Pùvodní práce
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 ÈÍSLO 2
STIGMATIZUJÍCÍ JEDNÁNÍ VÙÈI DUŠEVNÌ NEMOCNÝM V ÈESKU A ANGLII: DOTAZNÍKOVÉ ŠETØENÍ NA REPREZENTATIVNÍM VZORKU POPULACE STIGMATIZING BEHAVIOUR TOWARDS THOSE WITH MENTAL HEALTH PROBLEMS IN CZECHIA AND ENGLAND: SURVEY ON REPRESENTATIVE SAMPLE OF THE POPULATION PETR WINKLER1,2, LADISLAV CSÉMY1, MIROSLAVA JANOUŠKOVÁ1,3, LUCIE BANKOVSKÁ MOTLOVÁ1,4 1
Psychiatrické centrum Praha/Národní ústav duševního zdraví; 2 Institute of Psychiatry, King’s College London 3 Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita 4 Univerzita Karlova, 3. lékaøská fakulta, Praha
SOUHRN Lidé s duševním onemocnìním jsou stigmatizováni po celém svìtì. Míra stigmatizace se však v jednotlivých zemích liší. Cílem pøedkládaného výzkumu bylo zjistit míru reportovaného a zamýšleného stigmatizujícího jednání vùèi lidem s duševním onemocnìním v Èeské republice a porovnat výsledky s obdobným šetøením v Anglii. Dalším cílem bylo adaptovat škálu RIBS pro užití v èeské populaci. Dotazníkové šetøení bylo provedeno na reprezentativním vzorku èeské populace za pomoci škály RIBS a získaná data byla analyzována spolu s daty z šetøení provedeného na reprezentativním vzorku anglické populace za pomoci stejné škály. Míra reportovaného jednání, která vyjadøuje, zda respondenti mìli nebo mají nìjaké vztahy s lidmi s duševním onemocnìním, se v obecné èeské populaci ukázala jako pomìrnì nízká. Rozdíly mezi anglickou a èeskou populací jsou v tomto ohledu statisticky signifikantní ve tøech z celkových ètyø zjišśovaných položek. Míra zamýšleného stigmatizujícího jednání vùèi lidem s duševním onemocnìním se v obecné èeské populaci naopak ukázala jako velmi vysoká a rozdíly mezi obìma zemìmi jsou statisticky signifikantní ve všech ètyøech zjišśovaných položkách. Prevalence stigmatizujícího jednání v èeské populaci je alarmující. Výsledky prùzkumu jsou solidním základem pro další výzkum a podporu intervencí zamìøených na snížení míry stigmatizace. Klíèová slova: stigma, duševní onemocnìní, RIBS, jednání, dotazníkové šetøení, atribuce
SUMMARY People with mental disorders are stigmatized all over the world, but the extent of stigmatization varies across the individual countries. The aim of the present study was to identify the extent of reported and intended stigmatizing behaviour towards those with mental disorders in the Czech Republic and to compare the findings with the findings in England. The other aim was to adopt RIBS for the Czech Republic. The RIBS was utilized as a measument tool and survey was conducted on the representative sample of the Czech population. Results were compared with the similar survey conducted on the representative sample of English population. The extent of reported behaviour, which shows past and present experiences with those with mental health problems, turned out to be lower in the Czech Republic than in England. The differences are statistically significant in three out of four items. On the other hand, the extent of intended stigmatizing behaviour towards those with mental health problems, turned out to be much higher in the Czech Republic, and differences between both countries are statistically significant in all four items. The prevalence of stigmatizing behaviour in the Czech Republic is alarming. Findings of this study may serve as a solid ground for further research and support for anti-stigma interventions. Key words: stigma, mental illness, RIBS, behaviour, survey, attribution Winkler P., Csémy L., Janoušková M., Bankovská Motlová L. Stigmatizující jednání vùèi duševnì nemocným v Èesku a Anglii: dotazníkové šetøení na reprezentativním vzorku populace. Psychiatrie 2014;18(2):54-59.
