Sylabus. Reflexe země a regionální identity ve Slezském zemském muzeu Markéta Kouřilová

Sylabus

Reflexe „země“ a regionální identity ve Slezském zemském muzeu

Markéta Kouřilová

projekty.slu.cz/popularizace popularizacevedy.slu.cz

Sylabus

Reflexe „země“ a regionální identity ve Slezském zemském muzeu Markéta Kouřilová

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace l projekty.slu.cz/popularizace Ústav historických věd l Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Slezská univerzita v Opavě, Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava Tel.: +420 553 684 482 l http://uhv.cz

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace

Reflexe „země“ a regionální identity ve Slezském zemském muzeu Markéta Kouřilová Slezské zemské muzeum patří mezi paměťové instituce, které si dodnes ve svém názvu uchovaly adjektivum odkazující k tradici historických zemí. S ohledem na spletitost historického vývoje naráží vymezení pojmů slezská země a slezská identita na řadu metodických i terminologických problémů. Nabízí se tedy otázka, jakými nástroji lze „Slezsko“ přiblížit dnešními divákovi prostřednictvím muzejní komunikace (expozicí či výstavou). V této rovině navázalo Slezské zemské muzeum dialog s návštěvníkem především Expozicí Slezsko (2012) a cyklem zemských výstav (2011 až 2015). Dříve, než bude věnována pozornost reflexi „Slezska“ v instituci, je ovšem třeba poukázat na úskalí definování slezské země a (regionální) identity a alespoň ve stručnosti a bez nároků na úplnost načrtnout genezi muzea, v němž se proces prezentace „země“ odehrává. ZEMĚ Od vrcholného středověku až do sklonku 40. let minulého století vystupovaly „země“ jako nejvyšší samosprávné celky. Dlouhé trvání zemského zřízení zanechalo stopu v historické paměti obyvatel dnešní České republiky, dokonce i dnešní Ústava České republiky se v preambuli odkazuje na státnost zemí Koruny české a hovoří za občany ČR žijící v Čechách na Moravě a ve Slezsku. V jejich povědomí tedy obraz historických zemí v jakési formě nadále přetrvává, a to i přes skutečnost, že byla existence „zemí“ po roce 1948 potlačována a že v dnešním politicko-správním systému nejenže nefigurují, ale neodpovídá jim ani stávající politicko-geografické členění, jež nerespektuje hranice historických celků. V případě Slezska narážíme na další problémy a komplikace. Ve