SVĚT PLNÝ ENERGIE Elektrická auta vyrůstají ze střevíčků
Rozhovor: Lidi jsou u nás spokojení nejen kvůli penězům
Více na straně 3
Více na straně 7
Jaderné nůžky se rozevírají SVĚT A JÁDRO
Atomová energie se stává stále více specialitou jen několika mála zemí na světě.
❞ Téměř dvě třetiny dnes rozestavěných reaktorů stojí ve třech zemích: Číně, Rusku a Indii. ráren ve Francii a Finsku. Sliby o levnější generaci jaderných elektráren se právě především ve vyspělém světě nedaří dodržovat. ↑ Dokončování ocelové obálky reaktoru AP1000 v Číně. Tři roky po fukušimské havárii se na světě staví více jaderných reaktorů než v jakémkoliv jiném roce za předchozí čtvrtstoletí (viz mapka na str. 4 a 5), necelých sedmdesát. Toto oživení je ovšem geograficky rozloženo velmi nerovnoměrně. Země „prvního světa“ v čele s Německem a Japonskem k „atomu“ mají velmi ambivalentní vztah, daný z valné části nedůvěrou k tomuto typu energie jako takovému i jejich převážně stagnující poptávkou po energiích.
Naopak prudce rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou a Indií na atomovou energii spoléhají jako na jeden z hlavních zdrojů energie pro další desetiletí a dost možná i století. (To je hlavně indická vize, protože tato země svůj jaderný program zakládá na poměrně originálním řešení, které se na světě jinak prakticky nevyužívá.) Podobné cíle má i Rusko, pro které jaderná energie představuje jako vývozní artikl s geopolitickým bonusy i způsob, jak ušetřit vlastní zdroje fosilních paliv na klíčový export.
Jak důležitá je ekonomika? Příčiny současného stavu nejsou jen ekonomické či jen politické. Ve všech těchto zemích „jádro“ z různých důvodů (ekologie, úspory paliv na vývoz či naopak za dovoz) představuje výhodnou alternativu. Významnou roli hraje ale i to, že především v Číně a v některých dalších zemích (kupříkladu Jižní Koreji) se daří reaktory stavět bez velkých zpoždění a nárůstů nákladů, které provázejí například dvě dnes probíhající stavby evropských jaderných elekt-
Roli v tom sehrály i fukušimské události, které stavbu dalších elektráren prodražují kvůli dodatečným bezpečnostním opatřením. I přesto se důvěra v jadernou energii buduje jen pomalu. Dokazuje to i příklad Japonska, které se k využívání jaderné energie vrací jen velmi pomalu, byť pro japonskou ekonomiku to znamená nevítané pouštění žilou. Země je v rekordním schodku obchodní bilance, který v posledních desetiletích nemá obdoby.
ZAJÍMAVOST
Téměř před 60 lety vznikla v bývalém SSSR myšlenka na jadernou elektrárnu zcela nezvyklého typu: na terénním vozidle. Představte si elektrárnu, která po silnicích i polních cestách dojede až na místo, kde je elektřina zapotřebí nejvíce. Přesně takovou představu nabídli jaderní inženýři v SSSR před 60 lety svým nadřízeným. Vznikla tak myšlenka a nakonec i prototyp takzvaného „eněrgosamochodu“ – jinými slovy mobilní jaderné elektrárny, která měla
sloužit jako zdroje energie pro odlehlé části země i vojenské základny v případě vojenského konfliktu. V 60. letech se nakonec ukázalo levnější vyřešit problém jinak, ale nápad nikdy zcela nezemřel. Další podobný projekt mobilního reaktoru nazvaného Pamír s unikátním
typem jaderného zařízení chlazeným plynem místo vody byl doveden do prototypové fáze v Bělorusku. Jeho spuštění zabránila jaderná havárie v Černobylu, která v bývalém SSSR výrazně narušila důvěru v jaderné technologie. Pohyblivý jaderný reaktor se náhle zdál být příliš velkým rizikem. Rusové nebyli ve své snaze sami. Výzkumu mobilních reaktorů se věnovala v 50. a 60. letech i americká armáda a její zájem – byť nyní čistě teoretický – se v posledních letech obnovil. Armáda zvažuje, zda by drobné reaktory nemohly pomoci omezit ohromné náklady na dopravu energií.
↑ Reaktorové vozidlo TTP-3.
Více na straně 2
podzim | 2014
❯ ENERGETICKÉ AKTUALITY: Konec úlev za „zelenou“ elektřinu?
V á i připravované V rámci ři é novelizace li energetického zákona si ministerstvo financí prosadilo zrušení osvobození od daně z elektřiny u ekologicky šetrné energie. Tato výjimka měla podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů tím, že spotřebitelé budou více kupovat daňově zvýhodněnou elektřinu. Výjimka podle ministerstva financí ztratila opodstatnění i proto, že její stimulační efekt na další rozvoj obnovitelných zdrojů je dnes již zanedbatelný. Státní rozpočet se nakrmí hned dvakrát. Zhruba 280 milionů korun získá navíc na dani z elektřiny. Dalších 60 milionů vyinkasuje na DPH, která se z elektrické daně počítá. Daň z elektřiny se v Česku vybírá od roku 2008 ve výši 28,30 koruny za spotřebovanou megawatthodinu. Stát získal loni na dani 1,3 miliardy korun. Po zrušení výjimky se inkaso vyšplhá přes 1,5 miliardy. Zrušení výjimky bude mít největší dopad na velkoodběratele elektřiny, ale záleží
na konkrétních smlouvách.
Více na stranách 4 a 5
Slovenský plyn pro Ukrajinu
Elektrárna na pásech
Informace, zpravodajství, rozhovory a zajímavosti ze světa plného energie
ZEMNÍ PLYN
Slovensko začalo dodávat zemní plyn na Ukrajinu. Mezi oběma zeměmi byl uveden do provozu modernizovaný plynovod, kterým bude moci Kyjev dovážet plyn ze západu. Tímto způsobem Ukrajina sníží svou energetickou závislost na Rusku. Ročně by plynovodem mohlo být přepraveno až deset miliard krychlových metrů – což odpovídá asi pětině potřeb Ukrajiny. Existuje možnost kapacitu navýšit, ale rozhodně to nebude v dohledné době a ani ne na tuto zimu. Plyn je zatím stále ruský: putuje z Ruska na území EU, kde ho koupí západní firmy a nasměřují zpět na Ukrajinu. Tím se bez porušení dohod obchází zastavení ruských dodávek na Ukrajinu.
Více na straně 6
Čína má zájem o Temelín Pokud se bude konat tendr na dostavbu Temelína, rády by se ho zúčastnily také čínské společnosti. Tato jasná informace zazněla na Čínském investičním fóru v Praze na konci srpna. Čína má v současné době velký program stavby jaderných elektráren (viz str. 4–5), na kterém se podílí řada zahraničních i čínských firem. Zahraniční partneři jsou ale pod velkým tlakem, aby své know-how předali čínské straně. Nabyté zkušenosti a znalosti chce země využít i při získávání zakázek za hranicemi, zatím s nimi má ovšem velmi malé zkušenosti a nenabízí ani vhodné typy reaktorů. Zatím Čína postavila jen dva menší staré reaktory v Pákistánu, které patří ovšem do tzv. II. generace reaktorů, jiné zahraniční zakázky nemá. Zatím tedy není ani jasné, zda navrhované typy budou splňovat všechny požadavky, jež jsou nyní samozřejmé z pohledu přijatelnosti v EU, komentovala nápad opatrně šéfka Úřadu pro jadernou bez pečnost Dana Drábová.
www.svetplnyenergie.cz
2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
ZE SVĚTA ENERGIE
Eněrgosamochody. Kuriozita, či něco víc? POJÍZDNÉ REAKTORY
Mobilní jaderné zdroje energie představují opomíjenou, ale neukončenou kapitolu využívání „jádra“.
