Svobodná vůle jako filosoficko-vědecký problém John Searle a Henry Stapp (podklad k příspěvku - pracovní verze)
Vojtěch Janů Filosofie v horách IV Albrechtice, 20.-23. dubna 2015
Základní přístupy k problematice svobodné vůle Determinismus - z determinare = určit, vymezit Libertarianismus – z libertas = svoboda Kompatibilismus – z compatibilis = slučitelnost (determinismu s libertarianismem)
Determinismus - z principu kauzality (=„vše má svoji příčinu“) - příčina vyvolá nutně vždy tytéž následky - LaPlaceův Démon - přírodní zákony - pro lidské bytosti tento princip platí stejně nutně! - Barghovy experimenty - priming - výzkumy spotřebitelského chování - hypnóza - připravenostní potenciál
Libertarianismus - pocit svobody zakoušíme vždy, když jednáme - člověk má výsadní postavení v přírodě a může svobodně volit na základě svého uvážení - jak je to možné? - Božský zásah, účast na jiné ontologické úrovni (res cogitans...) - kvantová fyzika?
Kompatibilismus - determinismus i libertarianismus má pravdu! - vše je určeno, ale i přesto jsme svobodní, pokud nejednáme proti svému přesvědčení redefinování pojmu svobody: libertarianismus = autentický výběr mezi možnostmi kompatibilismus = dobrovolnost s tím, jak jednám (- nesvobodný jsem pouze při vynuceném jednání)
Kompatibilismus neřeší fundamentálnější problém, jestli jsme doopravdy nebo jen zdánlivě svobodní. - nicméně je vhodným základem pro etické zkoumání
Základní přístupy k problematice svobodné vůle Libertarianismus nemám hlad všichni kolem mě jedí mám chuť na biftek držím dietu jídelní lístek má zelené desky
pivo zeleninový salát voda biftek lasagne
Determinismus + kompatibilismus nemám hlad všichni kolem mě jedí držím dietu mám chuť na biftek jídelní lístek má zelené desky
pivo zeleninový salát voda biftek lasagne
Searlovo uchopení problému svobodné vůle Základ problému v dualismu: ●
●
determinismus = popis fyzického libertarianismus = popis naší vědomé zkušenosti
Mind-body problém a jeho řešení u Searla MENTÁLNÍ
FYZICKÉ
subjektivní
objektivní
kvalitativní
kvantitativní
intencionální
ne-intencionální
prostorově neumístěné
prostorově umístěné
prostorově nerozprostraněné
prostorově rozprostraněné
nevysvětlitelné fyzickými procesy neschopné kauzálně působit na fyzické
kauzálně vysvětlitelné mikrofyzikou kauzálně působící a jako systém uzavřené
Searlův biologický naturalismus ●
●
●
●
„Vědomé stavy s jejich subjektivní ontologií první osoby jsou skutečné fenomény skutečného světa.“ „Vědomé stavy jsou zcela způsobeny nižší úrovní neurobiologických procesů v mozku.“ „Vědomé stavy jsou realizovány v mozku jako vlastnosti mozkového systému, a tedy existují na vyšší úrovni, než je úroveň neuronů a synapsí.“ „Protože jsou vědomé stavy skutečnými vlastnostmi skutečného světa, fungují kauzálně.“ (Searle, Mind, 2004, s. 113-114)
Psychologická úroveň svobodné vůle v Searlově koncepci - analýza vysvětlení Vysvětlení kauzálně postačujícími podmínkami: Rozbití půllitru způsobilo vylití piva. Jev A zapříčinil jev B. → determinismus
Vysvětlení kauzálně nepostačujícími podmínkami: Nevybral jsem si zeleninový salát, protože jsem měl chuť na biftek. Já S (self) vykonalo čin A, při provádění A, S jednalo z důvodu R. → (psychologický) libertarianismus
Psychologická úroveň svobodné vůle v Searlově koncepci – zkušenost mezery - zkušenost svobodné vůle = zkušenost mezery dvě perspektivy: a) Domnívám se, že důvody k jednání nejsou kauzálně dostatečné. b) Domnívám se, že možnosti mého jednání jsou otevřené - že mohu jednat jinak.
Psychologická úroveň svobodné vůle v Searlově koncepci - struktura jednání zvážení důvodů (mezera)
předchůdný úmysl (mezera)
úmysl v jednání + tělesný pohyb (mezera při dlouhodobém jednání)
pokračování v jednání
Přechod na neurobiologickou úroveň v Searlově koncepci Zkušenost mezery je nepopiratelná! - skutečně cítíme, že jednáme svobodně - nemůžeme bez tohoto předpokladu jednat Z biologického naturalismu plyne, že mezera musí mít korelát na neurobiologické úrovni, jinak je svobodná vůle pouhou iluzí!
Neurobiologická úroveň svobodné vůle v Searlově koncepci - Hypotéza 1 Hypotéza 1: Stav mozku v čase t1 je kauzálně postačující pro nastolení stavu mozku v čase t2. → determinismus → vědomí je epifenomén → svobodné vůle je iluze
Neurobiologická úroveň svobodné vůle v Searlově koncepci - Hypotéza 2 Hypotéza 2: Stav mozku v čase t1 není kauzálně postačující pro nastolení stavu mozku v čase t2. → libertarianismus → evoluční opodstatnění vědomí
Neurobiologická úroveň svobodné vůle v Searlově koncepci - kvantová fyzika Jak by byla možná svobodná vůle?
