UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Fotbal v Anglii – začátky a vývoj do druhé světové války, zavedení soutěží Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Prof. PhDr. Marek Waic, CSs
Jiří Dohnal
Praha 2011
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne 12. 4. 2011
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto bakalářskou práci pouţil ke studiu a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Prof. PhDr. Markovi Waicovi, CSc. za přínosné konzultace, které přispěly ke zdárnému dokončení této práce.
Abstrakt (česky) Tato práce je věnována začátkům a vývoji fotbalu v Anglii do 2. světové války. Zaměřuje se především na vznik a vývoj pravidel a prvních soutěţí
Klíčová slova: fotbal, soutěţe, pravidla
Abstract (English) This Bachelor theses is dedicated to beginning and development of football in England by the Second World War. The work is mainly focused on inception and development of rules and first competitions.
Keywords: football, competitions, rules
Obsah Úvod…………………………………………………….…7 Cíle a úkoly…………………………………………….…9 1. Předchůdci fotbalu v Anglii……………………...11 1.1
Předkové bez rodokmenu……………………11
1.2
1.pol. 19. Století……………………………..12
2. Fotbal dnešního typu……………………………..16 2.1
Hraní podle pravidel………………………...16
2.2
Vznik FA…………………………………….18
2.3
Fotbalové vybavení………………………….22
3. Anglický pohár……………………………………25 3.1
První účastníci……………………………….26
3.2
Dějiště zápasů………………………………..27
3.3
Trofeje………………………………………..30
3.4
Zakladatel FA Cupu…………………………32
3.5
Památná finále a vítězové…………………...34
3.6
Klíčové mezníky Anglického poháru……….37
4. Počátky profesionalismu…………………………38 5. Ligový fotbal……………………………………...42 5.1
Klíčové mezníky fotbalové ligy……………..46
Závěr…………………………………………………….49 Seznam použitých informačních zdrojů……………...52
Úvod Fotbal je jednoduchá hra, kterou přijali lidé po celém světě a je jen málo míst, která nedobyla. Odjakţiva jsem slýchával, ţe vrcholem všeho co se fotbalu týče, nalezneme na Britských ostrovech. Na sklonku mé hráčské kariéry se mi naskytla příleţitost odjet do Anglie a poznat blíţe popularitu a tradici tamějšího fotbalu. To, o čem jsem doposud jen slýchával, četl v novinách nebo viděl v televizi, jsem tentokrát mohl poznat na vlastní kůţi. Přijal jsem nabídku, kterou mi nabídl klub z jiţního lázeňského městečka Eastbourne Borough. Klub se nacházel v šesté nejvyšší soutěţi, coţ je soutěţ, která znamená zhruba hranici mezi profesionálním a amatérským fotbalem, tedy úroveň, na které jsem se pohyboval i v Čechách. Od první chvíle mi bylo jasné, co pro hrdý Albion fotbal znamená. V den, kdy hraje národní tým, se kaţdý druhý Angličan obléká do dresu reprezentace se jménem svého oblíbence a nepochybuje o jasném vítězství. Na tréninku malých chlapců nevidíme, ţe by někdo nosil jiný dres, neţ některého z anglických klubů. Všechny vzory a idoly jsou domácí hráči. Kaţdou sobotu od 3. hodiny, na kterou je ustanoven výkop zápasů od Premier League aţ po nejniţší soutěţ začíná fotbalové šílenství. V radiu nalezneme alespoň tři stanice, které nepřetrţitě chrlí průběţné výsledky a ţivé vstupy z utkání. To samé platí u sportovních televizních stanic. Nutno podotknout, ţe pro anglického příznivce fotbalu není jiné země, kterou by po fotbalové stránce uznával, neţ té své. Aţ na druhé koleji je u nich španělský, italský, francouzský nebo německý fotbal. Je aţ s podivem, jak Angličané ostatní fotbalový svět přehlíţejí. Jako by ţili ve vlastní fotbalové izolaci, která sahá do historie fotbalu a na kterou uţ mnohokrát doplatili. Fotbalové soutěţe tam startují podobně jako u nás. Zhruba kolem poloviny srpna právě začínající sezony jsem čím dál tím intenzivněji začínal registrovat rozhovory spoluhráčů, které se týkaly blíţícího pohárového utkání. Já jsem těmto rozhovorů nevěnoval velkou pozornost. Jako prioritu jsem vnímal důleţitost ligových zápasů. Pohárový zápas pro mě znamenal spíše jen zápasovou přípravu na dlouhotrvající soutěţ, jak je tomu zvykem u nás. Pro mnoho českých klubů má tuzemský pohár dokonce přízvisko zápasu hraného za trest. Řada týmů z niţších soutěţí se do poháru vůbec nepřihlašuje. S vidinou toho, ţe proti prvoligovým týmům nemají ţádnou šanci a tudíţ 7
nemohou dojít moc daleko, vzdávají boj předem. To v Anglii je tomu úplně jinak. Právě moţnost změřit síly se slavnějšími rivaly, potrápit je ve vzájemných soubojích nebo dokonce vyřadit je, dává menším klubům šanci zaţít chvíle slávy a zapsat se do dějin nejslavnější domácí vyřazovací fotbalové soutěţe. Dalším důvodem touhy uspět v domácím poháru je finanční profit, který u menších klubů můţe znamenat aţ jeho roční rozpočet. To se děje zejména díky velkým televizním společnostem, které často přenášejí přenosy. Prvního ročníku anglického poháru se zúčastnilo 15 týmů. To se psal rok 1871. Od té doby se ledacos změnilo. Do právě probíhajícího ročníku 2010-2011 vstoupilo téměř 800 týmů. Důvodem tohoto mnoţství zúčastněných muţstev je skutečnost, ţe se zde nepotkávají pouze týmy z prvních čtyř nejvyšších soutěţí, jak je tomu např. u současně hraného ligového poháru. FA Cup má moţnost hrát i dalších 6 výkonnostních úrovní. To znamená, ţe teoreticky i tým z desáté ligy se můţe utkat s týmy s Premier League. Pro srovnání, v Čechách máme právě 10 výkonnostních stupňů. To je jeden z hlavních příčin, proč je tato soutěţ tak populární. Anglický fotbalový pohár, jeho atmosféra, popularita a tradice, která z něj čišela, byly asi tím největším sportovním záţitkem a překvapením mého působení v Anglii. Lákalo mě nahlédnout do historie tohoto fenoménu a s ním souběţně hraných ligových soutěţí a proto jsem uvítal moţnost vybrat si toto téma k mé bakalářské práci.
8
Cíle a úkoly práce Cílem práce je nahlédnout do vývoje fotbalu v Anglii od úplných začátků, přes vznik moderního fotbalu do druhé světové války. Rád bych ve stručnosti zmapoval první historické nesmělé krůčky. Hlavním obdobím, na které se chci zaměřit je 19. století, kdy se ve fotbalovém vývoji udály ty nejpodstatnější změny a kdy se fotbal stal jedním z fenoménů našeho věku. I kdyţ se Anglie stala hlavním, ale určitě ne jediným, hnacím motorem ve vývoji moderního fotbalu, ve své práci setrvávám a mapuji pouze dění na ostrovech. Dalším cílem je dojít ke zjištění, jak velkou roli v rozvoji fotbalu hraje vznik a vývoj pravidel. Zaměřit jsem se chtěl rovněţ na vznik prvních fotbalových soutěţí, ať uţ Anglického poháru, tak i Fotbalové ligy, která úzce koresponduje se vznikem profesionalismu ve fotbalu. Cílem práce není statisticky zpracovávat výsledky zápasů ligy nebo poháru, počty bodů či střelce branek, ale nahlédnout do reálného dění tehdejší doby, ţivota hráčů a příznivců a jejich sociální zařazení. Snahou je rovněţ nahlédnout na kulturní a ekonomické aspekty fotbalu. Prvním úkolem je nahlédnout a zpracovat vše co k tématu nabízejí zdroje české literatury. Rozsáhlým procesem vývoje fotbalu se v jedné z kapitol věnuje Věra Olivová v knize Odvěké kouzlo sportu. Historickým kořenům a vzniku moderního fotbalu dávají ve svých knihách prostor i pánové Milan Macho (Zlatá kniha fotbalu) a Karel Procházka (Fotbal to je hra). Vznik a vývoj fotbalu v Anglii není hlavním a jediným tématem těchto autorů ve svých knihách a tak je nezbytné nahlédnout také do britské literatury. Britská literatura jistě nabízí nepřeberné mnoţství knih týkající se poţadované tématiky, ale dostupnost z České republiky není ideální. Naštěstí v dnešní době existuje velké mnoţství odborných zdrojů na internetu, které se dají bezplatně vyuţít. Z knih, které se mi dostaly do ruky, mi k napsání práce nejvíce slouţí 1. část knihy od Davise Huntera Boots, balls and haircuts, která zeširoka popisuje veškeré fotbalové aspekty fotbalového rozvoj od úplných začátků do současnosti. Kniha Chrise Hunta Complete book of fottball je spíše encyklopedického rázu a knihy Geoffreye Greena a Johna Motsona se zaměřují hlavně na vznik a vývoj Anglického poháru. 9
U internetových zdrojů, kterých je nezbytné vyuţít, je pro mě důleţitá odbornost a věrohodnost webových stránek, coţ mi zaručovali zejména oficiální stránky Anglické fotbalové asociace, Fotbalové ligy a stránky anglických sportovních historiků.
. 10
1. Předchůdci fotbalu v Anglii
1.1
Předkové bez rodokmenu
První záznamy fotbalového utkání hraném v Anglii byly popsány Williamem FitzStephenem, duchovním ve sluţbách canterburského arcibiskupa Thomase Becketa, kolem roku 1170, kdy po návštěvě Londýna poznamenává: „po večeři se v ulicích města scházejí všichni mladí a hrají mezi sebou velmi populární hru s míčem“. Všímá si, ţe kaţdé z řemesel mělo svůj fotbalový tým. Starší občané, otcové a majetnější lidé přijíţdějí na koních a s radostí a zvědavostí pozorují a vzrušeně komentují, jak si v bojích vedou jejich ţivelní junioři. Na kaţdé straně hrávalo aţ několik stovek lidí, nezřídka docházelo ke zranění a k pustošení majetku. Zpočátku se hrávalo za městy, později se však hra začínala na náměstí, z něhoţ se obě muţstva zběsile hnala úzkými středověkými uličkami. Protoţe hra neměla přesná pravidla, strhávali se nemilosrdné bitky,
při
nichţ
často
utrţili
rány
nejen
hráči,
ale
i
diváci.
