STŘEDA, 9. BŘEZNA 2011

09-03-2011

CS

Rozpravy v Evropském parlamentu

STŘEDA, 9. BŘEZNA 2011 PŘEDSEDAJÍCÍ:JERZY BUZEK předseda (Zasedání bylo zahájeno v 08:35) 1. Zahájení zasedání Předseda. – Vítám místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Dámy a pánové, začínáme dnes brzy, protože nás čeká důležitá rozprava. 2. Žádost o zbavení poslanecké imunity: viz zápis 3. Členství v politických skupinách: viz zápis 4. Prováděcí opatření (článek 88 jednacího řádu): viz zápis 5. Předložení dokumentů: viz zápis 6. Země jižního sousedství, zejména Libye, včetně humanitárních aspektů (rozprava) Přeseda. – Dalším bodem programu je prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o zemích jižního sousedství, zejména Libye, včetně humanitárních aspektů [2011/2616(RSP)]. – Vážená paní místopředsedkyně Komise/vysoká představitelko Unie, jsme přesvědčeni, že všechny aktivity Evropské unie jako celku budou velkou oporou pro jižní část našeho kontinentu a naše sousedy na opačném břehu Středozemního moře. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, děkuji vám za příležitost diskutovat s tímto Parlamentem o situaci v našem jižním sousedství, a samozřejmě, jak uvedl pan předseda, se zvláštním důrazem na situaci v Libyi. Dovolte, abych začala zřejmým konstatováním, že v celém regionu jižního sousedství dochází k prudkým změnám. Obyvatelé tohoto regionu projevují základní lidskou touhu: moci určovat své vlastní životy, ekonomicky i politicky. Důstojně a zodpovědně se domáhají politické účasti, požadují spravedlnost a pracovní příležitosti. Jsem přesvědčena, že na tyto výzvy musíme reagovat. Jsem přesvědčena, že se jedná o oprávněné požadavky a domnívám se, že je třeba jednat rychle. Hlavním aspektem současného dění je, že požadavky vycházejí zevnitř. Při mých návštěvách v Tunisku a v Egyptě jsem mnohokrát slyšela: to je naše země, to je naše revoluce. Chceme věci dělat naším způsobem, ale chceme se angažovat společně s vámi a potřebujeme pomoc. Jsem přesvědčena, že akce, které podnikáme, by se měly řídit těmito zásadami: tyto demokratické přechody musí patřit občanům, musí vyrůstat z domácích kořenů. To určí, co se stane dále. Ale my musíme být připraveni nabídnout pomoc, s kreativitou a

1

2

CS


odhodláním být připraveni poskytnout podporu v rozsahu, který odpovídá historickému charakteru změn, které sledujeme. V nestabilní situaci, jako je tato, musí naše akce vycházet z našich základních hodnot a našich základních zájmů. Máme pádné důvody podpořit probíhající změny. Tunisané, Egypťané, Libyjci a další národy požadují respekt k těmto hodnotám, které jsou vlastně podstatou evropského ideálu. Vznik demokratických společností pomůže zajistit bezpečnost a přinese sdílenou prosperitu v našem sousedství, a proto jsme se v Komisi dohodli, že pro Evropskou radu, která se sejde v pátek, vypracujeme společný dokument zahrnující opatření, jež, jak doufáme, přispějí k větší finanční podpoře Evropské unie dostupné v rámci institucí, ale také díky mobilizaci Evropské investiční banky – a vzdávám hold Parlamentu, že tak rychle pochopil potřebu pomoci Investiční bance s jejím mandátem, aby mohla poskytnout tuto podporu lidem– a ta byla velmi úspěšná. Potřebujeme vaši pomoc, aby se udělalo více pro Evropskou investiční banku a také pro Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, které se mnou jednaly o možnosti změnit jejich mandát a poskytnout novou podporu pro toto sousedství – rychle dodávám, že nikoliv na úkor práce, kterou v současné době vykonávají, ale v rámci práce navíc. Víme, že u Evropské investiční banky můžeme mobilizovat další 1 miliardu EUR. Jen abyste si uvědomili výši této částky, současná aktivita Investiční banky v Egyptě činí 488 milionů EUR. Toto by jim dovolilo přinejmenším zdvojnásobit investice a umožnilo realizovat některý z velkých infrastrukturních projektů, které jsou jasně potřebné a požadované místními obyvateli. Prostřednictvím dokumentu chceme také podpořit vzdělávání a výměnu studentů. Jedná se o mladou populaci. Mladá společnost je jedním ze společných faktorů v zemích jižních sousedů; jsou to mladí lidé, někteří velmi vzdělaní, někteří z nich čekají na další příležitosti ke vzdělání a odbornému výcviku – měli bychom reagovat také na ně, a budeme vyzývat členské státy, aby to vzaly v úvahu a stejně tak k tomu vyzývám parlament. Zrod živé občanské společnosti: setkání s občanskou společností v Tunisku. Setkala jsem se s lidmi, kteří spolu nikdy nebyli ve stejné místnosti, protože to nebylo dovoleno. Jejich snaha a touha formovat se komplexněji jako nevládní organizace, jako organizace schopné řešit problémy jejich společnosti a vést své vlády k odpovědnosti, to je, jak velmi dobře víte, nesmírně důležitou součástí rozvoje této společnosti. Z těchto kořenů vyrůstá vláda přístupnější všem: občané cítí, že jsou zapojeni a mohou mluvit do řízení své společnosti. Samozřejmě musím zmínit také zabezpečení potravin, obrovský a rostoucí problém v tomto regionu; další otevírání obchodu; schopnost získat větší přístup na trh a partnerství pro mobilitu – všechny tyto otázky jsou zahrnuty v souhrnném balíčku, který bude předložen Evropské radě. Znovu zdůrazňuji, jak jsem činila v minulosti, že toto chceme vnímat jako přístup založený na pobídkách, který umožní lidem rychle postupovat kupředu, ale také chceme mít rozličné přístupy. Všechny tyto země jsou odlišné a snaží se nám říci: „Nestrkejte nás prosím všechny do jednoho pytle. Jsme rozdílné země; chceme, aby se naše společnosti rozvíjely tak rozmanitě, jako se vyvíjely vaše společnosti. Ano, existují podobnosti, ale naše osobité odlišnosti jsou něčím, co chceme zajistit, abyste respektovali a při spolupráci s námi brali v úvahu.“ Chceme přijmout přístup, který říká, že dáme víc, když víc dostaneme; aby ti partneři, ty země, které chtějí zajít dál a postupovat rychleji, mohly počítat s větší podporou od Evropské unie. V nadcházejících dnech a týdnech, jak to již děláme, budeme jednat s našimi mezinárodními partnery o tom, jak naši činnost koordinovat tak, aby se nepřekrývala a abychom byli

09-03-2011

09-03-2011

CS


schopni reagovat rychleji. 23. února jsem vedla jednání s vedoucími představiteli, s přestaviteli institucí, s představiteli Světové banky, Investiční banky, EBRD, IMF, ale také s vedoucími představiteli z Číny, Ruska, Austrálie, Koreji, z 27 členských států, ze Spojených států a z arabských zemí. Účelem těchto setkání nebylo rozhodnout, co uděláme pro tyto země, ale abychom byli připraveni pomoc nabídnout rychle. Vážené poslankyně a poslanci vědí, že býváme kritizováni, že někdy pomalu reagujeme. Chci, abychom byli připraveni a v rozhovorech, které jsem vedla, zejména s Arabskou ligou a se zainteresovanými zeměmi, jsem se zaměřila na to, abych dala jasně najevo svůj záměr zajistit, abychom byli připraveni a schopni reagovat a aby tato reakce byla koordinovaná a účinná a využila to nejlepší, co máme k dispozici, nejen v Evropě, ale v celém světě. Poté, co se zítra sejdou ministři zahraničí, se zúčastním zasedání NATO a v pátek se sejde Evropská rada. Potom se zúčastním neformálního setkání ministrů zahraničí přes víkend v Maďarsku, potom odletím do Káhiry na setkání s Amr Moussaou, Arabskou ligou – a všechny budu informovat o našich diskusích. Také se sejdu s novým egyptským ministrem zahraničí, se kterým jsem již hovořila. Ale vážení kolegové, vím, že chcete hovořit zejména o Libyi, tak když jste dostali základní informace o tom, co děláme, dovolte, abych přešla k otázkám, které nás všechny zajímají, k situaci v Libyi. Vidím dvě bezprostřední priority: především řešení humanitární krize a pomoc při evakuaci, a zadruhé zajistit, že násilí ustane a ti, kdo ho páchají, budou hnáni k odpovědnosti. V oblasti humanitární pomoci jsme postupovali rychle. Komise navýšila pomoc na 30 milionů EUR; moje kolegyně, komisařka Kristalina Georgijevová odjela minulý týden na tunisko-libyjskou hranici, aby se informovala o situaci a zajistila naši účinnou pomoc. Samozřejmě jsme také v kontaktu s OSN, abychom průběžně koordinovali naši činnost, a členské státy vyčlenily významné zdroje, aby se nám podařilo postavit se obrovské výzvě, kterou představuje nepřetržitý tok uprchlíků. A účastní se toho také FRONTEX. Pokud jde o evakuaci občanů Evropské unie, Evropská služba pro vnější činnost pomohla zajistit rychlou výměnu informací a co nejefektivnější využití našich prostředků. 23. února jsem společně s předsednictvím aktivovala Mechanismus civilní ochrany EU, aby usnadnil evakuaci občanů Evropské unie. Jak vážení poslanci vědí, získat informace v reálném čase je obtížné, ale tyto informace potřebujeme, abychom se mohli správně rozhodovat, a tak na moji žádost v neděli a v pondělí odcestoval do Tripolisu Agostino Miozzo, ředitel EEAS pro koordinaci pomoci v krizových situacích, aby na místě posoudil situaci. Setkal se s vedoucími činiteli a velvyslanci v situaci, kterou mi popsal jako klidnou, ale neobyčejně napjatou. Naši evropští velvyslanci uvítali možnost vše podrobně probrat a přímo přispět k naší práci svojí analýzou toho, co se na místě děje, což nám v kombinaci s kontakty, které všude navazujeme, pomáhá vytvořit si jasnější obraz situace. Samozřejmě jsme zpočátku věnovali značné úsilí evakuaci evropských občanů a projevili solidaritu s Tuniskem, které nese hlavní nápor evakuace tak velkého počtu lidí, zejména Egypťanů, kteří se ocitli na tuniské hranici a potřebují se dostat do Egypta. Vážení poslanci vědí, že v Libyi je asi jeden milion Egypťanů a přibližně jeden a půl až dva miliony obyvatel z afrických zemí, které sousedí s Libyí, a z toho, co víme o situaci v Tripolisu, je na letišti asi dva až tři tisíce Afričanů, kteří čekají na možnost odletu. Musíme být připraveni posílit naši pomoc obyvatelům Libye. Jak jsem uvedla, situace je velmi nestabilní a musíme ji velmi pečlivě sledovat. Proto jsem požádala své služby, aby

