ovníci > Jako Duhoví bojovníci > Jako

ČESKÁ REPUBLIKA > JARO 2008

jovníci > Jako Duhoví bojovníci > Jako dar > Americký poradce kritizuje radar > Ametrochu jiné volby > Tak trochu jiné volby > Tak trochu jiné volSouboj herních konzolí > Souboj herních konzolí > Souboj herních konzolí > Souboj herních

© Greenpeace / Mike Theiler

> Fotografie čísla

Washington, USA, 29. leden 2008 – Aktivisté Greenpeace ve Spojených státech připomněli prezidentu Bushovi, k jakým výsledkům směřuje jeho klimatická politika. Na památník George Washingtona ve Washingtonu promítli symbolickou stoupající hladinu vody s textem „Americký klimatický plán: horko a stoupající voda“. Projekce se konala v předvečer mezinárodní konference (překřtěné na setkání největších znečišťovatelů), kterou se americká administrativa neúspěšně pokusila oslabit vyjednávání o klimatu vedená pod patronací OSN. <2>

> Novinky Editorial Petra Krystiánová



Milé čtenářky a čtenáři, po poněkud netradiční zimě, kdy v únoru teploty dosáhly i 20 stupňů nad nulou, tu máme jaro. Vy se ale s námi v magazínu ještě vrátíte zpátky, do období před Vánocemi. Tehdy aktivisté v zimě, větru a bouři (bez nadsázky, i když to zní poněkud budovatelsky) strávili mnoho hodin na komínu jednoho z největších znečišťovatelů v  Česku – hnědouhelné elektrárny Prunéřov. Z výšky 150 metrů se jim podařilo vzbudit velký mediální zájem a upoutat pozornost ke klimatickým změnám a konferenci na Bali. Díky článku přímé účastnice celé akce Lienky pocítíte na vlastní kůži, jaké to bylo. Média, ale naštěstí i  naši političtí představitelé, si nenechala ujít ani návštěvu bývalého poradce ministra obrany Spojených států amerických Phillipa Coyla, který k nám přijel na pozvání Greenpeace. Coyle osm let vedl oddělení Pentagonu pro testování zbraňových systémů a  byl to on, kdo předchozí vládě Billa Clintona nedoporučil protiraketový systém GMD. Právě ten, jehož součástí se kvůli radaru máme nyní stát i  my. Například informace, že tento radar předtím USA chtěly vybudovat na území svého spojence Kanady a ta ho odmítla a proč, stojí za zamyšlení. Rozhovor Martina Kloubka s Coylem je opravdu zajímavý, určitě si ho přečtěte. Poptávka po rybách a  mořských plodech celosvětově stále stoupá a  tak bylo jen otázkou času, než producenti přikročí k  jejich chovu podobně jako je tomu například u domácího skotu. Rozmach akvakultur (produkce vodních živočichů a  rostlin) je v  současnosti nejrychleji rostoucím sektorem živočišné výroby na světě. Více v článku Jana Freidingera na straně 9. Zábavné počtení, to je noční chat Lenky Borákové s fotografem Jiřím Řezáčem. Řezáč, který dnes žije ve Velké Británii, dlouhodobě spolupracuje s  Greenpeace a  nedávno strávil jako jeden z mála Čechů nějaký čas na palubě Esperanzy. Z cesty na Antarktidu přivezl také krásné fotografie.

Nová tvář www.greenpeace.cz Nové internetové stránky Greenpeace jsou konečně na světě. Menu je velmi bohaté a věříme, že si na své přijdou i milovníci audiovizuální tvorby. Nový redakční systém Planeta 2, který užívá většina poboček Greenpeace na celém světě, nabízí rozsáhlejší obsahovou paletu. Naleznete zde například Greenpeace TV, která nabízí nejaktuálnější videa z akcí, expedic či výzkumů, kterými se Greenpeace zabývá. Ve Fotogalerii si můžete prohlédnout akce, které proběhly v roce 2007. Jejich filmovou podobu pak najdete v sekci Video. V  rubrice Fotoreportáže můžete shlédnout dobrodružné cesty fotografů, kteří se stali členy nejedné výpravy Greenpeace, aby zmapovali současný stav ohrožených míst na celém světě. Vytvořili jsme také rubriku Cyber@kce, kde můžete nalézt aktuální petice a výzvy a přispět tak svým podpisem k ochraně životního prostředí. A  to vše je pouhý začátek velkých změn. Připravujeme například prostor pro Blogy, ve kterých si budete moci přečíst komentáře vedoucích našich kampaní na aktuální témata i jejich reakce na vaše dotazy.