srovnání s Čechami a Moravou představovalo disparátní celek bezmála dvou desítek knížectví, jež byla během 1. poloviny 14. století integrována buď na základě lenních smluv, nebo jako odúmrť do českého státu. Po válkách o rakouské dědictví připadla většina slezského území Prusku. Pro nevelké teritorium, které zůstalo součástí habsburské monarchie, se vžilo označení Rakouské Slezsko, tvořené těšínským, opavským, krnovským knížectvím a zlomkem niského. Od sklonku 18. století pak docházelo k průběžnému slučování a opětnému oddělování správy Moravy a Rakouského Slezska – v letech 1782 až 1849 plnilo správní funkce Moravskoslezské gubernium, přechodně pak ještě na přelomu let 1860 a 1861. Postavení samosprávné provincie si „Slezsko“ uchovalo i po odtržení části Těšínska a připojení Hlučínska po první světové válce, tento nově územně vytýčený celek je označovaný jako československé (později české) Slezsko. Samosprávnost ovšem ztratilo v roce 1928, kdy bylo integrováno do země Moravskoslezské. Právě spletitost dějinného vývoje a vůbec teritoriálního vymezení Slezska často deformuje historické povědomí místních obyvatel. REGIONÁLNÍ IDENTITA Regionální identita se vztahuje k různě vymezeným územím – město, větší územní celek, stát, střední Evropa, Evropa – které nechápeme jen jako přírodní prostředí, ale bereme v úvahu i sociální obsahy, mezilidské vztahy, zážitky, vzpomínky, jinými slovy sociokulturní systém místa a lidí, kteří v tomto prostoru žijí. Při utváření vazby k určitému místu hraje roli vícero složek, podstatná je především složka emoční a poznávací. Regionální identitu je nutno chápat v širších historických souvislostech jako fenomén, který vzniká v lidské paměti. Jak definovat regionální identitu slezské prostředí, které prošlo zásadními změnami? Vědomí národní a regionální identity, paměti a tradic je mimořádně složité a zároveň potřebné právě v oblasti českého Slezska a severní Moravy. Jedná se o oblast národnostně smíšenou – vedle Čechů zde žijí Poláci, Slováci a stále i zbytky původního německého obyvatelstva – a po linii dějinných tradic značně heterogenní, v níž došlo vlivem událostí 20. století (odsun německého obyvatelstva, jednostranný důraz na rozvoj těžkého průmyslu, kolektivizace atd.) k zvýraznění prvků diskontinuity vývoje. Tento stav pak namnoze dodnes ovlivňuje kvalitu života místního obyvatelstva.