3

4

CS


na základě uvážlivého plánování posoudily možné zapojení společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); ta by měla podpořit probíhající evakuaci a humanitární akce. Jako vždy je třeba pečlivě analyzovat možnosti SBOP a budeme potřebovat správné odpovědi na otázky týkající se mandátu, zdrojů a cílů. Mohu vám sdělit, že tato práce v tomto týdnu pokračuje. Rozhodující je efektivně zvládnout humanitární krizi. Ukončení násilí je základním předpokladem pro všechny následné kroky. Proto jsem velmi potěšena, že mezinárodní společenství jako celek, prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN, zaujalo jasné stanovisko: že násilí je nepřijatelné; musí být zastaveno a pachatelé by měli být hnáni k odpovědnosti. Jsem ráda, že v New Yorku bylo docíleno shody o evropském požadavku podat oznámení žalobci Mezinárodnímu trestnímu soudu. Jednalo se o evropskou iniciativu a již byla zahájeno předběžné vyšetřování údajných válečných zločinů. Podle očekávání velmi úzce spolupracujeme s našimi partnery: s OSN, s NATO, s USA, s Tureckem, s Arabskou ligou a s mnoha, mnoha dalšími zeměmi, se kterými jsme v každodenním kontaktu. Jednáme s nimi o všech otázkách týkajících se jižního sousedství, ale zejména chceme zajistit účinnou spolupráci na základě přístupu, který v našem jižním sousedství zaujímáme, a to, jak jsem říkala, zahrnuje všechny naše partnery. Máme, a toto stanovisko ode mne jistě očekáváte, naši vlastní odpovědnost. Okamžitě jsme pozastavili jednání o rámcové dohodě EU-Libye a byla přerušena veškerá spolupráce technického charakteru. (Potlesk) Ještě před zasedáním Rady bezpečnosti OSN jsme zahájili přípravné práce na restriktivních opatřeních. Vedle sankcí OSN jsme 28. února přijali další restriktivní opatření: uvalili jsme embargo na zařízení, která by mohla být použita k vnitřním represím, přijali jsme autonomní označení v rámci cestovních omezení a zmrazení majetku. Nyní připravujeme další omezující opatření týkající se některých subjektů kontrolovaných Kaddáfím a jeho nejbližšími spojenci. Vážené poslankyně a poslanci, setrváme v čele mezinárodního úsilí o obnovu míru a stability v Libyi. Až dosáhneme ukončení násilí, musíme usilovat o podporu vzniku nové Libye s demokraticky zvolenými vedoucími představiteli. Libye, která bude respektovat lidská práva. V souladu s tím, co jsem říkala hned na počátku, nebudeme diktovat výsledky, ale budeme podporovat pluralismus, zodpovědnost, prohlubování demokracie a sdílenou prosperitu. Krize jsou svou podstatou určitou zkouškou našich politik, našich zdrojů a našich schopností reagovat v reálném čase a události v zemích v jižním sousedství představují pro Evropskou unii obrovskou výzvu. Jako místopředsedkyně Komise jsem přesvědčena, že to, jak budeme reagovat, bude formovat Komisi pro nadcházející roky. Obracím se tedy na Evropský parlament a potřebuji vaši podporu, protože pouze naše společné úsilí pomůže stmelit Evropskou unii a potvrdit naši silnou pozici. Nemůžeme si dovolit malodušnost, na naší cestě si nemůžeme dovolit nepružnost. Můžeme a musíme reagovat strategickým a jednotným způsobem. Ale věřím, že když budeme takto postupovat, můžeme dosáhnout skutečné změny, podporovat obyvatele v regionu, kteří nás žádají o pomoc, ale musíme je podporovat tak, aby si sami utvářeli svoji vlastní budoucnost.

09-03-2011

09-03-2011

CS


(Potlesk) José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedo, Evropská unie je rozpolcena dvěma frustracemi v libyjské krizi, je tu rozpor mezi tím, co je žádoucí – co nejrychlejší odchod zločinného, vraždícího režimu – a tím, co je dosažitelné. Budeme-li upřímní, pane předsedo, musíme uznat, že Evropská unie, navzdory veškerému úsilí, nesplnila očekávání veřejnosti. To není kritika, baronko Ashtonová, ale spíše otázka kompetencí. Jednali jsme pohotově a správně a v rámci našich kompetencí – Evropská unie plně podpořila rezoluci 1970 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Aspirujeme na to být politickou unií a dosud jsme na mezinárodní scéně stále pouze jen začínajícím hráčem. To je důvod, pane předsedo, proč zatímco vedeme tuto rozpravu, zatímco se dnes schází Rada pro lidská práva Organizace spojených národů, a zatímco se zítra sejde Rada ministrů obrany, Rada pro zahraniční věci a Evropská rada, v Libyi stále umírají lidé. S tímto na paměti musíme uvažovat o tom, co můžeme udělat. Můžeme nečinně přihlížet, zatímco jsou masakrováni nevinní civilisté? Můžeme zůstat apatičtí vůči „somalizaci“ Libye, když Rada bezpečnosti Spojených národů spěje k dalšímu rozhodnutí o zpomaleném postupu? Evropská unie musí vyslat zprávu, která bude důrazná a jasná a bude mít jednoduché poselství: „Kaddáfího režim musí ihned skončit.“ Toto poselství musí být doprovázeno řadou opatření, která budou krok za krokem stupňovat nátlak. Především, pane předsedo, je třeba bezletová zóna a přerušení komunikací pana Kaddáfího – a myslím, že bychom měli pogratulovat skupině Aliance liberálů a demokratů pro Evropu za to, že přivedla zástupce libyjské opozice do Evropského parlamentu – a samozřejmě mezinárodní koordinace, především s Africkou unií a také s Arabskou ligou. To, pane předsedo, od nás očekává veřejnost a při plnění tohoto cíle budete mít plnou podporu naší politické skupiny, baronko Ashtonová. Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych vám poděkovat, baronko Ashtonová, za vaše slova a brilantní a ucelený způsob, jakým jste vyložila vaše stanovisko, a také za vaši analýzu situace v zemích v jižním sousedství a v Libyi. Čelíme obrovské výzvě. Jsme svědky skutečné historické změny politické rovnováhy ve světě, zejména v našem bezprostředním sousedství. Musíme se vypořádat s velmi rozdílným vývojem. Nemůžeme hovořit o jednotném procesu. Jednotným procesem je revoluce, ale ta je v každé zemi velmi specifická a odlišná. Je jiná v Maroku než v Tunisku, v Alžírsku než v Egyptě, a Libye je zvláštní případ, o kterém intenzivně debatujeme. Kaddáfí je zločinec. Je to vrah, který patří před mezinárodní trestní soud. Pravděpodobně se všichni shodneme, že tento muž tak či onak neunikne trestu. Pro libyjský lid by bylo nejlepší, kdyby mohl tento problém vyřešit sám a ve vlastním zájmu. Čelíme vážné výzvě, která vyžaduje jasnou hlavu. Musíme dospět k rozhodnutí, včetně záležitostí, o kterých zde hovoříme. Na jedné straně nám naše emoce říkají, že je nutné tohoto zločince zastavit, že je třeba zastavit bratrovraždu v jeho vlastní zemi a že bychom neměli vylučovat žádná opatření nezbytná k dosažení tohoto cíle, včetně jakýchkoli vojenských opatření. To nám říká naše svědomí. Ovšem na druhé straně všichni víme, jak

5

6

CS


fungují mezinárodní politiky, a že chybné rozhodnutí v této oblasti může mít dalekosáhlé a dlouhodobé následky. Je jistě snadné prohlásit, že rychle zakročíme, ale jen samotné zavedení bezletové zóny vyžaduje, abychom přijali rozhodnutí o nasazení vojenských letadel a zničili libyjské vzdušné síly na zemi. Toto jsou válečné kroky prováděné NATO, které by snad mohly vyřešit problém v Libyi, ale mohou přinést řadu problémů v širším regionu. Proto naléhavě doporučuji, aby všechno, co děláme, bylo řešeno v rámci mezinárodního práva a výhradně na základě rezoluce Rady bezpečnosti Spojených národů a – to je hlavní společný jmenovatel – za účasti Arabské ligy a Africké unie. Je rozumné, že toto zahrnujeme do usnesení. Pokud chceme zakročit v Libyi, jedinou rozumnou možností je tak učinit na základě rezoluce Rady bezpečnosti a za účasti arabských států. Proto stojí za to zopakovat, že bychom neměli nic vylučovat, ale neměli bychom také zbrkle a banálními slovy uspokojovat krátkodobé pocity, které se instinktivně zdají správné, ale které – a chci to znovu opakovat – by mohly z dlouhodobého hlediska být nebezpečné. To by bylo riskantní. V Evropské radě – a v tomto bodě se obracím na vás, pane Buzku, jelikož budete v nadcházejících dnech na zasedaní Evropské rady zastupovat Parlament, – byla vznesena otázka, zda potřebujeme pro celý region Marshallův plán. Moje odpověď by byla ano, skutečně potřebujeme určitý druh Marshallova plánu pro celý region. Nicméně bych rád všem připomenul, co Marshallův plán znamenal pro Evropu. Znamenalo to, že George Marshall navrhl Spojeným státům americkým, aby jedno procento celkového hospodářského produktu Spojených států bylo věnováno Evropě. Výsledky jsou dobře známy – dnes se to nazývá Evropská unie, a ta dosáhla úrovně prosperity a demokratického rozvoje a má „mírové dividendy“, jaké tento kontinent nikdy dříve nezažil. Chtěl bych ovšem také poznamenat, že stejné vlády, které o tom diskutují, považují pouhé 1 % celkového hospodářského produktu za příliš vysokou částku pro Evropskou unii. Není možné vznášet tyto otřepané požadavky a potom nedělat nic! Pokud chceme do našeho jižního sousedství přinést stabilitu, budeme muset poskytnout dost finančních prostředků. Protože lidé v tomto regionu potřebují naději na život v míru, demokracii a prosperitě, jinými slovy, vyhlídku také získat to, co máme my. Toto musí být cílem veškerého úsilí, které budeme v nadcházejících dnech, týdnech a měsících vyvíjet, včetně úsilí zde, v Evropském parlamentu. Konec konců, všechna působivá slova a krásná usnesení, která společně přijmeme, nepřinesou obyvatelům našeho jižního sousedství vůbec nic – to, co potřebují, jsou hmatatelné skutky. Z tohoto důvodu musí být našim společným cílem vytvoření zóny volného obchodu zaměřené na ekonomickou paritu mezi severní Afrikou a Evropskou unií. Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, domnívám se, že to, co nyní potřebujeme, paní Ashtonová, je velmi jasné sdělení a stanovisko od vás a od Evropské rady k Libyi. Podle mého názoru je nezbytné, aby toto sdělení obsahovalo tři věci. Lidé jsou stále zabíjeni, takže to, co říkáme, není neutrální: co říkáme, může pomoci na místě. Zaprvé musíme uznat – nebo alespoň zahájit proces uznání – Národní prozatímní radu jako představitele libyjského lidu. Myslím, že ten, kdo hromadně zabíjí své vlastní občany, ztratil veškerou legitimitu. Musíme proto zahájit proces uznání, protože to může politicky pomoci opozici vyhrát tuto bitvu proti Kaddáfímu.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Druhou věcí, kterou musíme udělat – a druhým sdělením, které musíte vydat – je, že musíme zintenzivnit všechny druhy pomoci. Opozice potřebuje léky, potraviny, telefonní linky, což jsou všechno věci, které můžeme poskytnout. Zatřetí, musíme co nejrychleji paralyzovat vražednou sílu Kaddáfího. V libyjské společnosti existuje jasná shoda: nemělo by dojít k žádné přímé vojenské intervenci v Libyi. Je to libyjská revoluce, a musí libyjskou revolucí zůstat. To, co potřebují, je bezletová zóna. Evropská unie – Rada a vy – musí co nejdříve požádat OSN, aby přijala rezoluci o vytvoření bezletové zóny a zastavila bombardování měst, která jsou v rukou opozice. Toto jsou tři jasná sdělení, která potřebujeme, a potřebujeme je nyní. Nepotřebujeme je za týden nebo za dva týdny; potřebujeme je dnes, zítra a určitě v pátek, kdy Evropská rada vydá své první politické prohlášení o této otázce. Toto jsou tři klíčové prvky, které jsou nezbytné dnes. jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedo, rád bych využil tohoto projevu k poněkud širší poznámce, protože to, co se děje, má samozřejmě historický význam, a považuji to za nezbytné. Jsem pevně přesvědčen, že to, co se v současné době odehrává v Libyi, Tunisku a v Egyptě, představuje nebývalou příležitost vytvořit podmínky pro mírové řešení konfliktu, který již desetiletí trvá mezi Izraelem a Palestinou. Vyzývám Izrael, aby dnes našel odvahu a podnikl politické kroky k rychlému zahájení mírového procesu s Palestinou. Příležitost ukázat, že demokratický proces probíhající v tomto regionu je darem historie, který může zbavit region a svět konfliktu, který způsobil tolik bolesti, tolik sporů a tak mnoho tragedií, musí být uchopen oběma rukama. Toto poselství je dnes třeba vyslat do tohoto regionu. Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, baronko Ashtonová, před chvíli jste říkala, baronko Ashtonová, že musíme respektovat lid a jeho touhu po svobodě. Buďme upřímní. Po léta jsme to nedělali. Byli jsme partnery diktatur – my, Evropská unie a všechny členské státy. Tak jste nyní přerušili jednání s plukovníkem Kaddáfím? Gratuluji! Myslíte to vážně? Skutečně si myslíte, že jste mohli pokračovat? Tato Evropská unie, tyto členské státy a pan Berlusconi po léta vyjednávali například o vracení uprchlíků do Libye. To se nikdo nezajímal, jak bude plukovník Kaddáfí s těmito uprchlíky zacházet? (Potlesk) Přece jen bychom měli být v této věci trochu sebekritičtí. Dnes povstal národ. Má své představitele. Když povstali občané Polska, nikdo se neptal, zda byla Solidarita demokraticky zvolena; Solidarita byla hned uznána, dostalo se jí pomoci. Vyzývám vás, abyste uznali tuto prozatímní vládu, protože je jedinou silou, která může přinést demokracii. Ano, potřebujeme si zachovat chladnou hlavu, pane Schulzi, ale také si musíme vybrat, na které straně stojíme. Jsou zapotřebí dvě věci. Zaprvé, plukovník Kaddáfí nesmí zvítězit, protože pokud zvítězí, zničí to jakékoli naděje na demokracii v mnoha oblastech a bude to vítězství pro diktátory! Proto se naše politika musí řídit následujícími slovy: plukovník Kaddáfí musí prohrát, a Libyjci musí vyjít z boje s plukovníkem Kaddáfím jako vítězové.

7

8

CS


Zadruhé, Libyjci nechtějí žádnou zahraniční vojenskou intervenci, to je pravda. Pořád říkají: „Chceme bezletovou zónu.“ Africká unie mluví o bezletové zóně. Tedy není to NATO. Cílem dohody o zavedení bezletové zóny je v první řadě nastolit novou rovnováhu sil v politickém smyslu, izolovat plukovníka Kaddáfího od OSN a ukázat, že budeme postupovat v rámci Rady bezpečnosti nebo Valného shromáždění, které 100% hlasovalo pro vyloučení Libye z Rady pro lidská práva. To znamená, že plukovník Kaddáfí je úplně izolován. To mu ukazuje: „Nemáš žádnou budoucnost, nemáš žádnou šanci!“ Zóna vojenského vyloučení je především politickým krokem. Jak je toho možné dosáhnout? K dispozici máme řadu prostředků. Je zřejmé, že nikdo nehodlá bombardovat Libyi, ale například je možné sestřelit letadlo, které vzlétne. Plukovníkovi Kaddáfímu je třeba ukázat, že nemůže bombardovat libyjská města. Existují různé možnosti. Toto je politický krok, který musíme realizovat. (Potlesk) Skutečně jsem přesvědčen, že když chytíme příležitost za pačesy a uznáme tuto prozatímní vládu, dostaneme Evropskou unii, Organizaci spojených národů a Arabskou ligu do pohybu. Urychleme izolaci plukovníka Kaddáfího a potom věřím, že vláda tohoto diktátora v Libyi bude sečtena. Nyní je tu také otázka humanitární pomoci. Jsou potřeba lékaři a je třeba přepravovat raněné z Libye. Některé přístavy jsou otevřené a veškerá humanitární pomoc by měla přicházet přes východ Libye. Konečně je potřebná také potravinová pomoc a vojenská pomoc. Stojíme před volbou: pokud má plukovník Kaddáfí prohrát, druzí musí vyhrát. Postarejme se o to, aby se neopakovala situace z Bosny, kde embargo bylo uvaleno na bosenskou i srbskou stranu. Všichni souhlasili. Ne, stojí tu jedna strana proti druhé straně. Chceme vojenské embargo, embargo proti plukovníkovi Kaddáfímu. Chceme dát lidu Libye příležitost, aby se sám osvobodil zbraněmi, protože taková je situace – to je to, co plukovník Kaddáfí chtěl. Rád bych na závěr zmínil otázku uprchlíků a humanitární pomoci. Využijme všechny nástroje, které máme k dispozici, a postarejme se o jejich uznání Radou pro lidská práva Organizace spojených národů. Tisíce uprchlíků uznaných Radou pro lidská práva je v táborech. Měli bychom je nechat přijet do Evropy! Pokud to uděláme, učiníme velmi významné humanitární a politické gesto a budeme jednat takovým způsobem, aby Evropa byla konečně uznávána, aby byly uznávány evropské hodnoty, protože podnikneme kroky, které potvrdí tyto hodnoty a zajistí svobodu v Libyi, Tunisku a Egyptu. (Potlesk) Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, toto je výjimečná rozprava. Souhlasím téměř se vším, co Daniel Cohn-Bendit dnes řekl, což mne trochu znepokojuje. Jak jsem vždy říkal, Kaddáfí zůstává Fidelem Castrem Afriky, ačkoliv ani Castro by se neuchýlil k tak brutálnímu násilí proti civilním odpůrcům, jaké jsme v poslední době viděli od Kaddáfího režimu a jeho psychopatických synů. V lednu jsem upozorňoval na skutečnost, že Kaddáfí býval velikým sponzorem terorismu. Nyní je ovšem obviněn z teroru proti svému vlastnímu lidu. Kaddáfí utratil spoustu peněz a strávil mnoho času ucházením se o přízeň Západu, když se nás pokoušel přesvědčit, že se změnil. To se samozřejmě nestalo. S obrovskými příjmy z ropy, které měl k dispozici,

09-03-2011

09-03-2011

CS


byl schopen štědře rozdávat peníze za oplátku za politickou přízeň v celé Evropě a Africe, i v mé vlastní zemi, ve Spojeném království, zejména za předchozí vlády. Nyní je naší hlavní prioritou pomoci ukončit nesmyslné násilí v Libyi. Byl jsem mezi prvními v této sněmovně, kdo vyzýval k vytvoření bezletové zóny. Děkuji Francii a Spojenému království za to, že energicky v celé zemi prosazovali, aby Kaddáfí zastavil bombardování vlastních obyvatel a nábor žoldáků, hlavně z Alžírska a subsaharské Afriky. Domnívám se, že Rada bezpečnosti – zejména když je v sázce ruské a čínské veto – nemusí nutně schválit bezletovou zónu. Nyní bychom měli vážně uvažovat o uznání Přechodné národní rady v Bengází jako legitimní libyjské vlády, aby mohla pozvat vojenskou pomoc, aniž by potřebovala oporu v rezoluci OSN. To by zabránilo dalším masakrům civilistů a poskytlo reálnou šanci pro-demokratickým rebelům. Většina občanů EU v Libyi byla naštěstí bezpečně evakuována– a bylo to provedeno účinně –, ale bylo mi jasné, že většina členských států EU měla zájem jen o pomoc svým vlastním státním příslušníkům. Zdá se, že ustanovení Maastrichtské smlouvy, která umožňují občanům EU, ať se nacházejí kdekoli, požádat v případě naléhavé potřeby o konzulární ochranu od kteréhokoli členského státu, byla během evakuace zcela pozapomenuta. Miguel Portas, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedo, nemůžeme porozumět povstání v Libyi, aniž bychom porozuměli revolucím v Tunisku a Egyptě. Právě proto, že toto povstání v Libyi je součástí historického, revolučního a lidového procesu, který přinese demokracii jižnímu Středomoří a celému arabskému světu, má postoj Evropy a změny jejího postoje týkající se způsobu, jakým jedná v Libyi, prvořadý význam. Dny Kaddáfího režimu jsou sečteny, protože se jedná o diktaturu, a lidé se ho přestali bát. Tento režim nemůže přežít, když jeho sousedé jsou na cestě přechodu k demokracii, a také protože je izolovaný v rámci mezinárodního společenství. Když ovšem zvažujeme tuto změnu evropského postoje, je třeba něco říci o minulosti, protože Evropská unie byla jedním z pilířů podpory starého režimu. Usnesení se o tom nezmiňuje, ale zbraně, které se používají k represím libyjských obyvatel, jsou převážně evropské zbraně a bomby. Proto se chci vyjádřit zcela jasně. Levice je pro zmrazení aktiv, pro embargo na zbraně, pro udržení vztahu s povstalci a pro všechna opatření humanitární pomoci, ale chtěl bych také ujasnit, že jsme proti jakékoli formě vojenské intervence, včetně opatření, která by mohla vést k takovému zakročení: proti bezletové zóně. Toto zde bylo řečeno velmi jasně. Máme zkušenosti: víme, jak vojenské intervence začínaly, a víme, že když byly jednou spuštěny, nikdy se nezastavily. Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedo, před očima Evropy se na naší jižní hranici odehrává skutečné libyjské drama, jelikož Kaddáfího režim teroru nedrží pouze své území, podniká silné útoky proti odpadlickým oblastem země. Vraždění je také na denním pořádku v hlavním městě a bezpočet libyjských občanů mizí beze stopy. Toto je tragická situace, která podtrhuje názor jednoho zkušeného cestovatele do Libye, že jediným efektivním prostředkem je pravděpodobně ozbrojená intervence. Pane předsedo, dokážu ovšem pochopit zdráhání Západu použít tyto nejkrajnější prostředky. Podstatně méně porozumění mám ovšem pro zpoždění a otálení při vytvoření bezletové zóny nad Libyí. Nečinnost v tomto ohledu má přece vysokou cenu, a to nesmírné

9

10

CS


utrpení libyjských obyvatel. Evropská unie může a musí pomoci položit základy pro Libyi po svržení Kaddáfího a pro lepší vyhlídky do budoucnosti tohoto kmenového státu. Především je třeba zničit Kaddáfího vzdušné síly a „bratra vůdce“, jak se sám rád nazývá, paralyzovat. Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, domnívám se, že mírnost a bezmocnost, kterou jsme velmi dlouho demonstrovali, by nyní neměla uvolnit cestu touze po chaotickém zásahu, jehož škodlivé následky by byly okamžitě zřejmé. Pro tentokrát mohu říci, obecně řečeno, že jsem souhlasil s umírněným projevem pana Schulze. Jsem skutečně přesvědčen, že četné dobré záměry této sněmovny, touha po humanitární intervenci a zasahování do dalších záležitostí, mají skutečně škodlivé následky. Chcete, aby diktátoři opustili své země, a máte pravdu. Pokud ovšem skutečně chcete, aby odešli, musíte jim nechat únikovou cestu. Nemůžete začít tím, že jim odepřete vízum, aby nemohli opustit vlastní zemi, ani jim nemůžete slibovat život strávený ve vězení, jako jedinou vyhlídku do budoucnosti. Pokud a když to uděláte – a to je fakt, pane Cohn-Bendite –, nedáte jim jinou možnost, než bojovat do poslední kapky krve prolité jejich vlastní lidem. To je fakt! Tradiční mezinárodní právo proto mělo značnou výhodu oproti všemu, co dnes slyšíme, a je skutečně škoda, že je přehlíženo, že je především přehlíženo těmi, kteří ještě nedávno zahrnovali tyto diktátory chválou. Nebyl jsem to jen já, kdo pozval pana Ben Aliho do této sněmovny a kdo uctivě naslouchal jeho projevu. Byli jste to vy všichni, dámy a pánové, a slyšeli jsme jen velmi málo protestů! Ioannis Kasoulides (PPE). – Pane předsedo, na počátku mělo povstání v Libyi stejnou motivaci a typické znaky jako události v Tunisku a Egyptě. Kaddáfího režim zahájil nebývalou smrtonosnou represi s použitím vzdušných sil, bojových vrtulníků a brutálních žoldáků střílejících a zabíjejících neozbrojené civilisty. Masakr vyvolal přeběhnutí v armádě, ve vládě a v diplomatické službě. Lidé v Bengází a jinde vzali zbraně od armádních zběhů a povstání je nyní ozbrojeným konfliktem, nerovným z hlediska síly. Kaddáfí, páchající zločiny proti lidskosti, proti vlastnímu lidu, ztratil jakoukoli oprávněnost k vládě. Prodlužovaný konflikt vyvolává obrovskou humanitární katastrofu uvnitř a podél libyjských hranic. Vyvolává riziko migračního proudu směřujícího do EU, zejména do jižních členských států. Zvyšuje také světovou cenu ropy na úrovně, které jsou nebezpečné pro světovou ekonomiku. Je proto zcela nezbytné, aby konflikt okamžitě skončil, ale Kaddáfí nesmí zvítězit. Naléhavě je třeba zavést bezletovou zónu a měli bychom použít všechny možné prostředky, abychom pomohli prodemokratickým Libyjcům porazit síly, které pomocí korupce, zastrašování a manipulace s kmeny ještě podporují Kaddáfího. Dokážeme si představit, co se stane, pokud Kaddáfí uspěje. Budeme svědky situace, která bude horší než ve Rwandě, k potupě veškeré humanity. Nyní je třeba rozhodné akce. Ana Gomes (S&D). – Pane předsedo, Evropský parlament podporuje Organizaci spojených národů v jejím jednomyslném poselství libyjskému diktátorovi: odstupte, zastavte krveprolití, čelte spravedlnosti. EU musí tváří v tvář Kaddáfího odvetě vůči vlastnímu lidu projevit odpovědnost a chránit obyvatele, musí pomoci vynutit bezletovou zónu, jak s tím počítá Arabská liga OIC a Africká unie, a všemi dostupnými prostředky prosadit další opatření, o kterých rozhodne Rada bezpečnosti, včetně prostřednictvím aktiv SBOP – dávejte prosím pozor, paní Ashtonová –, především vynutit zbrojní embargo.

09-03-2011

09-03-2011

CS


EU musí dělat více pro to, aby pomohla všem, kteří se snaží opustit zemi nebo uvízli v Libyi. Musí na místě podporovat UNHCR a humanitární organizace a pomáhat přesídlit uprchlíky, kteří nemohou být vráceni do vlasti, jako jsou Somálci, Eritrejci a Etiopané. Akční plán sdílení zátěže pro přesídlení uprchlíků, společný azylový systém, dočasná ochranná opatření – to všechno by měla Evropská unie urgentně schválit v souladu s doložkou solidarity a zásadou zákazu vyhoštění a navracení, a jako součást promyšlené a dlouhodobé strategie, která se má vypořádat s dopadem politického přechodu na severu Afriky a která bude řešit základní příčiny migrace. EU musí revidovat středněnodobou strategii rozvojové spolupráce, musí upřednostnit podporu budování kapacit a institucí, podporovat právní řád, lidská práva, včetně práv žen, a připravit skutečné volby. EU musí okamžitě navázat vztahy se vznikající politickými silami v Libyi, zejména s Prozatímní přechodnou radou, podporovat demokratický přechod a zajistit, že demokracie přinese svobodu, rozvoj a důstojnost – hodnoty, o které, jak se ukazuje, libyjský lid usiluje. Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Pane předsedo, tato debata, zde v Evropském parlamentu zdůrazňuje jednu věc, a sice, že pokud jde o tento konflikt, nejsme neutrální. Jsme na straně demokratické revoluce. Kaddáfí musí odejít a Evropa musí při dosažení tohoto cíle hrát aktivní roli. Na mezinárodní úrovni existuje sdílení pracovní zátěže. Diskutujeme o bezletové zóně, o něčem, pro co je potřebná podpora Bezpečnostní rady OSN, jak to správně určil pan Schulz. Co budeme dělat, pokud Moskva a Peking nedají svůj souhlas? Dobrá, potom bychom museli zacelit tuto mezeru v mezinárodním právu. Museli bychom přesto převzít odpovědnost za ochranu neozbrojeného obyvatelstva, s pomocí Arabské ligy a Africké unie, ale také s pomocí aktivní role na straně Evropské unie. Vojenské provedení by potom bylo odpovědností NATO a jejích partnerů, ale politicky a ekonomicky by Evropská unie v takovém scénáři dále hrála klíčovou roli, ještě dlouho poté, co by skončila hlavní role NATO a Organizace spojených národů. Jednu věc bych chtěl říci zcela jasně, a to, že jsem byl velmi potěšen, pane Schulzi, když jsem od vás slyšel, že potřebujeme zónu volného obchodu. Protože pokud nepustíme výrobky těchto lidí do EU, budou dále přeplouvat Středozemní moře v malých člunech a zaplaví ostrov Lampedusa. To si určitě nepřejeme. Vytvořme proto zónu volného obchodu, pusťme výrobky do EU, aby lidé v Libyi měli také hospodářskou budoucnost ve svých demokratizovaných zemích. Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Pane předsedo, vývoj v Libyi je poslední v sérii událostí v severní Africe a na Středním východě. Podle Lisabonské smlouvy může Evropská unii využít Evropskou službu pro vnější činnost, ale tato služba byla až dosud ve svém přístupu k událostem v tomto regionu liknavá. Nejméně dvakrát jsem vyzýval, aby do této oblasti byla vyslána mise. Musíme uvítat, že v případě Libye byla taková mise vyslána. Jejím cílem je vyhodnotit humanitární úsilí, ale jsou potřebné také konkrétní politické kroky. Podle údajů OSN v Libyi již zemřelo 1 000 lidí a podle organizací pro lidská práva může tento počet ve skutečnosti být až 6 000. Nepokoje v regionu se promítají do růstu cen ropy na světových trzích, což je velmi očividné každému, kdo žije v Evropské unii. Je v našem zájmu, aby Evropská unie na nejbližším setkání na nejvyšší úrovni zaujala jednoznačnou pozici a přijala kroky, které budou harmonizovány s úsilím diplomacie Spojených států. Děkuji vám mnohokrát.

11

12

CS


Gerard Batten (EFD). – Pane předsedo, vážné události v severní Africe mohou mít hluboké následky pro dobrou nebo špatnou budoucí prosperitu a mír západní civilizace, ale sledujeme výsledky procesu, který začal před 40 lety. Západ držely v hrsti státy produkující ropu a my jsme převáděli miliardy a miliardy dolarů, abychom korumpovali despotické režimy. Bez ropy by plukovník Kaddáfí býval jen trapným lokálním diktátorem. Musíme doufat, že země, jako je Libye, vytvoří demokratické a liberální režimy – je to v jejich a v našem vlastním zájmu –, ale nemůžeme na to spoléhat. Západní země musí soustředit finanční prostředky a vědecký výzkum na nalezení alternativy k ropě. Pokud se z této krize můžeme poučit alespoň v jedné věci, pak je to především to, že západní civilizace nesmí být závislé na ostatních, pokud jde o životně důležité zdroje energie. PŘEDSEDAJÍCÍ : GIANNI PITTELLA místopředseda Elmar Brok (PPE). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, chtěl bych srdečně poděkovat paní vysoké představitelce Unie za zprávu, kterou nám podala, a za její úsilí v posledních týdnech, které by mohlo Evropu posunout o krok kupředu, pokud vytrváme v přístupu k této otázce s nezbytnou odvahou a podnikneme potřebné kroky. Události v severní Africe se přes některé rozdíly dají do značné míry srovnat s událostmi v roce 1989. Lidé volají po svobodě a lepších životních podmínkách. Vedle humanitární pomoci, kterou musíme nyní poskytnout, musíme obyvatelům severní Afriky nabídnout naši pomoc, pokud ji chtějí, v rozvoji demokracie. Demokracie ovšem přežije, pouze pokud těmto lidem současně pomůžeme dosáhnout lepších životních podmínek. V této souvislosti jsme slyšeli o Marshallově plánu a o zóně volného obchodu – to všechno je nezbytné, protože v nesmírně dramatickém a historickém okamžiku by vytvoření demokracie, svobody a lepších životních podmínek v těchto zemích mohlo mít pro nás pozitivní důsledky. Proto nesmíme tuto záležitost brát jako běžnou agendu, ale musíme jednat rychle. Abychom zabránili tomu, že si vrah Kaddáfí znovu zajistí moc, je třeba lidem dodat odvahu a ukázat jim, že jsme na jejich straně. Z tohoto důvodu je důležité, aby byly navázány vztahy s Prozatímní radou. Musíme fungovat jako kontaktní osoby, aby tak bylo jasné, že podnikneme další nezbytné kroky. Musíme pomoci dosažení úplné izolace Kaddáfího, aby byl oddělen od svých vlastních lidi, a aby tak nebyla možná žádná budoucnost s Kaddáfím, aby se ho občané zbavili. Zároveň musíme také Kaddáfímu zabránit v bombardování vlastního obyvatelstva. To znamená, že bezletová zóna – nebo cokoli jiného – je nezbytná za účelem poskytnutí ochrany a podpory, aby ti, kdo bojují za svoji svobodu, nebyli demoralizováni. Kromě toho, jelikož to můžeme dělat společně s Arabskou ligou, v rámci uznání charty Organizace spojených národů, nebylo by potřeba rezoluce OSN, kdyby se zapojilo Rusko. Musíme tedy pomáhat lidem v této oblasti, aby mohli bojovat za svobodu a aby z konfliktu s tímto vrahem nevznikla vleklá občanská válka. (Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Miguel Portas (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, chci si jen ověřit, zda jsem slyšel pana Broka správně: říkal jste, že vojenské řešení nebo rozhodnutí vojenského charakteru, podle vašeho mínění, nevyžaduje rozhodnutí Organizace spojených národů? Pokud jste to tak skutečně řekl, musím říci, že s vámi rozhodně nesouhlasím.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Elmar Brok (PPE). – (DE) Pane předsedající, konkrétně jsem řekl, že by se to muselo uskutečnit ve spolupráci s Arabskou ligou a arabskými zeměmi. Zadruhé, je žádoucí, aby legitimita byla získána prostřednictvím Organizace spojených národů. Kdyby to ovšem vetoval jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti, existuje dost příkladů, jak může být vhodně použita charta Organizace spojených národů. Nemůžeme připustit, aby nám jeden ze stálých členů znemožnil, abychom bránili Kaddáfímu ve vraždění vlastních obyvatel. Adrian Severin (S&D). – Pane předsedající, nedávné události historického významu v našem jižním sousedství vyžadují přehodnocení našich politik v této oblasti, ale musíme začít tím, že si z toho vezmeme ponaučení. Zaprvé si musíme vzít ponaučení, že spoléhat se na autoritativní vůdce nebo vnucovat náš model života není správné. Musíme tyto lidi nechat, aby si budovali svoji demokracii podle vlastních podmínek. Zadruhé, musíme pochopit, že národnostní fragmentace naší politiky rozvojové pomoci, která někdy umožňuje podporu národních geopolitických programů, nás a země v této oblasti zbavuje přínosů bezpečnosti získané rozvojem. Zatřetí, náš nedostatek vize a politické vůle při řešení problémů regionální bezpečnosti, zejména otázka Izraele a Palestiny, nás zavádí do ještě horších krizí. V případě Libye, vedle dalších zemí, musíme mít na paměti, že ne všichni, kdo bojují proti diktátorovi, jsou demokraté a změna sama o sobě ne vždy vede k lepšímu. Můžeme tudíž mluvit o dialogu, angažovanosti, humanitární pomoci, ale uznání by mohlo být předčasné a uchýlení se k vojenským prostředkům by v každém případě mělo být vyloučeno, nebo by mělo být podmíněno schválením Organizací spojených národů a spoluprací s Arabskou ligou. Jinak bychom mohli být vtaženi do riskantní operace, s jejímiž důsledky může být obtížné se vyrovnat. Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, tentokrát musí Evropa být jednotná. A Evropská rada musí v pátek jednoznačně a bezvýhradně uznat legitimitu Národní rady, jejíž požadavky jsou jednoduché. Především je tu humanitární nouze. V Libyi probíhá občanská válka. Musíme zvýšit naše úsilí a poslat desetinásobek potravin, léků a lékařů a musíme nabídnout naši pomoc tisícům uprchlíků, kteří proudí do Tuniska a Egypta. Evropa se ovšem nemůže spokojit jen s humanitární reakcí. Evropská rada musí přijmout svoji odpovědnost a v rámci rozhodnutí přijatého v OSN, za účasti Arabské ligy a Africké unie, prosadit projekt zavedení bezletové zóny, aby zbránila vzdušným silám plukovníka Kaddáfího v masakrování jeho lidu. Na závěr bych chtěla říci něco vedoucím představitelům, kteří projevují nejrůznější obavy: uprchlíci prchající z Libye chtějí pouze jednu věc a tou je návrat do vlasti. A pokud se jedná o ty, kdo dnes riskují své životy pro svobodu a demokracii, ti chtějí žít a pracovat ve svobodné zemi, na kterou mohou být hrdi, takže až přijde čas obnovy, Evropa bude muset s odhodláním a odvahou usilovat o její hospodářský rozvoj. Derk Jan Eppink (ECR). – Pane předsedající, všichni se shodneme na tom, že pan Kaddáfí je vrah, a já souhlasím s panem Schulzem. Jen se divím, proč se ho naši vedoucí představitelé EU v minulých letech snažili okouzlit.

13

14

CS


Zde mám fotografii pana Van Rompuye, nedávno se dostal do úřadu, a již ve špatné společnosti; a zde máme pana Verhofstadta, který přijímá diktátora s vojenskými poctami, které jistě má v oblibě. Zde, pane Cohn-Bendite, máme pana Berlusconiho. Víme, že pan Berlusconi má rád líbání, ale líbá se s úplně špatnou osobou. Také, paní Ashtonová, zde mám Tonyho Blaira, vašeho bývalého šéfa, jak líbá diktátora. Můj názor je takový: souhlasím, že se musíte setkávat s lidmi horšími než vy, ale nemusíte je líbat. Nemusíte je objímat. Nemusíte se je snažit okouzlit. Krmili jste netvora, proti kterému nyní lidé bojují, a proto jsou zabíjeni. Takže všem lídrům EU, kteří líbali a objímali Kaddáfího: hanba vám! Mario Mauro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, byl to správný muž na správném místě. Pan Cohn-Bendit řekl: pan Kaddáfí je zločinec a uzavíral dohody s panem Berlusconim. Já říkám, že pan Kaddáfí je zločinec, uzavíral dohody s Evropskou komisí v čele s panem Prodim, s italskou vládou pana D’Alema, s labouristickou vládou pana Blaira a kromě toho se stovkou dalších vlád. Pan Kaddáfí je zločinec, který po více než 20 let vedl stát, který dosud má strategický a rozhodující význam pro polovinu světa. Musíme být rozumní a přiznat to, protože jak jinak se budeme podílet na Marshallově plánu, který zmiňoval pan Schultz? Marshallův plán skutečně existoval, Američané nám dali peníze, ale když to dělali, požadovali, aby evropské vlády vyhnaly komunisty z politiky; diktovali nám podmínky. Jaké jsou podmínky, které máme v úmyslu diktovat zemím na jižním pobřeží Středozemního moře, aby se zavázali k novodobému Marshallovu plánu? Máme v úmyslu nahradit diktátory posledních let jinými diktátory, aby prosazovali naše vlastní zájmy, nebo je cílem našeho Marshallova plánu pěstovat silné, zdravé instituce, které odrážejí ducha, který je v občanské společnosti živý a zdravý a který, jak vidíme v posledních dnech, se probudil v těchto zemích? Toto je skutečně otázka, kterou se musíme zabývat, a musíme předložit návrhy Radě, včetně bezletové zóny a ochrany libyjského pobřeží, která je úkolem evropských lodí v zálivu Sidra, nikoli amerických lodí. Toto musí být v současnosti vhodná reakce Evropy. Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, domnívám se, že tato rozprava jasně ukazuje, že celý Evropský parlament si uvědomuje, že transformační krize v severní Africe již není jen zkouškou evropské zahraniční politiky, ale nyní je zkouškou její samotné životaschopnosti. Z tohoto důvodu je pro Evropskou unii zcela zásadní, aby byla schopna oslovit mezinárodní společenství jednoduchým a zřetelným poselstvím. Chtěl bych využít svoji jednu minutu a přidat svůj hlas k těm, kdo zdůrazňují význam humanitárního rozměru této krize. Tento důraz umožní Evropě zmírnit následky na humanitární frontě, zejména co se týče vyhnaných obyvatel, potenciálních uchazečů o azyl a utečenců prchajících z oblasti konfliktu k nejbližší hranici, kterou je hranice s Evropskou unií. Z tohoto důvodu chci zdůraznit naléhavou potřebu dokončit dosud nedořešený azylový balíček Evropské unie; přezkoumat směrnici 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a vyrovnat se s nepředvídaným masovým přívalem přistěhovalců; určit prioritu Evropské agentury

09-03-2011

09-03-2011

CS


pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, což jsou nástroje, které má EU k dispozici; a především naplnit doložku o její zahraniční politice skutečným významem, aby nebyla jen upovídanou klauzulí, ale východiskem pro skutečnou existenci zahraniční politiky Evropské unie. Kristiina Ojuland (ALDE). – Pane předsedající, včera se mnozí poslanci naší sněmovny setkali se zástupci Prozatímní rady Libye, jejichž poselství bylo naprosto jasné: potřebují mezinárodní podporu a pomoc a potřebují ji rychle. Proto první věcí, kterou musíme udělat, jak mnozí kolegové již uvedli, je začít budovat vztahy s Prozatímní radou, abychom legitimizovaly její aktivity. Musíme ji uznat. Zadruhé, všichni víme, a mnozí kolegové to zmiňovali, že Kaddáfího vzdušné síly v Libyi každou minutu zabíjejí lidi, a proto musíme, jako Evropská unie, být připraveni a jednat rychle, společně s Organizací spojených národů a Arabskou ligou, a vytvořit bezletovou zónu. Moje poslední poznámka se týká humanitárních otázek. Tito lidé potřebují jednoduché základní věci, jako jsou dodávky potravin, vody a léků, a potřebují také technickou pomoc. I vojenské síly na straně opozice potřebují technickou pomoc, protože se nemohou spojit on-line. Paweł Robert Kowal (ECR). – (PL) Pane předsedající, naštěstí není pravda, že v posledních letech celá Evropa a všichni světoví politici líbali Kaddáfího, jak říkal pan Eppink. Již před 25 lety neměl Ronald Reagan o Kaddáfím žádné pochybnosti. My jsme potřebovali 25 let, abychom dnes dospěli ke stejnému závěru. Tyto polibky nebyly samozřejmě úplně neopodstatněné. Byly odůvodněny slovem „stabilita“. Dnes místo slova „stabilita“ musíme psát „demokracie“. Toto je příležitost, kterou musíme využít a musíme to udělat hned. Za několik dní se bude konat setkání na nejvyšší úrovni. Očekáváme, že přinese výsledky. Nemůžeme si dovolit čekat dalších 25 let. Náš problém nespočívá v tom, že nerozumíme době. Často zde říkáme správné věci. Náš problém je, že jednáme pomalu. Náš problém je, že to, co děláme, je neefektivní. Toto je snad naše nejvýznamnější příležitost týkající se všech našich sousedů, včetně Lukašenka. Je důležité, abychom dokázali reagovat včas nebo se po 25 letech budeme opět dívat na fotografie s polibky. Děkuji vám. Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni chceme pomoci obyvatelům severní Afriky, aby dosáhli svých legitimních cílů. Lidé v této oblasti si vybrali cestu vpřed, ale my musíme být připraveni, pokud nás požádají, poskytnout jim okamžitou humanitární pomoc. Proto je dobré, že ECHO, Generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc, je již na místě v Tunisku a v Egyptě. V současné době ovšem zažíváme skutečnou zátěžovou zkoušku, co se týče kapacit a schopností EU a jejích členských států, vzhledem k tomu, že musíme dělat všechno najednou: letecky přepravit naše občany, dodávat základní potřeby uprchlíkům ze sousedních států a dopravit je domů, postarat se o uprchlíky přijíždějící do EU po moři, a zbavit diktátora nelegitimní moci. Jaké konkrétní kroky jsou potřebné, aby Kaddáfí přestal být legitimním vládcem? Nejprve musíme společně stáhnout naše velvyslance z Tripolisu. Druhým krokem je, že musíme uznat Přechodnou národní radu jako legitimní orgán, se kterým budeme v Libyi jednat, a dosáhnout dohody o poskytování humanitární pomoci.

15

16

CS


Třetím krokem je, že by naše členské státy v Radě bezpečnosti měly společně předložit návrh na vytvoření bezletové zóny, o které se bude v nejbližší době hlasovat. Čtvrtým krokem, je, že pokud bude Rada bezpečnosti zablokována vetem, měli bychom podporovat uplatnění regionálního mezinárodního práva. Jinými slovy, pokud se společně dohodnou Africká unie, Arabská liga a EU, měli bychom najít společný postup zavedení bezletové zóny vhodnými prostředky v rámci regionu. Samozřejmě ve střednědobém výhledu musíme diskutovat o tom, jak vytvářet příležitosti pro rozvoj těchto zemí, například prostřednictvím zóny volného obchodu, aby lidé mohli najít budoucnost ve svých mateřských zemích. Sylvie Guillaume (S&D). – (FR) Pane předsedající, chci podpořit usnesení k situaci v Libyi předložené naším Parlamentem. Skutečně dává evropským institucím hodně námětů k zamyšlení. Jasně a rozhodně vysvětluje způsob, jakým můžeme pomoci překonat obtíže v okamžiku, kdy se situace v Libyi každým dnem zhoršuje. Co se mě týče, chtěla bych zdůraznit dvě otázky: zaprvé, z krátkodobého hlediska je skutečně naší prioritou chránit civilisty, ať jde o vyhnané osoby prchající z místa bojů nebo o Libyjce, kteří uvízli v palbě útoků plukovníka Kaddáfího na jeho vlastní lid. Do nouzové humanitární pomoci musí být investovány veškeré dostupné prostředky, zejména na pomoc sousedním zemím, které jsou nejvíce postiženy a ve kterých hledají útočiště uprchlíci: Tunisku, Egyptu a Nigérii. Zadruhé, máme odpovědnost ze střednědobého a dlouhodobého hlediska využít historickou příležitost, před kterou stojíme, ve prospěch těchto povstání, podpořit proces přechodu k demokracii a dívat se dále do budoucnosti, aby bylo možné reformovat společnou evropskou azylovou a imigrační politiku na základě skutečně vyváženého partnerství, které ukončí praxi využívající zemí středomořského regionu jako strážníka Evropy. Edward McMillan-Scott (ALDE). – Pane předsedající, od okamžiku, kdy jsem byl jmenován místopředsedou pro lidská práva demokracii, jsem se snažil mluvit za ty, kteří hovořit nemohou. Náhodou dnes máme ve sněmovně hosty z Prozatímní přechodné národní rady Libye, kteří se včera večer setkali s místopředsedkyní Komise/vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ale kteří se nemohou zúčastnit této rozpravy. Podle mého názoru a myslím, že podle názoru mnohých poslanců v této sněmovně, musí Evropská unie uznat Prozatímní přechodnou národní radu Libye do víkendu, bez ohledu na to, co udělá dalšího, a já jsem viděl některé plány, které navrhne paní Ashtonová. Porážka Kaddáfího není životně důležitá jen pro Libyi – je životně důležitá pro miliony Arabů, kdekoli v arabském světe, kteří bojují za svobodu. Pokud oficiálně uznáme Prozatímní radu, umožní to, aby humanitární a další potřeby, a také nezbytné strategické prostředky, směřovaly k této Prozatímní radě. EU musí jednoznačně podpořit demokracii, kdekoliv začíná rozkvétat. Tokia Saïfi (PPE). – (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, v těchto dramatických hodinách, kdy je v sázce budoucnost Libye, je humanitární pomoc důležitá, ale není dostačující. Evropská unie musí přijmout jasné stanovisko, co se týče bezletové zóny, aby byla zastavena krutá represe obyvatelstva. Chápeme váhání a rizika, ale problém přesahuje hranice Libye. Ovlivňuje politickou budoucnost celého regionu a politickou budoucnost Evropy.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Evropská unie musí také neprodleně uznat Národní radu jako legitimní orgán zastupující Libyi. Máme příležitost poslat rozhodné poselství všem lidem bojujícím za svobodu: „Evropa stojí za vámi, protože váš boj je také naším bojem.“ Politiku sousedství je také třeba přeorientovat směrem k pomoci při přechodu k demokracii, hospodářské podpoře a posilování vztahů s dalšími zeměmi a organizacemi v regionu. Konečně musíme těmto zemím naléhavě pomoci zvládnout příval přistěhovalců. Výjevy zobrazující prchající lidi jsou důkazem, že je to stejně tak otázka jihu a jihu, jako otázka severu a jihu. Dámy a pánové, baronko Ashtonová, nadešel čas k rozhodnutí: buď Evropa vyšle jasnou zprávu o podpoře a mobilizaci pomoci těmto lidem, nebo postaví zeď, aby se uzavřela do nereálné, sobecké pevnosti. Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, duch této rozpravy mi dává příležitost, baronko Ashtonová, vám připomenout, že minulý týden v Římě skončilo zasedání Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří. Toto zasedání ukázalo určité cesty a bylo by užitečné, kdyby se jimi Komise zabývala, zejména co se týče návrhů, jak podporovat probíhající procesy přechodu k demokracii. Z tohoto důvodu žádám vás a žádám Komisi, aby pozorně sledovala vývoj v Tunisku. Tato země je objektivně hnací silou demokracie a nastavuje laťku pro celý region. Pokud jde o Libyi, je třeba, abychom si byli vědomi toho, že přerušení vztahů s panem Kaddáfím, ke kterému se rozhodla část mezinárodního společenství, bude mít důsledky, zejména vzhledem k tomu, že jeho režim vykazuje větší odolnost, než režimy pana Ben Alìho a pana Mubaraka. To znamená, že musíme postupovat hned na čtyřech frontách – a politická časová měřítka jsou rozhodující – důvěryhodně, upřímně a konzistentně. Musíme vycházet z evropského finančního plánu. Já samozřejmě chápu poznámky mnohých dotčených kolegů, ale my potřebujeme spíše plán Ashtonové než Marshallův plán. Potřebujeme také evropskou imigrační a azylovou politiku, odstrašující politiku, včetně uzavření vzdušného prostoru, a plnou podporu pro odpůrce režimu pana Kaddáfího. Baronko Ashtonová, je na vás a na vazbách vaší zahraniční politiky s Radou, aby se s těmito tématy v nadcházejících dnech počítalo, ale abychom se také vyvarovali evropské zahraniční politiky opět zaskočené událostmi, které mění charakter Středomoří. Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, Kaddáfího režim před několika dny poslal Radě bezpečnosti Spojených národů dopis, ve kterém vyjadřuje překvapení nad sankcemi přijatými 26. února a tvrdí, že pouze – Kaddáfího slovy – byly použity „nevelké“ síly proti některým „podvratným činům“. To je příznačné pro diktátora, který ví, že jeho hra je prohraná, a již není schopen rozpoznat závažnost činů, které páchá. To neuvěřitelně cynickým způsobem bagatelizuje brutalitu, která se odehrává v Libyi během posledních tří týdnů. Reakce Kaddáfího režimu nám na druhé straně jasně ukazuje, že není vůbec netečný k sankcím, které byly dosud přijaty. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že musíme použít co nejpřísnější sankce, samozřejmě pod mandátem OSN. Domnívám se ovšem, že je třeba jít dále za bezletové zóny a poskytnout podporu těm, kteří potřebují porazit Kaddáfího, a přitom také ukázat solidaritu s našimi jižními členskými státy, které jsou postiženy vlnou uprchlíků. To se také zřejmě stane.