Krásné jarní dny plné sluníčka a pohody. Petra Krystiánová Fotografie čísla ........................................................................ 2 Editorial | Novinky................................................................... 3 Radar | Americký poradce kritizuje radar ............. 4 – 5 Klima | Jako Duhoví bojovníci . ....................................6 – 7 Klima | Tak trochu jiné volby ............................................. 8 Toxic | Souboj herních konzolí ......................................... 8 Oceány | Lesk a bída akvakultur....................................... 9 Podpořte Greenpeace.......................................................... 10 Fejeton | Profil ....................................................................... 11 Vydává: Greenpeace Česká republika Prvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00 tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667 e-mail: [email protected] | www.greenpeace.cz Šéfredaktorka: Petra Krystiánová Grafická úprava: Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře <3>

© Greenpeace / Václav Vašků

> Radarový projekt

Americký poradce kritizuje radar

Velké rozpory mezi tím, co o protiraketové obraně tvrdí naši vládní představitelé, a tím, co je obsažené dokonce i v oficiálních amerických vládních dokumentech, jsou viditelné už od chvíle, kdy se umístění radarové základny v Brdech u nás stalo horkým tématem. Greenpeace se proto snaží upozorňovat na zkreslené informace, uspořádalo i informační cestu napříč brdským regionem a několik veřejných debat s politiky a starosty. Aby byly „nepohodlné“ argumenty skutečně vyslyšeny, pozvali jsme do České republiky renomovaného odborníka na protiraketovou obranu, Philipa Coyla, který osm let působil jako náměstek amerického ministra obrany a vedl oddělení Pentagonu pro testování zbraňových systémů.

Pane Coyle, bývalému prezidentu Clintonovi jste nedoporučil rozmístění protiraketového systému GMD – stejného systému, který je nyní nabízen České republice a Polsku. Co vás k tomuto doporučení vedlo? Prezident Clinton podmínil výstavbu systému tím, že musí být účinný a musí fungovat. V té době byly provedeny tři letové testy a dva z nich byly neúspěšné. Bylo tedy jasné, že systém není spolehlivý a proto jsem doporučil, aby nebyl rozmístěn. Změnila se od té doby situace? Doporučil byste totéž i prezidentu Bushovi? Situace je jiná v tom ohledu, že se teď uskutečnilo více letových testů. Předtím byly provedeny jen tři, v současnosti třináct, ze kterých ale šest bylo neúspěšných. Vlastně ve dvou případech se letové testy vůbec neuskutečnily, jelikož rakety se ani nezvedly ze země. Jsou tím pádem neúčinné. © Greenpeace / Václav Vašků

Česká republika se kvůli radaru může stát cílem číslo jedna, říká v rozhovoru bývalý náměstek ministra obrany Spojených států Philip Coyle, který vedl oddělení Pentagonu pro testování zbraňových systémů. Na pozvání Greenpeace přijel do Prahy, aby objasnil řadu mystifikací, jež jsou součástí legendy o nezbytnosti americké radarové základny.

> Jak je důležité míti Philipa Coylova návštěva vyvolala obrovský zájem médií i politiků. Například závěrečného semináře v Poslanecké sněmovně, jehož byl Philip Coyle hlavním hostem, se zúčastnilo na 250 lidí včetně poslanců, senátorů, představitelů ministerstva zahraničních věcí, ministerstva obrany, diplomatů a zástupců občanských iniciativ. Coyle si také promluvil se starosty brdských obcí a vyslechly si jej desítky českých poslanců. Sešel se i s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, s místopředsedou Senátu Petrem Pithartem a s prezidentským kandidátem Janem Švejnarem.

<4>

Philip Coyle se sešel také s prezidentským kandidátem Janem Švejnarem.

> Radarový projekt

V  České republice se moc nemluví o  tom, že jsme nebyli společně s Polskem mezi prvními, kterým Spojené státy nabídly obranný raketový systém. Podobný návrh Spojeným státům odmítla Kanada, která patří mezi jejich nejbližší spojence. Mohl byste stručně vysvětlit důvody, které Kanadu k takovému rozhodnutí vedly? Kanaďané byli především skeptičtí k tomu, zda systém protiraketové obrany bude fungovat a Kanadu a USA ubrání. Znepokojovalo je také možné odstartování závodů ve zbrojení, zejména ve vesmíru. Pentagon chce postavit takový systém protiraketové obrany, který bude schopen sestřelit rakety krátkého, středního a dlouhého doletu a bude toho schopen ze země, z moře, z letadla nebo z vesmíru. Součástí plánu je rozmístění satelitů, jež budou schopny zaměřit a sestřelit nepřátelskou raketu na oběžné dráze. Kanada nechtěla být součástí vesmírných závodů ve zbrojení – a to je také další důvod, proč se rozhodli projektu nezúčastnit. To je právě i obava Greenpeace, tedy že takový systém protiraketové obrany ve Střední Evropě by mohl vyvolat závody ve zbrojení. Myslíte si, že naše obavy jsou opodstatněné? Ano, protože Rusko má tolik raket, že je schopné zdolat i  ty nejpokročilejší protiraketové obranné systémy, které si lze představit. Pokud jde o reakci Číny nebo Íránu, co kdyby si tyto země myslely, že americký systém protiraketové obrany je účinný? Vyrobily by více raket, aby jich měli tolik, kolik jich mají Rusové, a mohli naši obranu také překonat. Nemyslím si, že zrovna tohle učiní svět bezpečnějším.