Úvod Stigma a s ním související diskriminace lidí s duševním onemocnìním patøí k tématùm, která stabilnì zaujímají prioritní postavení v agendì politických dokumentù a akèních plánù
54
(EC, 2005; WHO, 2001, 2005, 2013). Existují pro to dobré dùvody. Duševní onemocnìní totiž bývá vysvìtlováno nejenom klinickým jazykem a za pomoci diagnostických manuálù, ale také souborem atribucí, které vychází z kulturnì podmínìných pøesvìdèení lišících se v èase a prostoru. Atribuce je proces,
Pùvodní práce
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 ÈÍSLO 2 kterým jsou vysvìtlovány pøíèiny urèitých fenoménù nebo jednání. Stigma je pak chápáno jako specifický atributivní proces, kdy jsou jedinci nebo fenoménu pøipisovány sociálnì diskreditující vlastnosti, èímž dochází k vylouèení jedince nebo fenoménu ze sféry normality do sféry deviace (Goffman, 1963). V oblasti duševního zdraví a nemoci se stigma chápe jako problém ignorance nebo neznalosti, které vedou k pøedsudkùm a diskriminaci, pøièemž ignorance a neznalost se váží k poznání, pøedsudky se váží k postojùm a diskriminace se váže k jednání (Thornicroft et al., 2007). Stigma a s ním související diskriminace mají na život èlovìka s duševním onemocnìním zpravidla drtivý dopad, kdy vedou k sociální exkluzi, vyluèování z trhu práce (Thornicroft, 2006) a významnému omezení životních šancí stigmatizovaného (Corrigan, 2000; Link a Phelan, 2001; Rusch et al., 2005). Stigma bývá internalizováno, což ještì zhoršuje situaci jak duševnì nemocného, tak také jeho rodiny a blízkých (Phelan et al., 1998). Rùzné studie na rùzných vzorcích zdravé populace také ukazují, že stigma vede k neochotì vyhledat odbornou pomoc (Eisenberg et al., 2009; Givens a Tjia, 2002; Chew-Graham et al., 2003; Komiya et al., 2000; Vogel et al., 2007). Stigma a diskriminace mohou tedy významnì ovlivòovat prùbìh onemocnìní, podílet se na snížené kvalitì života nemocného a pøispívat k neospravedlnitelnì nízké pozornosti vìnované lidem s duševním onemocnìním. A to pøesto, že tato skupina onemocnìní se na celkové zátìži zpùsobené veškerými onemocnìními a vyjádøené pomocí ukazatele DALY podílí v Evropì více než jednou ètvrtinou (WHO, 2011). Lidé s duševním onemocnìním byli a jsou stigmatizování po celém svìtì a Evropa v tomto, bohužel, výjimku netvoøí (Angermeyer et al., 2013; Crisp et al., 2000; Thornicroft et al., 2009). Hayward a Bright (1997) pøezkoumali existující studie, analyzovali pøíèiny stigmatu a vysvìtlili jej pøedevším pocity ohrožení, pøisuzovanou zodpovìdností za vlastní duševní onemocnìní, nevalnou prognózou a narušením sociální interakce. Mezi odborníky panuje široký konsensus, že stigma je zapøíèinìno pøedevším nízkou mírou faktických poznatkù o duševním onemocnìní, a tedy že intervence, programy a kampanì, které zpøístupní tyto znalosti veøejnosti, povedou k redukci stigmatu (Angermeyer et al., 2004; Corrigan et al., 2001a, 2001b, 2001c). Nicménì metodika pro evaluaci takovýchto intervencí, programù a kampaní není ustálená ani uspokojivì vyvinutá a mìøení výsledku tak doprovází vìtší èi menší míra nejasností (Link et al., 2004; Pinfold et al., 2003; Sartorius et al., 2010). Naopak, metodika pro zjišśování prevalence stigmatizujících postojù a jednání, znalostí týkajících se duševního zdraví a míry internalizace stigmatu se nachází na pomìrnì lepší úrovni a pro každou z výše jmenovaných oblastí existují validizované a reliabilní nástroje pro jejich mìøení. V pøedkládané studii, jejímž cílem bylo zjistit míru reportovaného a zamýšleného diskriminujícího jednání vùèi duševnì nemocným v Èeské republice, byla použita škála RIBS, protože je komfortnì struèná, jednoduše administrovatelná, ovìøená a existují data z reprezentativního šetøení v Anglii, která je možné použít pro pøímou komparaci s Èeskou republikou. Metody Dotazník RIBS Pro zjištìní míry stigmatizujícího jednání vùèi duševnì nemocným v Èeské republice byl vybrán dotazník RIBS 1
