BEZELSTNÍ JAKO HOLUBICE, OPATRNÍ JAKO HADI

Roèník 16

Èíslo 5

12. 6. 2011

D U C H S V A T Ý V S T U P U J E D O N A Š E H O Ž I V O T A D O T É M Í R Y , D O J A K É M U O T E V Í R Á M E S V Á S R D C E S V Ý M „ A N O “ . BEZELSTNÍ JAKO HOLUBICE, OPATRNÍ JAKO HADI Ježíšova výzva uvedená v nadpise nás nasmìrovává k upøímné otevøenosti, ale zároveò také k pravdivému realismu. Samozøejmì mùžeme tato slova prožít nejen duchovnì, ale i tak nìjak obecnì lidsky. V duchovním významu máme být lidmi otevøenými pro dobro i pro ty, kteøí nás potøebují. Zároveò však musíme být bdìlými ve vztahu ke zlu v mnoha rùzných podobách. Apoštol Pavel dokonce píše o tom, že ïábel mùže vzít na sebe podobu andìla svìtla. Jinak øeèeno – zlo se mùže obratnì skrývat i pod nabídkou zdánlivého dobra. Máme tedy být sice otevøení, ochotní, ale ne naivní. Ne každá naše pomoc je skuteèným impulsem, který by druhému opravdovì pomohl. Ne vše, co se tváøí zbožnì èi duchovnì, je opravdu dobré a prospìšné pro náš život s Bohem. V dnešní nabídce mnoha možného i v duchovní oblasti je potøebné zdravì kriticky myslet a obezøetnì vybírat. Pokud byste nìkdy vstoupili napø. do vìtšího knihkupectví, obvykle tam pod názvem „Náboženství, duchovní nauky“ najdete smìsici všeho možného – od køesanství v jeho katolické, protestantské èi jiné podobì, pøes východní náboženství, až po rùzné druhy magie a povìr, a to všechno zmateènì promíchané jako guláš s mnoha ingrediencemi. Pøed èasem se na mne obrátili zástupci slavièínské Policie ÈR o pomoc v jejich preventivních programech. Víme, že nežijeme nìkde jen v duchovních sférách, ale musíme také stát pevnì nohama na zemi. Být køesanem neznamená být èlovìkem, který musí na vše øíkat ano, všem bez rozdílu za každou cenu pomáhat. Je to sice nádherný ideál, ale mùžeme potkat rùzné vychytralé lidièky, kteøí tuto „otevøenost za každou cenu“ dokáží snadno využít. Možná to bude znít zvláštnì, ale nauème se také poctivì øíkat ne tam, kde je zcela evidentní snaha nás využít èi zneužít. Ale naopak zase o to ochotnìji zkusme øíci ano tam, kde je naše pomoc opravdu smysluplná. Leckdy je opravdu lépe pomoci skrze osvìdèené instituce, než dávat zbyteènou pøíležitost ke zneužití našeho daru. V materiálech Policie ÈR jsou i tyto následující podnìty

k prozíravosti: Podvodníci využívají rùzné záminky a lsti, aby se dostali k vašim penìzùm. Chtìjí vniknout do vašeho bytu a pokud z vás nevylákají peníze pøímo, ovládají øadu zpùsobù jak vás okrást. Nedùvìøujte neznámým lidem, nikoho cizího nevpouštìjte do svého bytu. Nikdy hned neotvírejte dveøe, nevíte-li, kdo je za nimi. Poøiïte si panoramatické kukátko, které vám umožní dobøe si návštìvníka prohlédnout. Instalujte si na dveøe bezpeènostní øetízek, který udrží dveøe jen pootevøené. Nìkteré vìci tak mùžete vyøídit bezpeènìji. Zvoní-li opraváø, pracovník úøadu èi jiných služeb (odeèet plynu apod.) nechte si pøedložit jeho služební prùkaz, nebo ještì lépe zavolejte na úøad nebo instituci, na kterou se pracovník odvolává. V pøípadì jakýchkoliv pochybností trvejte na tom, že o nabízenou službu nestojíte. Nepodléhejte lákavé vidinì snadného zbohatnutí. Podomní nabídky výher v loterii nebo výhodných koupí odmítejte - v naprosté vìtšinì jde o podvod. Udržujte dobré vztahy se sousedy v domì. Napištì si jejich telefonní èísla, v pøípadì potøeby bývá jejich pomoc nejrychlejší. Dùležitá telefonní èísla (policie, lékaø, hasièi aj.) mìjte viditelnì blízko telefonu, abyste mohli co nejrychleji pøivolat pomoc. Nepodvolujte se nátlaku ze strany rodinných pøíslušníkù, natož cizích lidí, k podpisu závažných dokumentù napø. k pøevedení bytu, domu nebo chaty nebo poskytnutí penìžních pùjèek. Vše si v klidu a peèlivì promyslete. Závažná rozhodnutí o vašem majetku konzultujte s právníkem, nechte si poradit od dalších vìrohodných osob. Vìtšina institucí a nevládních organizací, která poskytuje pomoc seniorùm, nabízí i bezplatnou právní poradnu. Brzy nastanou dny prázdnin a dovolených. Pro tyto letní chvíle nám všem pøeji potøebné osvìžení ducha i tìla, znovuobjevení radosti, nadìjei chuti do smysluplného díla a zároveò pokud možno žádné zbyteèné problémy a životní komplikace.

- PASTÝØ strana 1-

P. Miroslav Strnad

Vìøím, že každý z nás prožije mši svatou P O Z D R A V M E S E P O Z D R A V E N Í M P O K O J E hloubìji a hodnotnìji, když toto pozdravení Snad nikomu z nás neuškodí, když se krátce zamyslíme nad tím, jak prožíváme svoji víru a naše spoleèenství pøi mši svaté, aby nám nezevšednilo a nestalo se pouhou rutinou. Jedním z úkonù, i když se mùže zdát, že nepodstatným, je i podání ruky po vyzvání knìze k pozdravení pokoje, kdy bychom si mìli podat ruce se vším, co k takovému podání patøí, aby to bylo skuteèné pozdravení pokoje. Z historie se traduje, že lidé, zvláštì bojovníci, si podávali ruce na znamení toho, že v ruce nedrží zbraò. V dnešní dobì tento dùvod jistì pominul a vìtšinou si podáváme ruce se svými nejbližšími nebo s lidmi, se kterými jsme se nìjakou dobu nevidìli. Toto podání si je tìžko možné pøedstavit bez toho, že bychom se protìjšku nepodívali do oèí zároveò s upøímným úsmìvem. Úsmìv otvírá srdce a dává zapomenout na starosti èi na zpùsobenou vzájemnou pøípadnou køivdu. Nejvíc odzbrojující je úsmìv dítìte, který je prvním radostným projevem, že nás vidí. O zpùsobu podání ruky pojednávají dostateènì podrobnì pøíruèky, které se zabývají etiketou a v tomto ohledu by se naše podání ruky po výzvì knìze nemìlo v nièem lišit, snad jen v tom, že pøi nìm mùžeme projevit radost s nìkým, kdo prožívá v tomto okamžiku totéž co my, a to proto, že vyznává stejné hodnoty. Snad mám smùlu, nebo jsem sám na vinì, že nezøídka k pocitu radosti z podání ruky cítím nìco jako obavy èi skoro nechu k tomuto podání a nechci se rouhat, ale v takovém okamžiku chci, aby už radìj skonèilo. Jednou pøi veèerní mši svaté se paní po pozdravení pokoje ke mnì naklonila a šeptem øíká: „Vy máte ale teplé ruce, zatímco já je mám studené.“ Ani zdaleka si nemyslím, že to byly ty teplé ruce, ale spíš její vyjádøení radosti, že mùže i takto s nìkým krátce sdílet svoji radost nad spoleèenstvím, v jehož støedu je Kristus, pøi kterém bychom se mìli hluboce zamyslet a cítit vdìènost nad prožíváním nejvìtšího tajemství naší víry. Snad by v této krátké chvíli mìla být mlèky vyjádøena naše ochota: „Tu jsem, bratøe, sestro, chci ti být nablízku ve tvé pøípadné potøebì.“

bude vycházet z upøímného srdce a nebude jenom nuceným úkonem, který se do mše svaté dostal snad nedopatøením. Nìkolikrát jsem pøi veèerní mši svaté mìl možnost vidìt mladé manžele, kteøí toto podání doplnili vzájemným polibkem. Mùže být nìco ještì krásnìjším výrazem vzájemnì prožité radosti? Jejich dvì dìti sedí v lavici po celou mši svatou, aniž by nìkoho rušily. Také jsem se nìkolikrát setkal s názorem, že evangeliètí bratøi prožívají své bohoslužby hloubìji , že jsou si vzájemnì nìjak blíž. Tìžko se to popisuje, je tøeba to prožít, vèetnì položení otázky, co nám katolíkùm brání, abychom se jim v tomto ohledu vyrovnali? Osobnì jsem toto jejich spoleèenství zažil a skoro se bojím vyslovit, že jim tak trochu závidím. Není tøeba na vinì naše rutina, náš chlad èi naše zahledìní do sebe pøi bohoslužbì. Není to pøíèinou toho, že nìkteøí vìøící, kteøí se po letech objevili v kostele, po nìjakém èase o nìj jakoby pøestali mít zájem? Možná, že èekali naše otevøenìjší pøijetí a tøeba i radostnìjší prožívání mše svaté. V brožurce, která byla vydána z podnìtu našeho bývalého prezidenta Havla, který oslovil asi 100 osobností, aby vyjádøili názor naši spoleènost, mne, v souvislosti s tím, nad èím jsem se možná ne zrovna obratnì snažil zamyslet, zaujala myšlenka, ve které její autorka øíká: „Žijeme tak krásnì pospolu, ale každý sám.“ Pøišli bychom možná o velmi mnoho, kdyby toto mìlo platit o nás, o køesanech. K této úvaze, kterou jsem nosil delší dobu v hlavì, mne pøimìla brožurka Ladislava Simajchla Naše role pøi nedìlní bohoslužbì a její úvodní vìta A. Wagnera na biskupském synodu: „Je ještì pøíliš mnoho pasivních divákù, je ještì pøíliš málo nadšených úèastníkù bohoslužby.“ (Brožurku je možné zapùjèit ve farní knihovnì.)

