CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE (THE SDA CHURCH) 28. září 2007 Ernie Knoll www.formypeople.org Ve svém snu stojím na chodníku a dívám se na pravou přední stranu obrovského kostela. Je to masivní a velký kostel. Připadá mi tak velký, že musí zabírat celý městský blok. Všimnu si, že po stranách je mnoho oken a další okna jsou nad nimi. Vidím, že před kostelem je několik obrovských sloupů. Patky sloupů jsou na vrcholu schodiště a sloupy se tyčí nahoru a podpírají střechu. Najednou cítím, jak mi někdo poklepe na pravé rameno a oslovuje mě mým nebeským jménem. Otáčím se a vidím, že za mnou stojí „Posel“. Okamžitě mu říkám, že bych mu rád položil několik otázek. Trpělivě se usměje a povídá: „Ty máš vždycky otázky.“ Pak řekne: „Pojď, mám ti ukázat mnoho věcí.“ Jdeme po chodníku a zastavujeme se na úpatí schodiště s mnoha schody, které vedou nahoru k přední straně kostela. Pozoruji, jak velké množství lidí začíná vystupovat po schodech. Můj anděl poukazuje na to, že někteří lidé nemyslí na to, co asi v kostele uslyší nebo jaké požehnání dostanou. Mnozí uvažují o své práci, o tom, co musí udělat, aby vynikli a získali vyšší postavení. Jiní se zabývají tím, jak dobře vypadají, když jsou celí nastrojení. Jiní zase přemýšlejí o tom, zda by se nemohli setkat s někým, s kým by mohli navázat známost. Vidím další, kteří jsou oblečení, jako kdyby šli na výlet nebo zahrát si s míčem. Někteří mají na sobě dokonce sportovní svetříky. Dívám se, že po schodech stoupá velmi mnoho žen, které mají na nohou drahé módní boty. Šaty, které si zvolily, se do kostela nehodí. Některé mají na sobě příliš krátké šaty a sukně. Mnohé si oblékly velmi krátké halenky, takže jsou příliš odhalené. Další mají na sobě úzké přiléhavé šaty. Některé mají nalakované nehty na nohou a na rukou. Mnohé z nich jsou ozdobeny šperky a pyšně vystavují na odiv své snubní prsteny. Předhánějí se v nejmodernějších ozdobných účesech, které říkají: „Podívejte se na mě; jsem krásná.“ Stoupáme po schodech a vcházíme do foyer tohoto velkého kostela. Zde zjišťuji, že je tu velmi hlučno. Podél stěn vidím prodejní automaty. Jsou tu také hliníkové a dřevěné vozíčky, na nichž je k dispozici čaj, mléko a káva a také bagety, pečivo a několik druhů dobře zralého ovoce. Vidím, že z foyer lze vejít do mnoha svatyní. Spolu se svým andělem vstupuji do první z nich a vidím, že uvnitř je mnoho lidí. Slyšíme, jak kazatel vysvětluje: „Ježíš zaplatil za každého z nás na kříži. Jsme zachráněni; vůbec s ničím si nedělejte starosti. Jsme zachráněni ve svých hříších.“ A dále pokračuje: „Všechno, co musíme každý den udělat, je požádat o odpuštění a budeme mít věčný život. Neměli bychom se trápit tím, když
Strana 1 z 5
CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE znovu zhřešíme, protože Ježíš zaplatil za náš nárok být v nebi.“ Lidé společně zvolají: „Amen! Hřeš a bude ti odpuštěno; Ježíš nás zachránil.“ Opouštíme tuto svatyni a vstupujeme do další. V této svatyni je vpředu nahoře velká křtitelnice. Vidím, že tato svatyně je plná lidí. Je zde dlouhá fronta lidí, kteří čekají, až budou moci vystoupit po schodech do křtitelnice, aby byli pokřtěni. Nahoře, vpravo od křtitelnice vidím velké digitální počítadlo, které vypadá jako ukazatel skóre, a číslo na něm vzroste pokaždé, když je někdo pokřtěn. Vidím, že někteří z těch, kdo stojí ve frontě na křest, mají kufříky. Jiní nesou nákupní tašky plné zboží, které