(Reported and Intended Behaviour Scale) (Evans-Lacko et al., 2011), který byl do èeštiny pøeložen jako Dotazník reportovaného a zamýšleného jednání. Pøeklad a adaptace probìhly dle vodítek Svìtové zdravotnické organizace, tzn. nejprve byl dotazník pøeložen do èeštiny dvìma na sobì nezávislými jedinci. Posléze byly tyto pøeklady porovnány a nejasnosti diskutovány jak mezi pøekladateli, tak v rámci širší expertní skupiny, která byla za tímto cílem ustanovena. Po schválení èeské verze expertní komisí byla tato verze pøeložena zpìt do angliètiny a konzultována s jednou z autorek RIBS, Sarou Evans-Lacko. Teprve takto finalizovaná verze byla urèena k výzkumnému šetøení. Šetøení v ÈR a èeský výzkumný soubor Dotazníkové šetøení bylo provedeno agenturou Inres a dotazník RIBS byl administrován v rámci širšího prùzkumu nazvaného Výzkum názorù a postojù obèanù ÈR k problematice zdravotnictví a zdravého zpùsobu života. Tento výzkum, který má charakter omnibusu1, je v ÈR realizován pravidelnì od roku 1995. Samotné terénní šetøení bylo uskuteènìno 311 vyškolenými tazateli mezi 18. listopadem a 6. prosincem roku 2013. Respondenti byli tazateli pøímo osloveni. Tazatelé dotazník RIBS nejprve struènì pøedstavili, respondenti jej poté samostatnì vyplòovali. Šetøení probìhlo v náhodnì vybraných volebních okrscích ÈR a tazatelé oslovovali potenciální respondenty za použití metody tzv. náhodné procházky a za použití kvót. V rámci šetøení bylo v ÈR osloveno celkem 2089 náhodnì vybraných respondentù, kteøí splòovali kritéria dle zadaných kvót. Z nich 14 % se odmítlo výzkumu zúèastnit, a to pøedevším kvùli nedostatku èasu, pochybnostem o smyslu výzkumu nebo kvùli tomu, že výzkum pøipadal respondentùm pøíliš dlouhý. Dotazník vyplnilo 1797 respondentù, které lze považovat za reprezentativní pro èeskou populaci starší 15 let, co se pohlaví, vìku a regionu týèe. Data byla pøevedena do elektronické podoby v prùbìhu druhé pùli prosince 2013, vážení a základní analýza vèetnì zpracování vybraných frekvenèních tabulek byla provedena v prùbìhu ledna 2014, samostatná statistická analýza dat pak byla uskuteènìna v programu SPSS v prùbìhu února a bøezna 2014. Šetøení v Anglii a anglický výzkumný soubor Data pro anglickou populaci pocházejí z šetøení, které mìlo taktéž charakter omnibusu, jehož souèástí byl i dotazník RIBS, a které bylo uskuteènìno za pomoci metody CAPI (Computer Assisted Personal Interviewing). Rozhovory probìhly taktéž tváøí v tváø, nicménì respondenti nebyli vybráni pomocí kvót a metodou náhodné procházky, ale pomocí metody náhodného výbìru obydlí. Výzkum tak probíhal u respondentù doma, a to mezi 25. únorem a 1. bøeznem roku 2011. Výzkum organizovalo Informaèní centrum pro zdravotní a sociální péèi (Information Centre for Health and Social Care), které je souèástí Národní zdravotnické služby (NHS). Šetøení uskuteènilo 150 vyškolených tazatelù (NHS, 2011). Z šetøení, které probìhlo v Anglii, jsou dostupná data za 1720 respondentù reprezentativních pro obyvatele Anglie starší 16 let, a to z hlediska pohlaví, vìku a zamìstnanecké pozice. Základní charakteristiky èeského a anglického vzorku jsou v tabulce 1. Údaje v tabulce 1 jsou vážená procenta pro pohlaví, vìkové skupiny a vzdìlání (u èeského souboru) a sociální postavení (u anglického souboru).
Omnibus je termín pro zpùsob výzkumu, kdy je respondentovi v rámci jednoho kontaktu administrováno více dílèích výzkumných nástrojù.