P O D Ì K O V Á N Í

dalších dárcù, kteøí v prùbìhu oprav pøinášejí své úspory, aby i takto podpoøili toto naše spoleèné úsilí v péèi o náš svatovojtìšský kostel. Oceòuji také obìtavou pomoc všech brigádníkù, kteøí ochotnì dle potøeby této opravy pøiloží svou ruku k dílu (naposledy to bylo pøi nedávném øezání a skladování døeva, které nám jako sponzorský dar darovalo Mìsto Slavièín). Velké díky vám všem, milí dárci a pomocníci. Kéž vám Bùh sám odplatí tuto vaši obìtavou štìdrost a ochotu. Letošní etapu opravy støechy našeho farního kostela budeme moci spustit až po 15. srpnu s ohledem na kolonii netopýrù, sídlící na pùdì kostela, protože letos vstoupíme pøímo do míst jejich osídlení. Snad nám poèasí dovolí tuto etapu zdárnì provést. P. Miroslav Strnad

V nedìli 29.5. probìhl ve veèerních hodinách v našem farním slavièínském kostele benefièní koncert ZUŠ Slavièín a smíšeného pìveckého sboru Cantare. Byli jsme svìdky opìt vysoko zvednuté laky úrovnì kvality, protože bylo opravdu co poslouchat. Rád bych tímto zpùsobem podìkoval všem úèinkujícím a organizátorùm za skvìlou høejivou atmosféru v naruèí duchovní hudby. Tato benefice byla nabídnuta jako dar pro pokraèující opravu støechy našeho farního kostela. V darech úèinkujících a posluchaèù se nakonec objevilo celkem 29.180 Kè, za což všem dárcùm patøí mùj velký dík. Osobnì se hluboce skláním také pøed obìtavou štìdrostí mnoha

František Ševèík

Na cestu Kdo mnoho cestoval, mnoho poznal. Kdo má mnoho zkušeností, bude mluvit rozumnì. Kdo nic nezakusil, málo ví, ale kdo hodnì cestoval, oplývá chytrostí. Mnoho jsem vidìl, když jsem byl na cestách, porozumìl jsem víc, než umím povìdìt. Kdo se bojí Hospodina, nebude mít strach a nebude se chvìt, vždy Hospodin je jeho nadìjí.Blaze duši toho, kdo se bojí Hospodina, vždy koho by se pøidržel, o koho opøel? Oèi Hospodinovy hledí na ty, kteøí ho milují. On je jejich mocnou záštitou a oporou,skrýší pøed úpalem, a poledním žárem, ochranou pøed úrazem a pomocí v pádu. Hospodin pozvedá duši, rozjasòuje oèi, dává zdraví, život i požehnání. Sir 34, 9-11.14-17 - PASTÝØ strana 2 -

KDO ŽÍZNÍ, A PØISTOUPÍ; KDO TOUŽÍ, A ZADARMO NABERE VODY ŽIVOTA Svatý Petr o letnicích øíká: „Nebo to zaslíbení platí vám a vašim dìtem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bùh.“ (Sk 2,39) V tomto úryvku je øeè o tom, že pøíslib Ducha Svatého je pro každého z nás. Ježíš seslal svého Ducha nejen na apoštoly, ale stále jej sesílá, abychom mohli žít náš duchovní život naplno. První podmínka je vnitøní žízeò, v mém srdci je touha, kterou mùže naplnit jen Bùh. Už ve Starém zákonì prorok Jeremjáš kárá lid: „Dvojí zlo spáchal mùj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“ (Jer 2,13) My jsme schopni nahradit tu studnu živé vody jinými vodami, které nedávají život. Tou studnou živé vody je Ježíšovo srdce. Tak jak øíká evangelista Jan 7,37-39: „Jestliže kdo žízní, a pøijde ke mnì a pije! Kdo vìøí ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ To øekl o Duchu, jejž mìli pøijmout ti, kteøí v nìj uvìøili. Když pøijdeme ke studni, nemùžeme si lehnout, je potøeba se napít. To znamená pøijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Není dùležité uhasit jen svoji žízeò, ale aby voda tryskala z našeho nitra, aby se i jiní mohli napít. Všechno nezaèíná naší žízní, ale zaèíná už žízní Boží, on je ten, kdo touží po èlovìku. V nìm je ta pravá láska, která dává. Tou podstatnou podobou je agapé – Boží láska k lidem, ale i láska erotická je v Božském srdci. V tom, jak Bùh touží po èlovìku, nepøestává ho hledat a z lásky k nìmu dává za jeho spásu svého jediného Syna. Ježíš sám toužil po tom, aby i ta samaøská žena byla napojena láskou Boží. Ježíšova žízeò po nás je pøítomná v jeho životì. „Žízeò“ na køíži byla žízeò po spáse všech lidí. Bùh nám dal svobodu a v té svobodì jsme ukradli Bohu sami sebe. Když èlovìk daruje Bohu sám sebe, je to kolobìh lásky, aby nás Bùh mohl obdarovávat. On je ten první, kdo hledá. My jsme ti, kdo se rozhodují bez nìj. Nebudu Pána Boha obtìžovat, myslíme, že se lépe rozhodneme sami. Tak, jak Ježíš øíká, beze mne nezmùžete nic. Naše sobìstaènost hasí v našem životì žízeò po Bohu. Každý, kdo pokraèuje v duchovním životì, zakouší období, kdy Boha nezakouší. Každá nevyslyšená prosba roztahuje naše srdce, aby se tam vešlo ještì víc Boží lásky. Nejhorší je ten, kdo nezakusil radost z Boha. Mohou to být lidé, kteøí od dìtství chodí do kostela, ke svátostem, ètou Písmo, ale nikdy nezakusili velikost Boží lásky, nezakusili, že jsou Bohem milováni. Mnohdy je to køesanství bez Ducha Svatého. Máme zkušenost, že když se ten Duch vytratí, zaènou se množit formy, je víc pøedpisù. Teologie je vyvýšena nad zjevení, vzdìlání nad vedení. Litera zabíjí, ale Duch dává život. Duch Svatý mùže zmìnit naše srdce a vepsat do nìj Boží zákon. On nám dá nové srdce. „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho tìla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; uèiním, že se budete øídit mými naøízeními, zachovávat moje øády a jednat podle nich.“(Ez 36,26-27) Co jiného je Boží zákon, který nám on vepsal do srdcí, než pøítomnost Ducha Svatého, který nám svou

