Studie komponované krajiny Štěkeňska

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Studie komponované krajiny Štěkeňska Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Alena Salašová Vypracovala: Bc. Barbora Fiřtová

Lednice 2013

0

Mendelova univerzita v Brně Ústav plánování krajiny

Zahradnická fakulta 2011/2012

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Bc. Barbora Fiřtová Zahradní a krajinářská architektura Zahradní a krajinářská architektura

Studie komponované krajiny Štěkeňska

Rozsah práce:

Text cca 50 stran, mapová příloha - rozbor území, návrh řešení, fotodokumentace, skici, panoramata

Zásady pro vypracování: 1. V rámci teoretické přípravy prostudujte zdroje zabývající se problematikou komponované krajiny a jejím managementem. Rekapitulujte principy uspořádání prostorových kompozic v průběhu jejich vývoje. Vymezte hlavní problémy současného využití komponované krajiny u nás. 2. Na příkladě modelového území Štěkeňska proveďte studium vývoje krajinné kompozice. Sledujte celkový přírodní a kulturní kontext území. Proveďte analýzu současného stavu modelového území. Zjištěné údaje konfrontujte s rozborem historického stavu kompozice a s návrhy platné územně plánovací dokumentace. Definujte hlavní problémy území. 3. V rozsahu krajinářské studie navrhněte optimální prostorovou organizaci komponované krajiny. Návrhy ověřte prostorovou simulací (panoramata nebo 3D model krajiny). Předložené návrhy podrobte důsledné kritice. 4. Své poznatky a výsledky studie shrňte do závěrečných doporučení.

SALAŠOVÁ, A. Budúcnosť komponovanej krajiny. In Sídlo-park-krajina III. : krajinno2. architektonická tvorba a vegetačné prvky v sídlach a krajine. Nitra: SPU v Nitre, 2004, s. 78-82. ISBN 80-8069-467-6. KUBEŠA, P. Komponovaná kulturní krajina a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. 3. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010. ISBN 978-80-86570-17-4. KUČERA, P. -- SALAŠOVÁ, A. -- ŠTĚPÁN, M. a kol. Krajinný plán Mikulovska -Falkensteinska. In DRESLEROVÁ, J. -- PACKOVÁ, P.Ekologie krajiny a krajinné 4. plánování. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., 2006, s. 64--68. ISBN 8086386-82-1. KULIŠŤÁKOVÁ, L. -- KREJČIŘÍK, P. Srovnání areálu v Nových Zámcích u Litovle a provedených úprav na začátku 19. století v Lednicko-valtickém areálu. In KUBEŠA, 5. P. Komponovaná kulturní krajina a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010, s. 30--31. ISBN 978-80-86570-17-4. SALAŠOVÁ, A. -- KULIŠŤÁKOVÁ, L. -- KUČERA, P. The indicators of designed landscapes quality and its changes. In Landscape structures, functions and management: 6. response to global ecological change. 1. vyd. Brno: International Conference in Landscape Ecology, 2010, s. 42. ISBN 978-80-254-8064-9.

Datum zadání diplomové práce:

prosinec 2010

Termín odevzdání diplomové práce:

květen 2012

Bc. Barbora Fiřtová Autorka práce

doc. Dr. Ing. Alena Salašová Vedoucí práce

doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. Vedoucí ústavu

doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. Děkan ZF MENDELU

Seznam odborné literatury: ŠTĚPÁNOVÁ, D. -- KULIŠŤÁKOVÁ, L. Analýza kompozičních principů záměrně 1. komponovaných krajin. In: BELČÁKOVÁ, I. Krajina - predmet vzdelávania a výskumu. 1. vyd. Bratislava: Perfekt, 2010. s. 124--137. ISBN 978-80-8046-452-3. 1

Prohlášení

Poděkování

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Studie komponované krajiny Štěkeňska vypracovala

Děkuji na tomto místě všem, kteří přispěli a pomohli vzniku této práce. Děkuji paní doc. Dr. Ing. Aleně

samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a

Salašové za zastřešení a směrování diplomové práce a především děkuji své rodině za podporu v průběhu celé doby mého studia.

zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici dne 9. května 2013

Podpis ____________________________________________________________________________ 2

OBSAH

1. 2. 3.

ÚVOD .............................................................................................................................................. 4 CÍL PRÁCE ..................................................................................................................................... 4 PROBLEMATIKA KOMPONOVANÉ KRAJINY A JEJÍHO MANAGEMENTU ..................... 5 3.1 Vymezení základních pojmů ................................................................................................... 5 3.2 Současný stav řešené problematiky ......................................................................................... 7 3.2.1 Legislativní nástroje......................................................................................................... 8 3.2.2 Finanční nástroje ............................................................................................................ 10 3.2.3 Projekty k řešené problematice ...................................................................................... 12 3.2.4 Shrnutí současných trendů ve vývoji problematiky....................................................... 13 3.3 Principy kompozic ................................................................................................................. 14 3.3.1 Renesance ...................................................................................................................... 14 3.3.2 Baroko a barokní klasicismus ........................................................................................ 15 3.3.3 Romantické krajinné kompozice ................................................................................... 15 3.4 Vymezení hlavních problémů současného využití komponované krajiny u nás ................... 16 3.4.1 Ochrana přírody versus památková péče, ochrana kulturních hodnot ........................... 16 4. MATERIÁLY A METODY .......................................................................................................... 17 4.1 Materiály ................................................................................................................................ 17 4.2 Metody ................................................................................................................................... 17 5. VÝSLEDKY .................................................................................................................................. 19 5.1 Přírodní charakteristika území ............................................................................................... 19 5.1.1 Geomorfologické poměry .............................................................................................. 19 5.1.2 Geologické poměry ........................................................................................................ 19 5.1.3 Půdní poměry ................................................................................................................. 19 5.1.4 Klimatické poměry ........................................................................................................ 19 5.1.5 Hydrologické poměry .................................................................................................... 20 5.1.6 Biogeografické poměry ................................................................................................. 20 5.1.7 Vegetační poměry .......................................................................................................... 20 5.1.8 Zoologická charakteristika............................................................................................. 21 5.1.9 Ochrana přírody a krajiny .............................................................................................. 21 5.2 Historický vývoj a význam území ......................................................................................... 24 5.2.1 Nejstarší osídlení ........................................................................................................... 24 5.2.2 Vývoj ve 13. - 16. století ............................................................................................... 24 5.2.3 Situace v 17. století ........................................................................................................ 24 5.2.4 Vývoj v 18. století.......................................................................................................... 25 5.2.5 Vývoj od 20. století dodnes ........................................................................................... 25 5.2.6 Urbanistická struktura .................................................................................................... 27 5.2.7 Architektonické znaky ................................................................................................... 28 5.2.8 Památková ochrana území ............................................................................................. 28 5.3 Vývoj krajinné kompozice ..................................................................................................... 29 5.3.1 Komponované krajinné části a prostory ........................................................................ 30 5.4 Zhodnocení současného stavu území..................................................................................... 35 5.4.1 Využití krajiny ............................................................................................................... 35 5.4.2 Sídelní struktura ............................................................................................................. 36 5.4.3 Mimoprodukční využívání území .................................................................................. 37 5.4.4 Socio - ekonomické faktory území ................................................................................ 39 5.4.5 Územně plánovací podklady a dokumentace ................................................................ 40 5.5 Problémy území ..................................................................................................................... 44

5.5.1 Zonace krajiny dle ekologických limitů a rizik ............................................................. 44 5.5.2 Problémy související s využitím území ......................................................................... 44 5.5.3 Socio - ekonomické problémy ....................................................................................... 45 5.5.4 Hrozby pro krajinnou kompozici, její segmenty a propojení ........................................ 46 6. NÁVRH ......................................................................................................................................... 47 6.1 Návrh změn prostorové organizace krajiny ........................................................................... 47 6.1.1 Východiska návrhu ........................................................................................................ 47 6.1.2 Návrh změn intenzity využití území .............................................................................. 47 6.1.3 Návrh změn směřujících k ochraně, obnově komponované krajiny.............................. 49 6.1.4 Shrnutí a závěrečná doporučení ..................................................................................... 53 7. Diskuse .......................................................................................................................................... 54 8. Závěr .............................................................................................................................................. 56 9. Souhrn ............................................................................................................................................ 57 10. OBRAZOVÁ DOKUMENTACE ............................................................................................. 58 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ............................................................... 59 11.1 Literární zdroje ...................................................................................................................... 59 11.2 Internetové zdroje .................................................................................................................. 60 11.3 Mapové podklady .................................................................................................................. 61 12. PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 62

3

1. ÚVOD

2. CÍL PRÁCE

O krajině Štěkeňska a její podobě vypovídají mnohé nejen její současné vizuální charakteristiky,

Cílem této diplomové práce je na základě studia dostupných podkladů a informací přehledně

dostupné prameny, místní obyvatelé, pamětníci či návštěvníci, ale také úryvky z knih či obrazy vztahující se k zájmové krajině a jejím konkrétním místům.

zpracovat všechny zjištěné poznatky, analýzy a jejich výsledky. Práce se zabývá rozborem problematiky komponované krajiny a jejího managementu, zachycením

Štěkeň a okolní krajinu viděl velmi idylicky v polovině 20. století například Ladislav Stehlík:

vývoje a současných problémů s důrazem na modelové území, komponovanou krajinu Štěkeňska. Práce

„Městečko stulené pod windischgrätzkým zámečkem jako kuřátka pod kvočnou. Z jeho oken se

dále uvádí některé příklady a způsoby řešení, jejichž pomocí by pak měl vzniknout vlastní návrh.

ozýval dívčí smích, který umlkal pod přísným pohledem „anglických panen“, řádových sester, jejichž

Návrhem by mělo být nalezení a vytvoření vhodného řešení pro optimální prostorovou organizaci

učitelská činnost se těšila přízni bohatých rodičů. Zámecký park byl aspoň z části přístupný

komponované krajiny modelového území na úrovni krajinářské studie.

obecenstvu, které se mohlo procházet i stinnou alejí, nazvanou „Mutterweg“, určenou dříve jen pro

Obsahem studie je rozborová a návrhová část. Rozborová část práce se zaměřuje na historický vývoj

procházky staré hraběnky. Zahradnický domek je rodištěm Františka Spilky, profesora sborového

řešeného území, na vývoj sídelní struktury a jednotlivých stěžejních součástí a znaků komponované

zpěvu na pražské konzervatoři a prvého sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů, u jehož

krajiny, na současný stav a možnosti ochrany, zachování a obnovy komponované krajiny. Nedílnou

založení stál a jež řídil 14 let. Dvořákův žák z varhanické školy, projevuje se i ve svých skladbách jako

součástí rozborové části práce byl terénní průzkum, jehož výsledky byly zdokumentovány a také

srdečný lyrik „dvořákovského svěcení a bendlovské tradice“. (Stehlík, 1966, s.111)

převedeny do podkladových map, schémat. Byly provedeny relevantní krajinářské průzkumy a rozbory,

Ke Štěkni se mimo jiné váže jméno Karla Klostermanna zvaného největším spisovatelem Šumavy.

které byly konfrontovány se stávající územně plánovací dokumentací, a vymezeny hlavní problémy

Přímo do Štěkně zasadil děj rozmarného vzpomínání Revoluce v Písku a část románu Ecce Homo.

území. Z takto vytvořených analýz byly následně vyvozeny dílčí závěry a východiska řešení pro studii,

Přestože si přál

na jejichž základě byla vytvořena základní koncepce komponované krajiny. Výsledný návrh má

být pohřben ve Štěkni, jeho ostatky byly pohřbeny v Plzni. Klostermann byl

vášnivým rybářem a mnoho času strávil u štěkeňského jezu. „U štěkeňského jezu křeše jitřní slunce z modra vln oslnivé, stříbrné jiskry, zatímco v tůních tmí se stín nahořklých olší s nepohnutými postavami rybářů. Nad jejich udicemi přelétá chvějivá vážka. Od bělidla bzučí hovor pradlen, z koupaliště stříká dětský smích. Jinak je tu voňavé průzračné, zelenavé ticho. Rozsvítí se obloha a ztmavnou stromy, celá krajina zvážní až k Sudoměři; slunce zajde za mraky

prostřednictvím prostorové simulace ve formě panoramat a pohledů prokázat vhodnost a především funkčnost navrhované koncepce. Jedním z hlavních cílů předkládané práce je také rozvinutí potenciálu modelového území tak, aby se opět stal významným článkem širšího krajinného prostoru. Od práce není očekáváno konkrétní praktické využití, může se však stát podkladem pro diskuzi nad problematikou řešeného území, která by následně mohla přinést určitá konkrétní řešení.

a rozsvítí se zase louky v stálém střídání zeleně a žluti.“ (Stehlík, 1966, s.112) Jaká je krajina Štěkeňska dnes, jaká byla ještě dříve než ve 20. století a jaká by být mohla… Problematikou těchto otázek, ale i širší problematikou komponované krajiny se zabývá předkládaná práce.

4

3. PROBLEMATIKA KOMPONOVANÉ KRAJINY A JEJÍHO MANAGEMENTU

neohraničitelného. Každá krajina je propojena s krajinami sousedními a ostré hranice, kterými je zpravidla vymezována, jsou pouze pomůckou pro to, aby jí člověk dokázal porozumět. Na základě toho, že jednotlivé vlastnosti krajin se do sebe navzájem prolínají je jisté, že hranice mezi krajinami nemohou

3.1 Vymezení základních pojmů Krajina Existují různé definice a pohledy na krajinu, jak uvádí Sklenička (2003), při hodnocení krajiny by však měl vždy být uplatňován holistický přístup, což znamená zkoumání vazeb, procesů a principů jako celku a ne pouze jednotlivých částí.

být ostré (Kulišťáková, in Flekalová, 2011).

Kulturní krajina „Kulturní krajina je nedostižná souhra přírody a ušlechtilého projevu lidského ducha.“ Dobroslav Líbal Výbor pro světové dědictví (UNESCO) definoval v roce 1996 kulturní krajinu jako kombinovaná

Pod pojmem lze z dostupné literatury a zdrojů chápat například z hlediska obecného,

díla přírody a člověka, která jsou dokladem vývoje lidské společnosti a sídel v průběhu historie,

geografického ekologického, demografického, historického nebo správního. Z hlediska posledně

ovlivněná fyzikálními jevy anebo příležitostí daných jejich přírodním prostředím a vlivem postupných

jmenovaného krajinou obvykle rozumíme sférickou část povrchu zemského, přesněji dle zákona

společenských, ekonomických a kulturních vlivů, jak vnějších, tak vnitřních.

114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je krajina částí zemského povrchu s charakteristickým

V evropském kontextu je krajina chápána jako krajinný prostor ovlivněný nebo přetvořený lidskou

reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky. Ekosystémem je

kulturou, bez ohledu na to, jestli jsou vzniklé změny vnímány pozitivně či negativně. Krajina tedy není

v tomto případě rozuměna funkční soustava živých si neživých složek životního prostředí, jež jsou

kulturní ve smyslu kvality, ale jako výsledek činnosti lidské civilizace. Díky tomu, že krajina

navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně

zaznamenává historický vývoj společnosti, paměť krajiny, stává se sama o sobě kulturně-historickou

ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.

památkou, což potvrdila i Evropská úmluva o krajině (Salašová, 2002).

Evropská úmluva o krajině pak chápe krajinu jako část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů. Dalším z pohledů na vymezení krajiny je teorie krajiny jako interpretovaného textu, kdy každá dílčí složka čte krajinu jinak a to vede k rozdílnému chápání kontextu i měřítka (Sádlo, 1998).

Sklenička (2003) uvádí, že kulturní krajina je tvořena mozaikou ekosystémů do různé míry ovlivněných činností člověka, s různou strukturou a druhovým složením, vyžadujících ke svému fungování různý přísun dodatkové energie. Pojem historická kulturní krajina označuje územní celek, který vznikl a byl dlouhodobě utvářen

Pro potřeby krajinářské tvorby je možno krajinu chápat jako palimpsest, tedy obsáhlý rukopis, ve

cílevědomou lidskou činností za účelem kulturní a hospodářské kultivace prostředí. Jeho jednotlivé

kterém každá jeho stránka znamená určitou kulturně-historickou vrstvu, konkrétní zápis do paměti

prvky či jejich soubory jsou význačné z historického hlediska, zejména díky zachování jednotlivých

krajiny. V krajině je tento zápis identifikovatelný hmotně skrz historické krajinné struktury a objekty

prvků historického zájmu. Krajinné celky jsou důležitými svědectvími a objekty studia a porozumění

nebo nehmotně uložením do společenského povědomí. Část těchto záznamů přetrvává dlouhé časové

historie kultivování prostředí, jsou také svědectvími činností různých kultur při osidlování země.

úseky, část v podobě například polí, cest, příběhů, se z paměti krajiny postupně vymazává, přitom

Historickou kulturní krajinu je dále možno rozdělit na tři základní typy, kterými jsou krajina

všechny údaje uložené ve zmiňovaném krajinném rukopise mají svoji výpovědní hodnotu a význam

architektonizovaná, krajina historická hospodářská a krajina jinak kulturně historicky významná

(Salašová, 2002).

(Hendrych, 2002).

Pojmenování krajina je užíváno v mnoha vědních disciplínách a tato multidisciplinarita jeho

Architektonizovanou krajinou je dle Hendrycha (2002) označován výrazný historický krajinný

uplatnění tak velmi ovlivňuje i jeho sémantický rozsah, interpretaci i logiku prostorového vymezení.

celek, u kterého je patrný kompoziční záměr při utváření prostorových vztahů mezi jednotlivými

Prostorové vymezení krajiny tedy není jednoduché přesně definovat, protože je úzce spjato právě s

krajinotvornými prvky. Těmito prvky je možno zjednodušeně rozumět prvky bodové, liniové a plošné.

oborovým vnímáním, úhlem pohledu, účelem vymezení a také časoprostorovým měřítkem. Jedním

Bodovými prvky jsou přírodní a architektonické solitery, drobná architektura, plastika či jejich soubory.

z pohledů na problematiku vymezení je, že krajina je považována za něco nedělitelného a tedy

Liniové prvky reprezentují vodní toky, komunikace a jejich vegetační doprovod, stromořadí, aleje,

5

vegetační pásy. Plošné jsou prvky sídelních útvarů, lesní, zemědělské a vodní plochy. Kompoziční principy mezi jednotlivými prvky mohou být nadřazeny hospodářskému významu, nebo jsou s ním v souladu. Synonymem definovaného pojmu je slovní spojení komponovaná krajina.

Dalšími autory bývají komponované krajiny nazývány také pojmy krajina urbanizovaná, záměrně koncipovaná, v anglicky mluvících zemích je používán termín designed landscape (Salašová,, 2010). Co se týče prostorového vymezení komponovaných krajin, za kritérium je možné pokládat vlastnosti krajinné kompozice. Jejich hranice je tedy spoluurčena kompozicí prostoru a velikostí území, jehož

Komponovaná krajina

charakter spoluurčuje, případně se v něm fyzicky projevuje, přičemž s ohledem na prostorové vymezení

Pojem komponovaná krajina se dle výše zmíněného do značné míry prolíná se slovním spojením

krajiny může být měřítko velmi rozdílné. V tomto směru je důležitá sémantika procesu komponovaní,

kulturní krajina.

pochopení geneze území, rozpoznání jednotlivých entit a rysů kompozice a jejich souvislostí.

Dle Výboru pro světové dědictví je komponovaná krajina jedním z typů kulturní krajiny a je

Z uvedeného vyplývá, že vymezení prostorové i sémantické hranice je velmi komplikované, nehledě na

definována jako krajina na navržená a vytvořená záměrně člověkem a jsou do ní řazeny jak zahrady a

to, že součástí mnohých krajinných kompozic jsou často vzdálené pohledové dominanty, které jsou

parky, tak rozsáhlé krajinné kompozice.

akcentované pomocí průhledů, trasování cest a promyšleného otevírání pohledů a scén. Komponovaná

Salašová (2004) používá označení komponovaná krajina pro všechny typy krajin, ve kterých byly změny prováděné cíleně s velkým důrazem na jejich kompoziční, symbolické a estetické parametry.

krajina tak může být například symbolicky propojena s místy vzdálenými i tisíce kilometrů (Kulišťáková, in Flekalová, 2011).

Hendrych (2002) komponovanou krajinu dělí na několik typů a ty blíže specifikuje. Typem prvním je kompozičně vyvážená krajina, jež tvoří spolu s historickou stavební, zahradní a krajinnou

Krajinný ráz

architekturou harmonický krajinný celek. Krajinné úpravy jsou zcela podřízeny historickému

Krajinný ráz je významnou hodnotou dochovaného přírodního a kulturního prostředí a tudíž je

kompozičnímu záměru, v jehož intencích byly založeny. Jako typ druhý lze uvést krajinu kompozičně

chráněn před znehodnocením. Ráz krajiny je dán specifickými rysy a znaky, které vytvářejí její

vyváženou, s vazbami na historickou dominantní architekturu. Krajinný celek má přímou vazbu na

rázovitost, tzn. odlišnost a jedinečnost, vyjadřuje nejen přítomnost pozitivních jevů a znaků, ale také

dominantní architekturu či architektonický soubor. Třetím typem jsou komponované krajinné úpravy

kulturní a duchovní dimenzi krajiny. Pojmu krajinný ráz odpovídá pojem charakter krajiny, v dalších

s přímou

vazbou

na

historickou

zahradní

nebo

parkovou

úpravu.

Typem

čtvrtým

je

architektonizovaná krajina patřící do souboru děl historicky významné umělecké osobnosti,

jazycích Landscape Character, Landschaftscharakter, který je vyjádřený především morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačního krytu a osídlení (www.ochranaprirody.cz).

architekta. Kulišťáková (in Flekalová, 2011) uvádí, že je možné rozdělit komponované krajiny do několika

Krajinná památková zóna

typů, které se však mohou navzájem prolínat, překrývat, doplňovat. Jedním typem jsou zahrady,

Krajinnou památkovou zónou je rozuměno větší či menší území, které zahrnuje sídelní útvary a

parky, barokní obory, bažantnice a jiné jasně vymezené prostory, dalším typem jsou rozsáhlé

ucelené krajinné celky, jejichž dnešní podoba byla podstatnou měrou kultivována a formována

krajinářské kompozice a dále komponované krajinné osy.

historickou činností člověka a zasluhuje památkovou ochranu.

V synonymním významu slova komponovaná krajina je také nezřídka používáno slovní spojení

Krajinné památkové zóny reprezentují dochovanou kulturní krajinu v její historicky utvářené

barokní krajina. Toto označení však nezahrnuje pouze komponované celky, ale přinejmenším celou

podobě, to znamená bez výraznějších negativních zásahů do člověkem formovaného přírodního prostředí

kulturní krajinu. Barokní krajina je označením pro historickou fázi vývoje kulturní krajiny, je

nebo urbanistické struktury sídel. Území krajinných památkových zón se zpravidla vyznačuje vyváženou

specifickým historickým, uměleckým a přírodovědným jevem. V Čechách se formovala mezi první

skladbou přírodních a sídelních ploch s krajinnými nebo architektonickými dominantami v podobě

čtvrtinou 17. a koncem 18. století a do jisté míry se stala avantgardou krajinného vývoje v rámci celé

hradů, zámků, tvrzí, kostelů, panských dvorů, které se odráží v četných panoramatických pohledech. V

střední Evropy. Dnešní krajinu již ovšem krajinou barokní nazvat nelze, byť jsou v ní znatelné stopy

případě starých sídelních lokalit zahrnuje území krajinné památkové zóny i významné archeologické

barokní kultivace, jedná se pouze o krajinu s barokním dědictvím, o reliktní strukturu, struktury

nálezy z pravěkého nebo raně feudálního období. Mezi prohlášenými krajinnými památkovými zónami

(Sádlo et al., 2008).

jsou zastoupeny rovněž záměrně realizovaná geometrická kompoziční schémata. Za krajinné památkové zóny jsou však prohlašována také území bojišť významných historických bitev (Čerňanský, 2012). 6

Krajinářská studie

3.2 Současný stav řešené problematiky

Jako krajinářská studie bývají označovány nezávazné typy územně plánovací dokumentace. Jejich charakteristickým rysem bývá respektování ekologických principů fungování krajinných systémů,

Komponované krajiny představují specifický typ kulturních krajin, do nichž byl z rozličných důvodů

holistický přístup ke krajině, kdy je krajina chápána ve své celistvosti, konceptualizmus, určení

vložen „vyšší“ umělecký, estetický či symbolický řád. V určitých historických obdobích zaujímaly

identity kulturní krajiny, ekonomická prosperita a optimální funkční využití krajiny, tvorba strategií a

poměrně rozšířený způsob kultivace prostoru, přesto v současné době nemusí být v daném území na

stanovení hierarchie hodnot (Salašová, 2002).

první pohled patrné. Pro své kvality by ovšem mohly být hodnotným inspiračním zdrojem při územním rozvoji, problémem však bývá neznalost záměrných prostorových úprav a v následku toho dochází

Management krajiny

k silnému ataku a narušování hodnot, které se v krajině mnohdy udržely i několik staletí. Svým projevem

Pod pojmem management je rozuměno umění řízení, působení na určitou soustavu, na příklad

často souvisejí s celkovou vizuální kvalitou prostoru, jeho Geniem loci, krajinným rázem, atraktivitou a

společnost, a ovládaní její činnosti, v tomto případě činnosti v krajině. Pro management krajiny a její udržitelný rozvoj je zásadní poznat její funkce a služby, které může

identitou místa. Tyto kvality jsou zcela zásadní při otázkách obnovy a regenerace krajinných kompozic (Kulišťáková et al, 2012).

nabídnout. Funkcemi jsou ovlivněny strukturou krajiny, která odráží jak přírodní podmínky, tak

Dalším specifikem komponovaných krajin je nutnost nahlížet na jejich problematiku z pohledu

projevy lidské činnosti v průběhu staletí, jsou výsledkem procesů probíhajících v ekosystémech a

mnoha různých oborů a profesí, protože z hlediska metod vědecké práce je potřeba zdůraznit, že

určují například retenční kapacitu a protierozní vlastnosti, služby představují užitky, které společnost

problematika komponovaných krajin nemůže být zkoumána pouze tradičními metodami dějin umění, ale

z krajiny získává (www.zmeny-krajiny.cz).

celý skladebný proces zpravidla využívá hluboké poznatky z oblasti neživých i živých prvků přírody a

Kulturní krajinu lze podle jejího převažujícího využívání, tedy managementu, dělit na

z oblastí ekonomických a sociálních věd (Flekalová, 2011).

subkategorie, kterými jsou krajina zemědělská, lesní, rybniční, průmyslová, urbanizovaná, rekreační a

Neméně významná je také skutečnost, že krajina se neustále mění a zájmy v ní jsou napříč různými

další. Historicky mělo největší vliv na přeměnu přírodní krajiny v kulturní zemědělství a lesnictví,

profesními skupinami mnohdy velmi rozdílné. Velmi důležité je vůbec uvědomění si hodnoty krajiny a

v současné době má velký vliv průmysl a urbanizace.

kulturního dědictví, právě toto uvědomění je potřeba pro efektivní obnovu a rozvoj nejen komponovaných krajin.

Obnova krajiny

Přestože Česká republika je zemí neobyčejně bohatou na počet i kvalitu komponovaných prostorů,

Slovo obnova je možno chápat v dalších významech u jako uvedení do původního stavu, které

objevují se při zkoumání této problematiky různá úskalí, kterým byla mimo jiné nápomocna například

vystihuje pojem rekonstrukce, dále celkové zhodnocení, rehabilitace, nebo návrat zanedbaného prvku

skutečnost, že ve druhé polovině 20. století bylo do krajiny i krajin komponovaných vneseno mnoho

s původní funkcí zpět do života v pojmu revitalizace.

změn. Civilizace v rámci změn dospěla z pohledu udržitelnosti tradiční kulturní a historické krajiny k

Dle Skleničky (2003) je tvorbu v určitém slova smyslu nové krajiny nutné pojímat v souvislosti s historickým vývojem krajiny a v kontextu krajiny okolní. Jako jedna z exaktních metod pro utvoření kompaktního a objektivního názoru na definování zásad tvorby je proto doporučována analýza vývoje krajinné struktury, protože z hlediska vývoje krajiny poskytuje zásadní údaje.

významnému přelomovému bodu. Tradiční krajina na mnoha místech zmizela, čímž se ztratilo a mnohde stále ztrácí i cosi tradičního a daného evropské civilizaci. Změny v podobě intenzifikace hospodářských a stavebních činností, neadekvátní pozemkové úpravy v období socialismu, ale především úplná změna vlastnických poměrů v období let 1948 – 1989

Pomocí této analýzy je možné identifikovat relativně homogenní etapy vývoje krajiny, jeho

způsobily rozpad mnohých krajinných struktur a objektů. Ochrana a management některých

relevantní zlomy, a v neposlední řadě pomáhá formulovat patřičné souvislosti. Výsledky získané

komponovaných areálů, například Lednicko - Valtického areálu, se začíná koncepčně řešit až po

zmiňovanou metodou jsou použitelné taktéž pro návrh z hlediska kvantitativního, kvalitativního i

významných politických změnách v roce 1989 (Salašová, 2004).

z hlediska kompozice.

Prameny týkající se problematiky komponované krajiny a především pak jejího managementu jsou soustřeďovány převážně do podoby článků v odborných časopisech či ve sbornících z konaných seminářů a konferencí. Teprve v roce 2011 vyšla publikace, monografie s názvem Komponované 7

krajiny, kterou vydala Mendelova univerzita v Brně a která se zabývá popisem myšlenkových

nepodporují ani nedeklarují krajinu jako jednu z hlavních hodnot a priorit udržitelného rozvoje České

východisek kompozice vybraných modelových území, vymezením použitých kompozičních

republiky. Pokud má ovšem Česká republika dostát závazkům obsaženým v Úmluvě, ke kterým se

prostředků a snaží se navrhnout i vědecky zdůvodněný režim péče o kulturně hodnotná území.

podpisem a ratifikací úmluvy zavázala, je nevyhnutelné, aby tento dokument účinným způsobem

Jak je ovšem zmíněno již v předmluvě knihy, pro otázky identifikace komponovaných krajin a

reflektovaly nejen vládní instituce a politická uskupení, ale aby byla přijata a aplikována i na regionální

především pak pro volbu vhodného managementu území k zachování a rozvoji jeho kulturních a

úrovni a především aby význam kulturní krajiny reflektoval i výzkum a vzdělávání nejmladší generace

uměleckých hodnot stále chybí odpovídající metodika, která by se opírala o vědecké poznání

(www.kulturnikrajina.cz).

realizovaných kompozic. Kniha je tedy jedním z příspěvků k vznikající diskuzi (Flekalová, 2011).

Pro tento účel vznikla v roce 2012 vznikla Pracovní skupina Kulturní krajiny v rámci Společnosti pro

V současné době je ochrana a obnova historické kulturní krajiny zájmovým tématem především

zahradní a krajinářskou tvorbu, o. s., jejímž cílem je právě definování zmiňovaných hlavních problémů v

pro akademickou obec, přesto v posledních letech právě za účasti převážně akademických pracovníků

oblasti péče o kulturní krajinu, současné možnosti ve smyslu platné legislativy, problematika krajiny v

několika zainteresovaných vědeckých ústavů vznikají pilotní projekty, které se zabývají ochranou,

koncepci uspořádání krajiny v územním plánování, komplexní pozemkové úpravy a podobně, výměna

obnovou, cílovou charakteristikou, vytvářením strategií a navrhováním managementových opatření

zkušeností v oblasti péče o krajinu. Kulturní krajinu totiž není možné rozdělit mezi její uživatele,

určitých vybraných kulturních, komponovaných krajin či jejich segmentů.

obyvatele a správce, krajina je pouze jedna. Stejná krajina je naším životním prostředím, domovem,

Nutnost účinné a efektivní ochrany a obnovy doposud opomíjené složky přírodního a kulturního dědictví, historické kulturní krajiny, si totiž stále více uvědomuje zahraniční i domácí, odborná i

zdrojem surovin, prostorem pro zemědělství a těžbu nerostů, ale i prostorem pro rozjímání, památky, pro ochranu přírody a pro vše další…

laická veřejnost. Je naprosto zřejmé, že by měly být využívány všechny stávající legislativní možnosti k péči, ochraně a plánování krajiny, což v prostředí České republiky znamená plné využití možností legislativy na ochranu přírody a krajiny, krajinného rázu, kulturních památek a důslednou aplikaci v územním plánování. Současný stav péče o kulturní krajinu je však poměrně neutěšený. Podle stavebního zákona musí sice územně plánovací dokumentace přírodní i kulturně historické hodnoty krajiny respektovat, k úspěšné péči, ochraně hodnot a dalšímu zacházení s nimi patří tedy v první řadě jejich dokumentace a interpretace, která v mnohých případech pokulhává. Vhodných a potřebných legislativních nástrojů není dostatek, nedostatek panuje i na poli komunikace mezi jednotlivými rezorty, které se krajiny týkají, důležité je také to, aby si nutnosti aktivního zapojení uvědomila i veřejnost. Na tomto místě má významnou roli poloha vzdělávací v podobě osvěty, poukázání a přiblížení hodnot širší veřejnosti, obyvatelům a uživatelům komponovaných krajin, protože své krajině by měl každý rozumět, měl by se s ní umět ztotožnit a na základě toho by měl mít zájem její

3.2.1 Legislativní nástroje Listina základních práv a svobod Obnova kulturního dědictví může způsobovat vlastníkům dotčených pozemků určitá omezení při vykonávání jejich vlastnického či uživatelského práva, je proto nutné dodržovat ústavní pořádek České republiky. Článek 34, odstavec 2 listiny praví, že právo přístupu ke kulturnímu bohatství je za podmínek stanovených zákonem je zaručeno každému, článek 35, odstavec 2 říká, že každý má právo na příznivé životní prostředí a odstavec 3 stejného článku stanovuje, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

hodnoty ctít a chránit (Hendrych, 2008). Téma ochrany a obnovy komponovaných krajin, potažmo krajiny kulturní, je dále skloňováno řadou evropských dokumentů, nejvýznamněji Evropskou úmluvou o krajině, která již před několika

3.2.1.1 Nástroje památkové péče

lety aktuálnost tohoto tématu ještě podpořila. Evropská úmluva o krajině vstoupila v mezinárodní platnost v roce 2004 a téhož roku stala závaznou i pro Českou republiku. Její implementace byla

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

uložena ministrům životního prostředí, zemědělství, pro místní rozvoj, kultury a školství, mládeže a

Předmětem památkového zákona je dle § 1 zabezpečení zachování, ochrany, zpřístupňování a

tělovýchovy, bylo zpracováno mnoho podpůrných dokumentů, přesto praktický proces implementace

vhodného společenského uplatnění kulturních památek.