Výraz „pojízdná atomová elektrárna“ dnes zní zcela nereálně, ale tyto stroje skutečně fungovaly a představují jednu z nejzvláštnějších kapitol vývoje jaderné energetiky. Experimentovaly s nimi obě supervelmoci druhé poloviny 20. století, ale zvláštní směr nabral jejich vývoj především v bývalém SSSR. Příběh jejich vzniku ve východním bloku podle dostupných zdrojů začal v roce 1955. Jeden ze zakladatelů tamního atomového průmyslu, Jefim Pavlovič Slavský, se prý během návštěvy leningradského závodu pustil do debaty s jeho vedením o možnosti vývoje autonomního atomového zdroje pro osamělé oblasti země. Například pro posádky radarových a dalších stanic daleko mimo hlavní sídla, inženýry či geology pracující na zpřístupnění nových nerostných zdrojů, a tak podobně. Padesátá léta byla nejen v SSSR obdobím „jaderného optimismu“, a tak projekty rychle získaly potřebné financování a podporu. Výkresy pro stavbu byly hotovy už v roce 1957 a o pouhé dva roky později už bylo vyrobeno i vybavení pro zkušební prototyp zařízení nazvaného TTP-3. Zkratka by se dala přeložit jako „Elektrický zdroj schopný přepravy“, ale používal se pro něj i výraz „eněrgosamochod“, tedy energovozidlo. Jednalo se o sestavu několika vozů na podvozku posledního typu sovětského těžkého tanku T-10, ale i ten byl pro dané účely nakonec malý. Podvozek bylo nutné prodloužit zhruba o třetinu (místo sedmi kol jich měl deset) a hmotnost reaktorového vozidla činila zhruba 90 tun. Na zabezpečení celého provozu nestačil ovšem jeden „samochod“. Celou soupravu tvořila čtyři vozidla o celkové váze 210 tun: jedno reaktorové, jedno s parogenerátorem (tedy systémem na převod tepla z reaktoru na páru pohánějící turbínu), třetí vozidlo přepravovalo turbínu a čtvrté ovládací panely a další nutné vybavení. Reaktor byl dnes běžného typu, tzv. tlakovodní. Samotná reaktorová nádoba s palivem a radioaktivní zónou měla rozměry válce o výšce zhruba 6 metrů a s průměrem 6,6 metru. I přes své relativně malé rozměry byl celý systém dvoustupňový: radioaktivní voda z reaktoru neproudila přímo do turbíny, ale v tepelném výměníku předávala teplo vodě v druhém okruhu, která poháněla samotnou turbínu.
Průřez systémem Pamír Tvořila ho dvě vozidla. Jádrem je reaktor chlazený plynem (N2O4) o elektrickém výkonu zhruba 700 kW. Sestavu tvoří dvě vozidla o hmotnostech několika desítek tun na podvozku nákladních vozů MAZ. Výkon tohoto zařízení je velmi malý, ale měl umožnit dlouhodobé dodávky energie bez dodávek paliva. Navíc tato reaktorová technologie byla (a stále je) v plenkách a postupné zvyšování jejího výkonu bylo velmi pravděpodobné.
vyzkoušeného typu, a tak projekt ještě ve stejném roce ukončilo.
Může být?
Automatické systémy řízení
Velín
Reaktorová nádoba s palivem a aktivní zónou
Parogenerátor a turbína
210 tun vážila celá sestava čtyř vozidel systému TTP-3 řízení nebylo dostatečně odstíněné, a tak v praxi musel být kolem reaktoru vztyčen ještě velký násep, který chránil obsluhu před účinky radioaktivity. Prototyp „eněrgosamochodu“ v roce 1960 začal zkoušky v Obninsku, v centru sovětského jaderného výzkumu, a v roce 1961 v něm došlo k zažehnutí jaderné reakce. Zkoušky probíhaly údajně do roku 1965, ale pak byl projekt víceméně zastavený. Důvody byly nejvíce ze všeho ekonomické: zařízení bylo vzhledem k výkonu příliš drahé, složité a nebezpečné. Konec „eněrgosamochodů“ to ovšem nebyl.
Vzhůru k Pamíru Už během 60. let se začal paralelně s koncem TTP-3 rýsovat nápad na výstavbu ji-
Zařízení nikdy nepracovalo, program byl ukončen v podstatě těsně před navezením paliva do reaktorů. Daný typ reaktoru byl ovšem zkoušen v prototypech a měl za sebou 3500 hodin provozu, při kterých byl zhruba 60krát nouzově odstaven z bezpečnostních důvodů.
ného mobilního reaktoru jako zařízení pro zajištění vojenských schopností v případě zničení jiných zdrojů energie. V běloruském Ústavu energeticko-inženýrských problémů mělo vzniknout zařízení, které by bylo schopné dodávat energii například mobilním protiletadlovým stanovištím. V úvahu samozřejmě přicházelo i sekundární využití, například jako zdroje energie v místech postižených živelními katastrofami. Reaktor měl být pokud možno lehký, kompaktní a s dlouhou výdrží. Odpovědí mělo být zařízení velmi nezvyklého typu: plynem chlazený (konkrétně N2O4) jaderný reaktor. Byl jednostupňový, a tak stejný plyn, který chladil reaktor, zároveň poháněl turbínu vyrábějící elektřinu. Šlo v podstatě o unikátní zařízení, a tak asi není divu, že vývoj trval velmi dlouhou dobu. Plány vznikly v 60. letech, ale zkoušky reaktoru začaly až v roce 1985, a to ještě jen na „stojánce“, ne přímo na vozidlech. Reaktor znovu používal vysoce obohacené palivo (na 45 procent obsahu radioaktivního uranu). Jeho využití mělo tu výhodu, že jediný náklad paliva stačil na zhruba pět let provozu. Celou sestavu tvořila dvě vozidla: jedno s reaktorovým návěsem, druhé s blokem turbí-
ny. Reaktorové vozidlo mělo hmotnost zhruba 65 tun. Pamír měl ještě nižší výkon než TTP-3, podle různých údajů zhruba jen 630 až 700 kW elektrického výkonu. V běžných podmínkách jde o v podstatě zanedbatelný výkon, ale ekonomika nakonec projekt nezastavila. O to se postarala jaderná havárie v Černobylu v roce 1986. Vývoj Pamíru probíhal v Bělorusku, které bylo spadem z Černobylu silně zasaženo, vedení této sovětské republiky nehodlalo riskovat zkoušky mobilního reaktoru prakticky ne-
Jak je asi patrné i z našeho zběžného pohledu do dějin ruských „pojízdných elektráren“, i v této oblasti je jasně patrný technický pokrok. Reaktory jsou stále menší, výkonnější a v neposlední řadě také spolehlivější. To je důležité nejen z hlediska bezpečnosti, ale také ekonomiky – odstávky kvůli údržbě jsou ztracené peníze. Objevují se nové typy malých reaktorů, jež by mohly být výhledově dostatečně spolehlivé, aby se daly upevnit i na mobilní zařízení. Nejde přitom jen o snění ruských atomových inženýrů, kteří se neustále potýkají s finanční nouzí. Poli „mobilních reaktorů“ se začala v posledních letech intenzivněji věnovat také americká armáda. Ta se při svých zahraničních misích potýká stále s jedním problémem: 80 procent její logistické zátěže tvoří doprava tekutin – hlavně vody a nafty. Cena jejich přepravy k bojovým jednotkám je přitom po započtení všech nákladů a rizik astronomická, v některých případech vyjde litr nafty v bojové linii armádu na tisíce korun.
❞ Palivo „eněrgosamochodů“ bylo vysoce obohacené, což znamená, že obsahovalo několikanásobně více radioaktivního uranu než většina dnešních reaktorů. Vojáci zkoumají různá řešení, například program zavádění obnovitelných zdrojů u předsunutých jednotek, aby se alespoň snížila spotřeba elektřiny, či využívání místních zdrojů biomasy. Své místo by v tomto „mixu“ mohla najít údajně i jaderná energie, právě v podobě malých jaderných reaktorů.
Palivo bylo tzv. vysoce obohacené, což znamená, že obsahovalo více než 20 procent radioaktivního uranu (zhruba 4 % u většiny dnešních reaktorů). Z dnešního hlediska by bylo považováno za velké bezpečnostní riziko a zařízení by se muselo řídit ještě mnohem přísnějšími předpisy než běžná elektrárna.
↑ Reaktor z vozidla Pamír zachovaný před budovou běloruského Ústavu energeticko-inženýrských problémů. Foto: Naviny.by
Reaktor vytvářel zhruba 8,8 MW tepla, ze kterého se mohly vyrábět maximálně 2 MW elektřiny (na dnešní poměry málo, dnes bychom čekali cca o necelý megawatt více). To je výkon, který mohou běžně dosahovat i velké dieselagregáty. Zásoba paliva v reaktoru stačila zhruba na rok provozu. Za-
← Reaktorové vozidlo TTP-3 na podvozku tanku T-10. Foto: Gradremstroj.ru
www.svetplnyenergie.cz
V roce 2010 se začalo mluvit o tom, že by se projekt mohl oprášit. Bělorusové oznámili, že by se mohli pustit do vývoje upravené verze Pamíru s pomocí ruského kapitálu. Nové zařízení mělo být výkonnější (cca 2 MW) a bez doplnění paliva sloužit až 25 let. Ale jak už jsme si v případě projektů z bývalého SSSR zvykli, nakonec z řečí nebylo nic. Chronický nedostatek financování (hlavně toho stabilního a dlouhodobého) i tento projekt nakonec beznadějně pohřbil.
