Sv.Václav. cesta ke kořenům. Předseda P. Bělobrádek ve Staré Boleslavi

Z P R AV O D A J K Ř E S Ť A N S K É A D E M O K R A T I C K É U N I E – Č E S K O S L O V E N S K É S T R A N Y L I D O V É

Sv.Václav cesta ke kořenům Předseda P. Bělobrádek ve Staré Boleslavi www.kdu.cz

říjen 2011

E D ITORI A L

Petici jsme předali poslancům

Na podzim jako by se roztrhl se státními svátky pytel. Den české státnosti – skví se u data 28. září. Přesně za měsíc pak slavíme zase. Ačkoliv doslova vzato, spíš než svátek jsou to v říjnu státní narozeniny. Zda a proč si připomínáme vznik státního útvaru, který dnes už fakticky neexistuje? A proč jsme si za symbol české státnosti vybrali právě knížecí bratrovraždu? Že by předznamenání vlastního dějinného charakteru nebo spíš Švejkovsko-Cimrmanovská sebeironie? Zkrátka ty dvě „státní osmadvacítky“ inspirovaly redakci Nového HLASu, abychom začali nad státem a státností trochu víc uvažovat. Požádali jsme proto osobnosti z vedení strany, aby se zamyslely nad tím, co pro ně pojmy jako národní hrdost nebo nacionalismus znamenají a jak je oni sami v politice vnímají. Opominout jsme nemohli ani pohled nezávislého historika. Naše volba padla tentokrát na doc. Jaroslava Šebka z Historického ústavu AV. Snad i Vás jeho řádky zaujmou. „Nacionalismu je vlastenectví, které ztratilo svou vznešenost,“ napsal Albert Schweitzer. Ten výrok mi ve své jednoduchosti připadá geniální. Mnohé události, výroky i činy, kterých jsme v posledních měsících svědky, se v jeho světle jeví docela jinak. Lhostejno, zda jde o Šluknovsko nebo nejvyšší patra politické scény. Martin Horálek šéfredaktor Nový HLAS • Zpravodaj KDU-ČSL • Vydává Nový HLAS, s.r.o. (jednatel Mgr.Pavel Hořava), připravuje Redakce Nového HLASu Ústřední kanceláře KDU-ČSL. Šéfredaktor: Martin Horálek • Redakce: MUDr. Markéta Knobová • Typo: Josef Karhan • Adresa redakce: Karlovo nám. 5, Praha 2, 128 01, http://hlas.kdu.cz, e-mail: [email protected]. Telefon: 226 205 342. Vydavatel: Nový HLAS, s.r.o., Karlovo nám. 5, Praha 2, 128 01. Tisk: DOBEL, s.r.o., Dolní Čermná 231 Registrační číslo: MK ČR E 6611. ISSN: 12 13 –7049

Nesouhlas s vládní důchodovou reformou vyjádřilo podpisem naší petice přes třináct a půl tisíce občanů, z nichž mnozí ve volbách podpořili vládní strany. Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka ji na konci srpna předali místopředsedkyni Petičního výboru Poslanecké sněmovny PČR Haně Orgoníkové (viz foto). Na tiskové konferenci, která na předání navázala, KDU-ČSL zopakovala svoji představu důchodové reformy, ve které navrhuje zvýšit odvod na sociální pojištění z 28 na 31 % a současně zavést tříprocentní slevu na každé vychovávané dítě. „To by na důchody přineslo o sedm miliard korun více. Současně by byly zohledňovány rodičovské zásluhy a rodiče dětí by byli atraktivnější na trhu práce, protože by byli levnější pro zaměstnavatele,“ vysvětlil Pavel Bělobrádek a dodal: „Náš systém se potýká třeba

Víc hlav, víc rozumu Tak praví staré přísloví a má určitě v lecčems pravdu. V politické straně se názory formují a formulují zpravidla ve volených orgánech. Nejvyšším hlasatelem názorů strany je předseda, pak předsednictvo, celostátní konference a samozřejmě sjezd. Doba internetová však nabízí i jiné možnosti, jak zjišťovat relevantní názory a následně formulovat to, čemu pak novináři i veřejnost říká „názor strany“. Velmi proto oceňuji rozhodnutí předsednictva vytvořit tzv. síť respondentů. O co vlastně jde? Nemalá část našich členů je přihlášena na „Moje KDU“. Ti všichni by se v případě zájmu mohli stát spolupracovníky vedení strany při zjišťování názorů na ten který konkrétní problém. Předseda nebo před-

N O VÝ H LA S • Z P R AV O D A J K D U - Č S L • Ř Í J E N / 2 0 1 1

2

s absencí zkrácených úvazků pro rodiče dětí. I na to náš návrh myslí.“ Místopředseda Marian Jurečka k tomu doplnil: „KDU-ČSL opakovaně apeluje na vládní koalici, aby nezaváděla opt-out a neprohlubovala demografický problém naší země. Zavedení nového důchodového systému je naprosto zásadním a v mnoha ohledech i nevratným krokem. Vláda by proto měla hledat v této věci nejen maximální shodu napříč politickým spektrem, ale i s odbornou veřejností. Silové prosazení reformy se nakonec vymstí nejen koaličním stranám, ale především celé společnosti. Vládní návrh postrádá ambici řešit základní problém, kterým je vymírání našeho národa. Děti, které se dnes nerodí, budou za pár let znamenat velký problém pro systém zdravotního pojištění a potažmo i státní rozpočet.“ (red)

sednictvo zformuluje otázku tak, aby se na ní dalo odpovědět ANO – NE – NEVÍM nebo v pětistupňové škále od souhlasu po nesouhlas. Elektronicky zpracované odpovědi dávají zadavatelům šanci se téměř (blesku)rychle dozvědět odpovědi na otázky, respondentům pak je dána možnost aktivně ovlivňovat politiku strany a také se s předstihem dozvědět, co vedení strany zajímá a co v nejbližší době chystá. Ti, kteří jsou přihlášeni do tazatelské sítě Sanep, by neměli být překvapeni ničím. Ostatní se to velmi snadno naučí. Chce to jen trošku chuti, odpovědnosti a času. Při zhruba jedné otázce týdně se to dá určitě zvládnout. Takže neváhejme a staňme se aktivními spolutvůrci naší lidovecké politiky. Jan Kasal

www.kdu.cz

ÚVODNÍ SLOVO

Vlastenectví nebo nacionalismus? Za to, že jsem Čech jak poleno, se nestydím. Zdravý patriotismus, který souvisí se znalostí historie rodiny, regionu, země i Evropy, je zdravý a chvályhodný. Pokud si umí člověk přiznat i stinné stránky. Být hrdý, znamená vědět a znát to příjemné i nepříjemné, často se i zastydět. Mezi Čechy i lidmi jakéhokoliv jiného národa jsou lidé obdivuhodní, skvělí, výjimeční, světci, lidumilové, ale i psychopati, sadisti, skety a gauneři. Jen to, že jsem nějaké národnosti, ze mě nedělá člověka ani dobrého, ani špatného. Žádný národ není ani dobrý, ani špatný sám o sobě. Jsou jen dobří a špatní lidé. Něco jiného je, když na základě mojí národnosti hodlá někdo mě a moje bližní utlačovat, otročit či zlikvidovat. Tam je asi každý přirozeně v právu obhájit a bránit svoje sebeurčení, život, kulturu. Vlastenectví nesmí přejít v nacionalismus, kde se říká, že jeden národ je lepší než druhý a hlavně že druhý člověk je horší nebo lepší podle svojí národnosti. Bohužel, nacionalismus moc dobrého, na rozdíl od vlastenectví, lidstvu nepřinesl. Neustále studuji historii. A rád se setkávám s lidmi jiných národností, protože není nic horšího, než nenávist, pověry a odpor k druhým, když žijeme v bludech, falešných představách a neznalosti. Jako vysokoškolák jsem například pořádal lampionový průvod s položením svíček u památníku v Kaunicových kolejích v Brně, kde jsem přítomné upozornil na reálie této nacistické věznice a popraviště. Drtivá většina ubytovaných studentů si ani nepřečetla pamětní desku na zdi. Bylo jim to asi jedno. Znalost kořenů je velmi důležitá pro sebeuvědomění a sebeúctu člověka. To, že někam patřím, že mám s někým společnou historii, jazyk, kulturu nebo stát, je jistě důležité. Národní hrdost, která nezastírá i stinné momenty, to je pro mě dospělá a sebevědomá výchova k vlastenectví. Nevymezovat se vůči druhým, ale říci, že je důležité pro svoji vlast něco udělat, protože jsme její součástí. Ať už to je starost o rodinu, svoje okolí, veřejný život, kulturu nebo prostě pracovat a žít tak, abych rodině, vlasti a národu nedělal ostudu. V dnešní době plné apatie, nihilismu, závisti a sobectví je vlastenectví, sociální soudržnost, solidaritu, vzájemnou úctu a slušnost potřeba neustále zdůrazňovat. Také je v lidech nutné udržovat povědomí, že tato země a obyvatelstvo je zde proto, že mnoho našich předků pro ni nezištně pracovalo. A že tato zem vyrostla i z krve a těžkých osobních rozhodnutí, sebeobětování a statečnosti mnoha hrdinů. Dnes se propaguje kultura sobectví. Prý není úspěšný ten, kdo něco pro někoho dělá, ale kdo hodně vydělá.


I mnozí mladí lidé dnes za úspěch považují kariéru a plat. Proto také mnozí omílají ono přihlouplé „netrestejme daněmi úspěšné“. Daně jsou tu přece pro nás všechny! Jen se nesmějí rozkrádat, jako je to u nás, bohužel, smutnou pravdou. Úspěch spočívá snad v něčem jiném. Dříve být starostou Orla, Sokola, nějakého spolku, jednoty, společenství, bylo prestižní záležitostí. Dnes se to pokládá za ztrátu času, podivínství, okrádání se o čas nebo maloměšťáctví. Právě onen individualismus a atomizace společnosti jsou pak důsledkem popisovaných jevů. Samozřejmě to souvisí i s televizí a internetem. Dnes nemusíte vůbec vyjít ven a nejen že neumřete hlady, ale dokonce nepřestanete komunikovat s lidmi. Než se pohádat v hospodě o svůj názor, tak zbaběle pod falešným nickem urážíte druhé, protože víte, že vám nikdo facku nedá. Můžeme najít spoustu vzorů pro naši mládež. Je jich celá řada a nelze je všechny vyjmenovat. Každou historickou osobu si trochu idealizujeme, i ona měla svoje nedostatky. Mohou nám však v mnohém být zrcadlem, ve kterém poměřujeme svoje činy. Od sv. Vojtěcha a sv. Anežky až po Františka Noska, gen. Eliáše, Pavla Tigrida nebo bezejmenné, kteří denně riskují život a zdraví pro druhé, obětavě druhým slouží nebo vytvářejí hodnoty, které využívá celá společnost. Věřím proto, že se vždy najdou lidé, kteří by si mohli spokojeně žít a starat se sami o sebe, ale budou svoje pohodlí a třeba i život riskovat pro druhé. Co dnešním mladým lidem chybí? Snad úcta k autoritám a ochota k oběti. Dát druhému něco ne ze svého nadbytku, ale něco, co pocítím jako ztrátu. Lidé po povodních nechtěli naše nepotřebné staré spotřebiče a obnošené šaty. Ty jsme si měli nechat my a jim dát naše peníze nebo koupit nové věci a sami si je odříci. Mladé generaci možná trochu chybí i úcta k hodnotám, k lidské práci, k tomu, že všechno někdo musel vyrobit, že za vším je dřina a důvtip. Pak by snad nebylo tolik vandalů, mezi něž počítám také každého, kdo na zem hodí nedopalek, papírek nebo neuklidí po svém psovi. Tam to začíná. Ale nechybí to i generaci jejich rodičů? Není to výraz lhostejnosti vůči vlastním dětem? Také ve společnosti chybí vědomí, že mladý, zdravý a soběstačný nebude člověk po celý život. Snad také pochopení, že svoboda není anarchie, že končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Že k ní patří i ohleduplnost a úcta. V naší zemi musí zvítězit kultura zodpovědnosti a etika solidarity. Ani sobectví, ani závist, ale zodpovědná solidarita. Jen tak má náš národ šanci zachovat odkaz a dědictví našich předků. Pavel Bělobrádek předseda KDU-ČSL

www.kdu.cz

3

Nacionalisté vylézají z děr Slovo „vlast“ bohužel vypadává z oběhu. Přitom bylo a je srozumitelné, jednoznačné: souvisí s „vlastněním“: vlast je to, k čemu se hlásím jako k vlastnímu, ke svému. Co budu jako své bránit, pro co jsem ochoten něco obětovat.