(http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm) Biskup z Exeteru si v roce 1287 stěţoval starostovi, ţe hraní před katedrálou ruší bohosluţby a rozbíjejí se při tom okna. Obyvatelé Londýna v roce 1314 sepsali supliku královskému dvoru, aby se s divokými míčovými hrami skončilo. Král Edward II. ţádosti vyhověl. V archivu Anglické fotbalové asociace je uloţena listina, v níţ se píše: „Jelikoţ je ve městě veliký hluk způsobený srocováním při velkém míči, z čehoţ můţe povstat mnoho špatností, které Bůh zapovídá, rozkazujeme a zapovídáme jménem královským pro budoucnost pořádání takových zápasů ve městě pod trestem vězení.“ (Procházka, 1987) Zákaz zřejmě příliš nezabral. V roce 1331 Edward III. nepovolil hrát v ulicích kolem Westminsteru, neboť tím byla rušena zasedání parlamentu. Královským nařízením z roku 1348 mohlo být porušení zákazu hrát fotbal potrestáno vězením. V roce 1364 se fotbal zakazoval kněţím. S letopočtem 1496 je spojeno královské nařízení, podle něhoţ se fotbal nepovoloval řemeslníkům, dělníkům a sluhům, coţ souviselo se snahou o vyšší produktivitu práce v počátcích rozvoje kapitalistické výroby. Přesto se vyznavači sportu nevzdávali. Zápasy pořádaly různé řemeslnické cechy, které se staraly i o ceny pro
11
úspěšné celky. Například londýnský pivovarnický cech uskutečnil podle záznamu z roku 1425 finanční sbírku, z níţ byly hráčům při jisté církevní slavnosti vypláceny peníze po zápase. (Macho, 2006) Edward IV. byl dalším odpůrcem fotbalu. V roce 1477
zavedl zákon, kde bylo
stanoveno, ţe ţádná osoba nebude praktikovat ţádnou nezákonnou hru jako jsou kostky, krouţky, fotbal a podobné hry, ale kaţdá silná a tělesně schopná osoba bude trénovat lukostřelbu pro případ potřeby obrany státu. Jindřich VII. ilegalizoval fotbal v roce 1496 a jeho syn Jindřich VIII. později představil sérii zákonů proti hraní fotbalu na veřejných místech. (http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm) Fotbal nenacházel pochopení ani na anglických univerzitách. Jako první přišel zákaz v roce 1555 v Oxfordu, stejné opatření bylo přijato roku 1571 v Cambridgi. Na přelomu 16. a 17. století proţíval fotbal v Anglii přechodný rozmach. První doklad o fotbalu je tištěný arch z Edinburgu s letopočty 1672 – 1673. Jedna anglická balada ze 14. století popisuje, jak čtyřiadvacet chlapců hrálo míčovou hru, kdyţ vtom mezi ně přišel jistý sir Hugh, který pravou nohou dovedně kopal do míče a chytal ho koleny. Zmínka o fotbalistovi je i v Shakespearově dramatu Král Lear: Lear: „Máš odvahu pohlédnout mi do očí, darebáku?“ (udeří ho) Oswald: „Nedám se srazit na kolena, pane“ Kent: „Ani ne podrazit, ty sprostý fotbalisto?“ (podrazí mu nohy) (Macho, 2006) V 18. století byl fotbal hrán ve většině hlavním britských středních školách. Je zdokumentováno, ţe uţ v roce 1747 se hrálo v Etonu, o dva roky později to byl Westminster a během 50. let 18. století to byly školy v Harrow, Shrewsbury, Winchesteru, a Charterhouse. (http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm)
1.2
Fotbal v 1. polovině 19. století
V hlubokých strukturálních změnách, kterými procházela anglická porevoluční společnost v procesu tzv. průmyslové revoluce, zůstal fotbal aţ do začátku 19. století 12
lidovou hrou, která měla své vlastní těţiště na venkově. Po odeznění revoluce, které s sebou přineslo zrušení nejradikálnějších zákazů, se její organizační základnou staly venkovské pivnice a hospody. Jejich majitelé organizovali, vedle jiných lidových rekreací, jak fotbalové zápasy, tak i sázky na jednotlivé týmy. Fotbal si uchovával svůj tradiční divoký charakter, současně však získal i nový politický význam. Stával se totiţ jednou ze základen lidového odporu proti postupujícímu procesu průmyslové revoluce, v jejímţ průběhu byla zabírána venkovská půda pro potřeby kapitalistické velkovýroby. Při fotbalových zápasech docházelo na pokyn určitých skupin z diváckých řad, jejichţ členové zůstali většinou neznámí a bezejmenní, k tomu, ţe shromáţděný dav se zvedl a strhával ohrazující ploty označující zábory v blízkosti konání zápasu. V některých krajích bylo takovýchto politických doher i několik měsíčně. Tyto akce vyvolávaly snahy po likvidaci fotbalu. Majitelé hostinců byli postihováni speciálními daněmi i přímými zákazy organizovat zápasy, mnoţily se zákazy fotbalu. (Olivová, 1989) Na začátku 19. století utrţil fotbal velkou poráţku. Nestalo se tak však vinou člověka, ale stroje. Lidový fotbal představoval pro nově vznikající městskou společnost hrozbu. Staré hry, které se dříve hrály v prostředí před industrializací, se nedaly hrát v rostoucích městských průmyslových centrech. Města schvalovala zákony, kterými se snaţila vytěsnit tradiční hru ze svých ulic. Fotbalová utkání často vedla k sociálním nepokojům. Fotbal přinášel ve velkém počtu na veřejná prostranství rušivý element mladých lidí, který se zdál v éře politického radikalismu nevhodný a nebezpečný s obavou o veřejný pořádek. V roce 1835 byla přijata opatření o zákazu hraní fotbalu v ulicích. Zákon stanovil pokutu 40 šilinků za hraní fotbalu nebo jiných podobných her. V roce 1840 museli zasáhnout vojáci proti muţům, kteří hráli fotbal v Richmondu. O šest let později vojenská kavalérie rozptýlila fotbalisty v Derby. Dalších váţných porušení zákona se vyskytla v East Molesey, Hamtonu a Kingston upon Thames. Ačkoli vláda dál nesouhlasila, aby se fotbal hrál mezi běţným obyvatelstvem, na školách díky reformám postupem času popularita fotbalu sílila. (Russell, 1997 a Hunt, 2006)) Vypadalo to, jestli nic jiného, tak fotbal v Anglii pomalu vymírá. Díky zákazům jí pronásledovala pověst, ţe je to hra extrémně násilná a hráči se při ní jen navzájem kopou bez jakýchkoliv zábran. (Strutt, 1801) 13
Tento ústup trval několik desítek let, neţ začalo jeho znovuzrození a fotbal si našel svoje útočiště. Stará lidová hra byla mrtvá. Hru znovu vzkřísily veřejné střední školy, které naopak samy bojovaly o přeţití. Nejslavnějí školy v Etonu, Harrow, Charterhouse, Rugby, Marlborough, Winchesteru musely bojovat s ustupujícím zájmem, agresivními ţáky a klesající úrovni vzdělání. Kvůli mentalitě tehdejších ţáků a nedostatku jejich osobní sebekontroly se muselo něco změnit. Důleţitým vlivem k nápravě chování ţáků a s tím spojené oţivení fotbalu a sportu obecně byli noví, prozíraví ředitelé, kteří přicházeli měnit školy k obrazu svému. V roce 1828 byl jmenován ředitelem školy v Rugby Thomas Arnold, který měl hluboký a trvalý vliv na vývoj školního vzdělávání v Anglii. Na základě perfektní disciplíny zavedl do školy pevný řád a fungující systém. Vedle toho také zdůrazňoval význam sportu ve vzdělávání mladých muţů. Stejně jako řada dalších ředitelů (dalším byl např. Rev Edward Thring v Uppinghamu) na středních školách Arnold věřil, ţe sport a hry jako je např. fotbal jsou dobré metody k formování dobrého charakteru chlapců. Pro chlapce znamenal tento proces sociální proměny z chuligánů v hrdiny. Místem této přeměny bylo hřiště. Myšlenka byla jasná. Pokud se ţáci dostatečně vyřádí na hřišti, nebudou mít sklony vyřádit se jinde. Základem této sportovní revoluce se stala víra, jenţ tvrdila, ţe sport pozitivně přispívá k sociální výchově a učila chlapce, ţe ve zdravém těle je zdravý duch a ţe fair play a týmová hra podporuje morální sílu. Škola v Rugby získala takovou proslulost, ţe ji v roce 1838 navštívila anglická královna, aby mohla
zhlédnout
fotbalové
utkání.
(Hunter,
2003;
Macho,
2006
a
http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm) Kaţdá škola měla svůj vlastní soubor pravidel a styl hry. Rugby, Marlborough a Cheltenham vyvinuly hry, při níţ se dalo pouţít obě ruce a nohy. Shrewsbury A Winchester kladly důraz na kopání a běh s míčem (driblování). Pravidla a styl hry také ovlivňovalo zařízení školy. Studenti v Charterhouse hráli fotbal v ambitech starého kartuziánského kláštera. Tento stísněný prostor podporoval dovednost v driblování. Naproti tomu školy v Elton a Harrow měly k dispozici velká, rozlehlá hřiště, kde bylo poţadováno kopat míč a na dlouhé vzdálenosti a hodně běhat. Podle výpovědi jednoho studenta, fotbal ve Westminsteru byl velmi tvrdý a zahrnoval velké mnoţství fyzického násilí. „Kdyţ běţíte s míčem, soupeř vám podrazí nohy, okopává vás, narazí do vás
14
rameny, srazí vás k zemi a zasedne vás. Ve skutečnosti, kromě vraţdy, udělá vše pro to, aby získal míč“! (Hunter, 2003 a http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm )
Fotbal na středních školách v 60. letech 19. stol. (www.spartacus.schoolnet.co.uk)
Tím, ţe byl fotbal legalizován do výuky a postaven pod dohled učitelů, mohl být regulován řadou pravidel a kontrol. Těmito zásahy ztratil fotbal svůj spontánní a neorganizovaný charakter. Pravidla směřovala k oslabení surového charakteru hry, zmenšovala prudkost bojových sráţek a konfliktů, omezovala dominantní úlohu síly a nahrazovala ji zručností a dovedností. Tím dávala i mladším a slabším chlapcům moţnost k výraznému uplatnění ve hře. (Olivová, 1989)
15
2. Fotbal dnešního typu Fotbal, jak ho známe dnes, se zrodil v Anglii s malým přispěním skotských sousedů v polovině 19. století. Předtím to byly spíše různé míčové hry, ze kterých fotbal vykrystalizoval. Jednovaječným dvojčetem, s nímţ se později rozešel, bylo rugby. Pravidla, taktika, organizace hry i fotbalový slovník se postupně šířily do světa. V té době se uţ fotbal hrál dost dlouho ve většině anglických veřejných škol. Učitelé si zaznamenávali a hodnotili poctivost při hře, disciplínu a cvičení. Ţáci zas měli rádi divočejší momenty, které hra poskytovala. Díky prostředí, v němţ se fotbal hrál, byl lépe organizovaný a zbyl prostor pro „vybrušování“ pravidel, takţe se zápasy stávali kultivovanější. (Hunt, 2006) Soukromé střední školy měly zásluhu na tom, ţe fotbal v 1. polovině 19. století udrţely a pozvedly, ale to nejdůleţitější pravděpodobně bylo, kdyţ středoškoláci spolu odcházeli na univerzity nebo pracovat a chtěli tuto hru hrát dál. Jelikoţ si kaţdý přinášel ze svých středních škol různé výklady pravidel, musela se ustanovit taková, kterými se budou všichni řídit.