4



MUZEUM – PROSTOR PRO ROZVÍJENÍ ZEMSKÉ A REGIONÁLNÍ IDENTITY 1. Opavské muzejnictví do roku 1945 Právě muzea jakožto paměťové instituce vytvářela od 19. století prostředí, v němž se rozvíjela zemská identita. Na území Rakouského Slezska se etablovala jedna z nejstarších muzejních institucí – Šeršníkovo muzeum (1802) v dnešním polském Cieszyne a záhy zde bylo založeno vůbec první muzeum na území České republiky – Oesterreichisch-schlesisches Provinzialmuseum (1814) v Opavě. Iniciátoři jeho založení – profesor dějepisu na opavském gymnáziu Faustin Ens, pensionovaný hejtman rakouské armády a amatérský badatel v oblasti přírodních věd, Franz Mückusch z Buchbergu, starosta města Johann Joseph Schössler – inspirovaní nejspíše Joanneem ve Štýrském Hradci (1811) a Národním muzeem v Pešti (1807) zamýšleli vytvořit centrální badatelský ústav s širším zaměřením vlastivědného, přírodovědného a historického obsahu. Moravskoslezské gubernium, jemuž byla žádost o zřízení muzejní instituce v Opavě doručena, povolilo jeho vznik až po intervenci císaře a pod názvem Troppauer Gymnasialmuseum (Opavské gymnazijní muzeum). Svým zaměřením se orientovalo převážně na oblast přírodních věd, i když významnou roli sehrávala také knihovna a opomenuty nezůstaly ani archeologie a historie. Z podnětu Obchodní a živnostenské komory a s výraznou podporou měšťanských vrstev a aristokracie, především Lichtenštejnů, bylo ve druhé polovině 19. století v Opavě otevřeno Kaiser Franz Joseph Museum für Kunst und Gewerbe (Muzeum císaře Františka Josefa pro umění a řemesla). Nově vystavěný chrám múz dle návrhů Johanna Scheiringera a Franze Kachlera získal následně přídomek „slezský“ a následně se etabloval jako Slezské zemské muzeum (Schlesisches Landesmuseum). Prvotní zájem instituce o rozvoj umění a řemesel, o estetickou a funkční stránku sbíraných a prezentovaných objektů, se dále posunul k dokumentaci a evidenci nejen regionální slezské kultury a vlastivědného výzkumu Slezska po stránce historické, ale i evropské umělecké tvorby – v tomto ohledu bylo jeho zaměření nadregionální, či spíše kosmopolitní. Profil muzea udávaly výjimečné osobnosti – především kunsthistorik a ředitel Edmund Wilhelm Braun a posléze i Karel Černohorský. Výrazem emancipačních snah v národnostně převážně německém prostředí se stalo založení Muzea Matice opavské (1884). Národně obranné snahy Vincence Praska a Josefa Zukala podporovaly zájem o český živel a etnografii slezské vesnice. Muzeum tedy podávalo rovněž historický a kulturní obraz slezské země, zaměřovalo se ovšem na národnostně českou skupinu. Větvící se síť opavských muzejních institucí doplnilo na sklonku dlouhého 19. století Městské muzeum (1896 – Stadtmuseum) situované do prostor opavské Hlásky. Vznik Československé republiky přinesl další podněty a vedl k založení opavské pobočky Českého zemědělského muzea (1924) a Muzea památek národního odboje (1927), tzv. Legionářského muzea. Politické turbulence se výrazně podepsaly na struktuře opavského muzejnictví v pomnichovské éře. S výjimkou Městského muzea došlo k centralizaci a fúzi všech zbylých muzejních institucí v Říšské župní muzeum (Reichsgaumuseum). Muzejní konglomerát byl fakticky produktem nacistické kulturní politiky, jejíž nástroje se projevovaly ve sbírkotvorných i prezentačních aktivitách. Dramatické průběh vojenských operací v Opavě na jaře 1945 způsobil nenahraditelné ztráty v oblasti kulturního dědictví. Fatální dopady mělo zničení muzejní knihovny, ztráta nejcennějších exponátů a v neposlední řadě i poškození prezentačních prostor a absence zázemí pro muzejníky. S přispěním a velkým, dnes těžko představitelným nasazením Karla Černohorského, který se po válce vrátil do Opavy, vstávalo muzeum doslova jako fénix z popela. Pomnichovská integrace opavských muzeí zůstala zachována, navíc se rozšířila o někdejší městské muzeum. 2. Poválečné muzeum a jeho expozice Prvním dnem roku 1949 přešla instituce pod názvem Slezské muzeum pod správu státu (konkrétně pod ministerstvo školství, věd a umění) a mělo podobně jako Národní muzeum a Zemské muzeum v Brně vykonávat širší působnost, a to paradoxně v rámci tehdy již neexistujících historických zemí. Zdeněk Nejedlý – ministr kultury – vysvětloval úlohu muzea ve svém projevu k převzetí Zemského muzea v Opavě do státní správy takto: „Tato muzea