S nacionalismem jako s označením postoje k vlastnímu národu je to mnohem horší: to slovo neobsahuje nic než „národ“ a „ismus“, což naznačuje, že nejspíše jde o nějakou ideologii. A před ideologiemi se máme na pozoru. Kdekdo vám proto v debatě kritické k projevům nacionalismu řekne, že na nacionalismu může být přece také něco dobrého, nemůžeme ho jen tak zatratit… Vylít s vaničkou i dítě… Prostě s tímto slovem se na ničem kloudně nedohodneme. Chybí mu totiž pozitivní alternativa, aby byl srozumitelný. Tou je právě patriotismus, čili vlastenectví. Vlastenectví je pozitivní cit, postoj. Soběstačný. Nepotřebuje se od ničeho, od nikoho odrážet. Jako sebevědomý postoj si vystačí sám se sebou: hlásím se ke svému národu, jsem na něj hrdý, na jeho minulost. Právě proto dokáži k němu být i kritický, když si to zaslouží. Důležité je, že k takovému postoji nepotřebuji nepřítele jako toho, kdo můj národ ohrožuje. A tím vlastně definuje: my jsme pro nacionalistu ti, kteří jsou proti „tamtěm“. Proti cizincům. To mohou být sousedé, ale i jinonárodní či rasové menšiny. „Čechy Čechům!“ volá proto nacionalista, nikoli vlastenec. Nacionalista chce zemi vyčistit, aby patřila jen nám, co jsme z jedné krve, z jedné české

mámy, ale to nejde jinak než násilím – vyhnáním či vynucenou asimilací. Anebo chce zemi ubránit proti vnějšímu nepříteli, skutečnému, často však i smyšlenému. Chybí-li skutečný nepřítel, vnutí se lidem „obraz nepřítele“. Jak snadno to zabírá! Lidé se rádi bojí, protože ještě raději se utíkají pod křídla toho, kdo jim slibuje, že je ochrání. Nacionalista volá proto po jednotě, po silném vůdci, demokracii by nejraději co nejvíce omezil, protože ta nás prý oslabuje, rozkládá naše řady.


4

Když se v zemi nedaří a lidé jsou nespokojení, demagogové mezi politiky vždycky začínají mluvit o vnějších hrozbách, o našich nepřátelích. Ohrožuje nás prý sjednocující se Evropa, Němci (kteří se proti nám spřahují s Francouzi), Rakušané, Rusové, Romové… Když se demagogům podaří lidem vštípit pocit ohrožení, budou ochotni dát vůdcům více moci. To je cesta k diktaturám: ty vždycky nejdříve vyvolaly pocit ohrožení a pak teprve začaly omezovat demokracii. A nejednou nenarážely na odpor, jako třeba v Německu třicátých let. Vlastenectví nesmí být ovšem nekritickým vztahem k vlastní zemi, lidem, poměrům. Právě klidný, sebevědomý vztah dává člověku sílu být kritický, náročný. Zdravá láska rodičů k dětem se přece také vyznačuje náročností, ba i přísností. Vlastenectví je vztahem k zemi a k lidem, kteří na ní žili a žijí. K lidem, u kterých není rozhodující etnická příslušnost: krev (původ), mateřský jazyk, místo narození. Vlastenectví se dobře rýmuje s občanstvím: ať jsi odkudkoli a ať máš jakoukoli pleť, jsi-li řádným občanem, patříš k mé vlasti. Buďme dnes na pozoru, nacionalisté v nejrůznějších podobách vylézají z děr a straší. Nedejme se strašit, hlasme se k národu občanů, k naší zemi, k naší vlasti. Petr Pithart

www.kdu.cz

ROZH OVOR

Byl jsem posledním Američanem persekvovaným v Československu Mezi emigranty po srpnu 1968 se na Západě objevil také syn tehdejšího ředitele československé sekce RFE Pavel Pecháček. Přes „nevhodný“ původ se mu povedlo v uvolňující se atmosféře 60. let vystudovat a získat práci režiséra v Československém rozhlase, kam od mládí přispíval sportovními reportážemi. S touto zkušeností byl pak přijat na místo redaktora a režiséra Svobodné Evropy. Po šesti letech, kdy se kvůli rozpočtu snižoval počet zaměstnanců, jako syn šéfa přišel o místo mezi prvními. Uspěl ale v americké vládní rozhlasové stanici Hlas Ameriky, kde se v polovině 80. let stal ředitelem československého vysílání. Již jako americký občan poté podnikl několik služebních cest na významné sportovní události v Sovětském svazu a v Československu. Kvůli úspěchům Pavla Pecháčka v jeho snaze o zatraktivnění vysílání Hlasu Ameriky mu v roce 1989 vedení RFE/RL nabídlo, aby se ujal vedení její československé redakce. Po 17. listopadu 1989 využil již vyzkoušené možnosti cestovat do Československa a do svého vypovězení ze země tři dny telefonicky posílal do Svobodné Evropy reportáže o bouřlivém dění v Praze. Vy jste celý svůj profesní život spojil s rozhlasem. Co vás přitahuje právě k tomuto médiu? Rozhlas jsem miloval už jako kluk. Poslouchal jsem třeba sportovní reportáže Josefa Laufra, Pepy Procházky a Štěpána Mašlonky. Můj strýc Ing. František Pácal byl kapitánem československého národního mužstva v ledním hokeji, které v roce 1947 vyhrálo poprvé mistrovství světa. Zajímal jsem se ovšem i o politiku a vedl jako ředitel a prezident Svobodnou Evropu, před tím Hlas Ameriky. Ve Svobodné Evropě pomáhám ještě dnes jako poradce prezidenta. Rozhlas dělám 53 let a rozhlas už několikrát pomohl pozitivně pohnout dějinami. Jaká je podle vás úroveň české žurnalistiky? Zatím je nevyrovnaná. Každý rok předávám těm lepším cenu Ferdinanda Peroutky. Není jich málo. Na druhé straně se však stále objevují neřesti jako bulvár v seriozním tisku, senzacechtivost, neobjektivita. Když jste v listopadu 1989 připravoval reportáže z Václavského náměstí,

dokázal jste tehdy jako člověk, který přijel z toho „velkého západního světa“, odhadnout, jaký vývoj bude v ČR následovat? V lepší budoucnost jsme doufali, politický převrat aktivně očekávali. Ještě po masakru na Národní třídě ale nebylo nic jisté. Kolegové v Mnichovské redakci Svobodné Evropy mě varovali, abych na revoluci do Prahy nejezdil – stejně se neví, jak to dopadne. Nevěděli jsme přesně kdy, ale očekávali jsme možné hluboké změny ve východní Evropě v onom „devětaosmdesátém“. V Mnichově jsem usiloval o to samé, co se nám povedlo s Hlasem Ameriky. Přáli jsme si mít korespondenta v Československu stejně jako jiné cizí sdělovací prostředky. Šel jsem příkladem a požádal si o pracovní vízum. Ke svému překvapení jsem ho dostal den po masakru na Národní třídě. Sebral jsem se a odjel do Prahy. Když jsme se znovu potkali, ani Havel s Pithartem nevěřili, že jsem přijel. V úterý, středu a čtvrtek, tedy od 21. do 23. listopadu, jsem byl jediný česky mluvící reportér, který reportoval živě odpolední demonstrace na Václavském náměstí. Českosloven-


ská televize a Československý rozhlas v těch dnech ještě reportáže z demonstrací přinášet nemohly. Stál jsem za balkonem Melantricha a naši posluchači slyšeli nejen projevy, ale mohli vnímat i celou tu úžasnou atmosféru demonstrace statisíců. Slovenský student Juraj Vaculík tehdy do deníku Verejnosti proti násiliu napsal, že tyto reportáže působily jako oheň, který se rozhořel i na Slovensku. Politický vězeň František Stárek řekl, že si uvědomil konec rudé totality ve chvilce, když si ve Svobodném slově přečetl, že Pecháček reportuje z Václavského náměstí. Nevadilo už, že mne v pátek 24. listopadu sebrala StB a vypověděla z Československa. Na hranicích jsem se z rozhlasu dověděl, že právě odstoupil Jakeš a celé předsednictvo, bylo vyhráno. V pátek a v sobotu mě u mikrofonu nahradili moji pražští pomocníci, disidenti Vítek Pospíchal a Lída Vítkovičová. Americká velvyslankyně Shirley Temple Black prohlásila, že jsem byl poslední Američan persekvovaný v Československu. A Svobodná Evropa vítězně ukončila první etapu své činnosti. Jaký je váš vztah ke KDU-ČSL? Chybí podle vás tato strana v Poslanecké sněmově? Můj otec byl tajemníkem zakladatele lidové strany Msgre. Jana Šrámka. Já vnímám lidovou stranu nejen jako představitele politického směru, který je založen jako celá Evropa na křesťanství. Šrámek totiž založil svou stranu především na podporu chudobného venkovského lidu. V současné době by bylo dobře, kdyby lidová strana akcentovala sociální politiku. V ní by měla být její síla. Dnes v Poslanecké sněmovně viditelně chybí. Martin Horálek Foto: www.rferl.org

www.kdu.cz

5

L I D OV E Č T Í S E N ÁT O Ř I N A J I Ž N Í M O R AV Ě Senátorský klub KDU-ČSL uspořádal několikadenní výjezdní zasedání ve Starém Městě. Úvodním bodem byl benefiční koncert, pak už následovalo pracovní jednání nad řadou aktuálních témat. V programu byla např. i setkání se zemědělci a členy KDU-ČSL, na závěr senátoři položili květiny u hrobu Msgre. Šrámka. „Kapela mého mládí,“ komentoval vystoupení Spirituál kvintetu senátor Petr Šilar

Benefičnímu koncertu Hradišťanu a Spirituál kvintetu ve Starém Městě počasí přálo. Odpovídala tomu účast i nálada...

