1
Studie vyhodnocující opatření Společenství v odvětví sušených krmiv AND-International (Paris), COGEA (Roma), l’Université de Lleida (Lleida) a Danish Agriculture Advisory Service (Aarhus) pro Generální ředitelství pro zemědělství Evropské komise
Souhrn 1.
HOSPODÁŘSKÉ ASPEKTY ODVĚTVÍ SUŠENÝCH PÍCNIN V období 2005–2006 se v EU 25 vyprodukovalo 4,5 miliónů tun sušených krmiv, z čehož 80 % připadlo na vojtěšku a 20 % na trávu. Šlo o produkci v 17 členských státech (ČS), přičemž produkce 8 zemí, které byly vybrány pro studii, představuje více než 97 %. Největší producentskou zemí je Španělsko (45 %), následuje Francie (24 %), Itálie (15 %) a Německo (7 %). Nizozemsko, Dánsko, Spojené království a Česká republika dohromady vyprodukují 8 % celkové produkce. Více jak polovina produkce je soustředěna ve třech oblastech: v údolí řeky Ebro, v údolí řeky Pád a v oblasti Champagne-Ardenne. Obrat tohoto průmyslu se za období 2005/2006 odhaduje na 550 milionů EUR, což představuje 0,9 % obratu odvětví výroby krmiva pro dobytek v Evropě. V odvětví pracuje přibližně 4 500 osob na plný pracovní úvazek, z čehož 1 200 v přímo navazujících oborech. Sušená krmiva se pěstují na 430 000 hektarech a představují každoročně pouze méně než 1 % plochy vyhrazené zeleným pícninám v EU 25 v rámci systému střídání plodin (včetně spásaných ploch). V případě vojtěšky se sušení týká 23 % osázené plochy. Sušená krmiva poskytují 15 % rostlinných bílkovin používaných v EU 25. V 70 % případů je sušené krmivo spotřebováváno v čisté formě a nejsou do něj přidávány žádné jiné suroviny a ani se s nimi nemísí. Hlavním odbytištěm je chov dojnic (63 %). Chov mléčných plemen ovcí a koz představuje 18 % prodeje a chov králíků 10 %. Jako výhody dehydratovaných krmiv kupující uvádějí uchovávání, pravidelnost a výbornou hygienickou kvalitu. Kromě vysokého množství bílkovin dodávají luštěniny a ostatní dehydratované trávy přežvýkavcům vlákninu, vápník a další vyhledávané živiny (omega 3). Jejich hlavním nedostatkem jsou vysoké náklady na produkci, pokud je porovnáme s cenou soji, jako jejich hlavní náhražky používané v chovu. Příležitosti rozvoje a vývoje odvětví sušených krmiv souvisí se vzrůstající poptávkou odvětví chovu koní pro trávení volného času, s využíváním biomasy jako zdroje energie a se zlepšováním tepelné bilance (a emisí CO2) podniků. Mezi hrozby patří zvýšení nákladů na energie, zohlednění bilance CO2 a nové náhražky (vedlejší produkty z odvětví biopaliv).
2.
VYHODNOCENÍ SPOLEČNÉ ORGANIZACE ZEMĚDĚLSKÉHO TRHU SE SUŠENÝMI KRMIVY
2.1. SPOLEČNÁ ORGANIZACE ZEMĚDĚLSKÉHO TRHU SE SUŠENÝMI KRMIVY Politika podporující produkci sušených krmiv existuje již od roku 1975. Body odůvodnění původního nařízení zdůrazňují cíl rozvíjet produkci rostlinných bílkovin, aby byl snížen schodek Společenství. Podpora byla určena zpracovatelskému průmyslu a režim byl do reformy v roce 2003 několikrát pozměněn. Reforma, která vstoupila v platnost v roce 2005, poskytuje
2 producentům z předchozího období přímou oddělenou platbu a harmonizuje vázané částky, jimiž jsou dotovány oba typy zpracování: dehydratace zelených pícnin a mletí krmiv sušených na slunci (33 EUR na tunu hotového výrobku). Systém podpor je od roku 1995 vymezen zavedením maximálního zaručeného množství (MZM), které je rozvržené na vnitrostátní zaručená množství (VZM). Ukazuje se, že objem produkce odpovídá maximálnímu zaručenému množství, zatímco míra využití vnitrostátního zaručeného množství je velmi proměnlivá: členské státy se středomořským podnebím produkci pícnin rozvinuly, ve státech severní a východní Evropy se snížila. 2.2.