pøítomností vlévá do srdcí lásku, jak praví svatý Pavel v Ø 5,5 „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ Bázeò služebníka je nahrazena synovskou láskou. Jestliže èlovìk dodržuje pøikázání ze strachu pøed trestem, a nikoliv z lásky ke spravedlnosti, chová se jako služebník, nikoli jako svobodný èlovìk. Když má víru, která pùsobí prostøednictvím lásky, zaèíná láska v lidském nitru probouzet zalíbení v Božím zákonì. V nejhlubším nitru lidského srdce dochází k radikální zmìnì. Jestliže èlovìk døíve hledìl na Boha podezøívavì a nepøátelsky jako otrok na svého pána, nyní na nìj hledí jako na svého spojence a pøítele, jako na Otce a z jeho úst vychází vdìèné zvolání: „Abba, Otèe!“ Zmìnilo se chování køesana, nebo hybnou silou se stal Duch Svatý: „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepøijali jste pøece Ducha otroctví, abyste opìt propadli strachu, nýbrž pøijali jste Ducha synovství, v nìmž voláme: Abba Otèe! Tak Boží Duch dosvìdèuje našemu duchu, že jsme Boží dìti. A jsme-li dìti, tedy i dìdicové – dìdicové Boží, spoludìdicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním úèastni Boží slávy.“ (Ø 8,14-17) Ale je tøeba ho chtít, toužit po nìm, èím vìtší budeme mít žízeò, tím víc dostaneme. Jako když pøijdeme ke studni, a pøijdeme s malým kelímkem, nabereme jenom kelímek, když pøijdeme s velikým vìdrem, nabereme veliké vìdro. Budeme naplnìni podle velikosti naší touhy. Modli se tøeba takto: „Pane Ježíši, vìøím ve všechno, co øíká o Duchu Svatém tvé Slovo. Prosím tì, pošli mi svého Ducha. Chci tak jako apoštolové prožít své letnice. Pøijï Duchu Svatý! Pøijï a pronikni mne celého. Chci být celý tvùj. Veï mì. Prosím tì, dej mi svou moc, abych mohl být dobrým køesanem a svìdkem toho, že Ježíš Kristus žije. Amen.“ Jak spolupracovat s Duchem Svatým, abychom rostli ve víøe: Spoleèenství: Když budeš èíst Skutky apoštolù, narazíš na úryvek: „Ti, kteøí pøijali jeho slovo, byli pokøtìni… Vytrvale poslouchali uèení apoštolù, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“ (Sk 2,41-42) Dva pøíklady: Více polínek pohromadì hoøí jasným plamenem. Odložíme-li však jedno stranou, rychle uhasíná a chladne. Podobnì je tomu s køesany. Oheò víry a lásky v nich uhasíná a chladne, když se izolují od vìøícího spoleèenství. Každý, kdo chce pøejít pouš, ví, že se mu to nepodaøí, jestliže bude sám. Dá se to uskuteènit v karavanì. Stejnì tak nemùže èlovìk sám dojít do nebeské vlasti. V prùbìhu této poutì èíhá hodnì nebezpeèí. Bible mluví o satanovi, svìtu a høíšných sklonech. Tyto tøi vìci se tì do konce tvého pozemského života budou pokoušet odtáhnout od Boha. Potøebuješ „karavanu“. Tou karavanou je spoleèenství – církev, kterou založil Ježíš. Køtem se stáváš souèástí „Tìla Kristova“ – církve. Zkus se více zapojit do života své farnosti, najdi si nìjaké spoleèenství, kde se na této cestì budete navzájem povzbuzovat. Modlitba: Jestliže se dva lidé mají rádi, tráví spolu hodnì èasu. Jestliže chceš, aby tvoje láska k Ježíšovi rostla, musíš s ním trávit èas. Musíš se s ním

setkávat. Takové setkání se nazývá modlitba. Øíkej Ježíšovi o tom, co prožíváš, jaké máš problémy, co tì tìší, co oèekáváš, ale také poslouchej, co on ti chce øíct. Zapamatuj si: Vždy se modli upøímnì. Pøed Ježíšem nemusíš pøedstírat. Je dùležitá osobní modlitba, kdy jsi pøed ním sám, ale je také dùležité modlit se spoleènì s tvými bratry a sestrami ve víøe. Bible: Èti pravidelnì Boží slovo. V Písmu svatém nalezneš odpovìï na všechny své otázky. Nakolik budeš znát Boží slovo, natolik budeš znát Ježíše. Svatý Jeroným øekl, že kdo nezná Písmo svaté, nezná Ježíše. Nejde tu jen o poznání Bible pomocí rozumu. Musíš poznat Bibli srdcem. Ètení zpùsobí rùst víry. Svátosti: Svatý Matouš (15, 20-31) píše, že Ježíš odešel jednou na horu, posadil se a uzdravoval ty, kdo k nìmu pøišli. Takovými místy, kde Ježíš „sedí“ a uzdravuje, jsou svátosti. Ježíš skrze svátosti uzdravuje duši i tìlo. Proto k nim èasto pøistupuj. Když je budeš pøijímat s vírou, objevíš, jak mohutnì je Ježíš využívá a jak velmi ti mohou pomoci ve vytrvání pøi Nìm. Uèení církve: Musíš dobøe znát základy své víry. V tom ti pomùže studium katechismu katolické církve. Tak unikneš odpadnutí od zdravé víry. Evangelizace: Jan Pavel II. øekl, že víra se upevòuje tehdy, když je pøedávána. Nestyï se za to, že jsi Ježíšùv uèedník. Kdykoliv máš možnost, øíkej jiným, co on udìlal ve tvém životì a kým pro tebe je. Ježíš øekl: „Každý, kdo se ke mnì pøizná pøed lidmi, k tomu se i já pøiznám pøed svým Otcem v nebi.“ (Mt 10,32) Ale ne všechno, co nese oznaèení „duchovní“ je z Božího Ducha. „Milovaní, nevìøte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; nebo mnoho falešných prorokù vyšlo do svìta.“ (1J 4,1) New Age je spiritualitou bez Boha a bez milosti. Podle New Age je èlovìk dobrý a vystaèí si sám, nepotøebuje žádné zjevení, vykoupení ani pomoc zvnìjšku, nepotøebuje žádnou milost. Køesanství øíká nìco jiného. Èlovìk je v základì dobrý, ale porušený. Sám od sebe není s to chtít ani konat dobro. Potøebuje vykoupení. Bez Boží milosti nic nezmùže. Èlovìka nespasí žádné ezoterické návody, žádná opakovaná duševní soustøedìní. Žádné sjednocené úsilí milionù lidských vìdomí nemùže èlovìka zachránit. Naší jedinou cestou ke spáse je víra v Krista, který dobrovolnì pøišel a vstoupil do našich dìjin „pro nás a pro naši spásu“. Víra v reinkarnaci znevažuje Boží milost a lidskou svobodu realizovanou v jediném životì konèícím smrtí. Nejsme pøece vysvobozeni vlastními silami, ale spaseni Ježíšem Kristem. Nauka o pøebývání duše v množství tìl, než se oèistí, je sklièující a popírá naši osobnost. Okultismus je naukou, ve které lidé hledají buï poznání nebo moc z jiného zdroje než z Boha, a to tam, kde takové poznání nebo moc mùže pocházet pouze z Boha. Pøi okultních praktikách se lidé otevírají pùsobení zlých duchù. Èasto si to

Jsme nenahraditelní? V èlovìku, který jen pracuje, narùstá pocit dùležitosti a nenahraditelnosti. Když pak nìkdy práci vykonat nemùže, ukáže se èasto, že se bez nìj mnohé obejde a že se svìt nezhroutí. To pak mùže vést k rekapitulaci, zda vìci nelze dìlat i trochu jinak. Jsou to otázky mnohdy nepøíjemné, mohou ale vést podstatì toho, v èem spoèívá naše skuteèná dùležitost a hodnota.

- PASTÝØ strana 3 -

ani neuvìdomují, anebo mají pocit, že nedìlají nic špatného. Konkrétní podoby okultismu v dnešní dobì: - Magie (èerná a bílá) - Spiritismus (vyvolávání duchù zemøelých a komunikace s nimi) - Léèitelství - Satanismus (hudba, symboly, uctívání satana, kulty) - New Age - Channeling (pøijímání kosmické energie) - Prokletí (kletby) a prokleté pøedmìty, oèarování, zaøíkávání - Èarodìjnictví, vykládání karet, vìštìní - Doptávání se kyvadélkem, virgulí nebo spirálou - Jasnovidectví - Telekineze a telepatie (pøenos pøedmìtù a myšlenek) - Astrologie, horoskopy, numerologie - Voodoo, animismus - Modláøství, uctívání falešných božstev - Silvova metoda, reiki, hadžiki, modrá alfa - Alternativní medicína (napø. homeopatie) - Druidismus (kult Keltù spojený s rituálními obøady) - Transcendentální meditace, jóga (jako duchovní cesta) Magie nemá nic spoleèného se skuteèným a ryzím náboženstvím. A se vykládá magická „víra“ jakkoli, projevuje se v ní prvotní pokušení, ze kterého vzešel první høích.

Co mùže udìlat èlovìk, který se (ne)vìdomì otevøel zlému? - Odøíci se (v Ježíšovì jménu) toho, co udìlal, a Zlého, který ho svádí. - Odevzdat svùj život Ježíši Kristu, který dobrovolnì pøišel a vstoupil do našich dìjin. - Dìlat pokání z toho, co udìlal (vyznat se ve zpovìdi), odpustit ostatním. - Prosit za osvobození a zrušení prokletí. Nìkdy musí být z prokletí a závislosti na zlu rozvázán knìzem, v tìžkých pøípadech povìøeným exorcistou. Pøi pøímluvné modlitbì je možné poprosit o radu a pomoc také v této záležitosti. „Evangelium je moc Boží ke spasení pro každého, kdo vìøí.“ (Ø 1,16) „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepøichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6) Pravý život zaèíná pøipojením se ke Kristu skrze víru a køest, roste neustálou duchovní obnovou (skrze další svátosti), smrtí pøechází do blaženého patøení a milování bez konce. MODLITBA je dar. Køesanská modlitba se liší od odøíkávání manter a magických slov v tom, že je v ní dùraz kladen na vztah mezi Bohem a tím, kdo se modlí. Je to Bùh, kdo se modlí v nás skrze Ducha Svatého tak, že najednou cítíme v srdci jeho blízkost. Podnìcuje nás, ale nechává nás svobodnými. Jako dva lidé stejnì nemilují, tak se ani dva lidé stejnì nemodlí.