kampaně Greenpeace

Proč si myslíte, že právě Česká republika byla vybrána jako nejvhodnější lokalita pro umístění systému? V prezentaci mám diapozitiv, kde se hovoří o čtyřech důvodech, kvůli nimž Spojené státy chtějí vybudovat základnu v  Evropě. A prvním důvodem, o  němž se zmiňují, je obrana existujících radarů v  Grónsku a  Velké Británii. Pokud by systém, jenž má být v Polsku a České republice, nebyl vybudován, a pokud by Írán byl dost hloupý na to, aby zaútočil na Spojené státy, pak prvním, na co by útočil, budou radary v Británii a Grónsku – protože to jsou „oči“ systému. Takže hlavním důvodem pro výstavbu základen v Polsku a České republice není obrana Evropy nebo České republiky, ale obrana existujících radarů. A pokud by základny v Polsku a České republice byly postaveny a  Írán byl tak hloupý, aby útočil na Evropu, pak prvním cílem, na který zaútočí, bude radar v Česku, protože právě ten by se stal okem, které vidí nejdále. Vybudováním základny by Česká republika ze sebe sama udělala cíl íránských raket. Dnes neexistuje důvod, proč by měla být takovým cílem. © Greenpeace / Václav Vašků

Je vlastně technicky možné, aby systém protiraketové obrany fungoval? Sotva můžeme o čemkoliv říci, že je to nemožné. Víte, jako vědec nemůžete říci, že cokoliv, třeba i ve vzdálené budoucnosti, je absolutně vyloučeno. Ale je to tak složité, že vědci ve Spojených státech řekli, že je to takřka nemožné. Zasáhnout raketu, která se ve vesmíru pohybuje rychlostí rychlostí 27 000 kilometrů v hodině, to je jako trefit v golfu první ranou míček, který se pohybuje rychlostí 27 000 kilometrů v hodině. A pokud nepřítel použije klamné cíle nebo protiopatření, aby obranu zmátl, je to jako strefit v golfu první ranou jamku, když se jamka i  green pohybují uvedenou rychlostí a green je pokryt černými kruhy o průměru jamky. Obránce neví, na co mířit.

Martin Kloubek

Snad ještě jedna otázka – prezident George Bush řekl: „Mám za to, že Ti, kdo s  protiraketovou obranou nesouhlasí, nerozumějí hrozbám 21. století.“ Jak byste na to odpověděl? Hrozbami 21. století jsou auta naplněná výbušninami, improvizovaná výbušná zařízení, pancéřovky, sebevražední atentátníci – prostě věci, které vidíme v Iráku a Afghánistánu. A americká protiraketová obrana je proti takovým hrozbám bezcenná. © Greenpeace / Václav Vašků

České ministerstvo obrany říká, že systém protiraketové obrany se prý vyladí, technologie vše vyřeší. Můžeme tomu věřit? Uvěřím tomu, až to ukážou. Ukažte testy za realistických podmínek, ne za ideálních. To se zatím nestalo. Testování by trvalo 50 let, pokud by neúspěšnost testů byla taková jako dosud.

Phillip Coyle o Greenpeace „Myslím, že Greenpeace je velmi důležité. Já pracuji pro jinou nevládní organizaci ve Washingtonu, D.C., která se jmenuje Centrum pro obranné informace, takže rozumím tomu, jak těžké je pro organizaci jako je Greenpeace získat podporu dárců, aby práce mohla pokračovat. Avšak práce, kterou děláte, je velmi důležitá. Pomáháte českým občanům vidět obě stránky věci tam, kde by jim jinak ukázali jen jednu. Díky Greenpeace se mohou čeští občané seznámit s oběma částmi příběhu a rozhodnout se, čemu sami věří.“

„Hlavním důvodem pro výstavbu základen v Polsku a České republice není obrana Evropy nebo České republiky, nýbrž obrana existujících radarů.“

<5>

© Greenpeace / Ibra Ibrahimovič

> Klima

Jako Duhoví bojovníci Hnědouhelná elektrárna Prunéřov každý rok vypustí do ovzduší více než devět miliónů tun CO2, tedy zhruba stejné množství jako ve stejném období vyprodukují všechny osobní auta v České republice. Komín prunéřovské elektrárny je se svými 300 metry skutečné monstrum. A právě na něj se před vánoci rozhodl vystoupat a přežít tu mezinárodní tým aktivistů Greenpeace.

Začátkem prosince loňského roku proběhla na indonézském Bali konference o klimatu. Rozhodli jsme se na ni upozornit i u nás a zároveň vyslat poselství politikům, kteří na konferenci jednali o přijetí nové mezinárodní dohody o ochraně klimatu. Upozornit způsobem nám blízkým: na komíně elektrárny Prunéřov v severních Čechách. Naším cílem bylo poukázat na problém klimatických změn přímo u jednoho ze zdrojů znečištění.

> Vzhůru do dýmu Je čtvrtek časně ráno a já společně s dalšími dvaceti aktivisty přelézám plot prunéřovské elektrárny. Sebou táhneme těžké batohy, ve kterých je materiál potřebný k přežití několika desítek dalších hodin na komíně a obrovský 60 metrový transparent s nápisem Stop CO2. Areál elektrárny je vylidněný, všude je slyšet jen hluk pracujících strojů. Možná i proto se nám daří nepozorovaně proniknout až k patě komínu. Při pohledu vzhůru vypadá obrovský. Začínáme po žebříku vystupovat na první plošinu, každý má na sobě zavěšený alespoň patnáctikilový batoh. Až dosud jde vše bez problémů. Vzápětí se však pod komínem objevuje zaměstnanec elektrárny. Je z  nás však zřejmě víc v  šoku než my z něj. Aktivisté pod komínem mu vysvětlují, že jde o nenásilnou akci, zatímco my se horečně pokoušíme vytáhnout z  dosahu všechny batohy. Ztráta každého z nich může znamenat ohrožení akce a zredukovat počet hodin, které dokážeme na komíně strávit. Zatímco muž volá posily, my ze sebe vydáváme všechno, když vytahujeme nahoru zbytek materiálu. Po tomto závodu s časem jsme unavení, těžká práce nás ale ještě čeká. <6>