si právě koupili v obchodě. V taškách mají potraviny, něco na čtení a další věci, které by si s sebou křesťan do kostela nevzal, zvláště když má být pokřtěn. Vidím, že někteří mají po kapsách cigarety a jiní zase stojí ve frontě a přitom pojídají nečistá jídla. Pozoruji, jak jsou jednotliví lidé ponořeni pod vodu a pak vystrčeni ven, aby vystoupili z křtitelnice. Vidím muže v černých oblecích, jak diskutují o počítadle. Vím, že to jsou významní církevní představitelé. Slyším, jak hovoří o tom, že je třeba, aby číslo na počítadle vzrůstalo rychleji. Dívám se, jak se rozhodují přidělit do křtitelnice více pomocníků, aby urychlili pohyb lidí do křtitelnice, pod vodu a ven. Křičí: „DOVNITŘ, PONOŘIT A VEN!“ Vidím, že počítadlo počítá rychleji. Vidím, že voda ve křtitelnici je velmi špinavá, stejně jako ti, co jsou v ní. Když vystupují z vody, jsou stále špinaví, nyní však na nich ulpěla ještě další špína z těch, kteří byli pokřtěni před nimi. Dívám se jim do tváří a připadají mi unavení a ne příliš šťastní. Podívám se na svého anděla a začnu plakat a kroutit hlavou. Opouštíme tuto svatyni a vracíme se do foyer. Můj anděl a já se na chvíli zastavujeme a on říká: „Neplač. Byl jsem poslán, abych ti tyto věci ukázal. Seber svou odvahu.“ Pak jdeme do další svatyně a zde si všimnu nápisu na dveřích: „Církev jako tým“. Vidím, že v této svatyni byly odstraněny lavice a nainstalována sklápěcí křesla. Vidím, že je tu mnoho lidí, kteří spolu hovoří. Mají na sobě fotbalové, baseballové a basketbalové dresy a jiné sportovní oblečení. Vpředu nahoře je kazatel, který je oblečen do dresu svého oblíbeného mužstva. Slyším ho, jak křičí: „Ježíš porazí nepřátelský tým. V jeho zásahu shora máme vítězství, hra je vyhraná!“ Slyším, jak lidé jásají, zvedají své nápoje a svačiny a volají: „Do toho, Ježíšův týme!“ Můj anděl a já se vracíme zpět do foyer, zde anděl natáhne ruku, uchopí nápis – a začne ho strhávat. Postřehnu, že pod ním je text, který začíná takto: „Problém mnoha sportů. …“ {1}Adventist home, s. 500. Když si text začnu číst, několik mužů si toho všimne, velmi se rozzlobí a začnou připevňovat nápis zpátky. Potom jdeme do další svatyně a zjišťujeme, že zde kazatel hovoří velmi uhlazeně k mnoha posluchačům. Káže, že vše, co potřebujeme, je láska a milost. Nemusíme si dělat starosti s ničím jiným než s láskou a milostí. Vidím, že používá určité pohyby rukou a paží a přitom pomalu přechází z jedné strany pódia na druhou. Lidé se velmi uvolňují. Kazatel hovoří pouze o určitých částech Bible a sděluje nám, jak bychom se měli učit nové myšlenky. Mluví o „společenství víry“ a „obnově“. Vidím, že lidé
Strana 2 z 5
CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE poslouchají; jsou však ukolébáni do ospalé strnulosti. Když opouštíme tuto místnost, vzhlížím ke svému andělovi se znechuceným pohledem. Vstupujeme do další svatyně, kde opět vidím hodně lidí. Stojí a zpívají. Vpředu nahoře je velké plátno, na němž jsou promítnuta slova. Když tito lidé zpívají, zvedají ruce a mávají s nimi dopředu a dozadu. Píseň, kterou zpívají, se neustále opakuje. Není v ní žádná inspirovaná sloka. Pak vidím, že mnozí vystupují do uličky a začínají pomalu chodit sem a tam, přičemž zpívají a mávají. Postupně začínají poskakovat a po krátké chvíli pobíhat uličkou sem a tam a provolávat, že mají „ducha“. Začínají hovořit nesrozumitelnými jazyky. Dívám se na svého anděla a ptám se, jestli můžeme odejít. Jdeme do další svatyně a já zjišťuji, že je zde velmi málo lidí. Sedí tiše a pozorně naslouchají. Kazatel hovoří o přípravě na Ježíšův příchod. Hovoří ze srdce. Pohlédnu na svého anděla a usměji se. Položí mi svou levou ruku na pravé rameno a říká: „Dobře si prohlédni toho kazatele.