Stopy totality- pan Jiří Šoustar Mládí Narodil se 21.dubna 1925 v Bobrové. Chodil do obecné školy v Bobrové. Jeho otec se jmenoval Cyril Šoustar. Pracoval jako pekař. Jeho matka Jindřiška Šoustarová pracovala také v pekárně a prodávala vyrobené zboží. Jiří se u otce vyučil neoficiálně pekařem. Jeho otec v roce 1950 zemřel, bylo mu teprve padesát let. „Pak zemřel a to bylo náhlé. Dlouho byl v nemocnici. Měl nějakej nádor.” Jiří má o rok starší sestru Františku, která bydlí u Žďáru nad Sázavou. Jeho sestra má potíže s nohama, stejně jako Jiří. Jiří přes rok pracoval jako pekař společně s maminkou. Cesta ke kněžství Po roce se rozhodl, že půjde studovat na kněze. O pekaření už neměl zájem. Odešel do Bruntálu, kde bylo učiliště, tam byl asi dva roky. Bruntál leží na severní Moravě u Opavy. Poté přešel do Brna na Biskupské gymnázium, které se teď nachází v Barvičově ulici. „ No, tam jsem se přihlásil do Brna, z Brna jsem potom odešel, protože jsem nebyl řádným žákem.“ Ve studiu pokračoval na Velehradě, kde bylo Papežské gymnázium, ale to za krátkou dobu zavřeli, proto musel začít chodit na církevní gymnázium do Uherského Hradiště, které navštěvoval až do maturity. Přeložení Přeložení do Hradiště probíhalo dramaticky. „ Přijeli tam auta v noci a tak dále a to bylo 13., 14. dubna 1948 se tam byli, už je budili v noci, už to měli všechno nachystaný a už že jim musí něco říct a tak dále a kam pojedou, to se nedověděli, no a my když jsme se ráno probudili, no tak nám zrovna říkali, buďto půjdete k rodičům anebo budete chodit do Hradiště a někteří se vrátili k rodičům a někteří chodili do gymnázia, no tak jsme chodili čtvrtý ročník až do maturity.“ Útěky do Rakouska Jeden spolužák Jiřího utekl do Rakouska, ze kterého se potom vrátil a získával další lidi, aby utekli s ním. „ A tak, když se dostal zpátky , tak ho chytli, no a už jsme se dostali do toho, do problémů. No, to bylo v posledním ročníku gymnázia, to jsme měli mít maturitu. Když byl konec toho ročníku, tak jsme se s ním setkali, on nás chtěl získat do Rakouska, ale potom je všechny pochytali tam u Znojma nebo na jižní Moravě, tak už bylo vyšetřování a už po nás šli. A nakonec nám řekli, že nebudeme moct maturitu skládat.” Jiří neutíkal, ale maturitu dodnes nemá. Na brigádě, 1952 Jiří se domluvil se spolužáky, že zůstanou v Hradišti a budou chodit na brigádu, na salaš. Bydlel u jedné paní, u které bydlel, když docházel do gymnázia. „Byla noc, oči jsem měl otevřený a najednou bylo ale pět hodin.Najednou přijela policie a už, že půjdu s nima a tak dále a už to začalo. Už nás sebrali.Potom jsme byli asi tejden na vyšetřování, no a potom byl už jako soud a bylo nás celkem deset.”