> Klima

© Greenpeace / Ibra Ibrahimovič

Druhá plošina je ve výšce 70 metrů. Postupujeme pomalu, už nehrajeme o čas a musíme šetřit síly. Pomalu se začíná rozednívat, maličké postavičky lidí pod námi není skoro vidět, všude kolem jsou budovy elektrárny. Zdvihá se silný vítr. Na jedné straně komína je kvůli němu skoro nemožné se pohybovat. Na závětrné straně začínáme výstup na další plošinu. Nejtěžší je vždy po výstupu přemístit nahoru i  veškerý materiál. Na lanech taháme batoh za batohem. Britská fotografka a kameramanka, která vše dokomentuje, posílá fotografie a videa díky speciálnímu bezdrátovému zařízení dolů na zem. Při pohledu nahoru vidíme silný proud dýmu. Vítr ho rychle unáší pryč a  jeho barva je sněhově bílá. Vítr stále sílí a my přestáváme věřit, že se nám podaří rozvinout velký transparent.

Lienka kampaně Greenpeace

a extrémní námaze ihned usínáme, navzdory dešti a větru. I během spánku se ale jistíme lany, protože plošina nemá dostatečné zábradlí a je jen půl metru široká. Ráno nás budí požárníci z  elektrárny. Přišli se zeptat, zda je všechno v  pořádku. Bezdrátové spojení vypadává a  tak se nám nedaří udržet komunikaci přes internet. Takřka nonstop však telefonicky komunikujeme s médii. Díky nim ví o této akci v České republice skoro každý, dokonce i ve zprávách o počasí hlásí, že na komíně je určitě zima. Kvůli přetrvávajícímu silnému větru se nakonec vzdáváme snahy rozvinout velký transparent a večer sestupujeme dolů. Akci končíme promítnutím velkého sloganu na budovu elektrárny: Změna klimatu začíná zde. Celou akcí se nám snad podařilo upoutat pozornost médií k problému klimatických změn a ke konferenci na Bali. Je zajímavé, že zatímco tisková konference, kterou jsme s ohledem na Bali zorganizovali, nezaujala ani jednoho novináře, akci na komíně se věnovali takřka všichni. Věříme, že jsme jí poukázali na nutnost podniknout konkrétní kroky pro záchranu klimatu. Smysl akce potvrdil na Aktuálně.cz i nejdůležitější člen české delegace na Bali, ministr Martin Bursík: „Pokud jde o obsah sdělení Greenpeace, tak absolutní souhlas. Také forma je odpovídající, zalezl bych si tam také. Ale jsem místopředseda vlády a mám jiné instrumenty.“ Konference na Bali nakonec dopadla přijatelným kompromisem. Více informací o konferenci si můžete přečíst na: www.greenpeace.org/czech/media/press-release/prunerov_TZ

Stoupáme dál, až do výšky 150 metrů. Vítr je zde skutečně silný a  kdybychom neměli speciální overaly, klepali bychom se zimou. Jsou skoro tři hodiny odpoledne a  my se po společné poradě rozhodneme, že se o rozvinutí transparentu už dnes nepokusíme. Viset s ním na laně by za těchto podmínek bylo velmi nebezpečné. Najednou se z jedné strany komína začnou ozývat nadšené výkřiky. Běžíme se podívat. Před námi se klene nádherná duha. V té chvíli si připadáme jako skuteční duhoví bojovníci (první loď Greenpeace se jmenovala Rainbow Warrior – Duhový bojovník, podle indiánské legendy). Zapínáme mobilní telefony. Přicházejí první zprávy o tom, jak se videa a fotky z naší akce dostávají do médií. Zanedlouho začínají volat novináři. V naší devítičlenné skupině jsou lidé z Čech, Slovenska, Maďarska, Polska, Rakouska, Británie a  Německa. Mezinárodní účast symbolizuje, že znečištění nezná hranice a týká se každého. Zapojujeme počítač a daří se nám navázat on-line spojení. Můžeme tak odpovídat na otázky na internetu a kampaniér dokonce pomocí webové kamery přímo komunikuje s  televizním studiem. Navazujeme také spojení s účastníky konference na Bali.