2.1
Hraní podle pravidel
V roce 1845 byla v Rugby sepsána pravidla pod názvem „Zákony fotbalu, jak je hrán ve škole v Rugby“. Podstatné na těchto pravidel bylo, ţe se smělo stále hrát i rukama. (Macho, 2006) V Cambridge roku 1848 se sešli bývalí zástupci pěti středních veřejných škol, aby si odsouhlasili listinu pravidel, kterými se budou řídit při vzájemných střetnutí. Setkání trvalo od čtyř odpoledne do půlnoci. Bohuţel, ţádná kopie těchto pravidel nebyla uchována. Nicméně, na tomto mítinku, a pár dalších, které následovaly, bylo zejména probíráno pravidlo hraní rukama a bránění ve hře. Hrát rukama bylo stalé povoleno, ale s míčem se uţ nesmělo běhat. Bránění ve hře zahrnovalo vše od drţení po fyzické napadení protihráče např. kopáním i za předpokladu, ţe neměl míč v drţení, coţ řadě, zejména mladším, modernějším hráčům začínalo vadit a chtěli ho zakázat. (Hunt, 2006) 16
Jeden ze zúčastněných muţů v Cambridge byl Charles Tring. Jeho bratr Rev Edward Thring byl ředitelem školy v Uppingham, kam Charles později přichází jako správce školy a roku 1862 vydává pravidla fotbalu, podle kterých se zde měli řídit hráči školy. Tento soubor pravidel nazval jako „The Simplest Game“ (Nejjednodušší hra) a obsahoval 10 bodů sepsaných do 250 slov. Jsou to vůbec nejstarší dochovaná pravidla fotbalu. Ve srovnání s těmi současnými jsou stručná a jednoduchá a znějí takto: (Gibbons, 2002, Macho, 2006) 1. Branky je docíleno, jestliţe míč byl dopraven skrz bránu mezi tyčemi a pod břevnem, jakýmkoliv způsobem, bez pouţití rukou 2. Ruce lze pouţít pouze k zastavení nebo chycení míče a poloţením ho na hrací plochu před nohy (jinými slovy, s míčem v ruce se nesmělo běhat) 3. Kopy musí být namířeny pouze na míč (konečně bylo zakázáno násilí) 4. Hráč nesmí kopat míč, pokud je ve vzduchu (v dnešní době zní toto pravidlo záhadně) 5. Není dovoleno podráţení nebo kopání do paty 6. Přešel-li míč pomezní čáru, musí být kopnut zpět (ne vhozen) 7. Přešel-li míč přes brankovou čáru, musí kopnut zpět na tom samém místě 8. Hráč nesmí být blíţe neţ šest kroků od hráče, který vykopává 9. Hráč je v postavení mimo hru směřuje-li na něj přihrávka dopředu (pravidlo velmi podobné v současném ragby) 10. Vráţení je zakázáno. Dovoleno je jen tehdy, je-li míč za hráčem V těchto deseti základních pravidlech nebyla ani zmínka o druhu, velikosti či hmotnosti míče, rozměrech branek a hřiště, rozhodčích, počtu hráčů na kaţdé straně nebo o délce hrací doby. Rovněţ zde nebyly zmiňovány následky za nedodrţování těchto pravidel. N. L. Jackson v jeho knize „Association Football“ vydané v roce 1899 pohlíţí zpět na tyto zlaté časy. „V době, kdy se zaváděla nová pravidla, byl fotbal hrán výhradně studenty středních škol a ti veškerá pravidla a zákony přísně dodrţovali, jakákoliv porušení byla čistě náhodná. To bylo nepochybně tím, ţe chlapci pocházeli z lepších vrstev společnosti a pro ty bylo čestné chování samozřejmostí (Russell, 1997) Absence pravidla o počtu hráčů je nejvíce překvapivá. Během těchto let, kdy se fotbal začínal vyvíjet, se bouřlivě diskutovalo hlavně o pravidlech týkající se bráněním ve hře spojených s násilným kopáním a podráţením a o pravidle hraní rukama. Počet hráčů se 17
neřešil. Na ulicích ţádné limity nebývaly, vţdy záleţelo, kolik lidí se dostaví. Na školách se počet hráčů zpočátku také neřešil. V 50. letech měly týmy často 12, 15 a dokonce i 20 hráčů na kaţdé straně. Záleţelo na kapitánech týmů, na kterém čísle se dohodnou. V 60. letech se počet usadil na 11 hráčích a to uţ zůstalo navţdy. Ale proč právě 11? Takové zvláštní číslo. Počet deset by bylo bývalo více logické. Nemůţeme říci, ţe se jednalo o deset hráčů v poli plus jeden brankář, protoţe brankář v tu dobu nebyl od ostatních nijak rozlišený, jak je tomu dnes. Je pravděpodobné, ţe počet hráčů ovlivnil kriket. Oddělené rugby nakonec ustanovilo počet 15 hráčů. (Hunter, 2003)
2.2
Vznik FA
Klíčový mítink, který je často povaţován za vznik moderního fotbalu, se uskutečnil 26. října 1863 v Londýně, v Great Queen Street, ve Freemasonově Taverně. Jedenáct (některé zdroje uvádějí dvanáct, např. H. Davies) zástupců fotbalových klubů přišlo společně zaloţit asociaci, která měla definitivně ustanovit seznam pravidel zaručující regulérnost hry. Nazvaly ji Fotbaloá Asociace (FA). Zástupci byli z těchto klubů: Forest (později The Wanderers), NN Kilburn, Barnes, War Office, Crusaders, Perceval House, Blackheat, Crystal Palace, Kensington School, Surbiton a Charterhouse. Předsedou byl zvolen Arthur Pember z Kilburn Club NN, funkce místopředsedů obsadili E. C. Morley z Barnes a H. T. Steward z Crusaders. Mezi účastníky této historické schůzky byl i pozdější dlouholetý sekretář první fotbalové asociace na světě CH. W. Alcock. (Green, 1960; Macho, 2006) Všechny zakládající kluby měly své základny v Londýně nebo jeho okolí. Týmy byly tvořeny zejména hráči bývalých středních škol a absolventů, mnoho z nich duchovní, z Oxfordu a Cambridge. Neusilovali o řízení hry, ale šlo jim o odsouhlasení pravidel, kterými se budou řídit ve vzájemných zápasech.
Formování asociace se nesetkalo
s velkým zájmem sdělovacích prostředků, vyšla jen krátká zpráva v The Times. (Motson, 2005)
18
Při diskuzích se vycházelo zejména z Thringových pravidel, které byly popsány o 15 let dříve v Cambridge. Proběhlo několik horlivých debat, neţ se došlo k závěrečné dohodě. Největším jablkem sváru bylo opět pravidlo hraní rukou (handling) a vráţení do soupeře (hacking). Mr. Cambpbell z FC Blackheath byl rázně pro zachování těchto pravidel, zejména tvrdá hra tělem pro něj byla ve fotbale nezbytná, kdyţ tvrdil: „Tvrdá hra tělem (hacking), to je správný fotbal. Kdyţ se podíváte do Winchesterských záznamů, zjistíte, ţe dříve byli hráči díky zraněním ve skutečnosti ze hřiště vynášeni. Myslím, kdyţ toto odstraníte, zmizí ze hry i odvaha a statečnost a já přivedu spoustu Francouzů, kteří vás porazí po týdenní přípravě…“ Tato poznámka o „zţenštilých“ Francouzích vyvolala smích, ale Mr. Campbell poţadoval tvrdší formy hraní tělem zachovat v pravidlech. Kdyţ však došlo na hlasování, byl poraţen v poměru 13 ku 4. (Hunter, 2003; Motson 2005) První pravidla Fotbalové asociace byla dohodnuta a zveřejněna 8. prosince 1863, šest týdnů po zaloţení asociace a zakazovala podráţení, vráţení, drţení a strkání do soupeře a také běh s míčem v rukou. Stále zde byla moţnost míč chytit do rukou a pokračovat hraním nohami. Jejich sepsání se stalo jedním z nejdůleţitějších mezníků ve vývoji fotbalu. (Macho, 2006) Pravidla fotbalové asociace z roku 1863 1. Maximální délka hřiště je 200 yardů, maximální šířka hřiště je 100 yardů, délka i šířka hřiště je vyznačena rohovými praporky a branka je vymezena dvěma svislými tyčemi vzdálených 8 yardů od sebe, bez ţádné pásky nebo břevna přes tyče. 2. Los určuje, který tým si volí stranu. Hra je zahájena výkopem ze středu hřiště týmem, který prohrál los o stranu, hráči druhého týmu musí být vzdáleni alespoň 10 yardů, neţ je proveden výkop. 3. Po obdrţení gólu provádí tým výkop a obě strany si mění strany. 4. Góĺ je uznán v případě, ţe míč projde mezi tyčemi nebo nad prostorem mezi tyčemi (v jakékoliv výšce), míč nesmí být do branky vhozen, vraţen nebo odnesen. 5. Kdyţ je míč v drţení dvou hráčů, provede hráč, který se míče dotknul první vhození míče z pomezní čáry ve směru pravého úhlu od pomezní čáry. Míč není ve hře, dokud se nedotkne hřiště. 19
6. Kdyţ hráč kopne do míče, je jakýkoliv spoluhráč, který je blíţe soupeřovy branky v postavení mimo hru a nesmí se dotknout míče. Ţádný hráč není v postavení mimo hru, kdyţ je míč vykopáván za brankovou čarou. 7. V případě, ţe se míč dostane za brankovou čáru, provede hráč strany, kterému branka náleţí výkop. Jestliţe se míče dotkne první hráč vykopávajícího týmu, je tým oprávněn provést volný kop v místě, kde míč chytli. Jestliţe se míče dotkne hráč soupeřova týmu, provede tento tým volný kop na branku ve vzdálenosti 15 yardů od brankové čáry. Bránící hráči stojí na brankové čáře, dokud je proveden kop. 8. Kdyţ hráč chytí čistě míč má nárok na volný kop, pokud si toto místo poznačí patou, můţe jít dozadu, jak bude chtít daleko a ţádný ze soupeřů nemůţe jít za jeho značku, dokud nevykopne. 9. Ţádný hráč nesmí běhat s míčem. 10. Ani podráţení, ani vráţení není dovoleno a ţádný hráč nesmí pouţít ruce k drţení nebo tlačení soupeře. 11. Hráč nesmí hodit nebo předat míč druhému hráči rukama. 12. Ţádný hráč nesmí vzít míč ze země rukama pod jakoukoliv záminkou, kdyţ je stále ve hře. 13. Hráč nesmí pouţívat vyčnívající kolíky, ţelezné destičky nebo gutaperču na podráţkách a patách bot. Mr. Campbell nebyl vůbec spokojen se zmizením jeho oblíbených tvrdých soubojů a při dalším mítinku prohlásil, ţe jeho klub Blackheath odstoupí z Fotbalové asociace. Toto odstoupení bylo významné a signalizovalo rozhodující rozdělení jednovaječných dvojčat. I kdyţ The Rugby Football Union byla oficiálně zaloţena aţ roku 1871, toto byl mezník, kdy se fotbal a rugby vydaly svou cestou. První pravidla Fotbalové asociace nejprve nebyla akceptována všemi kluby. Na začátku byla pravidla Fotbalové asociace velmi vzdálena dokonalosti – vůbec například nebyl určen počet hráčů nebo délka zápasu. V 70. letech doznala pravidla FA několik změn. V roce 1870 byl zaveden počet deseti hráčů a jednoho brankáře. V roce 1871 byl představen neutrální rozhodčí a o rok později definitivně vymizelo, kromě brankáře, hraní rukama. Před zaloţením FA Cupu (1972) náleţelo asociaci pouze 50 týmů. Pohár pomáhal fotbal popularizovat. Hlavní rival Fotbalové asociace byla 26-členná 20
Sheffieldská asociace. Ostatní fotbalové kluby byly stále neutrální a hrály podle svých pravidel. Roku 1877 se kluby ze Sheffieldu rozhodly připojit se k FA. Členská základna se
nadále
rozšiřovala
a
do
roku
1881
vzrostla
uţ
na
128
klubů.
(www.spartacus.schoolnet.co.uk, Gibbons, 2002) V roce 1881 FA zavedla tresty za špatné chování hráčů vůči rozhodčím. Kdyţ byl hráč vyloučen za napadení rozhodčího, byl na jeden měsíc suspendován. Rok nato musela všechna muţstva zajistit břevna na brány. Kanceláře Anglické fotbalové asociace byly 2. června 1886 svědky prvního zasedání organizace s názvem International Football Association Board. Tvořili ji zástupci Anglie, Skotska, Irska a Walesu, v roce 1913 k nim přibyl delegát mezinárodní fotbalové federace FIFA. Členové Boardu rozhodovali o navrţených změnách pravidel hry, která musí být písemně předloţena kaţdoročně do 31. prosince. Jedná se obvykle v červnu, střídavě v Anglii, Skotsku, Walsu a od rozdělení Irska i v Severním Irsku. Kaţdý z britských svazů má po jednom hlasu, FIFA jako zástupce členských národních svazů vlastní 4 hlasy. Změny musí být schváleny nejméně třemi čtvrtinami přítomných, při čemţ Board nelze svolat, pokud by se zasedání zúčastnili méně neţ čtyři z pěti jednajících stran. Rozhodnutí Boardu jsou závazná pro všechny národní fotbalové svazy. Bez schválení nesmí ţádný z nich provést jakoukoliv změnu v pravidlech. V roce 1891 byla fotbalová pravidla na irský návrh od základů přepracována. Zavedly se brankové sítě, které si okamţitě nechal patentovat jistý pan Brodie z Liverpoolu. Musel to být slušně prosperující obchod. U pohárových zápasů byly sítě povinné od roku 1893. Irský návrh také hovořil o zavedení pokutového kopu. Toto pravidlo tak získalo novou tvář. Penalta mohla být prováděna z jakéhokoli místa na zvláštní dvanáctiyardové čáře. Značka pro pokutový kop byla zavedena aţ roce 1902, stejně jako vymezení pokutového území. (Macho, 2006) V prvních pravidlech FA byl v ofsajdu automaticky kaţdý útočník, který dostal přihrávku zezadu. Od roku 1870 uţ nebyl hráč v postavení mimo hru, pokud mezi ním a soupeřovou brankovou čárou stáli alespoň tři protihráči. V roce 1925 se to změnilo na dva protihráče. V roce 1907 přestal být ofsajd na vlastní polovině hřiště. Pro brankáře přinesl výrazný zásah rok 1912, kdy směl hrát rukama uţ nikoli na vlastní polovině hřiště, nýbrţ jen ve svém pokutovém území. (Macho, 2006) 21
2.3
Fotbalové vybavení
Zatímco dnešní fotbalové hvězdy oblékají dresy z odlehčených syntetických materiálů, kopačky mají počítačově zpracované na míru a hrají s míči, které jsou vyrobeny z aerodynamické plastické hmoty, hrdina a střelec jediného gólu ve finále FA Cupu Morton Peto Betts v roce 1871 oblékal těţkou bavlněnou košili, na nohách pumky, silné vlněné ponoţky a těţké kotníkové koţené boty bez kolíků. Míč byl z kůţe, uvnitř vyplněný nahuštěným vepřovým močovým měchýřem a při nasáknutí vodou bylo prakticky nemoţné ho ukopnout a hlavičkování se stávalo nejen nepříjemné, ale i nebezpečné. (Motson, 2005) Raná pravidla fotbalu nezmiňovala nic o míči, kromě toho, ţe má být kulatý. Míč mohl být kdysi velký a těţký jako medicinální míč. Aţ v roce 1872 stanovila Fotbalová asociace velikost míče od 27 do 29 palců (68 – 73cm) po obvodu. Co se váhy týče, míč musel na začátku zápasu váţit v rozpětí mezi 453 a 396 gramy. Od této chvíle zůstal míč zhruba stejně velký i těţký. Koţený míč s duší, v různých inovovaných formách, setrval
dalších
sto
let,
neţ
přišly
na
řadu
syntetické
materiály.