“ Když se na něj podívám, všimnu si, že na něj z nebe svítí velmi jasné světlo. Vidím, že na temeni jeho hlavy jako by hořel plamen. Vidím mnoho andělů, kteří mají v rukou knihy. Poučují ho, co má říkat. Opouštíme tuto svatyni a vracíme se do foyer. Míjíme mnoho dalších svatyní, prodejní automaty a mnoho vozíků s čajem, mlékem, kávou, bagetami a pečivem. Vycházíme z masivní budovy kostela. Posel se na mě podívá a říká: „Podej mi ruku.“ Zvednu k němu svou pravou ruku a on ji pevně uchopí. Stoupáme do vzduchu, do výše asi 100 stop {2}. Otáčíme se a já poprvé spatřím celou přední část tohoto masivního kostela. Vidím velké sloupy, které podpírají střechu. Těsně pod ní je velká cedule, do níž jsou hluboce vyryta slova „CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE“. Anděl na mě pohlédne a říká: „Pevně se drž své víry.“ Dívám se a kostel se najednou začne třást doprava a doleva, dopředu a dozadu. Celý kostel se začne svíjet ze strany na stranu. Vidím, že mnoho lidí je vymrštěno z oken. Mnozí vybíhají ven a utíkají dolů po schodech. Vidím, jak se prodejní automaty a vozíky s pečivem řítí ven a padají ze schodů. Vidím, že mnoho, mnoho lidí padá a kutálí se po schodech. Vidím, jak se tato obrovská budova chvěje. {3} Očekávám, že se zřítí na zem. {4} Tisknu svému andělovi ruku, protože se bojím, co se stane s mou církví. Anděl se na mě podívá a říká: „Pevně se drž své víry.“ Otřesy ustávají stejně náhle, jako začaly. Vidím, že žádný z mnoha velkých pilířů nebyl porušen. Sestupujeme zpátky na zem a přistáváme na nejhořejším schodě. Vidím, že ani schody nebyly poškozeny. Otáčím se a vidím, že teď po schodech kostela vystupuje mnoho lidí. Vypadají prostě a mnozí zpívají inspirující chvalozpěv. Všiml jsem si, že všichni odložili stranou své „já“ a zaměřili se na Ježíše. Zbavili se všech světských myšlenek. Pozoruji, jak vstupují do foyer. Vcházíme do foyer a vidíme, že někteří tiše šeptají a v celém dlouhém foyer vládne atmosféra vážnosti. Spolu s andělem procházíme z jedné svatyně do druhé. Vidím, že všechny bohoslužby jsou důstojné a že všichni kazatelé učí o cestě k Ježíši. Já a můj anděl pokračujeme do svatyně, kde se křtilo. Vidím, že dříve než se jednotlivci zařadí do fronty, kazatelé se s nimi modlí a studují. Vidím, že je zde místnost, kde se lidé zbavují svých kufříků a nákupních tašek. Je zde nádoba na odpadky, kam házejí cigarety a jiné tabákové Strana 3 z 5
CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE výrobky. Vidím, jak jeden člověk pomalu jde ke křtitelnici. Kazatel stojí vedle něj. Hovoří o závazku, který na sebe hodlá vzít nejen před těmi, kdo přihlížejí, ale před celým nebem. Jak jsou lidé ponořováni pod vodu, vidím, že jsou špinaví. Anděl mě upozorňuje, abych se podíval nahoru. Dívám se skrz střechu na oblohu a ještě mnohem výš, až do nebe, a vidím, jak andělé při každém křtu jásají a zpívají. Zase se dívám, jak jednotliví lidé pomalu vycházejí z křtitelnice. Vidím, že když vystupují ven, jsou velmi čistí. Šaty, které mají na sobě, jsou zářivě bílé a z jejich tváří vyzařuje štěstí. Jak procházíme foyer a vstupujeme do jednotlivých svatyní, vidím, že