55
Pùvodní práce
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 ÈÍSLO 2
Tabulka 1: Charakteristiky èeského a anglického vzorku (vážená N a %) Anglie
Česká republika
N
%
N
%
Muži
834
48
869
48
Ženy
887
52
929
52
16–24 let
248
14
292
16
25–34 let
301
18
271
15
35–44 let
309
18
310
17
45–54 let
272
16
249
14
55–64 let
254
15
311
17
65 let a více
336
20
365
20
Odborní a řídicí pracovníci (AB)*
353
21
---
---
Ostatní nemanuální pracovníci (C1)*
512
30
---
---
Kvalifikovaní manuální pracovníci (C2)*
363
21
---
---
Nekvalifikovaní manuální pracovníci a osoby na sociálních dávkách (DE)*
493
29
---
---
Základní
---
---
336
19
Vyučený
---
---
628
35
SŠ + maturita
---
---
597
33
Pohlaví
Věk
Sociální postavení
Vzdělání
VŠ Celkem
---
---
237
13
1720
100
1799
100
*AB, C1, C2 a DE jsou označení používaná v Anglii v rámci klasifikačního systému společnosti
Výsledky Porovnání distribuce odpovìdí na položky dotazníku RIBS u èeského a anglického souboru První èást naší analýzy tvoøilo srovnání distribuce èetností odpovìdí na jednotlivé položky dotazníku RIBS v ÈR a Anglii. V tabulce 2 jsou shrnuty výsledky: u každé z osmi položek dotazníku jsou v jedné øádce hodnoty anglického vzorku se znìním položky v originále a v druhém øádku hodnoty èeského vzorku s èeským pøekladem dané položky. Data v tabulce 2 ukazují, že jak v položkách zjišśujících reportované zkušenosti, tak v položkách, které zjišśují zamýšlené jednání, jsou mezi porovnávanými populacemi velmi výrazné statisticky významné rozdíly. S výjimkou položky 3 jsou distribuce èetností mezi ÈR a Anglií odlišné na hladinì P < 0,01. V položkách 1 až 4 respondenti z Anglie udávali èastìji oproti Èechùm, že žili, pracovali nebo se pøátelili s nìkým, kdo mìl psychické onemocnìní. Položky 5 až 8 zachycují ochotu, pøípadnì pøipravenost, sdílet s osobou s duševním onemocnìním život nebo životní prostor (pracovištì, místo bydlištì). Alarmující rozdíly mezi èeskou a anglickou populací v tìchto položkách nás vedly k prezentaci celé tabulky. Na grafu 1 jsme znázornili rozdíly v odpovìdích na možná vùbec nejvýznamnìjší otázku dotazníku, která zjišśuje, zda by dotázaný pokraèoval v udržování pøátelských vztahù s osobou, u níž se objeví psychické onemocnìní. Více než polovina Anglièanù na tuto otázku odpovídá rozhodným souhlasem, zatímco u Èechù je to jen osm procent.
56
Škála zamýšleného jednání V dotazníku RIBS tvoøí položky 5 až 8 Škálu zamýšleného jednání. Celkový škálový skór má rozsah od 4 do 20 bodù (èím vyšší skór, tím vyšší akceptace) a je možné ho považovat za míru ochoty akceptovat èlovìka s psychickým onemocnìním. Pro èeskou populaci dosáhl skór hodnoty 11,0 bodù (SD = 4,0), pro anglickou populaci 16,1 bodù (SD = 3,6). Rozdíl je statisticky významný (t = 35,8; df = 2879; P < 0,01). Sociodemografické charakteristiky a skór na Škále zamýšleného jednání V poslední èásti analýz jsme považovali za potøebné testovat, zda je skór na Škále zamýšleného jednání ovlivnìn základními sociálními a demografickými promìnnými a zda se sledované populace liší i v tomto ohledu. Ukázalo se, že ženy dosahovaly vyššího skóru oproti mužùm jak v anglické, tak èeské populaci, nicménì rozdíl nebyl ani v jednom pøípadì statisticky významný. Jak u èeské, tak u anglické populace byl zjištìn statisticky významný vztah mezi skórem na škále zamýšleného jednání a vìkovou skupinou (èeský soubor F1238 = 3,27; P < 0,01, anglický soubor F1591 = 13,2; P < 0,01). Nižší celkový skór byl zjištìn u vìkové skupiny 55 až 64 let a skupiny 65 let a více oproti mladším vìkovým skupinám. Zøetelná souvislost byla potvrzena u anglické populace mezi skóre na škále a sociálním postavením. Odborní a øídicí pracovníci mìli vyšší prùmìrný skór než všechny ostatní kategorie a nejnižší skór byl zjištìn u skupiny nekvalifikovaných manuálních pracovníkù (F1591 = 10,4; P < 0,01). V èeském souboru jsme testovali vztah k úrovni vzdìlání. Vysokoškoláci mìli sice nejvyšší skór, ale rozdíly
Pùvodní práce
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 ÈÍSLO 2
Tabulka 2: Èetnost odpovìdí na položky dotazníku RIBS pro èeský vzorek (vážené N = 1799) a anglický vzorek (vážené N = 1720) Ano N (%)
Ne N (%)
Neví N (%)
Odmítl/a N (%)
1. Are you currently living with, or have you ever lived with, someone with a mental health problem?
319 (18,5)
1378 (80,1)
16 (0,9)
8 (0,5)
1. Žijete v současné době, nebo jste někdy v minulosti žil/a spolu s někým, kdo má/měl psychické onemocněním?