> Bouře se silným větrem Počasí se však zhoršuje. Vedle větru nás začíná trápit i déšť, kolem se valí mlha. Pohled dolů je mírně mrazivý – skrz drátěnou podlahu je totiž vidět 150 metrů prostoru pod námi. Dostáváme informace o předpovědi počasí na noc – silná bouřka a vítr. Neradostná zpráva způsobí, že se kvůli bezpečnosti raději rozhodneme podniknout sestup do nižší části komína, kde je vítr slabší. Síla větru je nyní tak velká, že se při sundávání menšího transparentu s naším logem ze zábradlí musíme jistit karabinami. Připravujeme se na přečkání noci v bouřce na komíně. Vaříme teplou polévku a přikrýváme se izolačními fóliemi. Po dvou nocích beze spánku

Zeptali jsme se: 1. Proč se akce účastníš? 2. Co je na takové akci nejtěžší? Branko Blaščák, slovenský aktivista 1. Motivuje mě potřeba něco dělat v otázce životního prostředí. Možností, co dělat, je mnoho. Tohle je jen jedna z nich. Mě dává pocit přímo vykonaného činu. 2. Nedokážu vybrat jednu věc. Všechno do sebe musí zapadat: organizace, příprava, naše schopnosti, vnější vlivy, ale i nálada v týmu. Dělat správná rozhodnutí pod tlakem je těžké. A akce bývá zpravidla náročná i po technické stránce. Ale ten pocit z toho, co jste právě udělali. Stojí to za to! Jana Pravdová, česká aktivistka 1. Motivuje mě hlavně nutnost změnit něco, co je opravdu důležité, dokud to jde. Hodně lidí neví nebo nechce vědět, jak velké problémy máme, a tak je důležité je s nimi seznámit. Strach při ní mám jen z toho, aby veřejnost pochopila, co se jim snažíme sdělit. 2. Na akci je nejtěžší najít dost spolehlivých aktivistů. O to víc si vážím těch, kteří do toho jdou s námi a těším se na ty, kteří se jednou přidají.

<7>

> Klima Jan Rovenský kampaně Greenpeace

Souboj herních konzolí Tři největší hrdinové světa videoher se sešli, aby bojovali za budoucnost bez toxických látek.

Tak trochu jiné volby Greenpeace rozjelo na Ústecku reklamní kampaň. Její cíl: zabránit emisím 1,4 miliardy tun oxidu uhličitého. Pokud jste z Ústeckého kraje, možná jste si toho billboardu nebo plakátu na zastávce MHD už všimli. Těhotná paní si na něm objímá bříško a velký nápis vedle ní praví: „Život začíná, těžba končí“. Aby těžba hnědého uhlí v severních Čechách skutečně co nejdříve skončila, rozhodli jsme se společně s Hnutím Duha a litvínovským sdružením Kořeny již nyní zahájit poněkud netradiční kampaň ke krajským volbám, které se budou konat letos na podzim. Pokud se po přečtení prvního odstavce chystáte do banky zrušit svoji podporu Greenpeace, protože si myslíte, že se zjevně rozhodli porušit svojí zásadu apolitičnosti, zadržte, prosím, a čtěte dál. Cílem naší kampaně není samozřejmě pomáhat či škodit žádné konkrétní politické straně či kandidátovi. Ideálním (ač nepravděpodobným) výsledkem naší kampaně by bylo, kdyby všechny kandidující strany ve svém volebním programu přislíbily (a následně dodržely), že aktivně podpoří útlum hnědouhelných velkolomů a tzv. odpis zásob nalézajících se za územními ekologickými limity těžby. Ty v  současnosti chrání před postupem rypadel město Horní Jiřetín a další obce.

Ikona počítačové hry Nintenda Mario, Master Chief od Microsoftu a Kratos od Sony jsou hlavními postavami nového projektu Greenpeace „Clash of the Consoles“. Prostřednictvím nové webové stránky mohou hráči – a nejen oni – pobídnout výrobce herních konzolí, aby pracovali na „zezelenání“ svých produktů. Herní konzole mají skutečnou ničivou sílu díky smrtícím přísadám, které obsahují: toxickým chemickým látkám, které v nich nemají co dělat. Na stránce „Clash of the Consoles“ se můžete podívat, jak se váš oblíbený hrdina ve srovnání s ostatními protivníky vypořádává s toxickými látkami, recyklací a energetickou náročností. Navíc se dozvíte, jak vy sami můžete přimět šéfy vašich oblíbených hrdinů k „zelenější“ hře. Výzkum Greenpeace odhalil, že všechny hrací konzole Microsoftu, Nintenda i Sony obsahují toxické chemikálie. Navíc Microsoft a Nintendo se zříkají odpovědnosti za nebezpečné látky ve svých starých výrobcích. Herní konzole mají přitom podobné komponenty jako počítače, ve kterých se již nějakou dobu omezuje obsah toxických látek. Výrobci konzolí však v tomto úsilí naprosto selhávají.

> Zdraží elektronika? Plakátová kampaň bude patrně nejviditelnější, ale nikoliv nejdůležitější z  našich předvolebních aktivit. Hodláme intenzivně přesvědčovat kandidáty, že útlum těžby je hlavním předpokladem ke zdravému ekonomickému, sociálnímu i  ekologickému rozvoji Ústecka. Budeme je navštěvovat v jejich kancelářích i na předvolebních shromážděních. Uspořádáme s nimi veřejné debaty. Pokud čtete náš magazín pravidelně, víte, že v severních Čechách nejde zdaleka jen o osud Horního Jiřetína a jeho dvou tisíc obyvatel. Pokud by uhlobaronům vyšly jejich plány na rozšíření velkolomů Československé armády a Bílina, způsobilo by to v nejbližších desetiletích emise 1,4 miliard tun oxidu uhličitého. Když se prostě v Čechách řekne „klimatická změna“, znamená to především „hnědé uhlí“. Více podrobností naleznete na nové webové stránce www.zitnebotezit.cz <8>

