STŮJTE PEVNĚ STŮJTE PEVNĚ (STAND FAST) 5. února 2008 Ernie Knoll www.formypeople.org [Vezměte, prosím, na vědomí, že část tohoto snu může být nevhodná pro malé nebo citlivé děti. Tato část je v textu označena poznámkou.] Přibouchnu dveře, abych měl jistotu, že jsou dovřené, protože v tuto roční dobu se špatně zavírají. Otočím klíčem a zamknu. Jdu dolů po schodech a zapínám si zip u kabátu, abych se chránil před chladem časného rána. U cesty zahlédnu souseda, kterého znám. Zamáváme na sebe. Když jdu k autu, v duchu si opakuji řadu pochůzek, které mě čekají. V dálce zaslechnu houkání sanitky na dálnici. Možná došlo k nehodě. Krátce se pomodlím, aby Bůh bděl nad tím neštěstím. Slyším, jak zpívají ptáci. Když se podívám nahoru, vidím, že jich několik sedí na stromě. Uvažuji o tom, jak milující je náš Bůh, když se v takové kruté zimě stará i o tato malinká stvoření. Oč větší je jeho láska k nám a péče o nás. {1} Najednou někdo zavolá: „Bratře kazateli.“ Otočím se a vidím, že jde ke mně nějaká žena. Neznám ji a nemyslím si, že jsem ji někdy viděl. Říká, že se vroucně modlí k Pánu ohledně muže, s nímž už velmi dlouho chodí. Vysvětluje mi, že chce, abych se zeptal Boha, co má dělat. Potřebuje vědět, jestli si toho muže má vzít nebo ne. Říkám jí: „Bůh naslouchá tvým modlitbám úplně stejně jako těm mým. Víme, že lidé se budou ženit a vdávat až do dne, kdy Ježíš přijde, ale tohle je něco, co musíš předložit přímo Ježíšovi a požádat ho o vedení. {2} Duch svatý ti ukáže, co máš dělat, ale musíš věřit a být trpělivá. Nenechej se ovládnout svými city. Dovol Duchu svatému, aby ti ukázal, co je pro tebe z Božího pohledu nejlepší.“ Ještě než odejde, říká, že tu záležitost předloží na modlitbě Ježíšovi a bude ve víře čekat, až jí ukáže, co má dělat. Pokračuji ke svému autu a vidím, že směrem ke mně jde muž, kterého znám ze snu nazvaného „ABC“. Je to Posel oblečený jako obyčejný člověk. Podívá se na mě, usměje se a osloví mě mým nebeským jménem. Jsem vyvedený z míry a ptám se, proč se s ním setkávám a proč mě oslovuje mým nebeským jménem, když nesním. Dívám se na něj a on se proměňuje v anděla. Je dosti vysoký; má bílé vlasy, sčesané dozadu. Tváří se mimořádně trpělivě. Vypadá velmi vznešeně. Jeho pleť se zdá být krásně opálená. Má na sobě bílé roucho, které vypadá jako mlha, vidím však, že jsou v něm záhyby, jako by to byla látka. Ze zad se mu vysunou křídla a rozkládají se a rozkládají se a rozkládají se. Pohlédnu mu do tváře a on se usměje. Zase vidím v jeho tvářích dolíčky a vím, že je to on. Znovu se ptám, proč ho vidím a proč slyším, jak vyslovuje mé nebeské jméno, když tohle není sen. Nepřestává se na mě usmívat a znovu mě oslovuje mým nebeským jménem, jako by mě chtěl utvrdit v tom, kdo je. Vysvětluje mi, že Bůh slyší všechny modlitby a že odpovídá na modlitby, ale po svém. Říká: „To, co jsi prožil až do tohoto okamžiku, od chvíle, kdy jsi zavřel dveře, až doteď, je sen, který je odpovědí na určité modlitby tvých bratří a sester k Otci ve jménu vašeho Spasitele.“ Strana 1 z 10
STŮJTE PEVNĚ
Posel se nyní ptá: „Podáš mi ruku?“ Natáhnu k němu pravou ruku. Stoupáme a nyní jsme v koridoru. Říká: „Prosím tě, posaď se tady na chvíli.