STRATEGIE A CÍLE LOGISTIKY
LOGISTICKÁ STRATEGIE Logistika přináší do organizace oběhových procesů zcela nové přístupy. Především řeší problém dlouhodobě se opakujících sérií dodávek a dodavatel dopravního výkonu již není pouze smluvní partner k provedení dopravní služby, ale stává se součástí integrovaného systému řízení logistického řetězce nebo - v případě implementace logistického reengineeringu - součástí řízení logistického systému, kde hlavním iniciátorem dopravní služby již není dodavatel zboží (služby, produktu), ale zákazník. Na dopravní služby v takovém integrovaném logistickém systému se kladou zcela nové požadavky - jednak kvalitativní, jednak nákladové.
LOGISTICKÁ STRATEGIE Nový impuls do rozvoje pojímání logistiky a následně tím i rozvoje logistické dopravy přinesla v devadesátých letech dvacátého století globalizace výroby a zejména obchodu. Globální pojímání trhů předpokládá především organizaci výroby a obchodu v nadnárodních společnostech, které zásobují světové trhy. Rozložení trhů se proto rozkládá na plochách mnohokrát větších, než tomu bylo v podmínkách trhů národních a mezinárodních.
LOGISTICKÁ STRATEGIE Úroveň světového obchodu zásadně závisí na možnostech ekonomiky a spolehlivosti mezinárodní dopravy. Snižování dopravních nákladů a zvýšení spolehlivosti provozu může zvýšit konkurenceschopnost dané výrobní oblasti a zvýšit úroveň s tím spojeného mezinárodního obchodu a globální konkurence. Cílem předních firem je proto posílit logistické možnosti tak, aby poskytovaly co nejvyšší podporu jejich ofenzivní strategii při získání výhod konkurence. Vznikají koncepty specializace logistických činností, a to v první fázi logistického reengineeringu, jehož správné pochopení by mělo vést k permanentní reorganizaci logistických řetězců a celého logistického systému s výrazným posílením individualizace vztahu k zákazníkovi, ve druhé fázi pak k logistickému outsourcingu, který předpokládá vysokou specializaci činností – výroby ve výrobních organizacích, obchodování v obchodních organizacích a logistických činností v logistických podnicích.
LOGISTICKÁ STRATEGIE
V logistice jsou pak rozvíjeny nové strategie, které vedou k celkovému snižování logistických nákladů a v synergickém efektu ke zvyšování konkurenceschopnosti na globalizovaných trzích.
Nejdůležitějším faktorem regulace růstu obchodu je ten, který obsahuje náklady na živou práci a její úspory, kterých lze dosáhnout z rostoucí specializace v oblasti materiálových zdrojů a výrobních operací.
LOGISTICKÁ STRATEGIE Úspory v postupu a rozsahu, spojené s vysokými náklady na výzkum a vývoj, a investice do výrobního kapitálu, požadované z hlediska konkurenceschopnosti, jsou stimulátorem pokračujícího hledání požadovaného objemu, což je dostupné pouze při pokrytí globálního trhu. Pokud jde o materiální zdroje, rostoucí úroveň světové konkurence vyžaduje, aby společnost hledala cesty k nejnižším nákladům a nejvyšší kvalitě světových zdrojů pro každý výrobní postup. Výsledkem toho je jak distribuce, tak využití zdrojů, které slouží jako stimulátory pro rostoucí globální obchod.
2 ZÁSADNÍ STRATEGIE LOGISTIKY V zásadě existují dvě základní strategie, a to strategie spekulativní a strategie odkladová, které mohou být využity pro rozvoj mezinárodních (nadnárodních) logistických operací. Strategie mají velmi rozdílné použití v rámci požadavku na dopravu. Protože jednotlivé prvky těchto strategií spolu mohou koexistovat, je dominantní forma logistických operací vysoce závislá na vnějších okolnostech a nákladech vznikajících v rámci obchodních vztahů mezi investicemi a dopravou. Tyto dvě kritické oblasti projevů musí být uvedeny do souladu, aby se dosáhlo synergického efektu minimalizace nákladů.
ANTICIPAČNÍ STRATEGIE Tradiční cestou k uplatnění mezinárodní a nadnárodní logistiky byla anticipační cesta. Anticipační strategie hledá postavení investic v oblasti předvídatelných požadavků zákazníků. V mezinárodním obchodu to znamená realizaci přeprav do vzdálených výrobních oblastí již předem nebo v okamžiku, když je výrobek nebo materiál potřebný. Anticipační strategie závisí na schopnostech společnosti předvídat požadavky a – bude-li to potřeba – dokáže dokonce předvídat úspěšnost v rámci poklesu produkce. Anticipační strategie profitují, existuje-li nedostatek zdůvodnění pro investice a chybí-li vysvětlení skutečnosti, že celkové náklady na logistiku jsou často vyšší, než je třeba, i když dopravní náklady jsou minimalizovány.
STRATEGIE ODKLADOVÁ V rozvinutých státech světa lze devadesátá léta dvacátého století označit za druhou revoluci v logistice. Tato revoluce staví na rychle se prosazující strategii odkládání investic (dále jen strategie odkladu). Předmětem odkládání investic je maximalizace výhod konkurence v rozumné úrovni výdajů na logistické činnosti. Strategie funguje nejlépe v marketingových situacích, kde existují minimální bariéry v dopravě a komunikacích. To znamená, že primární aplikace jsou dnes v oblasti domácího trhu a regionálních obchodních blocích, kde se bariéry redukují.