ODPOVĚDI NA HODNOTÍCÍ OTÁZKY
2.2.1.
Téma č. 1: Účinnost podpory před a po reformě
Otázka č. 1 – Do jaké míry tento systém přispěl ke zlepšení nabídky krmiv bohatých na bílkoviny určených pro živočišnou výrobu? • Společná organizace zemědělských trhů umožnila rozvoj a zachování objemu produkce, a to na úrovni vyšší než je maximální zaručené množství; • Sušená krmiva jsou produkty oblíbené u uživatelů, pod podmínkou ceny a ne pouze pro jejich vysoký obsah bílkovin; • Ceny určuje trh. Segmenty vyšší kvality umožňují politiku vyšších cen a představují přibližně 20 % objemu. OTÁZKA č. 2 – Do jaké míry tento systém podpořil pravidelnou nabídku zelené pícniny zpracovatelům? Ztráta rentability tohoto průmyslového odvětví, částečně kvůli snížení podpory Společenství od roku 1995 a vzrůstajícím nákladům na energie, vedla k výrazné vlně uzavírání zpracovatelských závodů, k zániku podniků a ke snižování produkce. Uvedená ztráta rentability se projevila hlavně na začátku řetězce, a to podstatným snížením cen nabízených producentům. Málo atraktivní ceny vedly k omezení dodávek. Členské státy v jižní Evropě tímto vývojem neprošly, protože náklady na zpracování jsou zde nižší. Reforma z roku 2003 uplatňovaná v letech 2005 a 2006 tento vývoj zvýraznila: snižování cen nabízených producentům se tentokráte dotklo také členských států z jižní Evropy. Na severu Evropy umožnil systém až do období 2005–2006 části dotčeného průmyslu přežít, zatímco zbytek zanikl. Systém tedy nebyl vždy účinný. Vzhledem k cíli, kterým je zásobování zpracovatelských závodů, reforma účinnost systému oslabila, protože snižování cen producenty stále méně motivuje. OTÁZKA č. 3 – Do jaké míry si producenti uvědomovali výhody systému? Přestože systém nezavádí zvláštní mechanismus pro poskytování podpory na zpracování producentům, systém uzavírání smluv zavedený nařízením umožnil převedení části podpory na ceny, které jsou smluvně zajištěny na dostatečně přitažlivé úrovni. Na základě údajů datové sítě RICA byly porovnány relativní rentability faktoru půda a faktoru práce. Výsledky obecně ukázaly, že hospodářstvím pěstujícím pícniny plynuly vyšší odměny z faktoru práce (a se stoupající tendencí v čase), pokud používala méně pracovní síly, a to často i při menší rentabilitě faktoru půda. Tyto výsledky potvrzují, že producenti využívali podpor na zpracování přímo, a to prostřednictvím cen.
3 2.2.2.