Úmluvy o krajině neprobíhá, protože žádné ministerstvo ani politická uskupení a veřejní činitelé 8

Kulturními památkami jsou dle § 2 tohoto zákona nemovité i movité věci, popřípadě jejich

krajiny, krajinné kompozice, jejich části či objekty, které nejsou legislativně chráněny, však zpravidla

soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí

součástí územních podkladů nejsou, přestože jsou součástí kulturní krajiny a jsou všeobecně považovány

společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka

za kulturní nebo historickou hodnotu. Problém spočívá především v neuchopitelnosti ochrany krajinných

z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a

kompozic, je dán také měřítkem vytvářených územních plánů, rozdílnými prioritami a posláním územně

technické, a které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.

plánovacích dokumentů a možnostmi jejich zpracovatelů, jejichž postupy se sice řídí platnou

Zákon tedy upravuje poměrně široké možnosti ochrany kulturních památek, přičemž je nezbytné zohledňovat nejrůznější hmotná i nehmotná specifika movitých či nemovitých věcí. Zákon dává

legislativou, nepostihují však zdaleka všechny charakteristiky území, natož pak jeho symbolický kontext (Matáková, in Flekalová 2011).

možnost chránit památky dvojím způsobem, první z nich je možné označit jako individuální ochranu, kdy se jedná o jednu konkrétní movitost či nemovitost. Spadá sem prohlášení za kulturní památku, za

Benátská charta

národní kulturní památku a zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví. Druhý

Benátská charta je mezinárodní chartou o zachování a restaurování památek a sídel. Byla schválena

způsob ochrany je zajišťován s ohledem na území, kde jsou rozlišovány památkové rezervace,

v Benátkách ve dnech 25. až 31. května roku 1964. a je teoretickým základem pro Florentskou chartu o

památkové zóny, ochranná pásma a území s archeologickými nálezy.

ochraně historických zahrad.

Krajinné památkové zóny jsou vyhlašovány Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím vyhlášky,

V preambuli je řečeno, že památky jako nositelé duchovního odkazu minulosti představují v

která vymezuje plošný rozsah území s stanovuje podmínky pro zabezpečování ochrany a péče o

přítomném životě národů živé svědectví jejich staletých tradic. Lidstvo, které si každodenně uvědomuje

památkovou hodnotu zóny. Vyhláška do jisté míry stanovuje také omezující podmínky pořizování

jednotu všelidských hodnot, považuje památky za společné dědictví a prohlašuje se vůči budoucím

územních plánů a rozvojových dokumentací obcí.

generacím za solidárně zodpovědné za jejich zachování. Považuje za svou povinnost odevzdat jim je v

Krajinné kompozice, respektive jejich segmenty jsou zpravidla chráněny jako kulturní památky,

plné bohatosti jejich původnosti. Je proto základní, aby principy, jimiž se mají řídit konzervace a

nejvýznamnější nemovité objekty pak také jako národní kulturní památky. Dle § 17 zákona je také

restaurování památek, byly obecně objasněny a formulovány na mezinárodní úrovni, přičemž má být

umožňováno stanovit podmínky ochrany a i pro území navazující na památkovou zónu nebo na

každému národu ponecháno zajištění jejich aplikace v rámci jeho vlastní kultury a jeho vlastních tradic.“

jednotlivé objekty prohlášené za památkově chráněné ve formě ochranného pásma (Matáková, in

(www.restauro.cz)

Flekalová 2011). Florentská charta Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu

Florentská charta je dokumentem, který se týká ochrany historických zahrad, parků a sadů a zásad

Stavební zákon umožňuje ochranu kulturních hodnot prostřednictvím územního plánování. Dle §

jejich ochrany. Chartu registroval Mezinárodní výbor pro historické zahrady a historické lokality

18 tohoto zákona je hlavní úlohou zabezpečit ochranu všech chráněných území, objektů, oblastí klidu

ICOMOS 15. prosince roku 1981 a impulsem pro její vypracování byla nutnost doplnění Benátské charty

a ochranných pásem.

na specifickém úseku.

Zákon chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti a

Charta ve svých 25-ti článcích vyhlašuje nejzávažnější doporučení pro obor historických zahrad. Ve

v návaznosti na Evropskou úmluvu o krajině definuje cíle a úlohy územního plánování. Dle § 2

smyslu světového trendu v hodnocení významu a podstaty památky je zdůrazněna nezbytnost zachování

zabezpečuje veřejně prospěšným opatřením ochranu přírodního, kulturního a archeologického

autenticity, která je spolu se správnou interpretací jedním ze základnách předpokladů uchování památky

dědictví, avšak kulturní hodnoty, architektonické a urbanistické dědictví či způsoby ochrany krajiny

v její originalitě a historické hodnotě (Otruba, 2000).

blíže nespecifikuje. V procesu územního plánování je zásadním problémem komplexnost tvorby

Ochrana historických zahrad, parků i sadů a péče o ně má být ve smyslu Florentské charty součástí

územně plánovací dokumentace. Součástí povinných vstupních podkladů jsou seznamy objektů

zastavovacích plánů, plánovacích dokumentů a územního plánování. Na základě vyjádření příslušných

chráněných dle dalších legislativních předpisů, které jsou při zpracovávání dokumentace zařazovány

odborných expertů musí zodpovědná místa učinit opatření finančního rázu k zajištění údržby,

do závazné části limitů a regulativů, čímž je zabezpečena určitá forma jejich ochrany. Komponované 9

konzervace, restaurování a po případě restituce historických zahrad, parků a sadů (Pacáková-

vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně, spoluúčastí v procesu územního plánování a

Hošťálková, 1999).

stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny.

Důležitou zmínkou je skutečnost, že zajišťování trvalé péče má být prováděno kvalifikovanými

Částečné možnosti ochrany poskytuje kategorie zvláště chráněných území, které jsou dle § 25

osobami, které jsou pro tento účel vzdělané. Dle posledního 25. článku je také důležité, aby bylo úsilí

definovány jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem,

vložené do péče o památku zúročeno a veřejnost lépe poznala a ocenila jejich důležitost, proto je

významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením

nutno podněcovat zájem o historické zahrady veškerými prostředky.

dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Paragrafem 3 jsou dány možnosti ochrany esteticky hodnotných částí krajiny, které utváří její typický

Evropská úmluva o krajině

vzhled institutem významného krajinného prvku. Tímto prvkem mohou být i části krajiny, které

Evropská úmluva o krajině byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy v červenci 2000,

zaregistruje orgán ochrany přírody, například cenné ploch porostů sídelních útvarů včetně historických

v mezinárodní platnost vstoupila 1. března 2004 a od 1. října 2004 se stala závaznou i pro Českou

zahrad a parků. Významný krajinný prvek umožňuje stanovení ochrany prvků a částí krajiny

republiku.

s významnou přírodní i kulturní hodnotou, což platí zpravidla pro významné kompoziční osy v podobě

Evropská úmluva o krajině představuje koncepční dokument, který vyjadřuje potřebu nového

alejí stromořadí a významné prvky v krajině jakými jsou soliterní stromy. Pokud by byly možnosti

náhledu na krajinu a nastolení cesty jejího udržitelného rozvoje. Úmluva plně docenila přírodní a

nástroje významného krajinného prvku plně využívány, mohl by se stát východiskem pro prvky

kulturní hodnoty krajiny a stala se nástrojem, který zakotvuje potřebu nového náhledu na veškerou

krajinných kompozic v místech, kde dochází ke střetům ochrany přírody a krajiny a ochrany památkové.

krajinu.

Paragraf 12 definuje krajinný ráz a jeho ochranu. Krajinný ráz má být chráněn před činností snižující

Již v preambuli k této úmluvě je mimo jiné zdůrazněno, že krajina hraje významnou úlohu

jeho estetickou a přírodní hodnotu. Stanovuje například, že zásahy do krajinného rázu, zejména

z hlediska veřejného zájmu v oblasti kultury, ekologie, životního prostředí a také v sociální oblasti.

umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných

Ochrana, správa a plánování krajiny mohou přispívat k vytváření pracovních příležitostí, krajina se

krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, na harmonické měřítko a

podílí na vytváření místních kultur a je základní součástí evropského přírodního a kulturního dědictví.

vztahy v krajině. Nabízí tak největší možnosti ochrany krajinných kompozic, opět však vyvstává

Předmětem zájmu úmluvy je celá krajina, což zahrnuje přírodní, venkovské, městské i příměstské

problém, kdy odpovědnost za povolávání těchto zásad není definována. Reálnou a praktickou možností

oblasti, úmluva pokrývá svým zájmem krajiny pozoruhodné, ale i běžné a narušené.

ochrany krajinného rázu však existuje, je jím zřízení přírodního parku orgánem ochrany přírody, který

Péče o přírodní a kulturní dědictví krajiny není v pojetí úmluvy chápána izolovaně v podobě problematiky odehrávající se pouze mezi státem a příslušnými specialisty, ale jako společně sdílená odpovědnost státních a samosprávných orgánů, vlastníků a uživatelů krajiny, odborné i laické veřejnosti. Cílem není pouhá konzervativní ochrana vybraných jevů a prvků krajiny, ale také ochrana

stanoví omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení tohoto území. Některé prvky, objekty kompozic, mohou být také chráněny jako přírodní památka podle paragrafu 36. (Matáková, in Flekalová 2011).

aktivní a dynamická, která vychází z kontinuity činností a významů spjatých s konkrétní krajinou a jejím potenciálem.

3.2.2 Finanční nástroje

3.2.1.2 Nástroje ochrany přírody a krajiny

Otázky zachování a využití hodnot kulturní krajiny a jejího potenciálu velice úzce souvisejí s ekonomikou. Ekonomizace kulturního dědictví hraje v kulturní politice státu klíčovou úlohu. Nejedná

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny

se pouze o zachování hodnot, které se formovaly velice dlouhou dobu, ale i o jejich zapojení do procesů

V souvislosti s kulturním rozměrem se ochranou přírody a krajiny se dle § 2 rozumí vymezená

evropské, popřípadě globální ekonomické integrace, o využití kulturních zdrojů pro akceleraci

péče o krajinné celky a péče o vzhled a přístupnost krajiny, přičemž je tato ochrana zabezpečována

ekonomického rozvoje státu.

10

Zájem o přírodu a krajinu se v současné době se dotýká mnoha oblastí lidské činnosti. Nejedná se pouze o oblast ochrany přírody a krajiny, ale i památkového dědictví, oblast živé kultury a rozvoje kulturní úrovně společnosti.

Podpora z regionálních programů EU Regionální operační programy EU, které jsou rozděleny podle úrovně NUTS II. S obnovou kulturního dědictví v rámci rozvoje venkova počítá priorita Rozvoj cestovního ruchu.

Podpora z integrovaných programů

3.2.2.1 Programy podporující péči o přírodu a krajinu Podpora z programů Ministerstva životního prostředí ČR Program péče o krajinu (PPK) Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK)

Národní podpory Ministerstva zemědělství ČR v oblasti vod

Evropské dotační programy pro období v letech 2007-2013 Operační program Životní prostředí (OP ŽP) Program rozvoje venkova (PRV) Operační program Rybářství (OPR) LIFE+ Regionální operační programy NUTS II (ROP NUTS II) pro Jihozápad

Integrovaný Operační Program v rámci osy 5 Národní podpory územního rozvoje, o jehož příspěvek se však mohou ucházet pouze významné republikové a nadnárodní projekty.

Podpora z komunitárních programů EU a programů evropské územní spolupráce Program Central Culture Program Evropské unie CENTRAL EUROPE podporuje spolupráci mezi zeměmi střední Evropy, kterými jsou Rakousko, Německo, ČR, Maďarsko, Itálie, Polsko, Slovenská republika a Slovinsko. Cílem programu je zvýšení konkurenceschopnosti a atraktivity měst a regionů.

Podpora z tzv. Norských fondů Celoplošně zaměřené fondy, pro něž je v rámci evropského hospodářského prostoru ochrana kulturního dědictví největší prioritou.

Podpora z tzv. švýcarských fondů Fondy soustřeďují pozornost převážně do oblasti severní a střední Moravy, kde funguje nadace

3.2.2.2 Programy, podpory pro obnovu venkovského kulturního dědictví

Partnerství, která podporuje moderní přístupy ochrany přírody založené na spolupráci s vlastníky, obcemi, státní správou a neziskovými organizacemi.

Přímá podpora ze státního rozpočtu na obnovu kulturních památek ČR Havarijní program záchrany architektonického dědictví, program péče o vesnické památkové rezervace, zóny a krajinné památkové zóny, program restaurování movitých kulturních památek.

Podpora z řádných programů ministerstev kultury a dalších ministerstev Program rozvoje venkova, resp. opatření v rámci Ochrany a rozvoje kulturního dědictví venkova (osa III., opatření 2.2) a ose Leader (IV). Podpora je věnována obcím do 500 obyvatel. Finanční prostředky osy Leader využívají tzv. místní akční skupiny (MAS), které fungují na principu spolupráce veřejného a soukromého sektoru.

11

3.2.3 Projekty k řešené problematice

Územím pro řešení výzkumného projektu je krajina Novodvorska a Žehušicka v okresu Kutná Hora, která představuje segment intenzivně zemědělsky využívané krajiny nesoucí výrazné stopy historických,

3.2.3.1 Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón

barokních a klasicistních, krajinných úprav. V rámci projektu byly vytvořeny i internetové stránky přístupné zájemcům o bližší informace z řad široké veřejnosti na webové adrese http://www.projektkacina.estranky.cz, kde jsou mimo jiné dostupné

Jedná se o projekt výzkumu a vývoje, řešitelskými pracovišti jsou Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice, v. v. i., Národní památkový ústav, Zahradnická fakulta v Lednici Mendelovy univerzity v Brně a Fakulta stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Řešitelská pracoviště by se projektem měla zabývat v době od 1. 3. 2012 do 31. 12. 2015.

všechny výstupy včetně dokumentů. Cílem výzkumu, který byl prováděn v pěti etapách v období let 2006 - 2011, bylo ověření reálných možností implementace Evropské úmluvy o krajině na místní úrovni. Etapy se zabývaly analýzou současného stavu krajiny, která zahrnuje identifikaci hodnot, sil a tlaků

Projekt je strukturován do pěti etap, jedné přípravné a čtyř následujících problémově

formujících podobu krajinné struktury. Na tuto analýzu navázaly etapy věnované definování silných a

orientovaných. V rámci projektu byly vytvořeny internetové stránky dostupné na webové adrese

slabých stránek stávající krajiny a jejího využití, potenciálních možností a ohrožení jejího dalšího vývoje

http://www.kpz-naki.cz, odkud byly čerpány uváděné informace. V současné době probíhají práce na

a závěrečné etapy výzkumu směřující ke zpracování návrhu cílové charakteristiky krajiny zájmového

etapách 2. - 5., které mají být řešeny v letech 2012 - 2015.

území, který je hlavním výstupem projektu. Cílová charakteristika krajiny představuje dlouhodobou

Hlavními cíli projektu jsou prohloubení poznatků o kulturně-historických hodnotách kulturní

strategickou vizi odpovědného nakládání s krajinou v horizontu následujících přibližně 30 let v duchu

krajiny se zaměřením na zhodnocení a rozvinutí stávajícího systému ochrany a péče v rámci kategorie

Evropské úmluvy o krajině a zahrnuje několik variantních scénářů. Takto koncipovaný strategický

krajinných památkových zón, zlepšení podmínek pro ochranu a uchování této části kulturního dědictví

dokument může být podkladem pro zpracování územních plánů obcí, pozemkových úprav, koncepčních

a dosažení mezioborového metodického konsensu v této oblasti a zvýšení povědomí a ochrany hodnot

dokumentů ochrany přírody a památkové péče, může také napomoci k přípravě a následné realizaci

historické kulturní krajiny jako důležité součásti národního přístupu ke krajině a příspěvku k

konkrétních krajinotvorných opatření naplňujících dílčí strategické cíle (Jech, in Kubeša, 2010).

implementaci mezinárodních úmluv. Všechny teoretické výstupy mají být modelově ověřeny.

3.2.3.2 Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav - pilotní studie Nové Dvory – Kačina

3.2.3.3 Kulturně historická analýza oblasti Kuks a Betlém v rámci původního nadačního panství Choustníkovo Hradiště - územní studie a návrh managementu Krajina panství Choustníkovo Hradiště byla studována v rámci mezinárodní spolupráce Výzkumného

Předmětem řešení bylo vypracování efektivních postupů k zabezpečení trvale udržitelného rozvoje

ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnicví, v.v.i. s Deutche Bundesstiftung Umwelt (DBU),

krajiny respektujícího jak její hospodářský potenciál, tak ochranu a rozvoj přírodních a kulturně-

World Heritage Centre (WHC), Fachhochschule Potsdam, Brandenburgische Technische Universität

historických hodnot krajiny.

Cottbus, State University of North Carolina a National University of Pitsburg na projektu „Vývoj

Řešitelskými pracovišti byli Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice, v.v.i. a Univerzita Karlova v Praze, kromě těchto pracovišť se na řešení výzkumného

koncepcí a nástrojů pro záchranu národně cenných kulturních krajin na příkladu světového kulturního dědictví UNESCO“.

projektu, podporovaného z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, podíleli

Pro prezentaci projektu byly vytvořeny internetové stránky http://www.kuks.estranky.cz.

externí spolupracovníci a formou konzultací a pracovních setkání byly do projektu zapojeny dotčené

Národní kulturní památky Kuks a Braunův Betlém patří mezi nejpozoruhodnější díla českého baroka.

obce a další správci a uživatelé krajiny včetně veřejnosti.

Historicky představovaly součást panství hraběte Choustníkovo Hradiště Františka Antonína Šporka, které se nacházelo na jihovýchodním okraji podhůří Krkonoš na horním toku Labe.

12

Základním smyslem práce bylo zdokumentování a zveřejnění získaných poznatků, které by směřovaly k pochopení, propagaci a ochraně kulturních hodnot české krajiny jako součásti

Dále byla zpracována rozsáhlá Studie udržitelného rozvoje mikroregionu, na jejím podkladě byl zpracován komplexní Strategický plán udržitelného rozvoje mikroregionu (www.veltrusypark.cz).

evropského kulturního dědictví i stanovení zásad a vytvoření nástrojů pro následné šetrné využití a

Byly vytvořeny variantní scénáře území, které ukazují, jak by se mohlo území chovat, pokud by se

rozvoj zájmového území. Braunův Betlém je přítomen na indikačním seznamu ČR pro zápis mezi

zájem soustředil pouze na některé oblasti činností typické pro evropskou krajinu, byly jimi současný

památky světového kulturního dědictví UNESCO. Zpracovávaný projekt prokázal, v souladu se

stav, podpora zemědělské oblasti, rezidenční oblasti, oblasti rekreační, komerční a jejich kombinace. Na

současnou filosofií WHC a snahou nevytrhávat jednotlivé objekty, ale chránit je v identickém

jejich základě byl vypracován plán, jak by měla krajina vypadat, co by mělo být posíleno nebo naopak

prostředí a v původních souvislostech, i naléhavou potřebu rozšířit předkládaný návrh také o

potlačeno. Z jednotlivých scénářů měla být vybrána pozitiva a z nich vytvořen právě strategický plán ve

navazující komponovanou kulturní krajinu, včetně vlastního komplexu národní kulturní památky

třech fázích, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, který by měl být součástí územně plánovacího

Kuks.

procesu (Stránský, in Kubeša, 2010).

Předpokladem úspěšného managementu ochrany, obnovy a rozvoje zájmového území má být směřování aktivit do osmi základních os, kterými jsou historie, příroda, krajina, Genius loci, kultura, rozvoj, veřejnost a image. Základním nástrojem je management databáze, kterou je možné neustále aktualizovat a která shromažďuje data o všech zájmových prvcích, stupních jejich ohrožení, o opatřeních a provedených zásazích. Je zde tedy znatelná snaha o komplexní a systémové řešení problematiky (Hendrych, in Kubeša, 2010).

3.2.4 Shrnutí současných trendů ve vývoji problematiky V současné době stále chybí odpovídající metodika pro otázky volby vhodného managementu komponovaných krajin, který by napomáhal zachování a rozvoji jejich kulturních a historických hodnot. Přesto nelze situaci považovat i přes zřetelnou neutěšenost jejího stavu za zcela nepříznivou, neboť téma komponovaných krajin je tématem vysoce aktuálním a diskutovaným. Jsou pořádány odborné semináře,

3.2.3.4 Projekt portálu www.veltrusypark.cz

které se zabývají otázkami kulturní i komponované krajiny, vznikají metodické postupy a nástroje, jež mají napomáhat identifikaci komponovaných krajin, přístupu k nim a péči o ně.

Projekt vznikl jako reakce na neutěšený stav areálu Národní kulturní památky parku a zámku Veltrusy. Hlavními řešiteli a iniciátory projektu jsou Ing. akad. arch. Martin Stránský a Ing. Marta Stránská, kteří se problematice rehabilitace a oživení památky věnují od roku 2003. V rámci projektu bylo vypracováno množství materiálů, například Feasibility study a SWOT analýza. Hlavním cílem projektu portálu je vyvolání zájmu občanů, veřejných činitelů, politiků a odborné veřejnosti o záchranu, správný směr obnovy celého areálu a jeho popularizace. V roce 2007 vznikl Mikroregion Veltrusdominio, jehož mottem bylo nastartování udržitelného rozvoje, obnova a ochrana kulturní krajiny na katastrech dvanácti obcí, které historicky příslušely k původnímu území veltruského panství rodu Chotků Veltrusdominio, dále také a především vytvoření jakéhosi občanského panství pro obyvatele všech obcí a města Veltrusy, kteří v této krajině žijí a pracují. Hlavním posláním mikroregionu je zejména spolupráce obcí a obyvatel při nastartování trvale udržitelného rozvoje v oblastech péče o kulturní dědictví a krajinu Dolního Povltaví, péče o životní prostředí, zavádění ekologického zemědělství, rozvoj cestovního ruchu, lidských zdrojů, infrastruktury.

13

3.3 Principy kompozic

3.3.1 Renesance Období renesance se ideově vrátilo k antické kultuře. Toto období s sebou přineslo další zvraty

Jak již bylo řečeno, komponované krajiny jsou specifickým typem kulturní krajiny, do kterých byla zpravidla vložena nějaká další myšlenka, řád, poselství.

v podobě změn myšlení, životního stylu. V době od 14. do 16. století se projevovaly humanistické tendence, zájem byl upřen na ideály humanismu. Pozornost se začala přesouvat od Boha k člověku, ve

Vývoji prostorových kompozic, komponovaných krajin, samozřejmě předcházel jejich vznik.

víru v člověka a jeho myšlení, moudrost, hledání smyslu života nikoli v duchovním světě, ale ve všem

Vznik krajinných kompozic vycházel především ze základní potřeby tvorby a kultivace prostředí a

pozemském, hmotném. Změnilo se nazírání na krajinu, která začala být chápána jako krásná, užitečná,

také z potřeby názorné identifikace prostředí s vlastním životem, především s životem společenským a

přívětivá, zatímco dosud byla krajinou nebezpečnou. Změna se děla také v oblasti a principech

jeho náplní, s postavením ve společnosti, s myšlenkami, filozofií, duchovnem, estetickým vnímáním

architektury, sídla se postupně otevírala do krajiny, byl kladen důraz na vyzdvižení krás krajiny, ta se

(Kulišťáková et al., in Flekalová, 2011).

zároveň stala dalším obytným prostorem, jakousi výkladní skříní toho nejlepšího, demonstrovala

Za první ideově plánované krajinné úpravy je možno považovat předkřesťanské kompozice, kdy

prosperitu a stupeň hospodářského rozmachu a kulturního vývoje. Šlechta přestavovala stísněné a

principy jejich tvorby spočívaly ve spojení vybraných míst s rituály a kulty pohanských kultur.

nepohodlné středověké tvrze a hrady v reprezentační aristokratická sídla a pohledově je propojovala

Východiskem byl vesmírný řád, jeho geometrie a napojení na životní rytmus tehdejší zemědělské

s krajinou, začala režijně hospodařit a právě v krajině, mimo sídla, byly umísťovány hospodářské budovy

společnosti, kdy se potřebné rozpoznávání důležitých fází roku odráželo ve vyměřování nejrůznějších

jako mlýny, myslivny, ovčíny, rybárny, cihelny a podobně. Hlavním smyslem bylo ukázat co všechno

vizírů, objektů v podobě kamenů, kůlů, které se nejčastěji stavěly na přesně určené místo na příklad

šlechta vlastní a jak svůj majetek obhospodařuje. Umísťování staveb však nebylo nijak nahodilé, jednalo

tak, aby nad nimi vycházelo nebo zapadalo slunce v období slunovratu či rovnodennosti, popřípadě

se zpravidla o promyšlený kompoziční záměr, který byl ještě posilován spojovacími kompozičními

docházelo k podpoře působení objektů přírodního původu, kterým mohla být dominanta vycházející

prvky v podobě alejí a stromořadí, které propojovaly jednotlivé hospodářské stavby či hospodářské

z daného geomorfologického utváření terénu.

zázemí s aristokratickým sídlem.

S příchodem křesťanství ve středověku a jeho posilujícím vlivem došlo k transformaci myšlení,

K užitku i zábavě šlechty byly v krajině vytvářeny lovecké prostory, obory a bažantnice. Ty byly

avšak vesmíru a přírodě byla stále přisuzována nadpřirozená moc a schopnosti. První záměrné zásahy

ohrazenými segmenty krajiny, byly vnitřně členěny a uspořádány na základě nejenom funkčního řešení,

často souvisely s již existujícími posvátnými místy a vždy převyšovaly běžné hospodaření v krajině.

ale také z hlediska kompozičních principů, bývaly v nich opět umísťovány různé stavby.

Přišel začátek vytváření sakrálních krajinných kompozic, které představovaly vesmírný a pozemský

Kromě hospodářská staveb začala být do krajiny postupně vnášena letní sídla, letohrádky, případně

dualismus představující znásobení božskosti ve vesmíru vytvořením jakéhosi dvojníka na zemi. Svatá

drobnější pavilony, které sloužily k panské zábavě, odpočinku i reprezentaci a byly inspirovány

místa byla ztvárňována jako znázornění náboženských příběhů prostřednictvím scén. Do krajiny

příměstskými renesančními italskými vilami, protože právě Itálie byla kolébkou renesance. Nejbližší

přibylo vnesení duchovních symbolů, především symboliky kříže v mnoha podobách, krajinu také

okolí letohrádků a pavilonů, ale především renesančních zámků bylo velmi intenzivně upravováno do

začaly protkávat křížové a pašijové cesty a poutní místa. V hojné míře byly také stavěny nové

podoby pravidelných užitkově okrasných zahrad a štěpnic, což se stalo dalším charakteristickým rysem

dominanty, hrady, kostely, poutní kostely, byly budovány kláštery jako centra duchovna, kultury,

té doby. Přestože většina těchto zahrad byla postupem času přetransformována do jiné podoby, většina

vzdělanosti, ve kterých nemohla chybět klášterní zahrada, rajský dvůr. Kostely byly specificky

pravidelně řešených zahrad má původ v období renesance.

orientovány východozápadním směrem, případně dle patronátu, protože důraz byl kladen v první řadě na vzájemné vztahy, náboženské propojení a symboliku. Další posun ve vnímání krajiny přinesla renesance, která také přinesla koncipování prostoru ve smyslu krajinných kompozic.

Velmi výraznými počiny v krajině bylo také rozsáhlé budování vodních děl, především rybníků a jejich soustav. Tímto způsobem došlo k ovlivnění celého vodního režimu krajiny a také opět k ovlivnění jejího estetického působení, protože hráze rybníků, ale i koryta propojujících vodních toků a kanálů, byly lemovány a tím zdůrazňovány alejemi (Brabcová, Kulišťáková, in Belčáková, 2010).

14

3.3.2 Baroko a barokní klasicismus

romantických představ o ideální krajině pro člověka bylo doplňování kultivované zemědělské krajiny přírodními či umělými prvky. Krajina tak byla plná překvapení, tajných zákoutí, nových pohledů,

Baroko, a především české baroko, bylo fenoménem, jenž byl založen na vcelku jednotných

romantizujících či klasicistních staveb, voluptulární architektury. Organizování krajiny podle

politických, ekonomických a kulturních principech. Jeho krajina však během svého vývoje nabyla

geometrických principů nahradilo organické vedení cest, křivky, bohatost a členitost umožňovala hru

velmi rozmanitých podob v závislosti na podmínkách konkrétních míst. Baroko v Čechách je přesto

s detailem, přestože kultivované plochy byly zpravidla velmi rozsáhlé (Štěpánová, Kulišťáková, in

přes zjevnou heterogenitu lokální a procesuální obecně chápáno jednotně, znamenalo výrazné zesílení

Belčáková, 2010).

vlivu člověka na krajinu, velkorysou krajinnou revoluci, obohacenou o mysticismus, stalo se progresivním vývojovým stupněm nejen české kultury, kdy v zemi zdevastované třicetiletou válkou

viz Grafický list 1 Principy kompozic

začala náhle vznikat a během poměrně krátké doby se plně formovat detailně a plánovitě budovaná kulturní krajina (Sádlo et al., 2008). Baroko znamenalo další zásadní změnu v myšlení lidské společnosti. Ke slovu opět přišel návrat ke spiritualitě a krajina byla vnímána nejen jako nástroj prezentace rodového majetku, ale také jako prezentace božího díla. Rané baroko oslovovalo, ohromovalo, používalo výrazné dominanty a přímé osy k organizování prostoru. Krajina byla chápána jako pozadí šlechtického sídla, dominanty byly vyzdvihovány. Pozdní baroko naopak ke krajině přistupovalo jemněji, respektovalo daní skutečnosti a pouze je dotvářelo. Základem barokních kompozic byla tedy hlavní osa, která zpravidla vycházela od centrální dominanty a směřovala daleko do krajiny. Dominantami byly zámky, potažmo šlechtická sídla, sakrální objekty, ale i výrazné přírodní dominanty, jejichž působení bývalo ještě podporováno právě vytvářením dominant kulturních. Vzniklé pohledové vazby vytvářely spojnice mezi sakrálními objekty, zámeckými a panskými zahradami, štěpnicemi, bažantnicemi, oborami a dalšímu komponovanými prvky. Vazby byly formovány nejčastěji alejemi a také průseky, vše se odehrávalo v geometrické formě. (Štěpánová, Kulišťáková, in Belčáková, 2010).

3.3.3 Romantické krajinné kompozice Na přelomu 18. a 19. století začaly přicházet myšlenky anglické krajinářské školy, která se stala výraznou inspirací pro období nastupující po době, kdy proběhl přerod feudalismu v kapitalismus, který byl pochopitelně provázen mnoha výraznými změnami. Šlechta postupně ztrácela svoji moc a také finance, s čímž souvisel i útlum výrazných projevů v krajině. Hlavní ideou byl návrat k přírodě, filosofický koncept ferme ornée, tedy okrasný statek, jehož základním principem je provázání krásy a funkčnosti. Krajina se změnila na zahradu, která je krásná a zároveň přináší užitek. Vyjádřením

15

3.4 Vymezení hlavních problémů současného využití komponované krajiny u nás

přírodního refugia. V rámci těchto úzce specializovaných pohledů je potřebné snažit se sblížit s poznáním důvodů druhé strany za vzájemného respektování se (Šantrůčková, 2010). Ve snaze o formulování oborových poslání a cílů jsou v obou případech klíčovými slovy zachování a

Kulturní krajina je místem, kde se potkává řada zájmů všech jejích uživatelů i přírody samotné. Hlavní problémy využití komponované krajiny u nás zpravidla vznikají na základě střetu legislativních nástrojů, které jsou blíže popsány v kapitole 3.2.1. Ono využití, do kterého je zahrnuta možnost péče, ochrany a obnovy komponovaných krajin, se v rámci zmiňovaných možností na legislativní úrovni značně tříští, protože problematika komponovaných krajin spadá hned do několika resortů, jimiž jsou resort kultury, ochrany přírody a krajiny, oblast územního plánování, zemědělství, lesnictví a podobně. Běžně se lze tak setkat s komplikacemi, které vyplývají ze střetů ochrany přírody, ochrany kulturních hodnot, památkové péče, záměrů krajinářských architektů, projektantů nebo realizátorů či vlastníků dotčených pozemků.

obnova hodnot. Za hodnotu je možno považovat dochovaný stav či dochované bohatství kulturní i přírodní a stanovit, která hodnota je více nebo méně důležitá je prakticky nemožné. Proto nemá smysl oddělovat kulturní krajinu a přírodu, ale je nutné vidět krajinu jako celek (Vopálková, Utinek, 2010). Cíle tedy bývají v mnoha směrech velmi podobné, proto je nanejvýše nutná oborová spolupráce, která by měla začínat již při definování cílů managementu péče o jednotlivé zájmové objekty (Krejčiřík, 2010). Některá řešení již existují, přestože některá z nich jsou náročnější na plánování a čas, zatímco současný trend doby upřednostňuje spíše rychlé výsledky. Jedno je však jasné, příklady možných řešení existují. Mnoho možných alternativních řešení ještě na své příklady čeká a vše záleží na konkrétních lidech a na jejich osobní vůli, nicméně krajinný ráz, biodiverzita, estetika a ochrana přírody spolu vůbec

3.4.1 Ochrana přírody versus památková péče, ochrana kulturních hodnot

nemusejí být v rozporu. V každé situaci sice bude něco převažovat, ale budou v ní i společné cíle. Snahy o mezioborovou spolupráci jsou tudíž v mnoha případech zřetelné, i když jejich naplňování

Komponované krajiny, respektive jednotlivé skladebné prvky komponovaných krajin, bývají velmi zajímavými územími nejen z hlediska ochrany historických a kulturních hodnot, ale také

stále ještě není realizováno v dostatečné a především potřebné míře, přesto je nutné se neustále pokoušet o nalezení určitého souladu.

z hlediska ochrany přírody a krajiny, neboť byly budovány jako ideální krajina a proto do nich mnohdy byla v závislosti na místních podmínkách začleňována i zcela přírodní stanoviště, především pak zbytky původních porostů. Komponované prvky krajiny jsou vůbec specifickými, v některých případech značně rozlehlými částmi přírody, které vyžadují odpovídající pozornost, ochranu a péči. Právě péče však bývá poměrně komplikovaná, jelikož se na tomto místě střetává mnoho přístupů a zájmů, tím spíše, pokud území spadají pod zákonnou ochranu v kombinaci ochrany přírody a památkové péče. Česká republika je zemí, která, ač poměrně malé rozlohy oproti zemím jiným, má velké množství památkově chráněných objektů a zároveň vysoký stupeň ochrany přírody a v návaznosti na legislativu tak vznikají velké problémy při střetu legislativních norem, které si navzájem protiřečí. K problémům dochází nejčastěji u historických zahrad a parků, alejí a stromořadí a podobně. Problém ochrany těchto segmentů krajiny však často nespočívá v nezájmu či v nedostatku nástrojů, ale v úzce oborovém přístupu, kterému se vymykají. Možnou třecí plochou je střet různých oborových pohledů. Pokud budou, zjednodušeně řečeno, chráněny pouze stromy a na ně vázaní živočichové, prvek v podobě na příklad parku přírodně krajinářského typu přestane být tímto parkem. Pokud naopak bude sledováno pouze hledisko kompozičních principů, park může následně přestat plnit důležitou roli

16

4. MATERIÁLY A METODY

Rozborová část Lokalita Štěkeňsko byla vybrána na základě předpokládané existence komponované krajiny a jejích segmentů. Ověření, zda je krajina Štěkeňska krajinou komponovanou, proběhlo aplikací Metodiky

4.1 Materiály

identifikace komponovaných krajin, která má napomáhat k definování hodnot a prostorových principů, jež byly pro komponovanou krajinu významné a dodnes se často podílejí na jejím charakteru. Metodika

Hardware Pro vytvoření převážné většiny diplomové práce byl používán osobní počítač Hewlett-Packard s procesorem Intel® Celeron ® M CPU 520 @ 1.60 GHz, 1 GB RAM a operačním systémem Windows Vista Home Premium.

není v současné době oficiálním dokumentem, ale čeká na přijetí a schválení. Vymezování hranic řešeného území se zpravidla odvíjí od charakteru řešené problematiky. Z hlediska problematiky komponované krajiny je potřeba věnovat pozornost různým kritériím ve smyslu postihnutí mnoha aspektů, kterými krajina disponuje. Významná je závislost na vizuálně vnímaných prostorových a historických souvislostech, které se projevily v určitém a charakteristickém utváření

Software Mapové a grafické přílohy práce byly zpracovány pomocí softwarových produktů ArcGIS Desktop 10, Adobe Photoshop a InDesign , pro úpravu textu byl použit program Microsoft Word. Uvedené produkty jsou licencovány na Zahradnické fakultě v Lednici Mendlovy univerzity v Brně, popřípadě byly autorce práce poskytnuty do vlastního nekomerčního užívání na základě studentské licence.

krajiny. Při vymezování hranic řešeného území sehrálo svoji roli vymezení navržené KPZ Štěkeňsko. Pro potřeby diplomové práce bylo následně přistoupeno k vymezení hranice, která odpovídá hranici území správního celku, respektive celků obcí dotčených návrhem KPZ. Modelové území se tedy rozprostírá na území katastru obcí Štěkeň a Čejetice. V takto vymezeném širším území bylo dále nutné vymezení dalších prostor pro případ potřeby detailnějších rozborů. Poměrně zásadními prostory jsou pro práci zámecký areál ve Štěkni, systém alejí při obci Štěkeň a bývalé lovecké revíry bažantnice, háj Číšť,

Data Mapové podklady byly poskytnuty Zeměměřičským úřadem v Praze, další podklady mapového charakteru byly získávány ze serveru Cenia. Archivní materiály poskytl k nahlédnutí Státní oblastní archiv v Plzni s pracovištěm v Klášteře. Informace a materiály týkající se památkového fondu byly získány v Národním památkovém ústavu v Českých Budějovicích. Fotodokumentace byla pořízena autorkou.

obdélníkový remíz a obora Michov u Mladějovic v katastrálním území obce Čejetice. Severovýchodně od Mladějovic k území přiléhá lokalita areálu památného Žižkova bojiště u Sudoměře, které však k původnímu krajinnému souboru Štěkeňska historicky nenáleželo. Název Štěkeňsko je logicky odvozován od názvu obce Štěkeň, jakožto bývalého správního centra celého území, respektive bývalého šlechtického panství, a jádra krajinné kompozice. Literární rešerší byly zanalyzovány přírodní podmínky. Historický vývoj území byl hodnocen na základě archivního průzkumu, při němž byly využívány písemné, mapové i ikonografické prameny.