Američané s nimi stejně jako Rusové experimentovali především v 60. letech, ale projekty stejně jako ty ruské nikam nevedly. Jednalo se o běžné tlakovodní reaktory, ale rizika se zdála převažovat nad možnými přínosy. Podle mnohých ovšem technický pokrok situaci změnil a nové typy reaktorů by mohly splňovat stejné požadavky s menším nebezpečím havárie. „Eněrgosamochody“ nejsou zcela bez budoucnosti, i když je těžké říct, zda jejich okamžik už přišel.
podzim | 2014
3
ELEKTROMOBILY
Auta s tuhým kořínkem DOPRAVA
Elektromobily se zdají být něčím víc než jen přechodnou módou.
Nemusí pršet, hlavně když kape. To je přísloví, které se dnes opakuje v souvislosti s elektrickými auty. Dnes už je málokdy slyšet smělé odhady o tom, že elektromobily v brzké době ovládnou trh s osobní přepravou, ale stejně tak slábnou hlasy pesimistů, podle nichž elektromobily jsou jen „zelený výstřelek“, který nebude mít dlouhého trvání. Realita pomalu poráží ideologie a elektromobily zatím odmítají umřít. Čím to?
Jak přežít „hype“ Elektromobily zatím rozhodně nespustily revoluci. Na největším světovém trhu, tedy Spojených státech, se čistě elektrických vozů prodalo v roce 2013 zhruba 45 tisíc. To je jen zlomek z celkového množství prodaných vozů (v USA v roce 2013 cca 15,6 milionu). Jsou malé trhy, kde je podíl podstatně větší (např. Norsko), ale ty nehrají z celkového hlediska velkou roli.
i řidiči mimo úzkou skupinu „nadšenců“ a „hobbistů“. Elektromobily se mění z vozidla podivínů na seriózní volbu, hlavně pro movité zákazníky ve vyspělých zemích. Proč? První důvod spočívá v samotných autech. Elektromobily nejsou jen auta s baterkou. Pohon má svá specifika. To poznali nejen nováčkové v průmyslu, ale i tradiční výrobci automobilů, kteří se do „elektromobility“ také pustili. A těch není málo: limity pro spotřebu nových vozů se stále zpřísňují, a elektrická auta či „hybridy“ jsou jedněmi z mála reálných možností, jak dlouhodobě zajistit jejich dodržování.
Auto z uhlíku? Příkladem mohou být třeba vozy německé automobilky BMW, jejímž prvním elektromobilem na trhu je „městský“ model i3. Vůz je od základu navržen jako elektromobil, včetně důkladných omezení hmotnosti. Základem je co možná nejlehčí kon-
než hojné – na každé i3 je 160 metrů lepených spojů. Na vozidle je ve značné míře použit CFRP (karbonový kompozit) – obzvláště lehký materiál (o 50 % lehčí než ocel a o 30 % lehčí než hliník). I díky němu se podařilo udržet hmotnost automobilu na působivých 1195 kilogramech (DIN, 1270 kg dle metodiky EU). Podle automobilky je celá
45 tisíc elektromobilů se prodalo v USA v roce 2013. To je pětinásobek prodejů z roku 2012
❞ Karoserie elektromobilu BMW je tak lehká, že ji snadno unesou dva lidé Své zákazníky si už ovšem elektrické vozy evidentně našly. Zmiňované prodeje za rok 2013 představují proti roku 2012 nárůst o více než 440 procent. Zákazníků přibývá, a podle zákaznických anket jsou s elektromobily (s hybridními vozy méně) spokojeni. Obavy z omezeného dojezdu jsou sice stále často oprávněné, ale naučili se s nimi žít
↑ Odkázáni na sebe. Podle statistik se zatím více jak 90 procent nabíjení automobilů provádí doma. Infrastruktura zatím chybí. Fota: BMW Na míru dělaná technická řešení spolu s postupným (bohužel zatím ne zrovna překotným) vývojem baterií vedou k tomu, že dojezd automobilů přece jen stoupá. Zatímco před deseti lety se (nepřesvědčivě) mluvilo o 100kilometrovém dojezdu jako dostatečném, dnes se elektromobily snaží dosahovat výkonů zhruba dvojnásobných. Trend je spíše další zvyšování dojezdu, jak bude dovolovat další vývoj kapacity i ceny baterií.
Elektromobily se dlouho nabízely především jako levnější a šetrnější obdoba běžných vozů, a některé se tak poměrně úspěšně prodávají, například Nissan Leaf. Ale to nestačí. Automobilky i řidiči začínají objevovat jinou kategorii elektromobilů: zábavná a dobrá auta.
V první řadě je to dáno samozřejmě vlastnostmi lineárních elektromotorů: maximální točivý moment je dostupný od nulových otáček až do maxima. Můžete zapomenout na prodlevy známé z rozjezdů vozů s konvenčními přeplňovanými motory – síla je dostupná okamžitě a v maximální možné míře. A konstrukce s tím počítá. U skutečně ryzích elektromobilů končí například baterie ve speciálně upraveném a tvarovaném podvozku. To znamená, že vozy mají velmi nízko položené těžiště. Například poměrně vysoké i3 (s dobrým rozhledem) se díky tomu v zatáčkách nenaklání, je velmi stabilní a při jízdě v sobě nezapře tradici „bavoráků“, tedy zajímavého a živého vozu.
První úspěšnější model v této kategorii, Tesla Roadster, byl malý sportovní kabriolet napěchovaný bateriemi z notebooků. Jeho nástupce, model Tesla S, je luxusní sedan s rekordně nízkým aerodynamickým odporem a skvělým zrychlením. I malé BMW i3, které je koncipované jako „měst-
Představa o elektromobilu jako v první řadě o úsporném vozidle tedy bere za své. V tuto chvíli se zkoušejí různá řešení, různé přístupy. Jinými slovy, elektromobilita košatí, nabídka bohatne, a tím i naděje, že elektrické auto se tentokrát zabít nenechá.
Jen si dobře zajezdit
strukce. str t ukc ukce k e. Základem Zákllad Zák l dem karoserie ladem karoserie karose i je je uhlíkový uhlík uh hlíkovýý Life Module: je to vlastně celý rám karoserie, který nese karosářské panely a interiér a společně s hliníkovým podvozkem zajišťuje bezpečnost při havárii. Oba moduly jsou připevněny lepením a pouze čtyřmi pojistnými šrouby. Tento způsob montáže je zde ostatně použit v míře více
karose kkaroserie aroserie i tak tak llehká, ehká ehk hká, že že ji une unesou sou dv d dva va llidé lidé. idé. idé Všechno dohromady to znamená, že i3 váží v podstatě stejně jako běžná auta této kategorie. Přitom má baterie hmotnost téměř čtvrt tuny (přesně 230 kilogramů, což je hmotnost článků i s nezbytným ochranným obalem, který je chrání proti poškození při havárii).
ský automobil“, nabízí zajímavé jízdní zážitky.
Karoserie BMW i3 je unikátní spojení velmi lehkých materiálů: především uhlíkových vláken a hliníku.
www.svetplnyenergie.cz ww w ww w.. sv svet e p pll ny ye en n er e rg ergi gii e. e .cz z
4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
ATOMOVÁ ENERGETIKA
Jaderné nůžky se rozevírají Před lety předpovídaný rozvoj jaderné energetiky se na pohled téměř zcela zastavil. Ve skutečnosti je ale jen nerovnoměrný. Stavět jaderné elektrárny efektivně umějí jen některé země. SVĚT A JÁDRO
Zatím si nemůžeme dovolit luxus života bez uhlí, zemního plynu a jaderné energie, napsal po fukušimské havárii známý ekolog Bjorn Lomborg. Schytal za to notnou dávku kritiky, ale o pravdivosti jeho tvrzení se přít příliš nelze.
k němu postaví veřejnost. (V tuto chvíli žádá celkem devět japonských energetických společností o povolení k provozu 20 reaktorů.) Napjatá bude jistě i japonská centrální vláda, která je jednoznačně „proatomová“. Z čistě ekonomických důvodů.
Stejně jako o dalších Lomborgových tvrzeních založených na statistikách: jaderná energie je ze všech stávající zdrojů energie nejbezpečnější: více lidí už zabily i havárie vodních elektráren. A třeba zdravotní obtíže, spojené s vdechováním pevných částeček ze spalování fosilních paliv, zabíjejí ročně kolem milionu lidí. K tomu si můžeme připočíst několik tisíc dalších, kteří ročně zemřou při nehodách v dolech a lomech, kde dobýváme ze země dnes nejrozšířenější zdroj energie, uhlí. A pokud jde o obavy o změny klimatu, právě jaderná energie vypouští do vzduchu nejmenší množství skleníkových plynů.