Téma č. 2: Životní prostředí
OTÁZKA Č. 4 – Do jaké míry měl systém ve svém celku negativní dopady na půdu a vodu? Analýza se zaměřila především na Španělsko, kde jsou klimatické a přírodní podmínky půdy nejproblematičtější a kde se při pěstování pícnin pravidelně využívá zavlažování. Obecně lze říci, že větší potřeba vláhy u vojtěšky ve srovnání s kukuřicí nebo ozimy vede k závěru, že rozšiřování ploch pěstování pícnin přispělo k větší spotřebě zavlažovací vody v dotčených pěstitelských oblastech. Pokud by se upustilo od pěstování vojtěšky ve prospěch monokulturního pěstování kukuřice, odhaduje se, že by se každoročně ušetřilo 270 milionů kubických metrů vody, což představuje 3,2 % současné spotřeby. OTÁZKA č. 5 – Do jaké míry celý systém přispěl k nežádoucímu zvýšení spotřeby fosilních paliv? Jaké jsou důsledky pro životní prostředí? Spotřeba energií průmyslem sušených krmiv je jedním z přímých hrubých důsledků společné organizace zemědělských trhů. Spočívá v emisích skleníkových plynů odhadovaných na 1,6 milionů tun ekvivalentu CO2 předtím, než začala působit reforma (2004–2005), a na 1,4 milionů tun ekvivalentu CO2 během období 2005–2006 (snížení se vysvětluje snížením zpracovaného množství). Fosilní paliva představují přibližně 90 % energetických zdrojů tohoto průmyslu v období 2004-2005, což je přibližně 500 000 tun ekvivalentu ropy. Obnovitelné zdroje energie se rozvíjejí pomalu a nerovnoměrně podle jednotlivých členských států. Společná organizace zemědělských trhů byla podružná při volbě technologií a paliv příjemců. Reforma z roku 2003 způsobila pokles výroby dehydratovaných krmiv (- 16 % za období 2005–2006) a následný a úměrný pokles spotřeby fosilních paliv, výrazně však nepřispěla k významnějšímu rozvoji krmiva sušeného na slunci (s částečnou výjimkou Itálie). OTÁZKA č. 6 – Do jaké míry měl celý systém pozitivní dopad na životní prostředí a do jaké míry je možné tyto dopady vylepšit? Nesporné a podstatné pozitivní dopady na životní prostředí, které lze považovat za přímé hrubé vlivy společné organizace zemědělských trhů, souvisejí se zemědělskou produkcí zelené pícniny určené pro sušení. Závisejí na řadě zemědělských faktorů (pozitivní dopady pěstování luštěnin, zejména vojtěšky, jsou větší než u smíšených luk nebo travin zejména proto, že luštěniny jsou schopny vázat atmosférický dusík a poutat ho v půdě) a souvisejí se způsobem využívaní a zhodnocování půdy v místních podmínkách. Povaha a rozsah pozitivních důsledků jsou následkem toho velmi různé podle oblastí, zejména v systému střídání intenzivně pěstovaných plodin na orné půdě: v oblasti Champagne s 5 % ZVP není přínos nezanedbatelný a v údolí řeky Pád s 16,6 % ZVP je pozitivní přínos velmi výrazný. Na místní úrovni umožňuje pěstování pícnin pro dehydratování ušetřit každoročně přibližně 6 000 tun chemického dusíku, 140 000 tun ekvivalentu ropy fosilních paliv a 1 milion tun ekvivalentu CO2 skleníkových plynů v porovnání s alternativními plodinami v každé oblasti. Na globální úrovni (klimatické změny, spotřeba zdrojů a půdy) je bilance méně zřejmá, zejména z důvodu vývoje znalostí a přístupů a neexistence platné metodologie na mezinárodní úrovni.
4 2.2.3.
Téma č. 3: Účinnost a jednotnost
OTÁZKA č. 7 – Do jaké míry byl systém při realizaci plánovaných dopadů účinný? Rozpočet má omezenou účinnost: Analýza ukázala, že sušeným krmivům byla před reformou poskytována mnohem větší podpora na hektar než alternativním plodinám (před oddělením: obiloviny, olejnaté plodiny). Přestože došlo přijetím nařízení č. 1786/2003 ke snížení sazby vázané podpory a ke sjednocení dehydratovaného a „na slunci sušeného“ krmiva, zůstávají náklady na podpory a správu na velmi vysoké úrovni v poměru k ceně za jednotku vyrobených bílkovin. Průzkum na místě ukázal, že náklady na správu se v jednotlivých podnicích a členských státech výrazně liší. OTÁZKA č. 8 – Do jaké míry se systém ve své současné podobě shoduje s cíli SZP (po reformě z roku 2003 a při začlenění politiky rozvoje venkova za období 2007– 2013)? 