Stránka je pouze jednou ze složek kampaně Greenpeace za zelenější elektroniku. Každé tři měsíce vydáváme Průvodce zelenější elektronikou, který srovnává hlavní výrobce počítačů a mobilních telefonů podle kritérií, jako jsou používání toxických látek, přístup k recyklaci či odpovědnost za staré výrobky. Výrobci počítačů již odstraňují toxické chemikálie u celé řady komponentů, aniž by to zvýšilo cenu produktů pro spotřebitele. Například Sony se pyšní, že ušetřilo peníze díky dobrému řízení a optimalizaci svého programu zpětného odběru.

> Pomozte ovlivnit výrobce Vy držíte ovladač. Vy – zákazníci – jste lidé, které tyto společnosti poslouchají. Navštivte naše stránky a dozvíte se, jak si na tom vaše oblíbená herní konzole stojí. Pak můžete přimět výrobce, aby se posunuli do další úrovně „zeleného“ souboje.

Jan Freidinger kampaně Greenpeace

> Toxic

> Oceány

Lesk a bída akvakultur

Jan Freidinger kampaně Greenpeace

Populace mořských ryb jsou ničeny nadměrným rybolovem, zatímco poptávka po jejich mase i mořských plodech stoupá. Pomohou tu chovné farmy?

Reakcí na klesající úlovky a rostoucí poptávku je rozmach akvakultur (produkce vodních živočichů i rostlin), v současnosti nejrychleji rostoucí sektor živočišné výroby na světě. Tento trend s  sebou ale přináší celou řadu problémů. Používání pesticidů a  antibiotik, znečištění dusíkatými látkami, krmení rybí moučkou či tukem či odchyt obrovského množství juvenilních jedinců - to jsou důvody, proč nešetrně hospodařící akvakultury poškozují stavy divokých ryb. Důsledky rozmachu akvakultur pak zahrnují i totální zničení pobřežních ekosystémů výstavbou chovných rybníků, vyčerpání zásob sladké vody nebo nedobrovolné zabrání půdy místním lidem. Nejvíce postihuje životní prostředí chov krevet. Kvůli němu již bylo zničeno tisíce hektarů těch nejcennějších pobřežních ekosystémů - mangrovníkových hájů.

V akvakulturách narůstá i procento chovaných masožravých ryb. Ty jsou krmeny rybí moučkou či tukem a „méně hodnotnými“ rybami. Na jeden kilogram vyprodukovaného lososího masa, krevet a jiných mořských ryb je potřeba 2,5 až 5 kilo ulovených ryb. U tuňáků se spotřebuje dokonce 20 kilo ryb na jeden kilogram vyprodukovaného masa. Tento trend je trvale neudržitelný. Nadměrný lov ryb využívaných jako krmivo, nejčastěji se jedná o sledě, ančovičky a sardinky, neohrožuje jen je samotné, ale i populace mořských ptáků, masožravých ryb a kytovců, kterým rapidně ubývá potravy.

Aby se akvakultury staly trvale udržitelným producentem mořských ryb a plodů, Greenpeace doporučuje jejich provozovatelům přijmout tato opatření: • více využívat krmení rostlinného původu, omezit použití krmiva z rybího masa • jako násadu nepoužívat nedospělé jedince odlovené v přírodě, ale vylíhnuté v sádkách • snížit hustotu chovaných živočichů, aby se zredukovala rizika přenosu chorob a parazitů a snížil se objem používaných léčiv • v otevřených vodních systémech chovat pouze původní druhy a to v takových technických podmínkách, které nedovolí jejich únik • nevyčerpávat místní zdroje (zásoby pitné vody, mangrovníkové háje apod.) • podporovat dlouhodobý ekonomický a sociální rozvoj místních společenství • používat takové metody, které sníží dopad vypouštěných znečisťujících látek (například pěstovat řasy a mušle, které využívají organický odpad, v blízkosti lososích farem) © Greenpeace / Gavin Newman

© Greenpeace / Dorreboom

Výkonnější stroje, nákladní lodě s  mrazícím zařízením, echoloty (sonary, které zjišťují například strukturu dna, přesnou hloubku či množství ryb ve vodním sloupci) a  další moderní technologie zvýšily efektivitu rybolovu. Pro populace mořských ryb ale znamenaly katastrofu. Odstrašujícím příkladem je osud kdysi nejbohatších lovišť tresky obecné u Newfoundlandu. Zdejší vody byly podle popisu prvních evropských dobyvatelů kdysi tak bohaté, že stačilo ponořit proutěný koš pod hladinu a vytáhnout ho plný tresek. Po staletí hojně využívaná loviště pak byla během let 1960 – 1991 zdecimována natolik, že zde kanadská vláda musela lov roku 1992 zakázat. Krach rybářského průmyslu znamenal ztrátu 40 tisíc pracovních míst a miliardové dotace od kanadské vlády na zmírnění katastrofálních socioekonomických a environmentálních dopadů.