“ Ptám se, jestli se mi zdály sny po dobu několika měsíců, které si až na jejich malou část nepamatuji. Vysvětluje mi, že v posledních několika měsících mi toho Otec hodně ukázal a že teď je čas, aby mi sdělil, co mám oznámit jeho lidu. Říká, že tyto věci je třeba pochopit, protože jsou mapou toho, co bychom měli očekávat. Nemělo by nás to zmalomyslnět, ale měli bychom si uvědomit, že tak jako zná Otec začátek, zná i konec. Posel vstane a říká, abych sebral veškerou svou odvahu, protože mi teď ukáže věci, které se musí stát. Zase říká, že je toho hodně, co mi má ukázat. Začínáme procházet zdí koridoru. Na druhé straně zjišťuji, že se nacházíme v obrovské výšce na nebi, jako bychom byli jedním letícím ptákem, a pozorujeme naši zemi. Vidím, že na zemském povrchu se rozpoutala zkáza. {3} Velké kulaté hořící objekty dopadají na určitá velkoměsta a hubí všechny, kdo v nich žijí. Tyto kulaté objekty způsobují zemětřesení. Další velkoměsta vzdálená stovky a stovky mil od míst, kde byla zničena tato velkoměsta, se začínají třást, budovy se řítí na zem a rozpadají se. Vidím, jak ze země vybuchuje obrovský žár a oheň. Mnoha oblastmi protéká něco, co vypadá jako tekutý oheň. Tato tekutina stráví všechno, co jí stojí v cestě. Vidím, jak do nebe tryská oheň, jako by to byla vodní fontána, až na to, že hoří. {4} Vidím, že v celé zemi byla některá města nesmírně zpustošena. Přestože nevidím ostatní části světa, vím, že věci, které mám před sebou, se odehrávají i tam. Abych lépe viděl, sestupujeme blíže k jednomu městu. Dívám se, jak vozidla na dálnicích a mezistátních komunikacích havarují. Silnice, po nichž jedou osobní auta a náklaďáky, se otevírají a na jejich místě vznikají průrvy. Je to, jako by se silnice roztrhla. Na jiných místech vidím, jak se silnice drtí a sesouvají dohromady, přičemž chodníky se skládají jeden přes druhý, takže se z nich stává jeden chodník a pod ním je jiný. Otáčíme se a vidím velká letiště. Přistávací dráhy mizí v zemi. Letadla nemají kde přistát. Nyní se přemísťujeme do jiných oblastí, které nejsou tak hustě osídleny; tady se lidem nic nestalo. Mnoho velkých a malých měst nebylo zničeno. Ptám se Posla, jestli smím prozradit, která města to byla. Odpovídá: „Ne, to není dovoleno.“ Vysvětluje mi, že všichni se musí naučit, jak se nechat vést Duchem svatým, pokud jde o to, kde Bůh chce, aby žili. Pak říká: „Pojď, mám ti toho ukázat víc.“ Vracíme se s Poslem do koridoru a na chvíli se zastavujeme. Vysvětluje mi: „Jeho lid by měl pochopit, že další věc, kterou ti ukážu, se musí stát. Bůh má vše pod kontrolou.“ Projdeme zdí a nyní pozoruji mnoho pohřbů, všechny najednou. Vím, že bylo uloženo k odpočinku mnoho starších lidí. Také je mi ukázáno, jak je k odpočinku ukládáno mnoho nemluvňat a malých dětí. Posel mi vysvětluje, že je to z Boží lásky, že bychom měli pochopit, že jsou uloženi k odpočinku, aby nemuseli prožívat dobu, která je před námi. {5} Pozoruji, jak se matky loučí se svými novorozenými nebo malými dětmi. Vzhlížejí k nebi, bědují a ptají se Otce proč. Posel se na mě podívá a říká: „Jestliže tamhleta matka bude věrná, dítě jí bude vráceno do náruče a vychová je v nebi.“ {6} Dívám se, jak se dospělí loučí se svými rodiči a prarodiči. Mnozí pláčou s velikou lítostí. Posel mi říká: „Je třeba, aby pochopili, že je to jen nakrátko, pokud však oni a ti, co se loučí, byli a Strana 2 z 10
STŮJTE PEVNĚ jsou věrní svému Spasiteli, stráví spolu v nebi celou věčnost. Rodinná shledání, k nimž dojde, si vůbec nedokážeš představit.“ Posel říká: „Pojď, mám ti toho ukázat víc.“ Vracíme se do koridoru a znovu projdeme skrz. Nyní jsme venku, kde vidím zpustošené domovy. Bývaly to luxusní domovy, které stály miliony dolarů. Byly zničeny buď ohněm, vichřicemi, zemětřesením nebo objekty, které je rozmlátily na kusy. Vedle domů jsou zaparkována vozidla. Některá shořela, jiná byla roztříštěna. Tato auta byla stejně jako domy velmi přepychová. Pozoruji, jak lidé, jimž domy a auta patřily, křičí, že ztratili veškerý svůj pozemský majetek. Mnozí chodí a prohlašují: „Přišel na nás Boží soud. Bůh se zlobí, že jsme mu nevěrní.