Studijní opora
Název předmětu: Mezinárodní právo humanitární Zpracoval: Mgr. Ing. Leopold Skoruša, Ph.D. Téma: Postavení a úloha Mezinárodního výboru Červeného kříže, Červeného půlměsíce a jiných mezinárodních organizací Vzdělávací cíl:
Seznámení studentů s rolí a funkcí Mezinárodního výboru Červeného kříže, Červeného půlměsíce a jiných mezinárodních organizací v mezinárodním právu veřejném a rozsahem jejich činnosti a respektovaných pravomocí.
Obsah:
Role a úloha Mezinárodního výboru Červeného kříže
Role a úloha Červeného půlměsíce
Role a úloha dalších humanitárních organizací
Pravomoci a vymahatelnost činnosti a oprávnění Mezinárodního výboru, Červeného kříže a dalších organizací
Bezpečnostní systém ČR a role mezinárodních organizací v podmínkách AČR
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
1. Role a úloha Mezinárodního výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce
Role
a
úloha
Obecně lze prohlásit, že Mezinárodní červený kříž a Červený půlměsíc jsou mezinárodní hnutí s přibližně 97 milióny dobrovolníků po celém světě, které chrání lidský život a zdraví, zajišťuje úctu k lidské bytosti, realizují prevenci a mírní lidské utrpení, bez jakékoliv diskriminace založené na národnosti, rase, pohlaví, víře, společenské třídě nebo politických názorech. Mezinárodní výbor Červeného kříže - (International Committee of the Red Cross) je privátní humanitární instituce založena v roce 1863 v Ženevě podle švýcarského vnitrostátního práva, panem Henry Dunantem. Její výbor s 25 členy má jedinečnou autoritu v mezinárodním humanitárním právu k tomu, aby chránil život a důstojnost obětí mezinárodních a vnitřních ozbrojených konfliktů. Mezinárodní výbor byl třikrát oceněn Nobelovou cenou míru (v roce 1917, 1944 a 1963). Mezinárodní výbor Červeného kříže a Červeného půlměsíce (založen v roce 1919) koordinuje aktivity 186 národních Červených křížů a Červeného půlměsíce. Na mezinárodní úrovni, federace vede a organizuje, v blízké kooperaci s národními spolky, misijní pomoc odpovídající rozsáhlým naléhavým případům. Sekretariát mezinárodní federace se nachází v Ženevě. Národní Červené kříže a spolky Červeného půlměsíce existují v téměř každé zemi na světě. V současné době je 186 národních spolků uznaných ICRC a přijatých za plné členy Federace. Všechny pracují ve své mateřské zemi podle principů mezinárodního humanitárního práva a stanov mezinárodního hnutí. V závislosti na specifických okolnostech a kapacitách, národní spolky mohou přijmout dodatečné humanitární úkoly, které nejsou přímo definovány v mezinárodním humanitárním právu nebo v směrnicích mezinárodního hnutí. V dnešním světě však existuje řada organizací ať už mezinárodního nebo vnitrostátního charakteru působících v oblasti ochrany života a zdraví za ozbrojených konfliktů a za mimořádných situací. Nejvýznamnějšími jsou Mezinárodní výbor Červeného kříže, Červeného půlměsíce, ale i další organizace, jako např. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace spojených národů. V současné době je pozornost naší odborné i laické veřejnosti zaměřena na roli a postavení národních společností Červeného kříže, ale zejména Mezinárodního výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce ve vztahu k ozbrojeným konfliktům. V podmínkách České republiky také na konkrétní působení společnosti Českého červeného kříže za krizových situací v České republice. Mezinárodní výbor Červeného kříže a Červeného půlměsíce jsou nejvýznamnější nestranné dobrovolné zdravotnické instituce poskytující humanitární pomoc za ozbrojených konfliktů. Její působení je založeno na Ženevské úmluvě z roku 1949 a 2
jejich dodatkových protokolech, na stanovách a usneseních instituce (Mezinárodní výbor červeného kříže byl založen v r. 1863 jako nevládní organizace podle švýcarského vnitrostátního práva). Obě organizace mají za cíl poskytovat ochranu a humanitární pomoc obětem ozbrojených konfliktů a dalších násilných situací. Mezinárodní výbor Červeného kříže, Červeného půlměsíce poskytuje ochranu vojenským i civilním obětem ozbrojených konfliktů, bez diverzifikace na základě příslušnosti. Mezi hlavní aktivity Mezinárodního výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce patří návštěvy zadržovaných osob a ochrana civilního obyvatelstva, poskytování zdravotní péče obětem válečných konfliktů a vynucování dodržování pravidel mezinárodního humanitárního práva. Dále zajišťuje předávání zpráv mezi rodinami rozdělenými válkou a pátrá po nezvěstných osobách v důsledku vzniku těchto násilných konfliktů. V pravomoci Mezinárodního výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce je uznávat národní společnosti Červeného kříže, které se potom angažují v humanitární, sociální, zdravotní a zdravotně–vzdělávací oblasti. Český červený kříž byl Mezinárodním výborem Červeného kříže přijat 26. 