(http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm) Původní dresy, které nosívali fotbalisté na středních školách, byly pestře barevná, vzorkovaná trika, některá byla podobná dresům, jaké nosívají dnešní ţokejové. Pruhovaná trika, podobná pyţamům, byla rovněţ velmi populární. V Routledgově knize Handbook to Football vydané v roce 1867 se týmům radí: „Jestli je to moţné předem zajistit, bylo by dobré, aby jeden tým měl pruhy řekněme červené a druhý tým jiné, řekněme modré. Toto zabrání zmatkům a pomateným pokusů odebrat míč našemu spoluhráči a následnému omlouvání ‘Odpusť prosím, myslel jsem, ţe jsi soupeř‘, čehoţ jsem byl mnohokrát svědkem.“ (Hunter, 2003) Hráči ve školách byli velice hrdí na svůj dres. Fotografům vţdy pózovali v tom nejlepším moţném oblečení. Na fotografiích z této doby nikdy neuvidíme fotbalisty neupravené nebo ušpiněné. Fotoaparáty tehdy nebyly schopny fotit hráče v akci, tak hráči chodili do studií nebo fotografové připravili zázemí pro focení v klášterech. Fotbalisté z klubů severní Anglie si zpočátku nemohli dopřát kvalitnější vybavení. To se týkalo i hráčů z poměrně známých týmů. Popis muţstva z Darwenu ze 70. let 22
poznamenával, ţe hráči nosily kalhoty se sponami a nesourodé dresy. V 80. letech po pohárových úspěších a s příchodem profesionalismu týmy ze severu následovaly školskou módu s elegantními, barevnými dresy. Před finálem FA Cupu v roce 1988 proti West Brom, chtělo muţstvo Preston North End vyfotit s pohárem pro vítěze uţ před začátkem utkání. Jisti si vítězstvím, argumentovali tím, ţe se mohou během zápasu ušpinit a to by mohlo zkazit fotografie. „Neměli byste napřed zápas vyhrát?“ řekl rozhodčí a k fotografování nesvolil. K překvapení všech Preston finále prohrál. (Hunter, 2003) Odsud moţná pochází pověra, ţe focení týmu před utkáním přináší smůlu. Dnes se domníváme, ţe všechny známé kluby hrají ve stejných barvách dresů od svých začátků. Pravdou však je, ţe v počátcích se barvy a styl dresů měnily velmi často. Design a styl dresů byl velice variabilní – některé měly límce, jiné byly na knoflíky a další zase byly u krku na zavazování. Poslední z nich byly velmi populární aţ do 30. let 20. století. V roce 2002 se ke stejně navrţeným dresům vrátilo národní muţstvo Uruguay na světovém šampionátu v Korei a Japonsku. Dresy byly zpočátku volné z těţších materiálů. Postupem času se více upínaly a materiál se odlehčoval. Z nějakých důvodů odlišoval v některých týmech upnutější dres profesionála od amatéra. V Anglii nikdy nebyla vybírána zelená barva díky Irům a Keltům. Je pravda, ţe ani dnes zřejmě ţádný anglický klub nehraje v zelené barvě dresů (kromě brankářů). Zelená barva prý nosí smůlu. Některé prominentní kluby Fotbalové asociace nosily jako dresy flanelové košile místo triček. Brankáři se zpočátku nijak nelišili od hráčů v poli, coţ způsobovalo zmatek zejména při melách kolem branky. Pro usnadnění práce rozhodčím Fotbalová asociace roku 1909 rozhodla, ţe brankář musí nosit jasně červenou nebo modrou barvu dresu a v roce 1912 se přidala ještě zelená, nejpopulárnější barva brankářů. Od této doby aţ do 50. let 20. století bylo brankářskou módou nosit jako dresy roláky. (www.historicalkits.co.uk) Trvalo dlouho, neţ trenky nahradily vlněné nebo flízové pumpky, které byly pod koleny utaţeny knoflíky. Tříčtvrteční délka se postupem času zkracovala, ale ještě roku 1904 FA stále trvala na délce, která zaručovala zakrytí kolen. O rok později bylo od tohoto rozhodnutí
upuštěno
a
pumpky
byly
(www.historicalkits.co.uk)
23
postupně
nahrazeny
trenkami.
Fotbal se začínal hrát s obyčejnými botami, ale ještě předtím byly vyráběny boty určené na fotbal. Podle pravidel FA z roku 1863 však tyto boty byly zakázané. Boty sice nebyly nijak specifikovány, ale nesměly mít ţádné vyčnívající hřebíky, které se jiţ dříve objevovaly. Postupem času se objevily špunty do bot, které umoţňovaly dobře se pohybovat na trávě za jakéhokoliv počasí. Přispěla tomu reklama otištěná v publikaci Cricket and Footbal Field dne 31. července 1886, která nabádala ke koupi Ellis Patent kopaček za 6 šilinků, včetně náčiní k zafixování kolíků za 3 pence. Boty byly vyráběny z pevné kůţe, která sahala aţ nad kotníky, kde byly našity záplaty pro zavedení extra chráničů. Nové byly tak nepoddajné, ţe trvalo dlouho, neţ se do nich hráči nasoukali. F.N.S. Creek, známý hráč z klubu Corinthians ve své knize Association Football z roku 1937 radí: „Jestliţe je nutné koupit si levné kopačky z tvrdé kůţe, dobrý tip, jak si na ně rychle zvyknout je sednout si na kraj vany s botami, namočit je zhruba na půl hodiny do vlaţné vody. Tím se dá levná kůţe vytvarovat dle potřeby. Boty je pak nutno nechat schnout pomalu, v ţádném případě u ohně. Nakonec je namaţeme mastí.“ (Hunter, 2003; www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm)
24
3. Anglický pohár Všechny národy, které hrají fotbal, mají domácí vyřazovací soutěţe – např. Španělé Copa Del Rey, Italové Coppa Italia – ale ţádná z těchto soutěţí není starší a prestiţnější neţ Anglický pohár (FA Cup). (Hunt, 2006) Do roku 1870 prodělal fotbal řadu významných změn, ať uţ šlo o pravidla, taktiku nebo vybavení. Jeden faktor, bez kterého si nedovedeme dnes fotbal a sport celkově představit, pořád ještě chyběl. Ţádné ceny a trofeje nebyly dosud rozdávány, ţádní mistři nebyli oceňováni. V lidovém fotbale hrávali stejní lidé rok co rok zápasy proti sobě, ale více neţ zaznamenávání výsledků lidi zajímalo, co nového se v poslední době událo. Velké školy hrávaly většinou pouze interní zápasy mezi sebou. Cestování větších skupin lidí bylo samozřejmě stále ještě obtíţné aţ do doby, kdy v polovině 19. století nepřišel boom ţelezniční dopravy. Dne 20. července roku 1871 proběhlo v kanceláři The Sportsmen klíčové jednání. Kancelář zde byla malá, obloţená dubovým dřevem. Sedělo v ní sedm muţů, oblečených v módních šatech, coţ vypovídalo o vysokém společenském postavení. Hovory se nejprve točily kolem událostí dne – obléhání Paříţe Versailleským vojskem, váţnou nemocí Edwarda, prince z Walesu, rozhodnutí pruského krále Williama přijmout titul německého vládce… později konverzace přešla k hájení zájmů jednotlivých fotbalových klubů, které byly jedny z nejlepších té doby. Po vyřešení rutinních záleţitostí si vzal slovo C. W. Alcock a navrhnul: „Je ţádoucí, aby byl zaloţen nějaký putovní pohár v souvislosti s Asociací, ve kterém by se střetávaly všechny týmy patřící do Asociace. (Green, 1960, Motson, 2005) Byl to sekretář Fotbalové asociace Charles Alcock, kdo přišel s myšlenkou zaloţení vyřazovací soutěţe. Navrhoval, aby všechny členské kluby FA, hrající doposud pouze nekonečné přátelské zápasy, vstoupily do soutěţe systémem knock-out. Čerpal tak ze zkušeností, kdy v mládí hrával v Harrow turnaje mezi jednotlivými kolejemi. Vítězný tým pak nesl ocenění názvem Cock house (Kápo kolejí). Jeho návrh se sešel s kladnou reakcí a o tři měsíce později byla soutěţ schválena (Green, 1960; Motson, 2005, Hunter 2003)
25
3.1
První kluby a účastníci FA Cupu
Za nejstarší klub na světě je povaţován Sheffield FC, ustavený 24. října 1857. Prvním klubem, který se věnoval pouze fotbalu, byl Forest Football Club, zaloţený o dva roky později ve Snaresbbrocku v Epping Forest. Následoval roku 1862 Crystal Palace z jihu Londýna a Notts County z Nottinghamu. V roce 1863 byly zaloţeny Barnes z jihozápadního Londýna, Civil Service Londýn a Stoke City. Nejlepší týmy tehdejší doby byly sestaveny bývalými studenty významných středních škol (Old Etonians, Old Carthusian atd.), důstojníky slouţící v armádě (Royal Engineers) a univerzitními týmy Oxfordu a Cambridge. (www.historicalkits.co.uk) Aby se fotbal rozšířil do všech částí země a hrálo ho co největší mnoţství hráčů, musel se stát zábavou lidovou. Zde plnila důleţitou roli církev, kdyţ vysílala mladé misionáře (kaplany, vikáře a nedělní učitele), kteří přesvědčovali masy pracujících lidí, aby hráli hru, kterou se bavili oni sami. Kult vitálního křesťanství byl kultem mladých můţů, kteří byli pevní v křesťanské víře a zároveň věřili, ţe fyzická aktivita v týmových sportech je ten nejlepší způsob, jak se mladí muţi mají projevovat. Proto kluby jako Bolton Wanderers, Blackpool, Everton, Birmingham City či Wolves měly církevní původ. (Gibbons, 2002, Hunter 2003) Fotbal se rozšířil po celé zemi, ale nejvíce se postupem času ujal v průmyslové severní Anglii, kde se nejvíce soustřeďovala dělnická třída. Industrializace byla klíčová. Průmysl poskytoval pravidelné platy a zavedl pevnou strukturu pracovního týdne s jasně stanoveným časem na odpočinek a zábavu. Důleţitým faktorem, bylo zavedení sobotního půldenního volna v 70. letech 19. století. To dopomohlo šířit fotbal a téměř okamţitě začaly vznikat nové týmy. Týmy z 80. a 90. let 19. století (některé z nich existují dodnes) vznikaly v nově se rodících institucí, jejichţ muţi se setkali v hospodě a rozhodli se, ţe zaloţí fotbalový klub. Klub Woolwich Arsenal zaloţili muţi pracující v muničním skladu, Manchester United zaloţili muţi pracující v manchesterské ţelezniţní společnosti. Skupiny dělníků působící u stejné instituce, ať to by kostel, nedělní škola, odbory nebo hospody, všechny tyto základní instituce ţivota dělnické třídy produkovaly fotbalové kluby. (Russell, 1997, Gibbons 2002)
26
V prvním ročníku FA Cupu mělo oprávnění startovat 50 klubů, ale pouze 15 z nich se úvodního ročníku soutěţe zúčastnilo. Pouze týmy Queens Park a Crystal Palace existují dodnes. Spousta klubů si nemohla dovolit účast z finančních důvodů. Všechny zápasy byly hrány v Londýně a kluby sídlící např. z Nottinghamu či Sheffieldu, nenašly peníze na cestu do hlavního města. Kaţdý klub navíc musel přispět jednou librou na stříbrný pohár pro vítěze, který nechala Asociace vyrobit za 20 liber. Los prvního kola určil tyto dvojice: Wanderers vs. Harrow Chequers Clapham Rovers vs. Upton Park Crystal Palace vs. Hitchin Maidenhead vs. Marlow Royal Engineers vs. Reigate Priory Barnes vs. Civil Service Queens Park (Glasgow) vs. Donington School Hampstead Heathens měly volný los. První zápasy se odehrály 11. listopadu 1871 s těmito výsledky: Upton Park – Clapham Rovers 0:3; Crystal Palace – Hitchin 0:0; Maidenhead – Marlow 2:0; Barnes – Civil Service 2:0. První pohárový gól vstřelil Jarvis Kenrick z Claphamu, který později vyhrál pohár s Wanderers. (Motson, 2005)
3.2
Dějiště zápasů
Zápasy FA Cupu jsou obvykle hrány na domácí půdě jednoho ze zúčastněných týmů. To, který z týmů bude mít výhodu domácího prostředí, určuje los. Pokud zápas skončí remízou, odehraje se odvetný zápas na půdě soupeře. Semifinále a finále se hrají na neutrálních hřištích. Historicky známe pouze devět míst, kde se uskutečnily finálové boje.