“ Můj anděl a já odcházíme z tohoto místa a jdeme na další, které bylo také silně zdevastováno. Dozvídám se, že všechny peníze, které kdysi lidé měli, už neexistují. Bankovní ústavy byly zničeny při těch hrozných událostech. Vidím, jak mnozí hlasitě křičí, že přišli o všechny své peníze. Nyní mě anděl zavedl na místo, kde, jak jsem vyrozuměl, žijí adventisté sedmého dne. Bůh jim svěřil pozemské bohatství. Vybudovali si své poklady na zemi a nyní pláčou, že dostali možnost finančně pomáhat, ale už k tomu nebudou mít příležitost. {7} Sleduji, jak se tito lidé scházejí a říkají, jak byli věrní Bohu v dávání desátků, ale Bůh jim všechno vzal. Teď nemají žádné peníze ani prostředky ani na obnovu svých pozemských vil, ani na nákup přepychových aut. Dozvídají se, že dostali příležitost pomáhat Božím pracovníkům, kteří potřebovali finanční pomoc. Bůh se k nim obrátil zády a dovolil satanovi, aby zničil jejich majetek, stejně jako to provedl i Jóbovi. Posel se ke mně obrací a říká: „Má velký význam, aby jeho lid pochopil, že je sice důležité přinášet desátky do Božích skladů, ale stejně důležité je, aby věděli, na co se tyto prostředky používají. Jestliže člověk poskytuje finanční prostředky a ví, že nejsou používány v souladu s Boží vůlí, ponese za to odpovědnost. Velký Stvořitel řekl, abychom platili příspěvky těm, kdo uposlechnou jeho rozkaz. Posel mi vysvětluje, že ti, kdo peníze vybírají a ukládají, zneužívají mnoho příspěvků na satanovo dílo zaměřené na využití spiritismu zevnitř církve. Posel říká: „To není Boží sklad. Ti, kteří přispívají, uvidí požehnání z toho, co dávají ve víře, pokud to bude uloženo do Božího skladu.“ Nyní vidím mnoho lidí, kteří pláčou, protože všechno ztratili. Už nemají, čím by ve víře přispěli. Někteří dostali příležitost darovat velkou část hřivny, kterou jim Bůh požehnal, ale chtěli si ji ponechat sami pro sebe. Chtěli ještě chvíli počkat, protože měli pocit, že pořád ještě zbývá čas. Teď je jim tato hřivna odebrána, takže už se nebudou moci dělit. Je mi ukázáno, že mnozí mohli získat požehnání, kdyby jen víra těchto jednotlivců, kteří mohli udělat krok víry, byla pevná. Podívám se na svého anděla a nenacházím slova. Je to poprvé, co nemám žádné otázky, jen pocit prázdnoty. Říká: „Pojďme odtud, protože mnozí nepochopí, co ti bylo ukázáno. Všem, kdo nebudou rozumět, máš říci jen to, že každý se musí modlit a prosit o Boží vedení, pokud jde o to, koho a co podporují. Měli by chápat, že ponesou odpovědnost za to, co a koho podpořili. Opakuji ti, mám ti říct, abys jim vyřídil, že mají pomáhat a platit příspěvky těm, kteří uposlechnou Boží rozkaz.“ Říkám Poslovi, že je to velmi sporná záležitost a že pokud jde o Boží sklad, lidé jsou velmi zmateni. Oslovuje mě mým nebeským jménem a říká: „Měli by pochopit, že ty jsi stejně jako já posel. Dostal jsem pokyn sdělit ti přesně to, co jsem ti sdělil. Ty Strana 3 z 10
STŮJTE PEVNĚ jim máš sdělit přesně to, co jsem já sdělil tobě. Ti, kdo mají otázky, se mají obracet na toho, kdo má klíče od velkého Skladu.“ Vracíme se do koridoru a Posel říká: „Pojď a posaď se tady.“ Posadíme se a on mě uchopí za obě ruce. Oslovuje mě mým nebeským jménem a říká: „Teď ti mám ukázat něco, čím se mnozí budou trápit. Znovu ti říkám, seber veškerou svou odvahu, drž se své víry, drž se poznání, že Stvořitel všeho má úplně všechno pod kontrolou. Až budeš tohle připravovat, vlož sem poznámku, že tato část může příliš rozrušit malé děti, ale dospělí budou schopni porozumět tomu, co ti mám ukázat.“ Když vstaneme, podívá se na mě a říká: „Kéž bys jen mohl plně pochopit, jak velmi tě tvůj Stvořitel a Spasitel miluje.