Pro jakoukoliv životní situaci najdeš v Bibli slova k modlitbì. Když se modlíš slovy žalmu, modlíš se text, který se pøed tebou modlilo mnoho lidí, a právì v tuto chvíli se ho spolu s tebou nìkde na svìtì nìkdo modlí. Modlitby svìtcù mohou být také inspirací k tvé modlitbì. Pøímluvná modlitba S mnohými tìlesnými nemocemi a problémy si poradíme sami tím, že se vyležíme, vypotíme a vezmeme si osvìdèený lék. Ale jsou problémy, na které potøebujeme pomoc druhých, a nemoci, na které potøebujeme specialistu na daný obor. Podobnì je tomu i s naším nitrem. Tím øešením pro køesana je vždy Bùh – Ježíš. Pøímluvná modlitba je zpùsob, kterým mohu vše, co mne v životì tíží, s èím si nevím rady, odevzdat Bohu, aby se toho ujal a mohl mùj život promìnit. Skrze pøímluvnou modlitbu si mùžeme hloubìji uvìdomit, že si èasto nestaèíme sami a potøebujeme pomoc druhých lidí. Už apoštol Jakub ve svém listì øíká: „Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jk 5,16) Je velmi dobré svìøit obèas své potøeby Ježíši skrze osobní pøímluvu nìkoho zkušeného, kdo je ochoten se za mì modlit. Je možné se pøimlouvat za svìtlo do osobní situace, za pomoc pro život a vztahy s Bohem a druhými, za uzdravení, za uzdravení našeho nitra, za rozvázání z kontaktu se silami, které nejsou od Boha a podobnì. Ludmila Dulíková

nového života. V Š E C H N O M Á S V Ù J È A S zrodu Po nìjaké dobì, kdy studenti stále ještì Studenti biologie dostali jednou za úkol pozorovat a popsat vývojová stádia motýla, od vajíèek po mladého motýla. Výzkum mìl probíhat za konkrétních podmínek, a to tak, jak vývoj probíhá v pøírodì. Aby bylo pozorování objektivní, rozdìlil profesor studenty do dvou skupin, kdy každá z nich sledovala svùj pokus. Bylo to v létì, takže nebyl problém sebrat z listù zelí nanesená motýlí vajíèka. Obì skupiny si do pøipraveného prostøedí ve škole umístily nakladená vajíèka, aby bylo možné vývoj od poèátku sledovat. Pozorování, vèetnì pravidelných zápisù o vývoji, probíhalo u obou skupin bez problémù až do doby, kdy se objevily malé kukly. První skupina provádìla pozorování a zápisy peèlivì. Trpìlivì èekala, až se z kukel po namáhavém snažení, a podle studentù jakoby boji, vylétli krásní motýli. Nìjakou dobu je studenti pøikrmovali, aby mohli z vnìjší strany akvária ještì chvíli pozorovat zázrak pøírody, na kterém se mohli podílet. Druhá skupina studentù postupovala stejnì jako první. V dobì, kdy se objevily kukly, se po chvíli studentùm zdálo, že námahy, jak se dostat z kukel, je pøíliš, a tak se rozhodli, že jim nìjak pomohou, aby se motýli dostali na svìt co nejdøíve a mohli s menší námahou vylétnout do svìta, který jim nabízel tolik lákadel a zážitkù. Postupnì proto opatrnì rozøízli obal kukly jeden po druhém, takže motýli, i když ponìkud váhavì, z kukel vylétli. Stejnì jako první skupina mohli prožít stejný zážitek

POSVÁTNÁ ZNAMENÍ

motýly pozorovali, však zjišovali, že tito jeden po druhém hynou. Když toto sdìlili svému profesorovi a ptali se na dùvod nepodaøeného pokusu, jim profesor sdìlil: „Víte, moji milí, motýl, když je ještì v kukle, a nám se zdá, že se pøíliš dlouho namáhá, aby se dostal ven, vlastnì ještì sílí, aby, až se z kukly osvobodí, byl pøipraven na život. Vy tím, že jste motýlùm z kukel pomohli, jste jim tu šanci vzali, proto vlétli do života nepøipraveni a slabí, a z toho dùvodu zahynuli. Ano, všechno má svùj èas, který nám dal nìkdo velmi moudrý, abychom mohli, a to nejen u motýlù, tuto moudrost a krásu vnímat a dotýkat se jí, ale tak, abychom jí neublížili a nepøipravili se tak o tuto krásu, co mnohdy vidíme jako ve zrychleném filmu, a o to podstatné v životì se sami èasto pøipravíme. Takže èas, který nám byl k uchopení toho podstatného v životì dán, èasto unikne mezi prsty. Proto buïme vdìèni za jednotlivé fáze života dané neomylným øádem stvoøení, kdy jejich porušení dovede jen do slepé ulièky a do prázdnoty a buïme také vdìèni onomu panu profesorovi, který studentùm tuto radu sdìlil, aby z ní pak mohli v životì èerpat. František Ševèík

plátna a vyztužena lepenkou ètvercovitého tvaru. Èasto má liturgickou barvu na vrchní stranì. V dnešním ritu se stala fakultativní, ale èasto je praktické ji užít, aby (hlavnì na sklonku léta) nepadaly do kalichu mušky.

(pokraèování z minulého èísla)

Liturgické pøedmìty 3. Palla Vznikla ze zadní èásti korporálu (palla corporalis), jímž se chránila Krev Pánì v kalich tím, že se tato zadní èást pøehnula pøes otvor kalicha. Od pozdního støedovìku se stala samostatnou souèástí výbavy kalicha. Je z lnìného

4. Purifikatorium Jak naznaèuje už jméno, je to šátek podélného tvaru, který slouží k oèištìní kalicha a patény nebo prstù celebrantových po ablaci. Dle Posvátných znamení Josefa Bradáèe

Dovolená u Boha Pojïte ke mnì všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás obèerstvím,“ praví Ježíš. (Mt 11, 28) Život s Bohem není jen souhrn obtížných úkolù a povinností. Pøedstava o Bohu, který po nás chce èím dál vìtší výkon, který se nás snaží vyždímat jako citron s neurèitým pøíslibem, že nám to jednou možná vynahradí, je naštìstí falešná. Následovat Ježíše je sice vìc nìkdy nároèná. Ježíš nám ale v každé chvíli nabízí obèerstvení a obnovu sil. Staèí k nìmu jen pøijít. Nemusíme si brát dovolenou od života s Bohem. Mùžeme jít na dovolenou k nìmu. U nìho je pravý odpoèinek.