27
Prvním dějištěm pohárových klání byl Kennington Oval (The Oval) v Londýně. Původní prostory trţnice nahradilo v roce 1845 sídlo kriketového klubu Surrey County Cricket Club, který zde sídlí dodnes. V roce 1868 zde 20 tisíc diváků sledovalo první mezistátní klání v kriketu mezi Anglií a domorodými australskými Aboridţiny. The Oval byl rovněţ dějištěm prvního mezistátního utkání v historii fotbalu mezi Anglií a Skotskem (1:1) 5. března 1870 organizovaném Anglickou asociací. Anglický fotbalový tým zde hrál mezistátní utkání aţ do roku 1889. Díky C.W. Alcockovi, který byl v té době mj. sekretářem místního kriketového klubu, se zde konalo první finále FA Cupu v roce 1872 a to platilo aţ do roku 1892 s výjimkou roku 1873. The Oval je jedno ze dvou stadionů v Anglii, kde se hrálo finále FA Cupu a kde se představilo národní muţstvo fotbalu i kriketu. Druhým takovým je Bramall Lane v Sheffieldu. Asi nejkurióznějším místem, kde se uskutečnilo finále FA Cupu bylo Lillie Bridge. Na tomto místě stojí dnes stanice metra. Nedaleko tehdejšího hřiště se dnes nachází slavný stadion londýnské Chelsea Stamford Brtidge. Toto místo slouţilo spíše jako základna jednoho amatérského atletického londýnského klubu. V roce 1876 zde skočil Marshall Brooks před zraky 12 ticíc diváků světový rekord ve skoku do výšky. Lillie Bridge hostil vedle atletiky také cyklistické závody, kriket a konečně i fotbal. Po vítězství v prvním ročníku FA Cupu automaticky tým Wanderers postoupil do finále a vedle tohoto privilegia si mohl zvolit také dějiště utkání. Vybrali si právě Lillie Bridge. Výkop finálového zápasu byl stanoven na 11 hodinu, ale ve skutečnosti se začalo o půl hodiny později kvůli pozdnímu příchodu některých hráčů. (thefacup.com) První finálový duel, který se odehrál mimo Londýn, se uskutečnil roku 1886 na kriketovém hřišti v Derby. První utkání skončilo na The Oval nerozhodně a pro opakovaný zápas si týmy Blackburn Rovers a West Bromwich Albion vybraly místo, kam se finále FA Cupu uţ nikdy nevrátilo. Se slavným Kennington Oval se FA Cup rozloučil roku 1892, kdy utkání přihlíţelo 25 tisíc příznivců. Vedení kriketového klubu začalo mít obavy ze stále větší návštěvnosti při fotbalových zápasech. Argumentovali tím, ţe jejich světově proslulý stadion není vhodný pro tak velké davy lidí a ţe by mohlo dojít k jeho poškození. Rok nato pohár oslavil své 21. narození v Manchesteru, na atletickém stadionu ve Fallowfield, kde se
28
při finálovému klání tísnilo 45 tisíc diváků, tedy téměř dvojnásobný počet neţ na The Oval, přestoţe kapacita tohoto stadionu byla pouhých 15 tisíc!
Fallowfied - finále FA Cupu 1893
Jako dějiště finále v roce 1894 Fotbalová asociace vybrala Goodison Park v Liverpoolu. Tomuto utkání předcházela řada opatření, aby se předešlo fiasku z předchozího roku. Návštěva 37 tisíc diváků byla nakonec menší, neţ se předpokládalo. Řada lidí se obávalo zranění v tlačenicích. Po roce se finálové boje poháru vrátili zpět do hlavního města, tentokrát však do jiţního Londýna na hřiště Crystal Palace, kde měl tehdy sídlo místní fotbalový klub zaloţený v roce 1861. Nyní slouţí stadion výhradně pro atletické účely. Finále se zde hrála nepřetrţitě aţ do roku 1914. Pouze opakované zápasy po nerozhodných výsledcích se odehráli jinde. Opakované zápasy hostily v roce 1901 Burnden Park v Boltonu, 1910 Goodison Park v Liverpoolu, 1911 Old Trafford v Manchesteru a v roce 1912 Brammall Lane v Sheffieldu.
Crystal Palace – při finále FA Cupu 1901 a o 110 let později (wikipedia.org)
29
Na manchesterský Old Traford se vrátilo finále i v roce 1915. Zápas dostal přízvisko The Khaki Cup Final. Utkání sledovalo téměř 50 tisíc diváků, mnoho z nich, v důsledku 1. světové války, tvořili vojáci. Po válce se finálové boje vrátily zpátky do Londýna. Nejprve se po tři léta (1920 – 1922) muţstva utkávala na stadionu Chelsea Stamfod Bridge, neţ se otevřel svatostánek a největší anglická pýcha mezi stadiony, národní stadion Wembley. První finále se zde hrálo 28. dubna roku 1923. Stadion byl postaven za 300 pracovních dní a stál 750.000 liber. Dělníci pouţili 25.000 tun betonu a 1.500 tun oceli. Úvodní zápas je pamatován jako nechaotičtější utkání této hry a pomineme-li dostihové sporty, tak i nejvíce navštívenou sportovní událostí v historii. Od této doby se ve Wembley finále FA Cupu natrvalo zabydlelo a aţ na opakovaný zápas v roce 1970 hraném na Old Trafford a šestileté pauze (2001 – 2006 Millenium stadion v Cardiffu), způsobené přestavbou stadionu se tu slavná finále hrají nepřetrţitě.
První zápas ve Wembley za účasti více neţ 200.000 diváků (www.wikipedia.org)
3.3
Trofeje
Putovní pohár, kterým se dnes oceňuje vítěz Anglického poháru je uţ čtvrtým v historii celé soutěţe. Trofej, kterou byli oceňováni vítězové od roku 1872 do roku 1895 byla vyrobena společností Martin, Hall and Co a nevypadala ani trochu, jako ta dnešní. Byla vyrobena ze stříbra a měřila zhruba 40 centimetrů. Na vrcholu poháru stála figura fotbalisty, která byla známa jako Malý cínový idol „Little Tin Idol“. Slavný tým 30
Wanderers vyhrál pohár v 70. letech 19. století třikrát v řadě a podle pravidel soutěţe byli oprávněni si pohár ponechat. Oni se však rozhodli trofej vrátit Fotbalové asociaci pod podmínkou, ţe ani ţádný jiný tým si nesmí pohár ponechat po trojím triumfu v řadě. Posledním vítězem první verze poháru se stal klub z Birminghamu Aston Villa v roce 1895. Pět měsíců po jejich triumfu byla trofej odcizen z obchodu fotbalovým zboţím pana Williama Shillcocka v Birminghamu, kde byla vystavena. Přestoţe byla slíbena částka deseti liber v podobě nálezného, trofej se uţ nikdy nenašla. Aston Villa dostala od Fotbalové asociace pokutu 25 liber, jako náhradu na výrobu nového poháru. Téměř po 60 letech se zloděj trofeje přiznal, ţe ji roztavil a udělal z ní padělané mince. (en.wikipedia.org/wiki/FA_Cup_Trophy) Sheffield Wednesday byl prvním vítězem nové, v pořadí druhé trofeje v roce 1896 a Newcastle United posledním drţitelem v roce 1910. Tohoto roku Fotbalová asociace zjistila, ţe původní design trofeje byl pirátský a proto byla staţena a věnována Lordu Kinnairdovi, prezidentovi FA za jeho 21leté působení ve funkci.
Vyrobilo ji
Vaughtonovo stříbrnictví v Birminghamu a byla téměř identická s původní verzí. Tuto nejstarší zachovanou trofej zakoupenou v aukci Davidem Goldem, předsedou Birminghamu City v roce 2005 za 420 tisíc liber, můţeme dnes spatřit vystavenou v Národním fotbalovém muzeu v Prestonu. (Green, 1960) Poté bylo osloveno několik společností k předloţení návrhu na novou trofej. Nakonec byla vybrána společnost Fattorini and Sons z Bradfordu, která vyrobila nový, od svého předchůdce větší pohár. Zajímavou shodou okolností bylo, ţe prvním vítězem této trofeje byl v roce 1911 Bradford City. Tento pohár je bez podstavce, měří 48 cm a váţí 5 kilogramů. Po vyčerpávajících 80 letech existence uţ byla příliš křehká na to, aby se s ní dále manipulovalo a tak byla nahrazena identickou replikou. Prvním vítězem nejnovější verze poháru je Liverpool, který trofej získal po finálové výhře nad Sunderlandem v roce 1992.