“ Poprvé si všimnu, že můj anděl se neusmívá, ale tváří se velmi vážně. Cítím, že se nechce dívat na to, co mi hodlá ukázat. Procházíme zdí a ocitám se v něčem, co vypadá jako velké vězení nebo nějaký druh nápravného zařízení. Vidím, že všichni lidé stojí v dlouhé rovné frontě, která se posunuje kupředu jen velmi pomalu. Lidé mají na sobě něco, co vypadá jako papírové župany, které se nosí v nemocnicích. Postřehnu, že nejsou smutní ani nepláčou, ale nejsou ani veselí a šťastní. Jsou vážní, ale vyzařuje z nich pokoj. Vědí a chápou. Stojím tam dost dlouho, pozoruji je a fronta se pomalu sune kupředu. Všichni stále znovu a znovu a znovu zpívají tutéž píseň. Přistihnu se, že si ji začínám broukat. Je to píseň „Vzdám se všeho pro Ježíše?“. Jak fronta postupuje kupředu, začínám se zabývat slovy této písně a přemýšlet o nich tak, jako ještě nikdy předtím. Nyní jsou hluboce vryta do mé mysli. „Vzdám se všeho pro Ježíše, všechno jemu v oběť dám? Chci mu sloužit věrně, tiše, jak On kdysi sloužil nám? Vše ti v oběť dám, vše ti v oběť dám, všechno tobě, Spasiteli, všechno tobě dám. Vzdám se všeho pro Ježíše. Buď pastýřem, Pane, mým, veď mne do své krásné říše, nadchni svatým Duchem svým. Vše ti v oběť dám, vše ti v oběť dám, všechno tobě, Spasiteli, všechno tobě dám. Vzdám se všeho pro Ježíše. Vezmi, Pane, srdce mé, táhni k sobě výš a výše, ať je plné lásky tvé. Vše ti v oběť dám, vše ti v oběť dám, všechno tobě, Spasiteli, všechno tobě dám. Vzdám se všeho pro Ježíše, rád mu svoje srdce dám. Pán je moje spásná skrýše, záchranu v něm věčnou mám.“ Jak tam tak stojím, ta slova mi nepřestávají probíhat hlavou. Posel je velmi tichý. Teď si uvědomuji, jak pevně mu tisknu ruku. Aniž by cokoli řekl, postrkuje mě dopředu, abych se podíval, kam všichni jdou. Když dojdeme až na místo, je mi to jasné. Před tou dlouhou frontou lidí je šest strojů. Jsou zkonstruovány tak, že pod nimi je velký otvor, a jsou umístěny jeden vedle druhého jako postele. Spodní část je vyrobena z nerezové oceli, přičemž uprostřed každé části je drážka. Před každou postelí jsou vertikální mříže, které se zvedají. Dvě z nich vytvářejí mezeru, jíž projde lidská hlava. Pod každou postelí je velký otvor, kde stojí obrovský náklaďák. Dívám se, jak lidé bez jakéhokoli odporu lezou nahoru, každý na jednu postel, a lehají si tváří dolů. Pak rychle spadne velký břit ve tvaru obráceného V. Postel se otevře v místě drážky a tělo spadne do náklaďáku umístěného dole. Když je auto plné, odjede a jeho místo zaujme jiné. Po celou dobu, kdy lidé lezou na postel, nepřestávají zpívat „Vše ti v oběť dám.“ {8}
Strana 4 z 10
STŮJTE PEVNĚ Posel přeruší své dlouhé mlčení. Osloví mě mým nebeským jménem a já poprvé po dosti dlouhé chvíli pohlédnu nahoru do jeho obličeje. Vidím, jak mu po tvářích a do dolíčků stékají proudy slz. Nařizuje mi, abych se podíval ještě jednou. Vidím, že každý z těchto lidí je obklopen svatými anděly. Posel říká: „Ježíš by je jediným slovem mohl všechny vysvobodit, ale to, co vidíš, se musí stát. Dívej se pozorně.“ Vidím, že každý přidělený anděl má přes levou paži bílé roucho, které čeká na člověka, jenž právě vše obětoval. Je to čistě bílé roucho s velkým červeným lemem na spodní části. {9} V pravé ruce drží anděl tabulku z pravého stříbra s okrajem z ryzího zlata, kolem níž je ovinuta červená stuha. Na tabulce je nápis Zjevení 2, 10. [Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“] Strážný anděl vezme roucho a pevně je drží, jako by tím chtěl vyjádřit lásku a hluboký obdiv, až do vzkříšení tohoto člověka z mrtvých k věčnému životu. Pak bude do tohoto velmi zvláštního roucha oblečen. Můj anděl říká, že je čas jít. Vracíme se do koridoru, kde chvíli tiše sedíme. Ani jeden z nás nepromluví. Po chvíli Posel říká: „Mám ti toho ukázat ještě víc.