Doc. Luděk Galuška byl zasvěceným průvodcem po Archeoskanzenu na Modré u Velehradu

Prohlídka Památníku Velké Moravy ve Starém Městě byla pro senátory příležitostí dozvědět se mnohé nejen o historii, ale také o moderních trendech v archeologii

Bývalý senátor KDU-ČSL Josef Vaculík měl při diskuzi se zemědělci mnoho co říci zejména k vinařství

Setkání se starostou Starého Města Josefem Bazalou aneb o radostech a strastech komunální politiky

Návštěva vinného sklepa v Polešovicích byla příjemným zakončením pracovního dne

U hrobu Mons. Šrámka na Velehradě


6

www.kdu.cz

T I S K O V É Z P R ÁV Y

Vláda připravuje bezohledný zásah do soukromí lidí srovnatelný jen s StB „Poté, co zdravotní komise KDU-ČSL prostudovala zákony tzv. zdravotnické reformy, považujeme za nutné všemi dostupnými prostředky varovat občany před obrovskými riziky, která pro ně tyto zákony znamenají,“ uvedl předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Vládní koalice ODS, TOP 09, STAN a VV silově prosadila v Poslanecké sněmovně zákony, které ničí několik desetiletí budovaný a fungující zdravotní systém solidárního zdravotnictví. „Pod záminkou lepšího postavení pacientů a možnosti připlatit si za nadstandardní péči prosadila vládní koalice zákony, které představují největší útok na práva pacientů a na ochranu jejich soukromí od roku 1992. Navíc tyto zákony také zhoršují postavení lékařských praxí ve prospěch zdravotnických řetězců – monopolů a koncernů,“ uvádí lidovecký předseda. Pavel Bělobrádek varuje občany před bezprecedentním zásahem do soukromí. „Vládní zákony přináší nejdrsnější zásah do soukromí každého z nás od dob komunistické StB. Nejcitlivější data o zdravotním stavu každého z nás a o našich rodinných příslušnících budou bez našeho souhlasu a bez zvláštního zabezpečení shromažďována pověřenou právnickou osobou v databázi Národního informačního zdravotnického systému. Citlivé údaje např. o psychických problémech, užívání antidepresiv, antikoncepce, o potratech, užívaných lécích budou na internetu spojena se všemi identifikačními údaji pacienta, včetně rodného čísla,“ varuje předseda KDUČSL Pavel Bělobrádek. Jak doplňuje lidovecký expert na zdravotnictví Ludvík Hovorka, podobná databáze nemá ve světě obdoby. „Není tak těžké domyslet, jak zajímavá bude tato databáze pro farmaceutické firmy, pojišťovny, zaměstnavatele a politické strany. V podmínkách bezprávní České republiky se databáze snadno stane nástrojem vydírání. Občané budou stát náhle před skutečností, že kvůli zdravotnímu stavu nedosáhnou třeba na hypotéku, půjčku nebo životní pojištění. Stejně tak budou zaměstnavatelé lustrovat zdravotní stav

kandidátů a posuzovat, zda jsou nebo nejsou dostatečně vhodným a nerizikovým uchazečem o zaměstnání. K velmi citlivým údajům bude mít podle zákona přístup velké množství lidí, čímž se riziko zneužití ještě zvyšuje,“ popisuje Hovorka.

Podle nových zákonů bude pacient téměř bezbranný, varuje Bělobrádek „Vládní strany ODS, TOP 09, STAN a VV opakovaně protlačily sněmovnou Zákon o veřejném zdravotním pojištění, který je ve zřejmém rozporu s ústavní Listinou základních lidských práv a svobod. Nestanoví totiž, na jakou péči má občan nárok z veřejného zdravotního pojištění,“ upozorňuje předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. KDU-ČSL považuje za zcela nedostatečnou vágní formulaci, že ze zdravotního pojištění se hradí jenom péče, která odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce, je v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, existují důkazy její účinnosti vzhledem k účelu poskytování a je v souladu s hospodárným vynakládáním zdrojů veřejného zdravotního pojištění. „Vláda tímto zákonem způsobila jen zmatek a nejistotu mezi lidmi. Nikdo neví, na jaké bezplatné ošetření má nebo nemá nárok. Zákon neobsahuje žádné standardy ani nadstandardy. Nakonec budeme za většinu zdravotní péče všichni platit na dřevo,“ předpovídá předseda lidovců. Dalším z vládní dílny je Zákon o zdravotních službách, který nahrazuje dosud platné zákony O péči o zdraví lidu a Zákon o nestátních zdravotnických zařízeních. „Vládní koalice sice tvrdí, že péči o zdraví lidu nahrazuje péčí o konkrétního pacienta. Ve skutečnosti je však zákon,


který řeší komplexní péči o zdraví všech lidí, nově nahrazen zákonem o službách pro jednoho nemocného pacienta. Pojmy jako např. soustava zdravotnických zařízení nebo řízení a koordinace zdravotnictví se tak po přijetí nového zákona stanou mrtvými pojmy,“ říká expert KDU-ČSL na korupci ve zdravotnictví Ludvík Hovorka. Ještě více zarážející je, že nový zákon významně snižuje vymahatelnost nároku pacienta na kvalitní péči „lege artis.“ „Až dosud měl každý právo na péči v souladu se současnými dostupnými poznatky vědy. Podle nového zákona bude mít již jen právo na péči na náležité odborné úrovni, kterou se rozumí péče podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Pod pojem konkrétní podmínky a objektivní možnosti je možno v případě pochybení při poskytování péče zahrnout cokoliv a faktická vymahatelnost nároku pacienta se blíží nule,“ varuje všechny pacienty Hovorka. „Vládní koalicí opěvovaná lepší možnost stěžovat si prostřednictvím ošetřujícího lékaře na ošetřujícího lékaře je dovedena k takové dokonalosti, že pacientovi se ve zdlouhavém procesu vyřizování stížností promlčí lhůta k uplatnění svých nároků u soudu. Stejně tak nový zákon nepřináší žádná nová významná práva pacientů, ale naopak je omezuje, například už pacient nebude mít právo na svobodnou volbu lékaře a právo na bezplatnou zdravotní péči je nahrazeno novou povinností za péči zaplatit. Lékařům pak zákon ukládá neúnosný nárůst nových administrativních povinností, proto budou mít ještě méně času na samotné léčení pacientů než dnes. Přitom za každé jednotlivé porušení, třeba jen administrativních povinností, hrozí lékařům statisícové pokuty a za opakované porušení až ztráta licence. Všechna

www.kdu.cz

7

T I S K O V É Z P R ÁV Y zdravotnická zařízení pak naprosto nesmyslně musí znovu projít celým složitým procesem nových registrací, včetně nových výběrových řízení. Lékařské tajemství se s novým zákonem stává téměř mrtvým pojmem a veškeré nejcitlivější informace o zdravotním stavu každého z nás budou shromažďovány v centrálním Národním zdravotnickém informačním středisku, což v civilizovaném světě nemá obdobu. Zákon zcela jednoznačně a nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotnických služeb, zejména zdravotnické řetězce – koncerny na úkor lékařských praxí. Ať si každý udělá názor sám, zda vláda připravuje zákony ve prospěch pacientů, nebo někoho jiného,“ uzavírá Hovorka. Omezením základního ústavního práva na bezplatnou lékařskou péči ze zdravotního pojištění, omezením práv a nároků pacientů podle zákona o zdravotních službách, zásadním ohrožením svobodného povolání lékaře a připravovaným zákonem o zdravotních pojišťovnách vláda chystá další krok k přechodu od veřejného zdravotního pojištění k pojištění soukromému se všemi negativními dopady na zdravotní stav občanů a zásadní nárůst nákladů na zdravotnictví, které zaplatíme my všichni.

Ministr Drábek více důvěřuje přístrojům než lidem Změny, které chystá pan ministr Drábek v systému fungování Úřadů práce, politiky zaměstnanosti a v sociální agendě, jsou podle KDU-ČSL nebezpečným experimentováním na českých občanech. V době, kdy lze očekávat zvýšení nezaměstnanosti, jsou prováděny zcela neodůvodnitelné kroky, které budou prohlubovat tíživou situaci mnoha lidí. „Například je zcela nepřijatelné, aby v době krize stát rušil povinnost zaměstnavatelů hlásit volná pracovní místa! Jedná se o nepochopitelný krok, který může navrhovat pouze ultraortodoxní neoliberál, navíc se šátkem přes oči. Zároveň má dojít k poklesu počtů terénních pracovníků Úřadů práce, kteří aktivně v terénu komunikují se zaměstnavateli o případných nových pracovních mís-

tech. Pan ministr Drábek si naopak hodně slibuje od využití Czech Pointů u České pošty. Na Czech Pointech má být při každé návštěvě klientovi nabídnuto pracovní místo. Místa budou vycházet z databáze ministerstva práce a budou generována automaticky jen podle kvalifikace uchazeče. Uchazeč tak žádná místa nejspíš neobdrží, protože plánované zrušení povinnosti zaměstnavatelů hlásit volná pracovní místa tuto databázi výrazně okleští! Celá tato změna je ovšem velmi příznačná. Ministr Drábek více důvěřuje přístrojům než lidem,“ říká místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Další plánovaná změna se týká povinnosti přijmout veřejně prospěšnou práci již po dvou měsících od evidence na ÚP. Problémem v tomto případě není ani tak povinnost přijmout veřejně prospěšnou práci, jako navrhovaná délka a zda bude dostatek nabízených míst. Např. řada dočasně nezaměstnaných si aktivně hledá práci nebo prochází rekvalifikací i několik měsíců. Povinnost odpracovat téměř dvacet hodin týdně bude pro mnohé z nich znamenat, že buď omezí aktivitu pro hledání práce (např. celodenní dojíždění na výběrové řízení apod.) nebo omezí rekvalifikaci. Ani jedno z toho není dobré řešení. Druhým problémem, který je spojen s povinností přijmout veřejně prospěšnou práci, je skutečnost, že pokud bude tato práce mít statut pracovního poměru, znamená to, že má plat, který se následně stane vyměřovacím základem. Vzniká tak opravdu drsný způsob pro snižování podpor. „Zároveň budou prakticky zrušeny „na dvojkových obcích“ sociální agendy (mimo právní ochranu dětí) a Úřady práce svoji současnou síť také zásadně zredukují. Tedy dostupnost těchto služeb pro občany se výrazně zhorší! Zvýší se výrazně počet klientů na jednoho úředníka, který bude pod tlakem a nebude schopen nabídnout kvalitní servis. Sys-


8

tém veřejné služby tak bude fungovat komplikovaně, protože pracovníci ÚP nebudou v úzkém kontaktu s komunálními politiky. Z tohoto důvodu lze očekávat pokles zájmu o pracovníky pro veřejně prospěšnou práci. Kde tedy chce ministr Drábek ty desetitisíce více jak dva měsíce nezaměstnaných zaměstnat? TOP09 se vždy tvářila jako realistická strana. V tomto případě se díky aktivitě pana Drábka ocitá spíše v říši science fiction,“ doplňuje Marian Jurečka. Ministr Drábek počítá s tím, že zaměstnanost pomohou řešit soukromé agentury práce, které budou za jednoho evidovaného klienta inkasovat od státu 5000 Kč + bonus za jeho uplatnění. KDU-ČSL tento postup kategoricky odmítá a považuje jej za typickou ukázku toho, jak se stát bezhlavě zbavuje své zodpovědnosti za danou oblast a účelově privatizuje státní správu! Co KDU-ČSL navrhuje?? • Rozhodně nerušit povinnost zaměstnavatelů hlásit volná pracovní místa. • Neslučovat v plánovaném rozsahu pracovníky agend státní sociální podpory. Výrazně se tím sníží dostupnost této služby vůči občanům! • Nepřevádět klienty ÚP pracovním agenturám a jim následně jejich „péči“ o klienta hradit! To není úspora, to je ministerské tunelování! „Vláda ČR nastavuje systém, který se dívá na každého občana jako na potenciálního zneuživatele! Neumí opravdu odlišovat klienty od notorických zneuživatelů!! Doporučuji ministru práce a sociálních věcí, aby neodkladně začal jednat se zaměstnanci ÚP, aby bral vážně jejich faktické připomínky vycházející z dlouholeté praxe. Pokud hodlá dále ve stejném duchu pokračovat v reformě politiky zaměstnanosti, pak jej vyzývám, aby raději odstoupil,“ říká Marian Jurečka. (red)

