsou schopni polykat, žvýkat, otáčet oční bulby, ale nevnímají. Jde o tzv. vegetativní stav 32

Vyšetření celkového stavu a hodnotit, zda jsou při vědomí, je velmi obtížné, neboť pokud chápeme vědomí jako bdění – při vědomí jsou, pokud chápeme vědomí jako uvědomování si sama sebe – při vědomí nejsou. Stále je předmětem diskuzí, zda má být pro tyto případy v právním řádu zakotveno právo na eutanazii, neboť takový stav je z pohledu současné medicíny nevratný, i když je snaha stále častěji využívat k obnovení elektrické aktivity nervových drah např. bazální stimulaci, což je ošetřovatelská metoda, která se zaměřuje na obnovení vědomí na základě stimulace dříve vzniklých synapsí, jedinečných pro daného pacienta (vnímání různých vůní apod.). Vzhledem ke složitosti samotného pojmu vědomí je třeba stanovit přesná kritéria pro hodnocení jeho poruch, což není jednoduché. Existují dvě možnosti, jak hodnotit poruchy vědomí, a to prostřednictvím Glasgow Coma Scale nebo dělení poruch vědomí na kvalitativní a kvantitativní. Obě metody je možné kombinovat.

Víte, že...

…pokud nastane poškození retikulární formace mozkového kmene a některých částí mezimozku vpravo, nastane u nemocného stav, který se označuje jako „opomíjení“ levé strany? Postižení opomíjejí smyslové podněty z levé poloviny prostoru kolem sebe. Obvykle dochází k opomíjení podnětů zrakových, sluchových i hmatových. Nemocní narážejí do předmětů vlevo od střední čáry, jako by je neviděli, nesnědí jídlo z levé poloviny talíře, muži si neoholí levou tvář, při obkreslení obrázku vynechají levou polovinu (podle Koukolíka).

Vyšetření vědomí

Pokud tedy chápeme vědomí jako stav uvědomování si sama sebe, při fyziologic­kém vyšetření jej zúžíme na uvědomování si, kdo jsem, kde jsem a kolikátého je. Zajímá nás tedy nejen aspekt bdění (který zajišťuje retikulární formace mozku), ale především aspekt poznávání, závislý na spojení podkorových center s mozkovou kůrou. Funkce mozkové kůry je pro aspekt poznávání rozhodující, lapidárně ji hodnotí prof. E. Babák: „U člověka pozoruje se v případech rozlehlého onemocnění kůry mozkové blbost.“ Jistě vás napadne, že i lidé s tzv. neporušenou mozkovou kůrou vykazují podobné symptomy, ale u lidí s poškozením mozkové kůry nelze žádným druhem učení ani stimulací navodit změnu k lepšímu. 33

2

2

Fyzikální vyšetření pro sestry U zdravého člověka nazýváme stav bdění a poznávání – tedy stav vědomí s as­pektem poznávání „orientován místem, časem, osobou“, nebo krátce řečeno „orien­tován“. Stačí tedy položit vyšetřované osobě otázku, jak se jmenuje, zeptat se, kolikátého je dnes a kde se právě vyšetřovaný nachází. Odpověď na den hodnoťte v kontextu s ostatními kritérii, i zdravý člověk si občas nemůže vzpomenout. Při poruše této aktivity nervového systému (bdění a poznávání) pak vznikají různé poruchy vědomí, které: ■■ Můžeme rovnou pojmenovat – dělí se podle projevů na kvalitativní a kvantita­tivní. ■■ Bodujeme a sčítáme tři kategorie – tento systém hodnocení vědomí se nazývá Glasgow Coma Scale (GCS), je velmi přesný, ale nezohledňuje neurologický nález. Vyšetření vědomí začínáme položením otázky pacientovi, jak se jmenuje, kde je atd. Pokud odpoví přiléhavě, zaznamenáme do chorobopisu „pacient orientován“. ■■ Pokud nereaguje, snažte se na sebe upozornit např. hlasitější mluvou, zatles­kejte nebo se zeptejte znovu. Současně si všímejte, zda pacient usíná během rozhovoru a zda je možné jej probudit. ■■ Pokud nereaguje na zvukové podněty, zkuste se jej dotknout a oslovit ho jménem. ■■ Pokud neodpovídá, zatřeste mu ramenem. ■■ Pokud stále nereaguje, zatlačte mu tvrdším předmětem (tužkou, špátlí) do nehtového lůžka (obr. P1). ■■ Pokud stále nereaguje, použijte bolestivý podnět jako štípnutí do trapézového nebo velkého prsního svalu. Zapamatujte si ■■ Nikdy nepoužívejte ostré předměty (špendlík, jehlu), které by mohly pacienta poranit a zanést do rány infekci. ■■ Nikdy netlačte na oči ve snaze pacienta probudit.