“ Vstaneme, jdeme ke zdi koridoru a projdeme skrz. Nyní stojíme před obchodem s potravinami. Vidím, že mnoho lidí přichází k obchodu a ukazuje kartu. Pomyslím si, že to je určitě nějaká členská legitimace, která je opravňuje ke vstupu dovnitř. Postřehnu, že pár lidí není do obchodu vpuštěno, protože kartu nemají. Jdeme spolu s Poslem směrem k budově. Během chůze se jeho vzhled opět změní, takže vypadá jako člověk. Projdeme zdí obchodu, procházíme se uvnitř a zjišťujeme, že v regálech není mnoho zboží. Přejdeme do oddělení pečiva a vidíme, že tu není žádný čerstvý chléb. Posel se ptá ženy za pultem pekařství, proč ho nemají. Žena se směje a říká: „My už chleba nedostáváme. Ti, co si koupili obilí a mohou si umlít vlastní mouku, si teď žijí jako králové, protože si můžou sami upéct chléb.“ Dál procházíme obchodem a vidíme, že v regálech není příliš mnoho věcí. Potkáváme skladníka. Ptáme se, proč mají v regálech tak málo zboží. Vysvětluje nám: „Všechny silnice jsou zničené a palivo do vozidel je nedostupné, takže náklaďáky se sem nemohou dostat. Palivo, které lze koupit, je příliš drahé. A kromě toho, stejně můžeme dostat potraviny jenom my vybraní, vyvolení lidé.“ Nyní jdeme do přední části obchodu a pozorujeme lidi chystající se projít pokladnou se zbožím, které se jim podařilo sehnat. Ještě než zaplatí, znovu předloží svou kartu. Pokladní se na ni podívá, pak se podívá na zákazníka a potom prostrčí kartu čtečkou. Posel zamíří směrem k nim a nějak se mu podaří získat jednu kartu, aby mi ji ukázal. Pozorně se na ni podívám. Je na ní fotografie vlastníka. Vedle ní je jeho adresa, řada čísel, zvláštní vodotisk a ochranná pečeť. Posel otočí kartu a na druhé straně je obrovskými písmeny napsáno: „Držitel této karty přijímá a bude zachovávat Národní den úcty.“ Slyším, že o několik pokladen dál došlo k nějakému pozdvižení. Žena vedle nás říká: „To je jeden z těch lidí, kteří nechtějí ctít Boží den. Jeden z těch sobotářů. Jsou Strana 5 z 10
STŮJTE PEVNĚ metlou lidstva. Už se nemůžu dočkat, až s nimi se všem budeme moci udělat krátký proces.“ Posel říká: „Je čas jít.“ Projdeme zdí, procházíme koridorem a přitom se Posel znovu proměňuje v anděla. Nyní jsme na místě, kde vidím nějaké lidi, ale oni nevidí nás. Uvědomuji si, že jsou to adventisté sedmého dne, ale neznám je. Jsou doma, ale je to, jako bych byl v mnoha různých domovech naráz. Sleduji, jak se rozhodují, zda přijmou kartu Národního dne úcty. {10} Vysvětlují, že kartu potřebují, aby mohli platit za dům a auto, aby mohli kupovat jídlo a platit účty. Rozhodnou se, že ji přijmou, bohoslužbu budou mít v soukromí v sobotu, ale budou zachovávat povinný Národní den úcty. Posel se ke mně obrací a říká: „Zapomněli si vyvolit dnes, komu chtějí sloužit. Pojď.“ Procházíme skrz koridor a teď stojíme na ulici. Vidím frontu aut u benzínové pumpy. Fronta se táhne po příjezdové cestě a pokračuje dál až na silnici. Všude jsou zaparkovaná auta. Některá jsou téměř nová a jsou tu také velmi hezké sportovní vozy. Klíčky jsou pořád ještě v zapalování a dveře jsou otevřené dokořán. Nyní postřehnu, že jde kolem nějaký muž, a dovoluji se Posla, jestli si s ním smím promluvit. Ptám se toho muže, proč jsou ta auta opuštěná. Odpovídá: „Za prvé, není benzín, a i kdyby byl, nikdo si ho nemůže dovolit. Dokonce i kdyby benzín byl, silnice jsou tak zničené, že se po nich vůbec nedá jezdit. Veškerá doprava se zastavila, dokud se nebudou moci zbavit toho problému s neznabohy. Všechny tyhle problémy jsou kvůli lidem, kteří nechtějí přijmout Národní den úcty. Až budou pryč, všechno bude zase báječné. {11} Jistěže to dá hodně práce, ale Bůh řekl, že pokud budeme zachovávat a ctít tento den, požehná nám.“ „Počkejte,“ ptám se, „Bůh vám řekl, že vám požehná, pokud budete zachovávat Národní den úcty?“ Muž na mě zkoumavě pohlédne a zeptá se: „Nejste vy jedním z těch, co zachovávají sobotu?“ Posel říká: „Je čas jít.