Bezatomová drahota Po odstavení jaderných elektráren Japonci udělali jediné možné: přešli na záložní zdroje elektřiny, především odstavené elektrárny na fosilní paliva. V roce 2013 Japonsko vyrábělo 88 procent elektřiny z fosilních paliv. Samozřejmě z dovozu, Japonsko žádné vlastní zdroje nemá. Ceny elektřiny pro podniky stouply od roku 2010 o necelou třetinu, pro domácnosti o pětinu. A další zdražování se chystá, protože energetické společnosti jsou stále ve velkých ztrátách. V roce 2012 japonské ministerstvo průmyslu odhadovalo, že dovoz paliva pro elektrárny Japonsko stojí kolem sta milionů dolarů každý den, a odhad to byl v podstatě správný, jak je vidět na výsledcích japonské ekonomiky.
Tyto a další statistiky, třeba velmi levný provoz stávajících jaderných elektráren, vedly v prvních letech 21. století k optimistickým předpokladům o tzv. „jaderné renesanci“. Podle ní se „jádro“, především v podobě nových a levnějších reaktorů generace III+, mělo dočkat dalšího období rychlé expanze. Skutečnost je však jiná. V současné době je sice rozestavěný největší počet reaktorů za více než čtvrt století (k 1. červenci 2014 jich bylo 67), ale průměrný věk reaktorů stoupá (nyní činí 28,5 roku), a světová flotila tedy stárne. Zatím se nedá hovořit o renesanci, nanejvýše o velmi mírném probuzení.
Ničivá vlna Největší ránu pro obor jaderné energetiky představovala tsunami, která v březnu 2011 zdevastovala pobřeží Japonska včetně fukušimské jaderné elektrárny. Událost, jež zpochybnila do té doby poměrně klidnou historii japonského atomového průmyslu, vedla k uzavření všech japonských reakto-
❯ ATOMOVÝ SVĚT
K prvnímu červenci je na světě celkem 437 reaktorů, které by bylo možné považovat z technického hlediska za „provozuschopné“, o celkovém výkonu 374,4 GW. Část z nich (hlavně 48 japonských) je ovšem v současné době odstaveno, a tak ke stejnému datu skutečně fungovalo 388 reaktorů v 31 zemích. Celkový nominální výkon všech reaktorů je 333 GW. K červenci 2014 se stavělo celkem 67 reaktorů o předpokládaném výkonu cca 64 GW. Čtyři pětiny z nich v Asii nebo východní Evropě (což zahrnuje i Rusko). Téměř dvě třetiny se stavějí ve třech zemích: Číně, Indii a Rusku.
www.svetplnyenergie.cz
↑ Pohled do nitra zkušebního reaktoru v americkém Idahu během provozu. Modrá záře je tzv. Čerenkovovo záření, které vzniká, když nabité částice rychle vlétnou do prostředí, ve kterém se musí pohybovat pomaleji. Foto: Argonne National Laboratory rů trvajícímu až dodnes (s krátkým „intermezzem“ dočasného obnovení provozu dvou reaktorů) a ukázala, jak těžké je překonat důsledky jedné velké jaderné havárie (byť radioaktivita v Japonsku nikoho nezabila, stres z havárie a vystěhování se na životě a zdraví obyvatel okolních území podepíše). Před Fukušimou si Japonsko bez reaktorů bylo přitom těžké představit. Země pokrývala atomovou energií zhruba 30 procent své spotřeby elektřiny (a zhruba 11 procent z celkové spotřeby energie v ekonomice, tj. například včetně fosilních paliv pro dopravu a energie na teplo). Předpokládalo se, že v roce 2030 bude jádro pokrývat celou polovinu spotřeby elektřiny. Někteří odborníci proto počítali s rychlým obnovením jejich provozu v co největším možném rozsahu. Opak byl pravdou. Teprve v červenci 2014 udělil japonský atomový dozor (po Fukušimě zásadně reorganizovaný) dobrozdání dvěma reaktorům v elektrárně v Sendai. Podle zprávy splňují i nové požadavky na bezpečnost, zavedené po havárii. V době vzniku článku nebylo zcela jasné, jak bude probíhat proces dále. Téměř jisté ovšem je, že poslední slovo bude mít místní samospráva. Může se to zdát jako velký problém, protože proti „restartu“ jaderných elektráren jsou stále zhruba tři pětiny obyvatel Japonska, tvrdí průzkum z letošního léta. Ale Satsumasendai není vybrána náhodou,
nebo jen z technických důvodů. Elektrárna leží v oblasti, kde je jinak poměrně malá zaměstnanost, a poskytuje důležitá pracovní místa. I z toho důvodu je v místních zastupitelstvech většina pro obnovení
❞ Japonsku a Jižní Koreji se dařilo v posledních desetiletích stavět reaktory ve velmi krátké době, méně než pět let. činnosti jaderných zařízení. Navíc oblast leží daleko od Fukušimy, a tak problémy kolem zničené elektrárny nedoléhají na obyvatele tak bezprostředně. Vzhledem k tomu, kolik práce i „papírování“ ještě zbývá, lze očekávat spuštění dvou schválených reaktorů nejdříve na konci roku. Do poslední chvíle bude předmětem velké pozornosti. Jde o jakýsi pokusný balónek, který má ověřit, jak proces může probíhat u dalších elektráren, a jak se
V roce 2011 byl schodek japonské obchodní bilance téměř 35 miliard dolarů. Bylo to poprvé od roku 1980, kdy Japonci dovezli zboží za více peněz, než vyvezli. Rok předtím byla japonská ekonomika „v plusu“ 82 miliard dolarů. Samozřejmě, na schodku se podepsala především březnová tsunami, ale trend se neobrátil, ba posílil: v roce 2013 činil deficit obchodní bilance japonské ekonomiky 113 miliard dolarů. Na vině je pomalé oživení světové ekonomiky, které nepřeje exportu, ale i dovoz energetických surovin, kvůli slabému jenu navíc poměrně drahých. Změna situace bez zapojení jaderných reaktorů asi jen tak nenastane. Japonsko poměrně rychle investuje do obnovitelných zdrojů, ale nemá k jejich masivnímu rozvoji předpoklady. Například mu chybějí velké otevřené pláně, na nichž by se dal postavit z hlediska celkové spotřeby významný počet větrných elektráren, které jsou hlavním tahounem výroby „zelené“ elektřiny v Německu. Stavba v moři je několikanásobně dražší a zatím nedává ekonomický smysl ani při japonských cenách elektřiny. Naopak jádro má v japonském energetickém ekosystému svou jasnou niku. A zdá se, že přesně to – jádro jako lokální řešení, které není vhodné pro každého – je leitmotivem současného vývoje jaderné energetiky. Prosazuje se pouze tam, kde jsou pro něj vhodné podmínky. Poněkud znepokojivé ovšem by z našeho pohledu asi mělo být, v kterých částech světa to je.
Ale mnohem větší než domácí program jsou ruské exportní ambice. Ruské firmy stavějí několik jednotek v Číně, v Bělorusku, další vznikly a vznikat budou v Indii (letos uvedli jednu elektrárnu do provozu), v Turecku (kde mají Rusové elektrárnu postavit i provozovat), ve Finsku a stavět mají i v Maďarsku (v obou zemích zajišťují nebo mají zajistit financování i stavbu). Ruské podniky se ucházejí i o další zakázky, včetně případné dostavby atomových elektráren v ČR. V řadě případů Rusko také garantuje financování stavby, celkově jde zřejmě o více než 40 miliard eur (detaily většiny dohod nebyly zveřejněny). Na vývoz Rusko zatím nabízí reaktory generace III nebo tzv. III+, tedy běžné tzv. tlakovodní reaktory moderované lehkou vodou. Tamní jaderný program je v současnosti ale asi nejdále i ve vývoji nových typů, které by mohly doplnit slabiny stávajících reaktorů. Letos tak k 60. výročí první jaderné elektrárny (26. června 1954 v Obninsku) došlo ke spuštění reaktoru BN-800 s elektrickým výkonem 880 MW. Jde o takzvaný rychlý množivý reaktor, což je zařízení, které má možnost „vyrábět“ více paliva, než samo potřebuje k provozu. Technologie byla poprvé předpovězena před 70 lety, ale v širším měřítku se nepoužívá. V podobných reaktorech se izotop uranu 238 – kterého je v přírodě 99,3 % z celkového množství uranu a nelze jej využít jako palivo v klasických reaktorech – mění ve velkém měřítku na plutonium 239. Toto plutonium je pak využitelné jako palivo. Plutonium 239 vzniká i v dnešních jaderných elektrárnách, ale jen v malém množství. Rychlý reaktor může mít takovou konfiguraci, že vyrobí více paliva, než spotřebovává. Zvládnutí této technologie ve větším měřítku by mohlo zaručit zásoby jaderného paliva na velmi dlouhou dobu, nejspíše celá tisíciletí. Umožňuje také výrazně snížit množství vznikajícího jaderného odpadu, protože většina se ho spotřebuje ještě v elektrárně na výrobu energie. Technologie je téměř výhradně na experimentálních zařízeních. Energetických bylo jen několik a nebyla u nich důležitá ekonomická stránka provozu. Na BN-800 by se mělo poprvé prokázat, zda rychlé reaktory tohoto typu, které jsou o něco dražší než běžné reaktory, mohou být konkurenceschopné. Pokud se osvědčí, technologie by se mohla dočkat rozšíření (asi v podobě silnějšího reaktoru o výkonu 1200 MW). Zájem má například Čína, která zatím postavila jen malý demonstrační rychlý reaktor.