31
Původní verze poháru (vlevo) a současná trofej pro vítěze FA Cupu (www.wikipedia.org)
3.4
Zakladatel FA Cupu
Charles Wiliam Alcock byl ten, kdo měl největší zásluhu na zaloţení Anglického fotbalového poháru. Narodil se v Sunderlandu roku 1842. Studoval v Harrow School, kde byl vášnivým fotbalistou. S jeho starším bratrem zaloţili Forest club. Daleko slavnějším následovníkem tohoto klubu byl FC Wanderers, na jehoţ zaloţení měl Alcock také velikou zásluhu. Po vstupu do výboru Fotbalové asociace v roce 1866 Alcock slouţil nejprve jako sekretář a později jako vicepresident. Nezahálel ani při rozhodování zápasů a jako hlavní sudí řídil finále FA Cupu v letech 1875 a 1879. Stejně jako více sportovně aktivních lidí této éry, byl Alcock člověk, pro něhoţ sport neměl hranice. Tato, jedna z největších veličin anglického sportu 19. století, měla rovněţ lví podíl na rozvoj konceptu mezinárodních zápasů ve fotbalu a kriketu. Dalším
32
jeho významným činem byl návrh akceptování profesionalismu ve hře. S trochou nadsázky by se dalo hovořit, ţe je zakladatelem moderního fotbalu, jaký známe dnes. 20. července 1871 Alcock z pozice sekretáře Fotbalové asociace navrhnul: „Je ţádoucí, aby vznikla nová soutěţ ve spojení s FA, kam budou pozvány všechny kluby, které jsou jejími členy a kde se budou utkávat mezi sebou“. Takto vznikl FA Cup, nejstarší fotbalová soutěţ na světě. Alcocka inspirovala zkušenost vyřazovacích klání, které hrával na škole v Harrow, kde se spolu utkávaly jednotlivé koleje mezi sebou systémem náhlé smrti. Stejně jako byl Alcock sekretářem Fotbalové asociace, byl také sekretářem kriketového klubu Surey County, coţ vysvětluje, proč se po dobu 21 let hrálo finále anglického poháru na Kennington Oval, kriketovém hřišti. Podnítil první mezinárodní fotbalový zápas, ve kterém si rovněţ zahrál. Tento zápas se odehrál roku 1872 a Anglie se v něm utkala se Skotskem ve městě Patrick. Zápas skončil bez branek. Alcock zápas nedohrál kvůli zranění, které utrpěl dva týdny předtím, kdyţ hrál za Old Harrovians. V roce 1875 byl kapitánem anglického národního týmu proti Skotsku a vstřelil oba góly při konečné remíze 2:2. Stejně tak se angaţoval v jiných sportech. Byl u pořádání prvního kriketového mezinárodního turnaje v roce 1880. O dva roky později byl u zrodu slavného kriketového klání mezi Anglií a Austrálií, nazvaném The Ashes, který se hraje pravidelně kaţdý rok dodnes. Alcock se však nespokojil pouze s fotbalem a kriketem, byl také nápomocný při uspořádání prvního ragbyového mezinárodního zápasu. Stejně tak asistoval i u hokejových, lakrosových a baseballových střetnutí, která se konala na Ovalu v Kenningtonu. Alcock byl průkopníkem ve sportovní ţurnalistice. Časopis, na kterém se spolupodílel a byl vydáván Fotbalovou asociací se jmenoval The Sportsman. Byl rovněţ odpovědný za vydání první fotbalové ročenky pod názvem Football Annua v roce 1863. (Motson, 2005, www.wikipedia.org)
33
Charles Alcock (1842 – 1907)
3.5
Památná finále a vítězové
Finálové utkání prvního ročníku se odehrálo 16. března 1872 na Kennington Ovalu před zraky 2000 diváků mezi muţstvy Wanderers a Royal Engineers. Toho času ještě neexistovala břevna nebo sítě v brankách, nebyly zde volné kopy, rohy ani penalty. Wanderers se mohly pochlubit výběrem toho nejlepšího, co nabízely školy a univerzity. Kapitánem tohoto týmu nebyl nikdo jiný neţ Charles Alcock, který rok předtím soutěţ navrhnul. V řadách Wanderers nastoupilo šest budoucích reprezentantů. Jeden z nich, R.W.S. Vidal byl známý hráč z Westmisterské školy, byl pro své kvality nazýván „Princem driblérů“. (www.thefa.com, Motson, 2005) Engineers po deseti minutách utkání utrpěly první úder v podobě zlomeniny klíční kosti jejich středního záloţníka Liutenanta Cresswella. Přestoţe statečně zůstal na hřišti (střídání bylo povoleno aţ v roce 1968), o pár minut později „Princ driblérů“ Vidal potvrdil důvod své přezdívky, kdyţ po 40 yardovém běhu prokličkoval strnulou obranu Engineers a nabídl míč Morton Peto Betssovi, který pohodlně skóroval. Od té doby to byl jednoznačný zápas a Engineers byly rádi, ţe unikly většímu výprasku. (Motson, 2005) 34
Wanderers si zahráli finále v dalším ročníku, kdy narazili na Oxford University. Jako obhájci trofeje však měli tentokrát cestu velice usnadněnou, protoţe dle tehdejších pravidel se účastnili finále automaticky. Toto pravidlo bylo posléze zrušeno. Zajímavým způsobem se přes semifinále dostal i soupeř z Oxfordu, kdy jeho protivník Queen’s Park Glasgow nemohl dorazit do Londýna z finančních důvodů. Výkop utkání byl stanoven záměrně na dopoledne, aby všichni zúčastnění měli moţnost sledovat na Temţi odpolední závody ve veslování mezi univerzitami z Oxfordu a Cambridge. Wanderers obhájili pohár, kdyţ zvítězili 2:0 po gólech Wollastona a Kinnarda, který zde nastoupil k prvnímu z celkových devíti finálových účastí. Oxford se z pohárového vítězství radoval o rok později, kdy porazil Royal Engineers 2:0. Royal Enginners si po prohraném finále spravili chuť v příštím ročníku. V roce 1875 na vítězství tentokrát potřebovali dva zápasy, kdyţ po prvním nerozhodném duelu, porazili v opakovaném finále tým Old Estonians 2:0. V dalších třech letech ovládli pohár Wanderers. Po získání zlatého hattricku a celkově pátého triumfu, tento tým napsal poslední tečku a ve finále se uţ nikdy neobjevil. Za prvních 11 let existence FA Cupu nebylo jiného vítěze, neţ londýnského týmu nebo týmu z jihu Anglie. V roce 1882 před zraky 6500 diváků, sehrála finálový duel muţstva Old Etonians a Blackburnu Rovers – prvního týmu ve finálové historii, který nesídlil na jihu Anglie. Old Etonians duel zvládli lépe a zvítězili 1:0. Příští rok se finále dočkali znovu, proti týmu ze stejného města Blackburnu Olympic. Tentoktrát uspěl tým ze severu a od této chvíle uţ nikdy ţádný amatérský tým nebo tým sloţený z hráčů bývalých středních škol, tedy z lidí, kteří vytvořili fotbal, pohár nezískal. Nastala éra silného severu. (www.fa-cupfinals.co.uk, Motson 2005)
35
1883 - Blackburn Olympic porazil Old Etonians 2-1 ve finále FA Cupu (www.spartacus.schoolnet.co.uk)
Blackburn Rovers završil roku 1886 zlatý hattrick a dodnes je tak posledním týmem, kterému se to podařilo. Vedle titulu ve fotbalové lize slavil Preston North End v roce 1889 i vítězství v poháru, kdyţ za celý ročník nedostal ani gól. Po zaloţení fotbalové ligy (1888) se Tottenham Hotspurs stal jako jediný neligový tým v historii, který FA Cup vyhrál. V opakovaném finále roku 1901 proti Sheffieldu Wednesday zvítězil 3:1. Na úvodní zápas, který se konal na stadionu Crystal Palace v Londýně, se dostavilo rekordních 114.815 diváků. Pouhých 15 let po zavedení profesionalismu. Kluby ze severu země se nadále střídaly v prvenstvích v soutěţi. Zejména to byly Sheffield United, Bradford, Aston Villa a Newcastle United. Velká událost se stala v roce 1914, kdy finále FA Cupu mezi Liverpoolem a Burnley navštívil poprvé v historii vladnoucí panovník král Jiří V. V roce 1923 viděl Londýn dramatické finále při otevírání nového stadionu ve Wembley. Bolton uspěl proti West Hamu, ale do podvědomí se zapsalo neskutečnou návštěvou 200.000 diváků. Finále dostalo přízvisko „White horse“ díky koni jméne Billy. Finále zachránil tím, ţe díky němu se dav, který vnikl na trávník, dostal pod kontrolu a výkop se zhruba po hodinovém zpoţdění mohl uskutečnit.
36
Všechny následující finále poháru se do druhé světové války odehrály ve Wembley s lehkou nadvládou klubů ze severu, kdy jejich nadvládu prorazil jen Tottenham, Portsmouth, velšský Cardiff a zejména londýnský Arsenal, který ovládl pohár hned dvakrát.
3.6
Klíčové mezníky Anglického poháru
1863 – zaloţení Fotbalové asociace, sloţené z 12 týmů z londýnské oblasti 1871 – Charles Alcock navrhuje uspořádání vyřazovací soutěţe a o čtyři měsíce později 15 týmů vstupuje do 1. ročníku 1872 – Wanderers – první vítěz FA Cupu 1883 – první vítěz poháru ze severu země – Blackburn Olympic 1887 – nejvyšší vítězství (poráţka) v historii – Preston North End vs. Hyde 26:0 1888 – zavedení kvalifikačních zápasů 1895 – odcizena originální trofej pro vítěze 1915 – FA Cup pozastaven kvůli 1. světové válce 1919 – obnovení soutěţe 1923 – Wembley hostí první finále 1925 – týmy z prvních dvou divizí jsou zproštěny hrát kvalifikační zápasy 1927 – finále poháru je poprvé vysíláno rozhlasem 1935 – losování poháru je ţivě vysíláno rozhlasem 1938 – první finále přenášené televizí je sledováno 10000 diváky 1939– FA Cup je podruhé přerušen kvůli válce
37
4. Počátky profesionalismu Kluby brzy rozpoznaly, ţe jedna z cest k vítězství vede přes angaţování nejlepších hráčů z jiných klubů a nejlepší cesta, jak je přemluvit byla slíbit jim lepší finanční ohodnocení. Vedení klubů také brzy zjistila, ţe s rostoucím úspěchem, stoupá i divácká přízeň a tím i příjmy do klubové pokladny, které můţou opětovně přilákat lepší hráče. Tento proces se nám dnes jeví jako samozřejmost, ale tehdy k němu museli dojít postupně, krok za krokem. (Russel, 1997, Hunter, 2003) Profesionalismus se objevil poprvé na severu Anglie, ale prvními profesionálními hráči byli hráči pocházející ze Skotska. Kdyţ vznikaly v Glasgow a jiných částech Skotska nové týmy, většinou hrávaly trochu jiným způsobem neţ Angličané. Místo jednoduchého, přímočarého fotbalu volili Skotové spíše postupný útok zaloţený na přihrávkách, coţ jim přinášelo úspěchy. Kdyţ přijely kluby z oblastí Lancashiru nebo Yorkshiru odehrát zápas do Skotska (coţ činili, kdyţ nehrály FA Cup), většinou odjíţděli vysoce poraţeni. První utkání mezi těmito rivaly skončilo sice nerozhodně, ale v dalších 12 střetnutí, mezi roky 1873 a 1884, zvítězili Skotové v devíti a Angličané ve dvou případech. (Russel, 1997) V roce 1879 se ve čtvrtém kole FA Cupu zrodila malá senzace, kdyţ jeden bezvýznamný klub pracovníků s bavlnou Darwen z průmyslového Lancashiru remizoval s vznikajícími Old Etonians. Později vyšlo najevo, ţe za Darwen nastoupili dva skotští hráči, Fergus Suter a James Love. Tehdy bylo záhadou, jak mohli Skotové nastoupit za anglický tým. Záhada se brzy vysvětlila. Kdyţ skotský tým Patrick Thistle při svém anglickém turné narazil v přátelském zápase na Darwen, zmínění Skotové natolik zaujali místní funkcionáře, kteří je přemluvili k setrvání v Anglii. Slíbili jim velmi dobré platové podmínky, které však nesouvisely s náročnou prací v místní továrně s bavlnou, ale výhradně za odehraná utkání za místní fotbalový klub. Toto je první známý případ, kdy hráči byli ţivi hraním fotbalem, ale je jasné, ţe to nebylo pravidlem a dovolit si to mohly jen některé zámoţné kluby, které měly k dispozici černé peníze. Vše se samozřejmě dělo proti regulím FA, pro kterou znamenal fotbal čistě amatérskou hru. (Hunter, 2003) Pro kluby z jihu, tvořené bývalými hráči škol, znamenaly náznaky profesionalismu rozčilení a degradaci respektovaného dţentlmenství a odmítali proti klubům, které měly 38
ve svých řadách profesionály nastupovat. Vypadalo to i na rozdělení fotbalu na amatérský jih a veřejností schvalovaný profesionální sever, ale zdravý rozum a klidný přístup sekretáře Fotbalové asociace Charlese Alcocka vše vyřešily. Osobně Alcock preferoval amatérismus se všemi jeho hodnotami, ale obhajoval profesionalismus s tím, ţe jeho příchod je nevyhnutelný pro vývoj této hry. V roce 1885 dala Fotbalová asociace osudovou zelenou díky dvou-třetinové většině při hlasování a profesionalismus se stal plně legální záleţitostí. (www.11v11.com) Skotští sousedé ovlivněné mocným amatérským klubem Qeen’s Park FC několik let příchod profesionalismu oddalovali, ale brzy velké kluby jako Rangers (zaloţen 1873) a Celtic (1887), kteří načerno zaměstnávali fotbalisty hrající za peníze, získali rozhodující vliv a profesionalismus byl v roce 1893 povolen i zde. (Hunter, 2003) Fotbalová asociace nyní získala kontrolu nad amatérským i profesionálním fotbalem. Vlastnit profesionální hráče znamenalo platit kaţdý týden výplaty, coţ představovalo nutný a stálý příliv peněz do klubových pokladen. Jak ale mohla FA zaručit klubům stálé příjmy, kdyţ byly hlavně závislý na FA Cupu? Po vyřazení z poháru, zbývalo klubům hrát pouze přátelské zápasy, coţ nebylo tolik lukrativní. Pro mnoho profesionálních klubů bylo rok od roku těţší naplnit pokladnu, aby bylo na platy hráčů. Řešením této situace bylo zaloţení dlouhotrvající soutěţe, anglické ligy, zaručující dostatek atraktivních zápasů a tím i naplnění klubové pokladny. (Gibbons, 2002; www.football-league.co.uk) Co znamenalo být profesionálním hráčem v počátcích fotbalu? Zábava, můţe být první odpověď. Tisíce mladých pracujících muţů, kteří si nikdy nedovedli představit, ţe se mohou ţivit kopáním do míče, byli touto skutečností nadšeni. Daleko lepší neţ tvrdě pracovat ve špinavých továrnách, byla šance alespoň trochu poznat okolní svět nebo se přinejmenším zas a znovu podívat třeba na jih do Londýna a k tomu být ještě docela slušně placen. Dnes směšně vypadající gáţe, však na tehdejší dobu znamenaly zhruba dvojnásobek mzdy nejlépe placených dělníků. V roce 1901 byla ustanovena nejvyšší mzda pro profesionální hráče v podobě 4 liber týdně. Kvalifikovaní řemeslnící v té době neměli více neţ 2 libry týdně. Tyto peníze jim neposkytovaly luxus nebo změnu jejich dosavadní ţivotní úrovně, ale něco našetřit se z těchto peněz dalo. V roce 1910 byla nejvyšší mzda 5 liber, do roku 1920 stoupla na 9 liber, ale o dvě léta později opět klesla