228 (12,7)
1435 (79,8)
136 (7,5)
2. Are you currently working with, or have you ever worked with, someone with a mental health problem?
452 (26,3)
1237 (71,9)
23 (1,4)
2. Pracujete nyní, nebo jste někdy v minulosti pracoval/a spolu s člověkem s psychickým onemocněním?
232 (12,9)
1372 (76,3)
195 (10,8)
3. Do you currently have, or have you ever had, a neighbour with a mental health problem?
304 (17,7)
1358 (79,0)
52 (3,0)
3. Máte nyní nebo jste někdy v minulosti měl/a souseda/ku s psychickým onemocněním?
268 (14,9)
1246 (69,3)
285 (15,8)
4. Do you currently have, or have you ever had, a close friend with a mental health problem?
560 (32,5)
1141 (66,3)
14 (0,8)
4. Máte v současné době, nebo jste někdy v minulosti měl/a blízkého kamaráda/kamarádku s psychickým onemocněním?
275 (15,3)
1333 (74,1)
191 (10,6)
Rozhodně souhlasí N (%)
Spíše souhlasí N (%)
Ani tak, ani tak N (%)
Spíše nesouhlasí N (%)
Rozhodně nesouhlasí N (%)
Neví N (%)
5. In the future, I would be willing to live with someone with a mental health problem
541 (31,5)
421 (24,4)
422 (24,5)
123 (7,2)
140 (8,2)
73 (4,2)
5. Do budoucna by mi nevadilo žít společně s někým, kdo má psychické onemocnění.
60 (3,3)
204 (11,3)
461 (25,6)
425 (23,6)
308 (17,2)
341 (19,0)
6. In the future, I would be willing to work with someone with a mental health problem
678 (39,4)
497 (28,9)
315 (18,3)
59 (3,4)
86 (5,0)
85 (4,9)
6. Do budoucna by mi nevadilo pracovat společně s někým, kdo má psychické onemocnění.
79 (4,4)
274 (15,2)
444 (24,7)
364 (20,2)
281 (15,6)
357 (19,8)
7. In the future, I would be willing to live nearby to someone with a mental health problem
713 (41,4)
521 (30,3)
330 (19,2)
51 (3,0)
55 (3,2)
51 (3,0)
7. Do budoucna by mi nevadilo bydlet v sousedství někoho, kdo má psychické onemocnění.
118 (6,6)
328 (18,2)
458 (25,5)
297 (16,5)
258 (14,3)
340 (18,9)
969 (56,3)
440 (25,6)
205 (11,9)
36 (2,1)
31 (1,8)
39 (2,3)
142 (7,9)
349 (19,4)
489 (27,2)
253 (14,1)
222 (12,3)
344 (19,1)
8. In the future, I would be willing to continue a relationship with a friend who developed a mental health problem 8. Do budoucna by mi nevadilo přátelit se s někým, u koho se objevilo psychické onemocnění.
mezi skupinovými prùmìry nebyly statisticky významné (F1238 = 2,2; P = 0,087). Analýza odpovìdí v kategorii „nevím“ Pøi porovnávání distribuce èetností odpovìdí na položky dotazníku RIBS mezi èeskou a anglickou populací jsme zjistili nápadné rozdíly ve výskytu odpovìdí v kategorii nevím. Volba odpovìdi v kategorii nevím byla mezi èeskými respondenty øádovì násobnì vyšší oproti anglickým respondentùm. Zajímalo nás, zda preference volby této kategorie je spoluurèována demografickými a sociálními charakteristikami èeského souboru. Zjistili jsme, že kategorii nevím volí u položek 5 až 8 RIBSu 19 % èeských dotázaných, zatímco u anglických je to nanejvýš 5 %. Témìø šestina Èechù mìla odpovìï nevím u alespoò 3 ze ètyø posledních položek RIBSu. Porovnali jsme
Významnost Anglie vs. Česko
P < 0,001
8 (0,5) P < 0,001
5 (0,3) P = ns 6 (0,3) P < 0,001
Významnost Anglie vs. Česko
P < 0,001
P < 0,001
P < 0,001
P < 0,001
skupinu s kumulací odpovìdí nevím s ostatními, u nichž kumulace odpovìdí nevím nebyla v této míøe zjištìna. Výsledky ukázaly, že muži a ženy se neliší, pokud jde o kumulované odpovídání nevím (14,4 % u mužù proti 15,3 % u žen; x2 = 0,29; df = 1; P = 0,59). K volbì kategorie nevím se èastìji uchylovali dotázaní ve vìkové skupinì 55 let a starší (x2 =13,6; df = 5; P < 0,05) a pøedevším skupiny s nižší úrovní vzdìlání (x2 = 17,2 df = 3; P < 0,01). Diskuze V Èesku patøí snížení míry diskriminace k cílùm reformy psychiatrické péèe (MZÈR, 2013). Nemá-li tento cíl zùstat pouze na úrovni deklarovaných úmyslù realizovaných skrze
57
Pùvodní práce
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 ÈÍSLO 2
Graf 1: Odpovìdi na otázku Do budoucna by mi nevadilo pøátelit se s nìkým, u koho se objevilo psychické onemocnìní.