- PASTÝØ strana 4 -

katolický teolog a spisovatel Michael Quist,

unesen láskou mateøkou, srovnává ji ve své R A D O S T B Ý T Ž E N O U úvaze a svém nadšení (pomyslným Jednou jsem jel autobusem z Brna domù. Byl obsazený, nìkolik lidí muselo stát. Jedna mladá žena stála u východových dveøí. Muž, který sedìl poblíž, jí kavalírsky nabídl místo. Její reakce udivila celý autobus: místo vdìku mu žena dala políèek a rozkøièela se na nìj, že ji uráží. Prùbìh údivu všech, pohoršení a výmìny „názorù“ popisovat nebudu. Vyvrcholilo to tak, že muž požádal øidièe, aby zastavil a vyzval ženu, aby vystoupila. Stalo se tak v Buchlovských horách, v podveèer. Øidiè chtìl vyhovìt. Zeptal se ženy, zda vystoupí. Žena uraženì požádala, aby zastavil a vystoupila – uprostøed lesa, znaènì vzdálena od nejbližšího obydlí. Jistìže jsem také nevyšel z údivu. Nemohl jsem pochopit jednání té ženy, ani její rozhodnutí k vystoupení z autobusu v místì tak nevhodném. Až znaènì pozdìji jsem pochopil: ta žena byla „feministka“. Byla vyznavaèka toho smìru feminismu, kde chce žena dokázat, že je rovna muži. Pro ni bylo urážkou, že ji onen muž považuje „jen za ženu“. Proto, aby dokázala, že je rovna mužùm, a jak byla uražena, trucovitì si pøivodila tak nároènou situaci. Proè si nìkteré ženy neváží tak vzácného daru – svého ženství! Proè s takovou vehementností chtìjí zaujmout místo mužovo! Ženino pøání být totožná s mužem, být totéž co muž, je proti pøírodì i proti Bohu. Jaká harmonie je „muž a žena“! Dva muži ani dvì ženy netvoøí harmonii. Žena nemùže zaujmout místo muže. V Bibli je psáno: „Bùh stvoøil èlovìka. Jako muže a ženu je stvoøil … budou dva lidé jednou bytostí.“ V pojednání o vzájemné pomoci muže a ženy øíká papež Jan Pavel II.: „V podmanivém tónu tohoto vyprávìní je rozdílnost pohlaví vykládána v jednotném smyslu a vzájemnì se doplòujících (nikoliv nahrazujících) zpùsobech: mužském a ženském.“ Feministickému hnutí nejde o skuteènou rovnoprávnost žen a mužù. Jde o ztotožnìní žen s muži. Tyto ženy rezignují na svou ženskost. Skuteèná rovnoprávnost muže a ženy, skuteèné povznesení ženy, dalo lidstvu teprve køesanství. První a jediné. Dnešní zákony v zemích, kde je uzákonìna jejich rovnoprávnost, tyto vychází právì a jen z køesanství. Dodnes tam, kde zákony ovlivòuje jiné uèení, tato rovnoprávnost není – ani v zákonì, ani ve skuteèném životì. Je žena ménìcenná? Muž je hlava, žena je duše rodiny. Co je víc? Je potøeba hlavy i duše. Žena je nositelkou srdce a lásky. Díky ženì mùže muž plnì realizovat vlastní povolání. Žena mu tvoøí oporu a „zázemí“. Jako argument, jak katolická církev „diskriminuje“ ženu, je výtkou knìžský celibát a to, že církev nedovolí svìtit ženu na knìze. Je zajímavé, že nejvíce tuto „starost o církev“ mají ti, co s církví nemají nic spoleèného, v církvi nejsou a nemají v úmyslu v ní být. Co na tyto jejich argumenty øíká evangelium? Kdo je z lidských bytostí nejvznešenìjší? Je to Panna Maria, Matka Ježíše Krista. Nikde v evangeliích nenajdeme, že by u Poslední veèeøe byla také Panna Maria. Jen apoštolové. Jen tìm svìøil a pøedal Ježíš Kristus knìžský úøad. Jen tìm dal moc slavit Eucharistii. („To èiòte na mou památku.“) Jen tìm také pozdìji dal moc udìlit rozhøešení. („Komu høíchy odpustíte, jsou odpuštìny …“) Ani své matce – ženì nedal tuto moc. Nejvìtší pøedností ženy je to, že mùže být matkou – dát život dítìti – novému èlovìku, dát mu svou bezmeznou lásku – lásku mateøskou. O velikosti mateøské lásky píše básník: „Ach, což ta láska mateøská, nad slunce, nad sníh hoøí! Neumrazíš ji na horách, neuhasíš ji v moøi. Matièce dáš-li do hrobu na prsa dítko její, ještì se ztlelé její rty radostí pozachvìjí.“ Významný

zpùsobem) se vztahem Boha k Pannì Marii: „Mým nejvìtším objevem, øíká Bùh, je moje Matka. Chybìla mi, proto jsem ji stvoøil. Zpùsobil jsem, že vznikla, než jsem vznikl já v jejím lùnì. Teï jsem èlovìkem takovým, jako všichni jiní. Nemusím nikomu nic závidìt, nebo sám také mám Matku. Chybìla mi. Moje Matka má jméno Maria, øíká Bùh. Její duše je èistá a plná krásy. Její tìlo je panenské a proniknuto takovým svìtlem, že jsem nikdy nemohl od ní odtrhnout oèi, pøestat ji poslouchat a obdivovat. Moje Matka je tak krásná, že všechny krásy nebe mi nebyly bližší, než Ona. Vím, øíká Bùh, co znamená pøebývat v objetí andìlù. A pøece, vìøte mi, scházela mi matèina náruè!“ O lásce v rodinì, o vznešenosti a dùstojnosti ženy je v Katolických novinách (slovenských, z 12.10.2008) psáno: „Milovat ženu neznamená zabezpeèit finanènì rodinu, ale zùstat pøi ní, žít svátostnì, navzájem se milovat, mít otevøené srdce pro dobro okolo sebe. Žehnat, neproklínat, nebo žádné utrpení, které snášíme, není na naši potupu, ale abychom si uvìdomili, jak jsme køehcí a zranitelní. A abychom pochopili, že to nejdùstojnìjší závisí od Boha.“ Nejvznešenìjší patronkou všech lidských tvorù je žena – Panna Maria. Je naší nebeskou Matkou, je Královnou všeho tvorstva. Je krásná a èistá. Je poèata bez høíchu, je neposkvrnìná høíchem. My jí proto zasvìcujeme nejkrásnìjší mìsíc v roce – mìsíc máj. V kráse jejího mateøství jsme oslavili druhou nedìli v kvìtnu též svátek našich pozemských matek. V Pannì Marii se nám zrcadlí vznešenost ženy, ve všech životních stádiích: dìvèátko jako „kvìt liliový“, jak øíká Václav Renè ve své knize „Popelka Nazaretská“, èistá Panna, jak je psáno v evangeliu ve zvìstování andìla Gabriela, Matkou neposkvrnìnou – vždy Pannou, jak vyplývá z evangelií o jejím životì. Matkou pomocnou, která má starost i o potøebu druhých, Matkou bolestnou, která doprovázela svého Syna na bolestné cestì køíže, Matkou nás všech, když nám ji dal za Matku sám Ježíš z køíže. Matkou církve, na niž spoleènì s apoštoly sestoupil Duch Svatý, která pak byla oporou rodící se církve. Matkou, kterou vzal Ježíš k sobì do nebe jako prvního èlovìka s duší i tìlem. Matkou Královnou nebe i zemì a všeho tvorstva viditelného i neviditelného, Bytostí první po Bohu. Než budeme èíst pøíští èíslo Pastýøe, mnohokrát v církevní liturgii oslavíme Pannu Marii – a již jsme i oslavili. Oslavili jsme a oslavíme svátek jejího Neposkvrnìného Poèetí (8.prosince), jejího narození (8.záøí), jejího navštívení andìlem Gabrielem (25.bøezna). Den, kdy porodila svého Syna Ježíše (25.prosince – Vánoce), jejího utrpení na Ježíšovì køížové cestì (15.záøí), jejího jména (12.záøí), den, kdy ji Ježíš vzal k sobì do nebe (15.srpna) a kdy ji ustanovil Královnou nebe a zemì (22.srpna). Oslavíme její Neposkvrnìné Srdce (2.èervence) a oslavíme také její rodièe Joáchyna a Annu (26.èervence) a jejího snoubence Josefa (19.bøezna). Toto jsou jenom ty nejvýznaènìjší svátky, kdy oslavíme Pannu Marii v celém jejím životì pozemském i nebeském a s ní oslavíme vznešenost ženství. Panna Maria je nám vzorem ženství, vzorem panenství i mateøství i rodinného života, vzorem utrpení i svatosti. V pøíkladu Panny Marie máme vzor skuteèné rovnoprávnosti vznešenosti ženy. „Jediná bytost na svìtì, které zùstaneme všichni bez rozdílu dlužni, je naše matka.“ (M.Ostrovský) Co je nejkrásnìjší na svìtì? Je to snad slunce na obloze? Nebo veèerní èervánky? Nebo noèní obloha ozáøená hvìzdami? Nebo snad vonící rùže? Nebo tráva tøpytící se v ranní rose? Nebo snad celá pøíroda? Nikoliv. To nejkrásnìjší na tomto svìtì je žena ve své neporušené ženskosti. Být ženou je radost. Je to dùvod k radosti. Ing. Novák Antonín

Ke zdravému odpoèinku patøí aktivita i pasivita Mnozí lidé jsou pøi odpoèinku jednostranní. Výkonovì zamìøení lidé mají tendenci k aktivnímu odpoèinku a nezbaví se sklonu dávat si cíle i na dovolené. Odpoledne strávené jen lenošením je pro nì nepøijatelnou ztrátou èasu. Opakem jsou pasivní lidé, kteøí by nejradìji celý svùj život prospali a proleželi. Rádi konzumují zábavu, kterou jim nachystali jiní a neradi vyvíjejí jakoukoliv aktivitu. Dùležité je umìt obojí propojit – nìkdy se oddat nicnedìlání a zároveò umìt volný èas využít vytváøením nìèeho nového. - PASTÝØ strana 5 -