8. 1993. Podle zákona č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a Československého červeného kříže plní Český červený kříž, mimo jiné, úkoly v oblastech civilní obrany a ochrany obyvatelstva a poskytuje pomoc v případech mimořádných událostí. Český červený kříž patří k ostatním složkám integrovaného záchranného systému ČR, s Generálním ředitelstvím hasičského záchranného sboru ČR uzavřel Dohodu o plánované pomoci na vyžádání. Český červený kříž se v ní zavazuje poskytnout pomoc při provádění záchranných a likvidačních prací na výzvu operačních a informačních středisek hasičských záchranných sborů krajů
3
2. Role a úloha dalších humanitárních organizací Mezi ostatními organizacemi ve smyslu tohoto tématu je na místě zmínit zejména Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Ta sdružuje 57 států převážně z Evropy, ale i státy ze Střední Asie a Severní Ameriky. V dnešní době představuje největší regionální bezpečnostní organizaci na světě. Činnosti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zahrnují aktivity ve třech základních oblastech, a to politicko-vojenské, ekonomické a environmentální a oblasti člověka. Zabezpečování těchto oblastí probíhá prostřednictvím polních misí a regionálních center. Mezi základní činnosti v oblasti bezpečnosti patří: a) Kontrola zbrojení Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě se snaží prostřednictvím terénních operací zastavit šíření těchto zbraní a napomáhat k jejich zničení. Hlavním orgánem zabývajícím se politicko-vojenskou oblastí je Fórum pro bezpečnostní spolupráci, které přispívá ke snaze zamezit šíření zbraní pomocí vytváření dokumentů regulujících transfery zbraní a zásad nešíření jaderných zbraní. b) Boj proti terorismu Díky odborným znalostem expertů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v oblasti předcházení konfliktů, řešení krizí a včasného varování, se Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě podílí na celosvětovém úsilí v boji proti terorismu. Mnohá účinná teroristická opatření spadají do jiných oblastí, v nichž je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě aktivní, jako například policejní výcvik a monitorování hranic.
c) Předcházení konfliktů a jejich řešení Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě se snaží zabránit vzniku střetů a usnadnit trvalé politické urovnání stávajících sporů. Pomáhá také v procesu obnovy v konflikty zasažených oblastech. Spolupracuje i s jinými organizacemi působícími v místech konfliktu. d) Armádní reforma a spolupráce Fórum pro bezpečnostní spolupráci se schází každý týden ve Vídni a členské země tak mohou diskutovat o opatřeních, která by posílila důvěru a bezpečnost. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě poskytuje pomoc státům při reformování státních předpisů, reformě armády, školení personálu v problematice humanitárního práva.
4
e) Policejní práce Policejní aktivity Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zahrnují zejména činnosti týkající se: předcházení konfliktům, pomoc v konflikty zasažených místech, zaměření se na nadnárodní a organizované trestné činnosti jako je obchodování s drogami, zbraněmi a lidmi. Mezi další oblasti, ve kterých se Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě angažuje, patří ochrana menšin, diskriminace, lidských práv, rovnost mužů a žen, vzdělávání, správa hranic apod.
5
3. Bezpečnostní systém ČR a role mezinárodních organizací v podmínkách AČR K zajištění základních funkcí státu, k ochraně demokratických hodnot a k zabezpečení lidských a občanských práv slouží České republice bezpečnostní systém, jehož cílem je prosazování a ochrana životních, strategických a dalších důležitých zájmů státu, ale také zajištění adekvátní a efektivní reakce na bezpečnostní hrozby. Jedná se o institucionální nástroj pro zajišťování bezpečnosti státu, jehož základní funkcí je –
integrovat,
–
koordinovat a
–
řídit jednotlivé složky a
–
pružně reagovat na vzniklé hrozby.