39
na 8 a zůstala na této úrovni aţ do války, coţ stále znamenalo zhruba dvojnásobek aţ trojnásobek průměrné mzdy. Důvody zavedení nejvyšší mzdy byly dvojí. Zaprvé to byl předsudek starších fotbalových přívrţenců přesvědčených, ţe fotbal by se neměl hrát pro peníze, ale pouze pro zábavu. Za druhé se fotbalová asociace a fotbalová liga bály, aby bohatší kluby nelákaly mezi své řady nejlepší fotbalisty a tím se ještě více neposilovaly a chudší kluby ještě více neslábly. Jak je vidno, tento problém přetrvává a vedou se o něm dohady i o 110 let později. Myšlení v roce 1901 bylo takové, ţe kdyţ nejlepší hráči nebudou mít moţnost vydělat v ţádném klubu více neţ 4 libry týdně, nebude zde ani důvod k přeběhnutí do jiných týmů. Samozřejmě existují jiné způsoby jak nalákat hráče k přestupu, ať uţ různými podvodnými triky nebo obyčejnou lidskou touhou jít do lepšího klubu s lepšími hráči a tím pádem s větší moţností a pravděpodobností vyhrát více trofejí. V roce 1901 se rovněţ zavedl nápad dalších benefitů pro hráče, kteří zůstanou ve stejném klubu nepřetrţitě po dobu pěti let. Tím byla předpokládána chuť hráče setrvat. Z vlastní zkušenosti, vím, ţe podobné pravidla platí na ostrovech i v současnosti. V kubu, kde jsem působil, byla hráči věnována gáţe ze vstupného (jednalo se vţdy o atraktivní utkání se zárukou vysoké návštěvy) po odehrání pětistého utkání za klub. Hráčovy platy vţdy rapidně klesaly během léta, přesto ale úplně bez peněz nebyli a navíc měli moţnost přivydělávat si různými brigádami a většina tak skutečně činila. Někteří dokonce i během sezony. Roku 1898 byla v Manchesteru utvořena Profesionální hráčská unie. Prvními aktivisty byli hráči Manchesteru United, ale unie nebyla dalších deset let uznávána ani Fotbalovou asociací, ani Fotbalovou ligou. Teprve v roce 1908, kdy hráči hrozili stávkou, kterou odvolali, kdyţ Fotbalová asociace uznala její existenci. Mezi profesionálními fotbalisty a šéfy klubů, kteří byli většinou dobře situovaní byznysmeni, byly obrovské finanční a sociální rozdíly. Hráči se zpravidla neobjevovali ve slušné společnosti, nebyli představováni ţenám ani muţům z vyšších společenských vrstev. Hráče bylo moţné rozpoznat mezi masou lidí, v hospodách, kde jim byly
40
nabízeny drinky zdarma, nebo byli zváni na různé hudební akce. Vše bylo samozřejmě umocňováno po vítězném utkání. (Hunter, 2003)
41
5. Ligový fotbal Uváţíme-li, ţe fotbal byl na severu země ve West Midlands a Lancashire široce rozšířen teprve zhruba deset let, nadvláda klubů z těchto hrabství, kterou si do roku 1886 vytvořily, byla pozoruhodná. Tyto kluby měly desetiletý handicap oproti klubům z jihu, ale ztrátu rychle dohnaly a časem tyto kluby předčily. Sever jasně dominoval nad jihem. Utvářel si svou podobu, styl a svou velkou sílu získával i na poli administrativním. (Hunt, 2006) Oblasti jako Staffordshire a Lancashire braly fotbal velmi váţně. Zatímco na jihu byl fotbal hrou, v Boltonu jsme mohli slyšet: „Nepřijeli jsme za zábavou, přijeli jsme hrát fotbal!“ Mohlo vypadat zvláštně, ţe lidé z Lancashire a Midlands, kteří podporovali fotbal (úředníci, sponzoři, příznivci) nikdy fotbal aktivně nehráli. Dříve neměli příleţitost a nyní uţ byli příliš staří začít. Přesto fotbalu rozuměli nebo si to alespoň mysleli. Byli natolik sebevědomí, ţe se své názory nebáli vyjádřit ani před takovými kapacitami jako byli panové Alcock nebo Marindin (prezident FA). Ačkoliv tito lidé postrádali nejlepší fotbalové vzdělání a často selhávali v pravidlech slušného chování, nebyli ţádnými hlupáky. Fotbal je upoutal a naplňoval. Začali si ho utvářet k obrazu svému, vybírali si to dobré z minulosti a hledali nové, lepší cesty k pokroku. A protoţe byli sebejistí, silní a čím dál úspěšnější, museli být vyslyšeni. (Hunter, 2003) V březnu roku 1888 Skot William McGregor z birminghamské Aston Villy zaslal dopis některým předním klubům: „Kaţdým rokem začíná být těţší a těţší pro fotbalové kluby utkávat se v přátelských zápasech. Z důvodu nepředvídatelnosti ve vývoji pohárových klání jsou kluby často nuceni na poslední chvíli měnit soupeře, kteří nejsou pro kluby a veřejnost atraktivní. Proto naléhavě ţádám a navrhuji, jak odstranit tyto problémy: Deset nebo dvanáct nejvýznamnějších klubů v Anglii by se kaţdou sezónu navzájem utkávali v zápasech systémem doma – venku.“ (www.football-league.co.uk.) McGregor měl zkušenost s tímto problémem z první ruky v Aston Villa, kde se mu přihodilo, ţe byl jejich sobotní zápas odvolán 5krát v řadě. Zklamaní příznivci se začínali od klubu odvracet, do pokladny neproudily peníze, přičemţ týdenní gáţe byly hráčům stále vypláceny. Klubu začal hrozit bankrot. 23. března 1888 McGregor navrhl schůzku v londýnském hotelu Anderton, kdyţ věděl, ţe do Londýna přijede spousta zástupců klubů sledovat finálové utkání FA Cupu mezi West Bromwich Albion a Preston North End. Na tomto prvním setkání bylo od začátku 42
zřejmé, ţe ţádný z klubů z jihu nebude mít zájem vstoupit do této soutěţe. O pár týdnů později byl uspořádán další mítink, tentokrát v Manchesteru v Royal Hotel a vznik 12 členné ligy, první na světě byl odsouhlasen. Mnoţství přihlášek do soutěţe bylo enormní, ale počet musel být limitován, neboť bylo volných pouze 22 termínů, kdy se mohlo hrát a Fotbalová liga neměla zájem svůj program rozšiřovat. Šest klubů bylo z oblasti Lancashire a šest z okolí Midlands. Jednalo se o kluby: Aston Villa, Accrington Stanley, Blackburn Rovers, Bolton Wanderers, Burnley, Derby County, Everton, Notts County, Preston North End, Stoke City, West Bromwich Albion a Wolverhampton Wanderers. Všechny kluby byly profesionální. Ve svých vzpomínkách McGregor říkal, ţe si nebyl jistý, jak novou soutěţ nazvat. „Já osobně jsem původně byl proti tomu nazývat novou soutěţ ligou (League), protoţe název připomínal Irskou zemskou ligu (Irish Land League), neoblíbenou politickou organizaci z konce 19. století. Já osobně navrhoval název The Association Football Union, coţ by se však nemuselo líbit Ragbyové Unii. Přes můj malý odpor byl nakonec přijat název Fotbalová liga The Football League. Všechny kluby souhlasily se setrváním ve FA, ale nyní měly na starosti jejich vlastní profesionální ligu. Centrála Fotbalové asociace sídlila vţdy v Londýně, původně ve čtvrti Holborn, později Chancery Lane, neţ se přesunula do Lancaster Gate v roce 1929. Fotbalová liga měla vţdy sídlo na severu Anglie v Lancashire. První fotbalová liga na světě odstartovala 8. září 1888 s 12 týmy slibujících představit to nejlepší, co měly k dispozici. Vítěz zápasu byl oceněn dvěma body, ale trvalo několik týdnů, kdy uţ sezona byla v plném proudu, neţ se rozhodlo, ţe za remízu budou muţstva získávat jeden bod. Tento bodovací systém vydrţel téměř celé století, neţ se přešlo k tříbodovému ocenění za vítězství. První ročník ovládl Preston North End, kdyţ v soutěţi ani jednou neprohrál a pouze čtyřikrát remizoval. „The Invincibles“ (Neporazitelní), jak jim bylo přezdíváno, rovněţ v tomto ročníku vyhráli i Anglický pohár a stali se tak prvním týmem, který skompletoval velmi ceněný The Double. Druhá skončila Aston Villa a třetí Wolverhampton Wanderers. (www.football-league.co.uk, Hunter, 2003) O rok později Preston titul obhájil, přestoţe tentokrát byl z celkových 22 utkání 4krát poraţen. V ročníku 1890/91 vyhrál opět a završil tak svůj zlatý hattrick. Stoke, které první dva ročníky skončilo na dně tabulky, nebylo uţ do soutěţe znovu nominováno a
43
bylo nahrazeno Sunderlandem, který vyhrál ligu při svém druhém startu v ročníku 1891/92. V roce 1892 byla vytvořena 2. liga, které se znovu nezúčastnil ani jeden tým z jihu Anglie. Kromě týmů ze severu a z Midlands zde byly pouze Grimsby a Lincoln City z hrabství Lincolnshire. Do roku 1893, po třicetileté historii, byl fotbal skálopevně zaveden a byl hrán víceméně způsobem, jaký známe dnes. Fotbal, který se hrál před třiceti lety v roce 1863, kdy jsme mohli vidět chaotické běhání po hřišti s podivnými pravidly, by v nás vzbuzoval nejspíš smích. V 90. letech jsme uţ mohli pozorovat přihrávky, vedení míče a rozdělení hráčů na obránce, záloţníky a útočníky. Dalšího rozšíření se ligový fotbal dočkal v roce 1898, od kdy se kluby také dočkaly moţnosti automatického postupu do vyšší nebo sestupu do niţší ligy. Liga se rozšířila na 36 účastníků a byla rovnoměrně rozdělena na 1. a 2. ligu. Sunderland a McGregorova Aston Villa dominovaly od roku 1892 lize 11 sezon, kdy si mezi sebou rozdělily 9 titulů. Jedno, z těchto dvou klopýtnutí vyuţil, ke svému prvnímu zisku titulu legendární Liverpool. Zpočátku hráli ligu pouze týmy ze středu a severu Londýna. Prvním týmem, který se do této soutěţe zapojil a který geograficky nespadal do těchto oblastí, byl londýnský Woolwich Arsenal. Jejich zeměpisná izolace měla za následek slabé návštěvnosti na domácí zápasy, coţ vedlo k finančním problémům a bankrotu v roce 1910. I přes tento prvotní nezdar další londýnské kluby a kluby z jihu země následovaly a připojovaly se do ligové soutěţe. I kdyţ Aston Villa vyhrála do přerušení ligy kvůli první světové válce titul ještě jednou v roce 1910, nejlepší fotbal se posunul ještě dál na sever, kde Newcaste vybojoval titul třikrát, Blackburn dvakrát, stejně jako Manchester United, jedno vítězství si připsaly Sheffield Wednesday, po pěti letech jiţ své druhé Liverpool a rovněţ jeho městský rival Everton zakončil ročník 1915 svým druhým titulem. (Hunter, 2003; Hunt, 2006, www.football-league.co.uk) Vliv a zájem amatérů z veřejných škol, kteří fotbal milovali, ať uţ jako fotbalisté nebo jako diváci, po první světové válce prudce klesl. Nebylo to zapříčiněno dominancí silných profesionálních klubů ze severu, ale tím, ţe po propuknutí války řídící orgány fotbalu ihned nepřerušily fotbalová utkání, coţ spousta lidí povaţovala za provokativní 44
a nevlastenecké. Po válce mnoho známých škol, které hrály pod hlavičkou asociace, na fotbal zanevřely a přešly k rugby. Od té doby se fotbal stal v prvé řadě aktivitou dělnické třídy. (Hunter, 2003) Po obnovení ligy po první světové válce zájem klubů vstoupit do soutěţe pokračoval. Předním klubům z jihu Anglie bylo nabídnuto utvořit třetí divizi. Rok poté vznikla třetí divize i na severu země a vitězové těchto soutěţí automaticky postupovali do druhé ligy. V roce 1923 vzrostla členská ligová základna 88 klubů, coţ vydrţelo do druhé světové války. Na hřišti, po 15letém dohadování, došlo k významné změně pravidla týkající se ofsajdu, kdy se zredukoval počet tří protihráčů na dva, kteří museli být v době přihrávky za útočícím muţstvem. To vedlo k významnému nárůstu počtu gólů, čehoţ nejvíce vyuţil Dixie Dean, který v sezoně 1927/28 vsítil rekordních 60 gólů a pomohl tak svému Evertonu získat titul. (www.football-league.co.uk,) Do 20. let 20. století se fotbaloví manaţeři nerozlišovali od trenérů. Touto dobou se začal utvářet širší realizační tým a diferencovat působení trenérů (koučů) a manaţerů, jak je tomu v Anglii do dneška. Trenéři tam v prvé řadě mají na starosti vedení tréninků. Manaţeři řídí tým jako celek a mají hlavní slovo při tvoření taktiky a základní sestavy. Prvním velkým manaţerem a jedním z nejlepších v historii se stal Herbert Chapman. Byl prvním, kdo představil vyspělou taktiku, efektivní tréninkové metody. Inovoval i dění, které se netýkalo přímo hry jako byly např. umělé osvětlení, čísla na dresech hráčů nebo bílé míče. Všechny tyto inovace se zrealizovaly před jeho předčasnou smrtí na zápal plic v roce 1934. Chapman dovedl nejprve Huddersfield k vítězství v FA Cupu a ke dvěma senzačním titulům v lize, neţ v roce 1925 přešel do Arsenalu. Londýnský celek, kterému rok předtím hrozil sestup z nejvyšší soutěţe, Chapman v roce následujícím dovedl aţ na druhé místo, těsně za jeho předchozí tým. V roce 1931, ve 39. ligové sozoně se Arsenal stal pod jeho vedením prvním celkem z jihu země, který si zajistil titul. Do druhé světové války Arsenal ovládl klubový fotbal v Anglii, přidal další čtyři vítězství v lize dvě v Anglickém poháru.