> Únik lososů: 70 % mrtvých embryí Lososí farmy v pobřežních vodách, kde je v plovoucích síťových ohradách naráz vykrmováno okolo 200 tisíc ryb, vypouštějí do okolí stejné množství dusíku, fosforu a výkalů, jako město se 30 až 60 tisíci obyvateli. Toto znečištění je nejviditelnější na mořském dně, kde dochází - především kvůli působení bakterií - k vyčerpání kyslíku. Výsledkem je prostředí, ve kterém je schopno přežít jen několik málo živočišných druhů. Problém způsobují i  úniky chovaných lososů, někdy jde až o 100 tisíce kusů. Uniklá hejna lososů vytvářejí v řekách divoké populace, které konkurují geneticky rozmanitějším a hodnotnějším původním populacím. Chovaní lososi mají nižší genetickou variabilitu a křížení s divokou formou lososa představuje problém. Lososí plůdek má pak výrazně nižší šanci na přežití. Studie prokázaly, že v další generaci potom umírá 70% embryí. <9>

> Podpořte Greenpeace Batikované tričko

Tričko Save our seas

Čepice

Tričko s obrázkem velryby

Dívčí tričko s dlouhým rukávem, červeno-oranžová kombinace, malé černé logo Greenpeace vpředu Velikosti S, M, L, XL.

Bavlněné triko , barva olivová, vpředu znak velryby a logo Greenpeace. Dámské velikosti S, M, pánské S, M, L, XL.

Šestidílná čepice s kšiltem, vpředu vyšité logo Greenpeace, z nebělené bavlny.

Bavlněné tričko vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, barva světle modrá s tmavým potiskem, velikosti dámské S, XL. Barva tmavěmodrá se světlým potiskem, dámské i pánskévelikosti S, M, L, XL.

cena Čepice z bavlny

cena

cena

390 Kč

300 Kč

cena

270 Kč

300 Kč

do vyprodání zásob

Nákupní tašky

Dámské tílko

Pexeso

CD Planet Dance

1. Nákupní taška z nebělené bavlny, nápis „Genetic Experiment“. 2. Taška s delšími uchy, nápis „Reduce, Reuse, Recycle“.

Bavlněné červené tílko s lycrou, vpředu logo Greenpeace, vzadu ornament. Velikost XL.

Pexeso – Klasická stolní hra.

Kompilace taneční hudby vydaná na podporu Greenpeace: Patrick Bergman, Over3, Ohm Square, EOST rmx by DJ Wich, Different D.I.S.C.O., Skyline, Blow, Hypnotix, ECA, Švihadlo, Nana Zorin, Underwear, Significant Other.

cena 1. Taška „GE“ cena 2. Taška „R–R–R“

cena Dámské tílko

cena Pexeso

100 Kč 130 Kč

Objednávka – jaro 2008

200 Kč

počet kusů S

M

L

XL

40 Kč

Objednané zboží zašlete na adresu: celkem

Batikované tričko – dívčí červené

Jméno: ...........................................................................

Tričko Save Our Seas – pánské

Ulice, číslo: ..................................................................

Tričko Save Our Seas – dámské Dámské tílko

Město: ........................................................................... PSČ: ...............................................................................

Tričko s velrybou – dámské světlemodré Tričko s velrybou – pánské tmavěmodré Tričko s velrybou – dámské tmavěmodré

*Telefon: ....................................................................... Podpis: .........................................................................

Čepice Natural

*Poznámka: ................................................................

Taška “GENETIC EXPERIMENT” CD Planet Dance

.......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

Pexeso

uplatňuji 30% slevu pro členy / členky RWC

<10>

akční cena

50 Kč

Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i  na dobírku (v  tomto případě připočítáváme cca. 90 Kč na poštovné – netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1.pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail: [email protected] *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s  Vámi v  případě, že některý z  Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš „obchod“ stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu.

© Greenpeace / Jiří Řezáč

> Profil Lenka Boráková tisková mluvčí Greenpeace ČR

Fotograf z Esperanzy Je to ironie, ale nejnebezpečnější okamžik při výkonu práce mě potkal v severní Anglii, říká fotograf Jiří Řezáč. Donedávna brázdil oceány na palubě lodi Greenpeace Esperanzy. Jak dlouho už s Greenpeace spolupracuješ? Pro Greenpeace fotím asi čtyři roky, převážně v Británii. Poprvé to byla akce proti supermarketům Sainsbury’s v Londýně (Greenpeace zde chtěli upozornit na výrobky z mléka krav krmených geneticky modifikovanými plodinami). Od té doby celkem pravidelně fotím akce, reportáže a  investigativní projekty. Tohle je ale moje první plavba a první cesta do Antarktidy.

Fotografické vášni propadl Jiří Řezáč ve svých devatenácti letech, kdy opustil Německo a přestěhoval se do Bangladéše. Zde působil v  rámci vzdělávacího projektu jako venkovský učitel. Jiří Řezáč dnes žije v Londýně, kde také začal svou profesionální kariéru u světové agentury Reuters. Jeho fotografie se objevují v prestižních časopisech a celosvětově známých publikacích jako je The New York Times, Der Spiegel či The Independent. Spolupracuje s organizacemi, které se zabývají životním prostředím, tedy i s Greenpeace. Řezáč se nedávno zúčastnil jako jeden z mála Čechů plavby na lodi Greenpeace - Esperanze. Právě odtud zásoboval svět fotografiemi, které mapovaly celou plavbu a pronásledování japonských lovců velryb.