kostel obstál bez jakéhokoli poškození. Nemá dokonce ani jednu trhlinu ve zdi. Myslím na to, jak se budova kroutila a třásla a jak moc jsem se bál, že spadne. Posel a já se obracíme, vycházíme ven a jdeme dolů po schodech. Dívám se na něj a ptám se, kdy se to stane. Láskyplně se usměje a já si znovu, stejně jako v dalších snech, všimnu, že má ve tvářích dolíčky. Položí mi ruce na ramena a říká: „Až se vzbudíš, připrav, co jsem ti ukázal. Pošli to sestře Z. Připraví to k tisku. Až to dokončí, měla by to dát svému manželovi, aby to zrevidoval. On už bude vědět, jestli nebylo něco vynecháno, už mu to bylo ukázáno. Až odsouhlasí to, co bylo připraveno, je třeba to ihned poslat bratrovi S, aby to poslal Božímu lidu.“ Zeptal jsem se Posla, jestli měl bratr Z sen. Řekl mi, že mnohým je ukázáno a nenechají si to pro sebe. Mnozí, kterým je ukázáno, se bojí hovořit. Mnohým je ukázáno, ale nepamatují si to. Mnohým je ukázáno a vzpomenou si po stanovené době. A mnohým je ukázáno skrze Otcova Ducha. Posel mě oslovuje mým nebeským jménem a říká: „Teď se musíš probudit a říct druhým, co jsem ti ukázal.“ 1. Adventist Home [Adventistický domov], s. 500; v českém jazyce vyšla zkrácená verze pod názvem Šťastný domov. „Problém mnoha sportů. – Žáci nutně potřebují intenzivní cvičení. Ničeho se není třeba obávat víc než nečinnosti a bezcílnosti. Avšak směřování většiny sportů je důvodem ke znepokojení pro ty, jimž leží na srdci blaho mládeže. Učitelé si dělají starosti, když zvažují vliv těchto sportů jak na pokrok studentů ve škole, tak na jejich úspěchy v pozdějším životě. Hry, které zabírají tolik jejich času, odvádějí mysl od studia. Nepomáhají v přípravě mládeže na praktickou, svědomitou práci v životě. Jejich vliv nevede ke zdokonalení, šlechetnosti nebo opravdové statečnosti. Některé z nejoblíbenějších kratochvílí, jako je fotbal a box, se staly školou brutality. Rozvíjejí stejné povahové vlastnosti jako hry starobylého Říma. Láska k převaze, hrdost na obyčejnou hrubou sílu, bezohlednost a lhostejnost k životu působí na mládež silou, která podkopává morálku, a to je otřesné. Jiné sportovní hry, které sice nejsou tak brutální, sotva budí méně námitek, protože jsou pěstovány nadměrně. Podněcují lásku k zábavě a vzrušení, čímž podporují nechuť k užitečné práci, sklon vyhýbat se praktickým povinnostem a Strana 4 z 5
CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE zodpovědnosti. Mají tendenci mařit zalíbení v holých skutečnostech každodenního života a jeho pokojných radostech. Tak se otevírají dveře hýření a bezzákonnosti s jejich hroznými následky.“ 2. 1 stopa = asi 0,305 metrů; tj. 100 stop = asi 305 metrů 3. Jan 2,13-16: „Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: ‚Pryč s tím odtud!‘ Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ 4. Maranatha, s. 203 „Satan bude dělat divy, aby oklamal lidi; bude vydávat svou moc za svrchovanou. Možná se bude zdát, že se církev rozpadne, ale nestane se tak. Bude trvat, dokud se nevytříbí hříšníci na Sijónu – dokud nebude drahocenná pšenice oddělena od plev. Je to tvrdá zkouška, avšak musí k ní dojít. Pouze ti, kteří zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví, budou shledáni věrnými a ryzími, bez vady či poskvrny hříchu, bez lsti v ústech. …Ostatek, který očišťuje své duše posloucháním pravdy, čerpá sílu ze zkoušek, přičemž představuje krásu svatosti uprostřed všudypřítomného odpadlictví.“
Strana 5 z 5