Dělení poruch vědomí Kvantitativní poruchy Jsou to poruchy sníženého vědomí, tzn. sníženého poznávání a bdění, tj.: 34

Vyšetření celkového stavu ■■ Somnolence (syn. letargie) – pacient je ospalý nebo spí, ale je možné jej probu­dit ze spánku, na otázky odpovídá přiléhavě, i když pomaleji, reflexy jsou zachovány. ■■ Sopor (syn. stupor) – pacient spí hlubokým spánkem, je možné jej vzbudit pouze na bolestivý podnět a bezprostředně po probuzení opět usíná. ■■ Kóma (bezvědomí): –– mělké: jsou zachovány reflexy, zejména obranné na bolestivé podněty, ale k vědomí se nemocný neprobere ani na bolestivý podnět, –– hluboké: reflexy jsou vyhaslé, jsou zachovány pouze fyziologické funkce, ale mohou být poruchy dechu a oběhu, nemocný je inkontinentní (neudrží moč a stolici). Kvalitativní poruchy Jsou to poruchy pouze některé složky vědomí (poznávání), nebo je vědomí zacho­vané, ale jeho některé složky jsou změněné. Rozlišuje se: ■■ Obnubilace (mrákotný stav) – charakteristická pro hypoglykemii. Pacient je prostorově orientován, může se bez problémů pohybovat – např. cestuje, ale neuvědomuje si své jednání. Stav připomíná ebrietu (opilost), ale nemocný se může chovat i nenápadně. Má však poruchu vědomí a po jejím odeznění si situaci nepamatuje. ■■ Delirium (syn. obluzené vědomí) – pacient může být orientován v prostoru i čase, ale může se chovat také zmateně, dezorientovaně. Je neklidný, při vyšetření se nesoustředí, nechápe situaci a může mít amnézii (ztrátu paměti). Součástí deliria mohou být: –– poruchy vnímání, –– poruchy myšlení. Příklady poruch vnímání ■■ Halucinace – jde o změněné vnímání zrakové, sluchové, hmatové, čichové či chuťové bez objektivní existence vyvolávajícího činitele: „Vidíte, jak proti vám kráčí po chodníku trpaslík jako z pohádky „O Sněhurce.“ V deliriu tremens, kterým se projevuje alkoholová demence u těžkých etyliků, jsou charakteristické hmatové halucinace, při kterých pacient trpí tím, že po něm např. lezou švábi. Nebezpečné mohou být sluchové halucinace přikazující neboli imperativní, kdy hlasy nutí pacienta někomu ublížit nebo se zachovat určitým způsobem. (Takové halucinace provázejí např. schizo­frenii.) Pacient slyší hlasy, i když je místnost prázdná, sám odpovídá hlasům, 35

2

2

Fyzikální vyšetření pro sestry které mu např. nadávají (znáte filmy Psycho nebo Čistá duše?). To, že místnost je prázdná, pacient dokáže objektivně posoudit, může tedy odpovědět na otázku, zda slyší hlasy, pokud je v místnosti sám. Někdy se halucinace projeví tzv. halucinatorním chováním, kdy si pacient zacpává uši, aby neslyšel hlasy, nebo se­třásá z rukou neviditelný hmyz. ■■ Iluze – zkreslené vnímání skutečnosti – např. provaz na zemi vnímá pacient jako hada, známé jsou také po určitém podnětu tzv. „déja vu“ – iluze již viděného nebo slyšeného. U iluze, na rozdíl od halucinace, existuje určitý reálný podnět, který zkreslené vnímání vyvolal. Příklady poruch myšlení ■■ Bludy – nemocný trpí poruchami myšlení (obsahová porucha myšlení se v psy­chiatrické terminologii nazývá blud – nemocný je nevývratně přesvědčen o správ­nosti své představy). Bludy se dělí na: –– expanzivní (megalomanský): nemocný je přesvědčen o svých mimořádných schopnostech nebo vznešeném původu, –– depresivní: nemocný se chorobně sebepodceňuje, považuje se za bezcen­ného a zbytečného, pokud se obviňuje za domnělé prohřešky (např. válečné katastrofy), jedná se o blud autoakuzační, –– paranoidní: nemocný je chorobně vztahovačný, cítí se být pronásledován (perzekuční blud), dostává určitá znamení, lidé si na něj ukazují; patří sem i blud žárlivecký (emulační), kdy je dotyčný nevývratně přesvědčen o part­nerově nevěře; do stejné kategorie patří i erotomanský blud, kdy je nemocný přesvědčen o vlastní neodolatelnosti. ■■ Zpomalené myšlení – projevuje se zpomalenou řečí, čas­to monotónním tichým hlasem a dlouhými odmlkami v řeči. ■■ Zrychlené myšlení – projevuje se rychlou neuspořádanou řečí, přerušovanou náhodnými asociacemi. Jeho vystupňovanou formou je tzv. myšlenkový trysk, při kterém je sdělení nesrozumitelné (označuje se jako pseudoinkoherence). ■■ Myšlenkový záraz – pacient se v polovině věty zarazí a nedokáže pokračovat. ■■ Poruchy struktury myšlení: –– Inkoherentní myšlení (inkoherence je nesouvislost): nemocný mluví bez sou­v islosti, nelze mu rozumět, těžkou poruchou je tzv. slovní salát (schizofázie). 36