Atom přichází z Kremlu Jednou ze zemí, jež na atomovou energii chce spoléhat ve stále větší míře, je Rusko. Země, která je ekonomicky velmi závislá na vývozu fosilních paliv, a která tedy má důvod snižovat jejich domácí spotřebu, nyní má v různých fázích stavby osm velkých pozemních reaktorů (a dva malé plovoucí). V roce 2020 mají mít všechny ruské jaderné elektrárny dohromady o čtvrtinu větší výkon než dnes (cca 30 GW proti dnešním 24 GW).
Probouzející se drak? Čína je dnes vůbec hlavním odbytištěm i investorů do jádra. Provozuje 21 reaktorů a ve stavbě je 28 dalších. Klíčové je rovněž to, že zemi se poměrně dobře daří dodržovat plány stavby i rozpočty. Dochází samozřejmě ke skluzům a potížím, ale průměrná délka stavby nových elektráren v Číně byla necelých šest let (rozpětí trvání stavby reaktorů v posledních letech bylo 4,4 až 11,2 roku – což s ohledem na průměr zna-
5
podzim | 2014
1
9
2 1
2
2
28
5
2 2
Země
Reaktorů
Čína 28 Rusko 9 Indie 6 Jižní Korea 5 USA 5 Bělorusko 2 Pákistán 2 Slovensko 2 Spoj. arab. emiráty 2 Ukrajina 2 Argentina 1 Brazílie 1 Finsko 1 Francie 1 Celkem 67
5
6
Výkon v GW (elektrický) 27,75 7,27 3,90 6,32 5,63 2,21 0,63 0,88 2,69 1,90 0,03 1,24 1,60 1,60 63,67
mená, že většina projektů běžela v podstatě podle plánu). Kratší konstrukční časy mělo v posledních desetiletích jen Japonsko (4,4 roku) a Jižní Korea (4,5 roku). V roce 2014 se poprvé potvrdila informace, že i čínské jednotky mají v řadě případů zpoždění proti harmonogramu, v některých případech až 30 měsíců. Přesto obecně řečeno běžel program zatím bez větších problémů. Jádru v Číně nahrává i fakt, že se nedaří rozjet ve velkém těžbu zemního plynu z břidlic podle amerického vzoru. Rychle rostoucí poptávku po energii zatím pokrývá tedy především i uhlí, které však vede k hrozivé ekologické situaci ve velkých městech. Ekologie je jedním z nejvážnějších čínských problémů a jádro (samozřejmě dobře regulované) je v tomto ohledu jednoznačně šetrnější než uhlí. Čínské zkušenosti z výstavby reaktorů ve velkém jsou přitom z celosvětového hlediska v současnosti ojedinělé a mají nesmírnou cenu. Jen taková expertiza může zajistit, aby výstavba jednotek v budoucnosti probíhala podle finančních a časových plánů. Bez návaznosti výstavby by bylo nutné na každou stavbu vyškolit novou generaci odborníků, a v takové situaci riziko chyb nesmírné vzrůstá. (S obsluhou je menší problém, protože elektrárny fungují v průměru déle než půl století.)
Věčně pozadu Téměř stejně ambiciózní jaderný program jako Čína má i její největší lidnatější asijský mocenský konkurent, Indie. Země má chronický nedostatek energie, především elektřiny, a velké aglomerace se musejí často potýkat s rozsáhlými výpadky. Indie by se chtěla vyhnout dovozům velkého množství paliva, a tak hledá využití
1
1
Rozestavěné reaktory ve světě Zdroj: IAEA
vlastních zdrojů. Vzhledem k tomu, že nemá ovšem ani dostatek uranu, intenzivně se věnuje zkouškám využívání thoria, kterého naopak má největší ověřené světové zásoby. Na podzim tohoto roku by měla spustit také rychlý množivý reaktor chlazený sodíkem v indickém Kalpakkamu
1 150
tun tekutého sodíku chladí letos spouštěný indický „rychlý reaktor“
s výkonem 500 MW a 1150 tunami tekutého sodíku na chlazení. Rychlý reaktor, označovaný jako Prototype Fast Breeder Reactor (PFBR, tedy Prototyp rychlého množivého reaktoru), by měl výhledově sloužit především jako zdroj paliva pro zbývající indická jaderná zařízení. Rychlý reaktor má nejprve vyrábět plutonium z uranu 238, poté by mohl přejít na tzv. thoriový cyklus, při kterém z thoria 232 – to nelze použít přímo jako palivo – vzniká izotop uran 233, v elektrárnách už použitelný. Postupně by indická energetika měla přejít prakticky výhradně na materiál vyráběný z tohoto prvku. V případě úspěchu projektu PFBR je tedy připravena výstavba dalších bloků tohoto typu jako „výroben“ paliva pro běžné jaderné reaktory. Indický jaderný program se však neustále potýká s problémem skluzů a posunu termínů. Také mu vyrůstá – ač se nám to může
zdát neuvěřitelné – ekonomicky smysluplná konkurence v podobě obnovitelných zdrojů. Především některé jižní části této rozsáhlé země mají velmi vhodné podmínky pro rozvoj fotovoltaiky, jejíž cena v posledních letech stále klesá, a která nevyžaduje zdaleka tak velké vstupní náklady. Významné části Indie nemají dostatečné pokrytí výkonnou rozvodnou sítí, a bez ní mají lokální zdroje ještě větší výhodu.
Co zbytek? Tři výše popsané země dnes tvoří hlavní a také jediné perspektivní velké trhy pro atomovou energii v její stávající podobě. Ve výčtu chyběla ještě Jižní Korea, která měla a stále má atomový program s velkými cíli (více jak 50 % elektřiny z jádra v roce 2030, viz SPE 1/2014), ale jeho politická budoucnost není v tuto chvíli zcela zaručena. V každém případě Jižní Korea není tak velký trh, aby zaručila rozvoj a pokračování atomové energie sama o sobě. Pokud se jeden ze tří trhů zadrhne (v nejhorším případě ten čínský), zatím křehkou obnovu jaderného průmyslu by to citelně zasáhlo. Stejně nebezpečným faktorem je i politika. Především Čína a Rusko představují pro vyspělé západní demokracie minimálně neprůhledné, v nejhorším případě přímo nebezpečné partnery. Konkurenci jim představuje jen několik producentů z USA, Japonska a Jižní Koreje. Energetika je největší průmyslové odvětví vůbec, je rozumné nechat vývoj historicky nejbezpečnějšího ze svých stabilních zdrojů energie v rukou několika nespolehlivých států a pár soukromých společností? To si možná budeme muset rozmyslet.
Kam dál? Dlouhodobé strategické úvahy ovšem narážejí na současnou ekonomickou realitu.
Ceny energií jsou ve velké části světa natolik nízké, že atomové elektrárny jsou ve své stávající podobě příliš drahé. Ještě na začátku 21. století se optimisticky odhadovalo, že cena stavby jednoho kilowattu výkonu u nové generace reaktorů (tedy III+) bude stát zhruba 1000 dolarů. Dnes se například pro projekt nové britské elektrárny Hinkley Point s reaktory firmy Areva uvádí cena přes 6000 dolarů za kilowatt (v dolarech z roku 2005). Při takových cenách se ekonomické výkupní ceny musejí pohybovat minimálně na dvojnásobku, a mnohem spíše trojnásobku dnešních cen na evropském trhu s elektřinou. Cenu by mohlo snížit uvolnění některých bezpečnostních předpisů. Ale i když v některých ohledech jsou požadavky možná opravdu přehnané (trefit dopravním letadlem reaktor je opravdu těžké, velmi pravděpodobně k tomu nedojde, ale reaktory jsou na to stavěné), jde samozřejmě o rizikové počínání, které se jistě setká s odporem veřejnosti. Ceny může snížit jen možnost výroby ve velkém, to je paradox slepice a vejce: když se nebude stavět, a dokud se nebude stavět, ceny neklesnou. Cestu z patové situace nabízejí nejspíše jen neotřelá řešení. Vyrábět menší reaktory, jež by se tím pádem mohly vyrábět v sériích se všemi s tím spojenými výhodami, které by ekonomiku provozu mohly změnit. Technicky na to není nic nemožného, ale vyžádalo by si to zásadní změnu v uvažování o jaderné energetice. Bez ní jádro zřejmě na dlouhou zůstane daleko za svým potenciálem. A chceme si společně vsadit na to, že Bjorn Lomborg (a s ním mnozí další odborníci na energetiku, ekonomii či ekologii) nemá pravdu?
