Svět po 2. světové válce Svět na rozcestí Studená válka SSSR a studená válka USA a studená válka Vítězství USA ve studené válce
Svět na rozcestí
Evropa v důsledku válečných ztrát výrazně oslabena a ztratila vedoucí postavení při určování podoby světa. Do prostoru uvolněného poraženými nebo podstatně oslabenými státy vstupovaly USA a SSSR. USA a SSSR – váleční spojenci měli o poválečném uspořádání světa rozdílné představy. Jakmile byl poražen společný nepřítel, obě supervelmoci si hájily své zájmy Zejména SSSR chtěl rozdělit svět do zájmových sfér a rozšířit oblast svého vlivu západně od svých hranic prostřednictvím tzv. satelitních států. Do sféry vlivu SSSR pak přešla i Československá republika a další země (Jugoslávie, Albánie, Rumunsko, Bulharsko, Polsko, Maďarsko, sovětská zóna Německa – NDR) Obě supervelmoci byly vybaveny jadernými zbraněmi (USA od. r. 1945, SSSR od r. 1949) USA a SSSR převzali faktickou odpovědnost za vývoj světa ve 2.polovině 20.století. Podíl na vytvořením OSN (Organizace spojených národů) i dalších mezinárodních organizací, zásluha na potrestání hlavních válečných zločinců, ale postupem času rostly zásadní konflikty a střety mezi těmito velmocemi. Existence atomových zbraní paradoxně zajišťovala mír, protože ani jedna strana si je nedovolila použít. Přestože k přímému střetu nedošlo, cíle obou stran byly stejné jako ve válce – zničit nepřítele. Tento konflikt dostal název studená válka (tento termín poprvé použil Bernard Baruch – americký bankéř v roce 1947)
Studená válka
V roce 1948 došlo ke konfliktu mezi USA a SSSR o poválečném uspořádání Německa. Stalin požadoval oslabené ale sjednocené Německo pod přímým vlivem SSSR. Konflikt vyústil v roce 1949 v rozdělení Německa na západní část (Spolková republika Německo) a východní část (Německá demokratická republika) Obě strany konfliktu si uvědomily, jak blízko byly novému válečnému ohrožení. Západní státy v čele s USA založily v roce 1949 NATO (Severoatlantický pakt) a socialistické státy na to reagovaly v roce 1955 založením Varšavské smlouvy. Korejská válka - další konflikt studené války. Korea na konci války obsazena na severu sovětskými jednotkami a na jihu americkými. To vedlo ke vzniku dvou odlišných režimů a jejich válečným konfliktů. Po smrti Stalina v roce 1953 bylo uzavřeno příměří. Korejská lidově demokratická republika a Korejská republika však dodnes neuzavřely mír a dodržují příměří. 5.3.1953 smrtí Stalina končí nejostřejší období studené války.
SSSR a studená válka
Po roce 1945 zásluhou Stalina budován ještě ostřejší totalitní režim. Neomezená vláda Stalina komplikovala i přechod válečné ekonomiky na mírové podmínky. Stalin dále diktuje politické, ekonomické i ideologické sjednocení všech států ve své sféře vlivu pod vedením SSSR. Ekonomické sjednocení a vůdčí postavení SSSR zajišťovala RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci – od 1949) V této souvislosti došlo k roztržce mezi SSSR a Jugoslávií, kdy jugoslávský komunistický vůdce Jozip Broz Tito si chtěl zachovat určitou míru nezávislosti. SSSR poté s Jugoslávií přerušil veškeré styky a až po omluvě N.S.Chruščova (nástupce Stalina) v roce 1955 se vztahy obnovily. Stalin také ovlivňoval politické dění ve státech sféry sovětského vlivu podle svých zvyklostí. Do těchto zemí byli nasazováni tzv. sovětští poradci, aby organizovali vykonstruované politické procesy nejprve proti politickým odpůrcům a pak i dokonce proti nepohodlným komunistům. V řadě případů byly vyneseny rozsudky smrti (u nás Píka, Horáková, Slánský, Clementis a další) N.S.Chruščov přednesl na XX. Sjezdu KSSS v roce 1956 ostrou kritiku Stalina, odsoudil jeho období neomezené moci, tkz. kult osobnosti. Přesto proces destalinizace byl nedůsledný. To se projevilo narůstající krizí sovětského bloku. Nejvýrazněji se krize projevila v roce 1956. Červnové povstání dělníků v Poznani bylo potlačeno místní armádou ale lidové povstání v Maďarsku potlačila až sovětská vojska. Nástupce Chruščova L. I. Brežněv se navrátil SSSR k totalitnímu stalinistickému modelu (neostalinismus) V této souvislosti došlo i k okupaci Československa sovětskou armádou a dalšími armádami Varšavské smlouvy 21.8.1968
USA a studená válka