“ Teď jsme opět v koridoru. Posel říká: „To, co ti ukážu nyní, už jsem ti ukazoval, když tě Becky probudila ze sna. Tehdy jsi dostal povolení podělit se s druhými jen o malou část toho, co ti bylo ukázáno.“ Procházíme zdí a nyní navštěvujeme malé oblasti v různých částech země. Jsou tu lidé s hroznými boláky, které jsou velké a zarudlé, ale jejichž vršek je bílý. Ukáže se, že jsou to vředy, které vydávají ten nejhorší zápach, jaký jsem kdy zažil. Ti lidé je mají po celém těle a svíjí se v nesnesitelných bolestech. {12} Tohle soužení postihlo malé izolované skupiny lidí. Byly pro ně zřízeny speciální nemocnice. Navštěvujeme nemocnice v různých částech země, z čehož jsem pochopil, že se totéž odehrává po celém světě. Posel říká: „Pojď, je čas jít.“ Vracíme se do koridoru a jdeme ke zdi. Projdeme skrz a zase, tohle místo si pamatuji. Nyní stojím venku na velikém poli a dívám se nahoru na něco, co vypadá jako promítací plátno v kině pro automobilisty. Anděl říká: „Zase, to, co ti ukážu, je nanejvýš důležité.“ Říká mi, abych se podíval na plátno. Dívám se na něco, co by mohl být film, a v něm vidím přední část Bible. Velká slova „SVATÁ BIBLE“ se zlatě lesknou a pod nimi je menšími písmeny napsáno „Verze krále Jakuba“. Bible se otevírá na 2. Mojžíšově 20. Obraz se mění a slova tvořící Boží zákon se zvýrazní, takže jsou zřetelná a velmi snadno čitelná. Posel říká: „Tohle napsal sám Bůh a je to velmi důležité. Pamatuj si, co je zde napsáno.“ Čtvrté přikázání ještě více zazáří a ještě více se zvýrazní. Slovo Strana 6 z 10
STŮJTE PEVNĚ „PAMATUJ“ vynikne nad zbývající částí verše. Podívám se na Posla, který říká: „Tohle si musí jeho lid zapamatovat, zvláště ve dnech, které je čekají. Řekni jim, aby si ještě dnes vyvolili, komu chtějí sloužit. Pokud si zvolí Boha Otce, pak se rozhodnou zachovávat jeho zákon. Jestliže si zvolí lidský zákon, rozhodli se pro satana.“ Říká mi, abych se podíval na oblohu, a tam je zářivě bílými písmeny napsáno „Jozue 24,15“. [Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“] Pak říká: „Je čas jít.“ Vracíme se do koridoru a Posel říká: „Všechny věci, které jsem ti právě ukázal, jsem ti ukazoval po dobu sedmi měsíců. Dostal jsem pokyn, že je máš oznámit ostatním ve stanovený čas. Nyní je tedy máš začít šířit. Ale dříve, než se probudíš, ti mám ukázat ještě jednu věc. Už jsi ji viděl, ale teď si ji budeš pamatovat. To, co nyní uvidíš, je určeno veškerému jeho lidu. Budeš to potřebovat pro povzbuzení.“ Jdeme ke zdi a projdeme skrz. Nyní spolu s Poslem letíme k nebeské bráně. Když se blížíme, pohlédnu dolů a poznávám rozsáhlé údolí pod námi a vidím nebeskou hradbu. Všimnu si hranatého břevna, spočívajícího na pilířích a na vrcholu hradby. Pilíře a břevno jsou průzračné a jejich krásu nelze popsat slovy. Hradba je zhotovena tak, že skrze ni proniká záře, a je také tak nádherná, že to nelze vylíčit. Pokračujeme v letu a já vidím chrám pro 144 000 a mnoho dalších budov a sídel. Posel říká, že každý z těchto domů je vybudován zvlášť pro každého jednotlivce a neexistují dva, které by byly stejné. Vypráví mi o polici na korunu, která je v každém z nich. Když se podívám dolů, vidím miliony a miliony sídel. Ptám se Posla, kolik domů tam je. Usměje se a říká: „Pro každého Božího člověka jeden.“ Pokračujeme nad rozlehlými parky a loukami. Zjišťuji, že nádhernou vůni, kterou všude cítím a která je velmi vzrušující, vydávají květiny. Tráva tvoří hustou chvějící se zeleň, která se vlní jako mořský proud. Stále se snažím najít slova, která by dokázala vysvětlit věci, jež vidím a cítím, ale neexistují žádná taková, jimiž by bylo možné to vystihnout. Vidím, kam míříme, a ptám se anděla, jestli letíme do svatého města. Odpovídá: „Ano, dostal jsem pokyn, abych tě tam přivedl, protože ti mám něco ukázat.