více ménì náhodné aktivity hodnocené pøedevším na základì názorového konsensu zúèastnìných aktérù, pak je tøeba pøedložit empirická data získaná skrze dostateènì robustní metodologii a analyzovaná a interpretovaná v souladu s principy dobré vìdy. Zde prezentovaná studie vychází z konceptu stigmatu jako problému znalostí, postojù a jednání, pøièemž se zamìøuje právì na oblast jednání, které mìøí ustálenou metodologií adaptovaného instrumentu RIBS. Výsledky ukazují velmi vysokou míru stigmatizujícího jednání v èeské populaci a významný rozdíl mezi reportovaným a deklarovaným jednáním vùèi duševnì nemocným v Èesku a Anglii. Výsledky je tøeba interpretovat opatrnì, neboś se na vysvìtlení zøejmì bude podílet více faktorù. Za prvé faktory kulturní, které souvisí s chápáním sousloví „èlovìk s duševním onemocnìním“. V Anglii, kde od poloviny minulého století probíhala deinstitucionalizace s dùrazem na pøesun péèe do komunity, bylo stigma vnímáno jako spoleèenský problém daleko døíve než v ÈR. V Èesku byly donedávna všechny spoleèenské problémy považovány za rezidua kapitalismu nebo výsledky èinnosti protistátních živlù a duševnì nemocní byli odsunováni na okraj spoleènosti do velkých psychiatrických léèeben. Veøejná diskuze o duševním zdraví a nemoci byla navíc v Anglii v nedávné dobì facilitována prostøednictvím kampanì Time to Change. Pøedstava o tom, kdo je duševnì zdravý a kdo duševnì nemocný se tak pravdìpodobnì bude v Anglii lišit od Èeska, kde vnímání problematiky duševního zdraví a nemoci bude zøejmì více dichotomické, s èlovìkem zdravým na jedné a èlovìkem beznadìjnì nemocným a možná i nebezpeèným na stranì druhé, oddìlené od té první témìø nepropustnou bariérou. S tím souvisí i faktory jazykové. Aèkoli pøeklad a adaptace RIBS probíhaly podle zavedené praxe, nebylo možné se vyhnout jistým rozdílným nuancím v obou verzích. Sem patøí pøedevším pøeklad termínu „people with mental health problems“, tedy doslova „lidé s problémy v duševním zdraví“, do termínu „psychické onemocnìní“, který byl nakonec zvolen jako vhodný pro èeskou verzi RIBS. I pøesto, že každodenní používání anglického termínu reflektuje fenomény, které je možné vyjádøit èeským pojmem „psychologické onemocnìní“, nebo možná pøesnìji „symptomy psychologického onemocnìní“, nelze zcela vylouèit, že absence podobného ustáleného sousloví, které by jazykovì zmíròovalo emoèní náboj, sousloví „psychologické onemocnìní“ mohlo vést k mírnì odlišným pøedstavám
58
o povaze kladených otázek a k negativnímu zkreslení výsledkù za èeskou populaci. Naopak sousloví „would be willing“ je patrnì významovì silnìjší než èeské „nevadilo by mi“, což by v tomto pøípadì naopak mohlo èeské výsledky zkreslovat pozitivnì. U poslední otázky týkající se pokraèování pøátelství s nìkým, u koho se objevilo duševní onemocnìní, se èeská verze dotazníku omezila na tvar otázky „...pøátelit se s nìkým, u koho se objevilo psychické onemocnìní“, a kde tedy na rozdíl od anglické verze není explicitnì obsaženo slovo „to continue“ resp. „pokraèovat“. To zøejmì mohlo mít za následek mírné negativní zkreslení èeských výsledkù oproti anglickým. Na druhou stranu je však tøeba upozornit na fakt, že podobnì dramatické rozdíly v odpovìdích se mezi Anglií a Èeskou republikou objevily i u pøedchozích tøí otázek týkajících se zamýšleného jednání, a proto zkreslení zøejmì nebude velké. Koneènì, u èeské populace došlo u všech otázek relativnì velmi èasto k odpovìdi „nevím“, a to spíše u populace starší a ménì