5


[myšleno Národní muzeum, Zemské muzeum v Brně a Slezské muzeum] jsou pokládána za ústavy, které mají širší význam. A to je právě vyjádřeno také postátněním. I toto muzeum [myšleno Slezské muzeum] je více nežli krajským muzeem. Jistě i toto muzeum, jak zde bylo krásně řečeno, bude se hlásit ke svému kraji, bude částí tohoto kraje, ale má také ještě svůj zvláštní úkol, a jak jsem řekl, širší. Má to být slezské zemské muzeum, muzeum Slezska, muzeum starého historického útvaru.“ Z vnímání historického Slezska, které mělo slovy tehdejšího ministra kultury „zvláštní charakter“, se v projevu a nejen v něm, ale také v poválečné historiografii, potažmo i v muzejní prezentaci, pomalu vytrácí neslovanské, tedy německé obyvatelstvo. Nastíněný program byl vtělen i do první poválečné expozice Slezského muzea, která byla otevřena v roce 1955 pod názvem „O vývoji přírody a společnosti ve Slezsku a na Severní Moravě“. Sledovala komplexní představení dějin „slezského“ regionu (Ostravska, Opavska, Bruntálska, Jesenicka) a jeho přírodního i společenského vývoje. Druhá expozice Slezského muzea byla po průtazích spojených s rekonstrukcí výstavní budovy otevřena v roce 1981. S ohledem na skutečnost, že již od roku 1959 spadala instituce pod krajskou správu v Ostravě, vztahovala se expozice programově k teritoriu někdejšího Severomoravského kraje. Z hlediska prezentačního se vžila do paměti především svou formou, byla založena na uplatnění tehdy moderních prezentačních technik (diapolyekran, multiplikovaná diavize, barevné fotografické zobrazení CIBA). SOUČASNÁ REFLEXE SLEZSKÉ ZEMĚ A IDENTITY Politické a společenské změny po roce 1989 se promítly také do sféry vnímání regionální identity. Mnohem větší prostor a pozornost byly věnovány regionálním dějinám, pozitivněji byl vnímán lokální patriotismus. Na problematiku dějin Slezska na akademické úrovni se zaměřila Slezská univerzita v Opavě, založená na počátku 90. let 20. století. Slezské zemské muzeum přispělo k reflexi slezské země či regionu teprve nedávno. Fenomén českého Slezska, historický, kulturní, společenský i přírodní tvářnost třetí historické země byl prezentován v nově otevřené Expozici Slezsko, otevřené v květnu 2012. Otázky, které vyvstávaly v procesu tvorby zemské expozice, byly veskrze koncepčního a metodického charakteru, nejdůležitější z nich ovšem zní velmi lapidárně – jakým způsobem lze představit zemi s velmi složitým společensko-historickým vývojem, zemi, kterou dnešní člověk vnímá jako určitý symbol, abstraktní pojem? 1. Expozice Slezsko Třetí poválečná expozice Slezského zemského muzea je zaměřena na kulturněhistorické a přírodní fenomény regionu a skládá se ze čtyř obsahových celků – Příroda Slezska, Křídla myšlenek, Encyklopedie Slezska a Historie Slezska. Každý z nich je odlišně strukturován, od čehož se odvíjí také specifický způsob prezentace. Zastoupeny jsou jak tradiční oborové (Příroda Slezska), tak didaktické (Historie Slezska) a kulturně či historicko-antropologické metody a principy (Křídla myšlenek, Encyklopedie Slezska). - Příroda Slezska podává základní geologické a biologické informace o regionu a je koncipována dle systematických skupin. Přírodní systém Slezska představuje formou studijního depozitáře. Geologický vývoj, utváření flóry a fauny nerespektují politické hranice a nelze je omezit politicko-správním vymezením historické země, proto je akceptace teritoria Slezska méně rigidní. - Historie Slezska je stručným a didakticky koncipovaným přehledem dějin celého historického Slezska. Komunikační formou jsou panely s textovými a obrazovými chronologicky řazenými informacemi, které doplňuje výběr obecně užívaných předmětů, přičemž jsou představeny jejich proměny v jednotlivých historických epochách, od pravěku přes středověk, raný novověk, novověk až do současnosti. - Ideou části zvané Křídla myšlenek je ukázat reprezentanty především intelektuálního a kulturního milieu Rakouského Slezska v epoše vymezené obdobím počínajícím koncem 18. století a končícím s vypuknutím první světové války. Struktura tohoto expozičního celku abstrahuje od chronologických či teritoriálních interpretací. Ukazuje intelektuální a tvůrčí potenciál osobností, které – byť jsou s regionem spojeny, přesahují jeho hranice a nabývají významu v (středo)evropském kontextu. Díla a dochované předměty osobností