1- Soulad současného systému s cíli reformované SZP Současný systém není v souladu s cílem liberalizace trhu, neboť existence ještě vázané podpory umožňuje hospodářským subjektům zachovat pro zemědělské producenty pobídkový systém. Má tedy narušující účinky. S cílem životaschopnosti odvětví je v souladu jen částečně. Na úrovni zemědělství došlo k posílení zemědělských hospodářství, ale na průmyslové úrovni přispělo omezení vázané podpory (společně s ostatními ke kontextu citlivými faktory) ke snížení hospodářské rentability a životaschopnosti. Pro řadu činitelů tohoto odvětví, zejména na severu, je výhledem rychlý úpadek. S cílem udržování životního prostředí je v souladu jen částečně. Na úrovni zemědělství vyvolalo částečné oddělení v některých oblastech s intenzivním pěstováním zmenšení ploch s vojtěškou a jejich nahrazení plodinami s větším vlivem na životní prostředí. Na průmyslové úrovni zůstává relativní snížení spotřeby paliv omezené. S cílem zjednodušení systému řízení v souladu není kvůli přetrvávající existenci dvou administrativních systémů, jednoho pro vázané a druhého pro nevázané podpory. 2- Pravděpodobné důsledky úplného oddělení vzhledem k cílům V případě úplného oddělení by se cíle liberalizace trhu dosáhlo. Životaschopnost odvětví: oddělení by vedlo k výraznému poklesu činností v oblasti zpracování, zejména v severských státech. Pokud by neexistovaly podstatné možnosti přeměny podniků, vyvolalo by uzavření jejich většiny omezení hospodářské činnosti a snížení zaměstnanosti v dotčených oblastech, což není v souladu s cíli a strategií rozvoje venkova. Ochrana místního životního prostředí: na úrovni zemědělství by důsledky úplného oddělení byly velmi negativní z důvodu přeměny ploch s pícninami na plochy s pěstováním obilovin, olejnatých semen a bílkovinných plodin (více hnojiva a pesticidů, větší znečištění a eroze, méně biodiverzity). Pozitivní důsledky pro zavlažování ve Španělsku by byly velmi omezené. Tento vývoj je v rozporu s cíli a strategií rozvoje venkova a se strategií udržitelného rozvoje. Na průmyslové úrovni by uzavření sušáren mělo pozitivní dopad na životní prostřední, neboť spotřeba fosilních paliv a emise CO2 by se snížily na nulu, což je v souladu s cílem. Pokud jde o zjednodušení systému řízení, úplné oddělení by umožnilo cíle dosáhnout.
5 OTÁZKA č. 9 – Do jaké míry cíle sledované systémem odpovídají zjištěným potřebám producentů, konečných uživatelů a venkovských oblastí? Zajištění zásobování a rovnováha trhu Společenství s rostlinnými bílkovinami pro dobytek (původní cíl společné organizace zemědělských trhů) závisí na podporované produkci sušených krmiv jen velmi málo (2 % zásobování produkty bohatými na bílkoviny). Výrobci krmiv mají sušená krmiva v oblibě spíše pro jejich vlastnosti průmyslové suroviny (pravidelnost, hygienická jakost) než pro jejich obsah bílkovin a vlákniny. Sušená krmiva nejsou pro průmysl nezbytná, jsou pro něj ale příležitostně zajímavá, a to podle jejich momentální ceny vzhledem k cenám jiných surovin. Systém přesto částečně uspokojuje některé potřeby: • producentů: poskytuje jim rentabilní odbyt anebo jim umožňuje pěstování plodiny zajímavé ze zemědělského hlediska; • chovatelů mléčného skotu – producentů pícniny určené k sušení: umožňuje jim optimalizovat pracovní dobu, potenciál výroby krmiv, dávky a správu jejich stáda; • chovatelů, kteří nejsou producenty ale uživateli, zejména chovatelů králíků, producentů mléka pro některé sýry s označením původu (AOC) nebo intenzivních producentů. Na úrovni území systém uspokojuje některé kolektivní požadavky: • nabízí alternativu k pěstování obilnin a olejnatých semen, to znamená největších spotřebitelů chemických látek, zejména dusíku, a tím umožňuje snížit znečišťování vodních toků; • ve Španělsku je schopnost vojtěšky strukturovat půdu účinným prostředkem proti erozi, což nabývá na významu v případě, je-li k jejímu pěstování alternativou pěstování kukuřice; • v některých regionech a malých oblastech (Champagne-Ardenne, severní Nizozemsko, část údolí řeky Ebro) představuje sušení pícnin strategický nebo významný zdroj zaměstnanosti.
3.
DOPORUČENÍ 3.1.