4.2 Metody

Využity byly mapy stabilního katastru, mapy vojenských mapování, staré letecké snímky, současné mapové poklady a ortofota, prostudována byla i individuální mapová díla a písemné prameny. Zjištění

Při zpracovávání diplomové práce bylo vesměs využito standardních metod a postupů, které byly aplikovány v závislosti na potřebách jednotlivých částí práce.

vyplývající ze zmiňovaných pramenů byla interpretována. Prostorová a funkční analýza z hlediska kulturně-historických a přírodních hodnot území, současného využití krajiny, prověření stavu dochovanosti původní kompozice a možnosti obnovy byly ověřeny na

Teoretická část

základě vlastních terénních průzkumů a práce se současnými mapami a leteckými snímky. Při terénních

Teoretická příprava probíhala formou studia dostupných informací a materiálů zabývajících se

šetřeních byla pořizována obrazová dokumentace a získávány poznatky týkající se vnímání krajiny

řešenou problematikou. Jednalo se především o studium literárních, ale i internetových zdrojů.

zájmového území jeho obyvateli a návštěvníky. Bylo provedeno seznámení se s platnou územně plánovací dokumentací a dalšími relevantními dokumenty, které se vztahují k řešenému území. 17

Návrhová část Výsledky teoretického studia a analýz se staly podkladem a východiskem pro návrh optimálního prostorového uspořádání krajiny modelového území, dále byla definována opatření a doporučení k udržení a posílení ochrany, péče a propagace modelového území.

18

5. VÝSLEDKY

petrografického složení i tektonické stavby, jsou jím moldanubikum, mirovický metamorfovaný ostrov, středočeský pluton a pokryvné útvary (Cvrček et al., 1988, in Fiřtová, 2010).

5.1. Lokalizace a vymezení území

5.1.2 Geologické poměry Zájmové území se rozkládá v severozápadní části Jihočeského. Správní oblastí pro území je obec

Formování reliéfu ovlivnily erozní vlivy a sedimentační činnost třetihorního jezera a pozdější řeky

s rozšířenou působností, město Strakonice. Území se nachází přibližně 8 km od města Strakonice, při

Otavy. Niva Otavy, neboli její rovinné údolní dno, je značně široká a řeka zde meandruje ve vlastních

odbočce historické dálkové obchodní stezky Dobříšsko-Pasovské. Toto území představuje segment

náplavech. Stupňovité složky, terasy, bývají pokryty písky, méně pak štěrky a jsou v nich zachyceny

zemědělsky intenzivně využívané krajiny nesoucí stopy historických krajinných úprav. Území je

jezerní úrovně. Skalní terasy jsou bez pokryvu (Cvrček et al., 1988, in Fiřtová, 2010).

tvořeno katastrálními územími dvou obcí, kterými jsou Štěkeň a Čejetice, přičemž ke Štěkni náleží

Na území je evidován výskyt nerostných rudních i nerudních surovin. Nerudní suroviny reprezentuje

osady Nové Kestřany a Vítkov, katastrální území Čejetic zahrnuje kromě obce samotné obce

především stavební a štěrkový kámen, v údolí řeky Otavy v okrsku Slaník - Čejetice - Štěkeň se nalézají

Přeborovice, Sedlíkovice, Sudoměř, Mladějovice a osadu Sedliště. Celková rozloha území činí 3 552

zdroje štěrkopísků a písků, na vrchu Brdo a u Přešťovic žulové lomy. V oblasti Vítkov - Štěkeň a u

hektarů.

Mladějovic je zaznamenán výskyt lignitových ložisek (Cvrček et. al, 1988, in Fiřtová, 2010).

viz Grafický list 2 Lokalizace a vymezení území

5.1.3 Půdní poměry

5.1 Přírodní charakteristika území Na území převažují hnědě půdy podzolované různé hloubky, kamenitosti, kvality. Půdy nivní se

5.1.1 Geomorfologické poměry

vytvořily na štěrkopískových náplavách údolí řeky Otavy. Půdním pokryvem celé říční nivy je fluvizem typická s přechody k fluvizemi glejové. Místy vznikají odlišné prvky, tak zvané fenomény, jedním z nich

5.1.1.1 Geomorfologické členění Provincie Česká vysočina

je bezpochyby například fenomén rybniční (Cvrček et. al, 1988, in Fiřtová, 2010).

5.1.4 Klimatické poměry

Soustava Česko - Moravská Podsoustava Jihočeské pánve

Dle Quitta leží území v nejteplejší z mírně teplých oblastí, v klimatické oblasti MT 11. Podnebí je

Celek Českobudějovická pánev

tedy mírně teplé, středně zásobené srážkami, klima pod vlivem föhnů za Alpami a Šumavou, takže se

Podcelek Putimská pánev

zde mohou vyskytovat absolutní letní teplotní maxima až přes +40 °C, oproti tomu v zimě mohou na

Okrsek Kestřanská pánev

území občasně panovat silné mrazy. Klima je značně kontinentální, pravděpodobně nejkontinentálnější v ČR, což potvrzuje i kontinentalita srážková. Výraznými klimatickými činiteli jsou také členitost reliéfu

Výsledkem dlouhodobého geologického vývoje je geologický podklad, jenž zásadním způsobem

a charakter aktivního povrchu, depresní tvary reliéfu podporují vznik a trvání inverzních situací, všechny

určuje modelaci terénu. Ta na území nevyniká výraznějšími tvary s velkými výškovými rozdíly.

zmiňované projevy podnebí mají pochopitelně značný dopad na vegetaci (Culek, 2005, in Fiřtová, 2010).

Charakteristické jsou ploché terénní tvary, měkké, neostré, s bohatostí pokryvných útvarů. Typem přírodní krajiny jsou polygenetické pahorkatiny, to znamená, že se jedná o krajinu pánví a kotlin. Z hlediska geologického členění je oblast budována čtyřmi geologickými jednotkami prekambrického až kvartérního stáří. Podkladem jsou geologické útvary různého stáří,

19

5.1.5 Hydrologické poměry

4DO Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 4PS Pahorkatiny v suché oblasti

Území odvodňuje hlavní povrchový tok, kterým je řeka Otava, další důležitou složkou povrchových vod jsou rybníky. Přes množství

vody však Otava není zásobárnou rozsáhlejších

rybničních soustav ani větších rybníků.

3BS Rozřezané plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v. s. 3RO Vlhké plošiny na kyselých horninách 3. v. s. 3TO Podmáčené roviny na kyselých horninách 3. v. s.

V zájmovém území se nachází velká část rybníků jedné ze tří oblastí strakonického okresu, jedná se o oblast středovou, strakonicko - píseckou (Cvrček et al., 1988, in Fiřtová, 2010).

viz Grafický list 3 Typologické členění krajiny dle biochor

5.1.6 Biogeografické poměry

5.1.7 Vegetační poměry

5.1.6.1 Biogeografické členění Provincie středoevropských listnatých lesů Hercynská podprovincie (1.) Českobudějovický bioregion (1.30)

5.1.7.1 Potenciální přirozená vegetace Ploché a nízko položené území jihovýchodního Strakonicka spadá do fytogeografického okresu Budějovická pánev. Potenciální vegetací jsou převážně acidofilní doubravy s příměsí jedle (Genisto germanicae-

Českobudějovický bioregion se nachází ve střední části jižních Čech. Řešené území spadá do

Quercion). V nejpříhodnějších místech byly vyvinuty i dubo-lipové háje (Stellario-Tilietum ze svazu

severozápadního výběžku geomorfologického celku Českobudějovická pánev, který bioregion zabírá.

Carpinion). Velmi vzácně se vyskytují fragmenty teplomilných doubrav (snad Potentillo albae-

Pánev je vyplněna kyselými sedimenty s rozsáhlými podmáčenými sníženinami. Převažuje zde biota

Quercetum). Na podmáčených stanovištích měly poměrně silné zastoupení bažinné olšiny (Carici

4. vegetačního stupně bukového, místy přechází do ostrovů stupně 3., dubo-bukového. Geobotanicky

elongatae-Alnetum), vrbové křoviny (Salici-Franguletum) a podél toků luhy (Alnenion glutinoso-

je vegetace řazena do acidofilních doubrav, luhů a olšin. Charakteristické je zastoupení mokřadních a

incanae, ze severozápadu je uváděna asociace Pruno-Fraxinetum) (Culek, 2005, in Fiřtová, 2010).

vodních stanovišť (Culek, 2005). Podnebí je mírně teplé, středně zásobené srážkami, celý bioregion představuje velkou inverzní oblast. Flóra je převážně mokřadní, fauna výrazně hercynská se západními vlivy.

5.1.7.2 Současná vegetace V celkovém charakteru vegetačního krytu se odráží skutečnost, že oblast byla osídlena člověkem od

5.1.6.2 Typologické členění dle biochor

pravěku a následně od 8. století n. l. nepřetržitě dodnes (Cvrček et. al, 1988, in Fiřtová, 2010). Převažuje biota 4. bukového vegetačního stupně, která místy přechází v 3. dubovo-bukový stupeň. V

Typologického členění vymezuje typy, územně nesouvislé segmenty krajiny, které se v krajině

současnosti jsou zastoupeny převážně vlhké louky, orná půda, rybníky a kulturní lesy.

opakují, mají podobné ekologické podmínky a kterým odpovídá relativně podobná biota. Typologické

Na území se vyskytují také mokřady, které mají celou škálu dílčích biotopů od suchých po vodu. Ve

členění vyzdvihuje opakovatelnost a podobnost v krajině. V řešeném území je zaznamenáno sedm

stromovém patře je dominujícím druhem olše lepkavá, v keřovém patře převládají některé druhy vrb,

biochor.

střecha obecná. Bylinné patro je tvořeno ostřicemi, řeřišnicí luční a hořkou, blatouchem bahenním, sítinou rozkladitou, skřípinou lesní. Mokřady na mnoha místech lemují společenstva rákosin, stejně tak

3NH Užší převážně hlinité nivy 3. v. s.

tomu bývá i u břehů stojatých vod, které se vyznačují dominancí jediného druhu. K nim patří porosty

3RN Plošiny na zahliněných píscích 3. v. s. 20

rákosu, orobince širolistého, puškvorce obecného. Na rákosiny mohou navazovat porosty vysokých

druhy běžné, s širokou ekologickou valencí, které právě v bučinách dosahují pozoruhodně vysoké

ostřic. Mohou se zde vyskytovat společenstva obnažených den.

hustoty. Příkladem mohou být v dutinách hnízdící ptáci, různé druhy datlovitých. Naproti tomu plochy

Zajímavými stanovišti v území jsou sejpy neboli hrůbata, jinak také rýžoviska či haldy přetěženého, přerýžovaného písku. Sejpy jsou druhotnými nalezišti zlata mající podobu kopcovitého útvaru hlušiny. Mnohde již splynuly s krajinou, jinde jsou naopak stále znatelné, v bezprostřední blízkosti se na nich vyskytují jak rostliny vlhkomilné, tak naopak i zástupci rostlin suchomilných.

smrčin přivábily vedle druhů obecně lesních také druhy vysloveně vázané na jehličnaté porosty. Dalšími ptáky jsou někteří dravci a sovy a množství vodního ptactva. V minulosti býval běžný výskyt raka bahenního a perlorodky říční. Nezanedbatelnou součástí fauny je nepřeberné množství nejrůznějšího hmyzu (Fiřtová, 2010).

Suché vrcholky sejpů porůstá vřes, lišejníky, divizny, chrastavec polní či mateřídouška obecná, spíše ojediněle olše lepkavá a bříza pýřitá. Prohlubně mezi sejpy pak hostí ostřice, orobince a podobně. Ve fragmentech se vyskytují společenstva skalního povrchu, která jsou vystavena extrémním podmínkám. Jejich autotrofní složku tvoří některé mechy, lišejníky sinice a řasy. Ve štěrbinách a na místech, kde nechybí zem, se však daří spíše suchomilným bylinám, travám, keřům jako například lísce obecné, růži šípkové, typickým příkladem stromů jsou akáty bílé. Louky a pastviny jsou většinou polokulturní, lidskou činností vytvořená rostlinná společenstva, jejichž druhové složení je kromě přírodních faktorů ovlivněno také způsobem a intenzitou obhospodařování. Travní porosty jsou nejčastěji sečeny nebo spásány dobytkem a tyto rozdílné způsoby obhospodařování mají určitý vliv na druhovou skladbu. Nachází se zde však běžné druhy kulturních trav doplněné nejrůznějšími druhy rostlin například čeledi hvězdicovitých. Liniová společenstva, křoviny a především lesní lemy jsou velmi bohaté na druhovou skladbu, rostou zde jak zástupci lučních bylin, tak zástupci lesních rostlin, doplněné ještě keřovým patrem, které tvoří četné druhy růžovitých, hlohů, trnka obecná, bez černý. Lesní porosty jsou ve většinou jehličnatými kulturami, listnaté lesy jsou zachovány ve fragmentech. Převládá kategorie lesa hospodářského (Fiřtová, 2010).

5.1.9 Ochrana přírody a krajiny Ochrana přírody a krajiny je na Štěkeňsku zastoupena přírodní rezervací, kterou tvoří část mladějovické obory Mnichov, evropsky významnou lokalitou Štěkeň soustavy Natura 2000, která je zároveň součástí navrhované přírodní památky Štěkeň, třemi památnými stromy a dvěma skupinami památných stromů a dále vymezenými skladebnými částmi ÚSES nadregionální, regionální a lokální úrovně. Na území je poměrně vysoké zastoupení taxativně vyjmenovaných významných krajinných prvků v zákoně č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů jakými jsou vodní toky a plochy, údolní niva a lesní porosty. Pro poměrně velkou část území jsou uváděny příznivé hodnoty krajinného rázu, které jsou reprezentované harmonickou krajinou, velká část území je však také tvořeno krajinou antropogenní. Přírodní rezervace Mnichov byla vyhlášena v roce 1985 a její výměra činí 11,69 ha. Evropsky významná lokalita Štěkeň zaujímá výměru 6,0222 ha a tvoří ji část soustavy alejí na východním okraji obce Štěkeň, liniová výsadba podél komunikací a odvodňovacích příkopů, která je z velké části tvořená dubem letním (Quercus robur). Hlavním důvodem jejího zařazení mezi významné lokality je skutečnost, že dané místo je údajnou jedinou lokalitou tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo)

5.1.8 Zoologická charakteristika

v severozápadní části jihočeského regionu. Aleje jsou dále navrženy na do kategorie ochrany Přírodní památky opět z důvodu domnělého výskytu tesaříka obrovského, předmětem ochrany mají však být také

Fauna je v řešeném území výrazně hercynská se západními vlivy a je silně ovlivněná lidskou

žluva hajní (Oriolus oriolus) a krutihlav obecný (Jynx torquilla).

činností. Přírodě blízká stanoviště a jejich faunu představují především mokřady, do jisté míry nahrazované pobřežními lemy četných rybníků. Řeka má podhorský charakter a náleží do parmového a cejnového pásma s širokým druhovým zastoupením ryb. Ostatní vodní toky jsou v porovnání s řekou Otavou nevýznamné. Rozmanitost druhů žijících na území je poměrně velká a odvíjí se od stanovištních vlastností. V menší míře zachované listnaté lesy mnohde stále fungují jako místa pro udržení původní fauny specifické pro tento biotop. Úseky fragmentů bučin vytvářejí mimořádně výhodné podmínky také pro

5.1.9.1 Památné stromy Jako památné stromy jsou na území označeny významné stromy a jejich skupiny, které byly za památné vyhlášeny postupem podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Jsou významné svým stářím, habitem, biologickým druhem i historickou událostí či osobností, přičemž na území Štěkeňska mezi památnými stromy převažuje právě poslední ze zmiňovaných důvodů. 21

Štěkeňské duby

Výška stromu: 35 m, šířka koruny: 14 m

Nazývány také jako Madeirské duby, protože jejich sazenice byly dovezeny z ostrova Madeira.

Stáří dřeviny: 300 let

Skupina dvou dubů letních před průčelím zámku v parku na západním okraji obce Štěkeň, vysazeny knížetem Alfrédem Mikulášem Windisch-Graetzem, vyhlášen Městským úřadem Strakonice 6. 12.

Dvojčata princezny Hedviky

2000.

Rostou na okrajích mladějovické bažantnice v blízkosti technické památky Vodovod princezny

Taxon: dub letní (Quercus robur)

Hedviky, pojmenovány po dceři knížete Alfreda Augusta Windisch-Graetze, vnuka maršála Windisch-

Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 470 cm, 322 cm

Graetze, a Gavriely z Averpergu, narodila se 16. 6. 1878 ve Štěkni a zemřela roku 1918 v Tachově.

Výška stromu: 25 m, šířka koruny: 22 m, 12 m

Vyhlášeny Městským úřadem Strakonice v roce 2004.

Stáří dřeviny: 200 let, 120 let

Taxon: dub letní (Quercus robur) Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 500 cm, 480 cm

Dub Karla Klostermanna

Výška stromu: 28 m, šířka koruny: 19 m

Památný strom věnovaný spisovateli Karlu Klostermannovi rostoucí vpravo od severní strany

Stáří dřeviny: 300 let

zámku ve Štěkni, asi 50 kroků od pokoje, kde spisovatel zemřel. Vyhlášen za památný byl 18.

(www.mu-st.cz, in Fiřtová, 2010)

července 2008. Taxon: dub letní (Quercus robur ´Fastigiata´) Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 380 cm Výška stromu: 28 m, šířka koruny: 28 m Stáří dřeviny: 120 let

Mladějovický dub Situován na hrázi Mlýnského rybníka východně od obce Mladějovice, nazývaný také Žižkův dub. Na jeho kmeni je umístěn obraz Panny Marie. Vyhlášen byl Městským úřadem Strakonice dne 25. 10. 2000.

5.1.9.2 Územní systém ekologické stability Územím prochází a na něm se rozprostírá několik skladebných prvků Územního systému ekologické stability nadregionální úrovně. Jedná se o rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti, jejichž síť by spolu s dalšími prvky měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty. Skladebné prvky jsou zastoupeny osou nadregionálního biokoridoru, který kopíruje koryto řeky Otavy s přilehlou vegetací, a přiléhajícím nadregionálním biokoridorem a nadregionálním biocentrem. Doplňují je ještě prvky solitér či skupin již zmiňovaných památných stromů.

Taxon: dub letní (Quercus robur) Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 690 cm

5.1.9.3 Krajinný ráz

Výška stromu: 27 m, šířka koruny: 22 m Stáří dřeviny: 400 let

Území spadá do typu kulturní krajiny, je součástí oblasti krajinného rázu Putimsko - Protivínsko a krajinný segment Štěkeňsko představuje hodnotný celek historické krajiny utvářené spolu se šlechtickým

Břeňkův dub

sídlem. V této oblasti krajinného rázu se nachází množství dochovaných objektů a souborů lidové

Strom v areálu Žižkova bojiště, pojmenován po Břeňkovi Švihovském z Dolan, který byl

architektury. Z typologického hlediska se jedná o krajinu vrchovin Hercynika a o krajinu širokých

velitelem husitských vojsk, dne 25. 3. 1420 padl v bitvě u Sudoměře a jeho velitelské místo zaujal Jan

říčních niv. Vrcholně středověká sídlení krajina Hercynika má charakter lesozemědělské a zemědělské

Žižka z Trocnova. Byl vyhlášen Městským úřadem Strakonice v roce 2004.

krajiny, rozlehlé plochy náleží krajině rybniční.

Taxon: dub letní (Quercus robur) Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 560 cm

Místní krajina vytváří výrazné krajinářsko estetické hodnoty, které jsou doplněné identitou kulturní krajiny se stopami historické kultivace a architektonickými památkami. Velká část krajiny se vyznačuje 22

harmonickým měřítkem a v krajinné scéně je možno identifikovat harmonické prostorové vztahy

unikátními doklady drobných feudálních sídel jsou Dolní a Horní tvrz v Kestřanech. Nelze nezmínit

(Vorel et al., 2009).

nepřeberné množství nejrůznějších sakrálních staveb a objektů. Historicky významná místa - Sudoměř

Hlavní znaky přírodní charakteristiky

Bitva u Sudoměře byla prvním významnějším vojenským střetnutím husitských válek, ke kterému došlo

Pánevní reliéf v nivě řeky Otavy

v pondělí 25. března 1420 v rovinaté a rybníky pokryté krajině u jihočeské vsi Sudoměř, 11 km

Oblast náleží k Putimské pánvi, tektonické sníženině s mírně zvlněným ploše pahorkatinným až

východně od Strakonic. Na památku tohoto vítězství zde byl v roce 1925 postaven 16 m vysoký pomník

plošinným erozně denudačním a plošinným akumulačním povrchem údolních niv a nízkých říčních

Jana Žižky od sochaře Emanuela J. Kodeta.

teras.

Tradiční rybniční oblast

Vodní toky jako prvek konstituující krajinu oblasti

V oblasti je vytvořeno velké množství rybníků a jejich soustav. Některé rybníky mají již středověký

V oblasti hraje významnou roli vodní tok řeky Otavy, její přítoky a opuštěná ramena v nivě,

původ, většina má původ v 16. století, které bylo slavnou érou jihočeského rybníkářství.

podmáčené polohy a množství rybníků. Rybniční oblast

Hlavní znaky vizuální charakteristiky včetně estetických hodnot,

V oblasti je vytvořeno velké množství rybníků a jejich soustav.

harmonického měřítka a vztahů v krajině

Malá až střední zalesněnost oblasti Oblast je v nivách málo, v okrajových polohách až středně zalesněná borovými a smrkovými porosty

Jemně členitý georeliéf s výraznými terénními dominantami.

s dubem letním, dále pak dubové porosty.

Rybniční soustava v údolí Otavy.

Menší přírodně cenné oblasti

Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného rámce.

Cenné přírodní lokality jsou chráněny jako maloplošná chráněná území, v oblasti nejsou žádné

Výrazné architektonické hodnoty.

rozsáhlejší chráněné plochy.

(Vorel et al., 2009)

Hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky

viz Grafický list 4 Letecké pohledy

Krajinná struktura kulturní oblasti

viz Grafický list 5 Panoramatické pohledy 1

Původně bylo jádro oblasti v nivě Otavy bažinaté, proto je osídlení pravděpodobně o něco pozdější

viz Grafický list 6 Panoramatické pohledy 2

než v přilehlém Pošumaví. Více dokladů pochází teprve z doby kolem přelomu letopočtu. Dnes je

viz Grafický list 7 Panoramatické pohledy 3

krajina převážně odlesněná, v minulosti typické vlhké louky byly z velké části převedeny na ornou

viz Grafický list 8 Štěkeňská veduta

půdu nebo zmeliorovány. Krajinu prostupuje velké množství rybníků. Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel, některé z vesnic mají dochovanou urbanistickou strukturu a původní ráz (navržená VPZ Štěkeň či navržená VPZ Nové Kestřany). Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů. Na území sice neležící, avšak pro široké okolí dominantní stavbou, stojící na nevysokém návrší nad rybníkem, je kostel v Putimi,

23

5.2 Historický vývoj a význam území

břehem Otavy v poloze nazývané U Mostáka, na severní a východní straně bylo obklopeno hlubokým příkopem a na západní a jižní straně bylo chráněno srázem k řece Otavě a údolní nivou (Michálek, 1981,

Štěkeňsko je kulturní krajinou s vysokou estetickou hodnotou, která byla utvářena převážně spolu se zámeckým areálem ve Štěkni převážně od poloviny 18. do konce 19. století. V charakteru krajiny je však zjevné, že oblast byla člověkem osidlována již od pravěku a má proto rysy kulturní a komponované krajiny. Štěkeň tedy byla několik století chápána jako správní i kulturní centrum území, je proto důležité přiblížit chronologii a držitele štěkeňského panského sídla. Následující podkapitoly byly zpracovány dle Fiřtové (2010).

in Fiřtová, 2010). Oproti tomu kronikář Václav Hájek z Libočan klade založení městečka Štěkně, respektive výstavbu tvrze Srdov již do roku 818. Vznik štěkeňské tvrze na místě nynějšího zámku pravděpodobně spadá opět do 13. století, tuto skutečnost potvrzuje část zdiva ve sklepích zámku. Štěkeň bývala prvotně sídlem vladyckého rodu, prvním známým předkem pánů ze Štěkně je Bašek ze Štěkně (1313 – 1318). Po něm jsou zaznamenáni bratři Bušek a Racek (1344 – 1359), kteří sloužili pánům ze Strakonic a roku 1357 jsou uváděni jako patronátové štěkeňského kostela. Od roku 1366 seděli

5.2.1 Nejstarší osídlení

na Štěkni synové jednoho z nich, Jaroš a Racek. Ještě před tím ale byla Štěkeň roku 1378 prodána rytíři Mikuláši z Janovic a Vimperka. Téhož roku se štěkeňský kostel sv. Mikuláše nazýval farním a bylo

Doklady o osídlení jižních Čech jsou poměrně skromné. Krajina nehostinných podmínek, jakými

zřízeno první kaplanství. Následujícím držitelem Štěkně byl od roku 1397 Mikulášův bratr Pavel

byly neproniknutelné lesy a bažiny, osídlení do značné míry limitovala. Stálejší osídlení je spojeno až

z Vimperka. Roku 1415 přešla Štěkeň v držení pánů z Říčan, konkrétně Karla, Buška a Oldřicha

s obdobím mladší doby kamenné, tou dobou se totiž udála nejdůležitější změna ve využívání krajiny,

Kavky z Říčan.

byla jí neolitická revoluce, kdy se člověk, do té doby především lovec a sběrač, přeorientoval na

V době husitských válek nebyla ani Štěkeň ušetřena od různých pohrom. V březnu roku 1420 přešel

usedlejší způsob života, na život zemědělský. Od starší doby bronzové docházelo k soustavnější

Štěkní Jan Žižka se svým lidem při tažení z Plzně na Tábor, přebrodil se Otavou u Sudoměře, kde se

kolonizaci, region se totiž stal významným tranzitním prostorem. Ve strategických polohách na

střetl ve vítězné památné bitvě u rybníka Škaredý s křižáckým nepřítelem. Zdejší krajina se následně

vrcholech kopců či ostrožnách nad vodními toky byla budována opevněná hradiště, která se stala

ještě několikrát stala průchodištěm vojsk strany podjednou i podobojí.

lokálními mocenskými centry, kolem nichž byly soustředěny jednotlivé zemědělské osady. Jedním

Po Oldřichu Kavkovi z Říčan převzal štěkeňské zboží jeho starší syn Zachariáš, též uváděn jako

z vrcholků pravěkého osídlení byla doba Keltů. Po nich se dostavil v průběhu 7. a počátkem 8. století

Zachař. Dalším držitelem majetku se stal roku 1484 Mikuláš Kavka z Říčan (1484 – 1520, Zachariášův

příchod slovanského etnika, které obsadilo další do té doby neosídlené oblasti (Pavlátová, Ehrlich,

syn. Za něj se štěkeňské tvrze dotkly dějinné změny a došlo k její přestavbě. V roce 1543 již následný

2004, Vorel et al., 2009, in Fiřtová, 2010).

vlastník Herolt, též Erhad Kavka z Říčan nazývá své sídlo zámkem. Kolem roku 1540 byla Štěkeň

Na Strakonicku existují doklady o poměrně hustém osídlení, které sahá do starší doby kamenné,

povýšena králem Ferdinandem I. na městečko, neboli městys.

kdy byla krajina protkána sítí menších loveckých a rybářských stanic v povodí řeky Otavy. Přímo na

Šestnácté století neznamenalo jen zvelebování sídel, ale především bylo ve znamení mimořádného

území obce Štěkeň bylo archeologickými průzkumy prokázáno osídlení této strategické polohy již

rozkvětu rybničního hospodářství. Kromě rybníkářství má samozřejmě v jižních Čechách tradici

na rozhraní starší a střední doby kamenné v podobě menší lovecké a rybářské stanice.

pivovarnictví, vlastní pivovar mělo i štěkeňské panství.

5.2.2 Vývoj ve 13. - 16. století

5.2.3 Situace v 17. století Po smrti Herolta byl majetek rozdělen mezi jeho čtyři syny, kteří však následně prodali své části

V mladší době římské a ve 13. - 16. století se zde nacházelo tvrziště Srdov zvané také Zlatá houska. Archeologickými průzkumy a sondami bylo potvrzeno i nedaleké rozsáhlé žárové pohřebiště a sídliště. Datace osídlení drobného feudálního sídla je ve shodě s písemnými prameny, roku 1251 je připomínán Vernéř ze Srdova, následně pak Žibřid ze Srdova. Tvrziště se nalézalo nad levým

jednomu z nich, Mikulášovi. Kolem roku 1600 obdržel štěkeňské panství Mikulášův bratr Heralt Kavka ml., po jeho smrti roku 1602 zdědili panství synové Jan Vilém, následně Jan Zdeněk, který ho roku 1610 přenechal své ovdovělé matce Anně Loubské ze Stříteže. Ta ho prodala po dvou letech Anně Malovcové z Újezda a tím skončila po 195 letech éra rodu Kavků z Říčan na štěkeňském panství. 24

Roku 1618 přišla epocha bělohorská a období po ní mělo zákonitě vliv na hospodářský vývoj,

1802 se správy statků ujal syn Alfred Kandid Ferdinand z Windisch-Graetzu, kníže, generálmajor,

mnoho do té doby fungujících statků postihl úpadek, chudoba, vyhnanství majitelů a jejich rychlé

podmaršálek a později komandující generál v Čechách, za vídeňské revoluce jmenován polním

výměny, nejinak na tom bylo i panství štěkeňské, které tou dobou připadlo synovi Anny Malovcové a

maršálkem a nejvyšším velitele všech rakouských vojsk. V letech 1844 – 1845 povolal do Štěkně vojsko

jejího manžela Bohuslava z Malovic, majiteli Hluboké, Janovi. Za účast v odboji proti Ferdinandovi

rozličných pluků, aby prokopalo přímo na jez řečiště Otavy zvané Basa. Na podzim roku 1848 byl ve

II. v letech 1618 a 1619 byl však Jan Malovec, stejně jako mnoho jiných šlechticů jižních Čech

farní kronice zaznamenán příjezd a pobyt arciknížete Františka Josefa na štěkeňském zámku z důvodu

ztrestán konfiskací majetku. Štěkeň byla roku 1621 podstoupena obci Budějovické, téměř po roce

pořádání honů.

byla předána Ferdinandu Rudolfovi Lažanskému, hraběti z Bukové. Štěkeň fungovala jako zástava

Kníže Windisch-Graetz i přes veškeré své zásluhy nejen vojenské nebyl u lidu příliš oblíben

za peníze půjčené císaři Ferdinandu II., Ferdinand Rudolf Lažanský však držel Štěkeň opět krátce,

z důvodu přílišné přísnosti. Někteří ho měli dokonce za nepřítele lidu a v době budování tzv. národních

neboť v roce 1623 koupil panství Jiří ml. Mistrovský z Nemyšle. Prodej však nebyl potvrzen a roku

gard chtěla garda strakonická udeřit na jeho sídlo, tedy štěkeňský zámek, a rozbořit ho, nakonec však byl

1625 bylo panství štěkeňské postoupeno Jakubu Janovi Khyslovi hraběti z Gottschee. Ten prodal

majetek nejvyššího vojenského velitele království uchráněn. Naproti tomu Windisch-Graetzova

panství v roce 1637 Janu Antonínovi knížeti z Eggenberka, o deset let později bylo postoupeno

manželka Marie Eleonora byla pro svou dobročinnost a zbožnost oblíbena velmi, zemřela však

jako záruka za půjčku na vojenské výdaje při vpádu Švédů císaři Ferdinandu III. roku 1648 bylo

nešťastnou smrtí zastřelením při pouličních nepokojích v Praze v roce 1848.

odevzdáno jeho věřiteli Janu Antonínovi Losi hraběti z Losimthalu. Ten nechal v roce 1665

Počátkem 19. století, kdy byl majitelem Alfred Windisch-Graetz. V roce 1848 byl vytvořen plán,

přestavět zámek do podoby ranně barokní jednopatrové čtyřkřídlé budovy s bosovanými nárožími

který zachycuje velkoryse řešenou stavbu oranžérie s dlouhou prosklenou chodbou. Oranžérie měla stát

a lodžiemi obklopující vnitřní nádvoří, několik částí interiéru si vysloužilo freskovou výzdobu. V roce

před západní částí jižního průčelí zámku, ale nakonec nebyla realizována, důvodem mohla být tragická

1670 pak byl ještě zřízen kostel, kostel sv. Mikuláše, na místě kostela sv. Máří Magdalény zaniklého

smrt Eleonory z Windisch-Graetzu. Roku 1840 vytvořená Sommerova topografie, která uvádí velký

pravděpodobně za třicetileté války, není ovšem vyloučeno, že již za husitských válek, nechal také

zámek s parkem, terasou a krásným výhledem na Šumavu.

obnovit faru a před smrtí přikoupil Mladějovice. Následně, roku 1682, se majetek rodu dostal do

V dalším držení statků následoval nejstarší z pěti synů Alfred Mikuláš, který se taktéž věnoval

rukou pozůstalých synů, štěkeňské panství obdržel Jan Baptista, který však po jednoletém

vojenským povinnostem, ale po smrti své manželky Marie z Lobkovic v roce 1852 vystoupil z armády a

hospodaření zemřel a všech statků se ujal jeho bratr Jan Antonín ml., slavný loutnista té doby.

oddal se správě svého majetku. Mimo jiné vystavěl ve Štěkni hospodářské budovy, ovčín a sladovnu.