www.kdu.cz

NÁZORY PŘEDSEDNICTVA

Touha po moci versus touha pomoci (aneb Když příběhy odhalují tváře) Vážení a milí přátelé, je to doslova pár dní, co jsme si připomněli tragické okamžiky, které navždy změnily dějiny lidstva. Ty okamžiky, které sledoval bez dechu a s hrůzou celý svět. Ty okamžiky, které se zdály jako z brakového akčního filmu a zastavily čas na celé planetě. Svět se nám odehrával zpomaleně před očima a nemohli jsme uvěřit tomu, co se skutečně děje. Chvíle, kdy hrůzou vstávají vlasy na hlavě a mráz běhá po zádech, prožil zajisté každý z nás. Naprosto živě si vybavuji, jak před krátkým časem vešla do sborovny jedna z mých kolegyň se strohým prohlášením, že kdesi v Rusku havarovalo nějaké letadlo s hokejisty. Když jsme se jí ptali na podrobnosti, odpověděla rázně, že nic víc neví a že ji hokej rozhodně nezajímá. Tu stejnou kolegyni jsem zastihla druhý den u internetu se slzami na krajíčku. Ptala jsem se, co se jí stalo. Ona jen odvětila: „Víš, oni byli tak mladí a měli rodiny.“ Bez dalšího vyptávání mi bylo jasné, o kom mluví. Monitor počítače ukazoval fotografie těch, kteří onu havárii nepřežili. Na první pohled bylo zřejmé, co kolegyně prožívá. Je to šok uvědomit si, že tragické věci se dějí skutečným lidem, a ne fiktivním postavám. Dokud příběhy nemají tváře, jsou pouhým zprostředkovaným sdělením. Během svého života jsem měla možnost a čest poznat tváře těch, jejichž životní

příběhy byly protkány smutkem a neštěstím. Věřte mi, že se můžete snažit sebevíc, ale na setkání s tragédií a bolestí se nelze stoprocentně připravit. Příběhy těch, které jsem poznala, se staly součástí mě samotné. Některé kratičké, ale nezapomenutelné chvíle zůstanou navždy v mé paměti. A bohudíky za to. Jsou to ty okamžiky, které dokáží lidskému sebestřednému egu, že člověk není vládcem vesmíru. Ovšem ne každý chce realitu skutečně vidět. A tak potkávám stále více lidí, kteří chodí po světě se zavřenýma očima. Lidí přesvědčených o nepřekročitelnosti svého vlastního stínu. Čím dál více poznávám, jak lehké je zaměňovat touhu pomoci s touhou po moci či slovní spojení být schopný s podobným slovním spojením: být všeho schopný. Dnešní společnost má zvrácené hodnoty. Denně slyším, jak rodiče lamentují nad tím, že asi svoje dítě nevychovali dobře

– neumí mít tvrdé lokty, neumí se prosadit, je sice velice šikovné, ale tiché. Možná jsem naivní, ale odmítám akceptovat slušnost jako negativní rys lidského charakteru. Jako by platilo, že být slušný znamená být hloupý nekňuba. Absurdní je to, že na straně druhé společnost po slušnosti volá. Možným důkazem toho jsou i poslední parlamentní volby. Nedivím se lidem, kteří chtěli změnu – uvěřili tomu, že nové strany vnesou do politiky důstojnější atmosféru a odhalí prohnilost a korupci. Politika se zejména pro mladé lidi zdála být černobílá. (Nepopírám, že tato taktika byla od nových stran strategicky dobře vymyšlená.) My, KDU-ČSL, se můžeme litovat a cítit ukřivděni, anebo přestat pít víno, když kážeme vodu. Až příliš jsme si byli jistí podporou voličů, kterým jsme se jako strana vzdálili. KDU-ČSL ztratila kontakt s realitou, kontakt s každodenními lidskými starostmi a potřebami. Věřím, že máme potenciál obrátit veřejné mínění o charakteru lidovců (ačkoliv nevěřte, že nám bude mediální svět nakloněn) a přesvědčit své členy a budoucí voliče o novém obsahu staré zkratky. Zkratky, která v sobě nese ono důležité „K“, kterým se odlišujeme od ostatních a které pro nás není přítěží, ale privilegiem. Zaměřme se na to, co každý člověk potřebuje ke svému životu: zajištění potravy, zdravotnickou péči, dostupné vzdělání, jistotu zaměstnání, bezpečí, bezpečnou dopravu... Máme jedinečnou příležitost nastartovat nové směřování strany. Strany, jejímž hlavním mottem není touha po moci, ale touha pomoci. Helena Šustrová místopředsedkyně KDU-ČSL


www.kdu.cz

9

Kromě zásadních ekonomických témat však vyvstávají nejen před Českou republikou hlubší problémy související s potřebou hledat odpovědi i na společenské problémy. Potřebu se jimi zabývat nelze snadno odepsat jenom proto, že hospodářství je nezpochybnitelnou prioritou a vše ostatní je zde pouze navíc. Tedy jinak řečeno, o nadstavbě se bavme, až zabezpečíme „šrajtofle“. Obávám se totiž toho, že zdánlivě okrajové záležitosti se mohou brzy přihlásit razantně o slovo a svými důsledky jsou schopny pořádně provětrat i peněženky. Mezi témata, která by neměla zapadnout, patří určitě otázky národní sounáležitosti. Lze totiž předpokládat, že poptávka po posílení národních zájmů bude stoupat úměrně s tím, jak se bude problematizovat projekt společné Evropy. Je škoda, že si u nás národní hrdost často redukujeme jen na velké sportovní okamžiky. Anebo se kanalizuje jako nekontrolovatelná a nebezpečná emoce v okamžicích konfliktů. Myslím si, že kultivace těchto postojů může být jednou z náplní aktivit křesťanské demo-

kracie. Pro ilustraci nabízím malé ohlédnutí do historie. Koncem října si připomínáme už 93. výročí vzniku Československé republiky. Je nejspíše známo, že lidovci se tehdy ocitli na politické periferii a nebylo samozřejmé, že zůstanou součástí stranického spektra. Například v Čechách těžko hledali vhodné osobnosti, aby zabránili úplnému rozvalu. Museli se přizpůsobit změněné společenské situaci, jež nebyla příliš nakloněna idejím, k nimž se hlásili. Šťastným krokem v této chvíli bylo oslovit a sjednotit rodící se různorodé katolické politické hnutí i na základě srozumitelných symbolů, jež se nabízely v podobě velkých národních světců a s nimi spojených tradic. Samozřejmě, že tehdejší představitelé lidové strany v nich hledali aktuální přesahy, schopné oslovit její stoupence i sympatizující veřejnost, což se více či méně dařilo. Lidová strana se tehdy samozřejmě nevyhnula ani pokušení nacionalismu, ale je třeba jí přičíst ke cti, že vlastenectví šlo pro většinu lidovců ruku v ruce se snahou po udržení demokracie.

Jsem přesvědčen, že i dnešní KDU-ČSL a pochopitelně i další strany by měly kromě jiného zařadit mezi důležité části veřejného vystupování i konstruktivně pojatý vztah k budování národní identity. Nejedná se o izolovaný problém ve vzduchoprázdnu, ale záležitost, jež je jemnými nitkami propojena s řadou dalších sfér. Skutečné vlastenectví totiž souvisí s hrdostí na svou minulost, kulturu, velké osobnosti (nejen ze sportu), úctou k druhému a také respektem k hodnotám a morálce. A nelze při tom pominout ani péči o systém vzdělání a výchovy. Není to ani hraní si na vlastním písečku bez ohledu na okolní svět. Správné národní sebevědomí, nikoli populistický a xenofobní nacionalismus, může být jednou z přísad, z nichž se bude vařit nová podoba evropské společnosti, kde se téměř před našima očima odehrávají krizové procesy. Historický vývoj ukazuje, že pokud se svět ocitá v problémech, mají při jejich řešení šanci uspět ti, kteří již začali uvažovat o dlouhodobější vizi. Formulování takových zásadnějších představ je však něco jiného než hledání finančních zdrojů, potřebných pro krachující ekonomiky. Čas na vážnou diskusi o vytyčení strategií pro blízkou budoucnost nazrál. Jinak se nemůžeme divit, že prázdný prostor vyplní se svými představami extremisté. Jaroslav Šebek, historik

Víc než sportovci

mi úspěchy nám čas od času připomenuli, že jsme Češi a že to něco znamená. Ukazují nám správný rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem. Neplánovaně plní úlohu vzorů chování: společně bojují jako malí čeští Davidové proti hokejovým obrům – Goliášům a dokážou s nimi držet krok, dokonce je často i porazit. Lidé cítí, že u nás chybí správné vlastenectví, jež nezmutovalo v nacionalismus (u nás projevující se mj. hospodským antievropanstvím), i proto tolik slz. Hokejisté nám opakovaně ukázali, že společné úsilí přináší výsledky, jichž samotní jednotlivci i zvučných jmen nejsou schopni. Ti tři plnili úlohu vzorů chování a předmětů národní hrdosti, kterou ve společnosti, jež není ovládána jen bulvárem a politikou IV. cenové kategorie, plní nejen sportovci a celebrity šoubyznysu, ale i vynikající vědci, hudebníci vážné hudby, filozofové či duchovní. Opakuji: z této tragické události bychom si kromě smutku v srdci měli odnést i vě-

domí, že v jednotě je síla. Jako jednotlivci žebráme, ale jako společenství vyjednáváme. Měli bychom se ptát, zda a jak je formulován vládou společný český zájem v každé konkrétní oblasti a zda se podle toho jedná. Je dobré, že vláda nedávno schválila novou bezpečnostní strategii – ale odpovídají jí i nákupy vojenské techniky, anebo se ubírají svojí vlastní korupční cestou? Budeme-li totiž mít v hlavě i v srdci společný zájem, nebudou si nás lobbisté moci rozebírat korupcí na prvočinitele. Myslím totiž, že jasný společný zájem je základní podmínkou účinného boje proti korupci. Pak – bez korupce – bude všechno i levnější; bude-li společný zájem, budeme i ochotněji platit daně – to všechno jsou důsledky vlastenectví. Pokud by si lidé potřebu společného zájmu v důsledku tragédie našich hokejistů začali více uvědomovat, pak ti tři nezemřeli zbytečně. Pavel Svoboda místopředseda KDU-ČSL

Učme se být vlastenci Dnes jsou jedním z ústředních bodů politických debat otázky spojené s nebezpečím návratu finanční krize nebo zadlužení veřejných rozpočtů.