STRATEGIE ODKLADOVÁ
„Odkladatelé“ nehádají, ani se nepokoušejí předvídat požadavky; čekají na aktuální objednávky, které jim budou zadány a pak se snaží nalézt rychlé řešení. Využívají flexibilních výrobních systémů a primárnosti dopravních služeb a mohou tak maximalizovat výhody pro konkurenceschopnost a redukovat celkový systém nákladů eliminací investic a minimalizací manipulačních nákladů a nákladů na skladové systémy a udržování zásob. Co do účinku eliminují odkladatelé oblast predikčních činností, týkající se budoucích požadavků současného trhu a nahrazují je komunikacemi v reálném čase a vysokorychlostním a spolehlivým přenosem informací. K infrastruktuře (zejména dopravní) pak přistupují nabídkovou formovou, tj. vytvářejí dopravní infrastrukturu, která umožňuje svou kvalitou i kapacitou nabídku dopravních služeb při použití progresivních dopravních technologií a minimálním dopadu na životní prostředí.
STRATEGIE NA ÚROVNI VYRÁBĚJÍCÍHO PODNIKU
Výrobní strategie - pojem, cíle, přínosy softwarového řešení, postup při řízení výroby, centralizované a decentralizované systémy, optimalizace výrobní dávky. Cílem každého výrobního subjektu je vyrábět kvalitně a co nejlevněji. Dříve se vyrábělo hromadně a na sklad, což se později ukázalo značně neefektivní, neboť finanční prostředky, které má podnik pohlceny v zásobách již nemohou být využity pro jiné účely. Proto se výrobci snažili omezovat výrobu na sklad a zajistit si plynulý odběr výrobků bez jejich uskladnění. Tyto problémy vyřešila výroba na zakázku, kdy si zákazník nadiktuje své požadavky a výrobce mu je splní s tím, že ihned po výrobě jsou výrobky objednavatelem (zákazníkem) odebrány.
PROBLÉMY VÝROBNÍ STRATEGIE stanovení optimální velikosti výrobní dávky, priorita výrobních úkolů, posunutí bodu rozpojení co nejblíže k dodávkám surovin (zakázková výroba), vysoké nároky na zpracování dat musí být řešeny softwarově. Moderní informační technologie dokáží zkrátit dobu rozhodování a určit to, co je pro podnik správné. Dokáží do značné míry zlepšit hospodaření podniku.
CÍLE LOGISTIKY
Logistické cíle musí být odvozovány od podnikové strategie a od podnikových cílů. Rámcovým cílem podnikové logistiky je zabezpečit uspokojování přání zákazníků na dodávky a služby na požadované úrovni, a to při minimalizaci celkových nákladů. Tento cíl má dvě složky: výkonovou a ekonomickou.
VÝKONOVÝ CÍL LOGISTIKY Výkonovým cílem je zabezpečovat patřičnou úroveň služeb, to znamená připravovat potřebné materiály, polotovary, nakupované díly, podsestavy a hotové výrobky (od vstupu do podniku přes výrobu a montáž až do výstupu z podniku) ve správném množství, druhu a jakosti, ve správném okamžiku, na správném místě.
EKONOMICKÝ CÍL LOGISTIKY
Ekonomickým cílem je splnit výkonovou služku cíle s přiměřenými náklady a bez ohrožení likvidity podniku. Při stanovené úrovni služeb zákazníkům je třeba minimalizovat náklady. Lze-li o poskytované úrovni těchto služeb rozhodovat, jde o optimalizaci, jejíž součástí je určení „správné“ úrovně služeb. Vyšší úroveň služeb dává naději na zvýšení prodeje, je však spojena s nárůstem nákladů. Volba této úrovně je přitom zdola ohraničena: působením soutěže se vytváří jistá minimální nutná úroveň služeb, kterou je trh ještě ochoten akceptovat.
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ LOGISTICKÉ CÍLE Vnitřní logistické cíle se orientují jednak na snižování nákladů na dopravu, manipulaci a skladování, na výrobu, na zásoby a na řízení, jednak na snižování objemu kapitálu vázaného v zásobách a v technických prostředcích logistického systému. Vnější logistické cíle se zaměřují na plnění přání zákazníků a požadavků trhu. Tyto cíle jsou zaměřeny na udržení či zvýšení objemu prodeje a podílu na trhu. Jde zejména o krátké dodací lhůty, o vysokou úplnost a spolehlivost dodávek a o dostatečnou pružnost podniku.
VÝKONOVÉ UKAZATELE LOGISTICKÝCH CÍLŮ Logistické cíle se převádějí do výkonových ukazatelů jakožto směrných hodnot pro jednotlivé prvky logistického systému. Operativní činnosti je třeba trvale sledovat a pomocí těchto ukazatelů kontrolovat míru plnění logistických cílů. Tři výše zmíněné veličiny, charakterizující úroveň služeb zákazníkům, lze definovat následujícím způsobem:
Dodací lhůta je interval času mezi příchodem objednávky do podniku a doručením objednaného zboží k zákazníkovi.
Stupeň úplnosti dodávky udává podíl zboží z objednávek došlých během určitého období, které bylo dodáno v přislíbené dodací lhůtě v plném množství. Tato veličina může podle okolností vyjadřovat podíl počtu objednávek, podíl počtu řádků objednávek (tj. počtu položek) nebo podíl hodnoty objednaného zboží. Jde o souhrnný ukazatel za celý podnik nebo za určitou větší skupinu výrobků.
Stupeň spolehlivosti dodávky udává pravděpodobnost, že bude dodržen přislíbený termín dodávky. Určuje se jako podíl počtu dodávek splněných v termínu ze všech dodávek zákazníkům během určitého období.