Mccartismus – tažení proti údajným komunistům v USA a jejich příznivcům v USA v letech 1950 – 1954 (iniciátor akce americký senátor JOSEPH MCCARTHY) Bez důkazů nařčeno mnoho lidí (mezi nimi i Charlie Chaplin, který musel z USA odejít) S příchodem nového prezidenta EISENHOWERA toto tažení skončilo. USA v 50. a 60. letech nedokázaly překonat rasovou diskriminaci Týkala se asi 30 miliónů „barevných“ Ti byli nuceni žít na okraji společnosti – restaurace, autobusy, školy byly zvlášť pro barevné, zvlášť pro bílé. Někteří se dokonce stali oběťmi Kuklux-klanu a jiných rasistických organizací. Duchovní vůdce černochů pastor Martin Luther King – nositel Nobelovy ceny za mír byl zavražděn v roce 1968 John Fitzgerald Kennedy se stal v r. 1961 americkým prezidentem. Program jeho domácí politiky - Nová hranice (New Frontier) - snaha o rozšíření demokracie a rovnoprávnosti v celé společnosti bez rozdílů, péče o chudé a černochy, omezení nezaměstnanosti. Byl levicovým politikem a zasloužil se i o snížení mezinárodního napětí podpisem Moskevské smlouvy (1963) – kde se SSSR a USA zavázaly nepodnikat žádné jaderné výbuchy s vyjímkou podzemních. Byl to první krok na cestě k odzbrojení. Během návštěvy v Dallasu byl 22.11.1963 při atentátu zastřelen. Přestože byl označen jako vrah Lee Harvey Oswald, dodnes není tento atentát plně objasněn. Vietnamská válka – dlouhý, krvavý a velmi nákladný konflikt. Zprvu USA posilovaly jihovietnamskou vládu proti Národní frontě vedené komunisty. Za vlády prezidenta L. Johnsona došlo k bombardování a dalším útokům proti civilnímu obyvatelstvu. Američané pak byli nuceni z důvodu obrovského odporu obyvatel celého světa, včetně vlastního obyvatelstva, stáhnout své jednotky. Tato prohra vytvořila tzv. vietnamský syndrom – zrodil se nejen odpor Američanů k této válce, ale i k vojákům, kteří v ní bojovali a kteří plnili rozkazy. V období vlády dalšího amerického prezidenta Richarda Nixona byla ukončena vietnamská válka.
Vítězství USA ve studené válce
Od nástupu Ronalda Regana do funkce amerického prezidenta (1981) skončilo období smířlivosti mezi USA a SSSR a situace se znovu začala vyhrocovat. V intencích studené války vyhlásil Program strategické iniciativy – novinářské označení Hvězdné války. Šlo o zbrojní program. SSSR musel reagovat – nemohl si dovolit po vojenské stránce zaostávat. Regan počítal s tím, že sovětská ekonomika není dlouhodobě schopna takové výdaje snášet. Nakonec musel SSSR tyto závody ve zbrojení vzdát. USA měly mnohem větší rezervy. Regan ve studené válce SSSR „uzbrojil“, což vedlo k pádu Sovětského impéria ve střední Evropě. (V Československu – 17.11.1989 Listopadová revoluce)
Evropská integrace
Velká Británie – po válce politický posun doleva – Labouristická vláda Clementa Atleeho provedla řadu sociálních změn a pak tradiční střídání konzervativců a labouristů (do funkce ministerského předsedy se vrací i Winston Churchill) Francie – po válce rovněž politický posun doleva a silná podpora komunistů. Země byla politicky nestabilní (hlavně z důvodu rozpadu koloniální říše – konflikty v Indočíně a v Alžírsku) Hlavní poválečnou politickou osobou – Charles de Gaull. Německo – neshody USA a SSSR o poválečné podobě Německa vedly k jeho rozdělení: Na západě vznikla Spolková republika Německo (hlavní město Bonn) a na východě Německá demokratická republika (hlavní město Berlín) Evropská integrace – Po vypuknutí studené války sílily požadavky, aby byla vytvořena silná protiváha k sovětské politice a v hospodářské oblasti i proti americké. Roku 1951 vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (cíl postupně zrušit cla a kvóty pro výrobu oceli a hutnické výrobky. 1958 podepsány Římské smlouvy, kterými se zřizovalo Evropské hospodářské společenství (EHS) Součástí Římských smluv byl i vznik Evropského společenstva pro atomovou energii (EUROATOM) V roce 1967 byly tyto organizace sloučeny do jedné, která dostala název Evropské společenství. Po přistoupení dalších zemí k 1. lednu 1993 se Evropské společenství změnilo na Evropskou unii.
Rozmach vědy a techniky Kosmický výzkum
Díky pokroku došlo k velkému rozmachu vědy a techniky, zejména v oblasti jaderné energie, letectví a kosmonautiky a hlavně výpočetní techniky a kybernetiky Obě supervelmoci soupeřily i v oblasti kosmonautiky. SSSR vyslal do Vesmíru v roce 1957 první družici Sputnik 1 se psem Lajkou. Prvním člověkem ve Vesmíru se stal Jurij Alexejevič Gagarin. V roce 1961 ve vesmírné lodi Vostok 1 obletěl za 108 minut Zemi. První lidé, kterým se podařilo přistát na Měsíci, byli Američané Neil Armstrong a Edwin Aldrin. 21. července 1969 se jim podařilo přistát s lodí Appolo 11 na Měsíci a ve 3.56 hodin vystoupili na jeho povrch
5_10_6 – Svět po druhé světové válce – PhDr.V.Stejskal