Funkční bezpečnostní systém představuje nejen nástroj pro účinné zvládání krizových situací vojenského a nevojenského charakteru, ale zajišťuje i prevenci a přípravu na možné krizové situace, jejich včasnou identifikaci a varování. Bezpečnostní systém ČR je institucionálním nástrojem pro zajištění bezpečnosti státu, prosazení a udržení životních, strategických a dalších významných zájmů státu a pro tvorbu a realizaci bezpečnostní politiky. Je úzce propojen s orgány NATO a EU a schopný spolupráce s mezinárodními organizacemi (OSN). Bezpečnostní systém vytvářejí prvky zákonodárné, výkonné a soudní moci, územní samosprávy, ale i právnické a fyzické osoby. Zajišťování bezpečnosti ČR se uskutečňuje ve čtyřech pilířích: 1) Pilíř vnitřní bezpečnosti – ochrana demokratických základů státu, zabezpečení vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku v ČR. 2) Pilíř ochrany obyvatelstva – zabezpečení ochrany obyvatelstva žijícího na území ČR, tj. jejich životů, zdraví a majetkových hodnot při mimořádných událostech a krizových situacích. 3) Pilíř zahraniční politiky – prosazování zájmů ČR v zahraničí, přičemž je snahou upevňování postavení ČR v mezinárodním společenství zejména aktivním působením v bilaterálních a multilaterálních vztazích. 4) Pilíř obranné politiky - zajišťování svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším ohrožením ČR. Zajišťování bezpečnosti nemůže být pouze záležitostí složek, které jsou k tomu výslovně určeny, ale svým právně stanoveným podílem k němu přispívají jak státní 6
orgány a orgány územní samosprávy, tak i právnické a fyzické osoby. Základ tohoto systému je především v právním vymezení působností a vzájemných vazeb jednotlivých složek.
Odpovědnost za zajištění bezpečnosti státu mají složky zákonodárné, výkonné, a soudní moci. Tento systém je koncipován tak, aby každá z jeho součástí byla schopna samostatně realizovat zákonem stanovené úkoly. Za funkčnost komplexního působení celého bezpečnostního systému odpovídá vláda ČR. Struktura bezpečnostního systému: Orgány moci zákonodárné: –
Parlament ČR (Poslanecká sněmovna, Senát).
Orgány moci soudní: –
Ústavní soud ČR (orgán ochrany ústavnosti).
–
Obecné soudy. 7
Orgány moci výkonné: –
Prezident republiky.
–
Vláda ČR.
–
Bezpečnostní rada státu (BRS) jako stálý pracovní orgán vlády. o Stálé pracovní orgány BRS (Výbor pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky, Výbor pro obranné plánování, Výbor pro civilní nouzové plánování, Výbor pro zpravodajskou činnost). o Ústřední krizový štáb – pracovním orgánem vlády k řešení krizových situací a je zařazen do systému orgánů BRS:
v gesci ministra obrany v případě vnějšího vojenského ohrožení České republiky, při plnění spojeneckých závazků v zahraničí a při účasti ozbrojených sil České republiky v mezinárodních operacích na obnovení míru a udržení míru nebo
v gesci ministra vnitra v případě ostatních druhů ohrožení České republiky, při poskytování humanitární pomoci většího rozsahu do zahraničí a při zapojení České republiky do mezinárodních záchranných operací v případě havárie a živelních pohrom.
–
Ministerstva a ústřední správní úřady (ÚSÚ): Správa státních hmotných rezerv, Stání úřad pro jadernou bezpečnost apod.
–
Územní prvky: Krajské a obecní úřady.
–
Ozbrojené síly České republiky, ozbrojené bezpečnostní sbory (Policie ČR, Vězeňská služba apod.), zpravodajské služby, záchranné sbory a záchranné služby (Hasičská záchranný sbor – HZS, Zdravotnická záchranná služba – ZZS apod.) a havarijní služby.
8
Úkoly pro samostatnou práci: 1. Jaké jsou pravomoci (a na základě jakých dokumentů) Mezinárodního výboru Červeného kříže, Červeného půlměsíce a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve vztahu k ozbrojeným konfliktům na území konkrétních států? 2. Jaká je reálná vymahatelnost mezinárodního práva humanitárního v oblasti ochrany života a zdraví za válečného konfliktu nebo za mimořádných situací? 3. Vysvětlete obsah pojmu: „Bezpečnostní systém ČR“ a stručně charakterizujte jeho prvky.
Doporučená literatura: FUCHS, Jiří. Mezinárodní humanitární právo. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informačních služeb, 2007, 230 s. ISBN 978807-2784-240. ONDŘEJ, Jan, Pavel ŠTURMA, Veronika BÍLKOVÁ a kol. Mezinárodní humanitární právo. Vyd. 1. Praha: C.H.Beck, 2010, xxiii, 536 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-807-4001-857. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z 12. srpna 1949. Praha: Správa sociálního řízení FMO, 1992. Bezpečnostní strategie České republiky - září 2011. Bílá kniha o obraně. Obranná strategie České republiky - září 2012.
9