Jediným nástupcem se stal syn Adam Filip, po jeho smrti v roce 1781 jeho choť Arnoštka hraběnka

Jeho nástupcem se stal roku 1876 jeho jediný syn Alfred August, který se v roce 1922 odstěhoval ze

Fuchsová z Bimbachu. Hraběnka své statky ještě téhož roku postoupila Josefu Mikuláši hraběti

Štěkně s rodinou na svůj statek do Tachova, neboť na základě parcelace velkostatku byl zámek v létě

z Windisch-Graetzu, též Windisch-Grätzu, čímž skončila vláda hrabat Losimthalů ve Štěkni, která

roku 1921 pronajat Ústavu anglických panen, které odešly ze svého sídla v Praze a témuž ústavu byla v

trvala 133 let.

roce 1922 definitivně prodána budova zámku s parkem a višňovkou.

5.2.4 Vývoj v 18. století

5.2.5 Vývoj od 20. století dodnes

V roce 1784 nechal Josef Mikuláš z Windisch-Graetzu částečně přestavět zámek po požáru,

V průběhu 20. století se náplň štěkeňského zámeckého areálu a prostor mnohokrát změnila. V letech

upravil jej v josefínském stylu a nad kamenným znakem knížete Losiho z Losimthalu dal do horního

1922 – 1940 a 1945 – 1948 zde fungovala eminentní dívčí jazyková škola s výukou zásad správného

průčelí nad hlavním vchodem zasadit svůj rodinný znak. Z téže doby by mělo být i půlkruhové

chování a internátem, navíc v letech 1922 – 1940 mateřská školka a v prázdninovém období zotavovna

kamenné schodiště vybíhající z letního salónu do západní části parku oválný kamenný bazén

pro studující mládež. Exercicie pro dívky a ženy probíhaly v letech 1926 – 1940 a 1945 – 1947, 1958 –

s fontánou a sluneční hodiny na pravém křídle hlavního průčelí. Městečko Štěkeň obdrželo svůj

1950 zotavovna pro řeholnice různých řádů, 1947 – 1948 sirotčinec, 1949 – 1960 domov důchodců pod

městský znak, totožný se štítem původního erbu Windisch-Graetzů. Po smrti Josefa Mikuláše v roce

25

vedením Charity, v letech 1960 – 1989 pod vedením ONV Strakonice. Domov důchodců fungoval až

Lagerů. S německými chlapci přijížděli jejich velitelé, učitelé a ošetřovatelky a setry se začaly starat

do srpna 2001, kdy se přestěhoval do Strakonic (Hejtmánková, 2007, Fiřtová, 2010).

pouze o kuchyň a úklid zámku. Stále přijížděli další členové Hitlerjungend, kteří museli být z důvodu

Dnes je štěkeňský zámek hlavním sídlem české provincie Congregatio Jesu. Je celoročně otevřený

nedostatku místa ubytováni i přes nepříznivé počasí v běžně nevytápěné vile Marii. Němci však nechali

veřejnosti s možností prohlídky interiéru zámku s výkladem, s možností ubytování, stravování, konání

do vily nainstalovat kamna, díky kterým záhy lehla popelem. Zahradní úpravy spočívaly v červenci 1942

soukromých i firemních akcí, koncertů. Poklidné prostředí je využíváno ke konání duchovních

v rozorání parku u zámku a ve zřízení nového pařeniště v zelinářské zahradě. Po odchodu Hitlerjungend

cvičení, seminářů a podobně (Fiřtová, 2010).

v roce 1945 byl zámek určen jako středisko pro německé uprchlíky, kterých zde mnohdy přebývalo až

Idylický stav parku mimo jiné zaznamenal v první polovině 20. století Jílek (1920 - 1939, s.)

tisíc a o které se staraly řádové sestry. Po osvobození vystřídal uprchlíky oddíl amerických vojáků.

„Severní a západní strana zámku lemována jest pěkným anglickým parkem, jenž četnými

V září roku 1945 opět začala výuka prvních poválečných chovanek, o rok později byla v zámku zahájena

procházkami, nádržkou s vodometem a různými druhy stromů a keřů jest zdoben.

činnost mateřské školy, průběžně probíhaly úpravy interiéru zámku a škola anglických panen byla

Stromoví a květena nejrozmanitějších krajů činí zde souladný celek. Uprostřed parku rozkládá své

nazvána Obchodní jazykovou školou a připojena k Ústavu moderních řečí, jenž byl jedinou jazykovou

větve buk z Madeiry, jenž zasadila po návratu svého manžela z Palestiny kněžna Eleonora, choť

školou, která mohla připravovat studentky oprávněně. V roce 1948 přišla doba perzekuce církevních

polního maršála. Park pokrývá 17 ha a směle možno říci, že je to rajský kout čarovných krás

řádů, jejich školská činnost byla zakázána, veškerý majetek anglických panen byl dán pod národní

nejvybranějších dítek květeny. Pod zámkem rozkládá se poplužní dvůr.“

správu a do zámku byl přestěhován sirotčinec ze Strakonic. Následně bylo ministerstvem zdravotnictví

Postupem času se tento stav však bohužel začal vytrácet. V roce 1919 se začala podle záborového

rozhodnuto, že v zámku bude zřízena ozdravovna pro sestry z různých řádů, ONV Strakonice vydalo

zákona uskutečňovat parcelace velkostatku, jemuž byl zabrán šlechtický majetek. Parcelace však

usnesení o přemístění měšťanské školy a bytu ředitele do zámeckých prostor, později sem byl umístěn

nepřinesla takových výsledků, jakých se od ní očekávalo. Lahodný vzhled šlechtického sídla,

Domov pro přestárlé u sester B. M. V. (Fiřtová, 2010)

upravování cest a hojné vysazování stromoví skončilo a nastala doba kácení. Opačné tendence úprav

Již delší dobu byla pociťována potřeba rozšíření dosavadního hřbitova u kostela sv. Mikuláše.

se týkaly spíše budovy zámku, kterou v roce 1921 začal spravovat Ústav anglických panen. Byly

S Ústavem anglických panen probíhala jednání o věnování části parku na rozšíření hřbitova, k čemuž

zazděny arkády, které byly opatřeny okny, sestry nechaly také vydláždit chodby, zavést elektrické

nakonec bylo svoleno. Řešení bylo uznáno komisionálním řízením, avšak proti zamýšlenému přidělení

světlo a upravit přívod vody. V září roku 1922 zámek kongregace anglických panen definitivně

části parku ke hřbitovu se postavil Památkový úřad. Až po dalším dlouhém jednání byl k tomuto dán

koupila s parkem a višňovkou. V parku byl zřízen nový ústavní hřbitov, který byl také v říjnu 1922

souhlas, byl zadán a vypracován architektonický plán. V roce 1951 ale nastala změna ve výběru

vysvěcen (Hejtmánková, 2007, in Fiřtová, 2010).

pozemku dalším komisionálním šetřením. Tento pozemek byl o měsíc později změněn ještě jednou, již

V roce 1923 probíhaly v zámku a okolním areálu další stavební úpravy a opravy elektrického osvětlení, které bylo zavedeno i do kostela sv. Mikuláše. Kostel taktéž prošel opravou a v červnu roku

s konečnou platností, místem určení se stal pozemek na opačném konci obce, „U Františka“, pohřbívat se zde začalo od roku 1953 (Hejtmánková, 2007, Jílek 1939 – 1950, in Fiřtová, 2010).

1923 byl vysvěcen. Rekonstrukce zámku i kostela probíhala ještě v letech 1925, 1926. v dubnu roku

V roce 1966 začal Odbor sociálního zabezpečení ONV ve Strakonicích s rozsáhlými úpravami

1929 pomrzly třešňové stromy, které byly v březnu 1931 nahrazeny 250 stromky novými, v říjnu

štěkeňského zámku. Byly opraveny střechy a fasáda a zpracovány zásady úpravy parku o rozloze 16 ha.

téhož roku bylo dokoupeno ještě 50 stromků. Ve stejné době probíhaly opravy střechy zámku, došlo

Proběhla úprava komínů a zřízení ústředního topení. V 70. letech 20. století bylo zpracováváno výtvarné

k oplocení horního a dolního parku. V dolní části parku byla v roce 1932 postavena hrázděná vila,

řešení s úpravami zámeckého parku. Autorem projektu byl Ivo Hofmann, který udává, že rozloha parku

která dostala jméno Maria a sloužila jako prázdninová ubytovna pro chovanky, 1. září 1940 v ní byla

činila 6, 5481 ha, tedy přibližně polovinu původního rozsahu parku, který sahal až ke břehu Otavy a

otevřena 3. třída měšťanské školy. Na letní pobyty přijížděly do zámku kolonie pražských dětí. Z roku

přecházel v krajinu utvářenou s určitými krajinářsko-výtvarnými cíli. Konstatovaný současný stav, tzn.

1939 pochází další zmínka o rozložitém buku z Madeiry, který značně poničila vichřice se sněhem

stav ze 70. let, je velmi špatný. Podstatná část zeleně parku byla poškozena dlouhodobou, 40 - 50-ti letou

(Jílek, 1939 – 1950, Hejtmánková, 2007, in Fiřtová, 2010).

přestávkou v provádění běžné údržby, během níž, zejména v posledních 30-ti letech, se vytvořily husté

Ve 40. letech 20. století dolehly válečné události i na štěkeňský zámek. Sestry směly sice nadále

náletové porosty. Jejich vrůstání do původních skupin a zarůstání solitér, skupin keřů i travnatých ploch

vyučovat svoje chovanky, výuku však značně narušovaly střídající se příjezdy a odjezdy tzv. KLV -

mělo za následek rozklad kompozice. Na severovýchodní straně zámeckého parku a na straně svahovité 26

jižní pak porost zcela získal lesní charakter. Stejně tak cestní síť byla v dobrém stavu pouze

5.2.6 Urbanistická struktura

v bezprostřední blízkosti zámku, směrem od něj stejně jako porosty i cesty nabyly charakteru lesních pěšin. Chybějícím článkem bylo zpřístupnění severní svahovité části parku a jižní části pod kostelem.

Historické údaje, charakter půdorysu a nepravidelné uspořádání poukazují na ranné založení obcí.

Na severní straně byl park obehnán zdí v dobrém stavu, zbylý prostor ohraničovalo pletivo z velké

Významné stavby se zajímavým stavebním stylem se nacházejí hlavně kolem centrálních prostor návsí,

části ve stavu špatném, v tomto stavu byla i zeď kostelního hřbitova a kamenná nádrž s kašnou.

kde je také plocha se sídelní zelení. Obce se rozvíjely od centrálních prostor podél cest a mají charakter

Negativním prvkem byla také přítomnost hospodářství s prasaty a slepicemi. Narušení stavební

obytných sídel. Statky jsou orientovány na přístupové komunikace. Zástavba nemá kromě převážně

činností a skládkami materiálů dílo zkázy dokonalo. Následný zpracovávaný návrh úprav měl pak

zemědělských usedlostí jiné lokality s výrazně monofunkčním využitím.

charakter radikálnější regenerace, částečně až rekonstrukce. Hustý spon stromů měl být rozvolněn, travnaté plochy obnoveny, rozšířeny, existovaly snahy o obnovení širokých a dlouhých průhledů, dále

Štěkeň

se počítalo s náhradami některých porostů, výsadbami většího počtu jehličnanů, skupin stálezelených

Půdorys Štěkně je poměrně komplikovaný a poukazuje na někdejší význam lokality, který pramenil

keřů, se zřízením záhonů trvalkových, růžových a s vytvořením vřesoviště. Rekonstrukce cest byla

z existence farního kostela a významného feudálního sídla, střediska celého panství, a také z toho, že

samozřejmostí, následovalo navržení cest nových, zřízení kruhového odpočívadla a amfiteátru, úprava

měla Štěkeň v minulosti dočasně status městečka. V západní části obce na výběžku vrchu Brdo se tyčí

osvětlení a oplocení. V letech 1977 – 1984 byla část úprav uskutečněna, jednalo se však pouze o

kostel sv. Mikuláše, zámek a pod ním budovy rozsáhlého areálu hospodářského dvora, bohužel poměrně

úpravy týkající se nejbližšího okolí zámku. Navrhovaný pravidelný parter s květinovými ornamenty

zanedbaného.

vznikl před západním zámeckým průčelím, jehož estetické působení však nemělo dlouhého trvání.

Zástavba obce je ulicová, poměrně rozlehlá, situovaná na nízké terase nad vlhkou nivou Otavy.

V roce 1985 musely všechny sestry štěkeňský zámek definitivně opustit a odstěhovat se do Dobré

Přibližně uprostřed vznikla rozšířením ulice nevelká svažitá náves vyrovnaná terasou. Zástavba se dále

Vody u Nových Hradů, která se stala jejich jediným domovem v tehdejším Československu. V roce

druhotně rozšířila podle přístupových komunikací na východní a jižní straně.

1990 byl anglickým pannám majetek navrácen. V té době byly pozůstatky novodobých francouzských

Štěkeň si ve druhé polovině 20. století udržela tradiční střediskovou funkci. Hodnotná historická

úprav parku patrné následkem absence údržby odpovídající charakteru jejich založení pouze ve

zástavba byla však bohužel poznamenána modernizacemi, částečně i demolicemi a několika nevhodnými

fragmentech. Mnoho rostlin se ztratilo, ornamenty velice poničené, zpustošené, zarostlé, růže i další

dostavbami. Toto se týká zejména jižní řady usedlostí. Okrajové polohy, tedy zámecká čtvrť a

okrasné rostliny byly sečeny společně s lučním porostem. Se změnou vlastníka přišla i snaha o změnu

chalupnická enkláva ve východní části, působí dodnes vcelku malebným dojmem. Štěkeň je památkově

parkových úprav, snaha o navrácení parku do čistší podoby původního parku anglického. Mimo jiné

velmi hodnotnou lokalitou i přes všechna novodobá narušení. Zejména díky souboru architektonických

k tomuto rozhodnutí přispělo hledisko menší náročnosti na údržbu jak po stránce technické, tak

dominant je uvažováno o prohlášení na vesnickou památkovou zónu.

finanční. Současná údržba je omezena převážně na sečení travnatých ploch, v roce 2002 proběhlo na

V obrazu obce na první pohled upoutá kostel sv. Mikuláše, který stojí o samotě na poměrně strmém

několika málo místech odstranění některých náletových dřevin. Jedním z významnějších počinů bylo

návrší v nejvyšším místě vsi. Druhou dominantou vesnice je štěkeňský zámek na vysoké terase nad

ještě v roce 2000 vystavění kapličky v prostoru před zahradním průčelím zámku. Architektem

přístupovou komunikací, který obklopuje přírodně krajinářský park.

Jaroslavem Huťou byl vypracován projekt inspirovaný ojedinělou stavbičkou zámeckého barokního komínu se soškou Panny Marie. kaplička byla vysvěcena 1. července téhož roku biskupem Antonínem

Čejetice

Liškou (Fiřtová, 2010).

Středověké Čejetice byly drobným vladyckým statkem, ve 14. století je zde doložena a tvrz, která pravděpodobně o jedno století později zanikla, a kostel, dnešní kostel sv. Havla, který stojí asi 450 m severovýchodně od vsi na osamělé poloze na břehu řeky Otavy. Ve druhé polovině 14. století byla ves rozdělena na dva díly a někdy před rokem 1543 byly Čejetice s pustou tvrzí připojeny ke Štěkni. Vesnice značně utrpěla za třicetileté války a osudy štěkeňského panství pak ves sdílela až do roku 1850.

27

Půdorysným jádrem vsi je přibližně trojúhelníková náves, kterou v severojižním směru protéká

celkovém vzhledu vesnic se zcela neodmyslitelně podílejí také hmoty nabílených kamenných

potok. Západní a částečně i jižní strana jsou lemovány poměrně pravidelně parcelovanými usedlostmi,

hospodářských staveb a kamenné ohradní zdi, někdy dosud s drnovanými korunami, které vytvářejí

severovýchodní strana byla uzavřena patrně teprve druhotně drobnější chalupnickou zástavbou. Pod

nenapodobitelná zákoutí.

hrází rybníka Trnov na jižním okraji vsi se nacházely sádky. Ve vsi se dochoval hodnotný, ucelený a přitom málo známý soubor zděné lidové architektury

Neopomenutelnou součástí území je množství sakrální architektury a drobných velmi různorodých sakrálních objektů.

Prácheňska. Zachované stavby jsou velmi prosté, se střídmými až strohými průčelími, jen vzácně doplněné nejjednodušší výzdobou. Nejvíce hodnotných budov se zachovalo na západní straně návsi.

viz Grafický list 9 Architektonické znaky

Na vzhledu návsi se neodmyslitelně podílejí také malebné předzahrádky s charakteristickým cihelným ohrazením. Drobnou technickou památkou je kamenný mostek přes potok na návsi. V průběhu 20. století byla zástavba vesnice částečně zmodernizována, novodobá zástavba se

5.2.8 Památková ochrana území

soustředila převážně na obvod zastavěného území, takže samotná náves nebyla s výjimkou jednoho

Jak bylo výše popsáno, obce v řešeném území jsou historickými sídly s postupným vývojem, který

rodinného domu hmotově poškozena. Západní strana návsi se dochovala v téměř nedotčené, velmi

zanechal stavební stopu v urbanistické struktuře území. Stavební vývoj je patrný především na stavbách

působivé podobě. Čejetice se bezesporu řadí k památkově nejcennějším vesnickým sídlům v Pootaví

z konce 19. století a na objektech mladších.

mezi Strakonicemi a Pískem a právem by zasluhovaly plošnou ochranu.

Na území se nachází kulturní nemovitá památka, zámecký areál ve Štěkni s budovami zámku a kostela a dalšími stavbami a prvky, sochou sv. Jana Nepomuckého, v zámeckém parku je navíc

Nové Kestřany

v evidenci památný strom, respektive stromy, dva Štěkeňské duby, které na území zdaleka nejsou

Půdorys této unikátní liniové vsi spočívá v uspořádání, kdy všechny domy byly podélně

jedinými památnými stromy.

orientované do mírného oblouku, oddělené a patřily k nim drobné stodůlky. Druhotně byla většina

Dle databáze NPÚ je v území registrováno množství dalších památkově chráněných objektů. Přímo

stodol i domů přestavěna, takže vnější stranu oblouku zástavby dnes tvoří spojitá řada stodol. Několik

ve Štěkni jsou jimi venkovské usedlosti čp. 18, 25, 28, fara čp. 87, lokalita archeologického naleziště tvrz

domů si zachovalo původní vzhled s jednoduchými hladkými fasádami a vjezdy. V místě přerušení

Srdov. V obci Čejetice venkovské usedlosti čp. 8, 9, 11, kostel sv. Havla, boží muka u rybníka, kapličla

řady domů stojí půvabná barokizující kaple, v jejíž blízkosti je památník obětem 1. světové války.

na návsi v Přeborovicích a boží muka na návsi v Přeborovicích, tvrz čp. 15 v Sudoměři s obytnou

Ves si dodnes uchovala vcelku nenarušenou hmotovou strukturu, většina staveb ale byla utilitárně

stavbou, tamtéž rýžoviště - sejpy na okraji obce, v Mladějovicích kaple sv. Jana Nepomuckého,

zmodernizována. Nečekaně působivá je však zcela nenarušená dlouhá řada stodol, pro niž by se

měšťanský dům čp. 80 a bojiště bitvy u Sudoměře u rybníka Škaredého se Žižkovým pomníkem a ještě

v Čechách jen stěží hledaly srovnatelné analogie.

území s archeologickými NKP - rýžoviště zlata a mohylová pohřebiště Sudoměř, Mladějovice, Čejetice (monumnet.npu.cz).

5.2.7 Architektonické znaky

V roce 2002 byl vypracován návrh na zřízení Krajinné památkové zóny Štěkeňsko, navržena je rovněž Vesnická památková zóna Štěkeň a Nové Kestřany.

Území si uchovalo velmi svéráznou, archaicky vyhlížející zděnou architekturu, často v ucelených souborech. Tato zástavba bývá výrazově zcela prostá až strohá, domy mají bezozdobná hladká průčelí a trojúhelníkovité štíty, charakteristickým rysem jsou okénka vložená do hlubokých segmentově zaklenutých nik, často je ve štítové stěně jen jediné okno. Výjimkou však nejsou ani stavby se zdobenými křídlovými štíty, častým motivem jsou přesně stáčené voluty či slepé arkády vepsané do plochy štítů. Nejmladší generaci venkovské architektury tvoří velké podélně orientované usedlosti. Na

28

5.3 Vývoj krajinné kompozice

roku 1723 vystavěna hrabětem Adamem Filipem Losim z Losinthalu barokní kaple sv. Jana Nepomuckého a v pozdějších majetkových záznamech je již zmiňována i mladějovická bažantnice,

Na vzniku podoby krajiny Štěkeňska se podílelo několik základních faktorů. Těmi byly v první

přestože v mapách ještě není patrná. Losiové přesto soustředili většinu svého zájmu na úpravy týkající se

řadě přírodní vlastnosti prostředí, protože právě na povaze místa je jakákoliv další činnost závislá,

především štěkeňského zámeckého areálu. K zásadnímu záměrnému komponování širší krajiny začalo

činnost, kterou vznikly další faktory, kulturně historické kvality.

docházet až za následujících majitelů panství, rodu Windisch-Graetzů.

Území v podstatě dělí na dvě části široká údolní niva řeky Otavy, ze které severním i jižním

Roku 1826 byly vytvořeny plány krajinných úprav zahrnující stěžejní změnu v podobě nepřítomnosti

směrem terén mírně stoupá, na severní straně do podoby vrchu Brdo (508 m n. m.), na jihu pak

štěkeňské rybniční soustavy a navrhující podobu kruhového remízu, stromového rondelu, úpravy okolí

v podobě kopců Radovec (635 m n. m.) a Knížecí kámen (597 m n. m.). Takto oddělená území se

zámku a podobu zámeckého parku a úpravy dalších kompozičních prvků a jejich propojení v podobě cest

pravděpodobně i v minulosti vyvíjela zpočátku nezávisle na sobě, k postupnému propojování

lemovaných alejemi. Indikační skicy císařských otisků z roku 1837 v podstatě odpovídají návrhovým

docházelo průběžně přikupováním a prodáváním či opětovným získáváním těch kterých pozemků od

plánům. Mapy II. vojenského mapování z let 1836 - 1852 tedy následně dokládají přítomnost všech

18. století, kdy je možno začít uvažovat o začátcích tvorby krajinné kompozice.

kompozičních prvků i jejich propojení v čele s naprosto nejvýraznějším útvarem kruhového remízu.

Zmiňované dvě části je možno zjednodušeně charakterizovat jako území zámeckého areálu a

Hlavním záměrem rodu Windisch-Graetzů bylo s největší pravděpodobností vytvoření komplexu

okolní krajiny. Zámecký areál byl tvořen svébytným segmentem území, které bylo a je schopné

krajiny, který bude splňovat celou řadu funkcí. Zámecký areál jakožto jádro měl být reprezentativním

fungovat i samo o sobě, bez návaznosti na okolní krajinu, byl centrem, jádrem území, přiléhal k němu

prostorem s možností konání společenských událostí, vycházek i s možností pobytu v zámeckém parku,

však hospodářský dvůr a další budovy a celá obec Štěkeň, od které se ve východním směru rozvinul

místem výhledů do krajiny, ke kterému navádí již samotné naprosto logické umístění zámku na chráněné

systémem geometricky řešených alejí a odvodňovacích struh. Krajina za řekou byla ještě dalším

jižní straně vrchu Brda, které tvoří clonu ze strany severní, dále prostorem pro pěstování hodnotných

rozvinutím zámeckého areálu, jeho pokračováním, čímž ovšem neztratila nic na své samostatnosti a

exotických dřevin, součástí areálu bylo i hospodářské zázemí, plánována byla i stavba oranžérie

má zcela odlišný charakter. Jednalo se o krajinu loveckou, spíše romantickou, kontrastně rozvolněnou,

s úpravami parteru ve formálním stylu, k těmto úpravám však nakonec nedošlo. Pro úpravy v krajině

asymetrickou, která vycházela z konfigurace přirozených lesních porostů, i když také do nich byly

bylo od počátku jejich vývoje nejdůležitější skloubení ekonomické a estetické funkce, přičemž krajinná

včleněny geometrické prvky, které se však odráží spíše ve vnitřní organizaci jednotlivých loveckých

kompozice byla užitku spíše podřízena. Panství se orientovalo na rostlinnou výrobu, chov ryb v četných

porostů, prostorů, revírů.

rybnících, chov dobytka i lovné zvěře, byl přítomen pivovar, lihovar, palírna. Zlepšování finanční situace

Nejstarším dostupným informačním zdrojem o formování krajiny je mapa Millerova mapování

mohlo ovlivňovat úpravy v krajině a naopak, přitom všechny úpravy se snažily co nejvíce využít

z roku 1720 dokladující existenci rybničních soustav, tedy v krajině naprosto záměrně vytvářených

nabízených podmínek a možností stávajících přírodních podmínek v podobě terénu a jeho charakteristik,

prvků. Naznačeny jsou i lesní porosty v místech obory Michov, háje Číšť a zalesněný vrch Brdo.

pouze kruhový remíz mohl být jakýmsi estetickým rozmarem, jehož další případný význam se dosud

Rybniční soustavy byly napájeny řekou Otavou a rozvíjely se od Štěkně směrem východním na

nepodařilo rozklíčovat. Na tomto místě se nabízí domněnka označení kompozice jako okrasného statku.

Kestřany, severním na Vítkov a také ve směru jižním od Čejetic.

Na mapách III. vojenského mapování, které probíhalo v letech 1877 - 1880, nebyly zaznamenány

Mapy I. vojenského mapování z let 1764 - 1768 znázorňují taktéž v krajině velmi výrazné

další výraznější změny s výjimkou vysázení vstupní aleje do bažantnice a rozčlenění obory Michov a

rybniční soustavy ke kterým ještě přibyla kaskáda rybníků ve směru Sedliště - Mladějovice a další

háje Číšť cestami. Další plány panství z konce 19. století dokladují pouze drobné změny ve vývoji

soustava se rozprostírala severovýchodně od Mladějovic k Žižkovu bojišti. V mapách je dále zřetelná

například vnitřního členění loveckých revírů. Posledními historickými materiály jsou letecké snímky

půdorysná podoba zámku ve Štěkni, která odpovídá podobě dnešní a byla zámku vtisknuta rodem

z 50. let 20. století, které v podobě ortofotografií dokladují mozaiku drobných hospodářsky využívaných

Losinthalů, a dále komunikace směrem na Strakonice. Doložena je i existence rybníků Barachovec a

ploch mezi všemi významnými segmenty komponované krajiny a jejich propojeními v podobě cestní

Vítkovský.

sítě, tato drobnozrnná mozaika byla následně vlivem dějinných událostí a změn zrušena a nahrazena

Pro další utváření krajiny se stalo zásadní skutečností, že v dobách mapování bylo ke Štěkni

rozsáhlými plochami intenzivně využívané zemědělské půdy, které se naopak do dnešní doby uchovaly,

připojeno území Mladějovic rodem Losinthalů, o čemž lze usuzovat ze skutečnosti, že v obci byla

estetiku byla potírána a nahradila v první řadě produkce, do krajiny byly postupně vneseny dominanty 29

zemědělských a výrobních areálů a družstev, původní kompoziční prvky zůstaly přítomny s výjimkou

Pozice jednotlivých součástí štěkeňského sídla bývala a stále částečně je charakteristickou ukázkou

sakrálních staveb, které byly naprosto vědomě odcloněny vegetací a ještě obehnány hradbou

ustálené skladby barokních sídel. Předpolí obytné stavby zámku protíná příjezdová cesta, na ni navazují

zemědělských budov jako je tomu v případě kostela sv. Havla v Čejeticích, avšak jejich původní

parterové plochy, okrasná zahrada se nachází za zámkem a je kompozičně vázaná na jeho zahradní

funkce esteticky ztvárněných prostorů určených primárně k lovu zanikla, stejně tak jako mnohá

průčelí, dále na štěpnici a kuchyňskou zahradu. O barokní podobě okrasné zahrady ve smyslu typických

významná kompoziční spojení a propojení prvků, která je díky těmto skutečnostem v dnešní době

pravidelně řešených dekorativních ploch lze spekulovat. Plán z roku 1826 ukazuje, že v bezprostředním

tolik obtížné znovu nalézat a identifikovat.

okolí zámku se nacházela štěpnice, na níž navazovaly parkové úpravy krajinářského pojetí se spletí cest, volnými travnatými plochami mezi souvislejším porostem a vodní nádrží. Spodní část parku je v té době

viz Příloha 1 Vývoj krajinné kompozice

pouze po své hranici obehnána jednořadou alejí bez jakýchkoliv dalších vegetačních prvků, které byly do této části dodány během následujících deseti let. Skica stabilního z roku 1837 již zobrazuje kompletní

5.3.1

Komponované krajinné části a prostory

koncepci celého parku přírodně krajinářského typu se sítí cest s volnými travnatými plochami doplněnými skupinami dřevin i solitérami rámovanými hustšími výsadbami. Základní myšlenka

Dle materiálu Metodiky identifikace komponovaných krajiny (Kulišťáková et al., 2012) byly

koncepce v podobě travnaté plochy protáhlé v podélné ose je částečně zachována dodnes (Fiřtová, 2010).

popsány identifikované hmotné jevy předpokládající či dokazující existenci kompozice, které se

Pro kompozici parku je určující utváření terénního reliéfu, který byl využíván především pro zpětné

v mnoha případech v různých dobách prolínaly, překrývaly.

pohledy na zámek z obce i okolní krajiny a při pohledech do říční nivy řeky Otavy. Pohledově nejexponovanější stavba zámku na návrší je spolu s ještě o něco výše situovaným kostelem sv. Mikuláše

Zámek

krajinářskou kulturní dominantou širokého okolí podpořenou přirozenou dominancí přírodního terénu.

Zámek se stal hlavním průvodním jevem většiny komponovaných krajin. Zámky byly sídly

Výškový rozdíl vyrovnává z jižní a jihozápadní strany terasa. Členitý terén nabízí uvnitř parku řadu

šlechty a velké množství komponovaných krajin bylo vázáno právě na aktivity šlechtických rodin a

průhledů a vazeb na zámek, kostel sv. Mikuláše se hřbitovem, na solitéry i skupiny stromů modelujících

rodů. Zámky a zámecké areály se tedy stávaly jádry všech okolních záměrných krajinných úprav jako

porostní okraj travnaté louky. Terén je však členitý natolik, že s přesností nelze stanovit konkrétní místa

tomu bylo i v případě štěkeňského zámku. Podrobnější údaje k jeho historii a držitelům viz kapitola

průhledů a výhledů s výjimkou pohledů dálkových. Přístupová cesta do zámku je z obou stran provázena

5.2 Historický vývoj a význam území.

vyvýšenými zatravněnými terasami se skupinou borovic a jedinci sloupovitých jalovců. Negativním zásahem bylo vybudování kovového přístřešku, který značně narušuje kompaktnost prostoru svou

viz Grafický list 10 Zámek

nepříliš estetickou formou. V jihovýchodní části terasy je do kamenné ohradní zídky vloženo velké

viz Grafický list 11 Zámek

množství kamenných sedátek, odpočívadel, dnes často ve špatném stavu pomalé destrukce, jež by ovšem i nadále jistě ráda sloužila k pozorování četných výhledů do údolních partií řeky Otavy, které se z terasy

Zámecká zahrada, zámecký areál

otevírají. Pohled ukončuje až lesnatý horizont, jenž dává tušit hranice rozsáhlého štěkeňského panství

Zámecké zahrady byly již od doby renesance průvodním jevem krajinných kompozic. Později,

s loveckými revíry. Výhledu jižním směrem částečně brání dřeviny vyrůstající u úpatí opěrné zdi,

v době barokní, začaly však organizovat na základě svého vnitřního členění i okolní zemědělskou

protože vyhlídkovou terasu vysoce přerůstají. Plně otevřen tak zůstává pouze výhled východním

krajinu a tato doba přinesla i jejich rozvinutí v podobě alejí do celého okolí. Další vývojová fáze

směrem, pohledem lze obsáhnout přilehlý hospodářský dvůr, samotnou obec Štěkeň, soustavu alejí,

klasicismu byla ve znamení přechodu ze sídla do krajiny ve formě nekonečných krajinných os, které

důležitá pohledová osa směřuje k obci Kestřany a zřetelně je vidět obec Putim s velmi výraznou

často končily až na horizontu pohledem do nebe a výhledy a pohledy do okolní krajiny se udržely i

dominantou věže kostela sv. Vavřince. Před západním průčelím zámku byl při zřizování parku ponechán

v době romantismu, kdy byla krajina navíc formována organicky vinutými cestami.

vyzděný příkop široký 2,5 m, opatřený v koruně jednoduchým kovovým zábradlím. Přes příkop vede

Areál zámeckého parku zaujímá v současné době výměru 12 ha se rozkládá v západním intravilánu obce Štěkeň a je tvořen ze dvou částí, které jsou nazývané horní a dolní, spodní park.

z letního salónu zámku předsazené okrouhlé schodiště. Ještě před zřízením schodiště byl park přístupný dvěma můstky při jižním a severním nároží. Ze západní strany přiléhá k budově zámku krajinářský park 30

a na straně severní užitková zahrada s domem zahradníka, skleníky a pozůstatky drobného

zahrady. Vstupy do spodního parku lze pouze hypoteticky dedukovat. Park není nijak vymezen proti

hospodářství (Pavlátová, Ehrlich, 2004, in Fiřtová, 2010).

okolní krajině, do které pozvolna přechází. Hlavním vstupem však s největší pravděpodobností bylo

Od budovy zámku až do střední části parku dominuje prostoru volná travnatá plocha v podélné ose protažená až ke spodním partiím u silnice. Obdélníkový pravidelně udržovaný parterový trávník

místo hlavní pohledové osy, jak napovídá zobrazení cestní sítě na starších mapových materiálech. Spodní část parku fungovala spíše jako okružní pohledová trasa (Fiřtová, 2010).

před zahradním průčelím zámku akcentuje skupina dvou památných dubů s kapličkou Panny Marie a přechází ve volný luční porost za využití modelace terénu a působení okolních kulis vzrostlých

viz Grafický list 12 Zámecká zahrada, zámecký areál

stromů. Ústřední prostor je částečně vyčištěn od nežádoucích prvků, kterými jsou náletové dřeviny,

viz Grafický list 13 Zámecká zahrada, zámecký areál

cestní síť je zjednodušena na potřebné minimum. Jedním ze základních kompozičních prvků je volný pohled, průhled od zámku přes velkou louku směrem k řece Otavě, kterou je ale možno pouze vytušit

Votivní a memoriální objekty

za hustými porosty dřevin spodního parku. Stav spodního parku, který je na severozápadní straně

Votivní a memoriální objekty zpravidla připomínají významnou událost či osobnost, řadí se mezi ně

vymezen komunikací do Strakonic, je poměrně špatný. V minulosti došlo ke kácení kompozičně i

děkovné či pamětní objekty. V době baroka mívaly formu drobných sakrálních objektů, později v období

dendrologicky hodnotných dřevin, v současné době jakákoliv údržba chybí, osud parku byl ponechán

klasicismu a romantismu připomínaly většinou významná jubilea ve formě památníků, památných desek

síle přírody, cestní síť je neznatelná, z mobiliáře zůstávají pouze fragmenty. Již ztracenou kompozici

a podobně. Celou řadou těchto objektů je protkán především zámecký park ve Štěkni. Objekty

dále ve 20. století narušila stavební činnost v podobě vybudování tenisového kurtu v pohledově

významným způsobem dotvářejí obraz a charakter prostoru zámeckého areálu, jejich umístění za účelem

nejvýznamnější ose centrálního palouku spodního parku, v jeho blízkosti byla ještě vybudována

záměrné kompozice však u většiny z nich nebylo prokázáno a pravděpodobně vznikaly spíše samostatně,

vodárna, kterou nahradila stavba rodinného domu (Fiřtová, 2010).

níže je uveden jejich výčet.