V minulých týdnech jsme byli dotčeni tragédií tří českých hokejových reprezentantů, kteří se svým ruským týmem zahynuli v troskách letadla. Slzy se derou do očí i nefanouškům hokeje: odešli tři ze sportovních velikánů, kteří vraceli národu sebeúctu a hrdost na češství. Rozloučení s našimi reprezentanty bylo opravdu po zásluze důstojné. Míra bolesti, množství slz a velkolepost tryzen ale naznačují, že odešel někdo víc než jen protagonisté oblíbeného sportu. Nyní, když uplynula řada dní od těchto smutných událostí, se na ně můžeme podívat i s trochou nadhledu, aniž by to znamenalo parazitovat na bolesti z odchodu oněch osobností. Ti sportovci dávali dohromady národ, svý-


10

www.kdu.cz

TÉ MA MĚSÍCE

Státní svátky

Tématem dnešních dní jsou dva po sobě jdoucí státní svátky. 28. září – Den české státnosti (slaven na svátek sv. Václava) a 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu. Svátek svatého Václava – tedy Den české státnosti, měl značně pohnutý osud a v novodobé historii naší vlasti tak říkajíc – namále. V roce 2000, kdy bylo zařazení tohoto svátku projednáváno Poslaneckou sněmovnou, se ukázalo, že jeho zavedení má odpůrce např. v šéfu sociální demokracie a tehdejším premiéru Miloši Zemanovi, který tento svátek s ohledem na historický kontext nepřímo označil za symbol servility a kolaborace. Komunista Vojtěch Filip přímo navrhl svátek vypustit ze seznamu státních svátků a konečná kompromisní verze, která vypustila z názvu svátku odkaz na svatého Václava a ponechala ho pouze jako Den české státnosti, byla dílem exkomunisty a toho času člena ODS Vlastimila Tlustého. Den vzniku samostatného československého státu je připomínkou událostí 28. října 1918, odkdy se datuje historie

našeho novodobého samostatného státu. Byly umožněny souhrou historických okolností. Destabilizací Rakouska-Uherska vlivem 1. světové války, tím, že bratrské slovanské národy byly na opačné straně fronty, i diplomatickou dovedností T. G. M. Zrod státního svátku připomínajícího toto výročí nebyl nikým zpochybňován. Když se člověk ponoří do četby historie našeho národa, napadne ho – jaká změť lidských osudů, nepřehledných událostí, osobních tragédií i drobných vítězství, která se dodatečně mohla ukázat jako Pyrhova, vznik naší republiky provázela. Kdo byl „charakter“ a kdo „desperát“, jakým jiným směrem se mohly naše dějiny ubírat, co jsme – my obyvatelé Čech a Moravy – získali, a co ztratili? Jsme schopni to vybádat? Vždyť neumíme spravedlivě posoudit a zhodnotit ani události dnešních dní, jichž jsme přímý-


mi účastníky. Jak hluboké a přesné pak mohou být naše znalosti a úsudky o událostech, jež se odehrály před sto lety a dřív? Jisté je, že vznik samostatného státu přispěl k zachování a rozvoji našeho jazyka a kultury. Dnes nás nikdo otevřeně neutlačuje ani se nesnaží vymazat z mapy. Jsme maličký nárůdek v srdci Evropy, rozložený asi na 0,77 % její celkové rozlohy, přičemž přibližně každý stý Evropan je Čech. Je otázkou, jestli naše nepříliš mohutná rostlinka češství na evropské louce, která sice pomaličku, ale s vytrvalostí setrvávala v ostatním bujném porostu po tisíc let, bude schopna růst ještě v následujících stoletích. Neuschla utlačována silnějšími rostlinami, možná se kolem nich trochu omotala, a tím lépe dosáhla ke slunci. Dokáže také žít a růst, když nebude zápolit s okolní vegetací? Zatímco čeští buditelé za každou cenu sestavovali občas směšná česká slova, dnes je stejně směšně světácky nahrazujeme univerzálními mezinárodními ekvivalenty – nejčastěji z angličtiny. Nabízí se otázka. Nezřekneme se svého jazyka a kultury jaksi bezděky a nenápadně sami? Zdá se, že se potácíme od krajnosti ke krajnosti. Aktivity našich buditelských národovců byly nezřídka nacionalisticky laděné. Dnešní postoj Čechů naopak postrádá patriotismus. Kéž bychom dokázali mít víc hrdosti a kladného podpůrného postoje vůči svému městu, kraji a vlasti. Jistě by nám to přineslo zvýšení prestiže v očích ostatních národů – našich milých sousedů. Můžou nám ke zdravému patriotismu pomoci naše dva zmíněné státní svátky? Nevšimla jsem si ve svém okolí, že by si kterákoliv rodina nějak připomínala slavné historické milníky našeho národa. Ani v den státního svátku, ani jindy. Zato svatý Václav, který byl našimi zákonodárci vymístěn z oficiálního názvu státního svátku, má příznivců dostatek. Je to patrné nejen v den jeho svátku, ale i mnohačetnými oslavami svatováclavských hodů. Jakoby lidé podvědomě cítili, že cesta k pravému sebeuvědomění národa a jeho vnitřní síle nevede přes oslavu historických událostí a dnů státnosti, ale přes přímluvu jeho svatých patronů. Klára Liptáková místopředsedkyně KDU-ČSL

www.kdu.cz

11

TÉ MA MĚSÍCE

Vlastenectví kontra nacionalismus Před každým dalším vydáním Nového HLASu jsme postaveni před úkol, kterým je: Zaujmout několika řádky vás čtenáře – zamyslet se nad aktuálními tématy a poodkrýt veřejnosti náš pohled na svět. Dnes, stejně jako před desetiletími a staletími, nastávají okamžiky, kdy potřeba vlastenectví nabývá své větší, zesílené důležitosti než v jiných etapách historie národa. Tolik diskutované a bezesporu významné „osmičky v českých dějinách“ jsou příkladem toho, že čas od času dochází k jakémusi vzedmutí až k vlnám emocí, které jsou spojené s významnými změnami v dosavadním chodu státního zřízení. Vlastenectví, tedy patriotismus, bývá často zaměňováno s nacionalismem. Nacionalismus jako ideologie více pracuje s prosazením národní identity – patriotismus ale svým významem můžeme popsat spíše jako kladný a podpůrný vztah k teritoriu, na kterém žijeme, než jen k národu jako takovému. Přesto jsem rád tím zemitým venkovanem. Každý musí být někde zakotven, mít svůj domov. Moje místo je mezi „mými“ hasiči, zemědělci, myslivci.

Zkrátka mezi dobrými hospodáři, kteří se starají o společné, jako kdyby to bylo jejich vlastní… Tam nacházím to, co bychom správně měli chápat jako ideální propojení mezi naší zemí a lidmi. Lidmi jako jedinečnými osobnostmi, lidmi, kteří na této zemi žijí, obhospodařují ji a chrání. Sdružováním jednotlivců do cechů, spolků, družstev i stran se má posílit jejich vlastní sebevědomí a vzájemná solidarita zajišťuje, že se v případě nouze či ohrožení na blízku objeví vždy spolehlivá a pomocná ruka. Za tím vším je přece zase JEN člověk se svými morálně volními vlastnostmi, každý ve svém stupni vývoje. Těžko se v tomto obracet na celý národ. Dovolím si zde citovat Hasičské desatero, oslovení bratře – sestro máme nakonec společné, tak proč ne. Vše, co je v desateru řečeno, lze podepsat i dnes. Mluví se tam o vlastenectví, ale nikoliv o nenávisti. O skutcích, nikoliv planých slovech.

HASIČSKÉ DESATERO 1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. 2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž. 3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví. 4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří tě zvolili, očekávají od tebe činnost zvýšenou a všechny přednosti těla i duše. 5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést. 6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná. 7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit. 8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil. 9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš. 10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď, a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.


12

Vlastenectví se v různých dobách projevovalo na různch úrovních a v rozdílných podobách, nepřehlédnutelné byly například Selské jízdy. Ty vznikly v polovině 19. století jako projev vlastenecky laděných emancipačních snah na českých a moravských vesnicích. U sedláků tato činnost pozdvihovala jejich sebevědomí a posilovala v nich smysl pro pořádek a autoritu. Za První republiky byla jízda na koni chápána jako součást branných sportů, proto se není co divit, že krátce po okupaci byly selské spolky zakázány jako nepřátelské německé říši. Po osvobození Selské jízdy počítaly s bezproblémovým obnovením činnosti, ovšem komunisté hned od počátku usilovali o rozbití stávající venkovské komunity, o potlačení projevů vlastenectví a tradice projevující se mimo jiné láskou k rodné hroudě. Už 5. až 6. července 1947 během pořádaných závodů Selské jízdy v Nechanicích přišel zákaz těchto závodů ministerstvem vnitra, byť je ONV v Hradci Králové povolil. Tento zákaz byl ještě téhož měsíce podnětem pro svolání protestního shromáždění na Kunětické hoře, kterého se zúčastnilo na 50 000 zemědělců. Hlavními iniciátory jednoho z nejmasivnějších poválečných protestů proti politice komunistů byli tehdejší rolníci a lidovečtí politici, poslanci František Desenský a Jindřich Nermuť. Tzv. Nechanické události se staly předzvěstí dalšího směřování vládnoucích sil v Československu a testem pro tehdejší bezpečnostní složky SNB před blížícím se únorovým převratem roku následujícího. V úvodníku srpnového čísla časopisu pro veřejnou správu Moderní obec mimo jiné připomínám ne zcela šťastnou povinnost nabídky naší půdy k prodeji zahraničním investorům, aniž bychom předem zhodnotili, zda tyto plochy nejsou v prvé řadě vhodné k výměně v rámci pozemkových úprav nebo budování užitečných zařízení (protipovodňové poldry). Případně mít tyto pozemky k dispozici za účelem výměny s jinou vyvlastněnou parcelou, například při stavbě komunikací. Nedokončené vypořádání restitucí uvnitř státu také nedává jistotu, že tento unáhlený

www.kdu.cz

TÉ ME MĚSÍCE prodej bude bez následků. V posledních deseti letech ubývá velké množství zemědělské půdy, kterou zabírají často velké průmyslové společnosti, supermarkety a logistická centra většinou ve vlastnictví zahraničního, chcete-li nadnárodního kapitálu. Okamžitý užitek, vidina rychlých peněz a mnohdy absolutní ztráta selského rozumu vedou k likvidaci vazby na tradice rodu, který několik generací hospodařil na svém kousku půdy. Ano, dnešní styl života, moderní technologie a léta výchovy založené na tom moc nevyčnívat, být jen kolečkem v soukolí a levnou pracovní silou nedává moc možností k OSOBNÍ hrdosti. Proto snadno podléháme vábničce hrdosti NÁRODNÍ, kterou prožíváme při sporadických úspěších našich sportovců. Rádi zapomínáme, že to je jen náhražka, že to je jen hra. Římské: Chléb a hry je znovu na scéně. Je třeba uspokojit prostý lid a odvrátit jeho pozornost od aktuálních problémů. Na základě opakovaných podnětů od občanů ve věci neplacení daní dovozci levného textilu, obuvi a dalšího zboží z některých asijských zemí jsem vyzval 30. srpna 2011 v otevřeném dopise ministra financí Miroslava Kalouska, aby v této věci neodkladně jednal. Je u nás totiž běžnou praxí, že dovozci zboží z uvedených destinací až na výjimky neodvádí DPH. Tyto firmy zpravidla žádají o několikaměsíční odklad platby daně. Bezprostředně po realizaci importu značného množství zboží firmy ukončují svou činnost a zanikají. Nastává situace, že dlužní částky daně tak nemají být na kom vymáhány a když už, tak je toto konání korunováno minimálním výsledkem. Přitom krátce nato jedny a tytéž fyzické osoby bezostyšně zakládají dal-

ší firmy za účelem uskutečnění dalších dovozů, což neznamená nic jiného, než další daňové podvody… Když jsem zmíněné informace prověřoval také u pracovníků celních úřadů, tak mi jejich pravdivost potvrdili, ale se zdůvodněním obav ztráty zaměstnání mne žádali, abych jejich jména nezveřejňoval. Dopad masivního dovozu z Asie na naše výrobce je dobře znám. V době, kdy se v našem státním rozpočtu šetří každá koruna, chci věřit tomu, že ministr financí začne v této věci okamžitě jednat a přijde s efektivním řešením. Doposud byla celní správa tvořena třístupňovou soustavou orgánů, kterými jsou Generální ředitelství cel, osm celních ředitelství a 54 celních úřadů. Nedávno byla schválena nová organizační struktura celní správy. Tvoří ji Generální ředitelství cel, čtrnáct krajských celních úřadů


a celní úřad se sídlem v Praze-Ruzyni. Ten má specifickou působnost spočívající v dohledu na vnější hranici Evropské unie na území České republiky. Zeštíhlování státní administrativy je jistě správné, mělo-li by to být však na úkor výběru spotřební daně, tak je něco špatně. Na závěr tu zmíním knihu Karla Čapka Válka s mloky, která v době svého vzniku byla vnímána jako hluboký nesouhlas s tehdy se šířícím německým nacismem. V souvislosti s nynějším stavem Evropy a masovou imigrací je dílo v současnosti chápáno i jako varování před těmi, kteří jsou nejprve využíváni jako levná pracovní síla, pak jsou bráni jako partneři k dialogu a jsou jim činěny různé ústupky, až se nakonec díky svému počtu stanou vládnoucí většinou. Petr Šilar senátor

www.kdu.cz

13

K R A J S K É V O L BY

Kraje lidovecké a ty druhé Vážení čtenáři, přibližně za rok se znovu otevřou volební místnosti. Budeme si v nich vybírat svá krajská zastupitelstva. Pro KDU-ČSL to budou v mnoha ohledech volby klíčové. Na kandidátkách bude řada známých osobností strany, včetně členů předsednictva. Redakce se proto rozhodla, že Vám postupně jednotlivé kraje podrobněji představí. Ve dvojicích se vždy budeme snažit vybrat jeden tzv. lidovecký kraj a k němu v jistém kontrastu takový, kde KDU-ČSL nemá zrovna na růžích ustláno. A tak naše první volba padla na Zlínský kraj, kde lidovci dosahují v posledních letech nejlepší výsledky. Spolu s ním si představíme Liberecký kraj, kde být lidovcem není zrovna terno. Snad Vás náš cyklus zaujme. A kdo ví – možná přinese i trochu poučení nebo inspirace těm, kteří o úspěchu nebo neúspěchu v krajských volbách budou rozhodovat především.