Premisa 1: Jediný indeterminismus v přírodě je kvantový indeterminismus. Premisa 2: Vědomí je vlastnost přírody, která manifestuje indeterminismus.
Závěr: Vědomí je projevem kvantového indeterminismus. (Searle, Freedom and Neurobiology, 2007, s. 74-75)
Založení svobodné vůle v kvantové fyzice v Searlově koncepci - indeterminismus na úrovni kvantové fyziky = čistá nahodilost - čistá nahodilost není svobodné jednání! → ruší se na úrovni vědomí: „...nahodilost na mikro-úrovni sama o sobě neznamá nahodilost na systémové úrovni.“ (Searle, Freedom and Neurobiology, 2007, s. 76)
Dvouštěrbinový experiment a nahodilost v kvantové mechanice - vlny
zdroj: Royal institute
Dvouštěrbinový experiment a nahodilost v kvantové mechanice - částice
zdroj: Royal institute
Dvouštěrbinový experiment a nahodilost v kvantové mechanice - elementární částice
zdroj: Royal institute
Dvouštěrbinový experiment a nahodilost v kvantové mechanice - elementární částice a pozorovatel
zdroj: Royal institute
Možnost svobodné vůle u Stappa ●
Zenón z Eleje (490? - 430? př. n. l.) ● paradox letícího šípu: letící šíp je v každém
okamžiku na určitém místě, a pokud je na určitém místě, znamená to, že se nehýbe – je tedy v klidu i přesto, že se domníváme, že letí
Zenónův kvantový efekt a možnost svobodné vůle u Stappa Zenónův kvantový efekt: elementární částice mohou být pozdrženy ve svém vývoji tím, že jsou průběžně pozorovány - podle Stappa je tento efekt využitelný při vysvětlení svobodné vůle
jednoduše řečeno: Vědomé úsilí je schopné
pozdržovat určité kvantové procesy v mozku, a tím ovlivňovat jeho činnost.
→ DUALISMUS
Dualistická tendence v koncepci Stappa Kvantová teorie jsou dualistické:
„...všechny interpretace kvantové mechaniky již v sobě zahrnují dualistickou ontologii, kdy na jedné straně je kvantová analogie hmoty a na druhé straně je vědomý prožitek v podobě měření a pozorování.“ (Stapp, 2003, Kvantový model myšlení)
Analogie v Searlově a Stappově myšlení: 1) Snaží se o vědecké uchopení problematiky. 2) Lidské vědomí je spojeno s mozkem. 3) Vědomí má evoluční opodstatnění a je kauzálně účinné. 4) Vysvětlují svobodnou vůli s poukazem na kvantovou fyziku. Stapp v korespondeci Searlovi: „...domnívám se, že se v podstatě shodujeme.“ (e-mail z 10. července 2001)
Stappova kritika Searla Searle nerozumí kvantové fyzice, resp. jeho tvrzení nejsou v souladu s žádnou interpretací kvantové mechaniky: 1) v kvantové mechanice neexistuje „čistá nahodilost“, ale pouze statisticky rozdělená „nahodilost“, 2) mozek pojímá jako systém klasické fyziky místo toho, aby ho uvažoval v kontextech kvantové mechaniky, 3) drží se monismu, zatímco jsou všechny kvantové teorie dualistické.
Možné usmíření? 1) Interpretace kvantové mechaniky jsou stále otevřené a je možné, že se objeví nějaká, která nynější dualismu kvantové mechaniky včlení do jednotícího systému. Svobodné jednání (a vědomí) tak nebude předpokladem teorie, ale bude v rámci ní plně vysvětlitelné. 2) Searle ustoupí ze striktní monistické teze v prospěch svobodně jednající entity, které přizná samostatný ontologický a kauzální status. (Tuto entitu do jisté míry lze spatřit u Searla v „Já“ jednajícím na bázi důvodů.) 3) Spokojení se s epifenomenalismem - tato možnost je však pro Stappa i Searla krajně neuspokojivá.
→ tato řešení jsou však v nedohlednu
Máme tedy svobodnou vůli? - neexistuje žádné přímé experimentální potvrzení, ale oproti přístupu klasické fyziky je tato možnost, pokud ne pravděpodobná, tak alespoň otevřená... - vlivy, které podporují automaticitu našeho jednání (priming, připravenostní potenciál, placebo), dokážeme regulovat či nefungují vůbec v případě, že si je uvědomujeme! Výzva na závěr: buďme libertariáni! - podle výzkumu Vohsa a Schoollera se chovájí morálněji lidé, kteří jsou přesvědčeni o svobodě vůle, než kteří věří determinismu
Děkuji za pozornost! Základní literatura: Searle, J. Rationality in Action, 2001. Searle, J. Mind: The Brief Introduction, 2004. Searle, J. Freedom and Neurobiology, 2007. Stapp, H. Kvantový model myšlení, zpracoval Svršek, J., 2003. Stapp, H. Philosophy of Mind and the Problem of Free Will in the Light of Quantum Mechanics, 2008. Stapp, H. Searle's „Dualism Revised“, 2011.