Z hlediska dendrologického složení jsou v porostu obou částí parku zastoupeny převážně běžné listnaté dřeviny domácího původu. Dle Hiekeho (1984) bylo v parku evidováno asi 17 druhů

Kamenný znak Jana Antonína Losi z Losimthalu umístěný nad hlavní branou zámku, z roku 1666.

jehličnanů a 74 druhů dřevin listnatých. Z jehličnatých vyniká jedle kavkazská (Abies nordmaniana),

Kamenný znak Jana Antonína Losi z Losimthalu nad portálem kostela sv. Mikuláše z roku 1670,

jedle stejnobarvá (Abies concolor), kapradinolistý zerav (Thuja accidentalis ´Asplenifolia´) a jedlovec

kolem ozdobený rytířskými ornamenty a reliéfy, ve svém středu nese na štítě císařskou iniciálu

kanadský (Tsuga canadensis). Z dřevin listnatých je pozoruhodný výběr dubů (Quercus macranthera,

Ferdinanda III.

Quercus macrocarpa, Quercus petrea ´Cochleata´, Quercus robur ´Fastigiata´, ´Heterophylla´, Quercus rubra), stříhanolistá lípa (Tilia platyphyllos ´Laciniata´), různolistý jasan (Fraxinus excelsior ´Diversifolia´), líska turecká (Corylus colurna), převislý jilm lysý (Ulkus glabra ´Pendula´), javor pensylvánský (Acer pensylvanicum), stříhanolistý javor mléčný (Acer platanoides ´Dissectum´), hlošina stříbrná, okoličnatá (Eleagnus commutata, umbellata), zimolez tatarský (Lonicera tatarica ´Angustifolia´). Celý park je celoročně přístupný veřejnosti a tvoří důležitý útvar zeleně využitelný pro

Hlavní hřbitovní kamennou bránu dal roku 1668 postavit Jan Erasmus Wegener, zámecký hejtman ve Štěkni. Rodinný erb Windisch-Graetzů v horní části hlavního průčelí zámku je kovový, z roku 1874, kdy probíhaly opravy zámku. Tzv. Přešťovická, hřbitovní brána stojí proti hlavnímu vchodu do kostela, roku 1840 tudy vedla cesta na hlavní silnici. Jsou do ní vezděny náhrobní kameny Heralta Kavky z Říčan, jeho manželky Kateřiny a bývalých vrchnostenských úředníků ze 17. a 18. století.

každodenní rekreaci obyvatel. Horní část parku je na severní části obehnána ohradní zdí, která je

Památník rodiny Windisch-Graetzů při silnici do Přešťovic, z roku 1902, žulový památníček byl

ukončena malým hřbitovem řádových sester, zbylá část je oplocena pletivem, ale opatřena četnými

zbudován na oslavu stříbrné svatby knížecích manželů Alfreda Augusta a Marie Gabriely Eleonory

volně přístupnými vstupy jednak v bezprostřední blízkosti zámku, jednak vstupy v partiích pod

z Windisch-Graetzu, po obvodu jsou umístěny rodové znaky, nad nimi bývaly obrázky, které malovaly

kostelem sv. Mikuláše, které bývají otevřeny v době turistické sezóny. Hlavním vstupem je cesta

dcery Hedvika, Kristiana, Anežka, Aglaia.

vedoucí přímo na předprostor hlavního vstupu zámku, odtud je možno za použití schodiště vystoupat do prostoru západního průčelí zámku. Na východní straně existuje otevřený vstup kolem užitkové

Zděnou klasicistní bránu z roku 1837, nechala ji postavit Marie Eleonora z Windisch-Graetzu jako slavobránu na počest návratu svého manžela z carských manévrů u ruského Voznesenska. 31

Památník z tzv. řepického mramoru s nápisem „Jan Starší z Hodějova a na Řepici, místosudí

zřejmě v rámci oddělené obce. Po roce 1623 zanikla fara s podacím právem a kostel se stal pouze kaplí.

království českého 1558“, uprostřed znak zlatého kapra v modrém poli, je zasazen do hradební zdi

Kostel má typickou hranolovou věž se střílnovými okénky a dnes je zcela odcloněn komplexem

bývalé jízdárny roku 1885 Alfredem Augustem z Windisch-Graetzu, původně se zdobil bránu řepické

zemědělských budov podniku Agro Čejetice.

tvrze. Deska se zlatým písmem nad hlavní bránou jako upozornění na dobu, kdy byl na štěkeňském

viz Grafický list 16 Kostely

zámku ubytován císař František Josef I., tedy 2. - 9. září 1905. Kamenná lavička u cesty ke kostelu sv. Mikuláše umístěná na oblíbeném místě dcery maršála Windisch-Graetze Aglaii, v lavičce vytesán nápis Aglaesitz 1839. Kamenný zahradní stůl, sluneční hodiny na hlavním průčelí zámku, kamenný bazén oválného půdorysu s kamenným vodotryskem, již delší dobu je bohužel nefunkční.

Drobné sakrální objekty Štěkeňsko je krajinou bohatou na mnohé projevy náboženských tendencí zhmotněných do architektonických prvků různých podob. Na území je evidováno několik různorodých typů drobných sakrálních objektů. Jsou jimi samostatně stojící kaple a kapličky a výklenkové kapličky ve fasádách

Sakrální objekty zastupují socha sv Jana Nepomuckého, svatý obrázek na kmeni stromu, barokní

vesnických stavení a ohradních zdí. Dále Boží muka obvykle ve tvaru sloupu či pilíře, s místem pro

komín se soškou Panny Marie, kamenný kříž u hlavní hřbitovní brány, dřevěný kříž u cesty na

obraz nebo sošku. Kříže a křížky nejčastěji ztvárněné ve formě kovového kříže samostatného nebo na

hřbitov, Panna Marie u hlavní hřbitovní brány, novodobá křížová cesta na zděné ohradní zdi vedoucí

kamenném podstavci, ale přítomny jsou i kříže kamenné a dřevěné. Dalším sakrálním objekten je socha

ke hřbitovu řádových sester, jednotlivá zastavení v podobě keramických kachlí a kaplička Panny

svatého, ve Štěkni kamenná socha sv. Jana Nepomuckého. Na kmenech několika stromů jsou umístěny

Marie.

svaté obrázky. Součástí zámeckého areálu ve Štěkni je také křížová cesta složená z jednotlivých zastavení.

viz Grafický list 14 Votivní a memoriální objekty

Některé z nejstarších objektů jsou ještě blíže popsány a jejich identifikace proběhla za pomoci

viz Grafický list 15 Votivní a memoriální objekty

Skalického publikace (2005), zabývající se danou tématikou. Téměř všechny další drobné sakrální objekty vznikaly v průběhu 19. století a vyznačují se velmi podobnými architektonickými znaky.

Kostely Kostely bývaly centry sakrálních krajinných kompozic v období baroka a středověku. Na území štěkeňska nebyla přítomnost sakrální kompozice prokázána, avšak přítomny jsou zde dva kostely, kostel sv. Mikuláše ve Štěkni a kostel sv. Havla v Čemeřicích.

Boží muka sv. Františka Serafínského ve Štěkni jsou umístěna severovýchodně od obce u hřbitova při silnici do Vítkova, datovány jsou do konce 17. století, čemuž by odpovídalo jejich situování jako zastavení při cestě na Šibeniční vrch k šibenici, která dle záznamů spadá do téže a ještě dřívější doby. Socha sv. Jana Nepomuckého ve Štekni je situována pod zámkem u silnice, je však pouze kopií

Kostel sv. Mikuláše je jako farní kostel připomínán již roku 1357, původně zasvěcen sv. Máří

původní barokní pískovcové sochy z roku 1725, která byla opatřená zelenou polychromií, na podstavci

Magdaléně, na jeho místě budova dnešního kostela z roku 1670, který nechal vybudovat Jan Antonín

lze rozeznat alianční znaky hraběte Adama Filipa Losyho z Losynthalu a jeho manželky. Do roku 1829

Losi z Losimthalu.

stávala socha u mostu v Přeborovicích, následně byla přenesena ke vchodu do štěkeňské fary, na

Kostel sv. Havla je původně raně gotickým kostelem datovaným do druhé poloviny 13. století,

nynějším místě je od druhé poloviny 20. století, originální socha se nachází v zámku.

kdy v jeho sousedství bylo situováno feudální sídlo. Nástupcem staré kurie s vlastnickým kostelíkem

Kaple sv. Jana Nepomuckého v Mladějovicích ve svahu nad obcí pod bývalým tvrzištěm byla

se stala zemanská tvrz vrcholného a pozdního středověku, o níž víme pouze, že byla kolem poloviny

vystavěna roku 1723 hrabětem Adamem Filipem Losim z Losinthalu. Kaple byla roce 1938 důkladně

15. století pobořena při sporech s Václavem Koktanem s Kestřan. Po předpokládaných následných

opravená a značně rozšířená.

pozdně gotických úpravách sloužila tvrz jako malé opevněné sídlo asi jen dalších 50 let, ztratila svou funkci po připojení statku ke Stěkni a postupně zanikla bez výraznějších stop nad terénem. Její místo

viz Grafický list 17 Drobné sakrální objekty

zabírá dnes z části rozšířený hřbitov a navazující plocha po severní straně, oddělená nevysokým svahem od mokřinaté louky. Současně s tvrzí zanikly postupně i oba středověké vladycké statky ležící 32

Stromový rondel, kruhový remíz

V kompozičním utváření krajiny Štěkeňska hrály významnou aleje roli. Alejové stromy zpravidla

Stromové rondely bývaly oblíbeným kompozičním prvkem především v klasicistních barokních

dvouřadě lemovaly původní, dnes již v některých případech zaniklé komunikace, zpevňovaly hráze a

úpravách. Jednalo se zpravidla o útvar na kruhovém půdorysu vysázený ze stromů jednoho druhu a

břehy rybníků, tvořily kulisu rybničním soustavám a vodním tokům, lemovaly okraje lesů, stály při

stejného věku.

hranici pozemků či panství a vytvářely přirozené spojnice významných lokalit, ať už obcí, či

Hlavní účel štěkeňského kruhového rondelu stále zůstává skryt. Vzhledem k jeho charakteru se

jednotlivých staveb v podobě staveb sakrálních, budov statků, mlýnů, hájoven.

jedná o jeden z typických kompozičních prvků své doby, v tomto měřítku je však prvkem v našich

V době vrcholného baroka vyjadřovaly průseky a aleje vztah sídla k okolní krajině a propůjčovaly jí

končinách naprosto unikátním. Průměr obvodového kruhu činil asi 200 metrů. Na mapách III.

tímto způsobem prodloužení formu a řád sídelní struktury. Prostorové uplatnění a komponování

vojenského mapování je rozeznatelný již pouze středový kruh, jehož kruhové vymezení postupně

barokních alejí v krajině je však společným jmenovatelem také pro klasicistní krajinné úpravy.

přešlo do podoby obdélného porostu, který vytrval dodnes. Současným porostem je pravděpodobně

Aleje na Štěkeňsku až do dnešní doby fungují jako spojnice významných lokalit, kopírují především

výmladkový les vzniklý z původních jedinců lip, v terénu je zřetelný modelace terénu, mělký zářez

komunikace, vodní toky, hráze rybníků a hranice pozemků. Nejvýznamnější z alejí je oboustranná

ohraničující kruh, respektive pouze jeho polovina, druhou polovinu, kterou odděluje cesta již nelze

dubová alej podél komunikace Štěkeň - Čejetice a oboustranná taktéž dubová alej podél komunikace

rozpoznat.

nazývané V alejích. Cesta V alejích prochází mezi bývalými rybníky Ohrádka, Buzov a Jablonka, které

Existenci zvláště při pohledech shora výrazného krajinného prostoru tvaru kruhu dokládá plán

byly pravděpodobně na začátku 19. století vysušeny a převedeny na louky. Další krajinářskou úpravou

pozemků dvora Štěkeň Ondřeje Randé z roku 1826. Je na něm zobrazeno území severně od řeky

bylo v rámci vysušení rybníků zřízení odvodňovacích struh v území. Tuto síť odvodňovacích kanálů a

Otavy pod zámeckým návrším. Kromě aleje při komunikaci mezi Štěkní a Čejeticemi člení plochu

stok, které procházejí územím nazývaným Buzov mezi Štěkní a Novými Kestřany doprovázejí dvouřadé

západně od této komunikace již zmiňované aleje. Ve východní části louky nad řekou v místech

aleje. Stoky mají název Hlavní a Bílá stoka. Převážně dvouřadé aleje doprovázejí také systém polních

bývalého rybníka Buzov, zachyceného spolu s dalšími rybníky ze štěkeňské soustavy ještě na mapách

cest v území. Nejstarším stromům v alejích je možné odhadovat stáří na přibližně 200 let. Umělé

I. vojenského mapování, a dnešní soustavy alejí je v plánech zachycen kruhový remíz zajímavého

vytvoření dubových alejí v minulosti člověkem umožnilo osídlení vhodných biotopů v podobě starých

řešení. Je tvořen rondelem vzrostlých stromů situovaných uprostřed polních ploch, kolem nichž po

dubů předměty ochrany tesaříkem obrovským, krutihlavem obecným a žluvou hajní v této lokalitě.

obvodu probíhá široký pás alejí v deseti soustředných kruzích. Tentýž kruhový útvar se na historických mapových podkladech vyskytuje zhruba do poloviny 19. století. Mapy III. vojenského

Stromořadí

mapování znázorňují již pouze kříž alejí a obdélníkový dřevitý porost ve středu někdejšího rondelu,

Kromě alejí jsou na území přítomna i stromořadí jakožto pravidelně rytmizovaná, jednodruhová linie

ke kterému přibyl severně ještě jeden porost stejného charakteru a území bylo rozčleněno dalšími

stromů z okrasných či užitných dřevin.

alejemi, jejichž uspořádání je pozorovatelné dodnes. Na počátku 20. století byly prostory mezi stromořadími rozparcelovány na množství drobných políček a luk, zachycených na letecké mapě ještě

viz Grafický list 19 Aleje a stromořadí

v roce 1951. Po následně proběhnuvší kolektivizaci zemědělství se stav ustálil do podoby dnešního rozdělení ploch.

Bažantnice První bažantnice vznikaly již ve středověku, v pozdějších pobách byly mnohé vědomě estetizovány a

viz Grafický list 18 Stromový rondel, kruhový remíz

staly se součástí komponovaných krajin. Bažantnice je v archivních záznamech zmiňována v polovině 18. století. Její lichoběžníková plocha má charakteristické vnitřní členění. Pravidelně ji dělí čtyři

Aleje

paprsčitě se rozbíhající cesty, které vycházejí ze středu v nejvyšším místě, v němž je zakreslena drobná

Aleje jsou chápány jako oboustranná, stejnověká, pravidelně rytmizovaná a jednodruhová linie

stavba nebo přístřešek. Bažantnice je asi nejzachovalejším prostorem z výčtu místních loveckých revírů,

stromů. Nejhojnějšího používání a oblíbenosti dosáhly v době baroka, kdy představovaly

k nalezení jsou duby původního porostu ve stáří asi tři sta let, které se dochovaly v průhledech některých

prostorotvorný a prostor organizující prvek a vzájemně propojovaly dílčí prvky kompozice.

cest a v okrajovém pásu jako pohledové dominanty. Na jižní a západní straně je bažantnice vymezena 33

kamenným tarasem výšky půl metru až dva metry, před nímž prochází Vodovod princezny Hedviky,

vycházejících z přírodních daností místa. Obory byly v úplných počátcích svého vzniku povětšinou

potok regulovaný pomocí stavidel, přivádí vodu z Celnického potoka (Fiřtová, 2010).

užívány jako uzavřená místa pro soustředění zvěře, která nabízela snadný lov. Obora nepravidelného oválného tvaru v blízkosti obce Mladějovice byla dělená příčnými cestami, v její jižní okrajové části se

viz Grafický list 20 Bažantnice

nacházela hájenka. Část obory je přírodní rezervací. Přirozeným porostem je lipová doubrava s bohatou hájovou květenou a druhově početnou ptačí faunou nacházející se na mírných svazích úvalovitého údolí.

Vodní kanály a lesní průseky

Jde o jednu z lokalit typu asociace, z nichž byla v roce 1964 popsána jihočeská lokální asociace

Uměle budované kanály bývaly průvodním jevem klasicistních kompozic stejně jako lesní

dubohabřin Stellario-Tilietum. Dřevité porosty jsou poměrně stejnověké s málo diferencovanou

průseky, které představovaly častou formu kompozice v lesních porostech jako je tomu v případu

prostorovou strukturou, avšak druhovým složením téměř přirozené. V porostech 20 - 120-ti letých je

loveckých revírů kolem Mladějovic, kdy nejvýraznější a do dnešních dnů nejlépe zřetelné jsou

přimíšen smrk ztepilý, avšak provádí se jeho postupná redukce spolu s odstraňováním dalších

průseky klasického tvaru hvězdy v bažantnici. Vodní kanály zastupují na území především

nepůvodních vzácně přimíšených dřevin, jakými jsou např. douglaska tisolistá, modřín opadavý, dub

odvodňovací stoky související se založením soustavy alejí.

červený, pro podporu dřevin listnatých, cílových, kterými jsou dub letní, lípa malolistá, buk lesní, jasan ztepilý (Mackovčin, Sedláček, 2003, in Fiřtová, 2010).

viz Grafický list 21 Vodní kanály a lesní průseky viz Grafický list 23 Obora Michov Rybniční soustavy Rybniční soustavy vznikaly již ve středověku především z hospodářských důvodů, v pozdějších dobách se však mohly stát součástí krajinných kompozic a záměrná estetizace okolí rybníků je spojována s barokem, klasicismem a romantismem.

Remíz Remíz je umístěn samostatně v polích, obdélníkový útvar přísného vnitřního členění je dělen do podélných pásů, původně deseti, které se sbíhají k okrajovým příčným cestám. Tvar obdélníku je

Rybniční soustavy na řešeném území reprezentovaly již na počátku 18. století patrné zmiňované

zachycen na všech mapových vyobrazeních s výjimkou III. vojenského mapování v měřítku 1 : 75 000,

soustavy rybníků Laukotský, Jablonka, Buzov a dalších, téměř rovnoběžné s tokem řeky Otavy a z ní

kdy má tvar pětiúhelníku. Na mapách mladších je však již opět tvaru obdélného. Z vnitřního členění

napájené, na jejichž hrázích pravděpodobně stojí některé části dnešní soustavy alejí ve směru od

remízu se zachovaly dvě příčné cesty a část původního dubového lemování, které probíhalo po celém

Štěkně na Kestřany. Další soustavou je do dnešních dnů nezměněná a zachovaná soustava rybníků

obvodu. Znatelné jsou ještě čtyři podélné průhledy někdejší pravidelné kompozice. V porostu kromě

Barachovec, Vítkovský a Kestřanský severně od Štěkně a soustava rozvíjející se od Čejetic jižním

dubu letního (Quercus robur) převažuje lípa malolistá (Tilia cordata) a místy smrk ztepilý (Picea abies).

směrem, která se dodnes zachovala s menším počtem rybníků o větší rozloze. Další rybniční soustavy ještě uvádí kapitola 5.3 Vývoj krajinné kompozice.

viz Grafický list 22 Rybniční soustavy

viz Grafický list 24 Remíz

Háj Číšť Útvar formy háje zachycuje plán čejetického dvora. Háj je situovaný na lesnatém návrší uprostřed

Obora Michov

soustavy rybníků mezi obcemi Čejetice a Cehnice. Ve vstupní části stojí hájenka umístěná přímo na

První obory vznikaly již v období středověku, oblíbenými a záměrně estetizovanými prvky se

středové cestě, která probíhá souhlasně s podélnou osou háje až k návrší, které není členěno cestami.

však staly v době renesance i v pozdějších obdobích. Byly do nich také vnášeny nejrůznější objekty a

Středovou cestu protínají v nižší části krátké, kolmo vedené příčné cesty, členící porost háje na soustavu

stavby sloužící kulturním i společenských účelům a zpříjemnění lovu.

menších polí. Porosty jsou nestejnověké, ovšem stejného dendrologického složení jako porosty okolní,

Obory často vznikaly v blízkosti až těsném sousedství panského sídla, případem sledované obory

díky různému vzrůstu dřevin je momentálně hájovna kromě přístupové cesty viditelná z téměř celé

je však méně častý případ založení jako samostatného přírodního útvaru ve volné krajině 34

severní strany háje. Háj je v archivních materiálech zaznamenán již na konci 18. století pod názvem

vodní toky většinou byly menší a zvláště ty nejméně vodné bylo snadné zregulovat, zahloubit hladinu

Czist.

podzemní vody a pozemky zorat. Pole jsou velká, ohraničená především příkopy se sporou dřevinnou vegetací, vodními toky zpravidla s užšími břehovými porosty, mnohdy zmeliorované. Typické jsou také

viz Grafický list 25 Háj Číšť

komunikacemi s dožívajícími stromořadími ovocných dřevin. Na reliéfu údolních plošin navazujících na výše popsané pozemky jsou současné lesy, respektive

Cesty Cesty patřily v komponovaných krajinách k nejvýznamnějším propojením a prostorovým osám. Byly lemovány alejemi a stromořadími a svou orientací zdůrazňovaly postavení a význam prvků kompozice. viz Grafický list 26 Cesty

spíše lesíky představovány především drobnými fragmenty a menšími lesními celky. Hlavními dřevinami jsou borovice, smrk a dub, je zastoupen i akát, dále se uplatňuje topol, bříza a jiné. Travní porosty jsou omezeny na kulturní louky především ve vlhčích místech. Vodní plochy reprezentují kromě povrchových toků i občasné rybníky. Pole jsou velká, se spíše podprůměrným zastoupením rozptýlených dřevin, dělená veřejnými i obslužnými komunikacemi. Dále navazují pozemky, jejichž půdy v druhé polovině 20. století podlehly systematickému odvodnění trubkovou drenáží a jejich hydrický režim i ostatní vlastnosti jsou různě změněny. Zastoupení

5.4 Zhodnocení současného stavu území

lesů zpravidla tvoří segmenty smrkových monokultur. Podél potoků, na okrajích rybníků na dnech depresí se vyskytují olšiny. Poměrně častá je příměs borovice lesní, výjimečně se zde vyskytují také

5.4.1 Využití krajiny

doubravy dubu letního, příměs tohoto dubu v lesích je však běžnější. Travní porosty jsou zastoupeny především vlhkými meliorovanými loukami, velmi charakteristickým rysem jsou vodní plochy. Jedná se

Na území patří k tradičním a charakteristickým odvětvím s významným vlivem na údržbu a tvorbu

především o malé a středně velké rybníky, zakládané již od středověku v nejmokřejších a jinak

krajiny zemědělství, ale také lesnictví. Místní krajina je spíše rovinatá s množstvím rybníků a

nevyužitelných částech sníženin. Pole leží převážně na systematicky odvodněných pozemcích. Jsou

drobných vodních ploch, mírně zvlněná s lesními porosty a drobnými vodními toky. Hlavním

středně velká, zpravidla ohraničená příkopy, komunikacemi a lesy. Při poškození drenáží se zamokřují.

recipientem území je řeka Otava, která teče po severní hranici řešeného území. Skladba druhů pozemků se samozřejmě mění v závislosti na jejich poloze. Lesní porosty se

Na nejvýše položených pozemcích převažují lesní porosty a kolem nich pastviny spásané ve většině případů skotem.

nacházejí zejména kolem Virotína, v háji Číšť, v podobě Bažantnice a hlavně obory Michov, kde je i stejnojmenná přírodní rezervace. Větší lesní celky jsou ještě patrny na severozápadním okraji území,

Úhrnné hodnoty druhů pozemků

zalesněn je vrch Brdo a Šibený vrch. Plocha lesních komplexů zůstává během dvou posledních staletí

Celková výměra - 3 552 ha

téměř konstantní, ne-li větší, než jak tomu bylo dříve. Oproti tomu poměrně výrazná plocha bezlesí se

Orná půda - 1 693 ha

nachází na většině území a je intenzivně využívaná. Struktura zemědělské krajiny na drobné

Lesní půda - 735 ha

fragmenty byla jako na většině míst státu silně redukována a zjednodušena, využití orné půdy se však

Travní porosty - 496 ha

nezměnilo, orná půda v naprosté většině převažovala a nadále převažuje.

Vodní plochy - 294 ha

Převážně tedy zemědělská krajina je maximálně využívána ve své rovinné části. V údolní rovině

Zahrady - 61 ha

řeky Otavy jsou v současném využití krajiny jsou lesy zastoupeny velmi vzácně. V dřevinné skladbě v

Zastavěné plochy - 48 ha

případných porostech převažují olše, jasany, topoly a na březích vod vrby. Louky jsou relativně hojné,

Ovocné sady - 8 ha

většinou jsou kulturní. Rozptýlené dřeviny jsou hojnější především podél příkopů. Dominantním

Ostatní plochy - 216 ha

způsobem využití jsou zde poněkud překvapivě pole, což je však dáno tím, že niva v místech, kde se vyskytují představuje jedinou opravdovou rovinu vhodnou pro založení polí. Navíc dříve přítomné

viz Příloha 2 Mapa využití krajiny land-use 35

5.4.1.1 Zemědělská výroba

5.4.2 Sídelní struktura

Zemědělské výrobní oblasti Na území jsou zastoupeny zemědělské výrobní oblasti obilnářská a bramborářská, přičemž obilnářská je vymezena ve střední části v širším okolí řeky Otavy. Tvoří ji podoblast obilnářská O2, která jde přes Čejetice i Štěkeň. Po obou stranách obilnářské oblasti je vymezena bramborářská oblast, podoblast bramborářská B3. Oblast rozbíhající se od středu území je tedy z hlediska pěstování plodin příznivá, méně příznivá je pouze oblast v okolí Mladějovic.

5.4.2.1 Sídelní struktura a občanská vybavenost Sídla jsou zastoupena v podobě středně velkých obcí Štěkeň a Čejetice, jejichž jádro leží mimo nivu a do nivy zasahují okrajově, díky velkému tlaku na prostor se však rozrostly do dříve nezastavěné nivy. Menší obce jsou situovány do vyšších poloh jako je tomu v případě Mladějovic, Sedlíkovi, osady Sedliště a Vítkov.s Sídla v řešeném území plní především obytnou funkci. Většina objektů v sídlech slouží k bydlení a

Erozní ohrožení Zemědělské půdy na území jsou více či méně potenciálně ohroženy a aktuálně postiženy vodní erozí, což mino jiné vyplývá z členitosti území. Větrná eroze se zde neuplatňuje, některé části území jsou však náchylné k vodní erozi, konkrétně 2. stupeň ohrožení v rovinaté části podél toku řeky Otavy především v okolí obcí Sudoměř a Sedliště u Mladějovic.

soukromé hospodářské činnosti v zahradách a na vlastních pozemcích. Převažuje bydlení v rodinných domech nad bytovými domy. Charakter řešeného území orientuje jeho obyvatelstvo na využívání občanské vybavenosti sídel vyššího významu. Silným střediskem, poskytujícím široké spektrum služeb i nabídku pracovních příležitostí je město Strakonice vzdálené 10 km. Město Strakonice přitahuje jak občanskou vybaveností, tak nabídkou pracovních příležitostí.

5.4.1.2 Lesnictví

Výhledově by řešené území mělo být převážně orientováno na občanskou vybavenost sídel vyššího významu. Posílení vybavenosti a služeb by mohlo být spojeno s rozvojem obytné funkce území.

Lesy Lesní porosty zaujímají hned po orné půdě znatelnou část výměry území. Většina lesů je v majetku Lesů ČR, dále v majetku měst a obcí a soukromých vlastníků. Lesní porosty spadají do

5.4.2.2 Místní komunikace

Českobudějovické přírodních lesních oblasti. Stekensko disponuje vyhovující mírou zalesnění a dobrou kvalitou lesů, území obce Cejetice pak vykazuje průměrné hodnoty míry zalesnění.

Na páteřní silniční trasy navazují v sídlech místní komunikace zajišťující dopravní dostupnost v zastavěném území. Územím prochází železniční trať České Budějovice - Plzeň se zastávkami Sudoměř a Čejetice.

5.4.1.3 Ekologická stabilita

Řešené území obce je protkáno sítí nezpevněných polních a lesních cest. Jejich stav zpravidla odpovídá charakteru a důležitosti trasy, přičemž stav komunikací v jednotlivých částech území vykazuje

Hodnoty koeficientu ekologické stability obcí jsou zařazeny do harmonické krajiny. Území je charakterizováno jako typická zemědělská krajina se střídáním travních porostů, ploch orné půdy, lesních celků, krajinné zeleně, s častou drobnou sakrální architekturou a venkovskými sídly lidové architektury.

značné rozdíly, což je dáno právě polohou některých obcí na dopravních tazích různého významu. V nejlepším stavu se nachází komunikace I. třídy, které procházejí územím a jsou ve správě Ředitelství silnic a dálnic ČR. Komunikace II. třídy jsou rovněž v poměrně dobrém stavu. Nejhorší situace je u místních komunikací, které jsou v majetku obcí. Obce spravují místní komunikace v délkách od 1 do 25 kilometrů, přičemž velké procento těchto cest vyžaduje určitý stupeň rekonstrukce. Jedná se většinou o problematiku silnic s nezpevněným povrchem, u nichž mají obce navrženy úpravy, na jejich realizaci však chybí finanční prostředky.

36

5.4.3 Mimoprodukční využívání území

Zámek Štěkeň Kapacita zámku je sto lůžek, stravování je zajišťováno kompletní, dle dohody. Kontaktovat lze i v

Stejně jako mnohá jiná témata, ani téma hodnocení rekreace a rekreačního potenciálu není v současnosti v České republice metodicky zpracováno v dostatečné kvalitě.

případě žádosti o pořádání svatby, přednášky a podobně či při zajištění větší akce. Ceny pronájmu a služeb jsou závislé na četnosti a obsazenosti, samozřejmostí jsou množstevní či věrnostní slevy.

Rekreací je rozuměna činnost člověka v krajinném prostředí, kterou realizuje ve svém volném čase, a která slouží k regeneraci fyzických a psychických sil a k uspokojování jeho osobních zájmů. Rekreační atraktivita území je pak souhrnem rekreačně vysoce vhodných přírodních, historických,

Penzion „Podskalí“ Penzion se nachází v klidném zákoutí obce Štěkeň a funguje jen od května do října.

kulturních a sociálních podmínek území. Rekreační potenciál území je souhrn ekologických, vegetačních, kulturních a sociálních faktorů určujících maximální schopnosti působení území na rekreační aktivity člověka. Rekreační únosnost území je schopnost území unést reprezentativní soubor na ní provozovaných

Kemp „Otava“ Těsně pod jezem se nachází kemp, který je nejvíce využívaný jako vodácké tábořiště, u vstupu do kempu je možno posedět u kiosku s občerstvením.

rekreačních aktivit. Krajinná rekreologie studuje rekreační účinky krajinného prostoru, řeší potenciál krajiny a

Právě díky turistům a vodákům vyrostlo kolem štěkeňského jezu několik hospůdek a občerstvení,

rekreační požadavky společnosti na jeho využívání, hodnotí limity rekreačního využívání krajiny a

několik občerstvovacích zařízení se však nachází i v centru městyse. V případě potřeby je tedy možno

zabývá se trvale udržitelným rozvojem rekreačního potenciálu (Schneider et al., 2008).

vybrat si z několika

Cestovní ruch je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje zejména dopravu, turistická zařízení

možností, například Hospoda „Pod Skálou“, Restaurace „Otava“s cukrárnou,

Hospůdka „Na hřišti“, „Bufet na městečku“ a Sportovní areál u jezu

poskytující ubytování a stravování a další infrastrukturu cestovního ruchu. Je ve vysoké míře závislý

Nově otevřený sportovní areál s hospůdkou, otevřen je od května do října, v areálu jsou dva tenisové

na přírodních a kulturně historických atraktivitách, jež jsou místně vázány, nelze je přemístit a

kurty a dva kurty na volejbal nebo nohejbal, všechny pronajímatelné, umístěno je zde i hřiště s dětskými

spotřebitel se tudíž přemisťuje za nimi (Schneider et al., 2009).

prolézačkami a houpačkou.

5.4.3.1 Socioekonomické podmínky

5.4.3.2 Stávající rekreační podmínky

Jednou z podmínek přítomnosti a rozvoje cestovního ruchu na území jsou socioekonomické zdroje

Rekreační podmínky oblasti jsou zaměřeny na krátkodobou i dlouhodobou rekreaci a stejně jako celý

a předpoklady. Důležitou složkou je přítomnost materiálně technických předpokladů, tedy všech

Jihočeský kraj, těží z přírodního a kulturního bohatství. Jejich náplň zahrnuje rozličné aktivity, které

zařízení, která umožňují cestovní ruch a rekreaci. Jsou jimi především ubytování, stravování,

mohou být jak aktivní, tak pasivní a mohou je provozovat místní obyvatelé i návštěvníci. Jsou jimi

sportovně rekreační, zábavní a další zařízení. Nějakým způsobem by dále mělo fungovat spojení místa

například pobyt v přírodě spojený s turistikou, cyklistikou, chovatelská a pěstební činnost, rybaření,

trvalého bydliště a místa rekreace vytvořenou dopravní sítí s dopravními prostředky. Nedílnou

chataření a další manuální záliby, poznávací turistika v podobě návštěv pamětihodností, sportovní

součástí vlastního uskutečňování cestovního ruchu a rekreace je i propagace území, jeho medializace,

činnosti, pasivní odpočinek ve volné přírodě i v obcích a podobně, z nichž některé jsou níže blíže

která zajišťuje, aby se potenciální návštěvníci o rekreaci vůbec dozvěděli, toto se děje různými

charakterizované.

způsoby, velmi často formou webových stránek. Zmiňované podmínky jsou v zájmové oblasti ve většině případů splněny. Jakýmsi střediskem cestovního ruchu je městys Štěkeň.

37

Rekreace u vody

Pěší turistika

Vodní plochy a vodní toky jsou jedněmi z nejvíce ceněných ekosystémů, obzvláště v letním

Turistické trasy zprostředkovávají průchodnost krajiny mimo silnice. Strukturu těchto cest lze

období. Rekreace u vody je tak základním požadavkem na vybavení letních rekreačních oblastí a také

považovat za jeden z indikátorů kvality území pro pobytovou rekreaci v přírodě. Na území je kromě

podmínkou jejich rozvoje.

několika klasických turistických cest i stezka naučná, jakožto na mnoha dalších místech stále častější

A právě tuto podmínku zájmové území bezesporu splňuje, jednak množstvím rybníků a jednak

projev diferenciace potřeb zájemců o turistiku, kdy jsou požadavky v rekreačních oblastech směřovány

tokem řeky Otavy, která ve Štěkni překonává jez, tak zvanou Perlu Otavy, s krásným „přírodním

na zakládání právě takových nových tras. Jít po naučné stezce znamená totiž také dozvídat se mnohé o

aquaparkem“, který je vyhledávaným místem nejen vodáky, ale i turisty a cyklisty.

přírodě, historii, kultuře daného místa bez náročného studia.

Vodní turistika, vodáctví

Klostermannova stezka kolem Štěkně

Štěkeňský jez má mezi jezy na řece Otavě významné postavení díky své šlajsně, která je dnes pro

Název Klostermannova stezka vycházkový okruh kolem Štěkně byl vytvořen a otevřen na památku

vodáky skutečnou raritou. Je to poslední otavský jez, jehož šlajsna je využívána pro sportovní

spisovatele Karla Klostermanna. Spisovatel nebyl místním rodákem, v roce 1860 však jeho otec přijal

vodáctví, za určitého průtoku se chová až jako playspot vhodný pro rodeové prvky. Podobně krásný

místo panského lékaře u maršála Windisch-graetze na štěkeňském zámku a rodina se přestěhovala do

jez býval jen v Rábí, jeho propust je ale nyní trvale zahrazená (stekenskyjez.cz).

Štěkně. Roku 1908 odešel do výslužby a téměř každé léto pobýval ve Štěkni. Zpočátku bydlíval u Velánů, v domě čp. 75, a od Velikonoc 1922 bydlel na zámku, kde také 16. července 1923 zemřel.

Koupání „Tím, že je pod jezem hodně vody, umožňují šikmé přepady z koruny jezu takové masáže a perličkovou koupel, že ji dámy označují pojmem „Lurdy“. Malá droboť se vyvaluje na šikminách jezu

Stezka vede Klostarmannovými oblíbenými místy, která představují sedm zastavení a je vyznačen modrými značkami K. Celková délka okruhu: 7,5 km

a když se jí zachce, skáče do pěny pod jezem. Kousek dál se v brouzdalištích máchají nejmenší caparti s maminkami. Šlajsna se dá sjíždět i na nafukovacím lehátku. Ve správném proudu jednoho ze

Turistická trasa k mohyle Jana Žižky

tří ramen řeky doplují děti až pod kemp. Na koupající však nemusí vždy čekat pouze příjemné

Sudoměř – mohyla – Sudoměř – Čejetice – Přeborovice – Modlešovice – Hajská – Strakonice

události, proto by měli brát zřetel na snadno zjistitelné základní informace a zkušenosti o koupání

Celková délka trasy: 11,5 km

v okolí jezu.“ (stekenskyjez.cz) Další příležitost k vykoupání skýtá dnes již opuštěný štěkeňský lom, je zde však opět potřeba dbát zvýšené opatrnosti.

Kolem sejpů do Štěkně Strakonice – Hajská – Přeborovice –Štěkeň – Slatina – Přešťovice – Slaník – Strakonice Celková délka okruhu: 22 km

Rybaření „Pod jezem jsou krásné peřeje, ale i klidné tůňky, kde se prohání hejna ryb. Nejlépe se pozorují z

Cykloturistika

obou koz jezu. Je to ráj pro rybáře. V kempu proto v létě táboří i dětské rybářské kroužky. Kamenná

Cyklistické trasy vyskytující se na území se řadí do skupiny místních cyklistických značených tras

plata jezu a břehy řeky jsou obleženy rekreanty, na lavičkách posedají důchodci kochající se

IV. třídy vzhledem k tomu, že jsou značeny čtyřcifernými čísly a mají mimo funkce rekreační také

pozorováním romantického života na jezu. Zapouštíme tu své kořeny, vstřebáváme energii, abychom

funkci dopravní.

mohli třeba až létat. Jako je jedna Štěkeň na světě, je i štěkeňský jez jediný.“ (stekenskyjez.cz) Trasa č. 1045 (Strakonice – Písek) Strakonice – Hajská - Přeborovice – Čejetice – Sudoměř – Lhota u Kestřan – Kestřany – Chotěbořice – Zátaví – Hradiště – Písek 38

Celková délka trasy: 23 km

stav ovzduší a vodních zdrojů. Lidé jsou také pod silným vlivem hluku, vibrací, elektromagnetického či

Trasa č. 1067 (Radomyšl – Čejetice)

ionizujícího záření a dalších faktorů fyzikálního charakteru z okolního prostředí.

Radomyšl – Osek – Jemnice – Brusy – Vítkov – Štěkeň – Přeborovice – Čejetice Celková délka trasy: 16 km

Prakticky do konce 80. let 20. století byly otázky životního prostředí spíše na okraji zájmu státu, opatření ke zlepšení daného stavu začala být přijímána teprve postupně.

Trasa č. 1072 (Čepřovice – Sudoměř)

Přírodní prostředí

Čepřovice – Ovčín – Skály – Kváskovice – Paračov – Cehnice – Mladějovice – Sudoměř

Celkovou kvalitu životního prostředí lze v řešeném území hodnotit jako dobrou. Významnými prvky

Celková délka trasy: 18 km

přírodního prostředí jsou drobné vrchy, někdy zalesněné, v mírně zvlněné, spíše rovinaté krajině. Směrem od západu k východu protéká územím řeka Otava. Niva řeky je relativně široká, oba břehy řeky

viz Grafický list 27 Mimoprodukční využívání území

jsou většinou mimo sídla špatně schůdné, umělé zásahy do řečiště mimo obce nebyly provedeny. Řeka je hlavní zásobárnou vody v území. Území je oblastí krajinného rázu charakteristické pro typ harmonické zemědělské jihočeské krajiny,

5.4.4 Socio - ekonomické faktory území

5.4.4.1 Demografický vývoj v území

doplněné lesy, vodními toky a rybníky. Na zemědělských plochách jsou kvalitní půdy I. a II. třídy BPEJ.

Ochrana ovzduší V řešeném území se nevyskytuje žádný velký ani střední zdroj znečišťování ovzduší. Na znečištění

Demografická křivka počtu obyvatel již od roku 1930 trvale klesá nebo mírně kolísá, počet domů a bytů však stoupá. Tato disproporce je dána především vyššími prostorovými nároky jednotlivců a požadavky na plošný standard bydlení, protože dříve nebývalo výjimkou 7 - 10 osob v obydlí, což je dnes věcí minimálně nezvyklou. Ve 2. polovině minulého století docházelo ke stavebnímu rozvoji obcí a aktivita obecních zastupitelstev tudíž v poslední době často usiluje o zvýšení počtu hlášených obyvatel.

ovzduší škodlivinami SO2, polétavým prachem, CO, Nox a podobně mají vliv zejména zdroje malé, tak zvané plošné znečištění z lokálních zdrojů, které jsou na pevná paliva. Sídla nejsou plynofikována a většina objektů má vytápění na tuhá paliva. Nejlepším způsobem pro omezení vytápění a následných spalin v ovzduší je kvalitní zateplování staveb. Obcí neprochází žádný důležitý dopravní tah, který by mohl být zdrojem znečištění ovzduší ze silniční motorové dopravy.

Ve Štekni a jejích částech je hlášeno 913 obyvatel, v Čejeticích připadá k 1.1.2012 na 208 čísel 648 obyvatel, v Mladějovicích na 105 čísel popisných 169 obyvatel, v Sudoměř na 46 čísel popisných

Hluk

a 14 chat v kolonii 86 obyvatel, v Sedlíkovicích je to 34 obyvatel na 25 čísel popisných a v Sedlišti 14

V území se nevyskytuje žádný významný zdroj hluku. Hluk z dopravy a drobných domácích

obyvatel na 11 čísel popisných (www.obec-cejetice.cz).

provozoven je zanedbatelný. Zdrojem hluku je pouze železniční trasa České Budějovice-Plzeň.

5.4.4.2 Zdraví obyvatel Na zdraví obyvatel mají zásadní vliv základní složky životního prostředí. Životní prostředí jako soubor vnějších podmínek působících na živé organismy a tedy i člověka. V současnosti je ovlivňováno převážně činností člověka samého. Za jednu z nejdůležitějších složek je třeba považovat

39

5.4.5 Územně plánovací podklady a dokumentace

krajinného rázu Putimsko-Protivínsko, se rozprostírá zájmové území, krajinný segment Štěkeňsko, a v této oblasti představuje hodnotný celek historické krajiny utvářené spolu se šlechtickým sídlem. Na

Existující územně plánovací podklady a dokumentace, jež mají vliv na činnost územního

základě charakteristik území stanovuje Generel cíle a podmínky ochrany krajinného rázu.

plánování, relevantní pro řešené území: Cíle dle jednotlivých charakteristik Politika územního rozvoje ČR (2008)

Přírodní charakteristika a vizuální projev jejích znaků

Územně plánovací podklady - Generel krajinného rázu Jihočeského kraje (2009)

Zachování a podpora mozaikovitosti členění krajiny a drobnější členitosti vegetačního krytu.

Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (2011)

Respektování krajinné osy koridoru Otavy s doprovodnou zelení a rybničních soustav.

Územně analytické podklady ORP Strakonice (2012)

Kulturní a historická charakteristika a vizuální projev jejích znaků.

Územní plán městyse Štěkeň (2004)

Zachování charakteru soustavy osídlení v rybniční krajině a respektování kulturních dominant s

Územní plán Čejetice (2010)

vyloučením možnosti plošného rozvoje mimo kontakt s existující zástavbou. Přizpůsobení měřítka rozvojových ploch zástavby a infrastruktury měřítku sídel a měřítku prostorového

5.4.5.1 Politika územního rozvoje ČR Politika územního rozvoje ČR stanovuje rámcové úkoly pro navazující územně plánovací činnost a pro stanovování podmínek pro předpokládané rozvojové záměry s cílem zvyšovat jejich přínosy a minimalizovat jejich negativní dopady.

členění krajiny. Vizuální charakteristika, estetické hodnoty, harmonické měřítko a vztahy Zachování dominance rybniční soustavy v dílčích scenériích. Zachování měřítka krajiny a omezení možnosti vzniku nových krajinných dominant a umístění rozměrných staveb.

V rámci kapitoly Koridory a plochy dopravní infrastruktury vymezen Koridor ŽD4 Plzeň– Strakonice–České Budějovice–České Velenice–hranice ČR (–Wien). Důvodem jeho vymezení je vytvoření podmínek pro zvýšení rychlosti a zkapacitnění (zdvoukolejnění) železničního koridoru, zařazeného do evropské železniční sítě TEN-T, s nároky na případné změny vedení koridoru v území i jako spojnice III. a IV. tranzitního železničního koridoru, tak i propojení Plzeň (III. TŽK) – Strakonice–České Budějovice (IV. TŽK) –České Velenice–hranice ČR/Rakousko (–Wien), dále posílení obsluhy území, alternativa ke koridoru v SRN, podpora rozvoje cestovního ruchu prostřednictvím dopravy šetrné k životnímu prostředí.

Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik Přírodní charakteristika a vizuální projev jejích znaků Chránit fenomén rybničních soustav s porosty hrází a břehovými porosty. Chránit vegetační prvky nelesní zeleně podél vodních toků a drobné lesíky a remízky na terénních vyvýšeninách a horizontech jakožto důležité prvky prostorové struktury a znaky přírodních hodnot. Kulturní a historická charakteristika a vizuální projev jejích znaků Chránit dochovanou historickou soustavu osídlení koridoru Otavy na Štěkeňsku, urbanistickou strukturu obcí a její projev v krajinné scéně. Chránit vizuální projev architektonických dominant jakými jsou zámek a kostel ve Štěkni.

5.4.5.2 Generel krajinného rázu Jihočeského kraje

Vizuální charakteristika a prostorové vztahy, estetické hodnoty, harmonické měřítko a vztahy Vyloučit možnost umístění staveb vymykajících se z drobnějšího měřítka prostorového členění krajiny.

Generel krajinného rázu Jihočeského kraje je nezávazný územně plánovací podklad, který se však doporučuje využívat obcím a orgánům veřejné správy při rozhodování v území. Generel vyhodnocuje krajinný ráz kraje s cílem vymezit oblasti a místa krajinného rázu na regionální úrovni a vytvořit tak podklad pro řešení problematiky ochrany krajinného rázu v nástrojích

Omezit možnost výstavby, která by snižovala dominanci projevu rybniční soustavy na přítocích Otavy v krajinné scéně. Respektovat harmonické zapojení zástavby do krajinného rámce a absenci výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků.

územního plánování, zejména v rámci ÚAP obcí. V jedné z vymezených oblastí, kterou je oblast

40

Na zpracovaný Generel mají také vazbu Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje v části

5.4.5.4 Územně analytické podklady ORP Strakonice

krajinářského hodnocení, kde jsou jeho závěry přebírány do závazné části návrhu ZÚR i do jejich odůvodnění. Další Územně plánovací podklady typu Územní studie nejsou pro řešené území zpracovány.

Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území v podobě limitů využití území, záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích. Některé určené problémy k řešení v ÚPD obcí Štěkeň a Čejetice, které jsou obsaženy v

5.4.5.3 Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje by měly stanovit především základní požadavky na uspořádání území kraje, účelné využití tohoto území a vymezení ploch nebo koridorů staveb, které mohou mít důležitý význam pro celý kraj. Na území Jihočeského kraje je vymezena rozvojová oblast nadmístního významu N-OB1 Písecko – Strakonicko. Návrh Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje ji vymezuje mimo jiné do rozsahu

dostupných ÚAP ORP Strakonice, jsou zohledněny v návrhové části této práce. •

a kontaminované plochy •

Stabilizovat využití orné půdy

•

Pro zlepšení hodnot krajinného rázu, pro lepší prostupnost krajiny a její rekreační přitažlivosti, zvyšovat zastoupení rozptýlené krajinné zeleně (stromořadí podél silnic a cest, meze, břehové

katastrálních území Čejetice (Čejetice, Sedlíkovice) a Štěkeň (Štěkeň, Vítkov u Štěkně) a stanovuje v rámci vymezení této oblasti zásady pro rozhodování o změnách v území, z nichž zájmového území se přímo dotýká nutnost věnovat zvláštní pozornost v přírodně a krajinářsky cenném území nivy řeky Otavy územně technickým řešením s ohledem na limity vyplývající z ochrany přírody a krajiny. Zároveň stanovuje úkoly pro územní plánování v navazujících ÚPD dotčených obcí, kde mají být řešeny územní souvislosti upřesněného koridoru rychlostní silnice R4 a kapacitní silnice I/4, zpřesnění rozsahu zastavitelných ploch v území obcí dotčených vymezením rozvojové oblasti N-OB1, stanovení pravidel pro jejich využití, vyřešení jejich bezkolizního dopravního napojení, včetně dostatečného dimenzování ploch pro dopravu v klidu a napojení na veřejnou technickou infrastrukturu. Dalším

porosty vodních toků a ploch apod.) •

Vytipovat a vyznačit další turisticky zajímavé trasy (pro pěší, cyklotrasy, naučné stezky apod.) a tím mimo jiné pomoci vytvořit podmínky pro zvýšení rekreačního potenciálu území

•

Z hlediska ochrany krajinného rázu nové stavby přednostně situovat v návaznosti na zastavěná území obcí v urbanisticky prostorově i funkčně vyvážených celcích

•

Výstavbu ve volné krajině omezit na případy vylučující alternativy a na významné stavby ve veřejném zájmu

•

Korigovat umisťování staveb a zařízení, která mohou díky svým výškovým nebo plošným parametrům výrazně ovlivnit hodnoty krajinného rázu

úkolem je při řešení urbanizace území minimalizovat negativní vlivy územního rozvoje na přírodní, krajinné a kulturní hodnoty v území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického

Z hlediska hygieny životního prostředí je nutné eliminovat staré ekologické zátěže území

•

Uskutečňovat výsadby estetické, izolační, hygienické zeleně po obvodu rozvojových ploch pro bydlení, sport, rekreaci a po obvodu stávajících zemědělských areálů a dalších zařízení

dědictví a při řešení rozvojových ploch dbát na dostatečné zastoupení zeleně v urbanizovaných částech rozvojové oblasti, přičemž ochrana všech zmiňovaných hodnot musí být zajišťována v rámci

•

Realizovat udržovanou parkovou a další zeleň uvnitř zastavěných a zastavitelných ploch sídel,

aktualizace územních plánů obcí, v rámci regulačních plánů a během stavebního a územního řízení.

•

Zatravňování a zalesňování přednostně provádět na pozemcích silně ohrožených vodní erozí

Regulační plány v současné době nejsou zpracovány, souvisejícími dokumenty jsou pouze Návrh

•

Změnit funkční využití vybraných částí hospodářských lesů na rekreační

KPZ Štěkeňsko (2002) a Plán péče o přírodní památku Štěkeň na období 2013 - 2022 - Návrh na

•

Zkvalitnit technický stav místních komunikací

vyhlášení (2010).

41

5.4.5.5 Územní plán městyse Štěkeň a územní plán obce Čejetice

Z hlediska kulturních hodnot území je urbanistická koncepce postavena na minimálním zásahu do stávající urbanistické struktury. Stávající hodnotné prvky v obcích zůstávají ponechány.

V rámci řešené problematiky je důležité zaměřit se v územních plánech obcí na koncepci rozvoje

Urbanistická koncepce má za cíl sledovat princip postupného rozvoje sídel v plochách navazujících

území obcí, na koncepci ochrany a rozvoje jeho hodnot související s cíli a úkoly územního plánování.

na stávající zástavbu. Neměly by být navrhovány lokality bez přímé návaznosti na rostlou strukturu

Právě v souladu s cíli územního plánování proběhlo vymezení nových zastavitelných ploch v

zástavby. Ve všech sídlech jsou navrženy plochy smíšené obytné zejména v lokalitách přirozeně

návaznosti na zastavěné zastavitelné území s přihlédnutím na charakter obce, urbanistickou strukturu,

doplňujících urbanizovaný prostor. Navržená zástavba by měla dotvářet již zastavěné plochy do

přírodní, kulturní a civilizační hodnoty obce a jejího okolí. Byly vymezeny prvky místního územního

ucelených lokalit. Pro potřeby bytového fondu lze využít také plochy uvnitř zastavěného území.

systému ekologické stability k vytvoření předpokladů pro udržitelný rozvoj celého správního území Štěkně a Čejetic.

Zeleň v sídlech se nachází většinou na centrálním prostranství, kde jsou zpravidla u komunikací vzrostlé stromy. Ve Štěkni hraje významnou roli areál zámeckého parku. Dále je sídelní zeleň

V území obcí je soulad s cíli územního plánování zajišťován důsledným respektováním

reprezentována výhradně v zahradách a na oplocených soukromých pozemcích. Pro sídelní zeleň v

ochranných pásem vodních toků, lesa a prvků Územního systému ekologické stability, do nichž není

obcích v současné době nejsou určeny samostatné plochy a její prvky je možné realizovat v rámci plochy

umísťována žádná výstavba. Ochrana historických hodnot je v územním plánování zabezpečena

smíšené obytné a ploch veřejných prostranství.

respektováním archeologických nalezišť a nemovitých kulturních památek. V návaznosti s úkoly územního plánování by měla být stanovena celková koncepce rozvoje území, urbanistická koncepce, koncepce uspořádání krajiny a koncepce veřejné infrastruktury včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území.

Koncepce uspořádání krajiny Koncepcí uspořádání krajiny je určení stabilizovaných ploch pro činnost hospodářskou i pro posílení ekologické stability území a vymezení ploch v návrhu pro základ venkovské krajiny v soudobých sociálně ekonomických podmínkách a s ohledem a důrazem na rekreační potenciál území. Vymezení

Urbanistická koncepce a systém sídelní zeleně

ploch s rozdílným způsobem využití pak vytváří v území podmínky pro snižování nebezpečí

V katastrálních územích Štěkně a Čejetic leží sídla, která ve svém charakteru vytváří semknutou

ekologických a přírodních katastrof. Stanovením podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem

zástavbu, urbanisticky kompaktní s minimální zástavbou na odloučených plochách. Stavby jsou

využití stanovuje podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury, pro kvalitní bydlení, pro rekreační

koncentrovány na poměrně malé ploše kolem centrálních veřejných prostranství. Ve vymezeném

zázemí a využití ekonomického potenciálu území opírající se o hodnotný venkovský prostor s dobrými

zastavěném území údajně není dostatek proluk a volných pozemků, aby pokryly eventuální potřebu

přírodními podmínkami danými rozmanitostí krajiny.

pro lokální výstavbu. Zastavitelné plochy pro převážně obytnou výstavbu, které pokryjí předpokládané kapacitní nároky na budoucí stavební rozvoj by měly být vymezeny po obvodu zastavěných území. V prostoru Čejetic kolem železnice by kromě ploch pro obytnou výstavbu měla být umožněna realizace podnikatelských záměrů. Významnou roli v koncepci rozvoje obcí drží ochrana kvalitních přírodních podmínek a ochrana

Řešení ÚP uplatňuje poznatky z oboru architektury, urbanismu, územního plánování, ekologie a památkové péče. Území je oblastí krajinného rázu, je charakteristické pro typ harmonické zemědělské jihočeské krajiny, doplněné lesy, vodními toky a rybníky. V územním plánu nejsou navrženy žádné zásahy do současného stavu krajiny. V případě biokoridorů navrhuje posílení přírodního prvku v území.

zemědělského půdního fondu. Rozvoj obcí se odehrává ve zlepšení dopravní a inženýrské infrastruktury, zlepšení přírodních a rekreačních podmínek. Hlavním cílem rozvoje území obcí je v maximální míře využití stávajícího zastavěného území a rozšiřování zástavby obce vně sídla pouze na určených zastavitelných plochách. Hlavními cíly ochrany a rozvoje hodnot území je vytvoření optimálního prostředí pro jeho obyvatele a ostatní složky životního prostředí.

Územní systém ekologické stability Součástí ÚSES jsou všechny prvky, které se v území dochovaly, a které by měly být základním článkem jeho budoucí obnovy a rozvoje. V území jsou vymezena lokální biocentra, lokální biokoridory a interakční prvky. V území je jedno nadregionální biocentrum Řežabinec a nadregionální biokoridor Otava. Regionální prvky ÚSES se v území nenachází. 42

Propustnost krajiny, protierozní opatření, ochrana před povodněmi Území je protkáno sítí polních a pěších cest, které se vytvářely postupem času v místech hospodářské potřeby. Způsob užívání krajiny se nemění, a tak územní plán ponechává systém cest v krajině v původním přirozeném stavu. Protierozní opatření a prvky ochrany proti povodni v územním plánu navrhovány nejsou.

Vodní toky a vodní plochy Vodním recipientem celého území je řeka Otava se svými přítoky. Významným krajinným prvkem jsou v řešeném území vodní plochy rybníků. V řešení územního plánu jsou zachovány stávající vodoteče a stávající vodní plochy v zástavbě i mimo zástavbu. V zástavbě je nutno z vodotečí odpojit stávající vyústění kanalizačních odpadů, u vodních ploch a vodotečí je vhodné doplňování doprovodné zeleně. Nejsou navrhovány nové vodní toky a vodní plochy. V plochách zemědělských, lesních a smíšených nezastavěného území připouští ÚP vytváření drobných vodních ploch do 0,5 ha.

Koncepce rekreačního využívání Z vázaných forem rekreace je zastoupena rekreace soukromá v chalupách a chatách. Rekreační využití řešeného území by i ve výhledu mělo být spojeno s pobytovými formami rekreace. Vhodnou formou je pronajímání tak zvaných letních bytů, případně agroturistika. Pro letní rekreaci a koupání jsou využívány plochy kolem řeky Otavy. Na území obce se nachází chatová osada východně od Sudoměře na břehu Otavy. V území jsou sportovní plochy ve Štěkni, Čejeticích a Mladějovicích. Stávající rekreační plochy s chatovými osadami zůstávající součástí krajiny. Velikost obcí a jejich rozvojové perspektivy nevyžadují prvky občanského vybavení nadmístního významu. Územní plán umožňuje realizaci sportovních a rekreačních aktivit na plochách rekreace. Požadavky na nová veřejná prostranství a další občanskou vybavenost nejsou.

43

5.5 Problémy území

Využití území je mimo jiné dle UAP limitováno následujícími ochrannými pásmy: Silnice III. tř., železnice, elektrické vedení 22 kV a trafostanice 7 m (10m) od krajního vodiče na každou

Vymezení problémů v území předcházela konfrontace zjištěných údajů s rozborem historického

stranu, elektrické vedení 110 a 400 kV, STL plynovod navržená stavba z VÚC St-Pi, skupinový vodovod

stavu kompozice, konfrontace zonace dle ekologických limitů a rizik a vymezení hodnot, vymezení

1,5 m na každou stranu od vnějšího obrysu potrubí, ČOV (návrh) 50 m, pozemky určené k plnění funkce

socio - ekonomických problémů, se současným využíváním území, vymezenými ekologickými

lesa 50m (pásmo se zákazem staveb – pádová vzdálenost = 20m), vodní zdroj ochranné pásmo, ochranné

zátěžemi a plánovanými rozvojovými záměry vyplývajícími z návrhů platné územně plánovací

pásmo nadregionálního biokoridoru, ochranné ložiskové území.

dokumentace. Krajina Štěkeňska se dle územně analytických podkladů i záměrů obce jeví téměř

viz Příloha 4 Zonace krajiny dle ekologických limitů a rizik

bezproblémovou. Vzhledem k rozsáhlosti zpracovávaného území nemohly být postihnuty zdaleka všechny aspekty, které by jakékoliv problémy na území mohly způsobovat. Kromě limitů a rizik přírodních existují i limity antropického charakteru. Limitující může být například přítomnost

5.5.1.1 Záplavové území

přírodních i kulturních hodnot v území, kdy na základě různých zájmů mohou vznikat jejich střety. V případě komponované krajiny může jít právě o střety cílových funkcí. Prioritou by zde měla být ochrana a obnova komponované krajiny. Přes různé úhly pohledu je v mnoha případech zřejmé, že zájmy péče o historickou kulturní krajinu se mnohdy ztotožňují se zájmy ochranářskými i krajinně architektonickými. Cílem je nalezení harmonického vztahu mezi hospodářským využitím krajiny a dalšími aktivitami a minimalizace jejich možných negativních vlivů na krajinu, na její krajinný ráz. Odtud pak mohou vycházet návrhy různých opatření a regulativ.

Vzhledem ke způsobu hospodaření a nevhodným zásahům do území v minulých desetiletích dochází v území opakovaně k záplavám včetně zastavěných částí území, což znamená limity pro využití řady lokalit. Na řece Otavě je sledován výskyt záplavového území s periodicitou 100 let. V rámci Koncepce protipovodňové ochrany na území Jihočeského kraje (2007) bylo do seznamu obcí nechráněných nebo nedostatečně chráněných zařazeno dvacet jedna obcí včetně obcí Čejetice a Štěkeň. Pro většinu z nich byla následně navržena v rámci možností protipovodňová opatření, obec Štěkeň však byla zařazena mezi obce, pro něž nebyla navržena opatření z důvodu komplikovanosti možného řešení.

viz Příloha 3 Mapa hodnot území a mapa problémů území

5.5.2 Problémy související s využitím území 5.5.1 Zonace krajiny dle ekologických limitů a rizik

5.5.2.1 Poškození území Metoda zonace krajiny dle ekologických limitů a rizik byla provedena na základě několika kroků. První z nich se zabývá analýzami území, konkrétně primární strukturou krajiny. Tento krok je založen

Vizuální závady

na datech, které popisují trvale ekologické podmínky jednotlivých častí území. Zároveň jsou

Pro celé území je typická přítomnost velkých zemědělských areálů, které jsou výraznými, spíše

vyhledávány znaky, kterými se od sebe jednotlivé části území liší. V rámci rozboru sekundární

negativně vizuálně vnímanými prvky v krajině jsou zemědělské areály a areály skladování a výroby.

struktury území byla posuzována současná antropická zátěž území. Srovnáním předpokladů územ

Tyto prvky jsou umístěny především v Čejeticích u železniční trati, za hřbitovem kolem kostela sv.

plnit různé funkce území vznikla škála ploch.

Havla a u silnice na Sedlíkovice. Poblíž trati je areál sádek. Menší zemědělské areály jsou též

Byly vyhodnoceny mapové podklady, jakými byly Geologická, Pedologická, Hydrogeologická

v Sudoměři, Mladějovicích, Štěkni i Vítkově. Areály jsou využívány jednak zemědělským družstvem a

mapa ČR, Mapa bonitovaných - půdně ekologických jednotek BPEJ. Výsledkem hodnocení primární

také jako provozovny menších firem s různým zaměřením. Jižně od Čejetic je ještě areál bývalé cihelny.

a sekundární struktury krajiny je pak mapa, která obsahuje analýzu sledovaných vlastností krajinných

Ne vždy jsou tyto areály využívány zcela.

segmentů a jejich vlastnosti jsou interpretovány buď jako ekologické limity nebo ekologický rizika.

44

Rozšiřování zástavby

5.5.3 Socio - ekonomické problémy

Výrazným ohrožením a problémem je nevhodné rozšiřování zástavby na pohledově exponovaných místech, v jejímž důsledku vzniká možnost vytvoření negativně působící dominanty, případně snížení

5.5.3.1 Povědomí o hodnotách krajiny, komponované krajině

účinku kladně působící dominanty původní, dále pak rozšiřování zástavby, která nějakým způsobem přímo zasahuje do významných segmentů krajinné kompozice například v prostoru soustavy alejí.

Pro účely otázek obecného povědomí o krajině Štěkeňska byl praktikován sociální průzkum u obyvatel i příchozích, který spočíval v průběžném dotazování při terénních průzkumech na území.

Ekologické zátěže

Odpovědi se zjednodušeně daly rozdělit do dvou kategorií. Pro první kategorii je charakteristické nadšení

Ekologické zátěže jsou dosud jen okrajově řešenou problematikou. Těmito zátěžemi jsou

krajinou, určitými místy, v nichž v superlativech figuruje především štěkeňský zámecký areál a jez. Viz

rozuměny především dřívější neřízené a hygienicky nezajištěné skládky jak komunálních, tak

odpověď jedné z nemístních repondentek za všechny:

průmyslových a dalších odpadů. Na území jsou evidována tři místa se starými ekologickými zátěžemi,

„Krajinu Štěkeňska jsem poznala z vody, z Otavy, a je hrozně krásná. Štěkeňský zámek je

k jejichž lokalizaci bylo využito mapové aplikace kontaminace.cenia.cz. Zátěže nejsou blíže

neuvěřitelný, chtěla bych ho koupit! Zeď se schodištěm vás uvede před zámek a pak do parku… Statek

specifikovány a přestože jsou jako problémy k řešení zmíněny i v územně plánovacích dokumentech,

pod zámkem má kouzelnou omšelou atmosféru a je smutné, že další barokní statky jsou zničené

jejich likvidace není v současné době uskutečnitelná.

nevhodnými úpravami. Pak aleje! Aleje rozbíhající se od zámku, alej se starými opravenými domečky směrem k jezu,

Rozsáhlé plochy intenzivně obhospodařované orné půdy

pařezová chaloupka… Je velká škoda, že spousta objektů je neobývaných, nevyužitých, bylo by potřeba

Řešené území se nachází v intenzivně zemědělsky využívané oblasti a většinu plochy tak zaujímá

sehnat nějaké vhodné investory. Není zde žádné zázemí pro velké množství vodáků i turistů, které sem

orná půda. Tento převládající způsob využití území, intenzivně obhospodařovaná orná půda, je

zavítá.“

v první řadě účelový, vysoce produktivní ekosystém, který je závislý na energii dodávané člověkem.

Další kategorie dotazovaných viděla spíše problémy, problémy v samotných obcích, rozpory mezi

Z pohledu hospodářského mají pole naprosto nezastupitelnou pozici, z pohledu ekologického jsou

jejich obyvateli, které jsou mnohdy zřejmé, bez zaměření na krajinu. Při zmínkách o komponované

však tyto plochy poměrně problematické.

krajině a dotazech na toto téma je většině nezasvěcených lidí tento pojem neznámý a jednotlivé prvky krajiny jsou brány se samozřejmostí, bez vidiny významných hodnot, s čímž samozřejmě souvisí i jejich

Zhoršená prostupnost území, zánik některých historických propojení

ochrana a péče o ně.

Průchodnost krajiny přímo ovlivňuje její obyvatelnost, proto je velmi významnou složkou krajiny cestní síť, její hustota a kvalita. Mnohé cesty nelogicky končí v polích a podobně.

5.5.3.2 Nedostatečné využití rekreačního potenciálu Řešené území je územím s poměrně vyváženými přírodními podmínkami. Zemědělsko hospodářské zázemí vytváří osa řeky Otavy s širším zázemím se zemědělsky hodnotnými půdami. Z krajinářského pohledu je území cenné a má zároveň turistický potenciál, ten ovšem není vyvážen odpovídající infrastrukturou. Celé území je bohaté na historické památky, jakými je především typická jihočeská architektura, selské baroko, s velkým množství drobných sakrálních staveb v podobě kapliček, božích muk, křížků, to vše zasazeno do krajiny, která byla v minulosti záměrně esteticky utvářená. Krajina Štěkeňska vždy měla a stále má velký předpoklad pokrytí poptávky v oblasti krátkodobé i dlouhodobé rekreace související a zmiňovanou v souvislosti s obnovou mimoprodukčních funkcí krajiny.

45

Minimálně od počátku minulého století bývala obec Štěkeň a celé Štěkeňsko vyhledávanou lokalitou

5.5.4.2 Potenciální střety zájmů

nejen pro pobyty letních hostí. Štěkeňský jez je místem atraktivním pro vodáky, z důvodu mírného terénu a přítomnosti několika cyklistických i turistických tras je Štěkeňsko a vůbec území údolí řeky

Zkapacitnění železničního koridoru

Otavy územím vhodným mimo jiné k aktivnímu odpočinku. Nachází se zde tedy nezanedbatelné

Kapitola 5.4.5.1 Politika územního rozvoje ČR uvádí, že v území je vymezen železniční koridor

množství rekreačních možností.

ZD4. V rámci jeho vymezení je naplánováno zvýšení rychlosti a zkapacitnění v podobě zdvoukolejnění

Rekreace je dle časových kategorií orientována krátkodobě i dlouhodobě, podle kategorií

železničního koridoru, což s sebou v budoucnosti pravděpodobně může přinést rozšíření i další

prostorových probíhá rekreace spíše ve volné krajině, částečně v rekreačních zařízeních, ale i

navazující infrastruktury, vymezení koridoru zdmi, vybudování skladů a dalších objektů obsluhy na

individuálně. Činnosti mohou zahrnovat procházky a klidový odpočinek, rekreaci pohybovou,

strategické poloze a podobně. Tímto způsobem bude dokonána nežádoucí fragmentace území, která

rekreační sportování, rybaření, možný je i sběr přírodnin. Dále pak formy šetrné turistiky

způsobuje problém v první řadě tím, že území úplně rozdělí na dvě části.

reprezentované turistikou pěší, cykloturistikou, vodáckou turistikou. Krajina jako taková a její místní specifika, jak bylo zmíněno výše, jsou ovšem objektem zájmu

Návrh Krajinné památkové zóny Štěkeňsko ve střetu s návrhem Přírodní památky Štěkeň

zřídkakdy. Jedinečnost krajinných úprav území zůstává drtivé většině návštěvníků i samotných obyvatel území naprosto skryta, problematika krajinných úprav je známa pouze nemnoha zainteresovaným jedincům.

V kapitole 5.1.9 Ochrana přírody a krajiny bylo uvedeno, že lokalita štěkeňské soustavy alejí je navržena do kategorie ochrany Přírodní památky z důvodu domnělého výskytu tesaříka obrovského

Území má pro rozvoj turistiky dobré předpoklady, navíc obce spolupracují v rámci sdružení obcí

(Cerambyx cerdo), předmětem ochrany mají však být také žluva hajní (Oriolus oriolus) a krutihlav

Mikroregion Dolní Pootaví. Slabými stránkami jsou však chybějící finance, mnohdy také nezájem a

obecný (Jynx torquilla). Případné vyhlášení lokality za přírodní památku by se stalo střetem zájmů při

neuvědomování si hodnot, které jsou v území přítomny, či nedostatečná obslužnost hromadné

opět případném vyhlášení krajinné pamárkové zóny štěkeňskou, jejíž území lokalitu zahrnuje. Priority

dopravy a infrastruktura pro zajištění potřeb návštěvníků především o víkendech.

ochrany přírody a krajiny a památkové péče se sice v mnohém shodují, problém by však pravděpodobně mohla nastat při stanovování péče o území. Pro ochranu přírody a krajiny je žádoucí především ochrana živočichů a zajištění optimálních podmínek a jejich živou. Pro tesaříka obrovského je rizikovým

5.5.4 Hrozby pro krajinnou kompozici, její segmenty a propojení

faktorem je samozřejmě odstraňování stromů a silné probírky korun, negativně působí i změny hydrografických poměrů a změny zastínění. Torza odumřelých dubů by měla být na lokalitě ponechána k

5.5.4.1 Obecné hrozby

dokončení vývoje xylofágního hmyzu po dobu 5 let, dále je potřebné starat se o udržení stabilního vodního režimu údržbou melioračních stok, liniová výsadba stromů by měla být doplňována duby se

Z obecného hlediska je pro komponovanou krajinu největší hrozbou zánik nebo částečný rozpad její kompozice. Ke ztrátě kompozičních vazeb může dojít zarůstáním, úmyslným zalesňováním cest a průseků či naopak kácení liniových doprovodů cest a propojení v podobě alejí a stromořadí. Řešením je uvědomění si kompozičních prvků a jejich vazeb a následný správný management segmentů a jejich propojení či jejich obnova v případě jejich zániku. Pro konkrétní prvky kompozice je dalším nebezpečím neodborné nebo necitlivé zacházení s jednotlivými prvky, které je však možné ošetřit

snahou o věkové rozrůznění. Keřové patro je třeba ponechat bez radikálních úprav. Udržování takovýchto podmínek by však mělo destruktivní vliv na kompozici tohoto segmentu komponované krajiny, kdy právě stejnověkost a absence keřového patra je principem alejí. Velmi výrazný střet by tedy také nastal při snaze o obnovu středového či obvodového kruhu historického stromového rondelu. I v případě, že by tento prvek do alejí přímo nezasahoval, překážkou by bylo ochranné pásmo, jež v současnosti navrženo v rozsahu 10 m, v budoucnu by se však mělo pravděpodobně rozšířit až na 50 m.

správným výběrem případného realizátora úprav a obnov a zpětnou kontrolou všech provedených prací. Významným ohrožením pro obnovu a údržbu je také nedostatek finančních prostředků.

46

6. NÁVRH

a použít dalších organizačních opatření v podobě pásového střídání plodin, změny tvaru pozemků, dále je nutné vyhnout se pěstování širokořádkových plodin, případně použít v opodstatněných případech

6.1 Návrh změn prostorové organizace krajiny

stavebně technická opatření. Pro úpravu režimu povrchového odtoku srážkových vod je nutné zatravnění, které také přispívá k posílení infiltrace vody do podzemních vod. Ke zkrácení povrchového odtoku by dále mělo dojít zahuštěním sítě polních cest, čímž zároveň dochází i ke zlepšení prostupnosti krajiny.

6.1.1 Východiska návrhu

Návrhy obnovy cest včetně doprovodné zeleně a návrhy prvků doprovodné zeleně by zároveň přispěly k dokreslení již nyní harmonické krajiny i ke stabilizaci spolupůsobení všech jevů, účinků

Návrh změn prostorové organizace krajiny je v první řadě návrhem změn směřujících k udržení

působení i jejich interakcí navzájem.

hodnot území a k potřebné obnově. Měl by co nejvíce využít potenciálu území a jeho prvků za současného reflektování jeho funkcí a přizpůsobení se možnostem a požadavkům. Pro území komponované krajiny je důležité zachování všech kompozičně a esteticky působících

viz Příloha 5 Návrh změn prostorové organizace krajiny viz Grafický list 28 Přehledová mapa

prvků, jejich vzájemných vazeb, z nichž některé se dochovaly do současné doby, jiné by pak bylo vhodné obnovit a zprostředkovat návštěvníků i místním obyvatelům. Krajina Štěkeňska bývá charakterizováno jako kulturní krajina s vysokou estetickou hodnotou, jež byla utvářena především od poloviny 18. do konce. 19 století. Komponovaná krajina vznikala v přímé návaznosti na parkovou úpravu šlechtického sídla ve Štěkni. Jejím jádrem a tedy centrem krajinného historického souboru je právě zámecký areál, na nějž navazuje parková a následně zemědělská krajina členěná soustavou alejí, a který by jako jádro kompozice zasluhoval odpovídající pozornost. Na tuto čistě geometricky řešenou partii se za řekou Otavou přimykají diametrálně odlišné partie lovecké krajiny charakteru romantických honebních revírů. Krajinnou kompozici tvoří záměrně komponované a estetizované prvky, přírodní a kulturní dominanty či jejich kombinace na pozadí kulturní krajiny, přičemž jednotlivé prvky a prostory kompozice jsou mezi sebou propojeny, jednak vizuálně a jednak provozně. I přesto, že některé někdejší krajinné charakteristiky již nejsou zachovány, jiné přetrvaly dodnes a tyto by jistě zasluhovaly ochranu, v nejlepším případě zákonnou. Ochrana komponované krajiny by měla spočívat především v ochraně charakteristik krajinného rázu a v zachování jádrových částí kompozice, segmentů komponované krajiny a jejich propojení, to znamená v udržení vizuálních, kompozičních a provozních vazeb. Ze všech skutečností uvedených výše a především v rozborové části práce vyplývají konkrétní základní body, které je nutné řešit v návrhové části. Dále je nutné řešit změny týkající se intenzity využití území. Důležitá je ochrana půdního fondu, pro kterou má největší význam zastoupení stabilizujících prvků v krajině jakými jsou lesy, zahrady, sady, trvalé travní porosty. Ekologicky stabilizující prvky mají napomáhat stabilizovat plochy výrazně ohrožené vodní erozí. Je potřebné změnit na nich agrotechnické postupy ve smyslu vrstevnicová orby

6.1.2 Návrh změn intenzity využití území V rámci problematiky využití krajiny, a především pak intenzity jejího využití, není v dnešní době dost dobře možné vycházet z historické podoby využívání krajiny. Současné podmínky hospodaření v krajině jsou diametrálně odlišné od situace před kolektivizací, od předválečných podmínek či podmínek ještě dřívějších, proto častá úvaha zamýšlející se nad tím, které historické období by mělo být pro obnovu krajiny vzorem, ztrácí opodstatnění i ve specifickém případě komponovaných krajin. Hospodářské a společenské poměry jsou zcela jiné a jiné jsou i požadavky na využívání krajiny a přírodních zdrojů, přičemž každá lidská aktivita ovlivňuje pozitivně i negativně kvalitu životního prostředí. Prvořadým cílem budoucího managementu krajiny by měl být trvale udržitelný rozvoj oblasti, tedy zajištění takového rozvoje lidských aktivit, které nebudou mít negativní vliv na okolní přírodu a krajinu a její hodnoty a které budou přispívat k větší stabilizaci území. Z hlediska ekologického vyžaduje změna intenzity využití krajiny volbu opatření na místech, na kterých by byl ekologický efekt co nejvyšší za co možná nejnižších nákladů. Při reorganizace krajinného prostoru často vyvstává otázka týkající se péče o nově vytvořené prvky, protože opatření ke zlepšení ekologických poměrů i prostorové organizace krajiny obyčejně nepřinášejí vlastníkům půdy okamžité hospodářské výhody. Odpověď zní, že pokud je zájmovým předmětem na příklad stabilizační prvek, je žádoucí ponechat jej přirozenému vývoji, protože v procesu vývoje se zvyšuje žádoucí ekologická stabilita a člověk by tudíž měl zasahovat pouze v případě nějakého neočekávaného zvratu. Pro obnovu uspořádání složek zemědělské krajiny ovšem existuje i ojedinělá příležitost, kterou by měly být komplexní pozemkové úpravy. Jejich úkolem je uspořádání vlastnických práv k pozemkům, které tak mohou dělit či naopak scelovat, vyrovnávat jejich hranice, zajišťovat přístupnost k nim, současně je jimi 47

možné vytvářet podmínky k racionálnímu hospodaření, ochraně a zúrodňování půdního fondu včetně

Návrh prvků nelesní zeleně

protierozní ochrany a zvyšování ekologické stability krajiny. Optimální management krajiny nejen

V řešeném území je poměrně nízké zastoupení tak zvané nelesní zeleně, kterou jsou myšleny

Štěkeňska proto z velké části závisí a bude záviset na dalším vývoji myšlení, rozhodování, na vůli

záměrně vysazené nebo samovolně vzrostlé stromy a keře na nelesní půdě. Nová výsadba zeleně by se

místních obyvatel. Nelze ovšem opominout fakt, že v současné době je významným limitujícím

měla provádět kolem komunikací, vodních toků, vodních nádrži a kolem zemědělských i jiných

faktorem především finanční náročnost potenciálně plánovaných opatření, nicméně, existuje řada

provozních objektů. Přitom je velmi důležité volit správné druhy rostlin. Při zakládání dřevinného

programů státu i Evropské unie, ze kterých je ještě možné potřebné finanční dotace čerpat.

doprovodu mezí, vodních toků, cest, by se vždy mělo jednat o druhy u původní a stanovištně vhodné. Na místech největšího erozního ohrožení byly navrženy zatravněné protierozní meze, které budou ponechány samovolné sukcesi. Struktura opatření by měla odpovídat běžně prováděným opatřením dle

6.1.2.1 Návrh opatření pro obnovu zemědělské krajiny

odpovídajících metodických postupů, meze přitom nesmí kopírovat přímo vrstevnici, aby nedocházelo k zadržování vody ve svahu, což není žádoucí.

Obnovou krajiny je myšleno cílevědomé vytváření vyváženého prostředí, jež je schopné plnit

V několika případech bylo naopak přistoupeno k rozvolnění existující dřevinné vegetace, které směřuje

produkční i mimoprodukční funkce. Váha obnovy krajiny leží v první řadě na zemědělském odvětví,

ke zvýšení estetického účinku některých dominantně působících vegetačních prvků, jejichž účinek byl

protože právě intenzivní zemědělství překročilo únosnou míru přeměny krajiny a způsobilo v ní vážné

potlačen kvůli zarůstání další vegetací.

škody. Je proto potřebné přistoupit na celou řadu strukturálních změn v krajině i v pojetí samotné výroby. Vzhledem k tomu, že v území je 735 ha evidovaných lesních porostů, je vhodné zabývat se i

viz Grafický list 29, 30, 31, 32, 33, 34 Návrh změn intenzity využití území

problematikou lesnictví, jehož hlavními ekologickými úkoly jsou ochrana lesnatosti a postupná obnova druhového složení lesů. Obnova zemědělské krajiny zahrnuje množství opatření, která mají snahu stabilizaci zemědělské krajiny.

Návrh převodu vybraných ploch orné půdy na trvalé travní porosty Trvalé travní porosty v podobě luk, pastvin, neobdělávaných travinných lad, trávníků hřišť a jiných zatravněných ploch jsou obecně rozšířenou formací a téměř samozřejmou součástí prostředí. V některých částech území je však jejich zastoupení sporadické, přestože louky a pastviny jsou nejefektivnějšími

Rozčlenění rozsáhlých ploch intenzivně využívané orné půdy

zemědělskými kulturami, které jsou schopné velmi účinně využít přístupné živiny. Dále je možné o nich

V rámci zemědělské půdy jednoznačně převládá konvenční zemědělství s velkými bloky orné

říci, že jsou poměrně nenáročné na jakékoliv energetické vklady a i neošetřované louky na chudých, zato

půdy. Orná půda sama o sobě není problémem, záleží však na jejím umístění a obhospodařování. Dle

vodou dobře zásobovaných půdách jsou schopny poskytovat přiměřeně uspokojivý výnos. Přesto se přes

obecně známých pravidel by mělo platit, že na plochách se sklonitostí 0°- 5° je umístění orné půdy

značný hospodářský význam netěší u zemědělců odpovídající oblibě. Tato skutečnost svádí hospodáře k

v pořádku, na plochách se sklonitostí 5°- 12° by měla figurovat kombinace, střídání kultur, dále

jejich přeměně na ornou půdu. V posledních letech je snaha trvalé louky a pastviny obnovovat a snížit

sklonitost 12°- 17° předurčuje plochy pro trvalé travní porosty, sklon 17°a více je příhodný už pouze

výměru orné půdy právě v jejich prospěch.

pro lesní porosty. Je tedy důležití dbát na to, aby celky polí měly přiměřenou velikost a aby orná půda nezasahovala do svažitých pozemků, dále také do údolních niv a do pozemků v okolí vodních nádrží. Pozemky

V návrhu je řešen o převod určitých ploch intenzivně využívané orné půdy na trvalý travní porost, kdy pole budou převedena na louku nebo pastvinu. Opatření má vytěsnit z citlivého území nivy řeky Otavy možné zdroje ohrožení vodního zdroje.

nacházející se na svazích a ohrožené erozí, pozemky v nivách vodních toků a v prameništích by měly být trvale zatravněny. Na základě platného zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního

Návrh začlenění stávajících negativně dominantně působících objektů do krajiny

fondu je možné toto opatření vlastníkům půdy uložit, a to bez nároku na úhradu nákladů a ztrát s tím

Cílem není změna hmotové dispozice objektů ve smyslu přizpůsobení se měřítku historické

spojených.

architektury, na první pohled by naopak mělo být zřejmé, že se o historickou architekturu nejedná, tento pohled by se však měl stát až pohledem druhým. Jako nástroj k tomuto účinku slouží vegetace v různých

48

formách, vždy však v ohledu na přírodní, stanovištní, a kompoziční podmínky, zda se jedná objekt umístěný ve volné krajině či extravilánu obce. Výsledkem je tedy vhodné a přiměřené doplnění

Měly by být vyloučeny zásahy, které představují silný vliv na pozitivní hodnoty a důležité rysy jednotlivých charakteristik krajinného rázu.

vnějšího okolí objektů především v podobě zemědělských areálů vegetací, která by potlačila

Zásahy do krajiny, tedy například změny ve využití území, zásahy do porostů, technické úpravy

dominantní působení těchto mnohdy rozlehlých objektů, přičemž je doporučeno stávající areály dále

vodních toků a ploch, komunikací a technické infrastruktury, by měly respektovat dochovaný ráz krajiny,

nerozšiřovat.

neměly by výrazně zasahovat do prostorových vztahů a měřítka krajiny, neměly by být zřetelně patrné v siluetách a na vizuálních horizontech, neměly by zasahovat do struktury osídlení.

viz Grafický list 35 Návrh změn intenzity využití území

Všechny historické krajinné struktury by měly být zachovány, taktéž by měly být zachovány stávající vodní plochy a jejich litorální pásma. Ochrana historických krajinných struktur, zachované cestní sítě a doprovodné vegetace by pak měla

6.1.2.2 Návrh opatření pro sídla Nová výstavba by se měla nacházet pouze v zastavěném území obcí nebo v bezprostředním kontaktu s existující zástavbou, ve volné krajině je nová výstavba nepřípustná. Minimálně v krajinářsky exponovaných polohách by nová výstavba měla korespondovat s formami a výrazem objektů co se týče půdorysného tvaru, tvaru střechy, materiálů a barevnosti, výšky. Výstavba nadzemních objektů do dvou nadzemních podlaží a pod celkovou výšku 12 m nad

být samozřejmostí. V lesních porostech, které se uplatňují ve vnějších obrazech obce i v krajinných výhledech, by měla být podporována přirozená druhová i prostorová skladba dřevin a naopak zakázán by zde měl být holosečný způsob hospodaření a pěstování monokultur nepůvodních dřevin.

viz Grafický list 36 Návrh změn směřujících o ochraně, obnově komponované krajiny

terénem by měla být samozřejmostí. Při rekonstrukcích stávajících objektů není vhodné používat nápadné barvy, významné je i zachování tradičních předzahrádek.

6.1.3.2 Návrh pro management ZCHÚ a významných krajinných prvků ze zákona

Doprovodná zeleň návsí a komunikací je doporučena travnatá s listnatými dřevinami bez barevných kultivarů. Přestože se jedná v podstatě o regulace, pojem regulace není chápáno jako omezeni, ale nasměrování.

Podrobnosti ochrany a tudíž i dalších činností týkajících se území ZCHÚ a významných krajinných prvků stanovuje Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Významné krajinné prvky mají být chráněny před poškozováním a ničením a využívány pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. Při zamýšlených

6.1.3 Návrh změn směřujících k ochraně, obnově komponované krajiny

zásazích do významného krajinného prvku je potřeba opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Na jejich území by se neměly provádět zásahy, jakými jsou zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

6.1.3.1 Návrh opatření pro ochranu, obnovu krajinného rázu Kromě charakteru přírodních složek a výrazu přírodních a přírodě blízkých segmentů a partií

6.1.3.3 Návrh obnovy významných segmentů komponované krajiny

krajiny by měl návrh opatření, obnovy, respektovat historický charakter, vzájemné prostorové uspořádání a měřítko jednotlivých objektů, sídelních útvarů a krajiny, spolu s ochranou archeologických nálezů. Pro řešené území byly tedy rámcově stanoveny obecné regulativy i konkrétní limity a doporučení

Návrh obnovy významných segmentů komponované krajiny se soustřeďuje především na opatření ve smyslu udržení, udržování ploch, management, přičemž ve všech udržovaných prostorech by měla být zajištěna provozní bezpečnost.

pro zajištění ochrany stávajících hodnot. 49

Soustava alejí, dříve stromový rondel, kruhový remíz

Háj Číšť

Důležité je odstranění náletů a nárostů z geometricky členěné soustavy alejí, pokračování ve

Háj je prostorem produkčního lesa s hlavní podélnou kompoziční osou, průsekem s cestou. Tuto osu

stávající údržbě hospodářsky využívaných ploch, využití cestní sítě pro návštěvníky se kterým souvisí

je nutné i nadále respektovat a v souvislosti s návrhem ještě obnovit část cesty, která pokračuje od

zajišťování provozní bezpečnosti alejí a zároveň dodržování ekologické funkce části alejí.

hájovny.

Velmi zajímavým počinem by bylo připomenutí, vytvoření reminiscence kruhového remízu, rondelu, na jeho původním místě za předpokladu úpravy a odstranění části stávající vegetace, kdy by

Obora Michov

ovšem mohl nastat problém v podobě střetu zájmů s vlastníky dotčených pozemků a také pokud by

Prostor obory plní převážně hospodářskou funkci a také v minulosti byl pravděpodobně produkčním

došlo k vyhlášení Přírodní památky Štěkeň, kdy by v rámci jejího ochranného pásma byly jakékoliv

lesem, stávající využití je tedy odpovídající.

úpravy vyloučeny. V současné době by mohlo být kompromisem upravení stávajícího výmladkového lesa na místě

Zámecký areál ve Štěkni

původního středového kruhu do podoby tohoto kruhu, jehož obvod je stále z části zachován v terénní

Několik zástupců rodu Windisch-Grätzů budovalo ve Štěkni své reprezentativní letní sídlo, které

modelaci, a alespoň výsek kruhu obvodového či dokonce jeho polovina by mohla být řešena v rámci

díky svým estetickým hodnotám mohlo sloužit k oddychu, intelektuálnímu rozjímání a kultuře, jako

hospodářských ploch jeho vytyčením za využití různých hospodářských plodin. Vytyčená část by tak

zázemí pro všechny významné události, které provázely život významné šlechtické rodiny, i jako

mohla být stále zemědělsky obhospodařována s využitím například výrazně barevně kvetoucích

centrum, ze kterého bylo spravováno hospodaření na celém rozlehlém panství. Hospodářsky byl však

plodin, přičemž okolí obvodového kruhu by zůstalo využíváno pro produkci obilí nebo v ideálním

částečně využíván zámecký areál při plném uplatnění jeho estetických hodnot. V bezprostřední blízkosti

případě změněno na trvalý travní porost. Účinek by samozřejmě trval pouze po dobu vegetačního

zámku fungovala zásobní zahrada, skleníky a hospodářský dvůr, okolní krajina pak zahrnovala plochy

období, mohl by však být každým rokem jiný co se týče například barevnosti, což by mohlo být

polí, luk, rybníků, lesů a loveckých revírů.

atraktivní pro obyvatele i návštěvníky. Odvážnější a mnohem náročnější variantou by samozřejmě bylo vysázení alespoň výseku kruhu stromy dle původních historických plánů. Tímto způsobem by byl vizuální a estetický účinek tohoto historického prvku naprosto zřetelný i dnešnímu člověku.

Podobné funkce by mohl mít areál i dnes za předpokladu snahy o řešení obnovy člověkem přetvářené přírody, podpory výchovy k úctě k tradicím a k šetrnému a citlivému využívání přírody a krajiny, což by mělo obecně přispět k udržitelnému rozvoji. Pro zámecký park je téměř nutností zpracování celkového projektu na významný kulturně historický areál, jeho obnovu a údržbu či vnesení dalších funkcí, které by byly v souladu s potřebami a přáními

Bažantnice

současného majitele, řádu Congregatio Jesu a jeho seter.

Velmi důležité je zachování průseků tvořících hvězdici, která členící bažantnici do jednotlivých

Reálným problémem štěkeňského zámeckého parku je například stáří některých porostů tvořících

výseků. Ve střední části na terénní vyvýšenině by bylo vhodné vytvořit reminiscenci drobné stavby

kostru kompozice a neexistence nových výsadeb. Parková úprava je v současné době v poměrně dobrém

obdélníkového půdorysu na místě stávajícího posedu. V případě potřeby by mělo probíhat

stavu, nenahrazením některých jedinců však postupem času začne docházet k jejímu rozpadu.

odstraňování náletů a nárostů či jednotlivých dřevin z kompozičních důvodů, za předpokladu mírného

Samozřejmostí je kromě dosadby dřevin také správná rozvojová a ošetřovací péče o ně.

potlačení produkční funkce.

Opačným případem by naopak bylo odstranění některých výsadeb, v první řadě redukce tisových výsadeb kolem kostela sv. Mikuláše, které při pohybu parkem cloní pohledům na kostel a přilehlý

Remíz

hřbitov, jehož ohradní zeď by také bylo vhodné opravit. Výsadby tisů a jiných stálezelených dřevin byly

Prioritou by mělo být zachování typicky tvarovaného porostu na pravidelném obdélníkovém

právě z důvodů odcloňování sakrálních staveb praktikovány v hojné míře ve druhé polovině minulého

půdorysu s průseky, průhledy, ze kterých by mělo probíhat odstraňování náletů a nárostů. Produkční funkce by měla být potlačena.

století, kdy bylo prioritou potlačování jakýchkoliv duchovních projevů, architekturu nevyjímaje. Vnímaným problémem je také oddělení zámeckého parku a jeho spodní části. Rozdělení v podobě komunikace existovalo již v době vzniku parku, avšak komunikace byla tou dobou využívána v odlišné 50

podobě a intenzitě než dnes. Pokusem o opětovné provázání obou částí parku by mohlo být

návštěvníkovi těchto míst pak spočívá v návrhu zastavení na vytipovaných, určitým způsobem

zahloubení komunikace do terénu její následné přemostění v citlivě vybraní podobě a v přesně

významných, místech.

určeném místě. Tento návrh je však v současné a pravděpodobně i blízké době neuskutečnitelný z důvodu technické a finanční náročnosti takového opatření.

Aleje a stromořadí

Samozřejmostí by měla být obnova mobiliáře a zlepšení technického stavu sedátek ve zdi bastionu

Aleje a stromořadí jsou od počátků baroka nejvýraznějším krajinným prvkem, který byl člověkem

v prostoru předzámčí. Svoji nezastupitelnou roli hraje i obnova důmyslného vodního systému, který

komponován. Namnoze jsou skutečnou přírodní památkou, protože jsou buď historického založení, nebo

napájel nádrž s vodním střikem a pravděpodobně rozváděl vodu i do dalších částí parku.

takové založení tradují. Aleje krajinu především kultivují, usměrňují a zpříjemňují v ní komunikaci, které zároveň udělují vyšší význam, jsou přírodním prvkem urbanistického charakteru. Záměr obnovy těchto

viz Grafický list 37 Návrh změn směřujících o ochraně, obnově komponované krajiny

prvků je nanejvýš aktuální, protože strmě stoupající provozní nároky na komunikacích týkající se především rychlosti pohybu po komunikacích, jejich dimenze a bezpečnost, způsobují v poslední době masové kácení alejí, které zpravidla nejsou předmětem zvláštní zákonné ochrany jako například památné

6.1.3.4 Návrh obnovy významných propojení komponované krajiny Principem krajinných kompozic byla prostorová jednota vyjádřená vzájemnými vztahy na nejrůznější úrovni, proto není možné ochranu a obnovu komponovaných krajin možné založit pouze na ochraně a zachování jejích dílčích segmentů. Důležité je zachování vzájemných vazeb a

stromy. Kromě zachování kompozičních vztahů se v návrhu jedná také například o osázení krajnic komunikací dřevinnými vegetačními prvky v zájmu zachování venkovského charakteru krajiny.

viz Grafický list 38, 39, 40, 41, 42, 43 Návrh změn směřujících o ochraně, obnově komponované krajiny

prostorových souvislostí takovým způsobem, že nejúčinněji jsou a budou fixovány vazby provozní.

6.1.3.5 Návrh naučně poznávací cykloturistické stezky komponovanou krajinou Cesty Staré cesty v krajině a především pak jejich vegetační liniový doprovod v podobě alejí a

Obnova významných segmentů a propojení komponované krajiny se přímo váže na rozvoj poznání a

stromořadí patří k základním stavebním prvkům krajinné mozaiky, která tvoří kostru tradiční

turistický ruch. Cestovní ruch a rekreace jsou jednou z nejvýznamnějších a nejkompletnějších součástí

kultivované krajiny, v tomto případě krajiny komponované. Zlepšení prostupnosti území by mělo

volného času. Jejím obsahem není produkt, ale prožitek. Pobytová hodnota volné krajiny je úměrná

znamenat doplnění a zbudování alespoň v některých částech pokud možno polyfunkční cestní sítě pro

zastoupení esteticky a psychologicky pozitivně působících krajinných prvků umocňujících výjimečnost

lepší prostupnost krajiny, která by provázela celým územím, představovala ho, osvětlovala jeho skryté

daného krajinného celku.

souvislosti, a která by sloužila využití místních obyvatel, návštěvníků pěších i cyklistů, popřípadě jezdců na koních.

Pobytová hodnota krajiny koresponduje s mírou její ekologické stability a klesá v případě, že intenzita jejího využívání překročí její možný potenciál.

Návrh zkvalitnění prostupnosti krajiny vychází z analýzy komunikací, která byla zpracována na

Štěkeňsko má vzhledem k charakteru území, na kterém se rozkládá, poměrně vhodné podmínky pro

základě porovnávání mapových podkladů z různých časových období. Byly jimi mapy císařských

rozvoj cestovního ruchu, rekreace, v čele s cyklodopravou. Hustá síť pozemních komunikací, atraktivní

otisků stabilního katastru z roku 1837, mapy II. a III. Vojenského mapování, historické ortofotomapy

prostředí s množstvím zajímavostí a kulturních památek a rovinatá až pahorkatinná oblast, to vše jsou

z roku1951 a ortofotomapy současné. Při srovnávání byla hledána možnost využít původní historické

reálné předpoklady pro rozvoj cykloturistiky. Kromě topografie území je pro cyklistickou dopravu

cesty pro potřeby dnešních obyvatel i lidí příchozích. Byly vydefinovány možnosti vycházkových

optimální i vzdálenost mezi obcemi a centrem oblasti, městem Strakonice, které samo o sobě představuje

cykloturistických okruhů mimo silniční síť, částečně však i v jejím rámci, které by v sobě zároveň

turisticky poměrně atraktivní destinaci. Všechny výše jmenované předpoklady předurčují záměr rozvíjet

osahovaly hodnotné krajinné prvky či výhledy hodné zachování a podpory, jejichž přiblížení

síť cyklostezek a tras.

51

Vhodnost pro cykloturistiku podporuje přítomnost většinou málo frekventovaných silnic třetí třídy

Pro konkrétní podobu trasy by bylo nutné zabývat se daným územím ještě detailněji a samozřejmě ve

lemovanými v některých úsecích alejemi stromů. Předpokladem pro rozvoj cykloturistiky je i dobrý

spolupráci s v tomto ohledu kompetentními osobami. Přesto byl však vytvořen stručný scénář a trasování

přístup do dané oblasti vlakovými spoji, kterými je možné převážet kola.

stezky krajinou Štěkeňska, která obsahuje třináct zastavení, jejichž náplň by měla zahrnovat a

Cyklistická doprava má dále dobré podmínky rozvoje z důvodu přítomnosti zdravého životního

kombinovat kulturně historický a ekologický program zaměřený na poznání historie místa a kulturně

prostředí, zvyšujícího se zájmu turistů i místních obyvatel o cyklistiku, zdravý životní styl, kvalitní a

historické souvislosti i na přírodní podmínky a zajímavosti. Příkladem mohou být uvedené body, které

široké nabídky turistických atraktivit a cílů, přírodních a historických památek. Pozitivem je také

by byly blíže představovány.

existence dálkových a regionálních cyklotras propojujících Jihočeský kraj se sousedními kraji a

Stezka Komponovaná krajina Štěkeňska

okolními státy Bavorsko a Rakousko.

Zastavení 1 - Štěkeňský zámek

Základními směry rozvoje cyklistické a cykloturistické dopravy by mělo být zajištění postupného

Barokní zámek jako letní šlechtické sídlo. Dějiny zámku, jeho funkce a součásti.

vybavení tras mobiliářem, zlepšení informovanosti cyklistů v terénu, zajištění finančních prostředků a

Zastavení 2 - Zámecký park

zdrojů na příklad prostřednictvím programů Evropské unie, státního rozpočtu, Klubu českých turistů,

Zámecký park, jeho vývoj, funkce a součásti. Štěkeňský jez. Řeka Otava.

města Strakonice, jednotlivých dotčených obcí, krajského úřadu, centrály cestovního ruchu,

Zastavení 3 - Sedlíkovice

sdružených prostředků podnikatelů, sponzorů a podobně. Bylo by vhodné podporovat i doprovodné

Obraz krajiny. Pohled do údolí řeky Otavy, na krajinu Štěkeňska.

služby v obcích cyklistům, jakými jsou opravny, půjčovny.

Zastavení 4 - Háj Číšť

Na základě výše zmíněných skutečností vznikl návrh stezky provázející po komponované krajině

Hájovna. Myslivost. Rybníky a rybniční soustavy. Rybářství.

Štěkeňska. Naučné stezky jsou nejčastěji zřizovány buďto v přírodním prostředí, kde seznamují

Zastavení 5 - Remíz

návštěvníky s fungováním krajiny, výskytem vzácných či zajímavých druhů rostlin a živočichů,

Geometrie v krajině. Zemědělsky obhospodařovaná kulturní krajina.

pozoruhodnými jevy v krajině a podobně, nebo přibližují zajímavosti v podobě kulturních

Zastavení 6 - Obora Michov

zajímavostí, lidových staveb, archeologických nalezišť, technických a dalších památek.

Přírodní rezervace

Velké pole působnosti tedy skýtá osvěta. Nezasvěceným laickým očím by měla být poskytnuta

Zastavení 7 - Bažantnice

možnost začít se na krajinu dívat alespoň částečně vědoucíma očima. Upozorňování, vysvětlování,

Vyhlídka. Památné stromy.

odkrývání, zpřístupňování historie krajiny a krajinných úprav a jejich dochovaných i nedochovaných

Zastavení 8 - Žižkovo bojiště u Sudoměře

stop by mělo probíhat formou nejrůznějších informačních a orientačních materiálů. Atraktivita i

Jan Žižka z Trocnova. Husité. Bitva u Sudoměře.

poloha krajiny nabízí nejeden způsob využití, výběrem strategie budoucího rozvoje by bylo možno

Zastavení 9 - Kostel sv. Havla v Čejeticích

potenciál krajiny buďto vysoce zhodnotit a nebo naopak také nenávratně ztratit.

Duchovní rozměr krajiny.

Doplnění rekreačních aktivit by se tak mělo týkat například vytvoření určitého poznávacího

Zastavení 10 - Aleje - stromový remíz, rondel

okruhu, výchovně vzdělávací trasy, která by vedla přírodně i kulturně pozoruhodnými prostory, na

Komponovaná krajina, aleje. Prezentace hodnot člověkem utvářené krajiny.

nichž by byly vybrány některé významné jevy a objekty, které by byly zvláště vysvětleny na

Zastavení 11 - Nové Kestřany

stanovených místech. Výklad o nich by probíhal buďto na informačních panelech nebo

Unikátní sídelní struktura. Voraři.

v průvodcovském textu, případně kombinací obou způsobů. Popřípadě by byly v případě potřeby

Zastavení 12 - Na Šibeníku

zřízeny bodové informační panely u ojedinělých významných jevů a objektů, které by z nějakého

Napojení na Klostermannovu stezku. Šibeniční vrch. Šibenice.

důvodu nemohly do trasy vhodně začleněny. Území by tak ne pouze mimochodem, ale účelně

Zastavení 13 - Vítkov

zahrnovalo další formy rekreace, rekreaci kulturní, kulturně archeologickou, architektonickou,

Výhledy. Výhledy na krajinu Štěkeňska. Výhledy na Šumavu.

historickou, turistiku za technickými památkami, regionální nebo oblastní, krajovou turistiku. 52

6.1.4 Shrnutí a závěrečná doporučení

v práci zmíněny jinak než pouze hypoteticky. Některé vycházejí již z potřeb územně plánovací dokumentace, ve které ovšem taktéž figurují jako zmínky bez, minimálně v současné době, reálných

Návrh optimální prostorové organizace komponované krajiny koncepčně směřuje k trvale

východisek.

udržitelné krajině, která v sobě zrcadlí odpovídající formy využití území a současně jeho přírodní a

Jedním z hlavních bodů je řešení protipovodňové ochrany se zaměřením na posílení ochrany sídel,

kulturně historický potenciál. K jeho dosažení by bylo třeba vynaložit cílevědomé úsilí s využitím

dále revitalizace významné části vodních toků a posílení jejich polyfunkčního působení v krajině a

všech koncepčních nástrojů a reálných možností dotační politiky za předpokladu spolupráce všech

celkové posílení, zvýšení retence a akumulace vody v krajině, ochrana proti erozi s využitím relevantních

potřebných subjektů v území.

opatření. Možnost optimalizace zemědělského využívání krajiny při zabezpečení ochrany a rozvoje

Některá navrhovaná opatření se v určité míře snaží navázat na významné etapy historického

přírodních a kulturně-historických hodnot území. Rozvoj integrovaného a multifunkčního zemědělství,

vývoje, které jsou tak zasazeny do aktuálního funkčního využití krajiny. Tato opatření se týkají

podpora udržitelného hospodaření na rodinných farmách, podpora a rozvoj ekologického zemědělství,

především obnovy některých cest a významných propojení a jejich případného dřevinného doprovodu.

rozvoj specializovaných výrob a racionální rozvoj sídel a dopravní infrastruktury. Další speciální oblastí

V řešeném území je tedy z kompozičních a estetických důvodů a hlediska ekologické stability

je rozvoj systému šetrného turistického ruchu včetně podpory vícedenních forem rekreace v rámci celého

prioritní obnova a doplnění prvků krajinné zeleně ve volné krajině.

řešeného území.

Doprovod cest, propojení a prvků nejen komponované krajiny tvořily a stále ještě mnohdy tvoří

Předpokladem pro uskutečnění všech bodů by samozřejmě měla být aktivní spolupráce veřejné

aleje a stromořadí. Stejně jako jinde, i v řešeném území byly pro tato účely často voleny ovocné druhy

správy, uživatelů a správců, obyvatel krajiny i veřejnosti. Rozvoj území by pak byl určován aktivitou

dřevin, které provázejí člověka již několik století a největšího rozšíření se jim dostalo postupným

jednotlivých obcí a dalších subjektů, které by se dle potřeby mohly sdružovat za účelem naplnění

rozvojem zemědělství v 19. a 20. století. V dnešní době je v souvislosti se změnami stylu života a

společných cílů, přičemž podpora komplexních i dílčích projektů by byla řešena aktuálními možnostmi

lidských hodnot zaznamenáván spíše zcela opačný trend, tedy mizení ovocných druhů z naší kulturní

dotační politiky.

krajiny. Právě proto, že tyto dřeviny udržují výjimečný charakter krajiny, především pak krajiny venkovské, by bylo vhodné zmiňovaný charakter udržovat a znovu obnovovat. Zůstane tak zachován krajinný ráz ve svém původním esteticko ekologickém vyjádření při respektování historického vývoje území. Při plánování, výběru, umisťování, a následné péči o obnovované či nově vznikající výsadby by měla být samozřejmostí a nutností znalost specifik jednotlivých ovocných druhů a odrůd a uvědomování si jejich rozdílů. Z hlediska ochrany životního prostředí je nutné zdůraznit význam ochranné vegetace, která by měla být lokalizována v okolí zemědělských výrobních areálů a kolem vodotečí, přičemž tyto vegetační úpravy mají i účinek estetický a krajinotvorný. Při případném rozšiřování zástavby je žádoucí, aby kontinuálně navazovala na stávající zastavěné území a nedocházelo tak k narušování tradiční urbanistické struktury obcí, k pronikání do významných segmentů komponované krajiny především v případě soustavy alejí, kteréžto území by mělo být definováno jako striktně nezastavitelné, a nemělo by také docházet k dalšímu záboru orné půdy. Kromě výše zmíněného je možné definovat další teoretické body, změny, které by bylo potřeba na území nějakým způsobem řešit, nicméně vzhledem k jejich komplikovanosti není možné, aby byly

53

7. Diskuse Komponovaná krajina, zaklínadlo nesoucí se předkládanou prací od jejího začátku do konce.

Štěkeňska duchovní hodnoty, pocity z působení některých míst, kulturní tradice, či naopak problémy na

Přestože pojem komponovaná krajina Štěkeňska figuruje již v samotném názvu práce, zůstává toto

sociální úrovni, spory mezi obyvatelstvem, situace kdy mnoho hodnotných budov v intravilánu obcí

označení i v závěru poněkud diskutabilním. Prostor, krajinu, nejen na první pohled neovládá žádná

chátrá, zatímco na jejich okrajích se rozrůstá novodobá zástavba a podobně. Nějakým způsobem

jasná kompozice, přítomny jsou kompozice dílčí, specifické prvky typické právě pro klasické

postihnout, ale hlavně uspořádat a interpretovat nepřeberné množství všeho zjištěného je opravdu

komponované krajiny. V této krajině také existuje množství vizuálních vazeb, které jsou zřejmé,

komplikovaným úkolem.

zřetelné, avšak ve většině případů se nedají zobrazovat jako jasně definované přímé osy, jak tomu

Komponovaná krajina patří mezi tři typy krajiny, která má být chráněna a má bát tedy ukotvena

zpravidla na územích komponovaných krajin bývá. V dokumentaci pro návrh na krajinnou

v územně plánovací dokumentaci. V této dokumentaci jsou však ve většině případů postihnuty pouze

památkovou zónu Štěkeňsko je zaznačena jako hlavní a téměř jediná kompoziční osa osa štěkeňský

prvky a krajiny chráněné legislativně na základě zákonů o ochraně přírody a krajiny a památkové péče.

zámek - bažantnice u Mladějovic. Na tomto místě lze polemizovat o tom, zda jedna kompoziční vazba

Posun by tedy v případě Štěkeňska mohlo znamenat prý pravděpodobné vyhlášení území jako krajinné

je v současné době natolik důležitá, aby na jejím základě bylo možné vymezit, že se jedná o

krajinné památkové zóny, na jehož základě by bylo možné teoretické úvahy o zlepšování stávající

komponovanou krajinu. Na území jasně převládá funkční organizace a opět by se dal použít i termín

situace postupně uvádět do reality. Na tomto místě je ještě nutné uvést, že mezi hlavními cíli ochrany

kompozice, kompozice na základě hospodaření v této krajině, kdy tedy i tvorba všech jejích

přírody a krajiny a památkové péče by sice mělo být zachování a udržování prvků kompozic v co

významných prvků a segmentů a jejich propojení byla s největší pravděpodobností podřízena

nejlepším stavu, ovšem pohled na to, co je nejlepším stavem, se může výrazně odlišovat, což vyplývá z

funkčnímu využití. Jednalo se o ryze zemědělskou a loveckou krajinu, což jí ovšem v žádném případě

rozdílných priorit a přístupů co a jak chránit. Z obecné zákonné definice lze však principy péče o území,

neubírá na hodnotě.

kterých se tato problematika týká, odvodit jen obtížně a rovněž management péče o taková území je

Tématika komponovaných krajin, ale i krajiny jako takové je tématem aktuálním a diskutovaným a stále ještě více akademickým než praktickým.

málo srozumitelný. V práci byla vyřčena mnohá klišé, kterým se však nelze vyhnout a která je nutné opakovat neustále.

Práce se snaží o řešení a pochopení problematiky, snaží se ji řešit komplexně, protože uspokojující

Právě slova a slovní spojení typu je nutné, potřebné, mohlo by se, mělo by se, bylo by možné, možnost,

výsledek může přinést pouze komplexní pohled na řešení krajiny, dotýká se některých ožehavějších

zazněla v práci nesčetněkrát. Jejich výběr je však naprosto logický, dle názoru autorky je velmi ošemetné

témat. Sama autorka si je vědoma mnohých nedostatků práce, které mohou pramenit přinejmenším ze

v případě témat, kterými se práce zabývá, používat na jejich místě striktnější výrazy.

skutečnosti, že práce byla vytvářena z pohledu nezkušeného odborníka v rámci jeho stávajících

Návrhová část práce se může zdát poměrně stručnou a monotónní, autorka však dospěla k závěru, že

schopností a možností. Výsledek v podobě návrhu optimální prostorové organizace komponované

pro zájmovou krajinu je mnohem důležitější citlivý přístup ve vytváření a vnášení nových, přestože ve

krajiny by byl jistě odlišný, pokud by se na jeho studii a tvorbě podílel multioborový odborný

většině navrhovaných případů původně historických, prvků, než navrhování jakýchkoliv opatření za

řešitelský tým jako tomu bývá a bylo například v projektech, které jsou v práci uvedeny jako příklady

každou cenu. Jejich konkrétní podoba, přesná specifikace, již není předmětem studie. V případě návrhu

řešení problematiky možností ochrany a obnovy komponovaných krajin a péče o ně.

stezky komponovanou krajinou platí dvojnásob, že pokud by se měl takovýto záměr někdy v budoucnu

Ukázalo se, že postihnutí nepřeberného množství aspektů, které se podílely a podílejí na

realizovat, je nutné volit tvarosloví a vůbec podobu jednotlivých zastavení opět velmi citlivě, aby nebyl

formování krajiny, rozklíčování potřebných souvislostí je během na ještě mnohem delší trať než jakou

potlačen duch jednotlivých míst, zastavení. Ostatně návrh stezky a jejího trasování je opět pouze jednou

byla tvorba diplomové práce. Postupně vyvstávaly další a další otázky, podněty k dalšímu bádání, ve

z možností interpretace.

většině případů okolností a zdánlivých drobností, které by si vzhledem ke své zajímavosti zasloužily

Dalším obecným problémem všech krajinářských návrhů bývají v první řadě finanční a také

další pozornost. Především při vymezování hodnot a problémů v území by bylo nutné jít ještě do

majetkové otázky, protože snahy o zachování, obnovu kulturního dědictví zpravidla mohou vlastníkům

větších detailů a i přesto by se pravděpodobně nepodařilo postihnout úplně vše, protože jak vlastně

dotčených pozemků způsobovat určitá omezení týkající se výkonu jejich vlastnického či uživatelského

ošetřit, podchytit, zaznamenat všechny nehmotné a těžko popsatelné jevy jakými jsou právě v případu

práva. Co se týče finančních otázek, nejlepším řešením by bylo zajištění finanční soběstačnosti obcí, 54

jehož lze dosáhnout právě podporou turistiky, přičemž do péče a tvorby přírodního bohatství má

a studentů oboru Zahradní a krajinářská architektura Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a

možnost nějakým způsobem se zapojit v podstatě každý a chybějící finance lze získat z rozvojových

externích pracovníků v rámci předmětu Worhshop - krajinářské téma, vyučovaného právě na

grantů Ministerstva životního prostředí, zemědělství místního rozvoje a z dotací Evropské unie.

Zahradnické fakultě, a projektu Důsledky a rizika nedodržování Evropské úmluvy o krajině. Studenti

Problematická je ale i následná udržitelnost jednotlivých navrhovaných prvků v případě jejich

byli rozděleni do skupin a zabývali se podrobněji některými vybranými částmi území Štěkně i širším

realizace v podobě například ovocných alejí a stromořadí jakožto kompozičních propojení. Tyto

okolím a potvrdilo se, že pro práci v krajině a s krajinou je spolupráce mnoha lidí s různými

prvky vyžadují určitou údržbu, kterou je nutné jim zajistit. Ovocné aleje a stromořadí kolem cest,

zkušenostmi, pohledy, názory, nápady, opravdu důležitá.

které jsou zpravidla v údržbě silničářů, by měly zůstat v jejich péči, v tomto případě přichází problém,

V závěru je nutné říci, že předkládaná práce je tedy pouze studií, která se na základě rozsáhlých

který opět není předmětem této práce, nicméně je jím nedostatečná kvalifikace zaměstnanců správy a

dílčích průzkumů určitým způsobem vyjadřuje k některým aktuálním problémům vybraného území a

údržby silnic, v jejímž důsledku bývají dřeviny neodborným řezem často zcela znehodnoceny.

snaží se najít optimální řešení prostorové struktury komponované krajiny Štěkeňska. Byly zmíněny

Zachování a obnova alejí je hledáním oboustranně přijatelných technických a provozních

mnohé problémy, které by bylo vhodné řešit detailněji například v rámci dalších akademických prací,

kompromisů, protože zachování, obnova a nové realizace obnov alejí jsou jedním z nejdůležitějších

které mohou vycházet ze zmiňované nastartované spolupráce se studenty a dalšími zainteresovanými

úkolů péče o krajinu. Autorka práce si je proto i přes mnohá úskalí jista, že obnova a výsadba alejí a

osobami.

stromořadí by se mohla stát rozhodujícím činitelem obnovy sídel i krajiny v jejich vzájemném propojení. Stále aktuálními slovy Ivana Dejmala (2001) však opět vyvstává problematický fakt, že ve všem svém snažení týkajícím se krajiny narážíme na meze, které nelze překonat odbornými znalostmi, programem podpory určitých druhů činností či penězi, protože nepanuje společné povědomí o tom, čím vlastně je pro člověka prostor a jak bychom se k němu měli chovat. Nepanuje totiž ani základní shoda v tom, odkud a kam jdeme a čím se chceme a máme na této cestě řídit. I přesto či právě proto by jedním z řešení situace mohly a měly být programy ve spolupráci s obyvatelstvem, které by probíhaly mimo jiné ve shodě s posláním Evropské úmluvy o krajině. Jedná se ovšem rovněž o poměrně obsáhlé samostatné téma, nicméně jde o to, že takové programy by mohly například využít spolupráce se zájmovými skupinami v území či se základní školou ve Štěkni, ve které se již několik let projevují snahy aktivního zapojení do dění v obci a krajině. V obcích je znatelná snaha alespoň některých zástupcům obyvatelstva k určitým změnám a je tedy jasné, že minimálně tomuto okruhu lidí není jejich okolí lhostejné, přestože převážná část obyvatelstva se od těchto věcí distancuje. V případě, že by vznikla další možnost, jakým způsobem přispět ke kvalitě životního kulturního prostředí, jistě by se v obcích našli lidé, kteří by byli ochotni se nějakým způsobem zapojit. Štěkeňsko je v posledních letech také každoročně součástí projektu Městského úřadu ve Strakonicích. Štěkeň v letošním roce získala grant přes Nadaci Partnerství na výsadbu ovocných stromů původních domácích odrůd. Dalším výrazným počinem bylo, že ve dnech, kdy byla dokončována předkládaná práce, proběhla na území obce Štěkeň spolupráce místní samosprávy, školy, řádu Congregatio Jesu, odboru životního prostředí Městského úřadu ve Strakonicích, zástupců 55

8. Závěr Modelové území, komponovaná krajina Štěkeňska, bylo vybráno metodickým postupem na základě indicií, že se jedná o komponovanou krajinu. Název Štěkeňsko je odvozen od obce Štěkeň, která byla v minulosti chápána jako centrum panství se šlechtickým sídlem. Vůbec poprvé byly některé hodnoty této krajiny identifikovány a popsány v návrhu krajinné památkové zóny Štěkeňsko, který vznikl v roce 2002. Diplomová práce se pokusila navázat na tento materiál a zabývat se touto krajinou ještě podrobněji z dalších hledisek. V rámci teoretické přípravy byla vypracována teoretická část, která se zabývá problematikou komponované krajiny a jejího managementu, principy uspořádání prostorových kompozic a hlavními problémy současného využití komponované krajiny u nás. Na příkladu modelového území byl řešen vývoj jeho krajinné kompozice, celkový přírodní a kulturní kontext území, byly provedeny analýzy současného stavu, vše bylo konfrontováno s platnou územně plánovací dokumentací a na základě rozborů byl vypracován návrh v podobě optimální prostorové organizace krajiny se závěrečnými doporučeními.

56

9. Souhrn

Resume

Diplomová práce s názvem Studie komponované krajiny Štěkeňska se skládá z několika dílčích

The thesis The study of designed landscape of the Štěkeň area is composed from a few particular

částí. První teoretická část si kladla za cíl v rámci teoretické přípravy prostudovat zdroje zabývající se

parts. The first part within the theoretical preparation aims to study the sources, that occupy with

problematikou komponované krajiny a jejím managementem, rekapitulovat principy uspořádání

problemacy of designed landscape and its management, to sum up the principles of systems of space

prostorových kompozic v průběhu jejich vývoje a vymezit hlavní problémy současného využití

compositions along their development and to define the main problems of contemporary utilisation of

komponované krajiny u nás. Obsahem studie jsou další dvě části, rozborová a návrhová, ve kterých

designed landscapes in our country. There are two other parts within the content of the thesis, the analyse

modelové území představuje komponovaná krajina Štěkeňska. Štěkeňsko je historickým krajinným

part and the design part; in these the designed landscape of Štěkeň area presents the model area. The

územím, ve kterém se do dnešních dob uchovala patrná kulturně historická informace. Podle

Štěkeň area is a historic landscape area, in which the apparent cultural historic information has been

charakteru krajinných úprav lze krajinu Štěkeňska zařadit mezi komponované krajiny utvářené

preserved till today. According to the character of the landscape management, the Štěkeň area can be

společně se šlechtickým sídlem v jejich centru, celková kompozice a estetizace krajiny byla s největší

categorized as a designed landscape formed together with the noble seat in its center; the entire

pravděpodobností podřízena především hospodářskému využití území. Zásadní vývoj krajinných

composition and the beautification of the landscape was most likely obeyd mostly to the agricultural land

úprav probíhal nejintenzivněji v etapách od poloviny 18. do konce 19. století a na jeho podobě se

use. The essential development of the landscape management took its course the most intensively from

nejvíce podílely dva šlechtické rody, Losiové z Losimthalu a Windisch-Graetzové, kteří panství

the middle of the 18. th century until the end of the 19. th century and there were two aristocratic

vtiskli podobu, jež z části přetrvala dodnes. Na příkladu tohoto území bylo tedy provedeno studium

families, who participated the most on its appearance, the house of Lossi of Losimthal and the house of

vývoje krajinné kompozice, byl sledován celkový přírodní, kulturní, historický kontext území,

Windisch-Graetz , who gave the manor its shape, which has partly lasted out till these days. There was a

proběhly ale také analýzy jeho současného stavu. Zjištěné údaje byly konfrontovány s rozborem

research of the development of the landscape composition implemented on this model area, also the

historického stavu kompozice a s návrhy platné územně plánovací dokumentace za definování

general natural, cultural, historic context of the area was followed up. Also the analysis of the current

hlavních problémů území. V rozsahu krajinářské studie byla navržena optimální prostorová

condition of the area were performed. The survey data were compared with the analysis of the historic

organizace komponované krajiny v podobě změn intenzity využití území a návrhu změn směřujících

status of the composition and with the design of the valid local planning documentation with defining the

k ochraně, obnově komponované krajiny, dílčí návrhy byly následně ověřeny prostorovou simulací ve

main problems of the area. In the range of the landscape study there was an optimal space organization

formě pohledů a panoramat, poznatky a výsledky studie byly shrnuty do závěrečných doporučení,

of the designed landscape designed as a change of the intensity of land use and a design of changes

přičemž práce včetně návrhů byla v rámci diskuse podrobena kritice.

leading to the protection and reconstruction of the designed landscape. The particular design schemes were afterwards proved by space simulation in form of views and panoramas. The knowledge and results

Klíčová slova: krajina, komponovaná krajina, optimální prostorová organizace

of the study were resumed into the final recommendations, whereas the thesis including the designes was critisized in terms of discussion.

Key words: landscape, designed landscape, optimal space organization

57

10.

OBRAZOVÁ DOKUMENTACE

Grafický list 1 Principy kompozic

Grafický list 28 Přehledová mapa

Grafický list 2 Lokalizace a vymezení území

Grafický list 29, 30, 31, 32, 33, 34 Návrh změn intenzity využití území

Grafický list 3 Typologické členění krajiny dle biochor

Grafický list 35 Návrh změn intenzity využití území

Grafický list 4 Letecké pohledy

Grafický list 36 Návrh změn směřujících o ochraně, obnově komponované krajiny

Grafický list 5 Panoramatické pohledy 1

Grafický list 37 Návrh změn směřujících o ochraně, obnově komponované krajiny

Grafický list 6 Panoramatické pohledy 2

Grafický list 38, 39, 40, 41, 42, 43 Návrh změn směřujících o ochraně, obnově komponované krajiny

Grafický list 7 Panoramatické pohledy 3 Grafický list 8 Štěkeňská veduta Grafický list 9 Architektonické znaky Grafický list 10 Zámek Grafický list 11 Zámek Grafický list 12 Zámecká zahrada, zámecký areál Grafický list 13 Zámecká zahrada, zámecký areál Grafický list 14 Votivní a memoriální objekty Grafický list 15 Votivní a memoriální objekty Grafický list 16 Kostely Grafický list 17 Drobné sakrální objekty Grafický list 18 Stromový rondel, kruhový remíz Grafický list 19 Aleje a stromořadí Grafický list 20 Bažantnice Grafický list 21 Vodní kanály a lesní průseky Grafický list 22 Rybniční soustavy Grafický list 23 Obora Michov Grafický list 24 Remíz Grafický list 25 Háj Číšť Grafický list 26 Cesty Grafický list 27 Mimoprodukční využívání území

Fotodokumentace, panoramatické snímky, kresby: není-li uvedeno jinak, autor Barbora Fiřtová, 2010 – 2013

58

11.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

KULIŠŤÁKOVÁ, L. et al.: Vznik a vývoj komponovaných krajin. In FLEKALOVÁ, M.: Komponované krajiny. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7375-536-2. KULIŠŤÁKOVÁ, L., KREJČIŘÍK, P.: Srovnání areálu v Nových Zámcích u Litovle a provedených

11.1 Literární zdroje

úprav na začátku 19. století v Lednicko-valtickém areálu. In KUBEŠA, P. Komponovaná kulturní krajina a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010, s. 30-31.

DEJMAL, I.: Úvod. In Tvář naší země - Krajina domova. 1.vyd. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2001, 366 s. ISBN 80-86512-00-2. FIŘTOVÁ, B.: Rozbor stop kompozice zadaného segmentu komponované krajiny, 2010, Lednice, 2010. 40 s. Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. FLEKALOVÁ, M.: Komponované krajiny. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7375-536-2. HENDRYCH, J.: Barokní krajina panství Choustníkovo hradiště hraběte Antonína Šporka; výkum, plánování a péče o krajinu. In KUBEŠA, P. Komponovaná kulturní krajina a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010, s. 30-31. ISBN 978-80-86570-17-4. HENDRYCH, J.: Historická kulturní krajina - krajina jako památka. In Tvář naší země - Krajina domova. 1.vyd. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2002, 185 s. ISBN 80-86512-14-2. HENDRYCH, J.: Koncepce péče, ochrany a obnovy kulturně historického rázu krajiny v rámci programů péče o krajinu. In Metodické podklady pro navrhování a realizaci výsadbových opatření v rámci krajinotvorných programů. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2003. 52 s. ISBN 80-851-1631-6. JECH, D.: Hledání nástrojů a možnosti obnovy, ochrany, využití a rozvoje komponované kulturní krajiny na příkladu management plánu nadačního panství Choustníkovo Hradiště v okolí Kuksu a Braunova Betléma. In KUBEŠA, P. Komponovaná kulturní krajina a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010, s. 30-31. ISBN 978-80-86570-17-4. KREJČIŘÍK, P.: Místo krajináře v současné tvorbě. In Dny zahradní a krajinářské tvorby 2010: ochrana přírody a zahradní a krajinářská tvorba : 24.-26. listopadu 2010, Luhačovice. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2010, 101 s. ISBN 978-80-86950-09-9. KUBEŠA, P.: Komponovaná kulturní krajina a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010. ISBN 978-80-86570-17-4. KUČERA, P., SALAŠOVÁ, A., ŠTĚPÁN, M. a kol.: Krajinný plán Mikulovska - Falkensteinska. In DRESLEROVÁ, J., PACKOVÁ, P.: Ekologie krajiny a krajinné plánování. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., 2006, s. 64-68. ISBN 80-86386-82-1. KUČERA, P.: Úvod. In FLEKALOVÁ, M.: Komponované krajiny. Vyd. 1. Brno: Mendelova

ISBN 978-80-86570-17-4. KULIŠŤÁKOVÁ, L.: Charakteristiky komponovaných krajin. In FLEKALOVÁ, M.: Komponované krajiny. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7375-536-2. KULIŠŤÁKOVÁ, L.: Metodika identifikace komponovaných krajin. Brno: Mendlova univerzita, Zahradnická fakulta, Ústav plánování krajiny, 2012, 46 s. LÖW, J., MÍCHAL I.: Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003, 552 s. ISBN 80-86386-27-9. MATÁKOVÁ, B.: Legislativní předpoklady ochrany komponovaných krajin. In FLEKALOVÁ, M.: Komponované krajiny. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7375536-2. OTRUBA, I.: Zahradně architektonická tvorba. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně , 2000. 87 s. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ B. et al.: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsk. 1. vyd. Praha : Libri, 1999. 521 s. ISBN 80-85983-55-9. PASÁK, V.: Ochrana půdy před erozí. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984, 160 s. PAVLÁTOVÁ, M., EHRLICH, M. Zahrady a parky jižních Čech. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, c2004. 415 s. ISBN 80-902910-6-5. SÁDLO J., et al.: Krajina a revoluce. Praha : Malá Skála, 2005. 256 s. ISBN 80-86776-02-6. SÁDLO, J.: krajina jako interpretovaný text: Věčná hra na přetlačovanou. Vesmír. 1998, 2, s. 96-98. ISSN 1214-4029. SALAŠOVÁ, A., KULIŠŤÁKOVÁ, L., KUČERA, P.: The indicators of designed landscapes quality and its changes. In Landscape structures, functions and management: response to global ecological change. 1. vyd. Brno: International Conference in Landscape Ecology, 2010, s. 42. ISBN 978-80-2548064-9. SALAŠOVÁ, A.: Budúcnosť komponovanej krajiny. In Sídlo-park-krajina III.: krajinno-architektonická tvorba a vegetačné prvky v sídlach a krajine. Nitra: SPU v Nitre, 2004, s. 78-82. ISBN 80-8069-467-6. SALAŠOVÁ, A.: Kultúrna krajina a krajinárska tvorba. In Tvář naší země - Krajina domova. 1.vyd. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2002, 165 s. ISBN 80-86512-18-5.

univerzita v Brně, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7375-536-2.

59

SKALICKÝ, K.: Kaple, kapličky a boží muka Pootaví : průvodce po drobných sakrálních stavbách

11.2 Internetové zdroje

dolního Pootaví. 1. vyd. Písek : Praam, 2005. 50 s. ISBN 80-86616-13-4. SKLENIČKA, P.: Základy krajinného plánování. Vyd. 2. Praha: Naděžda Skleničková, 2003, 321 s.

ČERŇANSKÝ, M.: Krajinná památková zóna [online]. 2000-2012 [cit. 2012-12-21]. www.lidova-

ISBN 80-903206-1-9.

architektura.cz.

STEHLÍK, L.: Země zamyšlená. 1. díl. 6. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1986. 295 s.

pamatky/krajina/krajinne-pamatkove-zony.htm>.

STRÁNSKÝ, M.: Chotkové a jejich vliv na trvale udržitelný rozvoj Dolního Povltaví, Veltruský park

Evropská úmluva o krajině [online]. 2010 [cit. 2010-06-22]. www.ochranaprirody.cz. Dostupné

+ VELTRUSDOMINIO = TERRA DIDACTICA. In KUBEŠA, P. Komponovaná kulturní krajina

z WWW: .

a možnost její obnovy a zachování. 1. vyd. Olomouc: Národní památkový ústav, 2010, s. 30-31. ISBN

Funkčnost

978-80-86570-17-4.

http://www.zmeny-krajiny.cz/transeconet_sluzby.html

ŠANTRŮČKOVÁ, M.: Konfliktní spojenectví - ochrana přírody a krajinářské parky na několika

geoportal.cenia.cz

příkladech. In Výzkum v ochraně přírody: sborník z I. konference ochrany přírody v ČR. Praha:

HENDRYCH, J.: Hodnocení a dokumentace alejí a stromořadí v krajině, metody a přístupy [online].

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010, 204 s. Příroda (Agentura ochrany přírody a krajiny

VUKOZ

ČR). ISBN 978-80-87051-96-2.

http://mail.vukoz.cz/__C1256D3B006880D8.nsf/$pid/VUKITF1CW0SZ/$FILE/Anal%C3%BDza%20h

ŠTĚPÁNOVÁ, D., KULIŠŤÁKOVÁ, L.: Analýza kompozičních principů záměrně komponovaných

odnocen%C3%AD%20alej%C3%AD%20a%20stromo%C5%99ad%C3%AD%20v%20krajin%C4%9B

krajin. In: BELČÁKOVÁ, I. Krajina - predmet vzdelávania a výskumu. 1. vyd. Bratislava: Perfekt,

%20s%20ohledem%20na%20jejich%20obnovu.pdf

2010. s. 124-137. ISBN 978-80-8046-452-3.

Krajinný ráz a výstavba [online]. 2010 [cit. 2010-06-22]. www.ochranaprirody.cz. Dostupné z WWW:

Tvář naší země - Krajina domova Svazek 2 : Krajina jako kulturní prostor. 1. vyd. Lomnice nad

.

popelkou: Studio JB, 2002. 185 s. ISBN 80-86512-14-2.

Kulturní krajina [online]. [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.kulturnikrajina.cz/index.php

VOPÁLKOVÁ, A., UTINEK, D.: Zvláště chráněné části přírody a krajinářská tvorba. In Dny

Listina základních práv a svobod [online]. 1992 [cit. 2010-06-22]. www.psp.cz. Dostupné z WWW:

zahradní a krajinářské tvorby 2010: ochrana přírody a zahradní a krajinářská tvorba : 24.-26.

.

listopadu 2010, Luhačovice. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2010, 101

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné z:

s. ISBN 978-80-86950-09-9.

http://www.restauro.cz/archiv/Bencharta.htm

VOREL, I. Generel krajinného rázu Jihočeského kraje : Studie vyhdnocení krajinného rázu dle § 12

natura.mapmaker.cz

zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny na území Jihočeského kraje . České Budějovice :

Nemovité památky [online]. Národní památkový ústav, 2013 [cit. 2013-01-9]. Dostupné z:

Jihočeský kraj, Krajský úřad Jihočeského kraje, 2009. 183 s.

http://monumnet.npu.cz/pamfond/hledani.php

Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.

Památné stromy Strakonicka [online]. 2006 [cit. 2010-06-02]. www.mu-st.cz. Dostupné z WWW:

Zákon o památkové péči

.

Zákon o územním plánování s stavebním řádu

Památné stromy Strakonicka [online]. 2006 [cit. 2010-06-02]. www.mu-st.cz. Dostupné z WWW:

Změna č. 2 úzeního plánu městyse Štěkeň. Štěkeň : Zastupitelstvo městyse Štěkeň, 2009. 17 s.

.

Dostupné

krajiny

a

z

ekosystémové

Průhonice,

WWW:

služby [online].

2008


2012

[cit.

[cit.

2012-12-20].

2013-03-02].

Dostupné

Dostupné

z:

z:

Památné stromy Strakonicka [online]. 2006 [cit. 2010-06-02]. www.mu-st.cz. Dostupné z WWW: . Památné stromy Strakonicka [online]. 2006 [cit. 2010-07-02]. Www.mu-st.cz. Dostupné z WWW: . stekenskyjez.cz 60

Veltrusypark.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.veltrusypark.cz/uvod.php

II. vojenské (Františkovo) mapování - Čechy, mapový list W_14_I [online]. 2010 [cit. 2010-03-18].

www.cuzk.cz

Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW:
www.kklostermann.eu

cs&z_width=700&z_newwin=1&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=W_14_I>.

www.mapy.cz

II. vojenské mapování - Františkovo [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z

www.mapy.cz

WWW:
www.obec-cejetice.cz

map_root=2vm>.

www.steken.cz

III. vojenské mapování - 1 : 25 000, mapový list 4252_3 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: .

11.3 Mapové podklady HAHN, G.: Porostní mapa lesních komplexů panství Štěkeň, 1880, SOA v Plzni, pracoviště Klášter CHERTEK, B.: Porostní mapa lesních komplexů panství Štěkeň, 1890, SOA v Plzni, pracoviště Klášter I. vojenské (josefské) mapování - Čechy, mapový list č.221 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . I. vojenské (josefské) mapování - Čechy, mapový list č.222 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . I. vojenské (josefské) mapování - Čechy, mapový list č.231 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . I. vojenské (josefské) mapování - Čechy, mapový list č.232 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . I. vojenské mapování – josefské [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: .

III. vojenské mapování - 1 : 25 000, mapový list 4352_1 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . III. vojenské mapování - 1 : 75 000, mapový list 4252 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . III. vojenské mapování - 1 : 75 000, mapový list 4352 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . III. vojenské mapování - Františko-josefské [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . kontaminace.cenia.cz KŘIVÁNEK, A.: Porostní mapa revíru Mladějovice, 1860, SOA v Plzni, pracoviště Klášter KŘIVÁNEK, A.: Přehledová mapa panství Štěkeň, SOA v Plzni, pracoviště Klášter Mapa katastru obce Mladějovice s přehledem polí a luk, 1903, SOA v Plzni, pracoviště Klášter Müllerova mapa Čech z roku 1720 a Müllerova mapa Moravy z roku 1716 ve vydání z roku 1790 [online]. 2010 [cit. 2010-03-18]. Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . Müllerovo

mapování

-

Čechy,

mapový

list

č.17

[online].

2010

[cit.

2010-03-18].

Oldmaps.geolab.cz. Dostupné z WWW: . Porostní mapa revíru Mladějovice, 1854, SOA v Plzni, pracoviště Klášter RANDÉ, O.: Plán pozemků dvora Čejetice, 1826, SOA v Plzni, pracoviště Klášter 61

RANDÉ, O.: Plán pozemků dvora Mladějovice, 1826, SOA v Plzni, pracoviště Klášter

12. PŘÍLOHY

RANDÉ, O.: Plán pozemků dvora Štěkeň, 1826, SOA v Plzni, pracoviště Klášter Rekreační oblast Štěkeň. Praha : Kartografické nakladatelství, 1968. 1 mapa.Štěkeň

Příloha 1 Vývoj krajinné kompozice Příloha 2 Mapa využití krajiny land-use Příloha 3 Mapa hodnot území a mapa problémů území Příloha 4 Zonace krajiny dle ekologických limitů a rizik Příloha 5 Návrh změn prostorové organizace krajiny

62