Vyšetření celkového stavu –– Ulpívavé myšlení: opakování slov a představ, často nekvalitních, „jalo­v ých“. –– Obsedantní myšlení: nemocný má neodbytné vtíravé myšlenky, které ho nutí opakovat určité postupy v myšlení, např. dokud nenapočítá do sta, nemůže odejít z bytu, dokud si nepřeříká, které enzymy štěpí potravu, nemůže začít jíst (často se jedná o vzdělané lidi). –– Autistické myšlení: nemocný má změněný vztah k okolnímu světu, mluví o sobě ve třetí osobě a vyžaduje navyklé rituály; změna prostředí značně naruší jeho rovnováhu. (Znáte film Rainman? Dustin Hoffman studoval pro film roli autisty několik měsíců a velmi přesvědčivě ji zahrál.) Ale autizmus může být spojen i s agresí. Inteligence autistů bývá na dobré úrovni, v ně­kterých parametrech může být značně nadprůměrná, ale v jiných je na hranici slabomyslnosti. Autisté preferují vztahy k „věcem“ před vztahy s lidmi. Je možné je vzdělávat ve speciální škole, ale záleží na závažnosti onemocnění. Někdy je nezbytná ústavní péče. Další součásti hodnocení vědomí ■■ Posouzení nálady: –– Chorobně snížená nálada: označuje se jako depresivní. Pacient má při ní oslabené sebevědomí, je smutný, má obavy z budoucnosti – stav se též označuje jako tzv. „zavřená perspektiva“. Rozlišuje se depresivní nálada: • anxiózní (úzkostná) – nemocný naříká, je v napětí, • bezradná – nemocný nedokáže řešit životní situace, • apatická – nemocný je extrémně lhostejný, • anhedonie – nemocný nedokáže prožívat radost. –– Chorobně zvýšená nálada: označuje se jako manická. Nemocný je značně výkonný, má sníženou potřebu spánku, každý problém je podle něj řešitelný. Může se stát, že rozdává vybavení z bytu nebo peníze, či si v noci hlasitě přehrává hudbu (a ruší sousedy). –– Fobie (strach): z pobytu na veřejném prostranství (agorafobie), z uzav­řeného prostoru (klaustrofobie), z pavouků (arachnofobie), z jiné rasy (xenofobie), z červenání se (ereutofobie). ■■ Posouzení vůle: –– Ztráta vůle k jakékoli činnosti – abulie: nemocný je netečný, apatický, nic ho nezajímá. 37

2

2

Fyzikální vyšetření pro sestry –– Obsedantně-kompulzivní jednání (obsese je chorobně utkvělá představa, myšlenka, kompulze je nutkavé jednání): nemocný musí na základě utkvělé představy stále opakovat určité úkony, aby se zbavil úzkosti. Obsedantní myšlení je projev neuró­zy. Člověk si vytváří rituály pro odchod z bytu, při jídle, při hygieně. Jeho vůle je tedy ochro­mena nutkavým myšlením a jednáním. Např.: nemocný se stále přesvědčuje při odchodu z domova, zda je vypnutý plyn, stále znovu zkouší dveře, zda jsou zamčené. Své jednání si uvědomuje, ale nemůže si pomoci a musí úkony stále opakovat podle svých daných rituálů, i když pak vyplní den jen touto činností. Máte pocit, že se vám to občas stává? Pokud vám to nebrání v životě, nelamte si s tím hlavu. Jakmile však kvůli opakovanému mytí rukou nebo zkoušení dveří začnete chodit pozdě do zaměstnání, už se jedná o chorobný stav. (Znáte film Lepší už to nebude? Jack Nicholson v něm takového obsedantního neurotika velmi dobře zahrál. Ale projevy mohou být těžší než v tomto filmu.) Obsedantní neurotik může u jídla strávit čtyři hodiny, když přemýšlí, jak se tráví která složka potravy. Postiženi bývají spíše vzdělaní a inteligentní lidé, kteří byli vedeni k velké pečlivosti, a přitom stresováni. –– Impulzivní chování: nemocný dává volně průchod svým projevům, které by měl mít jinak pod kontrolou. Typem impulzivního chování je i zkratkovité chování, které může vyústit v sebevraždu. ■■ Posouzení intelektu – snížený intelekt může být zapříčiněn: –– nedostatečným vývojem mozku, jako např. u Downova syndromu nebo kretenizmu (hypofunkce štítné žlázy v dětství), pak se označuje jako mentální retardace, –– postupným úbytkem intelektu, pak se označuje jako demence, např. z důvodu ischemie mozku (vaskulární demence), působení toxických návykových látek na mozek (alkohol, drogy) nebo Alzheimerovy demence, Parkinsonovy nemoci, roztroušené sklerózy, lues, TBC, encefalitidy, hepatální nebo uremické encefalopatie, hypotyreózy, působení těžkých kovů. ■■ Posouzení paměti: –– amnézie: částečná nebo úplná neschopnost vzpomenout si na prožité události, –– konfabulace: smyšlenky, o jejichž pravdivosti je pacient přesvědčen; obvykle s nimi vyplňuje mezery v paměti. 38