“ Až dosud jsem viděl jen oblast na periferii tohoto města ve městě. Nejsem schopen najít správná slova, jimiž bych popsal velikost všech věcí. Vím, že nebeská hradba je asi 1500 mil {13} dlouhá a že svaté město ve městě měří kolem 700 mil {14} směrem do středu, ale ta velikost je ohromující. Všechno je o tolik větší než slova, jimiž by se to dalo popsat. Nyní míříme ke svatému městu. Letím rychleji a rychleji. Na tom městě je něco, co mě přitahuje. Jak se rychle blížíme k velikému svatému městu, mnoho a mnoho rozechvělých andělů se řadí do zástupu. Zpomalujeme a klesáme k zemi a já vidím, že tu teče úžasně křišťálově čistá voda. Naše těla rotují a nohy se měkce dotknou země. Strana 7 z 10
STŮJTE PEVNĚ Uděláme prvních pár kroků a já spatřím tu nejkrásnější řeku s nejčistší vodou, kterou jsem kdy viděl. Proud vody má zvuk svatosti. O něco dál nahoře vidím nádherný strom. Má dva kmeny, jeden na tomto břehu řeky a druhý na protějším. Všimnu si, že na stromě roste mnoho různých druhů ovoce. Dokonce i jeho listy vypadají lahodně. Opět nemohu najít ta správná slova, která by vystihla, co vidím. Řeku lemuje mnoho a mnoho dalších stromů, které umocňují krásu všeho. Vidím, že Bůh miluje zvířata, protože se jich tu kolem pohybuje velmi mnoho. Všude vidím nekonečnou lásku. Já a Posel jdeme podél řeky a v dálce vidím, odkud voda vyvěrá. Pohlédnu na Posla a říkám mu, že tam musím rychle jít. Usměje se a povídá: „Jsi pod mým dozorem, ale pojďme tam společně.“ Odlepíme se od země a rychle letíme tam, odkud voda vytéká. Vytéká od překrásného trůnu. Neexistují slova, která by dostatečně vylíčila jeho krásu. Obracím se k Poslovi a říkám mu, jaká je to nádhera. Povídá: „Otoč se a podívej se ještě jednou.“ Otočím se a spatřím Ježíše, jak sedí na trůnu. Vstane a jde podél řeky směrem ke mně. Andělé, kteří ho doprovázejí, mu oblékají purpurové roucho a šerpy. Jeden anděl mu do pravé ruky vloží žezlo a druhý mu na hlavu vsadí korunu v koruně. Přichází ke mně a já pokleknu u jeho nohou a říkám mu, jak velmi ho miluji. Oslovuje mě mým nebeským jménem a sděluje mi, že potřebuje, abych jeho lidu řekl, že „brzy tohle všechno bude vaše, abyste se z toho mohli radovat po celou věčnost. Brzy všechno vaše soužení skončí“. Říká: „Smrt, bolest, utrpení a pláč již nebudou. Žádám každého člověka z mého lidu, aby si vyvolil, koho bude následovat. Vše, co jsem ti ukázal, vám má pomoci, protože mnozí budou brzy čelit nesnázím, osamělosti a pronásledování. Čiňte tak v mém jménu. A já vám své jméno napíšu na hlavu. Můj lide, stůj pevně. Drž se víry, že přijdu; mám pro vás připravenou velikou odměnu. Vy a já budeme společně slavit a žít spolu celou věčnost. Velmi toužím po okamžiku, kdy budu moci přijít a přivést vás domů.“ Pohlédne na Posla a říká: „Děkuji ti.“ Pak se Ježíš obrátí a s početným doprovodem andělů odchází. Jak tam tak stojím a Posel mě drží za ruku, nejsem schopen promluvit a jímá mě hrůza z toho, co jsem právě viděl a slyšel. Mám různé druhy pocitů. Vše, co mohu říct, je, že můj Spasitel dokáže nesmírně milovat. A jak úžasná je jeho láska k někomu takovému, jako jsem já! Kéž by se mi dostávalo nebeských slov, abych mohl vyprávět, jaké radostné vzrušení cítím! Pohlédnu směrem k Poslovi a se slzami v očích říkám: „Přijď, Ježíši, náš králi, přijď, Ježíši, náš králi, a vezmi nás domů.“ Posel se na mě podívá a říká: „Je čas odejít.“ Otočím se a žadoním, aby mě tu, prosím, nechal ještě chvilinku. Když se vznášíme nad nebeskou půdu, srdce mě bolí ještě víc. Posel se usmívá a říká: „Však víš, že pokud zůstaneš věrný Ježíši, brzy tu budeš, a nejen ve snu. Musíš si uvědomit, že tohle je sen a že to, co Bůh naplánoval, je ještě lepší než to, co ti bylo ukázáno ve snu.“ Když opouštíme nebeské město, nepřestávám se ohlížet. Brzy jsme zpět v koridoru. Anděl mi dává pokyn, abych začal připravovat to, co mi bylo ukázáno. Říká, že i když je to hodně dlouhé, budu si pamatovat všechny podrobnosti, protože se mnou pracuje Duch svatý. Položí mi ruce na ramena se slovy: „Buď statečný a drž se pravdy. Vyprávěj druhým, co ti bylo ukázáno. Měj na paměti, že je to jeho poselství. Zase tě navštívím, protože je toho víc, co ti mám sdělit, ale buď trpělivý a čekej.“ Pohlédnu na něj nahoru a ptám se: „Ještě než odejdeš, můžu ti položit jednu Strana 8 z 10