N Á H O D A ? Sesláním Ducha Svatého dovršil Ježíš své pozemské poslání díla spásy. Dále, pod vedením Ducha Svatého, pøenechává už iniciativu šíøení díla spásy lidem – apoštolùm a jejich nástupcùm. Tento den je také poèátkem založení církve Kristovy. A proto je svátek Ducha Svatého dovršením doby velikonoèní. Doba velikonoèní v církevním liturgickém roce pak konèí oslavou Nejsvìtìjší Trojice – následující nedìlí. A pak nastává doba církevního liturgického mezidobí. To nám má pøiblížit šíøení církve Kristovy ve svìtì. V ní od nás církev oèekává, myšlenky a úmysly, k nimž nás uplynulé doby vánoèní a velikonoèní vzbudily, budeme nyní realizovat v našem bìžném životì. Máme si uvìdomit, že Bùh ve své lásce nás nikdy neopustí, že jako Otec o nás stále peèuje. Nic na svìtì se nedìje náhodou. Vše se dìje v Boží „režii“. Bez Boží vùle ani vlas z hlavy nespadne. Pøitom svobodnou vùli èlovìka Bùh nikdy nenaruší – èlovìk se musí sám rozhodnut. V èasopise „Effatha – magazín pro katolickou charismatickou obnovu“ (è. 1/2011) je èlánek životní zkušenost, který je ukázkou této „spolupráce“ Boha a èlovìka. Domnívám se, že tento životní pøíbìh mùže být mnohým pouèením a pomocí. Proto jej cituji celý: Mám zkušenost, že mou víru velmi povzbuzuje svìdectví druhých. Proto doufám, že mùj pøíbìh vleje do srdce nadìji tìm, kteøí už ji tøeba ztrácejí. Chci svìdèit o tom, že Bùh pùsobí v našich životech, že je vede, když o to stojíme. Vyrùstala jsem v ateistické rodinì, uvìøila jsem ve svých jedenatøiceti letech. V roce 1992 jsem pøijala køest a naplnilo se tak zaslíbení v mém jménu, které mu rodièe dali, aniž vìdìli, co znamená. Jmenuji se totiž Renata, což znamená Znovuzrozená. BOŽÍ UDIÈKY V té dobì jsem pracovala jako aranžérka v divadle J.K.Tyla v Plzni. Považovala jsem tu práci za hezkou a dùležitou. Ale v mém srdci zaèal klíèit pocit, že bych mìla být nìkde jinde. Pøesvìdèovala jsem sama sebe, že se mi to jen zdá … Pocit ale stále sílil. Nedokázala jsem však zareagovat, do duše se vplížil nepokoj a smutek. Ptala jsem se v duchu, kde mám tedy být? Dostala jsem v modlitbì pøekvapivou odpovìï: „Mìla bys jít pracovat s dìtmi nebo s mládeží.“ To byl šok! Proè bych mìla v pìtatøiceti mìnit povolání? Dostala jsem ještì pøekvapivìjší upøesnìní: „Svìt je nemocný neláskou, já potøebuji, abys je šla milovat!“ Nechtìla jsem tomu vìøit, bála jsem se, že je to jen výplod mé psychiky. Jeden kamarád mne ale brzy na to pøekvapil otázkou: „Nechtìla bys pracovat s dìtmi?“ A já øekla (k vlastnímu pøekvapení): „Ano.“ On na to: „Výhledovì, až tì tøeba vyhodí z divadla. Mìsto, ve spolupráci s našim biskupstvím, bude zakládat komunitní centrum pro dìti „z ulice“ – jen kousek od místa, kde bydlíš.“ NÁHODA Týden jsem se rozhodovala, zda øeknu v duchu ano. Tušila jsem, že jestliže to udìlám, budou se stále otevírat dveøe. Po vyslovení souhlasu jsem si ale uvìdomila, že nemám žádné pedagogické vzdìlání. „Náhodou“ jsem si koupila Katolický týdeník (neètu ho pravidelnì) a tam byl inzerát, že VOŠ pedagogická ve Svatém Janu pod Skalou otvírá 1. roèník dálkového studia. Na školu jsem se dostala. Když jsem byla ve tøetím roèníku, opravdu mne z divadla „vyhodili“ – mìstem dotovaná instituce musela šetøit a propouštìla. Napadlo mnì zavolat mé bývalé spolužaèce, která zaèala pùsobit na obchodní škole a uèilišti jako mistrová odborné výchovy oboru aranžér. „Náhodou“ se jejich paní øeditelka zrovna chystala pøijmout novou sílu. Pøišla jsem se pøedstavit – paní øeditelka mne po pùlhodinovém rozhovoru okamžitì pøijala a „vyrazila tím dech“ mé nastávající vedoucí – podle jejích slov to NIKDY neudìlala. Náhoda? JÁKOBÙV ZÁPAS Jako mistrová odborné výchovy jsem pracovala šest let. Bylo to nìkdy tìžké. Ale když èlovìk vnímá, že jde, kudy má, pøes všechnu únavu a nezdary ho provází radost, že plní pøání nejlepšího Pøítele. Ani ta slova o povolání „jít je milovat“ nebyla náhodná, èi výplodem mé psychiky. Pán mne zvláštì vedl k tomu, abych jim dávala poznat, jak velkou mají cenu, že jsou jedineèní, nijak nenahraditelní. Vidìla jsem, kolik zranìní v této oblasti mají. Zažila jsem nìkolikrát pláè pøi mých slovech. V létì 2004 jsem absolvovala týdenní tercii pedagogù na Svaté

Hoøe u Pøíbrami. Poslední veèer bylo zrušeno silencium (mlèení, ticho) a my si povídali o své práci. Tehdy mi jedna žena øekla: „Ty by sis mìla udìlat magistra!“ Já na to, že možná ano, ale kde? Ona, že na teologické fakultì je pedagogický obor uèitelství náboženství a etiky. Já na to – kam mne vezmou s teologickou fakultou? Prý záleží na øediteli, mohla bych tøeba uèit „obèanku“. Nasadila mi brouka do hlavy. Nemohla jsem v noci spát … pøipadala jsem si jako Jákob – bojovala jsem s Hospodinem. Pøece po mnì nechceš, abych šla v pìtaètyøiceti studovat VŠ!! Ráno jsem ale øekla – dobøe, Pane, jestli chceš, tak pùjdu. Na školu jsem se dostala. O prázdninách se neèekanì zmìnilo vedení školy a nová øeditelka mne díky tomu, že jsem se dostala na VŠ, pøeøadila z praxe na teorii. Kdybych nezaèala studovat, pøišla bych o práci. První mìsíc jsem doslova „kleèela a breèela“. Zaèátek studia a úplnì jiná práce, ve které mi nikdo neporadil, musela jsem sama dostudovávat, co jsem mìla uèit. Ale Pán mnì dal sílu. Vystudovala jsem bakaláøský program a tu „obèanku“ jsem skuteènì uèila. Po nìkolikáté jsem zažila, že je dobré poslouchat a zkoumat tiché našeptávání v srdci nebo i slova èlovìka, která nás „znepokojí“, vyvedou ze zajetých kolejí. Zažila jsem už nìkolikrát, že mùžeme vykroèit do tmy, že On nás povede a že to není žádná fráze. NESNADNÉ HLEDÁNÍ PARTNERA Až do té doby jsem byla (nedobrovolnì) stále sama. Vždy jsem toužila po rodinì a dìtech. Vìdìla jsem sice, že dokážu žít sama, že budu ze všech sil Bohu sloužit a prožiji plný život … ale stále tam byl pocit, že ve dvou bych to zvládla lépe. Na terciích s Komunitou Blahoslavenství jen tak mimochodem v jedné pøestávce sestra Veronika „utrousila“ nìco v tom smyslu, že èasto èlovìk toužící po partnerském vztahu stojí a neudìlá ani krok. Èeká, léta ubíhají, je mu tøeba už padesát a on se dívá (nebo zlobí), že mu Bùh nikoho neposílá. Já se vždycky chtìla seznámit „pøirozenì“, ale všichni mého vìku se už oženili. A léta utíkala … Slova sestry Veroniky mne tak zasáhla, že jsem se rozhodla dát se zaregistrovat do køesanské seznamky Noemi. Tam dostanete profily mužù, kteøí vám odpovídají vìkem, zájmy, vzdìláním atd. Dvì seznámení nìjak nevyšla. Tøetí seznámení – tento muž se mi objevil na stránce díky tomu, že slevil ze svého konzervatismu, že nechce vysokoškolaèku, protože sám je støedoškolák. Já jsem zase slevila z pøesvìdèení, že žena by nemìla napsat muži. Nebýt toho, tak jsme se ani neseznámili. Jeho dopis mnì byl velmi blízký. Neváhala jsem a okamžitì odepsala. Dva roky jsme spolu chodili „dálkovì“, jezdili za sebou pøes celou republiku (je ze Slovácka, já byla v Plzni). Stále více jsme zjišovali, že naše seznámení se neudála náhodou. Máme podobné zkušenosti, stejná zranìní a stejný postoj k Bohu a lidem. Vloni v létì jsme mìli svatbu, ve všem jsme zažívali a zažíváme úžasnou Boží péèi, všechny starosti spojené se svatbou a zaèátek nového zpùsobu života se jedna po druhé jakoby vyøešily. NEZAMÌSTNANOST Protože jsem vìdìla, že se budu stìhovat za mužem na Moravu, musela jsem skonèit v zamìstnání a zaèít shánìt práci v budoucím bydlišti. Na jaøe jsem obeslala asi 40 institucí s žádostí o zamìstnání. Nic. V kraji je vysoká nezamìstnanost, ale hledala jsem s nadìjí dál. V prosinci mi konèila podpora v nezamìstnanosti, ale od 3.1. jsem nastoupila do nového zamìstnání, do vesnické malotøídky, kde mi bylo moc dobøe. Zpùsob jak se to stalo, byl stejnì podivuhodný jako všechny pøedchozí. Posílám vzkaz všem, kteøí prožívají tìžkosti, strach, beznadìj, pocit že Boha nezajímají, že na nì pozapomnìl: NEBOJTE SE! Mùj pøíbìh je dùkazem, že mu na každém záleží. Renata K. Tolik slov autorky. Myslím, že k tomu není potøeba výkladu. Nic se nedìje náhodou. Tolik „náhod“, takový øetìz událostí, to už není jen náhodné. Tyto události navazují na sebe plánovitì. My takové „náhody“ také prožíváme. Ale snad se neumíme dívat. A co Bùh èiní, dobøe èiní. Sám z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pøedáme-li svùj život Božímu øízení, pak i to, co se nám jeví nejhlubším propadem, poznáváme, že to bylo nejlepším øešením. Boží logika není logika lidská. Neváhejme se obrátit na Boha, našeho laskavého Otce, v našich potøebách.