Vyšetření celkového stavu Hodnocení vědomí podle objektivních kritérií Glasgow Coma Scale (GCS) Hodnotí vědomí bez ohledu na neurologický nález. Bodují a sčítají se tři kate­gorie, maximální počet bodů a nejlepší výsledek je 15, nejhorší – tedy bez odpovědi – je 3. Hodnotí se otevírání očí, nejlepší slovní a nejlepší motorická odpověď (tab. 2.1). Tab. 2.1  Glasgow Coma Scale Otevírání očí spontánně

4

na oslovení

3

na bolest

2

neotevře

1

Nejlepší slovní odpověď orientován

5

zmatený

4

nepřiléhavá slova

3

nesrozumitelné zvuky

2

žádná odpověď

1

Nejlepší motorická odpověď vykoná pohyb na příkaz

6

cílená flexe na bolest

5

necílená flexe na bolest

4

patologická flexe (při dekortikaci mozku)

3

extenze na bolest (při decerebraci mozku)

2

žádná odpověď

1

U nestabilních pacientů je třeba vyšetřovat vědomí každých 5–10 minut, po sta­bilizaci každé 4 hodiny. U stabilizovaných pacientů sledujte doporučení lékaře.

39

2

2

Fyzikální vyšetření pro sestry

2.2

Dýchání

Poznámky z anatomie, patologie a klinických oborů

Dýchání je proces výměny plynů mezi atmosférou a krví (zevní dýchání) a mezi krví a tkáněmi (vnitřní dýchání). Aby dýchání probíhalo bezchybně, musí být v pořádku: ■■ Plicní ventilace (dýchání) – jsou potřeba: –– průchodné dýchací cesty, –– funkční dýchací svaly, –– rozepjaté plíce (podtlak v pleurální dutině), –– dýchací centrum, které reaguje adekvátně na podněty (víte, jak nitrolební hypertenze ovlivňuje dýchací centrum?). ■■ Přestup dýchacích plynů na alveolokapilární membráně (tzv. zevní dýchání) – je potřeba dostatek funkčních alveolů (srovnejte emfyzém neboli rozedmu plic) a normální hodnoty dýchacích plynů a pH krve (znáte normální hodnoty vyšet­ření podle Astrupa?). ■■ Transport dýchacích plynů krví – je potřeba dostatek hemoglobinu (zopakujte si normální hodnoty KO), na který se dýchací plyny naváží. Je však nezbytná i cirkulace krve, tedy funkční krevní oběh a srdce. ■■ Přestup dýchacích plynů přes buněčné membrány v periferii (tzv. vnitřní dý­chání). Dýchací centrum v mozkovém kmeni má dva oddíly: ■■ Inspirační (nádechový), který je rozsáhlejší, neboť nádech je aktivní. ■■ Exspirační (výdechový) menší oddíl, neboť výdech je pasivní. Nádech (inspirium) je nepodmíněný reflex, který se skládá z: ■■ dostředivé a ■■ odstředivé části reflexního oblouku. Dostředivou část, která míří do dýchacího centra, tvoří vlákna n. vagus, n. phrenicus, míšní nervy dýchacích svalů (mezižeberních), míšní dráhy a sympatická a parasympatická vlákna, která vedou ze svaloviny bronchů. Do inspiračního centra také vedou vlákna od chemoreceptorů z a. carotis communis, která registrují změny kyslíku a pH krve. Inspirační centrum ovlivňuje také mozková kůra (naše vůle), proto můžeme do jisté míry regulovat počet nádechů, ale rozhodující vliv 40