❯ NÁZOR A: EXPERTA: Martin Kročil obchodní ředitel společnosti Lumius, spol. s r.o. Jaderná energetika zdaleka nevyčerpala svůj potenciál. Zvládnutí technologie reaktorů 4. generace by lidstvu poskytlo skutečně reálnou cestu, jak z energetického mixu vytlačit fosilní paliva. Vývoj po havárii ve Fukušimě ukázal, že bez nich ani ty nejvyspělejší ekonomiky zatím nejsou schopny udržet energetické soustavy v rovnováze. S odklonem od jádra se pak navracejí k tradičním zdrojům energie, se všemi jejich nevýhodami, včetně negativního dopadu na životní prostředí. Současná řešení založená na jádru mají pochopitelně své slabiny. Kromě tolik zmiňované bezpečnosti v případě havárií jsou to například i vysoké nároky na kapacitu přenosových sítí, protože zatím se stavějí pouze velké zdroje. Jistým řešením by mohly být malé jaderné reaktory, které nabízejí řadu výhod. Kromě již zmíněné možnosti sériové výroby, a tím výhledově snížení pořizovacích cen, je to také dlouhý interval na výměnu paliva (předpokládá se 10–25 let), malá zóna havarijní připravenosti a minimální nároky na údržbu i obsluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že většinu dosud zaznamenaných havárií v jaderných elektrárnách má na svědomí selhání lidského faktoru, mělo by snížení nároků na obsluhu pomoci zvýšit bezpečnost těchto zdrojů.
www.svetplnyenergie.cz
6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Skončí peníze na Temelín na Slovensku? BYZNYS
Italský energetický gigant Enel by na Slovensku mohli nahradit Češi.
Česká energetická společnost ČEZ vážně uvažuje podat nabídku na majoritní podíl ve Slovenských elektrárnách, dominantním energetickém podniku na Slovensku. Napsal to alespoň deník The Wall Street Journal s odvoláním na nejmenovaného vysokého představitele společnosti. V současné době je majoritním vlastníkem italský Enel, který ovšem v rámci snižování zadlužení svůj 66procentní podíl ve slovenském podniku nabízí k prodeji (kromě toho Enel prodává ještě svá rumunská aktiva). V roce se italská společnost zakoupila do Slovenských elektráren za 840 milionů eur, analytici ale očekávají, že současná hodnota by se mohla pohybovat zhruba kolem 2 miliard eur. Zbývající třetinu podílu ve Slovenských elektrárnách vlastní slovenský stát, jehož premiér Robert Fico je v současné době s Enelem mírně řečeno na kordy. Spory jsou hned v několika bodech. V poslední době se točily především kolem ceny za dostavbu jaderné elektrárny Mochovce, jejíž odhadovaná cena se zvýšila několikanásobně nad původní odhady. (Na vině je z velké části i změna bezpečnostních předpisů, a tedy dodatečné nároky na provozovatele jaderných opatření po fukušimské havárii.) Ale Fico a Enel mají zřejmě i velmi rozdílné představy o modernizaci uhelné elektrárny v Novákách, jejíž další existence je klíčová pro těžbu uhlí na Slovensku. Naopak vstup české energetické společnosti na slovenský trh v prvních reakcích přivítal. „ČEZ je solidní firma, máme s nimi
cování pro potenciální nabídku, ale nechtěl je dále konkretizovat. Říká také, že je příliš brzy diskutovat o hodnotě Slovenských elektráren. Tvrdí však, že oba podniky jsou si geograficky, politicky a kulturně blízko, což by dělalo spojení jednodušším. „Výhody z našeho úhlu pohledu jsou relativně jasné,“ řekl Cyrani. Problémovou částí dohody by mohla být dostavba atomové elektrárny v Mochovcích, jejíž termín se již několikrát prodloužil a jejíž cena stále stoupá. Problematické je, že odhady konečné ceny se stále ještě
❞
Ušetřeno?
Problémovou částí dohody by mohla být dostavba atomové elektrárny v Mochovcích, jejíž termín se již několikrát prodloužil a jejíž cena stále stoupá. Problematické je, že odhady konečné ceny se stále ještě poměrně výrazně liší, řádově i o stovky milionů euro. propojení, takže pokud by došlo k dohodě mezi nimi a Enelem, tak vláda nemá důvody v žádném případě do toho zasahovat,“ uvedl novinářům. Zatím není jasné, jak se
český zájemce postaví k oznámenému, ale ne zcela specifikovanému záměru slovenské vlády navýšit podíl ve Slovenských elektrárnách.
V posledních letech se česká firma do větších transakcí nepouštěla, naopak se snažil konsolidovat pozice a omezit ztráty ze svých vždy ne zcela podařených investicí ve východní Evropě, například v Albánii. Avšak po zrušení tendru na dostavbu dvou reaktorů atomové elektrárny Temelín v dubnu tohoto roku má koncern k dispozici určitý kapitál, který může využít na akvizice. Podle informací od představitelů české strany by oba podniky měly spustit oficiální rozhovory o prodeji podílu ihned, jak Enel odstartuje formální proces vyjednávání. Představitelé Enelu přitom říkají, že by chtěli transakci uzavřít ještě v tomto roce, avšak do uzávěrky vydání odmítli sdělit přesné termíny pro podání nabídek a také komentovat, kdo o podíl projevil zájem. Šéf strategie firmy Pavel Cyrani řekl, že jeho firma zvažuje několik modelů finan-
2 mld. € je odhadovaná cena podílu Enelu ve Slovenských elektrárnách
poměrně výrazně liší, řádově i o stovky milionů euro. Slovenské elektrárny jsou největším výrobcem elektřiny na Slovensku a druhým největším výrobcem elektřiny ve střední a východní Evropě. Provozují 5737 megawattů instalovaného výkonu a provozují dvě jaderné, dvě tepelné a 34 vodních elektráren. Vzhledem k velikosti transakce a její důležitosti slovenské odborníky i politiky čeká zřejmě rušný energetický podzim.
Slovensko otočilo kohoutem KRIZE
Začínají ostré dodávky slovenského plynu na Ukrajinu.
V srpnu začaly na plynovodu Vojany – Užhorod nejprve zkoušky „nanečisto“, a poté i zkušební provoz dodávek zemního plynu v takzvaném reverzním módu, tedy nezvyklým směrem ze západu na východ. Země je v těžké situaci. Ruský Gazprom, který byl dlouhodobě v podstatě jediným dodavatelem plynu na Ukrajinu, zastavil dodávky plynu v červnu poté, co se Moskva a Kyjev nedohodli na vyřešení cenového sporu. Kyjev od té doby přešel na reverzní dodávky nebo swapové obchody s evropskými zeměmi. Dodávky ze Slovenska by mohly pokrýt zhruba pětinu ukrajinské spotřeby, která činí zhruba 50 mld. m3. Zmíněných deset miliard plynu ze Slovenska tedy ukrajinskou situaci beze zbytku nevyřeší. Výhledově je tu možnost ale otočit tok všech velkých plynovodů a dodávky zvýšit až na 30 mld. kubických metrů ročně. To by s sebou nejspíše neslo riziko právního sporu s Gazpromem, a tedy i spor s Ruskem samotným. Ukrajina se tedy „přílivu“ plynu od Bratislavy možná nedočká, na druhou stranu
www.svetplnyenergie.cz
které pokryjí zhruba třetinu roční spotřeby země. Kromě zásob plynu se Slovensko může spoléhat i na dodávky plynu od západních sousedů.
20 %
Předseda představenstva společnosti Eustream Tomáš Mareček uvedl, že díky reverznímu chodu z Rakouska a České republiky je možné dovést na Slovensko trojnásobek jeho roční spotřeby, která se v současnosti pohybuje na úrovni zhruba pět miliard metrů krychlových plynu. „To znamená, že bych se neobával, že by na Slovensku nebylo dostatek plynu,“ konstatoval Mareček, který ujistil slovenské odběratele, že případný dovoz plynu ze západu by neměl vliv na koncové ceny plynu pro slovenské spotřebitele.
ukrajinské spotřeby mohou pokrýt dodávky ze Slovenska
Slovensko není jedinou zemí, která se letos stala dodavatelem Ukrajiny. Maďarsko spustilo reverzní tok na Ukrajinu v květnu a Polsko v dubnu, ale výpadek přesto dohromady tyto zdroje nepokryjí. Ukrajinské úřady například už v průběhu léta přikročily k omezení dodávek tepla a teplé vody pro obyvatele Kyjeva a varují, že by mohlo být ještě podstatně hůře.