Ing. Novák Antonín

Modlitba øidièe Ježíši, Pravdo, osvìcuj mì a daruj mi bdìlost a odpovìdnost, a nepøehlédnu žádnou ze znaèek, a neztratím správnou cestu a beru ohled na druhé. Ježíši, Cesto, veï mì a dej mi pevnou ruku, chladnou hlavu a pohotové reakce. A mne neovládne záliba v nezøízené rychlosti a já i druzí dojedeme bezpeènì k cíli. Ježíši, Živote, dej, a žádným svým skutkem život neznièím nebo nepoškodím. Nech mi každá cesta pøipomíná, že jsem na cestì za tebou. Amen. - PASTÝØ strana 6 -

JAKÝ POKLAD NÁM PØINESLI?

POZNÁŠ, KDO JE NA OBRÁZKU?

K našemu národu – k jeho historii, kultuøe i víøe – neodmyslitelnì Je to osoba velmi milá. Žila pøed více než 2000 lety. Její život byl patøí dva bratøi: svatí Cyril (Konstantin) a Metodìj, oznaèováni nìkdy plný radostí i starostí, jak tomu obvykle u lidí bývá. V jednom se však jednoduše jako bratøi ze Solunì. Jsou známí jako apoštolové lišila: nedopustila se nikdy žádného høíchu. Dìlala vždycky to, Slovanù nebo také Slovanští vìrozvìstové. Pøišli k nám právì co chtìl Bùh. Ale to už je velká nápovìda! Teï si vezmi pastelky z øecké Solunì, aby nám pøinesli radostnou zprávu o Ježíši Kristu. a vybarvi oznaèená políèka podle návodu. Pak zcela jistì poznáš, Na své pùsobení se pøedem dobøe pøipravili. Cyril sestavil pro o koho jde a snadno odpovíš na tyto otázky: Jak se jmenovala? Kde slovanský jazyk staroslovìnské písmo – hlaholici a oba bratøi žila? Kde o ní èteme? Které události z jejího života známe? Kde je dnes? prosadili staroslovìnštinu jako bohoslužebný jazyk. 　　　　　　　　 Pøevzato z Katechetického Svatý Konstantin, zvaný Filozof, mladší z obou bratrù, byl vìstníku è.8/2009-10 profesorem filozofie v Konstantinopoli, roku 855 vstoupil do kláštera. Byl mnichem. Po misiích znovu vstoupil do kláštera pøed svou smrtí v Øímì, kde pøijal øeholní jméno Cyril. Svatý Metodìj, starší bratr Konstantina, byl zpoèátku státním úøedníkem, pozdìji mnichem a nakonec prvním moravskopanonským arcibiskupem. Papež Jan Pavel II. je v roce 1980, spoleènì se svatým Benediktem a pozdìji dalšími svatými, prohlásil spolupatrony Evropy. V Èesku se slaví svátek Cyrila a Metodìje 5. èervence. Jsou také hlavními patrony Moravy. Letos jsme zahájili pastoraèní pøípravu na rok 2013, kdy si pøipomeneme 1150 let od pøíchodu tìchto dvou bratøí na naše území. V dobì postní jsme si s dìtmi pøipomínali o nedìlích náš køest, a to proto, že je na tuto svátost zamìøen první rok pøípravy na toto velké jubileum. Díky hlaholici nám bratøi ze Solunì pøinesli jeden velký poklad. Víš který? Vyluštíš ho pomocí písmen hlaholice v tabulce. Zpracováno podle Katechetického vìstníku è.8/2009-10 a internetového zdroje

- PASTÝØ strana 7 -

S V A T E B N Í N E Z Á J E M

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Na konci hodiny náboženství faráø oznamuje maminkám, které si pøišly pro dìti: „Náš každoroèní dobroèinný bazar bude už za mìsíc. To je dobrá pøíležitost, jak se mùžete zbavit všeho, co už nechcete schovávat, ale co ještì mùže nìkomu posloužit. Nezapomeòte s sebou vzít své manžely.“ Matka se dohaduje se svou neposlušnou dcerou: „Vzhledem k tomu, že neposloucháš mne, doufám, že budeš poslouchat aspoò Boží slovo. Ode dneška na tebe budu mluvit výhradnì citáty z Bible.“ Druhý den ráno dcera dlouho nevstává. Když to matka vidí, otevøe dveøe dívèiny ložnice a køikne na ni: „Dìvèe, øíkám ti, vstaò!“ (Mk 5, 41) Dcera se pøevalí na posteli a odpoví: „Co mi chceš, ženo? Ještì nepøišla má hodina.“ (Jan 2, 4) Bùh tvoøil ženu… a potøeboval na to šest dní nepøetržité práce. Objevil se andìl a ptal se ho: „Bože, proè tím trávíš tolik èasu?“ Stvoøitel mu odpovìdìl: „Vidìl jsi pracovní plán tohoto projektu? To, co teï tvoøím, je velmi složité. Má to 200 pohyblivých èástí a musí to být celé omyvatelné. Musí to mít nohy, které unesou tøi dìti najednou. Musí to umìt pohladit a políbit tak, že se tím všechno uzdraví – od odøeného kolena až po zlomené srdce. A také to musí mít ruce, které zvládnou tolik práce jako šest párù mužských rukou.“ Andìl byl ohromen nároky na toto stvoøení: „Šest párù mužských rukou? A to je standardní model?“ zeptal se Stvoøitele. „Tak si odpoèiò a nech dokonèení na zítøek.“ „To nemùžu,“ odpovìdìl Stvoøitel. „Hroznì to spìchá, musím to dokonèit.“ A pak nadšenì pokraèoval ve výkladu: „Pøedstav si, samo se to umí uzdravit, když onemocní. A v nemoci mùže pracovat i 10 hodin dennì!“ Andìl se dotkl nového stvoøení: „Udìlal jsi to velmi jemné!“ Stvoøitel pøitakal. „Ano, je to jemné, ale také pevné. Nemáš pøedstavu, kolik toho bude muset vydržet a vykonat!“ „Bude mít schopnost myslet?“ zeptal se andìl. „Nejenom, že bude moci myslet, ale bude se umìt hádat.“ Andìl si èehosi všiml: „Ale pozor, vypadá to, že ti z toho modelu tady na tváøi nìco uniká! Øíkal jsem ti, že už si potøebuješ odpoèinout.“ „Tak to má být, to je slza,“ øekl Stvoøitel. „A na co je dobrá taková slza?“ Stvoøitel mu vysvìtlil: „Slzy jsou zpùsob, jak ženy vyjadøují svou radost, své trápení, svou bolest, své zklamání, svou sílu, svùj soucit a svou hrdost.“ Andìl byl uchvácen: „To je geniální, myslel jsi na všechno. Ženy budou opravdu výjimeèné!“ A andìl se nemýlil. Ženy mají dost síly, aby neustále muže pøekvapovaly. Mùžou øídit podniky a zpùsobovat konflikty, ale také pøináší lásku a štìstí. Usmívají se, když by mìly chu køièet. Zpívají, když by chtìly plakat. Pláèou, když jsou šastné. Smìjí se, když jsou nervózní. Bijí se za vìci, ve které vìøí. Odøíkají si, aby si nemusela odøíkat jejich rodina. Milují bez podmínek. Pláèou, když jejich dìti mají úspìch. Vìdí, že objetí a polibek mohou zahnat zlý sen dítìte. Srdce ženy ví, co pohne svìtem, proto ženy dávají radost a nadìji. Ženy mají mnoho co øíct a dát. Z knihy Bernarda Peyrouse a Marie-Ange Pompignoliové Potká jezuita františkána