DNEŠNÍ REŽIM PODPORY NEMŮŽE BÝT ZACHOVÁN V SOUČASNÉM STAVU, ANI ZNOVU PŘIZPŮSOBEN
Vzhledem k výše uvedeným důvodům režim podpory pro sušená krmiva nesmí být zachován v současném stavu. Vývoj v rámci prvního pilíře SZP může jít pouze směrem k ukončení podpory. Prokázaný příznivý dopad na životní prostředí a rozvoj venkova spadá více do druhého pilíře. Zastavení vázané podpory bude mít následující přímé důsledky: • drastické snížení vyprodukovaného množství, přibližně o 80 %; • ztrátu pracovních míst, příjmů, průmyslových aktiv a know-how. Možnosti rekvalifikace dotčených zaměstnanců v málo osídlených venkovských oblastech jsou ve 30 % případů malé; • příjmy zemědělských hospodářství věnujících se pěstování pícnin, která přejdou na jinou produkci, by neměly být postiženy, stejně jako zásobování výrobců krmných směsí pro zvířata; • zmizí přínosy pro místní životní prostředí; • „globální“ přínos pro životní prostředí vyplyne ze zastavení spotřeby fosilních paliv pro dehydrataci a odpovídajícího snížení emisí CO2.
6
3.2.
OCHRANA ACQUIS SPOLEČNÉ ORGANIZACE ZEMĚDĚLSKÝCH TRHŮ VYŽADUJE VHODNOU PODPORU
Pozitivní dopady společné organizace zemědělských trhů se týkají několika velmi ohraničených oblastí v EU a spadají hlavně do rámce rozvoje venkova a ochrany místního životního prostředí. Bez vázané podpory nemůže toto odvětví přežít. Ochrana acquis společné organizace zemědělských trhů, která jsou velmi pozitivní z hlediska rozvoje venkova, bude zajištěna přenosem podpory z prvního do druhého pilíře SZP. K tomuto přenosu je třeba přistupovat bez předsudků. Předpokládá přesto politickou vůli a větší zapojení vnitrostátních orgánů, aby byl zaveden jak určitý režim, tak jisté přechodné období a případně proveden převod rozpočtových prostředků společné organizace zemědělských trhů směrem k vnitrostátním programům rozvoje venkova. 3.3.
OBDOBÍ PŘECHODU K DRUHÉMU PILÍŘI SE STANOVENÍM NOVÝCH CÍLŮ VHODNÝCH PRO ZJIŠTĚNÉ POTŘEBY
Zavedení přechodného režimu lze odůvodnit potřebami plánování a časovými omezeními, mezi něž patří hlavně nedávné zavedení vnitrostátních programů rozvoje venkova. Přechodné období je nutné pro přizpůsobení producentů pícnin, pro posílení konkurenceschopnosti zpracovatelů, pro stanovení jasných místních cílů v oblasti rozvoje venkova, zaměstnanosti a přínosů pro místní životní prostředí. 3.4.
ZAPOJENÍ DO VNITROSTÁTNÍCH PROGRAMŮ ROZVOJE VENKOVA
Podpora produkce zelených pícnin by mohla vycházet ze dvou hlavních záměrů vnitrostátních programů rozvoje venkova, to znamená: • Protiváha intenzivní produkci v oblastech s pěstováním plodin na orné půdě. Specifická podpora pěstování vojtěšky by tak mohla spadat do rámce systému střídání plodin s cílem ochrany životního prostředí; • Ochrana travnatých ploch a systému poloextenzivního chovu na pastvinách v jiných oblastech (Spojené království, Německo, Dánsko…) s dopadem na strukturování jednotlivých oborů (občas směrem k biologickému zemědělství) a s řadou přínosů pro životní prostředí (udržování rostlinného povrchu na úhoru, rozmanitost zemědělských ekosystémů, využití půdy, omezení zbytečné přepravy…). Podpora investic do zpracovatelského průmyslu (logika propojení začátku a konce řetězce) a hledání co nejlepšího zhodnocení produktů (logika investic ve prospěch životního prostředí) by rovněž mohly být využity jako nástroj pomoci průmyslníkům při hledání větší konkurenceschopnosti produktů a výrobních postupů.