6



vědy, techniky a kultury připomínají duchovní obraz Rakouského Slezska, jsou řazeny do tematických celků pojmenovaných Bohatství země, Vzdělanost a věda, Chrám umění a Kabinet umění a kuriozit. - V podobném ladění ani Encyklopedie Slezska nesleduje chronologickou linii a nevychází z kauzality dějinných jevů, ani prezentace disciplín zastoupených v muzeu. Model encyklopedie ukazuje výběrovým, tematickým způsobem české Slezsko od pravěku do současnosti. Obecná, abecedně řazená hesla (Alegorie, Břidlice, Bydlení, Divadlo, Jazyk, Keramika, Komunikace, Kostel, Krajina, Les, Město, Mír, Obchod, Památka, Sklo, Slezsko, Smrt, Textil, Těžba, Varhany a Vesnice) jsou představena prostřednictvím artefaktů – autentického materiálu prezentovaných ve významových celcích. Forma encyklopedie navíc poskytuje prostor pro průběžnou obměnu exponátů a zároveň i představení nových témat/hesel. 2. Projekt Slezsko: Paměť – identita – region Fenomén země a regionální identity je ve Slezském zemském muzeu sledován i v rámci výzkumného projektu, který kombinuje základní i aplikované výstupy. Cílem projektu je významně přispět k zachování, rozvoji a kultivaci regionálních a národních identit a kolektivní a historické paměti obyvatel Slezska a severní Moravy pro 21. století, tj. podpořit vědomí sepětí s oblastí, v níž tito obyvatelé realizují podstatnou část svého života a jejíž charakter tak svou každodenní činností aktivně spoluvytvářejí. Primárním východiskem je předpoklad, že je to právě identifikace člověka s místem, co tvořilo a dodnes tvoří základní podmínku funkční existence společenských a státně organizačních struktur. Devalvace osobních vazeb k regionu proto nevyhnutelně vede k destrukci krajiny v kulturním, morálním, sociálním, ekologickém a ruku v ruce s tím i ekonomickém smyslu. Aktuálnost úkolu vychází z faktu, že s postupujícím časem dochází (v tom zejména v oblasti jesenických Sudet) k trvalému zániku hmotných i nehmotných nositelů historické paměti. S ohledem na mnohovrstevnatost problému je projekt koncipován programově jakožto projekt interdisciplinární. Výzkum i jeho aplikace spočívá v analýze a komunikační syntéze zvoleného fenoménu od pozdního středověku po současnost, přičemž hlavním výstupem je cyklus výstav „Slezsko: Lidé a země“. Pro pochopení kontinuity, resp. diskontinuity vývoje vztahu obyvatel a regionu se nezbytným jeví pojednat téma v širších časových souvislostech od starších identit zemských a stavovských až po identity a paměťové struktury založené na východiscích národnostních, sociálních a občanských. - První výstava z tohoto cyklu Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století (26. 10. až 31. 12. 2011, Dům umění, Opava) byla zaměřena na postižení paměti, paměťových médií a paměťových institucí českého Slezska. Pomocí příběhů hmotných památek a institucí, jako jsou muzea, archivy nebo knihovny, byla popsána role paměťových médií při utváření kulturní a společenské identity regionu českého Slezska. Tlumočení lidské paměti, vzpomínek na významné společenské jevy, na výrazné osobnosti či události, udržování vztahu k regionu jako k místu rozvoje lidské kreativity a intelektuality reprezentovaly hmotné artefakty, epigrafické, heraldické, malířské a sochařské památky. - Navazující výstava Město – zámek – krajina. Kulturní krajina českého Slezska od středověku po první světovou válku (18. 9. 2012 až 3. 3. 2013, Historická výstavní budova Slezského zemského muzea) představila české Slezsko z hlediska analýzy fenoménu kulturní krajiny, tedy s ohledem na přírodní prostředí a v něm se odehrávající lidské aktivity. „Environmentální“ reflexe českého Slezska byla založena na prezentaci vybraných lokalit, kdy určitý artefakt připomínal konkrétní místo – město, vesnici se zámkem, ale i krajinnou dominantu mimo sídelní strukturu. Celistvosti historického regionu Slezska byla zachycena formou map, plánů, schémat, číselných statistik a verbálních popisů. - Poslední doposud realizovaná výstava Znamení vertikál. Církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku (24. 9. 2013 až 23. 3. 2014, Historická výstavní budova Slezského zemského muzea) postihuje podíl církve, resp. církevních společností, institucí a významných osobností z řad církevních představitelů na tvářnosti českého Slezska i na jeho duchovních specifikách (ideje, myšlenky, estetické programy apod.). Tyto oddíly jsou pojmenovány obecně srozumitelnými latinskými názvy,