Zlínský kraj JINDŘICH ONDRUŠ náměstek hejtmana Jaké je postavení KDU-ČSL ve vašem kraji? Obecně lze naši situaci označit jako stabilní. I přes postupný pokles voličské přízně je Zlínský kraj stále místem, kde se politikům KDU-ČSL daří. Výsledky posledních komunálních voleb vnímám jako určitou stabilizaci našeho postavení po prohraných volbách do Poslanecké sněmovny, ve kterých jsme si, dle mého názoru, sáhli na pomyslné dno. V současnosti KDU-ČSL zastupuje v kraji téměř 60 starostů a podobný počet místostarostů, což je více než po komunálních volbách v roce 2006. Také jsme jedním z pěti krajů v republice, kde máme zastoupení v krajské radě. Jinak platí tvrzení, že naše postavení bude takové, jaké bude naše nasazení.

Jaký je váš cíl pro krajské volby? Chci, aby byl rok 2012 pro celou KDUČSL nejen ve Zlínském kraji rokem obratu. Jestliže je postavení KDU-ČSL ve Zlínském kraji stále poměrně silné, neznamená to, že i zde nedocházelo k poklesu volebních výsledků. Např. v roce 2004 jsme v krajských volbách získali přibližně 31 000 hlasů. V roce 2008 to bylo o 5 000 hlasů méně. Rok 2012 by měl být ve znamení růstu. Mým cílem je, a s tím jdu i do boje o lídra kandidátky KDU-ČSL ve Zlínském kraji, co nejvíce se přiblížit výsledku z roku 2004, a tím zastavit již deset let trvající pokles voličské přízně. Chci, aby toto byl cíl všech členů a sympatizantů KDU-ČSL ve Zlínském kraji. Jaká témata považujete pro váš kraj za stěžejní? V posledních letech lze pozorovat trend, že krajské i komunální volby jsou stále více ovlivňovány celostátní politikou. Z toho důvodu budou celostátní téma-

ta a celospolečenské vnímání politické strany hrát stále větší roli. Dobrá krajská kampaň se tedy vedle krajských témat musí také vztahovat k celostátním tématům. Volební kampaň by měla stát na jednotícím heslu a postoji vymezujícím se vůči současné vládní koalici, na konkrétních tvářích, zajímavých regionálních tématech a ctít regionální rozdělení našeho kraje. To předpokládá mít na celostátní úrovni ucelený názor na základní společenská témata, jako jsou daně, důchody, sociální a zdravotní politika nebo boj proti korupci. Klíčovými krajskými tématy bude zdravotnictví, doprava, sociální služby a nově pravděpodobně i v širším slova smyslu bezpečnost občanů. Půjdete do krajských voleb v koalici, nebo samostatně – a proč? Do voleb půjdeme samostatně. Zlínský kraj je dlouhodobě tradiční lidoveckou baštou, což představuje přímo závazek samostatné kandidátky. To ale neznamená uzavírání se do sebe. Chceme vytvořit kandidátku KDU-ČSL, která bude ovšem otevřená pro silné nestranické osobnosti. Snaze některých krajů vytvářet volební koalice rozumím. Z dlouhodobého hlediska ovšem vidím jedno velké nebezpečí. Mizení značky KDUČSL z povědomí lidí. I z toho důvodu chceme kandidovat samostatně, protože nemáme na mysli jen výsledek krajských voleb, ale i výsledky KDU-ČSL v komunálních a celostátních volbách.


14

www.kdu.cz

K R A J S K É V O L BY

Liberecký kraj VÁCLAV NOSEK předseda KV KDU-ČSL

Jaké je postavení KDU-ČSL ve vašem kraji? Postavení KDU-ČSL v kraji je různé podle okresů. Nejslabší je okres Česká Lípa. Nejsilnější je okres Semily, i když i zde došlo v posledních letech k poklesu. Pro celkový volební výsledek je důležité postavení v Liberci, kde je největší počet voličů. Zlepšit postavení KDU-ČSL v Liberci je zásadním úkolem pro výsledek krajských voleb. Jaký je váš cíl pro krajské volby? Cílem je překročení 5% hranice a zisk dvou mandátů. Jaká témata považujete pro váš kraj za stěžejní? Komunikace R35, školství – je snaha kumulovat střední školství do Liberce, pracovní místa mimo velká města.

Počty starostů a místostarostů zvolených za KDU-ČSL (z evid. KDU-ČSL) starostové

z toho členové KDU-ČSL

místostarostové

z toho členové KDU-ČSL

ZLN

58

30

50

17

JHM

55

32

53

26

VYS

48

26

41

13

JHC

33

12

16

4

OLM

30

15

18

4

MSL

29

13

30

14

PCE

25

12

31

10

HKR

12

10

6

3

STC

5

3

5

2

PLZ

3

3

0

0

KVA

2

1

3

0

LIB

1

0

1

0

ULA

1

0

0

0

PHA

0

0

4

2

302

157

258

95

KRAJ

celkem

Půjdete do krajských voleb v koalici, nebo samostatně – a proč? Obě varianty jsou ještě v jednání. Každá má své pro a proti. Pro samostatnou kandidátku hovoří postoj věrných voličů KDU-ČSL, kteří vždy hledají tu svoji kandidátku a věří, že dávají svůj hlas právě KDU-ČSL. V koalici již tuto jistotu nemají, a proto váhají. Pro koaliční kandidátku se slabším postave-

ním KDU-ČSL a nevýrazným koaličním partnerem mnoho pozitiv nenajdeme. Silného koaličního partnera, ochotného ke spolupráci, jsme zatím v kraji nenašli. (red) Počty krajských zastupitelů zvolených za KDU-ČSL KRAJ Jihomoravský

18

Pardubický

5

Zlínský

6

Vysočina

5

Královéhradecký

4

Olomoucký

5

Moravskoslezský

5

Jihočeský

4

Plzeňský

2

Karlovarský

2

Středočeský

0

Praha

0

Ústecký

0

Liberecký

0

celkem


počet mandátů

56

www.kdu.cz

15

INFOSE RVIS

připravujeme ■ Setkání předsedů Okresních organizací KDU-ČSL s vedením KDU-ČSL se uskuteční 20. 10. v 15.30 hod. v Brně – hotel Žebětínský dvůr, Křivánkovo nám. 33a, Brno-Žebětín a 3. 11. v 15.30 hod. v Praze – Palác Charitas, velký sál. ■ 2. pracovní setkání Klubu komunálních politiků KDU-ČSL pořádané senátorem Petrem Šilarem ve spolupráci s Ing. J. Houdkem se uskuteční v úterý 11. 10. od 9.00–11.30hod. na půdě Senátu PČR, Zelený salonek Kolovratského paláce. Na programu je návrh změn legislativy v oblasti škol zřizovaných obcemi a kraji (M. Šojdrová) a novinky ze SFŽP – Zelená úsporám (Ing. Radka Bučilová pověřená řízením SFŽP ČR). ■ KDU-ČSL v Ústeckém kraji zve na následující akce: 8. 10. – mše svatá v Radíčevsi a pochod okolím (okresní organizace Louny), 17. 11. – Dětský lampionový průvod v Benešově nad Ploučnicí (okresní organizace Děčín), 17. 11. – 6. ročník fotbalového turnaje v Žatci (okresní organizace Louny). ■ Okresní organizace KDU-ČSL Ústí n. Orlicí zve na besedu s Pavlem Bělobrádkem nejen o důchodové reformě, která se uskuteční v pondělí 17. 10. od 18.30 hod. v Malém sále Kulturního centra v České Třebové (Nádražní ulice 397).

Pouť a Dětský den v Jilemnici Tak jako každoročně pořádala MěO KDU-ČSL v Jilemnici u kapličky Božího Těla, kde se slaví pouť, také oslavu dětského dne. Po mši, kterou sloužil jilemnický vikář František Mráz, připravili skauti, naši členové, pro děti soutěže a hry. K tomu vyhrávala 13 členná hudba pod vedením kapelníka Kubáta. K atmosféře přispěla vůně grilovaných libereckých párků, kterých se snědlo 6,5 kg. Na organizaci se podílela řada našich členů i příznivců. Bohuslav Šír, předseda MěO KDU-ČSL Jilemnice

Návštěva senátu Naši přátelé z francouzského města Ruelle sur Touvre, členové sdružení měst v Evropě, kde působíme již 20 let, s námi pravidelně navštěvují místa v ČR, kam se turista běžně nedostane. Všechno začalo v r. 1991 na hřbitově ve městě Jarnac, kde se každoročně koná pietní akt na počest našich padlých legionářů z 1. sv. války. Letos jsme se kromě jiného podívali do Senátu ČR. Roudnice n. L. vstoupila r. 1994 do „Evropského společenství měst“, takže jde o propagaci i na mezinárodní úrovni. Děkuji Petrovi Šilarovi, asistentce klubu Petře Klechové a všem, kteří návštěvu umožnili. Za Občanské sdružení pro mezinárodní styky Roudnice n. L. Vojtěch Válek

oznámení ■ 15. srpna 2011 zemřel náhle pan Alois Janek, místostarosta města Kopřivnice. Byl dlouholetým předsedou Okresního výboru KDU-ČSL v Novém Jičíně, od roku 1989 aktivním členem výboru MO KDU-ČSL v Kopřivnici. Odešel kamarád, obětavý člověk. Jeho náhlý odchod je pro nás všechny nečekanou ztrátou. Buď s Bohem, Lojzo. Jaroslav Šula, MO KDU-ČSL Kopřivnice ■ 25. srpna 2011 zemřel ve věku 97 let JUDr. Jan Haluza, dlouholetý člen MO KDUČSL v Luhačovicích. Po válce se zapojil do politiky a stal se členem ČSL. Prošel několika věznicemi a lágry, po listopadu 1989 byl oceněn řadou vyznamenání, v loňském roce obdržel státní vyznamenání Řádu Tomáše Garrigua Masasryka. Karla Vaculínová N O VÝ H LA S • Z P R AV O D A J K D U - Č S L • Ř Í J E N / 2 0 1 1