Vyšetřování, odsouzení Jiří byl vyšetřovaný přímo v Uherském Hradišti. Vyšetřování neprobíhalo nějak hrozně. Po týdnu vyšetřování byl soud. „No a ten jeden, který to organizoval dostal deset let,
já jsem dostal dva a půl roku.” Byli odsouzeni za vlastizradu. Jiří ve vězení nebyl, pouze pracoval. Kunovice, Ostrov, Jáchymov Do 14. srpna 1952 pracovali jako nádeníci v Kunovicích na stavbě letiště. Kunovice byly součástí Uherského Hradiště. Poté byl převezen do ústředního tábora v Ostrově, pouze na jednu noc. Ostrov se nachází u Karlových Varů. Byl to tábor, kde byli všichni shromáždění a potom je rozdělovali. Potom byl převezen do Jáchymova. „Tak my jsme přišli potom na Mariánskou, to byl dřív klášter, tak jsme byli tam, potom nás jako rozdělili a že budeme muset jít fárat.” Práce v Jáchymově Dále pracoval v uranových dolech v Jáchymově na dole Adam a Eva. „Nejdřív se ptali, jestli chceme jako fárat nebo tak. Nikdo neměl zájem,to my jsme nechtěli ani slyšet, ale nakonec nám řekli, někdo, kdo byl jak takovej třeba nemocnej nebo tak, tak že bude na povrchu.” Jiří fáral v dole Eva. „A tak nás brali z toho z tý Mariánský, tam jsme chodívali na šichtu. To bylo ráno jeden tejden, druhej v poledne a třetí byl na noc. To jsme vždycky ráno museli nastoupit do štrůdlu a tak jsme šli, to trvalo asi tak dvacet minut nebo dýl, a pak nás rozdělili, no a já jsem byl teda potom jako ten, co tam vozil ty vozejky tý rudy. No a potom jsme fárali většinou na té rudě, jak se to dávalo do těch vozíků a buďto se to vyváželo na povrch nebo se to vysejpalo dole.” Jídlo I když tvrdě pracovali, dostávali velmi málo jídla a pití. Dostávali asi kilo chleba na tři dny. „To my jsme dostali, jen když jsme šli na šichtu, no tak jsme dostali černý kafe a chleba nebo tak, ale to bylo všechno málo.” Buzerace Na každém rohu byly věže, kde je hlídali esenbáci. „To jako když jsme přišli z toho ze šichty, to bylo v zimě, no a teď ten tábor byl oplocenej jo a tam byl jako takovej chodník a ten byl drátama zadělanej a my jsme museli v zimě ušlapávat.” Nebo je využívali tak, že když se neplnil plán, tak je dali na „barák”, kdyby někdo utekl, tak aby měli jistotu a mohli to na někoho svést. Nebo když potřebovali, tak jim museli chodit uklízet tam, kde bydleli esenbáci, tam u toho kláštera. „Když jsme chodili na tu šichtu, taky se stávalo, že třeba někdo utekl. Tak to potom bylo zjišťování, hledání a tak dále. Když byl třeba nástup, tak ti vojáci si to počítali, kolikrát se stalo, že se nemohli dopočítat, tak jsme tam stáli takovou dlouhou dobu, tak jsme tam stáli, až jim to vyšlo, že se jim někdo ztratil. Hned jak jsme přišli z práce, tak byl nástup a třeba řekli, že bude filzung, to bylo, jako že nás prohlíželi, museli jsme se zeslíct a já nevím, co všechno.” Svátky se v Jáchymově vůbec neslavili. „Vánoce byli jako normální den, šli jsme na šichtu”. Bylo tam hodně baráků. Spávali na dvoupatrovkách, všichni, co byli v jednom domě, spávali v jedné místnosti. „Jen tak málo jsem dostal povolení poslat dopis, no a nevím jestli jenom jednou za celou tu dobu, že byla za mnou na návštěvě moje rodina.” Amnestie Jiřímu byl trest zkrácen o jeden rok. „Takže jsem potom přišel v čtyřiapadesátým v lednu domů. To bylo tak 8.ledna, když mě pustili. Byla to amnestie.”
Návrat domů „Musel jsem se do tří dnů přihlásit jako do práce a tady byla zrovna tírna na Dolní Bobrové, to jako víte, kde je, ne. To byla jako stará tírna, a tak tam už potom stavěli novou tírnu, no takže jsem tam dělal nádeníka. Potom jsem byl jako skladník, a takže to už bylo lepší. To jsme jako ten len splašovali, to se lisovalo a posílalo se do nějakých těch tírenských firem. Nejblíž byl Domanínek, to je u Bystřice.” Po návratu domů už Jiřího nechodili kontrolovat. Lepší budoucnost Po skončení komunismu byl rehabilitován. V roce 1958 měl svatbu. Má čtyři děti. Nyní spokojeně žije na Horní Bobrové se svou manželkou.
7.březen 1954 u Popelků
14.srpna 1954 ve Starém Městě
školní fotografie
školní tablo
svatba jeho sestry
pan Šoustar nyní
hudební sbor
3.z leva