Možná již brzy se s tvorbou Jiřího Řezáče můžete setkat i Vy na vlastní oči. Ve spolupráci s  českou pobočkou Greenpeace se v blízké době chystá výstava, o které vám určitě dáme vědět. © Greenpeace / Jiří Řezáč

Jak vypadá tvých 24 hodin strávených na palubě lodi Esperanza? Budíček bývá v 7.30 a pak se pracuje kromě pauzy na oběd až do večera. Vzhledem k  tomu, že fotím, se na mě ale pracovní doby moc nevztahují. Když se něco zajímavého děje a je zapotřebí fotit třeba ve 3 ráno, jsem ve střehu. Sleduji světlo a okolí. Takže fotím, kdy se dá, a na čas nedbám. Co fotíš nejraději? Všechno zajímavé – lidi, ledovce, a obzvlášť velryby. Neobvyklý zážitek byl pro mě objevit se na člunu vedle kroužících velryb - keporkaků, kteří nás pozorovali jako zvědavá štěňata. Stalo se ti, že jsi z touhy po dobrém záběru hazardoval se životem? Ne úmyslně, ale ano. Dokonce víckrát. A  je ironie, že nejnebezpečnější okamžik při výkonu mé práce nastal v severní Anglii při focení pakistánského ghetta.

Noční chat s fotografem na lodi Esperanza – 29.1.2008, 1:00 ráno L.B.: Jak se daří? J.Ř.: Jde to – je 1 hodina ráno, moře bouřlivé a viděl jsme poprvé Aurora Australis...(jižní polární záři.) L.B.: A spánek – nehrozí? J.Ř.: Zatím ne – včera jsem spal 3 hodiny. Už jen posledních pár dní na palubě. V neděli budeme v Hobartu (přístav v Tasmánii) – konečně země! Jsem tady už tři a půl měsíce. Zemi jsme naposledy viděli 22. prosince.

L.B.: To jsi poprvé tak dlouho na moři? Nebo už jsi něco takového podniknul předtím? J.Ř.: Mám papíry na plachetnice, ale nejdéle jsem zatím byl v jednom kuse 2 týdny... L.B.: Popiš mi, jak teď v jednu ráno dýchá Esperanza? J.Ř.: Je klid – kromě dvou lidí na můstku celá posádka spí. L.B.: Kdo je vlastně na palubě? J.Ř.: Máme tu lidi skoro dvaceti národností – je to jako v OSN. L.B.: Takže taková lidská Noemova archa? J.Ř.: Typický mezinárodní guláš – ale to mám rád.

L.B.: Došlo na nějakou krizi, konflikty? J.Ř.: Nemůžeš se tu nikomu delší dobu vyhýbat – takže pokud jsou konflikty, tak se řeší hned. Ale je to OK – žádné drama. L.B.: Jaká je vaše klasická strava? J.Ř.: Jídlo je super. V poledne a večer vařená jídla s masem a něco pro vegetariány, náš Ronnie je mistr! A v neděli vaří dobrovolníci. L.B.: Ještě se ti nechce spát? J.Ř.: Mám před sebou ještě asi 20 fotek. L.B.: Potřebuje člověk pro delší plavbu na lodi jako Esperanza nějaký speciální výcvik? J.Ř.: Neškodí to – ale stejně tě na to nic nepřipraví a zbytek zjistíš, až už je pozdě...

<11>

© Greenpeace / Natalie Behring-Chisholm

© Greenpeace / Paul Hilton

> Akce 2007

17. říjen 2007, Indonésie > Záchrana mláďat orangutanů na Borneu. Pralesy se zde kácejí kvůli zřizování plantáží a prostor, kde tito lidoopi žijí, se tak neustále zmenšuje. Orangutanům hrozí vyhubení.

1. srpen 2007, Mexiko > Téměř pět metrů vysokou toaletu na mexické pláži vystavili aktivisté Greenpeace, aby tak upozornili na znečištění odpadem, který putuje přímo do moře.

18. srpen 2007, Švýcarsko > 600 lidí protestovalo na švýcarském ledovci Aletsch proti pokračujícímu globálnímu oteplování. Svlečení dobrovolníci pózovali jako živé sochy pro známého fotografa Spencera Tunicka.

© Greenpeace

© Greenpeace / Michael Wuertenberg

© Greenpeace / Michael Wuertenberg

3. prosinec 2007, Bali > Polární medvěd Greenpeace objímá holčičku na pláži Kuta během koncertu na podporu solární energie.

16. květen 2007, Argentina > Aktivisté Greenpeace zinscenovali protest před senátem v Buenos Aires, aby vyzvali politiky k „probuzení“ a zaujmutí postoje k zákonu o pralesech, které v této zemi neuvěřitelně rychle ubývají.

15. únor 2007, Česká republika > Třicet aktivistů Greenpeace z celého světa spolu s místními obyvateli nastoupilo na hranu hnědouhelného velkolomu ČSA nedaleko zámku Jezeří. V rukou drželi písmena tvořící nápis „Klimatická změna začíná zde“.