16

Nový krajský tajemník na Vysočině Jmenuji se Josef Dvořák, je mi 31 let. Pocházím z malé vesnice Radňovice u Nového Města na Moravě. Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jsem vystudoval bakalářský studijní program v oboru veřejná správa. Mám také velice dobré znalosti v oblasti ITC díky své dosavadní práci jako správce počítačové sítě. Do KDU-ČSL jsem vstoupil v roce 2006 a od roku 2008 zastávám pozici předsedy KDU-ČSL MO Radňovice. Působil jsem jako jednatel SDH a jsem členem rady jednoty Orla, kde mám na starosti pořádání každoročního plesu a různých kulturních a sportovních akcí. KDU-ČSL prochází opravdu nelehkým obdobím. Neúspěch při volbách do poslanecké sněmovny a ztráta některých pozic v komunální politice (především ve větších městech) evokuje dojem, že už jsme „odepsaná“ nebo také těžko reformovatelná strana, která nemá velkou budoucnost. Jsem přesvědčen, že je tomu jinak. Již krajský a pak i celostátní sjezd v listopadu 2010 naznačil, že změna je možná. Máme nové vedení jak na krajské úrovni, tak i na celostátní. Věřím tedy tomu, že je možné naši stranu reformovat a dát prostor mladým lidem, kteří mají zájem zodpovědně a obětavě pracovat. Proto jsem se také rozhodl přihlásit do výběrového řízení na pozici krajského tajemníka a podařilo se mi toto výběrové řízení vyhrát. Pokud bych měl v bodech nastínit priority mé práce, byly by to tyto: • důkladná analýza současného stavu a návrh řešení na zlepšení fungování krajské organizace • spolupráce na všech úrovních • využití moderních komunikačních prostředků • rozvoj místních organizací • získávání nových členů • podpora vzdělávání • větší zapojení mladých a perspektivních členů • důkladná příprava a analýza volební kampaně do krajského zastupitelstva

www.kdu.cz

Zdravý patriotismus vs . primitivní nacionalismus Nic než národ! Čechy Čechům! Jsou toto hesla, která svědčí o národní hrdosti, o zdravém národním sebevědomí? Jak často je z úst českých nacionalistů slýcháme? A jsou tato hesla a lidé, kteří je hlásají, nebezpeční? Jak bychom mohli zvýšit hrdost českých občanů na svůj národ a neohrozit při tom národy jiné a občany či imigranty z jiných národů na našem území? Máme vůbec právo říkat, že toto území je naše vlastnictví a nikdo jiný na něj nemá nárok? A co náš národ v Evropské unii? Největší rozdíl mezi primitivním nacionalismem a zdravým patriotismem vidím v tom, že ten první agresivně vyzdvihuje svůj národ nad všechny ostatní, okolní národy nenávidí, nejraději by proti nim vedl válku nebo je i zničil. Takový nacionalista – byť si může říkat vlastenec – má rád svou zemi nejvíce v dobách zlých, kdy se blíží války a totalitní režimy. Toho druhého – zdravého patriota a skutečného vlastence a vzor vidím v průměrných

Američanech – mají rádi svou zemi v dobách dobrých – ale i zlých – a snaží se ji milovat pro to, jaká je, že je jejich a jsou ochotni za ni bojovat a položit za ni klidně i svůj život. Vyznačuje se to tím, že na každém druhém domě visí vlajka jejich země. Když se zpívá národní hymna, tak se drží za srdce a nahlas zpívají. A především se snaží svou zemi zvelebovat doma a důstojně reprezentovat v zahraničí. Rád bych se ještě dotkl sporu, zda vůbec máme právo na svůj národ a jaký to má vůbec smysl, když jsme všichni lidé a mohli jsme se narodit klidně někde úplně jinde. Myslím si, že pokud už by to nemělo nějaký vyšší smysl (a umím si představit, že má), bylo by národní sebeurčení v pořádku z čistě pragmatických důvodů. Člověk má tendenci se lépe starat o to, co je jeho, co má v osobním vlastnictví, k čemu má nějaký vztah, a navíc potřebujeme nějaký systém, nějaké hranice a ohraničení, abychom neměli úplnou anarchii.

A co když ztratíme svoji identitu v Evropské unii? Potom bych se ptal, co je tou naší identitou. Co nás spojuje? Co jsou myšlenky českého národa? Jak zní český sen? A bylo by to skutečně ohroženo, kdybychom byli v rámci EU? Náš národ dokázal velké věci. Mnohokrát se i vzdal, ale pojďme se společně semknout a vymyslet to, na co bychom jako Češi mohli být hrdí, najděme to, co nás přiměje mít ruku na srdci a hlasitě zpívat naši hymnu, učme to pak naše děti na školách a v médiích, vyvěsme si doma českou vlajku a buďme na sebe hrdí po celý rok – ne pouze tehdy, když několik z našich úžasných kluků vyhraje mistrovství světa v hokeji! A na závěr – Bůh žehnej České republice!? Miroslav Návrat předseda MKD v Moravskoslezském kraji

„Hlas příznivců i odpůrců homosexuálů je slyšet dostatečně. Hlas českých rodin nikoliv. Proto jsem převzal záštitu nad pochodem pro rodinu. Není zaměřen proti homosexuálům, ale má upřít pozornost

tam, kde je skutečný problém. Naším cílem je upozornit na fakt, že v Česku jsou diskriminovány rodiny, a domoci se nápravy,“ říká předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Pochod pro rodinu Více než 300 lidí všech věkových kategorií se zúčastnilo letošního ročníku Pochodu pro rodinu, který se konal v sobotu 13. 8. 2011 v Praze. Pochod uspořádali Mladí křesťanští demokraté spolu s KDU-ČSL a Hnutím pro život. „Česká společnost je v krizi. Deset procent žen nemá ani jedno dítě a mezi bezdětnými ženami je třicet procent českých vysokoškolaček. Do pěti let se rozpadá polovina manželství. Pouze tři procenta rodin mají tři a více dětí. Rodiče dětí nemohou sehnat práci na částečný úvazek a skloubit rodinu a neživoření,“ shrnuje místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. „Dvacet let se u nás rodí málo dětí a Češi vymírají. Přesto by pochod, který má na tuto alarmující situaci upozornit, zůstal stranou zájmu médií, kdyby se nekonal ve stejný den jako pochod gayů a lesbiček,“ tvrdí Jurečka.

KDU-ČSL děkuje všem, kdo se podíleli na uskutečnění Pochodu pro rodinu.


www.kdu.cz

17

SDRUŽE NÍ ŽE N KDU-ČSL

Daň z neschopnosti (Dnsp) jako návod na záchranu státních financí Kde nic není, tam ani smrt nic nebere – aneb inspirace Vespasiánovou daní z latrín Dluhová krize je všudypřítomná. Ať už v televizi, novinách nebo na internetu. Její všudypřítomnost má však vedlejší účinky: kreativita politiků v celé Evropě narůstá s tím, jak padají obchody na burze. V bývalém hlavním městě Německa Bonnu přišli úředníci s nápadem nainstalovat na okraji města v místech, kde nabízejí prostitutky své služby, tzv. parkometry. A tak kdo by chtěl využít služeb místních dam, musí v automatu zaplatit poplatek 6 Euro za stání. Radní si spočítali, že si městská kasa tímto způsobem může přijít až na 300 000 Euro! „Non olet“, jak říkal římský císař Vespasián, když zavedl daň z latrín. Ani nám peníze z hazardu koneckonců nesmrdí a o zvýšení zdanění hazardu se můžeme podle premiéra Nečase bavit. Nesmíme ho však zdanit moc, aby nám podnikatelé neutekli do daňových rájů, viz skvělý příspěvek Lukáše Krause pod názvem Demokracie proti mafianismu v Deníku referendum ze dne 13. 9. 2011. Hlavním současným tématem u našich jižních sousedů je zvýšení majetkových daní. Experti OECD kritizují jak Rakousko, tak Českou republiku za příliš nízký podíl majetkových daní na celkovém objemu vybraných daní a na HDP. Podíl majetkových daní k HDP činí ve Velké Británii 4,2 %, v USA 3,4 %, průměr zemí OECD 1,8 %. Naproti tomu v Rakousku je to jen 0,5 % a na konci žebříčku je Česká republika a Slovensko s 0,4 % k HDP. Jeden příklad za všechny: sazba daně z dividend: USA 30 %, Německo 20 %, Rakousko 25 %, Finsko 28 %, Česká republika 15 %. Letos v létě se dohodla vláda, že nebude diskriminovat bohaté investory, a tudíž od roku 2013 tuto daň zruší. Loni činil výnos této daně 9 mld. korun. A protože ve státní kase chybí peníze čím dále tím víc, bude muset vláda rozpočtové odpovědnosti možná zvýšit nižší sazbu DPH na 19 % už v příštím roce, jak se zmiňuje předseda vlády Petr Nečas. Ministr financí Miroslav Ka-

lousek argumentuje tím, že je potřeba zamezit dvojímu zdanění, protože firmy platí již daň z příjmu, která je pochopitelně, jak jinak, jedna z nejnižších v Evropě, vynecháme-li Irsko, Bulharsko nebo Kypr. Zajímavé je, že dvojí zdanění v konstrukci daně ze mzdy, uvalené na české zaměstnance díky triku se superhrubou mzdou, stejným lidem, kteří chtějí dnes zrušit daň z dividend, nijak až do letošního roku nevadilo. V Rakousku se vede v těchto dnech vášnivá debata na téma spravedlnosti vyšší daně z majetku, která by se měla týkat pouhých 80 tisíc rakouských plátců. Avšak potom, co se zjistilo, že v období krize narostl v této zemi počet euromilionářů z 62 000 v roce 2008 na 74 000 v roce 2010, zatímco schodek státního rozpočtu v tomto období explodoval na 13,3 % HDP (zdroj Format 36/11), začínají se stahovat i největší odpůrci zvýšení majetkových daní do ústraní. Volební preference ÖVP – Rakouské strany lidové, která o pozvání bohatých ke kase nechce ani slyšet, začaly prudce padat dolů. Bankovní daň, kterou Rakušané zavedli od letošního roku, dopadla i na nás Čechy a Slováky ve formě dalšího zvýšení poplatků v českých a slovenských dcerách rakouských bank. Z něčeho bylo potřeba tuto daň zaplatit. Zisky jsou rekordní, krize nekrize. Rakouskou Sparkasse drží nad vodou z poloviny Česká spořitelna a ze čtvrtiny Slovensko. Tímto způsobem pomáháme nepřímo i my, čeští občané, chudým Rakušanům financovat sociální stát. Zavést bankovní daň v Česku? Ale kdeže, vždyť české banky zahraničních majitelů jsou tak zdravé, tvrdí nám, negramotným hlupákům, experti z ČNB. A český státní rozpočet zase ostrouhá.