A co Slovensko? I když je dodávka pro Ukrajinu spojena s jistým rizikem sankcí, Slovensko není v úplně špatném postavení. V současné době jsou prakticky plné zásobníky na plyn,
↑ Kyjev doufá, že letošní zima bude spíše mírná. Výpadek dodávek plynu z Ruska se zatím nepodařilo plně nahradit, a naděje stále klesají.
V úvahu přichází ještě slovensko-maďarský plynovod. Ten je před dokončením. Čeká se ještě na maďarskou stranu, která projekt finalizuje. „Stále čekáme na dokončovací práce na maďarské straně. Do krizového scénáře tak s tímto plynovodem zatím nepočítáme. Může to být taková třešnička na dortu, pokud se podaří plynovod uvést do provozu,“ uzavřel Mareček.
podzim | 2014
7
ROZHOVOR
Chce to umět lidem naslouchat ULSTRUP PLAST
Zaměstnancům se od nás nevyplácí odcházet jenom kvůli penězům, říká Martin Bača, ředitel slovenské pobočky firmy Ulstrup Plast.
Pojďme na začátek ke „slovenským specifikům“. Slovensko nezažilo fotovoltaický boom jako Česko. Jaký je tu tedy vývoj cen energií? Takový rozdíl to zase není. Trend je u nás stejný jako všude jinde: ceny samotné energie – tedy třeba elektřiny na burze – nestoupají, ale koncová cena za kilowatthodinu stoupá kvůli dalším poplatkům, jako jsou poplatky za distribuci, obnovitelné zdroje, a tak dále. Takže si nepřipadáme, že bychom byli v nějaké zcela odlišné situaci, ceny se zvedají i u nás. Na druhou stranu je pravda, že trh s energiemi funguje, je z čeho si vybírat... Neuvažovali jste o nějaké vlastní výrobě energie? Ano, zvažovali jsme malou fotovoltaickou výrobnu na střeše objektu, z nějž bychom elektřinu dodávali do sítě, ale nevyplatilo
Školy trochu zaostaly za vývojem materiálů? I když tedy plasty jako takové nejsou žádná novinka... Ano, myslím, že stejně jako se všichni studenti průmyslovek učí o kovech a jejich vlastnostech, měli by se věnovat i plastům. Nemusí to být nějaké obsáhlé proškolení, ale měli by podle mého mít lepší povědomí o tom, že existují materiály s úplně jinými vlastnostmi než třeba právě kovy.
třebuje vyjít vstříc s pracovním rozvrhem, protože má například problém s dětmi nebo něčím jiným, tak mu vyjdeme vstříc. A pomáhá i to, že jsme malá firma, a můžeme se mezi sebou tedy znát. Pořádáme vánoční večírky, dětské dny, sportovní setkání a zápasy. To všechno pomáhá, pokud si chcete lidi udržet. Když jste zmínil platy, nebojíte se, že výroba odejde do levnějších zemí? To samozřejmě sledujeme. Nedávno jsme měli jednání s potenciálním investorem, kde udělat další závod. A ukázalo, že kromě Slovenska uvažoval o rozšíření do pobaltských zemí, kde jsou platy podobné a ceny energií nižší. Konkurence tu tedy je.
A nepomohla by užší spolupráce mezi školami a firmami? Určitě. My před sebou máme zkušenosti z Dánska, tedy sídla naší mateřské firmy. Tam studenti během čtyřletého studia strá←↑ Výrobna plastů firmy Ulstrup Plast ve slovenské Pobedimi.
problém není, my se snažíme, aby u nás lidé zůstávali na dlouho.
❞ I kdyby mzdy stouply o sto nebo možná i o dvě stě procent, stejně bychom asi neuvažovali o odchodu ze Slovenska. se to. Na Slovensku nastavené podmínky v důsledku znamenaly, že bychom museli zároveň odebírat proud od Slovenských elektráren. A to jsme rozhodně nechtěli – byli jsme rádi, že jsme mohli změnit dodavatele. Jsme spokojeni s tím, jaké ceny jsou u nezávislých obchodníků, tedy v našem případě Lumiusu. A co úspory, jsou ve vašem oboru nějaké zásadní možné? Nejvýraznější úspory jsou přes zkrácení doby výroby. Ano, jsou k dispozici i nové, úspornější technologie, ale návratnost v jejich případě není nijak závratná. Spočítali jsme ji zhruba na deset let. Důležitější je management. Například lisy na plast mají největší spotřebu, když nabíhají a nahřívají se – tedy paradoxně ve chvíli, kdy nic nevyrábějí. A tak se snažíme postarat, aby lisy běžely pokud možno neustále, zajistit hladký třísměnný provoz, a tak dále. Vy máte firmu ve velmi malém sídle, poměrně daleko od větších měst. Když pracujete na třísměnný provoz, nepotýkáte se třeba v takovém místě s nedostatkem zaměstnanců? Ne, to není problém. Potíž je snad jen v tom, že máme nedostatek kvalifikovaných lidí na obsluhu strojů. To je ale obecně problém, který podle mého vychází ze současné podoby technického vzdělávání středoškoláků. Nemají ze školy dostatek zkušeností s plasty.
A daří se vám to? Ano, jde nám to podle mého dobře. Zhruba 80 procent lidí je s námi od začátku, od založení slovenské pobočky. Takže u náss působí zaměstnanci přímo z Pobedimii a z bezprostředního okolí. My se snažíme, e, aby lidé o odchodu pokud možno ani ne-uvažovali.
ví každý školní rok tři měsíce ve výrobě, takže když vycházejí ze školy, mají za sebou dostatek zkušeností a jsou připraveni nastoupit do práce. V tuto chvíli to tedy dohánějí zaměstnavatelé? Přesně tak. My jsme na to příliš malá firma, ale na Slovensku vznikla asociace plastikářských firem, která pořádá školení se zkušenými instruktory pro techniky, inženýry i další zaměstnance. Ale pořád si myslím, že v tomto případě my jako soukromé subjekty suplujeme školství. Samozřejmě, všechno dohnat nejde. Řada našich lidí se neumí sama dále vzdělávat. Oni se sice naučí, co a jak mají udělat, ale nejsou zvyklí dohledat si v případě potřeby nové materiály, najít si informace k tomu, aby pochopili, co vlastně dělají. V tomto případě záleží na konkrétních lidech, ale obecně nemám pocit, že by je škola na podobné dovzdělávání připravila.
❯ PROFIL FIRMY:
Popsal byste, jak vypadá pracovní trh na Slovensku? Na celém Slovensku je zhruba desetiprocentní nezaměstnanost, ale ve skutečnosti není situace zdaleka všude stejná. Na východním Slovensku je nezaměstnanost podstatně vyšší, asi 13 procent. V západní části Slovenska, kde působíme my, je zhruba sedmiprocentní. Když vezmeme do úvahy, že existuje část lidí, kteří prostě pracovat nechtějí, je počet volných pracovníků poměrně malý. Ale pro nás to tak velký
Ale v našem případě bych se nebál. Nejde jen o to, že jsme nedávno investovali na Slovensku. Výhoda je i to, že si navzájem se západní Evropou rozumíme. A slovenské platy jsou stále poměrně nízké a v současné době je tlak na jejich růst malý: nyní je nižší než inflace. I kdyby mzdy stouply o sto nebo možná i o dvě stě procent, stejně bychom asi neuvažovali o odchodu z důvodů nedostatku konkurenceschopnosti.
Čím to? Jde o platy? To samozřejmě také. V případě většiny y pracovních pozic ale platové rozdíly mezii o jednotlivými podniky jsou malé. Kvůli sto eurům měsíčně se nevyplatí dojíždět nikam m daleko. Důležité je, aby se u nás lidem dob-ře pracovalo, to bývá pro většinu z nich h důležitější než pár eur navíc. Což znamená přesně co? Jedna věc je, že se snažíme naslouchat při-pomínkám a vycházet jim vstříc. Lidé see ozvali, že by byly dobré nové sprchy, takk jsme udělali nové sprchy. Když někdo po-
↑ Martin Bača, výkonný ředitel Ulstrup Plast s.r.o.
SPRAVUJEME ELEKTŘINU A PLYN STOVKÁM KLIENTŮ ZA TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN VYZKOUŠEJTE NÁS!