vzdìlané, což by mohlo naznaèovat nízkou schopnost pøemýšlet a kognitivnì chápat záležitosti související s duševním zdravím a nemocí. Závìr Stigmatizace duševnì nemocných pøedstavuje závažný spoleèenský problém, který se vyskytuje celosvìtovì. Míra stigmatizace v konkrétních zemích se liší pøedevším v závislosti na kulturnì-spoleèenském vývoji v té které spoleènosti. Zde prezentovaný výzkum pøinesl dùkazy o markantních a statisticky signifikantních rozdílech v jednání vùèi duševnì nemocným v Èesku a v Anglii. Míra diskriminace se v Èesku zdá býti alarmující. Napø. zatímco v Anglii by spíše nebo rozhodnì vadilo pøátelit se s èlovìkem, u kterého se objeví psychické onemocnìní, necelým 4 % populace, v Èesku by to vadilo více než 26 % populace. Aèkoli takto dramatický rozdíl mùže vypovídat spíše o neznalosti problematiky duševního zdraví a nemoci než o v budoucnosti skuteènì projeveném jednání vùèi èlovìku, u kterého se objeví napø. deprese, problematika stigmatu a diskriminace vyžaduje systematickou pozornost a na dùkazech založené úsilí o zmìnu. I pøes výše zmínìná metodologická omezení a možná zkreslení v komparaci s anglickou populací pøinesla zde prezentovaná studie ojedinìlá data o prevalenci stigmatizujícího
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 ÈÍSLO 2 jednání v èeské populaci. Metodologie a výsledky prezentované studie mohou dále posloužit pro vyhodnocování úspìšnosti destigmatizaèních kampaní, které – pokud se uskuteèní – by mìly naplnit dílèí cíl psychiatrické reformy v Èesku. PhDr. Petr Winkler Laboratoø sociální psychiatrie Psychiatrické centrum Praha Ústavní 91 181 03 Praha e-mail:
[email protected] Do redakce pøišlo: 28. 4. 2014 K publikaci pøijato: 9. 6. 2014
Pùvodní práce Givens JL, Tjia J. Depressed medical students’ use of mental health services and barriers to use. Academic Medicine. 2002; 77(9): 918-921. doi: 10.1097/00001888-200209000-00024. Goffman E. Stigma: Notes on the management of spoiled identity (Vol. 1). New Jersey: Prentice-Hall. 1963. Hayward P, Bright JA. Stigma and mental illness: a review and critique. Journal of Mental Health. 1997; 6(4): 345-354. Chew-Graham CA, Rogers A, Yassin N. ‘I wouldn’t want it on my CV or their records’: medical students’ experiences of help-seeking for mental health problems. Medical Education. 2003; 37(10): 873-880. doi: 10.1046/j.1365-2923.2003.01627.x Komiya N, Good GE, Sherrod NB. Emotional openness as a predictor of college students’ attitudes toward seeking psychological help. Journal of Counseling Psychology. 2000; 47(1): 138-143. doi: 10.1037//00220167.47.1.138. Link BG, Phelan JC. Conceptualizing stigma. Annual Review of Sociology. 2001; 27: 363-385. doi: 10.1146/annurev.soc.27.1.363. Link BG, Yang LH, Phelan JC, Collins PY. Measuring Mental Illness Stigma. Schizophrenia Bulletin. 2004; 30(3): 511-541. MZÈR. Strategie reformy psychiatrické péèe. Praha: Ministerstvo zdravotnictví Èeské republiky. 2013
LITERATURA Angermeyer MC, Matschinger H, Corrigan PW. Familiarity with mental illness and social distance from people with schizophrenia and major depression: testing a model using data from a representative population survey. Schizophrenia Research. 2004; 69(2-3): 175-182. doi: 10.1016/ s0920-9964(03)00186-5. Angermeyer MC, Matschinger H, Schomerus G. Attitudes towards psychiatric treatment and people with mental illness: changes over two decades. British Journal of Psychiatry. 2013; 203(2): 146-151. doi: 10.1192/ bjp.bp.112.122978.