7


a to s ohledem na snahu překonat obtíže užívání českých termínů a současně ve snaze odhlédnout od nacionálních rozporů minulosti, vyjadřovaných užíváním němčiny, češtiny a polštiny. Jsou to CAPELLA (katolická kaple), DEVOTIONALIA (předměty spojené se zbožností a s jejími projevy), SEPULCRALIA (památky spojené s úctou k zemřelým), PAEDAGOGICA (dokumenty, vztahující se k pedagogické činnosti), CONFESSIO EVANGELICA (památky evangelické víry), JUDAICA (židovské památky), HISTORICA & DOCUMENTA (historické dokumenty), ARCHAEOLOGICA (archeologické nálezy) a ETNOGRAPHICA (národopisné památky). Cyklus bude pokračovat výstavami Země a její muzeum. Slezské zemské muzeum a muzejní tradice českého Slezska (duben 2014), Země a její pán (listopad 2014) a Neklidné století (2015). Uchování a kultivaci specifických regionálních a národních identit obyvatel Slezska a severní Moravy, resp. jejich připomínání a obnova v těch případech, kdy došlo k jejich destrukci, vnímáme jako stěžejní úkol paměťové instituce. Právě prostřednictvím slezské expozice a zemských výstav si vytváří Slezské zemské muzeum nástroj k uchování kulturního dědictví minulých generací a jeho zprostředkování současnosti i budoucnosti. LITERATURA -, 150 let Slezského muzea. Ostrava 1964. -, 175 let Slezského muzea v Opavě 1814–1989. Opava 1989. -, Historická výstavní budova. Průvodce. Opava 2012. ENS, Faustin: Das Oppaland, oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten. Wien 1836. KALUS, Jaromír (ed.): 175 let Slezského muzea v Opavě 1814–1989. Opava 1989. PLAČEK, Vilém: Slezské muzeum na cestě k plnému rozvoji své činnosti (1956–1960). ČSM-B 32, 1983, s. 97–123. PLAČEK, Vilém: Slezské muzeum na cestě k podstatnému rozšíření své prestiže (1961– 1965). ČSM-B 32, 1983, s. 195–225. PLAČEK, Vilém: Slezské muzeum na cestě k překonání poválečného provizoria (1949–1955). ČSM-B 32, 1983, s. 39–69. PLAČEK, Vilém: Slezské muzeum v druhé polovině šedesátých let (1966–1970). ČSM-B 32, 1984, s. 45–77. PLAČEK, Vilém: Slezské muzeum v Opavě v prvních letech po osvobození. ČSM-B 28, 1979, s. 6–24. ŠEFČÍK, Erich: Přehled vývoje opavských muzeí v letech 1814–1938. ČSM-B, 33, 1984, s. 1–44. ŠOPÁK, Pavel a kol.: Město – zámek – krajina. Kulturní krajina českého Slezska od středověku po první světovou válku. Opava 2012. ŠOPÁK, Pavel a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011. ŠOPÁK, Pavel: Nová základní expozice Slezského zemského muzea v Opavě. Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy. 38, č. 2, (2012), s. 11–13. ŠOPÁK, Pavel: Proměny stálé expozice Slezského zemského muzea v Opavě: Výzva pro současnost. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis 5, 2012, s. 213–230. ŠOPÁK, Pavel: Proměny výstavní budovy Slezského zemského muzea. Muzeum. Muzejní a vlastivědná práce 50, 2012, č. 1, s. 10–20. ŠOPÁK, Pavel: Výtvarná kultura ve Slezsku a na Ostravsku do roku 1970. Opava 2012. ŠOPÁK, Pavel (ed.): Výtvarná kultura ve Slezsku a na Ostravsku do roku 1970. Texty a dokumentace. Opava 2010.

8



Obrázek 1: Expozice Slezského muzea z roku 1955, část historická, kóje od 17. do 20. století, foto Sbírka SZM

Obrázek 2: Expozice Slezského zemského muzea z roku 1981, přírodovědná část – zoologie, ptáci, foto Sbírka SZM


9


Obrázek 3: Expozice Slezsko z roku 2012, pohled na Encyklopedii Slezska, foto Archiv SZM

Obrázek 4: Výstava Paměť Slezska (2011), foto Archiv SZM

10



Obrázek 5: Výstava Město-zámek-krajina (2012), foto Archiv SZM

Markéta Kouřilová 11

Sylabus. Reflexe země a regionální identity ve Slezském zemském muzeu Markéta Kouřilová

Recommend Documents