Ulstrup Plast s.r.o. Ulstrup Plast je jednou z nejstarších plastikářských společností v Dánsku. Funguje více než 50 let, svou slovenskou pobočku založila v roce 2006. V současné době na Slovensku fungují dva závody (v Pobedimi a v Novom Mestě nad Váhom). Společnost zaměstnává v současné době zhruba něco přes sto zaměstnanců a dodává lisované plastové díly i konečné výrobky odběratelům z řady oborů, od medicínských po automotive.
Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ 738 01 Frýdek-Místek T: +420 558 438 581 İ E:
[email protected] İ www.lumius.cz
www.svetplnyenergie.cz
8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
AKTUALITY
SOLÁRNÍ ENERGIE
Evropa má nečekanou solární jedničku ❯ ČÍSLO VYDÁNÍ:
750 800 850 900 950 1000 1050 1100
↖ Mapa Velké Británie s příkonem slunečního záření u povrchu (ve W/m2, škála je na obrázku vpravo). Průměr je o něco nižší než v České republice (cca 1000 W/m2).
100 km
Štafetu solárního byznysu po střední Evropě, především Německu, převzal nečekaný soutěžící, Velká Británie. Země, která je pověstná spíše svým deštivým počasím než velkým počtem slunečných dní, byla v první části letošního roku hlavním odbytištěm solárních panelů v Evropě. Velká Británie se dočkala do konce června 2014 celkem 1,1 gigawattu nových solárních kapacit. Dosavadní bezkonkurenční evropská jednička, Německo, za první pololetí vybudovala panely o výkonu 1,0 gigawattu. Výsledek je kombinací dvou trendů: poklesu pod-
pory v Německu a poměrně rychlého rozmachu fotovoltaiky za kanálem La Manche. Ještě v roce 2010 měla britská fotovoltaika kapacitu jen 100 megawattů elektřiny. Od té doby dosáhly celkové investice do solárního byznysu výše 6,4 miliardy liber, tedy cca 220 miliard korun. Britský trh je dnes v Evropě jeden z nejatraktivnějších, protože fotovoltaika má v Británii značnou podporu. Energetické plány země počítají s fotovoltaikou i do budoucna: podle ministra pro energetiku a změnu klimatu Grega Barkera má Velká
Británie zájem rozšířit instalovaný výkon solárních jednotek až na 20 gigawattů do roku 2020, hlavně v malých instalacích. (Velké instalace země v podstatě nepodporuje.)
Spotřeba uhlí ve světě roste, ale neprovází ji vzestup cen. Od roku 2011 spadly ceny uhlí v Evropě i v Asii o 40 procent. Klesá tak ochota těžařských firem investovat do nových kapacit, a do budoucna by mohl hrozit nedostatek dodávek. Těžaři hodlají do roku 2018 zvýšit kapacity těžby určené pro export o 120 milionů tun ročně, hlavně v Austrálii, která to má blízko na bohatá asijská odbytiště. To by roční světovou produkci černého uhlí zvedlo o necelá 2 %. Zhruba trojnásobek tohoto množství by se mohl těžit v projektech pro místní spotřebu. V posledních letech je tempo růstu spotřeby uhlí vyšší a na trhu se dají očekávat cenové výkyvy.
Klinická smrt českých „zelených“ zdrojů Zastavení podpory novým obnovitelným zdrojům elektřiny ze začátku letošního roku přivedlo celé odvětví „do stavu klinické smrti“, napsal deník E15. Od začátku roku do konce června vzniklo jen 75 nových slunečních elektráren. Celkový instalovaný výkon solárních elektráren dokonce podle statistik Energetického regulačního úřadu
Čína vyhrála. A pak se odvolala Čína se odvolala proti červencovému rozhodnutí Světové obchodní organizace (WTO) týkající se dodatečných amerických cel na dovoz solárních panelů, ocelářských produktů a dalšího čínského zboží. WTO přitom ve při z května 2012 rozhodla ve prospěch Pekingu: rozhodčí panel před měsícem sdělil, ze vyrovnávací cla, která Spojené státy uplatňují na řadu položek čínského zboží, porušují mezinárodní obchodní pravidla. Washington uvalil vyrovnávací cla na dovoz více než dvou desítek čínských produktů kvůli údajným státním subvencím. Jedním z důvodů odvolání by mohlo být, že Čína bude žádat i finanční odškodnění, které jí rozsudek nepřiznal.
Vznik nových trhů, jako je Británie, je dobrou zprávou pro výrobce solárních panelů. Doufají, že by to mohl být konečně příznak otočení cenového vývoje solárních komponentů. Ceny panelů od roku 2010 spadly z 2,10 dolaru na 0,75 dolaru za watt výkonu. Řada firem (hlavně mimo Čínu, kde se těšily podpoře vlády) prudký pád cen nepřežila a skončila v bankrotu. To ovšem zároveň pomohlo ozdravení sektoru, a tak například akciový index Bloomberg Global Solar Energy za poslední rok vzrostl o 44 procent. Výhledy na příští léta jsou také poměrně optimistické. Letos se očekává stavba elektráren s výkonem 52 gigawattů. Pro příští rok evropská fotovoltaická asociace EPIA očekává růst o 53 gigawattů, ale například průzkum agentury Bloomberg hovoří až o 62 gigawattech. Nejvíce nových elektráren se postaví v Číně. Rostoucí poptávka po panelech by mohla být také v Japonsku, USA, v zemích jihovýchodní Asie a v Latinské Americe. Naopak v Evropě je situace zcela opačná a lze očekávat další útlum investic. Zaostává i Afrika, kde má distribuovaná výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů přitom nejlepší podmínky pro prudký růst.
www.svetplnyenergie.cz
ny, celkový instalovaný výkon větrníků se téměř nezměnil.
Část RWE půjde Rusům Německé ministerstvo hospodářství schválilo prodej firmy DEA, která je ropnou a plynárenskou divizí energetického koncernu RWE, ruské skupině investorů Letter One. Stane se tak i přes napětí mezi Ruskem a západními zeměmi v souvislosti se situací na Ukrajině. Transakce má hodnotu 5,1 miliardy eur a zprávy o ní byly zveřejněny v březnu, ale německá vláda si vzala čas na přezkoumání strategických implikací dohody.
Česko mění pozici
klesl o necelé dva megawatty. Loni se během prvního pololetí ještě s podporou postavilo přes tři tisíce střešních instalací. Stejný útlum postihl i stavitele větrných elektráren, byť mají v novele zákona o podporovaných zdrojích výjimku. Za první letošní půlrok se postavily dvě elektrár-
mil. $
Přežijí. Snad
❯ LETEM SVĚTEM ENERGETIKY
Uhlí: levné a nutné
142
Do podzimních jednání o klimaticko-energetickém balíčku pro rok 2030 bude česká vláda vstupovat s novou pozicí. Dosud chtělo Česko pouze jeden závazek, a to pro snižování emisí CO2. Teď už se ale nebude stavět ani proti cíli pro obnovitelné zdroje a energetickou účinnost. Nechce se totiž dostat do politické izolace, a ztratit tak vyjednávací pozici. V tuto chvíli by tedy mohly cíle vypadat takto: 30procentní zvýšení energetické účinnosti, snížení emisí CO2 o 40 % oproti roku 1990, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v celé Evropě na 27 % (už ne po zemích). O cílech by měli šéfové členských zemí jednat v říjnu, je ale možné, že se rozhodnutí odloží na později, tak jako se to stalo březnu.
vydělal v roce 2013 nejlépe placený ze všech šéfů amerických firem, Charif Souki. Souki je CEO společnosti nazvané Cheniere Energy, kterou asi málokdo z našich čtenářů bude znát. Společnost se pohybuje v oboru exportu zkapalněného zemního plynu z USA na zámořské trhy, což má být do budoucna velmi lukrativní obor (ceny plynu na spotovém trhu v USA jsou méně než poloviční než v Evropě). Akcie společnosti Cheniere od roku 2008 stouply o 1800 procent, ale zatím je to výhradně na papíře. V praxi firma ještě nevydělala ani dolar a ve svém klíčovém oboru ještě vůbec nepodniká: její terminály na zkapalnění plynu by do provozu měly vstoupit postupně v průběhu let 2015–2017. Soukiho enormní odměna je tedy dána výhradně vzrůstem ceny akcií společnosti, na jejíž akcie má jako CEO podle smlouvy nárok.
podzim | 2014 pro společenství příznivců a přátel přináší Lumius, spol. s r.o. – nezávislý obchodník s elektřinou a plynem PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32 150 00 Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Matouš Lázňovský, Martin Kročil, Antonín Hálek GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Thinkstock TISK: Triangl, a.s., Praha EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328.