NHS. Attitudes to Mental Illness -2011 survey report: NHS, The Health and Social Care Information Centre. 2011. Phelan JC, Bromet EJ, Link BG. Psychiatric illness and family stigma. Schizophrenia Bulletin. 1998; 24(1): 115-126. Pinfold V, Toulmin H, Thornicroft G, Huxley P, Farmer P, Graham T. Reducing psychiatric stigma and discrimination: evaluation of educational interventions in UK secondary schools. British Journal of Psychiatry. 2003; 182: 342-346. doi: 10.1192/bjp.182.4.342. Rusch N, Angermeyer MC, Corrigan PW. Mental illness stigma: Concepts, consequences, and initiatives to reduce stigma. European Psychiatry. 2005; 20(8): 529-539. doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.eurpsy.2005.04.004.
Corrigan PW. Mental health stigma as social attribution: Implications for research methods and attitude change. Clinical Psychology-Science and Practice. 2000; 7(1): 48-67. doi: 10.1093/clipsy/7.1.48.
Sartorius N, Gaebel W, Cleveland HR, Stuart H, Akiyama T, ArboledaFlorez J, Tasman A. WPA guidance on how to combat stigmatization of psychiatry and psychiatrists. World Psychiatry. 2010; 9(3): 131-144.
Corrigan PW, Edwards AB, Green A, Diwan SL, Penn DL. Prejudice, social distance, and familiarity with mental illness. Schizophrenia Bulletin. 2001a; 27(2): 219-225.
Thornicroft G. Shunned: Discrimination against people with mental illness: Oxford. 2006.
Corrigan PW, Green A, Lundin R, Kubiak MA, Penn DL. Familiarity with and social distance from people who have serious mental illness. Psychiatric Services. 2001b; 52(7): 953-958. doi: 10.1176/appi.ps.52.7.953.
Thornicroft G, Brohan E, Rose D, Sartorius N, Leese M. Global pattern of experienced and anticipated discrimination against people with schizophrenia: A cross-sectional survey. The Lancet. 2009; 373(9661): 408-415. doi: http://dx.doi.org/10.1016/S0140-6736%2808%2961817-6.
Corrigan PW, River LP, Lundin RK, Penn DL, Uphoff-Wasowski K, Campion J, Kubiak MA. Three strategies for changing attributions about severe mental illness. Schizophrenia Bulletin. 2001c; 27(2): 187-195.
Thornicroft G, Rose D, Kassam A, Sartorius N. (2007). Stigma: Ignorance, prejudice or discrimination? The British Journal of Psychiatry. 2007; 190(3): 192-193. doi: http://dx.doi.org/10.1192/bjp.bp.106.025791.
Crisp AH, Gelder MG, Rix S, Meltzer HI, Rowlands OJ. (2000). Stigmatisation of people with mental illnesses. British Journal of Psychiatry. 2000; 177: 4-7. doi: 10.1192/bjp.177.1.4.
Vogel DL, Wade NG, Hackler AH. Perceived public stigma and the willingness to seek counseling: The mediating roles of self-stigma and attitudes toward counseling. Journal of Counseling Psychology. 2007; 54(1): 40-50. doi: 10.1037/0022-0167.54.1.40.
EC. Green Paper: Improving the mental health of the population: Towards a strategy on mental health for the European Union. Brusel: European Comission. 2005. Eisenberg D, Downs MF, Golberstein E, Zivin K. Stigma and Help Seeking for Mental Health Among College Students. Medical Care Research and Review. 2009; 66(5): 522-541. doi: 10.1177/1077558709335173. Evans-Lacko S, Rose D, Little K, Flach C, Rhydderch D, Henderson C, Thornicroft G. Development and psychometric properties of the reported and intended behaviour scale (RIBS): a stigma-related behaviour measure. Epidemiology & Psychiatric Science. 2011; 20(3): 263-271.
WHO. The World health report: 2001: Mental health: new understanding, new hope. 2001. WHO. Mental Health Action Plan for Europe: Facing the Challenges, Building Solutions. First WHO European Ministerial Conference on Mental Health, Helsinki, Finland 12-15 January 2005: World Health Organization. 2005. WHO. Mental Health Atlas. Geneva: World Health Organization. 2011. WHO. The European Mental Health Action Plan. Copenhagen. 2013.
59