18

Ruku ale na srdce: majetkové daně mají přece jen jednu nevýhodu, totiž že majetných je zkrátka málo. A my víme a slyšíme ze všech stran, že státní rozpočet může být zachráněn pouze škrtáním a zase jenom škrtáním a uvalením masové daně na nás, sociálně rozmazlenou chásku. Stejnou daň ze svých řízků ať zaplatí jak bohatí, tak chudí. Tedy hlavně jde o daň z přidané hodnoty, ale dopadají na nás i spotřební a nové ekologické daně. Měla bych tedy jedno doporučení: Zavést v zemích bývalé Koruny české daň z neschopnosti (Dnsp). To je skutečně daň, která zasáhne široké masy. Daň by nebyla jednotná pro všechny případy, ale odstupňovaná podle stupně neschopnosti a selhání. Ujede vám vlak, protože vás průvodčí neupozornil, že si máte sednout do předních dvou vagónů? Hned avízo Úřadu pro výběr Dnps. Dostanete studený guláš v hospodě? SMS na patřičná místa. Selže manžel při vykonávání manželských povinností? Ráno okamžitě oznámení do datové schránky ÚDpnS. Inkasovat se dá všude, za parkování, za nedostatečnou výchovu, za neochotu úředníků, za přezíravý postoj lékařů k pacientům, kreativita v tomto směru nezná hranic. Na ministerstvech, vládě a v parlamentu by bylo možné nainstalovat Dnsp automaty. Tím by se výběr daně mohl urychlit a námi volení zástupci lidu by nám šli příkladem. Postihnout každou oblast našeho života a státní rozpočet bude během pár let přebytkový. A když ne, tak se nic neděje. Nejvíc bude muset zaplatit ze své kapsy ministr financí. Selhal, když nebyl schopen naplnit státní kasu! Buďme ale nohama na zemi. Nejvíc peněz by museli zaplatit určitě naši politici, těch by se daňová progrese dotkla nejvíc. Lze tedy sotva očekávat, že by na takovou daň kývli. Tak příště možná přijdou na řadu právě ty latríny. Květa Pohlhammer Lauterbachová předsedkyně SŽ KDU-ČSL

www.kdu.cz

SDRUŽE NÍ ŽE N KDU-ČSL

Malé ohlédnutí aneb historie věčně zelená Pražské Sdružení žen již delší dobu vyvíjí aktivity v souvislosti s fatálním nedostatkem zařízení pro předškolní děti v Praze. Jejich nedostatek velmi komplikuje život matkám/rodičům a ztěžuje možnost návratu do zaměstnání. Pohled do doby cca 15O let zpět mě zcela fascinoval. Uvědomila jsem si, že ženy ani ve 3. tisíciletí to nemají jednodušší, a navíc, zdá se, chybí v naší společnosti nejen odvážné ženy jako paní Marie Riegrová, dcera F. Palackého, ale též osvícení politici formátu F. L. Riegra, Vojty Náprstka a dalších, kteří nebagatelizovali jejich snahy, ale chápali společenskou potřebu zaměstnaných matek a byli ochotni se ve věci angažovat. M. Riegrová se zabývala otázkou jeslí a školek pro děti. Brzy odmítla model německý, uplatňovaný v Praze, neboť „německé zahrádky“ (budovány podle německého pedagoga Frobla) se soustředily na matky ze středních vrstev a jejich potřebu si na pár hodin odpočinout. České děti naproti tomu potřebovaly celodenní péči, protože jejich matky pracovaly 14 –16 hod. denně. Také německá pedagogika se zdála Marii Riegrové příliš těžkopádnou. V tehdejších německých školkách působili především muži a to podle M. Riegrové bylo nepřirozené. Byla přesvědčena, že do opatroven malých dětí patří ženy. Studovala pedagogiku anglickou, francouzskou, holandskou a uvědomila si, že při řešení všech problémů musí být brána v úvahu rozdílnost podmínek každé společnosti. Její studie v Musejním časopise „Péče o blaho pracující třídy ve Francii a v Paříži zvláště“ je zajímavá tím, jak vystihla důležitost spolupráce vládní, spolkové a soukromé iniciativy v úsilí o odstranění chudoby. F. L. Rieger ve spolupráci s Vojtou Náprstkem přesvědčil městskou radu v Praze, aby přijala koncepci předškolní výchovy vypracované jeho ženou. První opatrovna podle tohoto návrhu byla otevřena 1. 1. 1869 u sv. Jakuba a městská rada dovolila, aby v ní nejchudší děti dostávaly

oběd a odpoledne chléb. Školka měla 154 děti, za několik měsíců jich bylo už 313. České útulky přijaly podle J. A. Komenského název „mateřské školy“. Už po pěti letech bylo zřejmé, že počet dosavadních školek nestačí (v některých bylo až přes 300 dětí), školky chyběly zvláště v chudších čtvrtích. Městská rada na ně začala postupně uvolňovat větší finanční prostředky, neboť musela přiznat jejich užitečnost. Když se začátkem 80. let 19. stol. začaly zakládat jesle pro novorozené děti z chudých rodin, někteří lékaři proti nim útočili a označili je za semeniště nemocí. Nedovedli si představit otřesné podmínky, do kterých se tyto děti večer vracely. M. Riegrová musela existenci jeslí obhajovat před městskou radou a položila lékařům a úředníkům otázku, proč útočí na jesle, a ne na strašné podmínky, ve kterých chudí lidé žijí. Jesle však byly zrušeny a po té se dětem rozdávala jenom strava. (Pramen: M. L. Neudorflová „České ženy v 19. stol.“) Jak vidíme, historická paralela bije do očí. Nabízí se otázka: Budou na tom současné matky lépe než jejich předchůdkyně, najdou lepší pochopení u svých volených zastupitelů? Doufejme, že ano! PhDr. Eliška Janšová programový tým rodinné a sociální politiky Sdružení žen KDU-ČSL

■ Předsednictvo Sdružení žen gratuluje naší sestře Ing. Daně Doriskové, PhD., ke zvolení do funkce místostarostky města Příbor a je přesvědčeno, že bude díky své odbornosti a zkušenostem posilou zastupitelstva při řešení naléhavých problémů doby. ■ Děkujeme dále Pavle Radové a týmu žen z Jihlavy, které zorganizovaly podpisovou akci na podporu Petice proti bezohledné důchodové reformě. I když už petice byla předána do parlamentu, účast lidí na akci potvrzuje velkou podporu návrhům k řešení důchodové reformy ze strany současného vedení KDU-ČSL.


Usnesení předsednictva Sdružení žen ze dne 17. 9. 2011 Předsednictvo Sdružení žen, které se sešlo v sobotu 17. září 2011 v Praze, se usneslo na následujícím stanovisku k současnému dění v české společnosti: • Sledujeme s velkými obavami nárůst xenofobních nálad, snah o zasévání nenávisti vůči sociálně slabým skupinám občanů, ale i k osobám, které jsou označovány jako nepřizpůsobivé, jakoby jenom oni byli příčinou celkového úpadku společnosti. • Politické elity připravují rozhodnutí, která budou mít dopad nejen na život dnešní generace, ale i život dnešních dětí a dětí, které teprve na svět přijdou. Jsme názoru, že veškerá dnešní vládní rozhodnutí a návrhy zákonů musí být podrobeny zkoumání, jaký dopad budou mít na budoucí generace, a totéž budeme požadovat po politicích KDU-ČSL, pokud budou moci jako poslanci nebo senátoři politické dění v České republice ovlivňovat. • Vidíme pozitivně nárůst preferencí strany, avšak jsme názoru, že si strana nemůže dovolit balancovat jenom na okraji 5–7 %, a není tedy důvod k předčasnému sebeuspokojení. Žádáme vedení KDU-ČSL, aby pečlivě zvážilo, kdo bude v čele kandidátek v krajských volbách, a zasadilo se pokud možno o prosazení nových tváří, aby dalo šanci zejména ženám, poněvadž ty se mohou stát ve volbách tahouny. Varujeme před zanecháním pravomocí pouze na krajích, volební taktika musí být promyšlená, jednotná, důrazná a přesvědčivá. • Předsednictvo Sdružení žen považuje za nepřijatelné kádrové obsazení poradců na Úřadu vlády kontroverzními aktivisty soustředěnými kolem Občanského institutu, zejména poradců pro oblast lidských práv. • Svoboda a důstojnost člověka jsou hodnoty, které nepropůjčuje člověku stát, ale svěřuje mu je Bůh. Vnímáme, že tyto hodnoty jsou dnes ohroženy, stejně jako základní lidská práva a rozvoj lidské osobnosti. K současnému dění v české společnosti nelze mlčet.

www.kdu.cz

19

Pomoci si ke svépomoci Bratři a sestry, milí přátelé křesťanské demokracie, výše uvedený nadpis je dlouhodobě heslem KDU-ČSL pro sociální politiku. Nikdo nesmí být státní sociální politikou rozmazlován. Nikdo ale nesmí být pod líbivými hesly o „úspěšných odpovědných“ a „neschopných a neodpovědných příživnících“ ani ponižován. Každému, kdo potřebuje pomoc, má být pomoženo. Včasný pozitivní impuls je rozhodně důležitější než pozdější závislost na té které sociální dávce. Je logické, čestné a upřímné, když heslo Pomoci ke svépomoci vztáhneme sami na sebe. Živá politická strana, kterou KDU-ČSL je, nežije ze vzduchu. Nemůže nadále žít jen ze státního příspěvku, který političtí konkurenti vcelku beze škody, ba dokonce za potlesku voličů v těchto měsících snižují. K prosazení zejména svého hospodářského a sociálního programu odpovědné sociálně tržní ekonomiky potřebuje o sobě KDU-ČSL dát vědět. To stojí určité síly a peníze. Náš program je odpovědnou alternativou pro ty, kdo se chtějí vyhnout liberálnímu sobectví a bezohlednosti současné vlády i socialistické závisti a ukvapenosti, která často neumí počítat. Na krajské a senátní volby 2012 i na následné parlamentní volby, které můžou nastat i dříve než v roce 2014, musíme začít zbrojit a šetřit už teď.

Naší zbraní je kvalitně promyšlený ekonomický program. Dáme jasnými prorodinnými prioritami, které máme odpovědně propočítány, každému vědět, že sobecká bezohlednost i kolektivní neodpovědnost musí ustoupit zodpovědné solidaritě křesťanských demokratů! Šetřit, jak všichni víme, je třeba průběžně. Jen to má cenu a dlouhodobé výsledky. Je tu možnost pravidelného a mimořádného členského příspěvku. Každý z Vás/nás má ale také možnost věnovat peněžitý i nepeněžitý dar na činnost i na adresné politické projekty KDU-ČSL, který si pak může odečíst z daňového základu. Proto Vás prosím a vyzývám, abyste už na úrovni místních, okresních i krajských organizací s citem i věcně sháněli finanční prostředky. Každému dárci upřímně osobně děkuji! Zvláště si vážím těch, kdo vzhledem k malé výši svého pravidelného příjmu dávají opravdu hodně. Sledujte prosím pravidelně poslední stranu Nového HLASu, kde se tímto problémem budeme od nynějška pravidelně zabývat. A nechejte se, prosím, už nyní inspirovat několika z Vás, kteří KDU-ČSL už přispěli. Srdečně Váš Pavel Bělobrádek předseda KDU-ČSL

Proč jste dali KDU-ČSL svůj peněžní příspěvek? ROMAN CELÝ místostarosta města Vyškova „Podporuji takové činnosti, které mi dávají smysl, mají hodnotu a reprezentují je lidé, kterých si vážím. Stejně jako přispívám dle možností své farnosti, televizi Noe či místním spolkům, je pro mě stejně přirozené podporovat KDU-ČSL.“ DANIEL RYCHNOVSKÝ člen CV KDU-ČSL „Pokud cítíme zodpovědnost vůči KDU-ČSL a považujeme naši společnou činnost za veřejně prospěšnou – navíc rezonující s naším přesvědčením – je třeba pomáhat i finančně.

Samozřejmě podle vlastních možností a pozice, kterou zastáváme. Pro mne jako lídra kandidátky do komunálních voleb v Brně to byla i určitá povinnost – šlo přeci o to, aby volby dopadly pro KDU-ČSL co nejlépe. Podařilo se nám udržet stejný počet křesel, což byl ve velkém městě úspěch.“ MILOSLAV MÜLLER Praha „Jsem přesvědčen, že naše zodpovědnost nekončí u domovních dveří, proto se podle svých sil snažím pomáhat i ve veřejném prostoru. Domnívám se, že drtivá většina KDU-ČSL a jejích dnešních představitelů je vedena stejnou motivací, proto tuto stranu podporuji.“

Příště: Na co můžete konkrétně přispívat? N O VÝ H LA S • Z P R AV O D A J K D U - Č S L • Ř Í J E N / 2 0 1 1

20

www.kdu.cz

Sv.Václav. cesta ke kořenům. Předseda P. Bělobrádek ve Staré Boleslavi

Recommend Documents