STŮJTE PEVNĚ otázku?“ On na to: „Můžeš, ptej se.“ Říkám mu: „Chtěl jsi, abych ti říkal Posel. Jmenuješ se Gabriel?“ Usměje se na mě a povídá: „Už jsem ti řekl dříve, že není důležité, kdo jsem. Jméno, které by všichni měli chtít znát, je velký Soudce. To je jediné jméno, které by všichni měli chtít znát a o němž by měli hovořit.“ 1. Lukáš 12,6.7: „Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.“ 2. Matouš 24,38.39: „Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.“ 3. Evangelism [Evangelizace], s. 29: „Kéž by jen Boží lid tušil, jaká zkáza hrozí tisícům měst, která nyní téměř propadla modlářství.“ 4. Patriarchové a proroci, s. 110: „Když se blesky z nebe spojí s ohněm v zemi, hory budou hořet jako pec a budou chrlit strašlivé potoky lávy, které zaplaví zahrady a pole, vesnice a města Vroucí tekuté masy se vlijí do řek a způsobí, že voda v nich se bude vařit, přičemž bude s nepopsatelnou silou vymršťovat masivní kameny, jejichž úlomky se rozptýlí po zemi. Řeky vyschnou. Země se bude zmítat; všude budou hrozná zemětřesení a erupce.“ [Vlastní překlad] 5. Last Day Events [Události posledních dnů], s. 255: „Prosit o bezpodmínečné uzdravení není vždy bezpečné. …On ví, zda by ti, za něž prosíme, byli schopni obstát v pokušení a zkoušce, která by je potkala, kdyby byli naživu. On zná konec již od počátku. Mnozí budou uloženi ke spánku dříve, než svět zachvátí strašlivá muka doby soužení.“ 6. Child Guidance [Výchova dítěte], s. 566: „Žijící spravedliví jsou proměněni ‚naráz, v okamžiku‘. Božím hlasem byli oslaveni; nyní se stali nesmrtelnými a spolu se vzkříšenými svatými jsou uchváceni vzhůru do vzduchu vstříc Pánu. Andělé ‚shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým‘. Svatí andělé nesou malé děti a vkládají je do náruče jejich matkám. Přátelé, které odloučila smrt, se setkávají a už se nikdy nerozejdou; s radostnými písněmi společně vystupují k Božímu městu.“ 7. Matouš 6,19.20: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.“ 8. Zjevení 20,4: „Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let.“ Strana 9 z 10
STŮJTE PEVNĚ
9. Early Writings [Rané spisy], s. 18: „Při našem putování jsme potkali skupinu, která také upřeně hleděla na krásy toho místa. Všimla jsem si, že lem na jejich oděvu má červenou barvu; jejich koruny byly nádherné; roucha měli bílá. Pozdravili jsme je a já jsem se zeptala Ježíše, kdo to je. Řekl, že to jsou mučedníci, kteří byli zabiti kvůli němu. Byla s nimi také bezpočetná skupina malých dětí; i ony měly na oděvu červený lem.“ 10. Selected Messages [Vybraná poselství], sv. 1, s. 66: „A pokud člověk věřil, zachovával sobotu a obdržel požehnání, která ji provázejí, a posléze se soboty vzdal a porušil toto svaté přikázání, zavřel si před sebou brány svatého města se stejnou jistotou, jako že existuje Bůh, který vládne v nebesích nad námi.“ 11. Jan 16,2: „Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.“ 12. Zjevení 16,2: „První anděl šel a vylil svou nádobu na zem: a zlé, zhoubné vředy padly na lidi označené znamením dravé šelmy a klekající před jejím obrazem.“ 13. 1 míle = asi 1,609 km; 1500 mil = asi 2413,5 km 14. 700 mil = asi 1126,3 km
Strana 10 z 10