45
5.1
Klíčové mezníky fotbalové ligy:
1885 – zlegalizován profesionalismus 1888 – zaloţena fotbalová liga s 12 členy 1889 – Preston North End – historicky prvním vítězem 1891 – rozšíření na 14 členů; zavedeny pokutové kopy a sítě do branek; poprvé představena trofej „The Lady“ pro vítězný tým (Everton) 1892 – rozšíření na 28 členů a zavedení 2. divize 1898 – zavedeny automatické sestupy a postupy (2 týmy nahoru a 2 dolů) 1901 – zaveden maximální plat 1920 – zavedení 3. divize a rozšíření na 66 členů 1921 – rozdělení 3. divize na jiţní a severní 1923 – rozšíření na 88 členů 1925 – zavedeno nové pravidlo o ofsajdu 1939 – zavedeno povinné číslování hráčských dresů
VÍTĚZOVÉ FA CUPU A LIGY DO 2. SVĚT. VÁLKY 1872-1939 CELKEM
TÝM
LIGA 6
FA CUP
12
ASTON VILLA
8
BLACKBURN ROVERS
2
6
7
NEWCASTLE UNITED
4
3
7
SHEFFIELD WEDNESDAY
4
3
7
ARSENAL
5
2
7
EVERTON
5
2
7
SUNDERLAND
6
1
46
6
5
THE WANDERERS
0
5
5
SHEFFIELD UNITED
1
4
4
WEST BROMWICH ALBION
1
3
4
PRESTON NORTH END
2
2
4
HUDDERSFIELD TOWN
3
1
4
LIVERPOOL
4
0
3
MANCHESTER UNITED
2
1
3
MANCHESTER CITY
1
2
3
BOLTON WANDERERS
0
3
2
BURY
0
2
2
OLD ETONIANS
0
2
2
TOTTENHAM HOTSPUR
0
2
2
WOLVERHAMPTON WANDERERS
0
2
2
BURNLEY
1
1
1
BARNSLEY
0
1
1
BLACKBURN OLYMPIC
0
1
1
BRADFORD CITY
0
1
1
CARDIFF CITY
0
1
1
CLAPHAM ROVERS
0
1
1
NOTTINGHAM FOREST
0
1
1
NOTTS COUNTY
0
1
1
OLD CARTHUSIANS
0
1
1
OXFORD UNIVERSITY
0
1
1
PORTSMOUTH
0
1
47
1
ROYAL ENGINEERS
0
1
111
Celkem
47
64
48
Závěr Cílem této práce bylo zmapovat vývoj fotbalu v Anglii od úplných začátků aţ do doby druhé světové války a pozastavit se zejména ve druhé polovině 19. století, kdy se udály ty nejpodstatnější změny této nejrozšířenější hry na světě. Začátky se datují do období 12. století. Období, kdy hřištěm bylo celé město, hráčů byly stovky na obou stranách, branky tvořily dominanty města, které byly od sebe na míle daleko, a na gól se čekalo třeba celý den, nebylo hlavním cílem této práce. Fotbal si od té doby prošel dlouhou cestu. Historie lidového fotbalu nepřetrţitě provázela snaha lidí o jeho zrušení. Místní úřady, králové i univerzity zakazovali fotbal hrát, protoţe to bylo bouřlivé, agresivní a ohroţovalo to veřejné zákony a pořádek. Přes veškeré zákazy, však fotbal v různých formách dokráčel aţ do 19. století, nikdo nedokázal fotbal vymýtit. Nejčernější dobu si fotbal proţil díky industrializaci na začátku 19. století. Města se měnila v průmyslová centra a na místech, kde se předtím fotbal hrál, začaly vyrůstat továrny. Vycházely zákony, které se snaţily vytěsnit tradiční hru z ulic. Nikoho tehdy zřejmě nenapadlo, jaké změny fotbal čekájí v následujících pár desítkách let. Industrializace byla paradoxně později naopak jednou z příčin obrovského fotbalového boomu. Zhruba v polovině 19. století se dočkal fotbal vzkříšení na středních školách, díky zvláštní reformě, která se udála na hřišti, kde se z „chuligánů“ stávali, díky fotbalu, hrdinové. Kvůli průmyslovému pokroku v podobě vývoje ţelezniční dopravy, se školám naskytla příleţitost utkávat se mezi sebou. Zde se objevily problémy z důvodu různého výkladu pravidel. Aby dávaly fotbalové boje smysl, muselo docházet ke sjednocování pravidel. Kdyţ studenti středních škol přešli na univerzity a potkali se tak s ţáky jiných škol nebo se zařadili do běţého ţivota s touhou pokračovat hrát fotbal, muselo se znovu dojít ke společným závěrům výkladu pravidel. Nadšenci provozující fotbal i po studiu na středních školách začali s bývalými spoluţáky utvářet první fotbalové týmy. To samé se dělo i na univerzitách. Stále se opakující setkávání jednotlivých klubů, vedlo k vytvoření společné Fotbalové asociace. Avšak ani po vzniku této asociace se nehrálo podle jednotných pravidel. Hlavním střetem zájmu mezi zástupci jednotlivých týmů, byl výklad pravidel, která se týkala
49
hraní rukou a stupně tvrdosti hry. Tento rozkol vedl k rozdělení na dva sporty – fotbal a rugby. Fotbalová asociace se rychle rozrůstala o nové členské týmy, které mezi sebou hrávaly nekonečné přátelské zápasy, neţ Charles Alcock, sekretář fotbalové asociace, navrhl uspořádat soutěţ na základě vyřazovacího systému. Do té doby fotbal představoval spíše zábavu, neţ sport. Chyběla soutěţivost a dramatičnost. Návrh se setkal s kladnou odezvou a o pár měsíců později byla zavedena nejstarší fotbalová soutěţ na světě – FA Cup. Důleţitost poháru byla naprosto zřejmá. Kdyţ se dnes podíváme jakým způsobem se hraje mistrovství světa a Evropy, Liga mistrů a další soutěţe, uvidíme pouţití vyřazovacího systému, který přitahuje pozornost největšího počtu diváků. Psal rok 1871 a fotbal měl jiţ zavedenou strukturu, řád a stále se zdokonalující pravidla. Byl však stále pouze doménou lidí z vyšších vrstev. Všechny přední kluby té doby byly tvořeny bývalými studenty středních škol a soustředily se v Londýně a jeho okolí. Do dalších částí země se fotbal rozšířil zejména díky círvi, která vysílala své misionáře propagovat hru jako lidovou zábavu pod heslem „ve zdravém těle, zdravý duch“. Fotbal se začal hrát po celé zemi, ale největší baštou se stal průmyslový sever. Dopomohlo k tomu zavedení sobotního půldenního volna, coţ znamenalo více času na zábavu pro dělnickou třídu. Týmy ze severu země se postupem času stávaly stále silnější a konkurenceschopnější. Rok 1883 představuje změnu těţiště fotbalové moci, kdyţ poprvé po 11 letech vítězí v FA Cupu tým ze severu. Dělníci poprvé poráţejí bývalé studenty. Popularita fotbalu v Anglii rapidně rostla a zároveň se zvyšovala návštěvnost na zápasech. Netrvalo dlouho a začalo být patrné, ţe se fotbal můţe stát zdrojem zisku. Majitelé klubů zaačali ohrazovat hřiště a vybírat vstupné. A jelikoţ úspěšnější týmy přitahovaly více diváků, bylo nevyhnutelné, ţe ctiţádostivější majitelé klubů (zejména továrníků ze severu) budou hledat všemoţné způsoby, aby přilákali lepší hráče. Původní přesvědčení Fotbalové asociace, aby fotbal zůstal sportem amatérů, brzy vzalo za své. Nemohla udělat téměř nic, aby zabránila nástupu profesionalismu a v roce 1885 ho schválila. Ziskuchtivým fotbalovým klubům hrozilo kaţdým rokem předčasné vyřazení z Anglického poháru a tím i úbytek atraktivních zápasů, které zaručovaly dostatečný
50
příjem do klubové pokladny. Zvyšující se poptávka po pevné termínové listině utkání byla vyřešena roku 1888 vznikem Fotbalové ligy. Liga velice přispěla k ještě větší popularitě fotbalu. Pro mnoho lidí se stal smyslem jejich ţivota a v příštích letech vyrůstal jeden fotbalový stadion za druhým. Fotbal se stal v Anglii na přelomu 19. a 20. století nesmírně populární a jeho vliv se začal šířit i za hranicemi Britských ostrovů. Do celého světa jezdili britští obchodníci, námořníci, velvyslanci, dělníci a vojáci a tímto způsobem se stávali misionáři fotbalu. Začátkem 20. století uţ to nebyl pouze sever Anglie, který ovládal fotbal po sportovní stránce. Do popředí se znovu vracela muţstva z Londýna a od této chvíle se uţ nikdy nestalo, ţe by některá z částí Anglie výrazně převyšovala druhou. Do první světové války a po jejím skončení i do druhé svétové války, se fotbal dále rozvíjel. Modernizovalo se materiální vybavení, vznikaly stadiony určené pouze pro fotbalová utkání, začínala se uplatňovat taktika atd. Otázkou je, proč se zrovna fotbal stal takovým fenoménem, který dobyl téměř celý svět uţ před první světovou válkou. Odpověď je v jeho jednoduchosti. Stačí jen míč a trochu prostoru. Samotný kluk si můţe kopat s míčem o zeď. Kdyţ jsou dva, můţou si přihrávát. Čtyři uţ mezi sebou vytvoří dva týmy. Pokud v Arktidě, stejně jako na Sahaře máme sebou míč, můţeme hrát fotbal.
51
Seznam použitých informačních zdrojů
Literatura HUNT, Chris. Complete book of football, London: Hayden publishing, 2006 HUNTER, Davies. Boots, balls and haircits ,London: Octopus, 2003 GIBBONS, Philip, Association Football in Victorian England - A History of the Game from 1863 to 1900. London: Upfront publishing, 2002 GREEN, Geoffrey. The official History of the FA Cup. London: Heinemann, 1960 MACHO, Milan. Zlatá kniha fotbalu. Praha: XYZ, 2006 MOTSON, John. Motson’s FA Cup Odyssey. London: Robson books, 2005 OLIVOVÁ, Věra. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 PROCHÁZKA, Karel. Fotbal to je hra. Praha: Olympia, 1987 RUSSELL, Dave. Football and the English - A Social History of Association Football, 1863-1995. London: Carnegie publishing, 1997 STRUTT, Joseph, The Sports and Pastimes of the People of England. London: T.T. and J. Tegg, 1801
.Internetové zdroje http://www.11v11.com/
- Oficiální web.stránky - The Association of Football Statisticians,
2001 http://www.historicalkits.co.uk/Articles/History.htm
http://www.fa-cupfinals.co.uk http://www.football-league.co.uk/page/History/HistoryDetail/0,,10794~1357277,00.html
–
oficiální web. stránky - The Football League Limited & FL Interactive Limited 2009. http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Fhistory.htm - John Simkin (BA, MA, MPhil), Sparatcus online education, 1997 52
http://www.thefa.com/ - oficiální web. stránky The Football Association, 2001-2011
http://www.wikipedia.org/
53