Takový nezájem o svatby, k jakému jsme se dopracovali, tu byl podle statistikù naposledy za první svìtové války. V èem je situace podobná? Samozøejmì v nièem. Tenkrát se mladí brát nemohli (potenciální ženiši se nacházeli v zákopech), nyní se jim do manželství nechce. Za úbytkem sòatkù je tøeba vidìt zmìnu životních priorit. Než se na nìkoho vázat, volí hodnì lidí radìji vztahy nezávazné. Do manželství nejsou lidé nuceni konvencemi, brát se není výhodné ekonomicky a papír z radnice není žádnou pojistkou, že vztah vydrží. Polovina manželství je rozvedena a v prùmìru spolu manželé vydrží pouze 12 let. Co se stalo? Ideálem dneška je volnost. Proè na sebe brát závazky a odpovìdnost, když svìt nabízí spoustu zábavy, rozptýlení, když lze budovat osobní kariéru a vydìlávat i utrácet sám za sebe? Jsou jistì i pøípady, kdy mladí svatbu odkládají na dobu, kdy budou ekonomicky zajištìni, anebo si myslí, že oficiální ano by jejich vztahu neprospìlo. Vìtšinou ale za neochotou založit rodinu stojí obyèejná vypoèítavost, nechu se dìlit a neschopnost milovat. Že zaniká klasická rodina ale urèitì není dobrá vìc. Doplácejí na to pøedevším dìti, které jsou absencí rodinného zázemí deformovány na celý život. Se zánikem tradièní rodiny ale rovnìž zaniká i tradièní mezigeneraèní solidarita. S rozháranými rodinnými pomìry jde ruku v ruce mravní a morální bída, lhostejnost a hrubost. Egoismus vítìzí nad vzájemností, pøibývá lidí vylouèených, osamìlých a jejich vylouèenost a osamìlost se prohlubuje. Svateb ubývá, protože ubývá ochoty žít pro druhé, pro nìkoho se obìtovat, sdílet s druhými dobré i zlé. Spoleènost vyznávající egoismus není svobodná. Je vadná. Deník 4.3.2011, autor Ivan Hoffman

Dary Ducha Svatého na dovolenou Pøijï, Duchu Svatý, a naplò mé srdce darem moudrosti, abych pøi obdivování krásy stvoøení vždy vidìl stopy Stvoøitele a hledal své štìstí jen v nìm. Pøijï, Duchu Svatý, a naplò mé srdce darem rozumu, aby mi údiv nad díly lidského umìní pomáhal pronikat do Božích tajemství. Pøijï, Duchu Svatý, naplò mé srdce darem rady, abych umìl volit správné cesty nejen na køižovatkách silnic a turistických cest, ale i na køižovatkách života. Pøijï, Duchu Svatý, a naplò mé srdce darem síly, aby mi zvládání namáhavých výstupù a vytrvalost v extrémních podmínkách sloužily jako dobrá pøíprava k zvládání tìžkých situací bìhem celého roku. Pøijï, Duchu Svatý, a naplò mé srdce darem poznání, abych pøi poznávání nových lidí, zemí a kultur hledal vždy tvou Pravdu a otvíral se tvé Lásce. Pøijï, Duchu Svatý, a naplò mé srdce darem zbožnosti, abych tak, jako myslím na to mít stále u sebe cestovní doklady, nezapomínal obracet se k tobì s vdìèností a chválou. Pøijï, Duchu Svatý, a naplò mé srdce darem báznì Boží, abych vždy chránil své srdce pøed zlem tak, jako se chráním pøed bodavým hmyzem, nakažlivými nemocemi a kapesními zlodìji. (S Bohem na cestách – modlitby nejen na prázdniny – vydaly Paulínky)

- PASTÝØ strana 8 -

F O T O D O K U M E N T A C E K V Ì T N O V É H O D Ì N Í V E F A R N O S T I

2 9 . k v ì t n a 1 . S V A T É P Ø I J Í M Á N Í

8 . k v ì t n a B I Ø M O V Á N Í

P O D Ì K O V Á N Í Zaèátkem kvìtna v naší farnosti probíhalo øezání døíví na zbývající èást støechy našeho kostela ve Slavièínì. Byla to obtížná akce a zvláštì nároèná na brigádníky. O to více si cením tìch, kteøí se ochotnì psali do tabulky v pøedsíni kostela na jednotlivé dny a byli i takoví, kteøí si udìlali èas, aby mohli pøijít všech šest dní. Díky tomu jsme každý den obsadili dvanácti až patnácti lidmi. Poèasí nám pøálo (což jistì nebyla náhoda), a tak jsme šestý den mohli hlásit „splnìno“. Chtìl bych podìkovat všem, kteøí jakýmkoliv zpùsobem pøispìli ke zdárnému dokonèení akce. Mnozí, i pøes své zdravotní problémy, se snažili pøiložit ruku k dílu. Všem Pán Bùh zapla. Zdenìk Durïák

4 . 1 0 . k v ì t n a Ø E Z Á N Í D Ø E V A N A V A Z B U

Modlitba cestujícího Svìøuji ti, Pane, tuto cestu a prosím tì za všechny, kdo jsou na cestách. Drž nad námi ochrannou ruku, abychom v poøádku dosáhli svého cíle. Tìm, kteøí jsou za volantem, daruj bdìlost a jistotu. Všem tìm, kteøí se starají o bezpeènou a rychlou pøepravu cestujících, odpla požehnáním. Amen.

- PASTÝØ strana 9 -

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ - nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.

KØTY

Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv.

24.4. Marie Pfeiferová 24.4. Tomáš Petrù 24.4. Lenka Pošvecová 24.4. Martin Hýbl 24.4. Nela Hýblová 15.5. Lia Raèáková 22.5. Natálie Èerveòanová 22.5.Tereza Salvétová

SVATBY 30.4. Josef Cícha, Nedašov + Karolína Studénková, Slavièín 30.4. Jiøí Šindeláø, Polepy + Jana Frajtová, Slavièín 14.5. Andreas Spiegel, Nìmecko + Monika Žáková, Petrùvka

ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 - 16.00 Pátek 8.30 - 9.30 15.00 - 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky.

POHØBY 26.4. Josef Šoukal, 1925, Lipová 19.5. Vlasta Kováøíková, 1941, Bohuslavice n.Vl. 21.5. Jan Studeník, 1927, Slavièín 28.5. Milada Šlahùnková, 1923, Rudimov

TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.slavicinska.farnost.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 - 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ

Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela 4.6. - 10.6. 11.6. - 17.6.

18.6. - 24.6.

25.6. - 1.7. 2.7. - 8.7. 9.7. - 15.7.

16.7. - 22.7. 23.7. - 29.7. 30.7. - 5.8. 6.8. - 12.8. 13.8. - 19.8. 20.8. - 26.8. 27.8. - 2.9. 3.9. - 9.9. 10.9. - 16.9. 17.9. - 23.9. 24.9. - 30.9. 1.10. - 7.10.

NE

Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Ševèíková, Argalášová Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová Bohuslavice Hrádek Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., Rudimov Petrùvka Nevšová Lipová Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová Divnice Rokytnice Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová Stejskalová, Borová J., Dvorská, Mikšíková, Salvetová, Burešová Obadalová, Durïáková M., Borová L., Studénková M., Kuželová L., Kuželová M. Kurtinová, Vašíèková, Kùdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková

PO,ST,PÁ ÈT,SO

NE PO ST NE PÁ NE ST NE PO ÚT NE PO NE PÁ NE ÚT NE ÈT SO NE PO PÁ NE PO NE SO NE PO SO NE ÈT NE ST ÈT PÁ NE ST NE PO ST

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 6.30 hodin

12.6. 13.6. 15.6. 19.6. 24.6. 26.6. 29.6. 3.7. 4.7. 5.7. 10.7. 11.7. 17.7. 22.7. 24.7. 25.7. 31.7. 4.8. 6.8. 7.8. 8.8. 12.8. 14.8. 15.8. 21.8. 27.8. 28.8. 29.8. 3.9. 4.9.23. 8.9. 11.9.24. 14.9. 15.9. 16.9. 18.9. 21.9. 25.9. 26.9. 28.9.

Slavnost Seslání Ducha Svatého sv. Antonín z Padovy sv. Vít Slavnost Nejsvìtìjší Trojice Slavnost Narození sv. Jana Køtitele 13. nedìle v mezidobí Slavnost sv. Petra a Pavla 14. nedìle v mezidobí sv. Prokop Slavnost sv. Cyrila a Metodìje 15. nedìle v mezidobí sv. Benedikt 16. nedìle v mezidobí sv. Marie Magdaléna 17. nedìle v mezidobí sv. Jáchym a Anna 18. nedìle v mezidobí - sv. Ignác z Loyoly sv. Jan Maria Vianney Promìnìní Pánì 19. nedìle v mezidobí sv. Dominik sv. Jana Františka de Chantal 20. nedìle v mezidobí Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 21. nedìle v mezidobí sv. Monika 22. nedìle v mezidobí - sv. Augustin Umuèení sv. Jana Køtitele sv. Øehoø Veliký nedìle v mezidobí Narození Panny Marie nedìle v mezidobí Povýšení svatého køíže Panna Maria Bolestná sv. Ludmila 25. nedìle v mezidobí sv. Matouš 26. nedìle v mezidobí sv. Kosma a Damián Slavnost sv. Václava

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù.Tiskárna: Boster trade s.r.o., Hrádecká 111,Slavièín, tel./fax:577 342 611. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel. 608 746 325: a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na Slavnost sv. Václava 28.9.2011. Uzávìrka bude v nedìli 18.9.2011. ozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -