Struktura financování obchodní společnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Struktura financování obchodní společnosti Diplomová práce

Autor:

Bc. Klára Horáčková Finance

Vedoucí práce:

Břeclav

Ing. Jan Krajíček

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Struktura financování obchodní společnosti vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jana Krajíčka a uvedla jsem v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Břeclavi dne 15. dubna 2010

Bc. Klára Horáčková

2

Anotace práce: Ve své diplomové práci se zabývám problematikou struktury financování obchodní společnosti. Obchodní společnost představuje jednu ze základních právních forem, které mohou být využity pro podnikání. Majetková a finanční struktura a vazby mezi majetkem a kapitálem jsou v jednotlivých obchodních společnostech fungujících v tržní ekonomice odlišné. Úzce souvisí s právní formou podnikání. Cílem diplomové práce je charakteristika struktury financování obchodní společnosti. V teoretické části jsem se zaměřila na vymezení jednotlivých forem a zdrojů financování obchodní společnosti. Praktickou část diplomové práce jsem věnovala provedení analýzy financování obchodní společnosti s ručením omezeným AUTO PALACE s.r.o. a F.X.MEILLER Slaný s.r.o.

Anotace anglicky: In my work I focus on the financing structure of the company. Trading company is one of the basic legal forms that can be used for business. Asset and financial structure and the links between property and capital in each business companies operating in different market economies. Closely related to the legal form of business. The aim of this thesis is he characteristic structure of the financing company. In the theoretical part, I focused on defining the various forms and sources of finance companies. Practical part I gave an analysis of financing company with limited liability AUTO PALACE s.r.o. and F.X.MEILLER Slaný s.r.o.

3

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Krajíčkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Vymezení obchodní společnosti .............................................................................................. 8 1.1 Znaky obchodní společnosti ............................................................................................. 8 1.2 Dělení obchodních společností ......................................................................................... 9 1.3 Základní právní instituty charakterizující obchodní společnost ..................................... 10 1.3.1 Vklad........................................................................................................................ 10 1.3.2 Základní kapitál ....................................................................................................... 12 1.3.3 Podíl ......................................................................................................................... 13 2 Teoretická východiska financování obchodní společnosti .................................................... 16 2.1 Vstupy do finanční analýzy ............................................................................................ 16 2.1.1 Rozvaha ................................................................................................................... 18 2.1.2 Výkaz zisků a ztrát .................................................................................................. 20 2.1.3 Cash flow ................................................................................................................. 20 2.1.4 Příloha účetní závěrky ............................................................................................. 21 2.2 Základní metody finanční analýzy ................................................................................. 21 2.2.1 Absolutní ukazatele ................................................................................................. 21 2.2.2 Poměrové ukazatele ................................................................................................. 22 2.2.3 Hodnotová kritéria pro měření výkonnosti podniku ............................................... 31 3 Rozdělení jednotlivých forem financování obchodní společnosti ......................................... 38 3.1 Formy financování z hlediska postavení poskytovatele kapitálu ................................... 38 3.2 Formy financování z hlediska původu finančních zdrojů .............................................. 38 3.3 Formy financování z hlediska délky financování ........................................................... 39 3.1.1 Krátkodobé financování .......................................................................................... 39 3.1.2 Střednědobé financování ......................................................................................... 43 3.1.3 Dlouhodobé financování ......................................................................................... 44 4 Zdroje financování obchodní společnosti .............................................................................. 45 4.1 Vlastní zdroje.................................................................................................................. 46 4.1.1 Vklady vlastníků a základní kapitál......................................................................... 46 4.1.2 Odpisy...................................................................................................................... 47 4.1.3 Zisk .......................................................................................................................... 48 4.1.4 Fondy ze zisku ......................................................................................................... 49 4.1.5 Kapitálové fondy ..................................................................................................... 49 5

4.2 Cizí zdroje ...................................................................................................................... 50 4.2.1 Rezervy .................................................................................................................... 50 4.2.2 Dlouhodobé závazky ............................................................................................... 51 4.2.3 Krátkodobé závazky ................................................................................................ 51 4.2.4 Bankovní úvěry a výpomoci .................................................................................... 51 4.2.5 Obligace ................................................................................................................... 51 4.2.6 Směnky .................................................................................................................... 52 4.3 Alternativní zdroje .......................................................................................................... 52 4.3.1 Leasing .................................................................................................................... 52 4.3.2 Faktoring a forfaiting ............................................................................................... 54 4.3.3 Rizikový kapitál....................................................................................................... 55 5 Analýza konkrétních příkladů financování obchodní společností ......................................... 56 5.1 Struktura financování společnosti AUTO PALACE s.r.o. ............................................. 60 5.2 Struktura financování společnosti F.X.MEILLER Slaný s.r.o. ...................................... 65 Závěr ......................................................................................................................................... 71 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 74 Seznam použitých obrázků ....................................................................................................... 76 Seznam použitých grafů ........................................................................................................... 76 Seznam použitých tabulek ........................................................................................................ 76 Seznam použitých příloh .......................................................................................................... 76

6

Úvod Ve své diplomové práci jsem se rozhodla zpracovat problematiku struktury financování obchodní společnosti. Obchodní společnost představuje jednu ze základních právních forem, které mohou být využity pro podnikání. Volba právní formy, v níž bude podnikatelská činnost dané osoby nebo skupiny osob probíhat, je velmi významná a může na ní záviset i úspěch podnikatelského záměru. Je proto nutno jednotlivé formy přesně odlišovat a respektovat znaky, které jednotlivé formy charakterizují. Hospodářský úspěch obchodních společností nezávisí jen na jejich technické dokonalosti, vyspělosti, ale i na obchodní zdatnosti vedení podniku. Významnou součástí obchodní zdatnosti podniku (vedle otázek cenové politiky, průzkumu trhu, ochrany proti riziku podnikání) je udržení majetkově-finanční stability. Majetkově-finanční stabilitou rozumíme schopnosti podniku vytvářet a trvale udržovat (přes změny v činnosti podniku) správný vztah mezi majetkem a používaným kapitálem. Teorie i praxe rozlišuje jednotlivé formy financování obchodních společností na základě různých hledisek: formy financování z hlediska právního postavení poskytovatele kapitálu, formy financování z hlediska původu finančních zdrojů, formy financování z hlediska délky financování a formy financování z hlediska opakovatelnosti. U jednotlivých forem dochází k financování obchodní společnosti různými prostředky, které jsou popsány ve třetí kapitole. Zdroje financování obchodní společnosti, které jsou uvedeny ve čtvrté kapitole, jsou v nejobecnější rovině presentovány jako kapitál. Podnikatelská praxe (firemní finance a účetnictví) chápe pod tímto pojmem úhrnnou sumu peněz vložených: vlastníky (zdroje vlastní) a věřiteli (zdroje cizí). Zdroje financování nacházíme na pasivní straně účetního výkazu - rozvahy. Cílem diplomové práce je charakteristika struktury financování obchodní společnosti. Vymezení jednotlivých forem a zdrojů financování obchodní společnosti. Provedení analýzy konkrétních příkladů financování obchodní společnosti.

7

1 Vymezení obchodní společnosti Obchodní společnost je jednou ze základních právních forem, které mohou být využity pro podnikání. Obchodní ani občanský zákoník obchodní společnost nedefinuje. Vzhledem k rozdílům u jednotlivých forem společností je velmi obtížné, ne-li zcela nemožné podat obecnou definici obchodní společnosti. Obchodní zákoník1 (dále jen „ObchZ“) obchodní společnost pouze charakterizuje, a to jako právnickou osobu, založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství jinak (§ 56 odst. 1 ObchZ). I tato charakteristika ovšem není zcela přesná a výstižná. Existují totiž i společnosti, které lze založit i za jiným účelem než je podnikání (např. za účelem charitativním, za účelem vědecké a výzkumné činnosti atd.). Jedná se o společnost s ručením omezeným a o akciovou společnost 2. Obchodní společnost je tedy právnickou osobou, ale je i také podnikatelem, neboť se vždy zapisuje do obchodního rejstříku. Do obchodního rejstříku se zapisují všechny formy obchodních společností.

1.1 Znaky obchodní společnosti Volba právní formy, v níž bude podnikatelská činnost dané osoby nebo skupiny osob probíhat, je velmi významná a může na ní záviset i úspěch podnikatelského záměru. Je proto nutno jednotlivé formy přesně odlišovat a respektovat znaky, které jednotlivé formy charakterizují. Znaky, kterými lze obchodní společnosti charakterizovat a současně odlišit jako právnickou osobu od jiných osob jsou následující: a) jde o sdružení (seskupení) osob b) sdružení (seskupení) osob spočívá na smluvním základě c) obchodní společnost je zakládána a vzniká k naplnění určitého účelu.

1 2

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha C. H. Beck, 2005, str. 5

8

1.2 Dělení obchodních společností Obchodní společnosti lze dělit na společnosti osobní a společnosti kapitálové: - mezi osobní společnosti patří veřejná obchodní společnost a komanditní společnost - mezi kapitálové společnosti patří společnost s ručením omezením a akciová společnost. Osobní společnost zastupuje pouze osobně vlastník společnosti a zároveň ručí za závazky obchodní společnosti neomezeně veškerým svým majetkem. Kapitálovou společnost zastupuje statutární zástupce a ručí kapitálem obchodní společnosti, tj. majetkem obchodní společnosti.

Graf č. 1 : Dělení obchodních společností

obchodní společnosti

kapitálové společnosti

osobní společnosti

veřejná obchodní společnost

komanditní společnost

společnost s ručením omezeným

akciová společnost

Zdroj : ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé - ( vlastní úprava )

Podle českého obchodního zákoníku mohou být zakládány pouze obchodní společnosti, které jsou vyjmenovány v ustanovení § 56 odst. 1 ObchZ. Jsou jimi: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské sdružení3 ..

3

ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha C. H. Beck, 2005, str. 7

9

1.3 Základní právní instituty charakterizující obchodní společnost U všech obchodní společností nalézáme určité obecné znaky, které zachycují jejich povahu. Tyto znaky jsou vyjádřeny právními instituty, do nichž se promítají základní zásady platné obecně pro konstituování i činnost obchodních společností. Tyto instituty jsou upraveny obchodním zákoníkem a tvoří základní východiska pro právní regulaci obchodních společností 4.

1.3.1 Vklad Právní institut vklad nalézáme v § 59 ObchZ, který užívá obchodní zákoník při úpravě vnitřních vztahů společníků a společnosti. Jeho prostřednictvím vyjadřuje, že uvedené vztahy jsou majetkové povahy a že i právní postavení společníka ve společnosti má majetkový základ. Slovo vklad však v obchodním zákoníku není užíváno jednoznačně, jak bychom mohli posuzovat z jeho jazykové podoby. Právní termín skrývá v sobě různé významy, které je nutno dovodit výkladem a při aplikaci právní úpravy respektovat5. Podle zákonné definice jde o peněžní prostředky nebo jiné penězi ocenitelné hodnoty, které se společník zavazuje vložit do základního kapitálu společnosti. Ze zákonného vymezení v § 58 odst. 1 ObchZ a § 59 odst. 1 ObchZ a z úpravy vkladů pro jednotlivé právní formy obchodních společností je zřejmé, že obchodní zákoník užívá pojmu vklad ve třech odlišných významech: -

jako označení pro předmět vkladu, tedy peněžité nebo nepeněžité plnění, které se společník zavazuje poskytnout společnosti a společnost se zavazuje přijmout je (vyplývá to z vyjádření v § 59 odst. 1 ObchZ, které označuje pojmem vklad společníka jako souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje do společnosti vložit);

-

jako označení pro vkladovou povinnost společníka, tedy závazek vyplývající z právních skutečností vedoucích buď k založení společnosti, nebo ke zvýšení základního kapitálu, popř. z právních skutečností vedoucích k rozšíření počtu

4 5

MERITUM – Obchodní právo. Praha ASPI, a.s., 2005, str. 179 ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha C. H. Beck, 2005, str. 19

10

společníků. Závazková povaha vkladu je zřejmá zejména z ustanovení upravujících v rámci regulace jednotlivých právních forem obchodních společností lhůty pro splacení vkladů a následky nesplnění vkladových závazků; -

jako majetkový základ podílu společníka na společnosti, tedy číselné vyjádření rozsahu zdrojů, které společník poskytl společnosti a které zůstává po dobu trvání společnosti konstantní a mění se v kapitálových společnostech pouze procesy zvyšování a snižování základního kapitálu. Tento rozsah zdrojů poskytnutých společnosti je v zásadě určující i pro právní postavení společníka ve společnosti a jeho participaci

na

výsledcích

hospodaření

společnosti

(viz

dikce

v § 59 odst. 1 ObchZ in fine „podílet se jím na výsledku podnikání společnosti“) 6. Předmět vkladu Pokud při vymezování základních právních institutů vycházíme z toho, že pojem vklad svou podstatou vyjadřuje sepětí společníka a společnosti, nemůžeme pominout jeho význam v souvislosti s totožněním právního pojmu vklad. S předmětem vkladu můžeme vymezit druhy vkladů podle jejich právní povahy.

Graf č. 2 : Přehled členění předmětu vkladu

vklady

peněžité

nepeněžité

věci

materiální vklady

movité

nemovité

Zdroj : ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé - ( vlastní úprava )

6


11

Vklady se v tomto smyslu dělí na dvě základní skupiny: a) vklady peněžité: vklad představuje určitou peněžní částku, kterou společník dává společnosti k dispozici. Tato částka může být poskytnuta v korunách i v zahraničních měnách. Pokud se jedná o vklad vyjádřen v zahraniční měně, musí být stanoven i korunový ekvivalent poskytnuté částky – z ust. § 58 odst. 1 ObchZ vyplývá požadavek, aby základní kapitál, jehož je vklad vždy součástí, byl vyjádřen v jednotkách české měny b) vklady nepeněžité: se dále dělí na vklady hmotné (movité a nemovité věci) a nehmotné (práva a jiné majetkové hodnoty); - k nehmotným vkladům patří všechny předměty občanskoprávních vztahů, které nevyhovují dosavadnímu úzkému pojetí pojmu věci v občanském právu, protože představují spojení složek hmotné i nehmotné povahy, popř. jsou jednotným systémem práv a povinností – zejména obchodní podíly na společnosti s ručením omezeným. Nehmotnými vklady jsou také průmyslová práva, know-how apod.

1.3.2 Základní kapitál Právní institut základní kapitál má značný význam pro zákonnou úpravu kapitálových společností. Podle obchodního zákoníku (§ 58 odst. 1 ObchZ) se jedná o nominální vyjádření celkové výše všech vkladů všech společníků do společnosti. Základní kapitál je obecně charakterizován jako fixní číselný údaj, který nepodléhá automatickým změnám v závislosti na tom, jak se plynule mění majetkové poměry společnosti. Výši základního kapitálu lze změnit jen formalizovanými právními postupy označovanými jako zvýšení nebo snížení základního kapitálu. Při tomto pojetí je patrná také abstraktnost údaje o výši základního kapitálu, neboť tento údaj vypovídá o skutečné majetkové situaci společnosti jen velmi málo, nepřímo a nespolehlivě7. Pojem základního kapitálu úzce souvisí s financováním obchodní společnosti a způsoby, kterými si obchodní společnost opatřuje prostředky, které jsou potřebné pro realizaci své činnosti. 7


12

Základní kapitál představuje v tomto pohledu právní institut popisující zdroje financování činnosti obchodní společnosti. Finanční zdroje obchodní společnosti se dělí na zdroje vlastní a zdroje cizí: -

vlastní zdroje tvoří tzv. vlastní kapitál, kam náleží především základní kapitál, a dále potom např. nerozdělený zisk

-

cizí zdroje tvoří tzv. cizí kapitál, který představují zejména bankovní úvěry.

Vlastní zdroje Jako vlastní zdroje podle způsobu jejich nabytí jsou označovány ty zdroje financování, které společnost získává svou vlastní činností (čistý zisk) nebo pochází od společníků od společnosti, kde jsou majetkově tvořeny peněžitými i nepeněžitými vklady, které společníci převádějí na společnost plněním své vkladové povinnosti. Cizí zdroje Jako cizí zdroje jsou označovány ty finanční zdroje, které pocházejí zpravidla od třetích osob – jedná se především o úvěry. Cizí zdroje představují závazek, který spočívá v tom, že obchodní společnost po určité době vrátí osobě, která cizí zdroje poskytla, nominální hodnotu toho, co bylo poskytnuto a příslušný úrok. Cizí finanční zdroje mají podobu závazků, které je společnost povinna uhradit a formou úroků zaplatit i za jejich použití. Při velkém rozsahu používání cizích finančních zdrojů roste zadluženost obchodní společnosti a tím je snižována její finanční stabilita. Také vysoký podíl cizího kapitálu omezuje volnost rozhodování při řízení společnosti, neboť je nutné přihlížet k zájmům věřitelů.

1.3.3 Podíl Základním znakem každé obchodní společnosti je přítomnost společníků, kteří svým svobodným rozhodnutím a svým projevem vůle obchodní společnost jako její zakladatelé konstituovali. Když se společnost po svém vzniku jako samostatná právnická osoba od nich oddělila, zůstali s ní dále spojeni jako její společníci, jejichž vůle je i dále pro činnost a existenci obchodní společnosti určující. Společníci určili účel, pro který byla obchodní společnost založena, a jen společníkům náleží tedy rozhodování o tom, jakým způsobem má být tento účel naplňován, popř. že již dále naplňován být nemá.

13

Zákon určuje nejnižší možný počet společníků v jednotlivých formách obchodních společností – osobní společnosti musí mít nejméně dva společníky, u kapitálových společností připouští obchodní zákoník i společnost o jediném společníkovi8. Při poklesu počtu společníků pod takto stanovený počet by byl dán důvod ke zrušení obchodní společnosti rozhodnutím soudu a k její následné likvidaci, protože tím zanikly předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti (§ 68 odst. 6 písm. c ObchZ). Obchodní společnosti jsou samostatné právnické osoby, které mají způsobilost být nositelem práv a povinností a dále i způsobilost svými vlastními úkony tato práva a povinnosti nabývat, resp. měnit i pozbývat9. Společníci obchodních společností jsou subjekty oddělenými od obchodních společností a nemají tak žádná vlastnická ani jim obdobná práva k věcem majetku obchodních společností ani k dalším součástem jejího majetku. Mezi společníky a obchodní společností se vytváří právní vztah charakterizovaný svými subjekty (společnost a společník) a obsahem (práva a povinnost společnosti a společníků vůči sobě navzájem). Jedná se o právní vztahy vznikající a trvající uvnitř společnosti, které sice mohou být určující a významné i pro jednání obchodní společnosti navenek, bezprostředně však právní postavení třetích osob mimo společnost neovlivňují. Podíl společnosti má svou stránku kvalitativní (soubor práv a povinností, které tvoří obsah právního vztahu společníka a společnosti) a stránku kvantitativní (velikost podílu a jeho hodnota).

Graf č. 3 : Schematické vyjádření podílu

podíl

kvalitativní stránka

práva a povinnosti společníka

kvantitativní stránka

velikost podílu

hodnota podílu

Zdroj : ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé - (vlastní úprava )

8 9

ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha C. H. Beck, 2005, str. 50 ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha C. H. Beck, 2005, str. 50

14

Kvalitativní stránka podílu představuje systém práv a povinností společníků obchodních společností, v němž každé právo a každá povinnost vedou společníka k určitému chování, kterým přispívá k realizaci účelu, pro který byla společnost založena a kterým se podílí i na majetkových výsledcích činnosti společnosti. Kvantitativní stránka podílu představuje rozsah společnických práv a povinností, míru, v níž se společník na společnosti účastní. Velikost podílu je relativní veličinou, podle které lze určit, jakou váhu má pro ovlivňování činnost společnosti každý její jednotlivý společník.

15

2 Teoretická východiska financování obchodní společnosti Hospodářský úspěch obchodních společností nezávisí jen na jejich technické dokonalosti, vyspělosti, ale i na obchodní zdatnosti vedení podniku. Významnou součástí obchodní zdatnosti podniku (vedle otázek cenové politiky, průzkumu trhu, ochrany proti riziku podnikání) je udržení majetkově-finanční stability. Majetkově-finanční stabilitou rozumíme schopnosti podniku vytvářet a trvale udržovat (přes změny v činnosti podniku) správný vztah mezi majetkem a používaným kapitálem10. V souvislosti s majetkově-finanční stabilitou se jedná o následující tři základní otázky: - poměr mezi jednotlivými složkami majetku (majetková struktura) - poměr mezi jednotlivými druhy používaného kapitálu (finanční struktura) - vzájemný vztah mezi jednotlivými složkami majetku a jednotlivými druhy používaného kapitálu. Majetková a finanční struktura a vazby mezi majetkem a kapitálem jsou v jednotlivých obchodních společnostech fungujících v tržní ekonomice odlišné. Úzce souvisí s právní formou podnikání. Existuje také rozdílná praxe majetkové a finanční struktury v různých zemích.

2.1 Vstupy do finanční analýzy Základním zdrojem informací pro finanční analýzu je účetní závěrka. V České republice upravuje tuto oblast především zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a dále od 1. 1. 2003 soubor opatření, kterými se stanoví účetní osnova a postupy účtování. V ČR lze nyní pracovat se třemi základními typy účetních uzávěrek. Jsou jimi:

10

-

řádná účetní uzávěrka

-

mimořádná účetní uzávěrka

-

mezitímní účetní uzávěrka.

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha EKOPRESS, s.r.o., 1999, str. 71

16

Pravděpodobně nejčastějším typem účetní uzávěrky je řádná účetní uzávěrka. Je zpracována k poslednímu dni běžného účetního období, k tomuto okamžiku jsou uzavírány účetní knihy. Řádná účetní uzávěrka slouží jako základ pro výpočet daně z příjmu za příslušný rok; jedná se o tzv. konečnou účetní uzávěrku. Mimořádná účetní uzávěrka je závěrkou sestavovanou v průběhu účetního období i k jinému okamžiku, než ke konci rozvahového dne. Jde o sestavení závěrky např. v souvislosti s přeměnou společnosti. Podstatný rozdíl proti řádné účetní závěrce spočívá v tom, že mimo neuzavírání účetních knih je inventarizace majetku připravována jen pro účel vyjádření ocenění. Mezitímní účetní uzávěrka má v porovnání s řádnou účetní závěrkou omezenou vypovídací schopnost. V praxi se lze setkat ještě s konsolidovanou účetní závěrkou. Je rovněž řádnou účetní závěrkou, která je povinně zpracována mezi kapitálově propojenými subjekty, hovoříme o skupině podniků; jde o vyjádření finančních efektů, jakoby šlo o jeden celek. Konsolidovaná účetní závěrka slouží k informování akcionářů a společníků mateřské společnosti podniku a dalších osob. V žádném případě však neslouží pro daňové účely ani se nedotýká otázek rozdělování hospodářského výsledku11. Kromě účetní závěrek může sloužit jak významný zdroj informací pro zpracování finanční analýzy

i

výroční

zpráva.

Připravují

ji

ty

účetní

jednotky,

které

podle

§ 21 zákona o účetnictví podléhají auditu. Standardními účetními výkazy, které tvoří součást účetních závěrek, jsou rozvaha, výkaz zisků a ztrát a přehled o peněžních tocích (výkaz cash flow); nezanedbatelnou součástí je příloha k účetní závěrce. V následujících kapitolách rozeberu podrobněji jejich obsah a vypovídací schopnost.

11

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 24

17

2.1.1 Rozvaha Rozvaha (bilance) je jedním ze základních výkazů účetní závěrky. Tento finanční výkaz podává přehled o majetku podniku (aktivech) a zdrojů jeho krytí (pasivech) v peněžním vyjádření k určitému datu (rozvahovému dni) a umožňuje tak posoudit finanční pozici společnosti. Údaje zjištěné z rozvahy charakterizují stav ekonomické veličiny, resp. stav majetku a zdrojů podniku k určitému datu. Jedná se o tzv. okamžikové, stavové ukazatele12. Základní složky rozvahy vyjadřuje obrázek č. 1. Obrázek č. 1 : Rozvaha, pět základních segmentů

Rozvaha Aktiva (majetek)

Pasiva (kapitál) Vlastní kapitál

Dlouhodobý majetek

Cizí zdroje (dluhy) Oběžná aktiva

Krátkodobé závazky z obchodního styku

Zdroj: Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004

Formálně správně sestavená rozvaha musí splňovat základní bilanční rovnici (tzn., že součet aktiv se musí rovnat součtu pasiv): Aktiva = Pasiva. Aktiva Aktiva jsou výsledkem minulých investičních rozhodnutí a jsou uspořádána jednak podle funkce, kterou ve společnosti plní, a dále podle času, po kterou je majetek ve společnosti vázán; posledním kritériem je likvidita. Aktiva tvoří dvě základní složky, a to dlouhodobý majetek (stálá aktiva) a oběžná aktiva.

12


18

Dlouhodobý majetek představují tři základní části, a to dlouhodobý hmotný majetek, nehmotný majetek a finanční majetek. Oběžná aktiva existují ve dvou podobách, a to v podobě věcné (suroviny, materiál, rozpracovaná výroba, hotové výrobky) a v podobě peněžní (peníze v pokladně, na účtu, pohledávky a krátkodobé cenné papíry). Obrázek č. 2 : Aktiva – struktura dlouhodobého majetku a oběžných aktiv

Aktiva (majetek) Dlouhodobý majetek

Oběžná aktiva

Dlouhodobý hmotný majetek

Zásoby

Dlouhodobý nehmotný majetek

Pohledávky

Dlouhodobý finanční majetek

Krátkodobý finanční majetek

Pasiva Pasiva

představují

zdroje

podniku k financování

majetku. Strana pasiv ukazuje,

jakým způsobem jsou aktiva podniku financována. Základním kritériem jejich členění je vlastnictví. Podle toho rozlišujeme zdroje na vlastní a cizí (vlastní kapitál a cizí zdroje). Obrázek č. 3 : Pasiva – struktura vlastního kapitálu, cizích zdrojů a ostatních pasiv

Pasiva (kapitál) Základní kapitál Kapitálové fondy Rezervní fondy

Vlastní kapitál

Výsledek hospodaření minulých let Hospodářský výsledek běžného účetního období Rezervy Dlouhodobé závazky

Cizí zdroje

Krátkodobé závazky Bankovní úvěry a výpomoci Výdaje příštích období

Časové rozlišení (ostatní pasiva)

Výnosy příštích období

19

2.1.2 Výkaz zisků a ztrát Smyslem výkazu zisků a ztrát je informovat o úspěšnosti práce podniku, o výsledku, kterého dosáhlo podnikatelskou činností. Zachycuje vztahy mezi výnosy podniku dosaženými v určitém období a náklady spojenými s jejich vytvořením13. Za výnosy se považují částky, které podnik získal z veškerých svých činností za dané účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu. Náklady představují peněžní částky, které podnik v daném účetním období účelně vynaložil na získání výnosů, i když k jejich skutečnému zaplacení nemuselo ve stejném období dojít. Z výše uvedeného vyplývá, že nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné hotovostní toky – příjmy a výdaje, a proto ani výsledný čistý zisk neodráží čistou skutečnou hotovost získanou hospodařením podniku. Uvedené účetní výkazy rozvaha a výkaz zisků a ztrát jsou založeny na akruálním principu, tj. zakládají se na vztahu výnosů a nákladů k určitému časovému okamžiku; poskytují informaci o finanční situaci a ziskovosti obchodní společnosti. Praxe ukazuje, že obchodní společnost může být zisková, ale může být i platebně neschopná.

2.1.3 Cash flow Výkaz cash flow informuje o příjmech a výdajích, které podnik v minulém účetním období realizoval. Platí tzv. metoda dvou hřebíků (příjmy a výdaje), přičemž je žádoucí, aby příjmy převyšovaly výdaje. Výkaz cash flow zobrazuje skutečný pohyb peněžních prostředků, je tak doplňkem dvou výše uvedených výkazů14. Koncepce výkazu cash flow je založena na příjmech a výdajích, resp. na skutečných hotovostních tocích. Vychází z časového nesouladu hospodářských operací a jejich finančního zachycení, tj. z rozdílů mezi náklady a výnosy na jedné straně a výdaji a příjmy na straně druhé.

13 14

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 40 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 47

20

2.1.4 Příloha účetní závěrky Účelem přílohy je podat doplňující a vysvětlující informace k rozvaze a výkazu zisků a ztrát. Základním požadavkem je spolehlivost, neutralita a srozumitelnost vedení účetních záznamů. Její klíčový význam spočívá především v poskytnutí obrazu o majetku, závazcích a vlastním kapitálu, nákladech, výnosech a hospodářském výsledku. Příloha k účetní závěrce vychází ze zásady významnosti a užitečnosti údajů zejména pro externí uživatele. Jde o doplnění informací dávajících předpoklad, že umožní srovnávat výkonnost obchodní společnosti v čase. Základní balík informací tvoří: -

obecné informace

-

informace o použitých účetních metodách, obecných účetních zásadách a způsobech oceňování

-

doplňující informace k rozvaze

-

přehled o peněžních tocích15.

Pro detailní rozbor finanční situace obchodní společnosti nepostačují samotné účetní výkazy, ale důležité jsou i další zdroje jak např. informace o vývoji makroekonomické situace a vývoji v oboru podnikání, ekonomické statistiky, interní směrnice, firemní statistiky, předpovědi analytiků, burzovní zpravodajství a také nekvantifikovatelné informace typu zpráv auditorů, vedoucích pracovníků, odborný tisk, osobní kontakty atd. Všechny tyto zdroje informací slouží k lepšímu poznání celkové situace podniku a jeho okolí.

2.2 Základní metody finanční analýzy 2.2.1 Absolutní ukazatele Základním zdrojem jsou data obsažená ve finančních výkazech a jsou v hodnotovém vyjádření. Důležitým aspektem je, že se jedná o data v absolutním vyjádření, měřící rozměr určitých jevů, např. majetku, kapitálu nebo peněžního toku; podle toho, zda vyjadřují určitý stav, nebo informují o údajích za určitý interval, hovoříme o veličinách stavových a tokových. Toto rozlišení má pro finanční analýzu zásadní význam, neboť bychom měli dbát na srovnatelnost dat. Veličiny stavové tvoří obsah účetního výkazu rozvaha. Zde je k určitému

15


21

datu (např. k 31. 12.) uvedena hodnota majetku a kapitálu. Naproti tomu účetní výkaz zisku a ztrát, jakož i výkaz cash flow, obsahuje veličiny tokové, například jakých tržeb bylo za uplynulé období ve firmě dosaženo16.

2.2.2 Poměrové ukazatele Veškeré složky výkonnosti obchodní společnosti pokrývají poměrové ukazatele. Uspořádání, počet i konstrukce se liší s ohledem na cíl finanční analýzy a s tím spojený okruh, pro něž je analýza zpracovávána. Jedná se o ukazatele rentability, likvidity, aktivity, zadluženosti a kapitálového trhu. Ukazatele mohou být uspořádány do soustavy, kterou nazýváme paralelní nebo pyramidová. V paralelní soustavě jsou vytvářeny bloky ukazatelů měřících určitou stránku finanční situace (rentabilita, likvidita atd.), přičemž jsou pro finanční zdraví vnímány všechny charakteristiky jako rovnocenné; podnik musí být nejen rentabilní, ale přiměřeně zadlužený a likvidní, aby dlouhodobě existoval. To je podstata paralelních soustav. Pyramidové soustavy jsou určeny pro rozklad syntetického ukazatele, jehož výběr je podřízen účelu analýzy. Smyslem je pak vysvětlit změny chování vrcholového ukazatele a změřit i intenzitu působení jednotlivých činitelů majících vliv na vrchol17.

Ukazatele rentability (Profitability Ratios) Ukazatele rentability někdy označované jako ukazatele výnosnosti, návratnosti, profitability ratio, jsou konstruovány jako poměr konečného efektu dosaženého podnikatelskou činností (výstupu) k nějaké srovnávací základně (vstupu), který může být jak na straně aktiv, tak na straně pasiv. Ukazatele rentability zobrazují pozitivní nebo negativní vliv řízení aktiv, financování firmy a likvidity na rentabilitu. Všechny ukazatele rentability mají podobnou interpretaci, neboť udávají, kolik Kč zisku připadá na 1 Kč jmenovatele.

16 17


22

Rentabilita investovaného kapitálu (ROCE – Return on Capital Employd) Rentabilita investovaného kapitálu neboli výnosnost dlouhodobého investovaného kapitálu se opírá o základní filosofii fungování kapitálového trhu, který je vnímán jako základní místo, kde podniky získávají dodatečné zdroje pro financování potřeb; ukazatel měří efekt, tj. kolik provozního hospodářského výsledku před zdaněním podnik dosáhl z jedné koruny investované akcionáři a věřiteli. Má se tedy na mysli zpoplatněný kapitál18. ROCE = EBIT / Vlastní kapitál + Rezervy + Dlouhodobé závazky + Bankovní úvěry dlouhodobé

Rentabilita aktiv (ROA – Return on Assets, Basic Earning Power) Rentabilita aktiv neboli nazývaná též produkční síla je klíčovým měřítkem rentability. Poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, zda byla financována z vlastního kapitálu nebo kapitálu věřitelů. Klíčovým je zde tedy pohled přes majetkovou bázi a schopnost podniku ji efektivně využít19. ROA = EBIT / Aktiva

Rentabilita vlastního kapitálu (ROE – Return on Equity) Rentabilita vlastního kapitálu je jedním z klíčových ukazatelů, na který soustřeďují pozornost akcionáři, společníci a další investoři. Měří, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovaného kapitálu akcionářem20. ROE = Čistý zisk / Vlastní kapitál

Rentabilita tržeb a zisková marže (ROS – Return on Sales) Rentabilita tržeb a zisková marže tvoří jádro efektivnosti obchodní společnosti. V případě, že analytik zjistí problémy u tohoto ukazatele, lze se domnívat, že budou ve všech dalších oblastech. Praxe pracuje nejméně se dvěma základními variantami konstrukce lišícími se v čitateli. Lze počítat v čitateli buď s hodnotou EAT (EAT – čistý zisk po zdanění), nebo hodnotou EBIT (EBIT – čistý zisk před zdaněním).

18

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 72 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 72 20 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 73 19

23

ROS = EBIT / Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb + Tržby z prodeje zboží ROS = EAT / Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb + Tržby z prodeje zboží

Varianta ukazatele s EBIT v čitateli je vhodná pro srovnávání obchodních společností s proměnlivými

podmínkami.

Varianta

ukazatele

s EAT

v čitateli

vyjadřuje

tzv. ziskovou marži; ukazatel ziskové marže se značně liší u jednotlivých odvětví v závislosti na charakteru produktů21.

Ukazatele likvidity (Liquidity Ratios) Aby obchodní společnost mohla dlouhodobě existovat, musí být nejen přiměřeně rentabilní, výnosná, ale musí být současně schopna uhradit své potřeby. Likvidita je nezbytnou podmínkou pro dlouhodobou existenci obchodní společnosti. Likvidita se střetává v přímém protikladu s rentabilitou, neboť k tomu, aby obchodní společnost byla likvidní, musí mít vázány určité prostředky v oběžných aktivech, zásobách, pohledávkách a na účtu. Tyto vázáné prostředky musí být profinancovány, tj. nejen že váží kapitál v těchto krátkodobých majetkových částech, ale musí být i uhrazeny náklady s jejich profinancováním spojené. K této oblasti se váží tyto základní pojmy: -

Solventnost je vyjádřením schopnosti podniku hradit včas, v požadované výši a na požadovaném místě všechny splatné závazky.

-

Likvidita je vyjádřením schopnosti podniku přeměnit svá aktiva na peněžní prostředky a těmi krýt včas, v požadované podobě a na požadovaném místě všechny splatné závazky.

-

Likvidnost vyjadřuje míru obtížnosti transformace majetku do hotovostní formy. Je obecnou charakteristikou majetku; jednotlivé majetkové části se liší podle schopnosti rychlosti přeměny. Likvidnost se váže především k majetkovým složkám, které nazýváme oběžná aktiva; na straně pasiv mají protipoložku v krátkodobých závazcích22.

21 22


24

Likvidita je obvykle spojována se třemi základními poměrovými ukazateli, a to: běžnou, pohotovou a hotovostní (peněžní) likviditou. Běžná likvidita (Current Ratio) měří, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku. Znamená to, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku na hotovost; jedná se proto o ukazatel, který je v centru pozornosti věřitelů. Hlavní smysl likvidity spočívá v tom, že pro úspěšnou činnost podniku má zásadní význam úhrada krátkodobých závazků z odpovídajících položek aktiv. Běžná likvidita je citlivá na strukturu a oceňování zásob a pohledávek23. Běžná likvidita = Oběžná aktiva / Krátkodobé závazky

Pohotová likvidita (Quick Asset Ratio, Acid Test) je konstruována ve snaze vyloučit nejméně likvidní část oběžných aktiv – zásoby (suroviny, materiál, polotovary, nedokončenou výrobu a hotové výrobky) z ukazatele běžné likvidity. Čitatel ukazatele je vhodné upravit o nedobytné pohledávky, případně o pohledávky, jejichž dobytnost je pochybná, neboť smyslem konstrukce tohoto ukazatele je odstranit z oběžných aktiv nejméně likvidní aktiva24. Pohotová likvidita = Oběžná aktiva – Zásoby / Krátkodobé závazky

Hotovostní likvidita (Cash Position Ratio) je nejpřísnější ukazatel likvidity. Hotovostní se rozumí všechny pohotové platební prostředky, tzn. nejen suma prostředků na běžném účtu nebo jiném účtu, v pokladně, ale rovněž volně obchodovatelné krátkodobé cenné papíry, šeky apod. Doporučená hodnota ukazatele je 0,2. Hotovostní (peněžní) likvidita = Peněžní prostředky / Krátkodobé závazky

23 24


25

Ukazatele aktivity (Activity Ratios) Ukazatele aktivity jsou využívány především pro řízení aktiv. Reprezentují kombinované ukazatele, kde jsou do vzájemných vztahů dávány jednotlivé položky účetního výkazu rozvaha – majetek a výkazu zisků a ztrát – tržby. Ukazatele aktivity představují jeden ze tří základních činitelů efektivnosti, mající zásadní vliv jak na ukazatel ROA, tak ROE. Odráží se v něm v té nejkomplexnější podobě, kolik aktiv podnik potřeboval pro zajištění objemu tržeb. Je nutno zdůraznit, že v zásadě lze pracovat se dvěma typy ukazatelů aktivity vyjádřenými buď počtem obratů, nebo dobou obratu25. Obrat aktiv (Total Assets Turnover Ratio) je komplexním ukazatelem měřící efektivnost využívání celkových aktiv. Udává, kolikrát se celková aktiva obrátí za rok. Obrat aktiv = Tržby / Aktiva celkem

Obrat dlouhodobého majetku (Fixed Assets Turnover) měří efektivnost využívání budov, strojů, zařízení a jiných dlouhodobých majetkových částí a udává, kolikrát se dlouhodobý majetek vrátí v tržby za rok; tvoří významnou součást podkladů pro úvahy o nových investicích. Obrat dlouhodobého majetku = Tržby / Dlouhodobý majetek

Obrat zásob (Inventory Turnover Ratio) udává, kolikrát je každá položka zásob v průběhu roku prodána a opětovně naskladněna. Obrat zásob = Tržby / Zásoby

Doba obratu zásob (Inventory Turnover) vyjadřuje průměrný počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podniku do doby jejich spotřeby (v případě surovin a materiálu) nebo do doby jejich prodeje (u zásob vlastní výroby). Doba obratu zásob = Zásoby / (Tržby/360) 26

25 26

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 82 V případě přijetí konvence 360 dní za rok.

26

Doba splatnosti pohledávek (Average Collection Period, DSO – Dayś Sales Outstanding) měří, kolik uplyne dní, během nichž je inkaso peněz za tržby zadrženo v pohledávkách. Po tuto dobu musí firma čekat na inkaso plateb za své již provedené tržby za vyrobené výrobky a poskytnuté služby. Doba splatnosti pohledávek = Pohledávky / (Tržby/360)

Doba splatnosti krátkodobých závazků Creditors Payment Period) - ukazatel udává dobu ve dnech, po které zůstávají krátkodobé závazky neuhrazeny, podnik využívá bezplatný obchodní úvěr. Ve jmenovateli jsou uvedeny denní tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb a z prodeje zboží jako zdroj pro splácení krátkodobých závazků. Doba splatnosti krátkodobých závazků = Krátkodobé závazky / (Tržby/360)

Ukazatele zadluženosti (Leverage Ratios) Pojem zadluženost vyjadřuje skutečnost, že podnik používá k financování svých aktiv cizí zdroje. Používáním cizích zdrojů společnost ovlivňuje jak výnosnost kapitálu akcionářů, tak riziko podnikání. Dnes je prakticky u velkých podniků nemyslitelné, aby podnik financoval všechny svá aktiva z kapitálu vlastního, nebo naopak jen z kapitálu cizího. Použití pouze vlastního kapitálu by totiž znamenalo snížení celkové výnosnosti vloženého kapitálu. Na druhé straně financování všech podnikových aktiv jen cizím kapitálem je vyloučeno již proto, že v právních předpisech je zakotvena určitá povinná výše vlastního kapitálu při zahájení podnikání. Na financování aktiv se proto podílí jak vlastní, tak cizí kapitál. Hlavním motivem financování svých činností cizími zdroji je relativně nižší cena ve srovnání se zdroji vlastními. Nižší cena, náklady na kapitál věřitelů, je dána tzv. daňovým štítem, který vzniká v důsledku možnosti započítání úrokových nákladů do daňově uznatelných nákladů. Zapojení cizích zdrojů do financování podniku umožňuje snížit náklady za použití kapitálu v podniku, které vyjadřujeme pomocí WACC, resp. CoC. Ukazatele zadluženosti jsou ovlivňovány čtyřmi základními faktory, které podniky zvažují. Jsou to daně, riziko, typ aktiv a stupeň finanční volnosti podniku27.

27


27

Ukazatel věřitelského rizika (Total Debt to Total Assets) lze vypočítat následovně: Ukazatel věřitelského rizika = Celkové cizí zdroje / Celková Aktiva.

Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv vyjadřuje, jaká část podnikových aktiv je financován kapitálem akcionářů: Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv = Vlastní kapitál / Aktiva.

Další z ukazatelů zadluženosti dává do poměru kapitál věřitelů s kapitálem akcionářů (Debt to Equity Ratio): Dept to Equity Ratio = Kapitál věřitelů D / Kapitál akcionářů E.

Jde o klíčový ukazatel, který je uváděný v souvislosti s jednotlivými podniky, a to z toho důvodu, že právě nastavení této proporce zásadně ovlivňuje míru finančního rizika spojeného s podnikatelskou činností. Tento ukazatel je vnímán investorskou obcí jako klíčová charakteristika, který je vždy doplňována ještě dalším ukazatelem, a to ukazatelem úrokového krytí. Ukazatel úrokového krytí (Times Interst Earned Ration – TIE) - vypočteme následovně: Úrokové krytí = EBIT / Celkový nákladový úrok.

Výše tohoto ukazatele vypovídá o tom, kolikrát celkový efekt reprodukce pokryje úrokové platby28. Jednotlivé ratingové agentury pracují s touto klíčovou charakteristikou. Za rozhraní investice a spekulace je považována hodnota ukazatele 329.

Ukazatele tržní hodnoty Ukazatele tržní hodnoty (Market Value Ratios, popř. ukazatele kapitálového trhu – Investment Ratios) vyjadřují, jak trh (burza, investoři) hodnotí minulou činnost podniku a jeho budoucí výhled. Jsou výsledkem úrovně všech výše uvedených oblastí – likvidity, 28 29

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 86 Hodnota ukazatele TIE = 1 znamená, že vše, co podnik vyprodukuje, jde na úhradu nákladových úroků.

28

aktivity, stability, zadluženosti a rentability. Jsou důležité především pro investory a potenciální investory, kteří se chtějí dozvědět, zda jejich investice zajistí přiměřenou návratnost. Té může být dosaženo prostřednictvím dividend nebo růstem ceny akcií. Proto se investoři zajímají o oba druhy informací, přičemž se zabývají jak současným stavem, tak odhadem budoucnosti. Pro podnik mají tyto ukazatele význam zejména tehdy, pokud chce získat zdroje financování na kapitálovém trhu. Za předpokladu dobře fungujícího primárního kapitálového trhu (investor – emitent) i sekundárního trhu (investoři mezi sebou) může podnik na základě dobrých tržních parametrů emitovat akcie nebo dluhopisy jako alternativní zdroje financování dalšího rozvoje30.

Účetní hodnota akcie (Book Value – BV) patří k ukazatelům, o které se investoři značně zajímají. Důvodem je, že jsou obrazem, byť účetním, minulé výkonnosti podniku; pro zdravé podniky platí, že hodnota BV v čase roste. Jde o vyjádření zisku dosahovaného v minulém a aktuálním období, který je následně rozdělován mezi stát (daně), vlastníky (dividendy) a podnik (reinvestice). Zisk, který je reinvestován, představuje přírůstek ve vlastním kapitálu a je odrazem pro využití růstových příležitostí. Současně odráží i základní strategické rozhodnutí, tj. kolik zisku bude určeno na spotřebu (dividendy) a kolik na reinvestice31: Účetní hodnota akcie = Vlastní kapitál / Počet emitovaných kmenových akcií

Čistý zisk na akcii (Earnings Per Share – EPS) informuje akcionáře o velikost zisku na jednu kmenovou akci, který by případně mohl být vyplacen ve formě dividendy, pokud podnik nemá žádné investiční, respektive růstové příležitosti. Čistým ziskem se zde rozumí celkový zisk po zdanění a po případné výplatě prioritních dividend32. Čistý zisk na akcii = (Čistý zisk / počet emitovaných kmenových akcií)

30


29

Dividendový výnos (Dividend Yiled) udává v % zhodnocení investice akcionáře; je pro investory jednou z motivací k prodeji, držbě nebo koupi akcie. Kromě dividendy může akcie přinášet i kapitálový výnos (Capital Gain), vyplývající z růstu ceny akcie na trhu, který je pro většinu investorů důležitější33: Dividendový výnos = (Dividenda na 1 akcii / Tržní cena akcie) x 100.

Výplatní poměr (Payout Ratio) vyjadřuje, jak velký podíl vytvořeného čistého zisku po zdanění je vyplacen akcionářům a jaká část je věnována na reinvestice do podniku. Výplatní poměr patří k jednomu ze základních strategických rozhodnutí podniku, které vypovídá

o

dividendové

politice

firmy.

Vstupuje

do

dalších

propočtů,

např. do výpočtu tempa růstu podniku34: Výplatní poměr = (Dividenda na 1 akcii / Tržní cena akcie) x 100.

Dividendové krytí (Dividend Cover) je reciprokou hodnotou k předchozímu ukazateli. Vypovídá, kolikrát je dividenda pokryta na ní připadajícím ziskem a zároveň tak vypovídá o použití zisku na jiné účely. Je používán v souvislosti s definováním tempa růstu podniku35: Dividendové krytí = EPS / Dividenda na akcii.

Aktivační poměr (Plowback Ratio) zachycuje velikost zisku reinvestovaného zpět do podniku36: Aktivační poměr = 1 – Výplatní poměr, tj. Aktivační poměr = 1 – (Dividenda / Čistý zisk na akcii).

33

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha 35 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha 36 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha 34

30

C.H.Beck, 2004, str. 88 C.H.Beck, 2004, str. 88 C.H.Beck, 2004, str. 88 C.H.Beck, 2004, str. 88

Trvale udržitelné tempo růstu (Sustainable Growth Rate, g) určuje takové tempo růstu

podniku,

pro

který

není nutné

zajišťovat

dodatečné

vnější

zdroje

pro financování, neboť je profinancován z vlastních zdrojů a reinvestovaného zisku. Při tomto tempu růstu se nemění struktura financování37. Trvale udržitelné tempo růstu g = ROE x Aktivační poměr

Poměr tržní ceny akcie – P k zisku akcii – E (Price Earings Ratio – P/E) ukazuje, kolik jsou akcionáři ochotni zaplatit za 1 Kč zisku na akcii, nebo také odhaduje počet let potřebných ke splacení ceny akcie jejím výnosem, a to za předpokladu konstantní výše zisku a ceny. Je indikátorem celkového tržního ocenění firmy a očekávané ceny akcie38. P/E = Tržní cena akcie / Čistý zisk na akcii

Poměr tržní ceny akcie a její účetní hodnoty (Price Book Value, Market to Book Ratio), pokud je hodnota větší než 1, znamená, že tržní hodnota firmy je větší než ocenění vlastního kapitálu v účetním vyjádření v rozvaze. Pokud je hodnota výrazně nižší než jedna, znamená to, že potenciální reprodukční schopnost podnikových aktiv není investory hodnocena jak dostatečná vzhledem k objemu kapitálu a výši rizika spojeného s daným druhem činnosti39: Poměr tržní ceny akcie a její účetní hodnoty = Tržní cena akcie P / Účetní hodnota akcie BV.

2.2.3 Hodnotová kritéria pro měření výkonnosti podniku Vlivem

změn

ekonomického

prostředí

(liberalizace,

globalizace,

akcelerace

vědeckotechnických poznatků, hyperkonkurence atd.) lze pozorovat i určitý trend pocházející zejména z teritorií s nejvyspělejším kapitálovým trhem, a to posun vrcholového ukazatele pro měření výkonnosti ve směru maximalizace hodnoty pro akcionáře. Znamená to využívání tzv. hodnotových kritérií pro měření výkonnosti podniků. V literatuře je možné v současné

37


31

době najít celou řadu konstrukcí, uveďme alespoň dva základní společné znaky pro tato hodnotová kritéria: -

zavedení tzv. oportunitních nákladů, tj. nákladů ušlé příležitosti do měření výkonnosti, které vstupují v podobě ceny, resp. nákladů kapitálu (Weighted Average Cost of Capital – WACC),

-

práce s provozním hospodářským výsledkem (Net Operating Profit after Tax) 40.

EVA – ekonomický přidaná hodnota (EVA – Economic Value Added) Myšlenkový základ tohoto kritéria lze nalézt v mikroekonomii, kde se uvádí, že cílem firmy je maximalizace zisku. Nerozumí se jím však zisk účetní (rozdíl výnosy – náklady), nýbrž zisk ekonomický. Rozdíl ekonomického zisku proti zisku účetnímu spočívá v tom, že ekonomický zisk je rozdílem mezi výnosy a ekonomickými náklady, tj. náklady, které kromě účetních nákladů zahrnují i tzv. oportunitní náklady. Oportunitní náklady (náklady ušlých příležitostí) představují peněžní částky, které byly ztraceny tím, že zdroje (kapitál, práce) nebyly vynaloženy na nejlepší alternativní použití. Oportunitními náklady jsou především úroky z vlastního kapitálu podnikatele včetně odměny za riziko a popř. jeho ušlá mzda. Účetní zisk = Výnosy – Účetní náklady Ekonomický zisk = Celkový výnos kapitálu – Náklady na kapitál Základní konstrukce ukazatele EVA se opírá o tři klíčové hodnoty, a to: -

hodnotu čistého provozního zisku po zdanění (Net Operating Profit after Tax – NOPAT),

-

celkový investovaný kapitál (Capital – C) a

-

průměrné náklady kapitálu (Weighted Average Cost of Capital – WACC).

Základní vzorec pro výpočet: EVA = NOPAT – WACC x C.

40


32

Čistý provozní zisk (NOPAT) lze stanovit takto: NOPAT = EBIT x (1-t), kde EBIT je provozní zisk, t – sazba daně z příjmu právnických osob41. Provozní zisk po zdanění NOPAT představuje hospodářský výsledek vygenerovaný v souvislosti s hlavní činností firmy. Nejde však o tradiční provozní zisk, jak jsme zvyklí, ale o veličinu, která lépe odráží skutečný ekonomický přínos podniku jeho vlastníkům. Kalkulace NOPAT zahrnuje některé speciální úpravy, jejichž cílem je přiblížit v maximálně míře účetní pojetí podnikového zisku investorů, pro které představuje jeden z významných indikátorů výnosnosti jejich investic. Investovaný zpoplatněný kapitál C představuje hodnotu všech finančních zdrojů, které do podniku vložili investoři. Kalkulace objemu investovaného kapitálu může probíhat dvěma

způsoby,

a

to

buď

z provozního

hlediska

přes

majetek,

aktiva,

nebo z finančního hlediska přes pasiva. Propočet velikosti investovaného kapitálu přes aktiva představuje součet stálých, správněji dlouhodobých provozních aktiv v zůstatkových cenách a pracovního kapitálu. Výpočet investovaného kapitálu přes pasiva se rovná sumě účetní hodnoty vlastního kapitálu a úročených závazků. Hodnota investovaného kapitálu je oběma způsoby shodná, neboť platí bilanční rovnost: Investovaný kapitál = Dlouhodobý majetek + Čistý pracovní kapitál nebo Investovaný kapitál (C) = Pasiva – Krátkodobé závazky z obchodního majetku.

Průměrné náklady kapitálu WACC se vypočtou podle vzorce: WACC = rd (1-t) x D/C o re x E/C, kde WACC jsou náklady na celkový investovaný dlouhodobý kapitál, resp. výnos aktiv, rd

– náklady na cizí kapitál, tj. úrok,

t – sazba daně z příjmů právnických osob,

41

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 94-95

33

D (Debt) – cizí kapitál (dluhy), C – celkový dlouhodobě investovaný kapitál, re – náklady na vlastní (akciový) kapitál (očekávaná výnosnost vlastního kapitálu), E (Equity) – vlastní kapitál. Podstatou je, že hodnota ukazatele EVA by měla být kladná. Jedině tehdy vzniká „nová“, tzv. přidaná hodnota zvyšující původní hodnotu podniku. Toto kritérium hodnocení výkonnosti obchodní společnosti v sobě zahrnuje velmi důležité momenty fungování každé společnosti, kterými jsou zejména: -

nastavení zdrojové, resp. kapitálové struktury společnosti, rozměru kapitálu zapojeného do podnikání,

-

náklady společnosti spojené s poskytnutým kapitálem (akciovým i věřitelským) vyjádření WACC, průměrnými náklady kapitálu,

-

efektivní alokace vytvořených zdrojů, jejichž výsledkem je NOPAT42.

RONA – výnosnost čistých aktiv (RONA – Return on Net Assets) Hodnotový ukazatel RONA je založen na poměrové analýze finančního výstupu a zdrojů, které byly za účelem tohoto výstupu vynaloženy. Finančním výstupem je provozní zisk po zdanění NOPAT a objem vynaložených zdrojů, které v tomto případě představují tzv. čistá aktiva (Net Assets). Čistá aktiva jsou definována jako součet dlouhodobého majetku (stálých aktiv) a pracovního kapitálu: RONA = NOPAT / NA, kde RONA je rentabilita čistých aktiv, NOPAT – provozní zisk po zdanění a NA jsou čistá aktiva. Závěr o výkonnosti podniku získáme porovnáním výsledné hodnoty RONA s náklady na kapitál reprezentované váženým průměrem WACC43.

42 43

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 95-96 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 97-98

34

CROGA – CF výnosnost hrubých aktiv (CROGA – Cash Return on Gross Assets) Cash flow výnosnost hrubých aktiv opouští účetní pojetí zisku a pracuje s kategorií tzv. provozního cash flow. Použití hrubých aktiv ve jmenovateli CROGA odstraňuje zkreslení, které vzniká v důsledku použití účetních zůstatkových cen; v tomto případě je pohled na výkonnost mnohem přísnější. Základní vzorec pro výpočet ukazatele: CROGA = OATCF / GA, kde CROGA je cash flow výnosnost hrubých aktiv, OATCF provozní cash flow po zdanění a GA jsou hrubá aktiva. Provozní cash flow po zdanění (OATCF) představuje cash flow vygenerované v souvislosti s hlavní podnikatelskou činností společnosti. Nejobecněji jej lze pojmout jako součet čistého provozního zisku a odpisů. Hrubá aktiva (GA) jsou sumou dlouhodobého majetku (stálých provozních aktiv) v aktuálních pořizovacích cenách a pracovního kapitálu. Výsledná hodnota poměrového ukazatele CROGA se opět porovnává s požadovanou výnosností kapitálu reprezentovanou váženým průměrem kapitálových nákladů WACC. Pokud je hodnota CROGA větší než WACC, překročila výkonnost dané společnosti očekávání vlastníků44. CFROI – CF výnosnost investice (CFROI – Cash Flow Return on Investment) Cash flow výnosnost z investice využívá konceptu vnitřního výnosového procenta; patří mezi komplexní měřítka výkonnosti podniku. Podstata tohoto měřítka zůstává na stejné bázi, jako u ukazatele EVA s tím rozdílem, že porovnáváme vypočtené vnitřní výnosové procento s průměrnými náklady kapitálu. Zásadně platí, že CFROI rozpětí, tj. rozdíl obou veličin, by mělo být větší než nula a kladné. Pro investory je nejvhodnější ta společnost, u níž je hodnota rozdílu nejvyšší. Vnitřní výnosové procento vypočteme podle vzorce:

44


35

N

CF

Kapitálový výdaj =

n n 1

1

,

i

kde CF je provozní peněžní tok, n – ekonomická životnost odepisovaných provozních aktiv, i – náklady kapitálu (WACC), Kapitálový výdaj – součet odepisovaných provozních aktiv v aktuálních pořizovacích cenách + provozní kapitál. Základním předpokladem CFROI je, že společnost bude v budoucích letech dosahovat konstantního objemu provozního cash flow, a sice ve výši, která je shodná s cash flow za sledované období. Provozní výkonnost společnosti, která je reprezentována hodnotou CFROI, se následně porovnává s výnosností požadovanou investory vyjádřenou váženým průměrem ceny kapitálu WACC. Jelikož celý model CFROI neuvažuje inflační pohyb a pracuje tudíž s reálnými hodnotami, je nezbytné pro zajištění konzistentnosti vyjádřit cenu kapitálu ve formě reálného WACC. Rozdíl mezi CFROI a reálným WACC se nazývá čisté CFROI nebo CFROI rozpětí (Net CFROI, CFROI Spread) 45. Pracovní kapitál pro účely výpočtu CFROI stanovíme jako rozdíl: Pracovní kapitál = (Zásoby + Pohledávky) – Krátkodobé závazky.

Provozní cash flow po zdanění (Operating After Tax Cas Flow – OATCF) představuje cash flow, které podnik vygeneroval z hlavních provozních aktivit. Kategorie cash flow v tomto případě představuje objem vnitřních finančních zdrojů, které je podnik schopen sám vyprodukovat; nejde tedy o cash flow ve smyslu změny peněžních prostředků. Kalkulace provozního cash flow vychází z čistého provozního zisku NOPAT, který je dále očišťován o nepeněžní položky – především odpisy a leasingové splátky. 46

45 46

KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 98-99 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004, str. 100

36

Doba ekonomické životnosti odepisovaných aktiv je dalším vstupním údajem potřebným k výpočtu CFROI. Ekonomická doba životnosti vyjadřuje skutečnou dobu ekonomického života příslušné majetkové skupiny nebo majetkové položky. Stanoví se zpravidla pomocí váženého průměru životností všech majetkových položek. Vahami je podíl pořizovací hodnoty majetku se shodnou dobou životnosti na celkové pořizovací ceně veškerých částí dlouhodobých provozních odepisovaných aktiv. 47 Posledním parametrem výpočtu CFROI je tzv. koncová hodnota. Představuje fiktivní příjem získaný z prodeje neodepisovaných aktiv po uplynutí doby životnosti odepisovaných aktiv48.

47 48


37

3 Rozdělení jednotlivých forem financování obchodní společnosti Jednotlivé formy financování obchodních společností rozdělujeme na základě různých hledisek: -

formy financování z hlediska právního postavení poskytovatele kapitálu

-

formy financování z hlediska původu finančních zdrojů

-

formy financování z hlediska délky financování

-

formy financování z hlediska opakovatelnosti.

3.1 Formy financování z hlediska postavení poskytovatele kapitálu Z hlediska

právního

postavení

poskytovatele

kapitálu

rozdělujeme

financování

prostřednictvím vlastního kapitálu a prostřednictvím cizího kapitálu. U formy financování pomocí vlastního kapitálu vlastníci (např. společníci obchodní společnosti) vkládají dodatečně vlastní kapitál, hovoříme o tzv. podílovém financování nebo vlastníci ponechávají své podíly na zisku dále k dispozici pro další použití ve společnosti, tím dochází k tzv. tezauraci. Další možností u financování vlastním kapitálem, je vstup nových společníků do obchodní společnosti. U formy financování pomocí cizího kapitálu je poskytovatel kapitálu v pozici věřitele vůči obchodní společnosti, hovoříme o tzv. dluhovém financování.

3.2 Formy financování z hlediska původu finančních zdrojů Z hlediska původu finančních zdrojů rozdělujeme financování na externí a interní. V případě externího financování se jedná o financování kapitálové potřeby ze zdrojů, které mají původ mimo obchodní společnost, dostávají se (zažitý je i výraz „tečou“) do společnosti z vnějšího prostředí. Přitom zde nezáleží na tom, zda jsou poskytovatelé vlastníci nebo věřitelé.

38

V případě interního financování se jedná o krytí kapitálové potřeby ze zdrojů, které jsou resultátem podnikatelské činnosti obchodní společnosti, jedná se o zisky plynoucí např. z realizace tržeb či aktivací majetku.

3.3 Formy financování z hlediska délky financování Z hlediska délky financování rozdělujeme financování na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. U této formy financování při rozdělení na jednotlivé typy hraje významnou roli splatnost poskytnutých zdrojů: krátkodobé financování – jedná se o financování se splatností do 1 roku střednědobé financování – jedná se o financování se splatností od 1 roku do 5 let dlouhodobé financování – jedná se o financování se splatností nad 5 let.

3.1.1 Krátkodobé financování K vysvětlení pojmu krátkodobé financování lze přistoupit ze dvou hledisek: - z hlediska finančních zdrojů – tj. finanční zdroje splatné do 1 roku. Z tohoto hlediska mohou být ke krátkodobému financování využívány pouze cizí zdroje – úvěrové, neboť vlastní finanční zdroje jsou trvalé a nesplácejí se. Rozhodujícím hlediskem je časové hledisko. - z hlediska objektu financování jde o financování krátkodobého majetku. Tímto majetkem se rozumí oběžný majetek. Pokud oba tyto přístupy spojíme, potom krátkodobým financováním můžeme chápat financování oběžného majetku z krátkodobých finančních zdrojů. V praxi se ovšem běžně můžeme setkat, že oběžný majetek je financován dlouhodobými finančními zdroji a naopak krátkodobé finanční zdroje mohou být použity při financování stálých aktiv49. Mezi jednotlivé druhy krátkodobých finančních zdrojů můžeme zařadit krátkodobý obchodní úvěr, bankovní krátkodobé úvěry (např. kontokorentní úvěr, eskontní úvěr, akceptační úvěr, krátkodobá bankovní půjčka, revolvingový úvěr, lombardní úvěr).

49


39

Krátkodobé obchodní úvěry Nejznámější a nejrozšířenější formou krátkodobého obchodního úvěru je dodavatelský úvěr. Takový obchodní úvěr vzniká v okamžiku, kdy podnik obdrží dodávku, resp. je v jeho prospěch vykonána služba, přičemž si dodavatel stanoví takové platební podmínky, které umožňují odklad splatnosti kupní ceny. Dodavatelský úvěr je úvěr, který poskytuje dodavatel odběrateli tím, že odběratel dodavateli za dodání výrobků nebo služeb zaplatí až za určitou dobu. např. za 14, 21, 30, 60, 90 nebo více dní. To je dáno platebními podmínkami sjednanými mezi dodavatelem a odběratelem a představuje dobu splatnosti faktur. V tomto případě je odběratel v postavení dlužníka a dodavatel v postavení věřitele. Obchodní úvěr má své specifické rysy, určitá omezení, výhody i nevýhody. Omezenost je kvantitativní, tj. je daná objemem dodávek, kapacitou dodavatelů i věcná, tj. nemohou ji poskytovat libovolní dodavatelé libovolným odběratelům, ale jen těm, s nimiž mají dodavatelé obchodní vztahy. Výhodou obchodního dodavatelského úvěru je, že podporuje odbyt, urychluje reprodukční proces. Odběratelům tak umožní nákup, i když nemá likvidní prostředky na jeho zaplacení, dodavatelům umožňuje realizovat odbyt – prodávat výrobky nebo služby, které by často bez poskytnutí obchodního úvěru vůbec neprodal. Nevýhodou poskytování obchodního dodavatelského úvěru je, že v případě nesolventnosti odběratele dochází k řetězové reakci a i dodavatel se stává nesolventním vůči svým dodavatelům. Dochází k tzv. druhotné platební neschopnosti. Každá obchodní společnost by proto měla věnovat mimořádnou péči řízení svých pohledávek, a to v oblasti objemu, doby splatnosti, včasného vymáhání nezaplacených pohledávek a v neposlední řadě i prověření odběratele z hlediska jeho důvěryhodnosti a solventnosti. Obchodní úvěr, který je v rozvaze odběratele veden v položce závazky z obchodního styku, je významným zdrojem krytí oběžného majetku. Určitá výše obchodního úvěru tvoří ve společnosti v podstatě trvalou část finančních zdrojů. Může být tak používán i na přírůstky oběžného majetku, ale není vhodným zdrojem na financování dlouhodobého majetku (v tomto případě by se mohl stát příčinou platební neschopnosti společnosti) 50. Krátkodobé bankovní úvěry Krátkodobé bankovní úvěry představují významný zdroj financování oběžného majetku obchodní společnosti. Jsou to úvěry poskytované obchodními bankami obchodním

50

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha EKOPRESS, s.r.o., 1999, str. 160-164

40

společnostem se splatností do 1 roku. Potřeba krátkodobých úvěrů, jejich výše i doba splatnosti velice úzce souvisí s řízením oběžného majetku. Pokud bude mít společnost optimální množství oběžného majetku, bude také potřebovat pouze optimální množství úvěrů na jejich financování. Reálnost stanovení potřeby krátkodobých bankovních úvěrů je předpokladem jejich splacení. Banky poskytují krátkodobé úvěry maximálně do výše oběžného majetku51. Kontokoretní úvěr je krátkodobý úvěr, který je poskytován na běžném účtu společnosti. Obchodní společnost má stanovený tzv. úvěrový limit, tj. maximální částka úvěru, kterou může čerpat. Společnost čerpá úvěr tím, že platí platby z běžného účtu. V případě, kdy společnost nemá dostatek vlastních prostředků na běžném účtu, může dál hradit platby čerpáním úvěru. Dále jak společnosti přicházejí platby od odběratelů na běžný účet, dochází ke splácení úvěru. Výhodou kontokorentního úvěru pro obchodní společnost je, že čerpá úvěr vždy jen v té výši, v jaké potřebuje finanční prostředky pro úhradu svých dluhů a je po tu dobu, než získá vlastní prostředky. Kontokorentní úvěr bývá obvykle dražší než ostatní krátkodobé úvěry a to z toho důvodu, že banka při poskytnutí úvěru na běžný účet, ztrácí možnost kontroly účelovosti při použití a čerpání úvěru. Úroky se platí pouze z čerpané částky a za období, kdy byl úvěr fakticky čerpán. Směnečné úvěry Směnka má výsadní postavení u směnečných úvěrů. Směnku můžeme charakterizovat jako zvláštní dlužní úpis, který obsahuje dlužnický závazek, sepsaný ve formě přesně stanovené zákonem, který poskytuje majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu zaplacení uvedené peněžní částky. Dlužník se zavazuje (směnka vlastní), anebo je věřitelem zavázán (směnka cizí) k této povinnosti. Směnečné úvěry jsou založeny na zvláštnostech směnky, ačkoli směnka je vhodná mimo jiné i k zajištění úvěrů jiných druhů. Směnečné úvěry obvykle členíme do těchto hlavních skupin:

51 52

-

úvěry eskontní

-

úvěry akceptační52.

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha EKOPRESS, s.r.o., 1999, str. 164 Kolektiv autorů: Bankovnictví. 2. vydání. Bankovní institut Praha, 2004, str. 98

41

Eskontní úvěr – je úvěr, který vzniká eskontem směnky, tj. odkupem směnky před dobou její splatnosti od společnosti bankou. Jestliže obchodní společnost za své zboží nebo služby získá od odběratele směnku s určitou dobou splatnosti a přitom potřebuje na svou činnost hotové peníze, může požádat banku o eskont této směnky. Banka směnku eskontuje s tím, že společnosti zaplatí částku, která je vypsaná na směnce sníženou o tzv. diskont. Diskont je úrok, který banka inkasuje za poskytnutí eskontního úvěru. Původní dlužník ze směnky se stal dlužníkem vůči bance. V případě, že by směnku neproplatil, společnost, která požádala o eskont, se stává druhotným dlužníkem a banka má možnost žádat o zaplacení směnky na něm. Banka v podstatě úvěruje odběratele prostřednictvím dodavatele. Tento úvěr je v praxi poměrně využíván a to zejména velkými společnostmi. Jedná se o levný úvěr a pro banku málo rizikový. Z hlediska splatnosti se jedná o velmi krátkodobý bankovní úvěr s obvyklou splatností do 30-90 dnů. Negociační úvěr – je modifikací eskontního úvěru v oblasti zahraničních obchodních vztahů. Jedná se o eskont směnek vývozce (věřitele) vystavených na dovozce (dlužníka). Eskontujicí bankou je tzv. negociační banka – může to být banka dovozce či banka v jiné zemi. Dovozce zajišťuje eskont směnek včetně bankovního spojení a celé organizace, která je s touto bankovní operací spojena. Akceptační úvěr – je zvláštní druh úvěru, kdy banka neposkytuje obchodní společnosti přímo peněžní prostředky, ale akceptuje směnku, v níž se zaváže zaplatit za dlužníka závazky ve lhůtě splatnosti. Banka tímto přejímá závazek dlužníka. Ramboursní úvěr – je modifikací akceptačního úvěru v zahraničních obchodních vztazích. Jedná se o akcept směnky vystavené na dovozce (jako dlužníka) vývozcem (věřitelem) tzv. remboursní bankou. V tomto případě dovozce žádá banku o akceptování směnek vystavených na něj vývozcem. Ramboursní banka bývá obvykle ve třetí zemi. Krátkodobá bankovní půjčka je nejčastějším se vyskytujícím krátkodobým úvěrem. Podle předmětu úvěrování se obvykle nazývá úvěrem ze zásoby, na oběžné prostředky, na pohledávky, na přechodný nedostatek finančních prostředků aj. Tento typ úvěru se obvykle

42

čerpá jednorázově a jednorázově se také splácí. Podmínky poskytnutí úvěru bývají různé, zejména se mohou týkat účelovosti využití úvěrových zdrojů (neposkytují se na běžný účet), dle zajištění úvěru a také úrokové sazby. Ta se odvíjí od situace na trhu, ale ve srovnání s jinými typy úvěrů bývá nižší. 53 Revolvingový úvěr patří také mezi krátkodobé úvěry poskytnutý jednorázově obvykle na financování konkrétního předmětu. Splacená část úvěru se může opětovně čerpat do sjednané výše, jde o neustále se „otáčející“ úvěr54. Lombardní úvěr je krátkodobá půjčka, která je jištěna movitou věcí nebo právem (obvykle jde o jištění cennými papíry. Tento úvěr je vždy zajištěn. Poskytuje se zejména novým obchodním společnostem. Při lombardním úvěru se poskytuje pevná částka a tato je také úročena po celou dobu dohodnuté splatnosti. Jak budou poskytnuté finanční zdroje využity, záleží na obchodní společnosti. Tento typ úvěru je dražší, v praxi bývá využíván málo55.

3.1.2 Střednědobé financování Pro potřeby střednědobého financování obchodní společnosti slouží střednědobé úvěry, tj. úvěry s dobou splatností od 1 roku do 5 let. Střednědobé úvěry jsou určeny pro financování fixních aktiv, provozního vybavení nebo jiných kapitálových investic. Způsob splácení se řídí možnosti generování peněžních toků, ať už z financované investice, nebo jiných aktivit obchodní společnosti. K možnostem střednědobého financování můžeme

zařadit např. krátkodobý úvěr,

a to úvěr revolvingový, kdy úvěrová smlouva, resp. konečná doba splatnosti bývá vyšší než 1 rok.

53

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha EKOPRESS, s.r.o., 1999, str. 169 VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha EKOPRESS, s.r.o., 1999, str. 170 55 VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha EKOPRESS, s.r.o., 1999, str. 170 54

43

3.1.3 Dlouhodobé financování Forma dlouhodobého financování úzce souvisí s pořízením investic obchodní společnosti. Investice představuje pořízení, obnovu či rozšíření investičního majetku. Tento majetek je dlouhodobý a je tedy nutné používat na jeho financování dlouhodobé finanční zdroje. V případě, že by společnost používala na financování investic krátkodobé finanční zdroje, mohla by se dostat do problémů s likviditou, tj. se schopností hradit včas své závazky. Cílem financování investic je používat takové vhodné finanční zdroje, které by společnost pořídila s co nejnižšími náklady a přitom nebyla ohrožena likvidita podniku. Zdroje financování investic: -

interní zdroje (odpisy, nerozdělený zisk, dlouhodobé rezervy)

-

externí zdroje (emitované akcie, podílové listy, dlouhodobé úvěry, obligace, leasing, dotace aj.).

44

4 Zdroje financování obchodní společnosti Zdroje financování obchodní společnosti jsou v nejobecnější rovině presentovány jako kapitál. Podnikatelská praxe (firemní finance a účetnictví) chápe pod tímto pojmem úhrnnou sumu peněz vložených: -

vlastníky (zdroje vlastní)

-

věřiteli (zdroje cizí).

Zdroje financování nacházíme na pasivní straně účetního výkazu - rozvahy. Základní uspořádání pasivní strany rozvahy obchodní společnosti neboli zdrojů financování tvoří: Vlastní kapitál (vlastní zdroje) o základní kapitál o kapitálové fondy (emisní ážio, ostatní kapitálové fondy) o fondy ze zisku (zákonný rezervní fond, statutární a ostatní fondy) o hospodářský výsledek (výsledek hospodaření minulých let, výsledek hospodaření běžného účetního období) Cizí kapitál (cizí zdroje) o rezervy o dlouhodobé závazky o krátkodobé závazky o bankovní úvěry a výpomoci. Ostatní pasiva (účty časového rozlišení) o přechodná pasiva – přechodné účty pasiv o dohadné položky pasivní Základní uspořádání bývá modifikováno nejrůznějšími způsoby, mimo jiné podle účelu, kterému má nově vytvořené schéma sloužit (např. podle potřeb finanční analýzy). Zdroje financování se nejčastěji třídí podle dvou hledisek – podle svého původu a podle vlastnického vztahu.

45

Podle aktivit, ze kterých zdroje vznikají, rozlišujeme zdroje interní a externí. Interní zdroje financování obchodní společnosti není správné zaměňovat s pojmem vlastní zdroje a obdobně externí zdroje financování obchodní společnosti nemůžeme ztotožňovat s cizími zdroji financování. Za interní zdroje financování se považují finanční zdroje, které vznikají na základně vnitřní činnosti obchodní společnosti. Vlastní finanční zdroje je pojem širší – zahrnuje interní zdroje a tu část externích zdrojů, která má charakter vkladů vlastníků (např. kmenové akcie, prioritní akcie u obchodních společností, které mají formu akciové společnosti atd.). Naopak cizí zdroje financování obchodní společnosti jsou pojem užší než externí zdroje. Zahrnují veškeré externí zdroje snížené o vklady vlastníků. Patří sem zdroje získané pomocí obligací, dlouhodobých úvěrů, finančního leasingu eventuelně formou finanční podpory státu aj. institucí56.

4.1 Vlastní zdroje Vlastními zdroji financování obchodní společnosti se rozumí zdroje, které obchodní společnost vlastní nebo ty zdroje, které vstupují do vlastnictví obchodní společnosti. Vlastní zdroje financování obchodní společnosti tvoří: -

vklady vlastníků a základní kapitál

-

odpisy

-

zisk

-

fondy ze zisku (zákonný rezervní fond, statutární a ostatní fondy)

-

kapitálové fondy (emisní ážio, ostatní kapitálové fondy).

4.1.1 Vklady vlastníků a základní kapitál Nově vznikající obchodní společnost potřebuje počáteční vklad zakládajících fyzických nebo právnických osob. Osoby, které společnost zakládají, nazýváme společníky. Základní jmění obchodní společnosti obchodní zákoník definuje jak peněžní vyjádření souhrnu všech peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do společnosti.

56

VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 261

46

4.1.2 Odpisy Obchodní společnost pořizuje i takový dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, který nemůže být zahrnován do nákladů společnosti najednou. Společnost využívá tento majetek obvykle několik let. Existuje zde systém postupného rozdělování pořizovací ceny majetku do nákladů, to se provádí formou odpisů. Odpisy lze definovat jako část ceny dlouhodobého hmotného majetku a nehmotného majetku, která se v průběhu jeho životnosti systematicky zahrnuje do provozních nákladů společnosti, vynaložených za určité období57. Odpisy vyjadřují v penězích určitý stupeň opotřebení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku. Pro společnost mají ale i další význam: -

jako složka provozních nákladů ovlivňují výši vykazovaného hospodářského výsledku, a tím i základ daně ze zisku a rentabilitu společnosti;

-

do doby obnovy dlouhodobého majetku vystupují jako volný finanční zdroj, použitelný k jakémukoliv účelu. Odpisy představují součást provozních nákladů, ale nejsou peněžním výdajem (ten se uskutečnil jednorázově při pořízení dlouhodobého majetku). Odpisy tak nepředstavují odliv peněžních prostředků společnosti, proto se odpisy označují za nepeněžní výdaj58.

Jelikož odpisy představují v účetnictví nákladovou položku, promítají se do výsledovky obchodní společnosti. Odpisy nepředstavují peněžní výdaj (nesnižují peněžní prostředky), naopak při vykazování cash flow (vykazování toku peněžních prostředků) jsou příjmovou položkou. Odpisy společně s inkasovaným ziskem tvoří často dominantní zdroj krytí kapitálových požadavků obchodních společností na obnovu nebo rozšíření fixního majetku. Odpisy jsou považovány za relativně stabilní zdroj financování společnosti a to z toho důvodu, že: -

nejsou ovlivněny velkým množstvím proměnlivých faktorů (na rozdíl od zisku)

-

společnost je má k dispozici i v těch případech, kdy nevytvořila žádný zisk a tržby pokrývají pouze určitou úroveň nákladů.

57

VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 315 58 VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 315

47

Systém odepisování hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku má vliv na finanční hospodaření společnosti, ekonomické jednání a rozhodování společnosti. Ovlivňuje možnosti modernizace majetku, hlavně softwaru, strojů a zařízení, dopravních prostředků atd. V ČR existují: -

účetní odpisy - odpisy zahrnované do nákladů, o jejich výši a způsobu odepisování rozhoduje společnost)

-

daňové (finanční) odpisy – odpisy, které jsou z daňového hlediska uznávány jako náklad, mimoúčetně se o ně upravuje vykazovaný účetní zisk59.

4.1.3 Zisk Dalším významným interním zdrojem financování obchodní společnosti je nerozdělený zisk. Někdy se pro jeho označení používá termín „zadržený zisk“. Zisk představuje část zisku po zdanění, která není použita na výplatu dividend či na tvorbu fondů ze zisku60. Na výši nerozděleného zisku mají rozhodující vliv zejména: zisk běžného roku, daň ze zisku, dividendy vyplacené akcionářům, tvorba rezervních fondů ze zisku. Zisk běžného roku před zdaněním (tj. účetní zisk) se získá odečtením výnosů od nákladů (o zisk se jedná v případě, že je rozdíl kladný). Zisk běžného roku vyjadřuje hospodárnost a efektivnost celkové činnosti společnosti. Daň ze zisku ovlivňuje nerozdělený zisk nepřímo. Základem daně je rozdíl mezi výnosy a náklady (upravený o některé položky), který je zvýšený o příspěvek na zdravotní a sociální příspěvek. Dále je výše nerozděleného zisku závislá na dividendové politice společnosti. Výši dividend si obchodní společnosti určují sami. Za výhodu financování čistým ziskem lze považovat nezadlužování se, a za nevýhodu financování čistým ziskem lze považovat odhad budoucí výše nerozděleného zisku.

59


48

4.1.4 Fondy ze zisku Mezi další interní zdroje financování společností patří fondy ze zisku. Fondy ze zisku neboli rezervní fondy jsou součástí vlastního kapitálu společnosti. Jsou tvořeny ze zisku po zdanění a slouží především jako ochrana proti riziku ztráty a dalším případným negativním jevům. Do určité míry mohou být rezervní fondy využity i jako zdroj financování obchodní společnosti. Rezervní fondy dělíme na povinné (obligatorní) a dobrovolné (fakultitativní). Povinné (zákonné) rezervní fondy se tvoří povinně ze zákona (Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, §67 rezervní fond) u akciových společností a u společností s ručením omezeným ze zdaněné části zisku za běžné účetní období (a to poprvé v roce, kdy tyto společnosti dosáhnou zisku). Dobrovolné

rezervní

fondy

mohou

vytvářet

i

ostatní

obchodní

společnosti.

Vznik dobrovolných rezervních fondů záleží na rozhodnutí vedení obchodní společnosti. U akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným vznikají dobrovolné rezervní fondy, jakmile hodnota zákonných rezervních fondů převýší zákonem stanovenou hodnotu. Dobrovolné rezervní fondy mohou sloužit k financování aktivit obchodních společností, např. zvyšování základního kapitálu, investice aj.

4.1.5 Kapitálové fondy Emisní ážio (Capital surplus) Emisní ážio se vykazuje samostatně jako doplňková část vlastního kapitálu. Emisní ážio se vztahuje jen k okamžiku emise akcií. Cena akcií může v době emise převyšovat jejich nominální hodnotu. Emisní ážio přestavuje rozdíl mezi vyšší emisní cenou akcie a nominální cenou akcie. V případě, že tento rozdíl bude splacen peněžní formou, může být využit jako zdroj financování. V případě záporného rozdílu vzniká emisní disážio. Ostatní kapitálové fondy Mezi ostatní kapitálové fondy řadíme peněžní i nepeněžní fondy, které při tvorbě nezvyšují základní jmění, patří sem také dary a dotace.

49

4.2 Cizí zdroje Cizími zdroji financování obchodní společnosti se rozumí zdroje, které obchodní společnosti nepatří, tzn. které má pouze vypůjčené. Obchodní společnost musí takovéto zdroje financování vrátit původním majitelům. Cizí zdroje financování obchodní společnosti tvoří: -

rezervy

-

dlouhodobé závazky

-

krátkodobé závazky

-

bankovní úvěry a výpomoci

-

obligace

-

směnky.

4.2.1 Rezervy Vedle rezervních fondů, o kterých jsem psala v jedné z předchozích kapitol v souvislosti s vlastními

zdroji

financování

obchodní

společnosti,

existují

ještě

rezervy.

Rezervy představují účelový finanční zdroj na krytí určitých výdajů. Na rozdíl od rezervních fondů jsou obvykle zahrnovány do nákladů společnosti. V bilanci se řadí buď pod cizí kapitál, nebo jako zvláštní položka – ostatní kapitál. V případě, kdy jsou rezervy podle daňových zákonů označeny jako daňově uznatelný náklad, se hovoří o zákonných rezervách61. Výše a použití zákonných rezerv je stanoveno zákonem. Ostatní rezervy a jejich použití není stanoveno zákonem a rozhoduje o nich a jejich použití sama obchodní společnost. Společnost může rezervy vytvářet na nejrůznější účely. Podle Valacha jsou jimi

rezervy

např. na technický rozvoj, na opravy hmotného dlouhodobého majetku, na nedobytné pohledávky, na daň ze zisku, na dividendy, na kurzové ztráty apod. Mezi daňově uznatelné rezervy patří nejčastěji rezervy na opravy a nedobytné pohledávky62.

61


50

4.2.2 Dlouhodobé závazky Dlouhodobé závazky patří mezi cizí zdroje financování obchodní společnosti, jejichž lhůta splatnosti je delší než 1 rok. Za dlouhodobé závazky můžeme považovat bankovní úvěry s lhůtou splatnosti delší než 1 rok a ostatní dlouhodobé závazky, které nemají povahu úvěrů.

4.2.3 Krátkodobé závazky Krátkodobé závazky patří mezi cizí zdroje financování obchodní společnosti, jejichž lhůta splatnosti je kratší než 1 rok. Mezi krátkodobé závazky můžeme zařadit závazky z obchodního styku, závazky k podnikům s rozhodujícím vlivem, závazky k podnikům s podstatným vlivem, závazky ke společníkům a sdružení, závazky k zaměstnancům, závazky ze sociálního zabezpečení, závazky daňové a ostatní závazky63.

4.2.4 Bankovní úvěry a výpomoci Bankovní úvěry a výpomoci patří mezi cizí zdroje financování obchodní společnosti, které představují k určitému datu poskytnuté krátkodobé bankovní úvěry, eskontní úvěry, emitované krátkodobé dluhopisy, ostatní krátkodobé finanční výpomoci, bankovní úvěry v rámci běžného účtu, dlouhodobé bankovní úvěry, emitované dluhopisy (nepatří se vlastní dluhopisy).

4.2.5 Obligace Obligace (dluhopisy) obchodní společnosti jsou dluhové cenné papíry, které vydává (emituje) obchodní společnost s cílem získat od investora dlouhodobý finanční zdroj. Emitující společnost (dlužník) se v obligacích zavazuje, že ve stanovené době zaplatí majiteli obligace (věřiteli) nominální cenu obligace a v dohodnutých termínech i úrok.

Splacení úroku

z obligací věřiteli je považováno v účetních a daňových předpisech za náklad společnosti a snižuje se tím zdanitelný zisk. Společnost tak získává úrokový daňový štít, který představuje

63


51

pro podnik daňovou úsporu64. Dluhopisy jsou cizí zdroje, cenou za tyto zdroje je výnos z dluhopisu. Majitel dluhopisu vystupuje jako věřitel, není spoluvlastníkem a nepodílí se na rozhodování společnosti, která dluhopisy vydává.

4.2.6 Směnky Směnka je převoditelným cenným papírem, kterým se její výstavce zavazuje, že zaplatí určitou částku uvedenou na směnce určité osobě ve stanovenou budoucí dobu (tzv. směnka vlastní), respektive dá příkaz jiné osobě, aby zaplatila osobě uvedené na směnce určitou částku uvedenou na směnce ve stanovenou budoucí dobu (tzv. směnka cizí)

.

65

Jakákoliv fyzická i právnická osoba může být směnečným věřitelem. Jednou z hlavních pozitivních vlastností směnky je její dobrá vymahatelnost, která probíhá ve zrychleném řízení. Věřitel (majitel směnky) má tedy velkou šanci, že v případě nesplacení dlužníkem získá zapůjčené prostředky zpět. Směnka je převoditelná, převod směnky se nazývá eskont.

4.3 Alternativní zdroje Některé významné zdroje financování obchodní společnosti nelze jednoznačně zařadit do skupiny zdrojů vlastních nebo cizích, proto jsem je v mé práci zařadila do skupiny alternativních zdrojů. Alternativní zdroje financování obchodní společnosti tvoří: -

leasing

-

faktoring a forfaiting

-

rizikový kapitál.

4.3.1 Leasing Leasing (z angl. lease = pronájem) můžeme považovat za specifickou formu financování obchodní společnosti. V případě této formy financování se nejedná o získání nového zdroje financování, ale jde o možnost používat nějakou věc či právo užívat nějakou věc bez zaplacení pořizovací ceny této věci. 64

VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 358 65 citace z WAWROSZ,P.: Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1 vydání. Ostrava: Sagit, 1999, str. 221

52

Valouch popisuje leasing jako pronájem (nájem) hmotných či nehmotných věcí a práv, kdy pronajímatel (osoba, která majetek pronajímá) poskytuje za úplatu nebo jiné nepeněžní plnění nájemci (osoba, která získává právo majetek používat) právo danou věc (nebo právo) v průběhu doby pronájmu používat. Po dobu nájmu zůstává majetek ve vlastnictví pronajímatele. Na nájemce přechází pouze právo daný majetek používat66. V teoretické literatuře i v praxi leasingového financování se můžeme setkat s různými typy leasingu. Nejčastěji se rozlišují dva základní typy: -

provozní (operativní) leasing

-

finanční (kapitálový) leasing.

Tyto uvedené dva základní typy leasingu se od sebe liší především délkou pronájmu, přechodem vlastnického práva k pronajímanému majetku na konci leasingu a účelem, kterému slouží. U obou typů leasingu však pronajímaný majetek je ve vlastnictví pronajímatele67. Provozní leasing je obvykle charakterizován jako krátkodobý pronájem, kdy doba pronájmu je kratší než ekonomická životnost majetku a nájemné formou splátek od jednoho nájemce zahrnuje jen určitou část pořizovací ceny. Minimální délka provozního leasingu není limitována. Pronajímatel předpokládá, že majetek bude vrácen pronajímateli; může být však i za určitých podmínek odkoupen. Při provozním leasingu zajišťuje pronajímatel převážně i údržbu, opravy a servis majetku. Důležitou charakteristikou provozního leasingu je také skutečnost, že leasingová smlouva je vypověditelná a že pronajímatel nese všechna rizika, která plynou z vlastnictví majetku. Předmětem provozního leasingu může být i poskytnutí různých dodatkových služeb. Provozní leasing je používán především u pronájmů osobních automobilů, počítačů, kopírovacích strojů atd.68 Finanční

leasing

je

významnější

z hlediska

financování

podnikového

majetku.

Pro finanční leasing je typické, že jde o dlouhodobý pronájem majetku, kdy pronajímatel převádí ekonomicky na nájemce některá rizika a výnosy, spojené s fungováním zařízení.

66

VALOUCH, P.: Leasing v praxi: praktický průvodce. 2. Aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 9 67 VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 391 68 VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 391

53

Doba leasingu se v podstatě kryje s dobou ekonomické životnosti pronajímaného majetku a leasingové splátky pokrývají pořizovací cenu pronajatého zařízení (včetně eventuelního úroku za úvěr leasingové společnosti od banky) a ziskovou marži pronajímatele. Daňové zákony většinou stanoví minimální dobu trvání finančního leasingu. Leasingová smlouva nemůže být za dalších podmínek vypověditelná. Pronajímatel neposkytuje vedle finanční služby žádné další služby. Finanční leasing tak slouží k trvalému pořízení daného majetku formou splátek. Starost o servis, opravu, údržbu, pojištění přechází v případě finančního leasingu na nájemce69.

4.3.2 Faktoring a forfaiting Faktoring a forfaiting je další formou financování obchodní společností. Principem faktoringu a forfaitingu je odkup pohledávek. Obchodní společnost disponující pohledávkou vůči odběrateli ji postoupí obchodní společnosti – faktorové firmě, tzv. faktor

(např. dceřiná

70

společnost dané firmy nebo banka), která na oplátku poskytne finanční zdroje. Výše poskytnutých finančních zdrojů je poměrnou výší postoupené pohledávky. Faktoring V případě faktoringu jsou odkupovány pohledávky, které nejsou zajištěny žádným finančním instrumentem (např. směnky, bankovní záruky atd.). Jedná se především o krátkodobé pohledávky, u kterých je doba splatnosti do 90 dnů a které nebývají zpravidla jištěny žádným finančním nástrojem. Faktorová firma prověřuje důvěryhodnost a bonitu odběratele. Faktoringová smlouva se obvykle uzavírá na určité časové období (obvykle 1 rok71). Klient by pak měl veškeré pohledávky vzniklé za toto období a splňující smluvní podmínky postoupit faktorovi a získat od něj poměrné plnění. Může jít o veškeré pohledávky, ale např. i o pohledávky pouze od jednoho konkrétního odběratele, pohledávky do určité hodnoty atd. Z obdržené pohledávky obvykle faktorová firma vyplatí klientovi ihned pouze zálohu (záloha je obvykle ve výši 60 – 90% z celkové výše postoupené pohledávky). Zbylou část doplatí faktorová firma až při úplném zaplacení pohledávky odběratelem. Určité procento si ponechá faktorová firma na diskont, provizi, administrativní a jiné náklady. 69

VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. Přepracované vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2006, str. 392 70 VALOUCH, P.: Leasing v praxi: praktický průvodce. 2. Aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 10 71 WAWROSZ,P.: Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1 vydání. Ostrava: Sagit, 1999, str. 291

54

Výše částky, kterou faktorová firma vyplatí klientovi, záleží na bonitě dlužníka, době splatnosti pohledávky, aktuální úrokové míře, ale například i na celkové struktuře pohledávek. Forfaiting V případě forfaitingu jsou odkupovány pohledávky, které jsou obvykle nějakým způsobem zajištěny

(např.

bankovní

zárukou,

akreditivem,

směnkou

s bankovním

ručením).

Jedná se především o dlouhodobé pohledávky s obvyklou splatností nad 90 dnů, protože bývají zpravidla zaručeny uvedenými finančními nástroji. Forfaitingové smlouvy jsou zpracovávány na jednotlivé pohledávky. U forfaitingu přechází vlastnictví postoupené pohledávky přímo na forfaitovou firmu (forfaitéra), jde zde o dlouhodobé pohledávky - bude zde vyšší i diskontní sazba. Pohledávka je zajištěna nějakou z finančních institucí a proto v případě nezaplacení pohledávky nemusí klient splácet forfaitové firmě žádné náhrady.

4.3.3 Rizikový kapitál Rizikový kapitál představuje zvláštní zdroj financování obchodní společnosti. Valach představuje rizikový kapitál jako kapitál vkládaný prostřednictvím rizikového fondu do základního kapitálu zpravidla veřejně neobchodovatelných firem, určený na financování počáteční činnosti firmy a zejména pak financování projektů inovačního a rozvojového charakteru s vysokým rizikem72. Rizikový kapitál se velmi často objevuje u financování velkých projektů nebo naopak u menších a středních obchodních společností, které začínají podnikat a které mají obtížný přístup k vnějším zdrojům a nedostatek interních zdrojů financování svých aktivit. Jedná se především o investice do moderních technologií. Kapitál do takovýchto obchodních společností vkládají v největší míře finanční instituce, jako jsou banky, pojišťovny i dceřiné společnosti. Další podniky nebo i stát hrají v případě financování rizikovým kapitálem menší roli. Tito investoři požadují vysokou výnosnost investičních projektů, neboť podstupují v tomto případě financování značná rizika73. Rizikový kapitál nezůstává v obchodní společnosti trvale, po určitém čase jej investor prodá – a to se ziskem nebo ztrátou.

72


55

5 Analýza konkrétních příkladů financování obchodní společností Jedním z cílů mé diplomové práce bylo provést analýzu konkrétních příkladů financování obchodních společností. Závěrečná kapitola práce je této analýze věnována. Pro zpracování této části diplomové práce jsem si vybrala dvě společnosti s ručením omezeným: AUTO PALACE s.r.o. a F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Jako základní údaje při vypracování jsem používala dostupná data z výročních zpráv obou společností za rok 2008. Pro další zpracování vývoje vybraných ukazatelů jsem dále používala dostupná data obou společností z předešlých let 2007, 2006, 2005 a 200474. Úvodem je u každé společnosti proveden krátký rozbor předmětu jejího podnikání. Následně je provedeno zatřídění druhu financování obou společností. Pro podrobnější zpracování bylo dále potřeba zhodnotit některé ze složek finančního hospodaření mnou vybraných společností. Byly použity některé postupy využívané ve finanční analýze. Účelem a smyslem finanční analýzy obchodní společnosti je provést, s pomocí speciálních metodických prostředků, diagnózu finančního hospodaření podniku. Základní metody finanční analýzy jsou podrobněji popsány v kapitole 2.2. Jako nejvhodnější se pro účely mé diplomové práce jeví analýza rentability vlastního kapitálu, vybraných ukazatelů likvidity a vybraných ukazatelů zadluženosti. Tyto ukazatele pomohou kvantifikovat finanční situaci podniku a jejich interpretace umožní důkladnější analýzu struktury financování společností. Analýza rentability Rentabilita, resp. výnosnost vloženého kapitálu je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Je formou vyjádření míry zisku, která 74

v tržní

ekonomice

slouží

jako

hlavní

kritérium

pro

alokaci

kapitálu.

U společnosti F.X.MEILLER nebyla dostupná roční uzávěrka za rok 2005, při analýze tohoto roku jsem vycházela z dat uveřejněných v roční uzávěrce za rok 2006.

56

Ukazatelů rentability se používá pro hodnocení a komplexní posouzení celkové efektivnosti společnosti, pomocí nich se vyjadřuje intenzita využívání, reprodukce a zhodnocení kapitálu vloženého do společnosti. Ukazatel rentability vlastního kapitálu - měřením rentability vlastního kapitálu (return on equity – ROE) vyjadřujeme výnosnost kapitálu vloženého akcionáři. Tento ukazatel je definován jako poměr čistého zisku a vlastního kapitálu. Pomocí tohoto ukazatele mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Zhodnocení vlastního kapitálu by mělo být tak velké, aby pokrývalo obvyklou výnosovou míru a rizikovou prémii. Pokud je hodnota ukazatele trvale nižší, případně i stejná jako výnosnost cenných papírů garantovaných státem (např. státních obligací, státních pokladničních poukázek aj.), potom je obchodní společnost fakticky odsouzena k zániku, neboť racionálně uvažující

investor

požaduje

od

rizikovější

investice

míru

zhodnocení.

Rentabilita vlastního kapitálu by tedy měla být vyšší než míra výnosu bezrizikové alokace kapitálu na finančním trhu. Analýza zadluženosti Pojmem zadluženost vyjadřujeme skutečnost, že společnost používá k financování svých aktiv a činnosti cizí zdroje (dluh). Používání cizích zdrojů ovlivňuje jak výnosnost kapitálu akcionářů, tak riziko. Hlavní zájem akcionářů, kteří poskytují rizikový kapitál společnosti, se soustřeďuje na míru rizika a míru výnosnosti jimi vloženého kapitálu, je pro ně důležitá i informace o zadluženosti obchodní společnosti. Na financování podnikových aktiv se v určité míře podílí jak vlastní kapitál, tak i kapitál cizí. Společnost používá cizí kapitál s tím, že výnos, který se jím získá a rovněž výnosnost celkového vloženého kapitálu bude vyšší, než jsou náklady spojené s jeho použitím, tj. úrok placený z cizího kapitálu Poměr vlastního a cizího kapitálu je nejen v různých zemích, ale i v podnicích různých oborů činnosti různý. Spíše tradičně se uplatňuje obecná zásada, že vlastní kapitál má být pokud možno vyšší než cizí vzhledem k tomu, že cizí kapitál je nutné splatit. Nízký poměr vlastního kapitálu k cizímu se považuje za určitou finanční slabost společnosti a ohrožení její stability vzhledem k spoléhání se na cizí kapitál. Jestliže vlastníci zajišťují menší podíl celkového investovaného kapitálu, riziko podnikání nesou především věřitelé, což může vést k obtížím při získávání úvěru, popř. k jeho získávání za horších podmínek. 57

Ukazatel věřitelského rizika – tento ukazatel je definován jako poměr celkových závazků k celkovým aktivům, jde o základní ukazatel zadluženosti. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost společnosti a tím vyšší je riziko jak věřitelů, tak i akcionářů. Pro jeho výši nelze stanovit nějaké přesné zásady. Je nutné ho vždy posuzovat v souvislosti s celkovou výnosností, kterou společnost dosahuje z celkového vloženého kapitálu, i v souvislosti se strukturou cizího kapitálu. Ukazatel poměru vlastního kapitálu a celkových aktiv – tento ukazatel je definován jako poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv, jde o doplňkový ukazatel k ukazateli věřitelského rizika. Tento ukazatel vyjadřuje proporci, v níž jsou aktiva společnosti financována penězi akcionářů. Používá se pro hodnocení hospodářské a finanční stability společnosti. Ukazatel zadluženosti – tento ukazatel je definován jako poměr dlouhodobých závazků k vlastnímu kapitálu. Poměřuje, jak se společníci a věřitelé podílejí na dlouhodobém financování obchodní společnosti. Pákový ukazatel – tento ukazatel je definován jako poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu. Tento ukazatel vyjadřuje, kolikrát převyšuje celkový kapitál velikost vlastního kapitálu. Ukazatel úrokového krytí – tento ukazatel je definován jako poměr zisku (před úroky a zdaněním) a celkového úroku. Tento ukazatel používáme pro hodnocení přiměřenosti úrovně zadlužení z hlediska jeho dopadu na zisk. Je jedním z nejčastěji používaných dílčích ukazatelů, který porovnává provozní zisk společnosti neboli hospodářský výsledek před odečtením úroků a daně s celkovým ročním úrokovým zatížením. Ukazatel úrokového krytí, resp. ziskové úhrady úroku měří, kolikrát se může snížit zisk, než se podnik stane neschopným platit své náklady na cizí kapitál.

58

Analýza likvidity Trvalá platební schopnost je jednou ze základních podmínek úspěšné existence obchodní společnosti v podmínkách trhu. Finanční riziko vyplývající hlavně ze struktury finančních zdrojů má i časovou dimenzi. Jde o to, zda je společnost schopna včas splatit své krátkodobé závazky (dluhy). Pro zodpovězení této otázky je důležitý rozbor vzájemných vztahů mezi položkami aktiv na jedné straně a položkami pasiv na straně druhé, konkrétně mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky. Ukazatel běžné likvidity – tento ukazatel je definován jako poměr celkového objemu oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Ukazatel nám ukazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky společnosti. Znamená to, kolikrát je společnost schopna uspokojit své věřitele, kdyby proměnila veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku v hotovost. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je obecně pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Ukazatel pohotové likvidity – tento ukazatel je definován jako poměr oběžných aktiv, od kterých jsou odečteny zásoby (jedná se o nejméně likvidní část oběžných aktiv) a krátkodobých závazků. Ve srovnání s předchozím ukazatelem se všeobecně považuje za mnohem praktičtější. Z analytických důvodů se doporučuje porovnávat oba ukazatele. Podstatně nižší hodnota pohotové likvidity ukazuje nadměrnou váhu zásob ve struktuře aktiv podniku. Pohotovou likviditu společnosti lze považovat za dobrou, je-li hodnota ukazatele alespoň 1:1. V takovém případě je společnost schopna se vyrovnat se svými závazky, aniž by musela prodávat zásoby. Ukazatel hotovostní likvidity – tento ukazatel je definován jako poměr finančního majetku, který představuje peníze, účty v bankách a krátkodobý finanční majetek a krátkodobých závazků. Pracovní kapitál – tento ukazatel je definován rozdílem krátkodobých aktiv a krátkodobých závazků. Ukazatel vyjadřuje disponibilní výši kapitálu, která zůstane společnosti po úhradě všech krátkodobých závazků, a se kterou může obchodní společnost v daném okamžiku pracovat, aniž by ohrozila svoji platební morálku.

59

5.1 Struktura financování společnosti AUTO PALACE s.r.o. Základní identifikační údaje AUTO PALACE s.r.o. (dále jen „společnost AP“) je právnická osoba, společnost s ručením omezeným, která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 27. srpna 2001 Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 84343 a sídlí v Praze 4, Na Chodovci 2457/1, Česká republika, IČ 26470462. Hlavním předmětem její činnosti je velkoobchod a maloobchod motorovými vozidly a opravy silničních vozidel. Dále do předmětu podnikání na základě výpisu z obchodního rejstříku patří opravy karoserií, pronájem a půjčování věcí movitých. Společníkem se 100% podílem je právnická osoba De Binskhorst Investmen Company B.V., Binskhorstlam 312/334, 2516 BK Haag, Nizozemské království. Základní kapitál společnosti AUTO PALACE s.r.o. činí 200 000,- Kč. Základní kapitál byl splacen. Statutárním orgánem společnosti jsou jednatelé, z nichž každý je oprávněn jednat za společnost samostatně. Jednateli společnosti jsou: pan Ing. Jindřich Nevrla a pan Michael Johannes Gerardus Petrus Cornelissen. K 26. září 2008 došlo k zániku funkce jednatele pana Hermanus Johannse Cornelis van Dijk, který byl z obchodního rejstříku vymazán dne 9. října 2008. Vývoj podnikání společnosti Hlavní činností společnosti v roce 2008 byl nákup a prodej osobních a užitkových automobilů značky FORD a nákup a prodej náhradních dílů a příslušenství pro tyto automobily a opravárenská činnost. Společnost

je

Smluvním

Autorizovaným

Prodejcem,

Autorizovaným

Dodavatelem

náhradních dílů a Autorizovaným Opravcem společnosti FORD MOTOR COMPANY s.r.o., Karolinská 654/2, Praha 8, která je zároveň dodavatelem nových automobilů a originálních dílů a příslušenství značky FORD. V roce 2008 společnost prodala celkem 2 310 nových automobilů. Významný podíl na prodeji v uvedeném roce měly modely Ford FUSION (682 prodaných kusů), Ford FOCUS (538 prodaných kusů) Ford FIESTA (266 kusů) a Ford TRANSIT (382 prodaných kusů). Na prodejích se významně podílí síť Smluvních Agentů – obchodních zástupců společnosti 60

prodávajících automobily značky Ford. Prostřednictvím této sítě bylo prodáno 48,1%, tj. 1 111 kusů z celkového počtu prodaných automobilů. Hospodářským výsledkem roku 2008 byl zisk ve výši 4 372 tis. Kč. Společnosti se podařilo zvýšit

nejen

prodej

vozů,

ale

i

prodej

náhradních

dílů

a

příslušenství

na celkem 137 606 tis. Kč a také zvýšit prodej servisních služeb. Struktura a druh financování společnosti AP Financování společnosti AP probíhá z hlediska postavení poskytovatele kapitálu pomocí cizího kapitálu, jedná se o tzv. dluhové financování. Z hlediska původu finančních zdrojů, můžeme hovořit o externím financování. Z hlediska délky financování řadíme tuto společnost do formy krátkodobého financování.

Charakteristika financování AP s využitím vybraných ukazatelů finanční analýzy Analýza ukazatele rentability vlastního kapitálu AUTO PALACE s.r.o. Tabulka č. 1 : Vývoj ukazatele rentability vlastního kapitálu AUTO PALACE s.r.o. ukazatel rentability ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE)

2004 -0,16

2005 -0,035

2006 -0,55

2007 5,3

2008 0.73

Hodnoty ukazatele rentability vlastního kapitálu společnosti AP jsou v jednotlivých letech odlišné. Výsledek ukazatele ROE je závislý na výši hospodářského výsledku a vlastního kapitálu. V případě, kdy je hodnota vlastního kapitálu záporná z důvodu vysokých neuhrazených ztrát z minulých let a současně společnost dosahuje zisku, je výsledkem záporná hodnota ROE. Tak je tomu v letech 2004 (-16%), 2005 (-3,5%) a 2006 (-55%). Jestliže je hodnota vlastního kapitálu v porovnání s dosaženým ziskem nízká (roky 2007, 2008), je zřejmé, že výsledná hodnota ROE bude vysoká (530%, 73%). Zhodnocení vlastního kapitálu by mělo být tak velké, aby pokrývalo obvyklou výnosovou míru a rizikovou prémii. Aktuální úroková míra 2T repo sazba se pohybuje okolo 1%, 3-měsíční PRIBOR okolo 1,5%, diskontní sazba je stanovena Českou národní bankou 61

na 0,25%75. Riziková prémie by měla být v současné době vzhledem k pokračující hospodářské krizi, která postihla ve vysoké míře právě prodejce automobilů, vyšší, dle mého uvážení ve výši alespoň 5%. ROE by tedy měl dosahovat hodnot pohybujících se od 6,5% výše. Vlastní kapitál společnosti AP tvoří základní kapitál v minimální zákonné výši, zákonný rezervní fond a zejména nerozdělený zisk a neuhrazená ztráta z minulých let. Výsledky výpočtů se pohybují od -55% do 530%. Za daných okolností a vzhledem k výše uvedenému nemá ukazatel rentability vlastního kapitálu velkou vypovídací hodnotu a jeho výsledky není možno porovnávat s očekávanou výnosností investice.

Analýza vybraných ukazatelů zadluženosti AUTO PALACE s.r.o. Tabulka č. 2 : Vývoj vybraných ukazatelů zadluženosti AUTO PALACE s.r.o. ukazatel zadluženosti ukazatel věřitelského rizika poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv pákový ukazatel ukazatel úrokového krytí

2004 2005 1,06 1,03 -0,07 -0,06 -12,86 -15,79 2,06 1,42

2006 1,00 -0,02 -33,71 2,58

2007 0,95 0,007 131,93 2,79

2008 0,94 0,02 42,33 1,76

Hodnoty ukazatele věřitelského rizika se pohybují ve všech letech kolem hodnoty 1 (v rozmezí 0,94 – 1,06) a mají klesající tendenci. Výše závazků je tedy přibližně stejná jako hodnota celkových aktiv. Důvodem je, jak již bylo poznamenáno u ukazatele rentability vlastního kapitálu, záporná výše kapitálu v letech 2004 – 2006 z důvodu neuhrazených ztrát minulých, kdy byla společnost financována pouze cizími zdroji. Na základě samotného výsledku ukazatele věřitelského rizika by bylo možno tvrdit, že je pro věřitele rizikové poskytovat společnosti AP další úvěry. S ohledem na skutečnost, že společnost AP dosahuje za sledované období stabilně zisku, je však možno zhodnocení rizikovosti snížit.

75

http://www.cnb.cz [19. 4. 2010]

62

Hodnoty ukazatele poměru vlastního kapitálu a celkových aktiv vyjadřuje, jak se podílejí společníci na financování společnost AP. Jedná se o doplňkový ukazatel k ukazateli věřitelského rizika. V případě záporných hodnot, kterých je dosaženo v letech 2004 – 2006, kdy byl vlastní kapitál záporný je společnost AP financována pouze cizími zdroji. Ani v následujících letech, kdy je vlastní kapitál společnosti kladný, však není hodnota tohoto ukazatele vysoká. Hodnoty pákového ukazatele měří finanční sílu podniku. U společnosti AP jsou, obdobně jako u hodnoty rentability vlastního kapitálu, ovlivněny zápornou výší vlastního kapitálu v prvních třech letech sledovaného období. Záporné hodnoty ukazatele značí o záporné hodnotě vlastního kapitálu a naopak. Literaturou doporučovaná výše ukazatele by se měla pohybovat okolo hodnoty 2. Vzhledem k tomu, že pákový ukazatel společnosti AP této hodnoty v letech 2004 – 2006 zdaleka nedosahuje, je možno hovořit o podkapitalizaci společnosti v tomto období. Hrozí tak riziko, že společnosti AP nebudou v budoucnu poskytovány dodatečné finanční prostředky z cizích zdrojů. V následujících dvou letech je výše ukazatele zkreslena nízkým vlastním kapitálem, jeho hodnota je tedy velmi vysoká. I v těchto letech je tedy možno hovořit o podkapitalizace společnosti AP, ačkoliv ukazatel dosahuje vysokých hodnot. Hodnoty ukazatele úrokového krytí se v letech 2004 – 2008 pohybují v rozmezí hodnot 1,42 – 2,79. Tento ukazatel vyjadřuje, kolikrát převyšuje celkový kapitál velikost vlastního kapitálu. Výsledky za jednotlivé roky nám ukazují, o kolikrát se může snížit zisk společnosti AP, než společnost přestane být schopna splácet úroky. Z pohledu ukazatelů zadluženosti je zřejmé, že společnost AP je financována téměř výhradně cizími zdroji. Společníci zřejmě s tímto financováním počítali již při jejím zakládání, jelikož vytvořili základní kapitál v minimální možné zákonné míře a v následujících letech jej nenavýšili, ani nevytvořili žádné kapitálové fondy. Důsledkem však je podkapitalizace společnosti, která může být pro společnost AP vysoce riziková.

63

Analýza vybraných ukazatelů likvidity AUTO PALACE s.r.o. Tabulka č. 3 : Vývoj vybraných ukazatelů likvidity AUTO PALACE s.r.o. ukazatel likvidity běžná likvidita pohotová likvidita hotovostní likvidita pracovní kapitál

2004 2,13 0,72 0,007 70 555

2005 2,01 0,68 0,02 78 048

2006 2,06 0,70 0,01 110 833

2007 2,54 0,88 0,006 117 853

2008 3,27 0,61 0,003 165 682

Ukazatele likvidity informují o tom, zda by byla sledovaná společnost schopna uhradit své závazky z celkových krátkodobých aktiv (běžná likvidita), resp. z některých jejích částí (pohotová likvidita, hotovostní likvidita). Ve sledovaném období se u společnosti AP ukazatel běžné likvidity pohybuje v rozmezí hodnot 2,01 – 3,27. Literaturou doporučovaná výše ukazatele je alespoň hodnota 1,5. Je možno tedy hovořit o dobré běžné likviditě. Ukazatele pohotové likvidity společnosti AP se pohybují mezi 0,61 a 0,88. Dle literatury by měla být výše ukazatele alespoň hodnota 1. Nižší hodnota značí, že společnost má vyšší stavy zásob, než je nezbytně nutné. Vysoký stav zásob váže společnosti AP finanční prostředky, a ta se tak stává méně pružnou ve svých podnikatelských aktivitách. Ukazatel hotovostní likvidity informuje o tom, jakou část krátkodobých závazků je společnost schopna okamžitě splatit. Ukazatel by měl dle literatury nabývat alespoň hodnoty 0,2, ideálně však hodnoty 1. U společnosti AP se ukazatel dle výpočtů pohybuje v rozmezí 0,003 – 0,02, což může znamenat, že společnost není schopna okamžitě splatit více než uvedenou část závazků. Vzhledem k vysokému podílu krátkodobých bankovních úvěrů je však možné, že má společnost otevřenou úvěrovou linku u bankovního ústavu, přičemž by pro ni nemuselo být problematické další peněžní prostředky tímto způsobem získávat. Ukazatele pracovního kapitálu společnosti AP se vzhledem k výši ročním obratům nejvýznamnějších položek výkazu zisku a ztráty pohybuje na dostatečné úrovni, aby společnost AP neohrozila svou podnikatelskou aktivitu a platební morálku. Z analýzy ukazatelů likvidity plyne, že společnost AP je schopna plnit své závazky. 64

5.2 Struktura financování společnosti F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Základní identifikační údaje F.X.MEILLER Slaný s.r.o. (dále jen „společnost FXM“) je právnická osoba, společnost s ručením omezeným, která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 30. srpna 1993 Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 22757 se sídlem Slaný, Netovická 386, PSČ 274 01, Česká republika, IČ 49706454. Hlavním předmětem její činnosti je specializovaný maloobchod, velkoobchod, výroba motorových vozidel, výroba strojů a zařízení pro využití mechanické energie, výroba karoserií, povrchové úpravy a svařování kovů a opravy ostatních dopravních prostředků. Společnost F.X.MEILLER Fahrzeug und Maschinenfabrik GmbH & Co.KG. se sídlem v Mnichově je 100% vlastníkem společnosti F.X.MEILLER Praha s.r.o., která je zakladatelem firmy F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Společnost F.X.MEILLER Slaný s.r.o. byla založena společností F.X.MEILLER Praha s.r.o. jako jediným zakladatelem na základě zakladatelské listiny ze dne 16.8.1993 ve formě notářského zápisu a zapsána do obchodního rejstříku dne 30.8.1993. V roce 2002 byl prodán obchodní podíl ve výši 1% ve prospěch F.X.MEILLER Fahrzeug und Maschinenfabrik GmbH & Co.KG., tato skutečnost je zapsána v obchodním rejstříku dne 10.1.2003. Základní kapitál společnosti F.X.MEILLER Slaný s.r.o. činí 200 000 000,- Kč. Základní kapitál byl splacen. Společníci obchodní společnosti FXM: -

F.X.MEILLER Praha s.r.o., Slaný, Netovická 386, PSČ 27401, IČO: 49704044, vklad: 198 000 000,- Kč, splaceno: 100%, obchodní podíl: 199%

-

F.X.MEILLER Fahrzeug und Maschinenfabrik GmbH & Co.KG., 8000 Munchen 50, Untermenzingerstrasse 1, Spolková republika Něměcko, vklad: 2 000 000,Kč, splaceno: 100%, obchodní podíl: 1%76.

76

http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/report?sysinf.vypis.CEK=408938&sysinf.vypis.rozsah=aktualni&sysinf. @typ=transformace&sysinf.@strana=report&sysinf.vypis.typ=XHTML&sysinf.vypis.klic=a860a2d977630e3a0 3c0c2d80e9e0fe9&sysinf.spis.@oddil=C&sysinf.spis.@vlozka=22757&sysinf.spis.@soud=M%ECstsk%FDm% 20soudem%20v%20Praze&sysinf.platnost=22.04.2010

65

Vývoj podnikání společnosti Společnost F.X.MEILLER Slaný s.r.o. byla založena v roce 1993 se záměrem stát se výrobní základnou firmy F.X.MEILLER. Tento úmysl byl naplněn v říjnu 1994, kdy byla ve výrobním podniku zahájena výroba svařenců – základních komponentů pro montáž finálních výrobků firmy. Základním výrobkem je výroba třístranných sklápěčů a zadních sklápěčů. Škálu výrobků rozšiřuje bohatý sortiment speciálních kontejnerových nástaveb, sklápěcích návěsů a přívěsů. Novinkou je montáž koreb s hliníkovými prvky, popř. celohliníkové provedení. Nejdůležitějším partnerem a odběratelem firmy je závod v Mnichově. Tam se polotovary dovezené z výrobního závodu ve Slaném dokončují a osazují hydraulickými prvky. Hotový výrovek je pak dodáván systémem just in time přímo na montážní linky smluvních automobilek. Přímý prodej ze slánského závodu na koncového zákazníka činní cca. 3% z celkového obratu firmy. Rok 2008 byl rokem, kdy vrcholila konjunktura ve všech hospodářských odvětvích. Prakticky až do října 2008 zaznamenávala společnost rekordní obraty. Na plné obrátky běžela výroby a montáž ve všech závodech skupiny F.X.MEILLER. Obrovským logistickým úsilím byl zvládnut tok objednávek, dodávek materiálu a komponent, transport a odbyt hotových výrobků tak, aby požadavek zákazníka byl vždy uspokojivě vyřízen. Konec roku 2008 byl již poznamenán začínající krizí, který se projevil v poklesu objednávek. F.X.MEILLER však přijal včas taková opatření, aby dopad hospodářské krize byl co nejmenší. V praxi to znamenalo optimalizaci zásob majetku, analýzy pohledávek a závazků, přechod na konsignační sklady, redukci agenturních dělníků i vlastních zaměstnanců a přísnou kontrolu nákladů. F.X.MEILLER je společnost po období konjunktury kapitálově silná, nezatížená úvěry a má tak dobré předpoklady, aby tuto situaci ustála. Struktura a druh financování společnosti FXM Financování společnosti FXM probíhá z hlediska postavení poskytovatele kapitálu převážně pomocí vlastního a částečně i cizího kapitálu, jedná se především tzv. podílové financování a z části dluhové financování. Z hlediska původu finančních zdrojů, můžeme hovořit o interním i externím financování. Z hlediska délky financování řadíme tuto společnost

66

do formy krátkodobého i dlouhodobého financování (společnost využívá z externích zdrojů krátkodobé úvěry – ve větší míře a dlouhodobé úvěry – v menší míře).

Charakteristika financování FXM s využitím vybraných ukazatelů finanční analýzy Analýza ukazatele rentability vlastního kapitálu F.X.MEILLER s.r.o. Tabulka č. 4 : Vývoj ukazatele rentability vlastního kapitálu F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Ukazatel rentability ukazatel rentability vlastního kapitálu

2004 0,22

2005 0,11

2006 0,22

2007 0,22

2008 0,16

Hodnoty ukazatele rentability vlastního kapitálu společnosti FXM jsou si v jednotlivých analyzovaných letech velmi podobné. Výsledek ukazatele ROE je závislý na výši hospodářského výsledku a vlastního kapitálu. Zhodnocení vlastního kapitálu by mělo být tak velké, aby pokrývalo obvyklou výnosovou míru a rizikovou prémii. Aktuální úroková míra 2T repo sazba se pohybuje okolo 1%, 3měsíční PRIBOR okolo 1,5%, diskontní sazba je stanovena Českou národní bankou na 0,25%77. Riziková prémie by měla být v současné době vzhledem k pokračující hospodářské krizi vyšší, dle mého uvážení ve výši alespoň 5%. ROE by tedy měl dosahovat hodnot pohybujících se od 6,5% výše. Vlastní kapitál společnosti FXM tvoří základní kapitál, ostatní kapitálové fondy, zákonný rezervní fond, nerozdělený zisk z minulých let a výsledek hospodaření běžného účetního období. Výsledky výpočtů se pohybují od 11% do 22%. Za daných okolností a vzhledem k výše uvedenému vypovídá ukazatel rentability vlastního kapitálu o ziskovosti z vložených prostředků do společnosti FXM.

77

http://www.cnb.cz [19. 4. 2010]

67

Analýza vybraných ukazatelů zadluženosti F.X.MEILLER s.r.o. Tabulka č. 5 : Vývoj vybraných ukazatelů zadluženosti F.X.MEILLER Slaný s.r.o. ukazatel zadluženosti ukazatel věřitelského rizika poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv zadluženost pákový ukazatel ukazatel úrokového krytí

2004 0,39 0,24 0,55 2,64 5,86

2005 0,54 0,45 0,07 2,20 5,23

2006 0,36 0,31 0,30 2,15 11,04

2007 0,37 0,32 0,18 2,14 5,89

2008 0,30 0,64 0,10 1,47 10,11

Hodnoty ukazatele věřitelského rizika se pohybují ve všech letech v rozmezí 0,30 – 0.54. Výše závazků je tedy nižší než hodnota celkových aktiv. Na základě výsledků ukazatele věřitelského rizika by bylo možno tvrdit, že je pro věřitele výhodné s nižším rizikem poskytovat společnosti FXM úvěry pro financování jejích podnikatelských aktivit. Hodnoty ukazatele poměru vlastního kapitálu a celkových aktiv vyjadřuje, jak se podílejí společníci na financování společnost FXM. Jedná se o doplňkový ukazatel k ukazateli věřitelského rizika. Hodnoty tohoto ukazatele se v letech 2004 – 2008 pohybují v rozmezí 0,24 – 0,64. Ukazatel zadluženosti slouží pro posouzení dlouhodobé finanční stability podniku a význam má hlavně pro dlouhodobé věřitele podniku. Obecně platí, že čím vyšší hodnota ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku ve vztahu k celkovým aktivům a tím vyšší je riziko věřitelů. Pro podnik znamená vysoký poměr zadluženosti vyšší závislost na cizích zdrojích. Hodnoty ukazatele zadluženosti společnosti FXM se pohybují v rozmezí 0,55 – 0,10 s klesajícím trendem, což vypovídá a klesající zadluženosti a tím i závislosti na cizích zdrojích společnosti. Hodnoty pákového ukazatele měří finanční sílu podniku. Literaturou doporučovaná výše ukazatele vy se měla pohybovat okolo hodnoty 2. U společnosti FXM jsou hodnoty pákového ukazatele za analyzované roky 2004 – 2008 v rozmezí hodnot 1,47 – 2,64. Na základě takových to výsledků můžeme tedy hovořit o „zdravé“ finanční struktuře společnosti FXM. Hodnoty ukazatele úrokového krytí se v letech 2004 – 2008 pohybují v rozmezí hodnot 5,23 – 10,11. Tento ukazatel vyjadřuje, kolikrát převyšuje celkový kapitál velikost

68

vlastního kapitálu. Výsledky za jednotlivé roky nám ukazují, o kolikrát se může snížit zisk společnosti FXM, než společnost přestane být schopna splácet úroky. Z pohledu ukazatelů zadluženosti je zřejmé, že společnost FXM využívá pro financování svých podnikatelských aktiv ve větší míře vlastní zdroje a z určité části i zdroje cizí. V případě financování společnosti FXM můžeme hovořit z hlediska ukazatelů zadluženosti o „finančním zdraví“.

Analýza vybraných ukazatelů likvidity F.X.MEILLER s.r.o.

Tabulka č. 6 : Vývoj vybraných ukazatelů likvidity F.X.MEILLER Slaný s.r.o.

ukazatel likvidity běžná likvidita pohotová likvidita hotovostní likvidita pracovní kapitál

2004 0,93 0,11 0,03 -25 841

2005 0,85 0,19 0,01 -83 310

2006 1,49 0,55 0,03 278 234

2007 1,49 0,58 0,008 382 914

2008 2,65 0,98 0,05 542 584

Ukazatele likvidity informují o tom, zda by byla sledovaná společnost schopna uhradit své závazky z celkových krátkodobých aktiv (běžná likvidita), resp. z některých jejích částí (pohotová likvidita, hotovostní likvidita). Ve sledovaném období se u společnosti FXM ukazatel běžné likvidity pohybuje v rozmezí hodnot 0,93 – 2,65 se vzrůstající tendencí. Literaturou doporučovaná výše ukazatele je alespoň hodnota 1,5. Je možno tedy hovořit o dobré běžné likviditě. Ukazatele pohotové likvidity společnosti FXM se pohybují mezi 0,11 a 0,98. Dle literatury by měla být výše ukazatele alespoň hodnota 1. Nižší hodnota tohoto ukazatele v předešlých letech vypovídá, že společnost měla vyšší stavy zásob, než bylo nezbytně nutné. Vysoký stav zásob vázala v minulých letech společnosti FXM finanční prostředky, a ta byla méně pružná ve svých podnikatelských aktivitách. U společnosti FXM má ukazatel pohotové likvidity vzrůstající tendenci a v roce 2008 se pomalu dostává na doporučenou hodnotu.

69

Ukazatel hotovostní likvidity informuje o to, jakou část krátkodobých závazků je společnost schopna okamžitě splatit. Ukazatel by měl dle literatury nabývat alespoň hodnoty 0,2, ideálně však hodnoty 1. U společnosti FXM se ukazatel dle výpočtů pohybuje v rozmezí 0,008 – 0,05, což může znamenat, že společnost není schopna okamžitě splatit více než uvedenou část závazků. Ukazatele pracovního kapitálu společnosti FXM se vzhledem k výši ročním obratům nejvýznamnějších položek výkazu zisku a ztráty pohybuje na dostatečné úrovni, aby společnost FXM neohrozila svou podnikatelskou aktivitu a platební morálku. Z analýzy ukazatelů likvidity plyne, že společnost FXM je schopna plnit své závazky.

70

Závěr Ve své diplomové práci jsem se pokusila zpracovat problematiku struktury financování obchodní společnosti. Cílem diplomové práce bylo charakterizovat strukturu financování obchodní společnosti vymezit jednotlivé formy a zdroje financování obchodní společnosti a v neposlední řadě provést analýzu konkrétních příkladů financování obchodní společnosti. V teoretické části práce jsem vymezila pojem obchodní společnost. Popsala jsem její znaky, dělení na jednotlivé právní formy obchodní společnosti a základní právní instituty, které obchodní společnost charakterizují. Mezi teoretická východiska financování obchodní společnosti jsem zařadila jednak vstupy do finanční analýzy, které tvoří rozvaha, výkaz zisků a ztrát, cash flow a příloha účetní závěrky a také základní metody finanční analýzy, které se dělí na absolutní ukazatele, poměrové ukazatele a další hodnotová kritéria pro měření výkonnosti podniku. Dále jsem se zabývala jednotlivými formami financování obchodních společností, které se rozdělují na základě různých hledisek. U jednotlivých forem dochází k financování obchodní společnosti různými prostředky. Zdroje financování obchodní společnosti jsou v nejobecnější rovině presentovány jako kapitál. Podnikatelská praxe (firemní finance a účetnictví) chápe pod tímto pojmem úhrnnou sumu peněz vložených: vlastníky (zdroje vlastní) a věřiteli (zdroje cizí). V praktické části jsem se věnovala analýze struktury financování obchodních společností s ručením omezeným AUTO PALACE s.r.o. a F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Po úvodním krátkém rozboru předmětu podnikání a zatřídění druhu financování vybraných společností jsem provedla finanční analýzu vybraných ukazatelů vhodných pro kvantifikaci finanční situace podniku, jejichž interpretace umožnila důkladnější analýzu struktury financování obchodní společnosti. Jako nejvhodnější ukazatele pro účely mé diplomové práce jsem si vybrala analýzu ukazatele rentability vlastního kapitálu, vybrané ukazatele likvidity a vybrané ukazatele zadluženosti. Uvedené ukazatele jsem podrobněji zpracovávala na základě dostupných údajů v účetních závěrkách obou společností za rok 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008.

71

Diplomová práce na téma struktura financování obchodní společnosti teoreticky charakterizuje, vymezuje, popisuje a vysvětluje základní pojmy, týkající se finanční analýzy obchodní společnosti. Finanční analýza je podkladem finančního rozhodování obchodní společnosti. Základním zdrojem dat pro její provádění je účetní závěrka a výroční zpráva. Pro posuzování finanční situace podniku nám slouží finanční analýza, která zpravidla začíná rozborem absolutních ukazatelů, následuje rozbor struktury a vyvrcholení finanční analýzy představuje rozbor poměrových ukazatelů – jedná se o proces, v jehož rámci jsou nejprve vypočteny poměrové ukazatele za sledovaný podnik, následuje jejich odvětvová komparace a hodnocení vývoje a posouzení vzájemných vztahů. Proces uzavírá návrh opatření k odstranění úzkých míst a využití silných stránek finanční situace obchodní společnosti, zjištěných analýzou. V závěrečné praktické části práce jsem aplikovala některé z uvedených teoretických poznatků a problematik z teoretické části. Představení a seznámení s předmětem podnikání obchodních společností AP a FXM jsem doplnila o jeden hlavní právnický aspekt charakterizující obchodní společnost, a to základní kapitál. Ještě před samotnou analýzou vybraných ukazatelů sloužící pro samotné posouzení finanční situace mnou vybraných obchodních společností jsem provedla zatřídění druhu financování, k čemuž mi posloužily dostupné údaje v účetních závěrkách a výročních zprávách za analyzované období obchodních společností AP a FXM. Následuje zpracování rozboru vybraných poměrových ukazatelů: rentability vlastního kapitálu, vybrané ukazatele likvidity a vybrané ukazatele zadluženosti. Výsledné hodnoty jednotlivých ukazatelů jsem porovnala s hodnotami, které uvádějí dostupné literatury a zdroje. Přehledné zpracování problematiky struktury financování obchodní společnosti vyjadřuje teoretický přínos diplomové práce. Uvedené třídění druhů financování souvisí s finanční analýzou. Literatura a praxe dosud uvádí rozdělení forem financování z hlediska délky financování na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Každá obchodní společnost má individuální strukturu financování, a nejedná se vždy o financování cizími zdroji pouze krátkodobými, střednědobými nebo dlouhodobými. Obchodní společnost velmi často čerpá k financování svých podnikatelských aktivit cizí zdroje s různou lhůtou splatnosti. V tomto případě by mohl být používán model smíšeného financování obchodní společnosti. Demonstrace teoretických poznatků na praktických příkladech – analýza financování obchodní společnosti AUTO PALACE s.r.o. a F.X.MEILLER Slaný s.r.o. vyjadřuje praktický přínos diplomové práce. Z provedených analýz vyplývá moje domněnka, že poměrový 72

ukazatel ROE neboli rentabilita vlastního kapitálu je při finanční analýze vhodný jen někdy, a to pouze v tom případě, kdy analyzovaná obchodní společnost má kladné hodnoty vlastního kapitálu. V případě, kdy má obchodní společnost záporný vlastní kapitál, jsou výsledné hodnoty ROE též záporné a nemají velkou vypovídací schopnost o ziskovosti vloženého kapitálu. Vyplývající doporučení je, se více (v případě záporného vlastního kapitálu) zabývat základním kapitálem.

73

Seznam použité literatury Publikace:

[1] ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.

[2] MERITUM, Obchodní právo. ASPI, a.s., Praha 2005. ISBN: 80-86395-90-1. [3] KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 1. vydání. Praha C.H.Beck, 2004. 714 s. ISBN: 80-7179-802-9.

[4] VALACH, J. a kol.: Finanční řízení podniku. 2. aktualizované vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 1999. 324 s. ISBN: 80-86119-21-1.

[5] VALACH, J. a kol.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2006. 465 s. ISBN: 80-86929-01-9.

[6] VALOUCH, P.: Leasing v praxi: praktický průvodce. 2. aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. 116 s. ISBN: 978-80-247-2116-3.

[7] WAWROSZ,P.: Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 1999, 336 s. ISBN: 80-7208-106-3.

[8] GRUNWALD,R., HOLEČKOVÁ,J.: Finanční analýzy a plánování podniku. 1. Vydání. EKOPRESS s.r o., Praha 2007, 318 s. ISBN: 978-80-86929-26-2.

[9] REVENDA. Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Management Press. Praha 2005, 627 s. ISBN: 80-7261-132-1.

[10] ZIEGLER,K.: Finanční řízení bank. 1. Vydání. Praha: Bankovní institut Praha, 1997, 341 s. ISBN: 80-902243-1-8.

[11] Kolektiv autorů.: Bankovnictví. 1. Vydání. Praha: Bankovní institut Praha, 2004, 268 s. Zákony:

[12] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [13] Zákon č. 563/19991 Sb., o účetnictví

74

Internetové stránky:

[14] http://www.justice.cz [15] http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=sbirka&sysinf.@strana=document List&vypisListin.@cEkSub=466230

[16] http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=sbirka&sysinf.@strana=document List&vypisListin.@cEkSub=408938

[17] http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/report?sysinf.vypis.CEK=408938&sysinf.vypis.rozsah =aktualni&sysinf.@typ=transformace&sysinf.@strana=report&sysinf.vypis.typ=XHTML&sy sinf.vypis.klic=a860a2d977630e3a03c0c2d80e9e0fe9&sysinf.spis.@oddil=C&sysinf.spis.@v lozka=22757&sysinf.spis.@soud=M%ECstsk%FDm%20soudem%20v%20Praze&sysinf.plat nost=22.04.2010

[18] http://www.cnb.cz [19] http://www.sagit.cz [19] http://business.center.cz [20] http://www.eamos.cz/amos/kat_spo/externi/kat_spo_2966 [21] http://www.podnikatel.cz/clanky/zdrava-firmy-si-maa34e-podnikatel-vyaeta-it-sam/ [22] http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/podpora_podnikani.html [23] http://www.ipodnikatel.cz/financovani-1/ [24] http://www.ipodnikatel.cz/zdroje-financovani-investice-2/ [25] http://www.ipodnikatel.cz/dotace-a-granty-2/ [26] http://www.ipodnikatel.cz/penize-pro-podnikani-2/ [27] http://www.ipodnikatel.cz/rizikovy-kapital-1/ [28] http://www.sfinance.cz/firmy-a-podnikani/ [29] http://www.sfinance.cz/firmy-a-podnikani/leasing/ [30] http://www.sfinance.cz/firmy-a-podnikani/dalsi-zpusoby/ [31] http://www.podnikatel.cz/finance/finance/factoring-a-forfaiting/

75

Seznam použitých obrázků Obrázek č. 1 : Rozvaha, pět základních segmentů Obrázek č. 2 : Aktiva – struktura dlouhodobého majetku a oběžných aktiv Obrázek č. 3 : Pasiva – struktura vlastního kapitálu, cizích zdrojů a ostatních pasiv

Seznam použitých grafů Graf č. 1 : Dělení obchodních společností Graf č. 2 : Přehled členění předmětu vkladu Graf č. 3 : Schematické vyjádření podílu

Seznam použitých tabulek Tabulka č. 1 : Vývoj ukazatele rentability vlastního kapitálu AUTO PALACE s.r.o. Tabulka č. 2 : Vývoj vybraných ukazatelů zadluženosti AUTO PALACE s.r.o. Tabulka č. 3 : Vývoj vybraných ukazatelů likvidity AUTO PALACE s.r.o. Tabulka č. 4 : Vývoj ukazatele rentability vlastního kapitálu F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Tabulka č. 5 : Vývoj vybraných ukazatelů zadluženosti F.X.MEILLER Slaný s.r.o. Tabulka č. 6 : Vývoj vybraných ukazatelů likvidity F.X.MEILLER Slaný s.r.o.

Seznam použitých příloh Příloha č. 1: Účetní výkazy společnosti AUTO PALACE s.r.o. za rok 2004 Příloha č. 2: Účetní výkazy společnosti AUTO PALACE s.r.o. za rok 2005 Příloha č. 3: Účetní výkazy společnosti AUTO PALACE s.r.o. za rok 2006 Příloha č. 4: Účetní výkazy společnosti AUTO PALACE s.r.o. za rok 2007 Příloha č. 5: Účetní výkazy společnosti AUTO PALACE s.r.o. za rok 2008 Příloha č. 6: Účetní výkazy společnosti F.X.MEILLER s.r.o. za rok 2004 Příloha č. 7: Účetní výkazy společnosti F.X.MEILLER s.r.o. za rok 2006 Příloha č. 8: Účetní výkazy společnosti F.X.MEILLER s.r.o. za rok 2007 Příloha č. 9: Účetní výkazy společnosti F.X.MEILLER s.r.o. za rok 2008

76

Struktura financování obchodní společnosti

Recommend Documents