17

18

CS


Simon Busuttil (PPE). – (MT) Pane předsedající, události, které se odehrávají v arabském světě a ve všech zemích arabského světa, jsou krásným snem, který se stává skutečností. Ovšem abychom zabránili tomu, že se tento sen stane noční můrou, musíme hrát svoji úlohu a zajistit, že se tyto národy nejen zbaví svých diktátorů, ale také vymítí diktatury jako takové. To vyžaduje, aby prošly přechodnou etapou, což vyžaduje masivní pomoc z naší strany. Je pravda, že jsme všichni s těmito zeměmi a jejich režimy navazovali vztahy. Když jsme ovšem svědky šokujícího násilí, které je pácháno, mluvíme jedním hlasem proti tomuto násilí a proti režimu, který ho působí. Dalším krokem je potlačit toto násilí, nejen slovy, ale našimi činy. Každý den, který uplyne a přináší násilí, je dalším den, kdy tolerujeme vraždy a prolévání krve. Musíme posílit humanitární přítomnost Evropské unie. To se již děje a Cathy Ashtonová odvádí dobrou práci, ale musíme posílit naši humanitární pomoc, jak pro libyjské obyvatele, tak pro ty, kteří prchají před režimem do Tuniska a Egypta. Kromě toho, pokud tento příliv utečenců bude směřovat do Evropy, musíme na něj být připraveni. Je pěkné prohlašovat, že bychom měli otevřít hranice libyjským uprchlíkům, ale je třeba vyčkat, zda pokud taková situace vznikne, převezmeme všichni náš díl odpovědnosti. Ernst Strasser (PPE). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, vy jste několikrát opakovala, že je třeba zohlednit kritické připomínky z tohoto místa. Chtěl bych využít dnešní rozpravy jako příležitosti k jasnému vyjádření, že Evropská unie, a zejména vy osobně s vašimi spolupracovníky, jste během této krize jednali rychle, rozumně a účinně. To také posunulo Evropu o krok blíže k roli, se kterou společně počítáme, jako spolutvůrci globálního světa. Je správné a důležité brát na vědomí, že v každé zemi je jiná situace, zejména v Libyi. V případě Libye zaujala Evropská unie včas politický postoj proti genocidě ve prospěch občanské společnosti. Tlak na Kaddáfího režim byl správně stupňován společně s NATO, Organizací spojených národů a dalšími organizacemi. Zcela nelze vyloučit ani vojenskou akci, pokud bude podniknuta v rámci úmluv mezinárodního práva. Kromě toho musí být těm, kteří byli nuceni uprchnout z válečné zóny, poskytnuta humanitární pomoc – to znamená dodávky potravin a léků a zajištění přístřeší. Je ovšem třeba, abychom uvažovali také o tom, co se bude dít první den po odchodu Kaddáfího. V tomto ohledu bych chtěl ještě jednou odkázat na parlamentní shromáždění Středozemní unie v Římě, které navrhlo některé důležité pozitivní kroky – zaprvé, osobní bezpečnost občanů; zadruhé, politickou bezpečnost – což zahrnuje úzkou spolupráci s prozatímní vládou; a zatřetí, hospodářskou bezpečnost. Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom zajistili, že se hospodářský život v těchto zemích vrátí k normálu a lidé najdou práci. Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, domnívám se, že se musíme na tyto události v severní Africe a Libyi dívat také jako na součást určitého historického procesu. Není to tak dávno, kdy jsme všichni byli svědky vraždění na Balkáně – bohužel jsme se na tom, do určité míry, podíleli – a situace, kdy se vzájemně zabíjeli lidé v Evropě. Dnes musíme udělat všechno pro to, aby se takový scénář neopakoval. Proto doufám, že na nadcházejícím summitu Evropské unie prokážeme odhodlání potřebné k rychlé reakci, a jsem přesvědčen, že takové věci, jako je bezletová zóna a faktické přerušení

09-03-2011

09-03-2011

CS


diplomatických vztahů s Kaddáfího režimem a vztahů se samotným Kaddáfím, jako zločincem, jsou nezbytné. Domnívám se, že je také třeba, abychom si připomenuli, co se stalo v roce 1989 v Polsku a v dalších zemích. Toto je příležitost, protože ti mladí lidé, kteří demonstrují v ulicích Libye a v dalších afrických zemích, skutečně chtějí demokracii. A my jim musíme pomoci toho dosáhnout. Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, byl jsem povzbuzen vaším úvodním prohlášením, paní Ashtonová, zejména, když jste říkala, že naše akce musí vycházet ze základních hodnot EU, protože spontánní protesty v severní Africe ukázaly, že nedemokratičtí vládci nemohou zajistit skutečnou stabilitu. Musíme si uvědomit, že pokusy ochočit brutální diktátory typu Kaddáfího selhaly, což vede k rozpakům. Lidé v Libyi bojují za stejné hodnoty, které sdílíme, a musíme se jasně postavit na jejich stranu. Stejný přístup založený na hodnotách platí pro naše budoucí politiky vůči státům jako je Irán, Bělorusko, Kuba, Čína a Rusko. Za dva dny se musíme zasadit za bezletovou zónu, neprodleně uznat Prozatímní národní radu a řešit sociální a ekonomické příčiny těchto revolucí. Domnívám se, že to nemůžeme dokázat bez dlouhodobého plánu, jako byl Marshallův plán. Nadezhda Neynsky (PPE). – (BG) Pane předsedající, baronko Ashtonová, aby se v roce 1999 vyhnul nepokojům v opozičním městě Bengází, Kaddáfí potřeboval obětní beránky, na které by mohl svalit odpovědnost za děti nakažené AIDS v důsledku špatné zdravotní péče v Libyi. K tomuto účelu si jako oběti našel šest bulharských zdravotních sester a jednoho palestinského lékaře, kteří strávili dlouhá, trýznivá léta v libyjských věznicích. Ovšem Kaddáfího manipulace s touto situací selhala v jeho vlastní zemi, což dokazuje skutečnost, že v Bengází vlastně nyní začala nová revoluce. Zdravotní sestry, které byly obětí Kaddáfího diktatury, se staly jasným symbolem evropské solidarity. Tato evropská solidarita se nyní očekává od samotných občanů a mladých lidí v Libyi. Očekává se od lidí, kteří nevidí arabský svět jako dilema „buď diktatura, nebo islamismus“ a kteří každý den dokazují, i svojí vlastní krví, že v tomto světě je také místo pro demokracii. Z tohoto důvodu dnes, kdy diskutujeme o budoucnosti Libye, musíme my Evropané být nestranní v našich hodnoceních, jednoznační v našich krocích, a co je ze všeho nejdůležitější, jednotní v našich rozhodnutích. Musíme podporovat naše zásady, svobodu a demokracii v tomto světě. Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – (ES) Pane předsedající, v regionu jsou tisíce uprchlíků a tisíce vysídlených lidí. Řešením této nouzové situace je evakuace. To, co potřebujeme, je doprava. Jak říkal pan Guterres, tito lidé nechtějí odejít do Evropské unie, chtějí se vrátit domů. Jsou tu 2 miliony přistěhovalců, 1 milion Egypťanů a 80 000 Bangladéšanů. Musíme se zaměřit na ty nejslabší mezi slabými: Eritrejce, Somálce, Afričany ze sub-saharské oblasti, omylem pokládané za žoldáky, a Palestince. Úřad vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) uvádí, že potřebuje 160 milionu USD na tři měsíce na vodu, léky, potraviny a dopravu.

19

20

CS


V pátek očekáváme od Evropské unie jednoznačnou odpověď. Kaddáfí nemůže uniknout mezinárodnímu trestnímu soudu: masové útoky na jeho občany jsou zločinem proti lidskosti. Žalobce Luis Moreno-Ocampo již podává žalobu. Pane předsedající, Evropský parlament se musí zapojit. My jsme také demokratickým nástrojem, který může uplatňovat nátlak a informovat svobodný svět. Potřebujeme mandát od této sněmovny pro vyslání delegace Parlamentu do uprchlických táborů UNHCR, Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, stále rostoucí a rozšiřující se povstání, která můžeme v současné době sledovat ve Středomoří, ukazují silnou touhou po demokratické účasti, především u mladých lidí, kteří se prostřednictvím Facebooku a Twitteru dostali do odlišného světa, který více odpovídá jejich aspiracím. Nicméně regiony, které vyhlíží na Středozemní moře, představují velmi rozdílné světy a jsou nyní, více než kdykoli předtím, sužovány krvavým násilím diktátorů se kterými, a to musí být řečeno, řada světových představitelů navázala v určitou dobu vztahy. Chtěl bych vyzdvihnout některé otázky: humanitární nouze, ochrana důstojnosti uprchlíků, a současně připomenutí, že tato krize by mohla rychle přerůst do stavu nouze ohrožující veřejné zdraví; nadměrná koncentrace vysídlených osob bez přiměřené zdravotní péče; zastavení násilí; hypotéza vyřešení bezletové zóny; nový a odlišný typ solidarity – pane předsedající a baronko Ashtonová – pro politiku Středomoří, která skutečně chrání významnou skupinu lidí, kteří jsou v této oblasti pevně ukotveni; změny pro Frontex, a proč ne, připomeňme Radě (která zde dnes není), že existují dvě směrnice o ochraně sezónních dělníků a vnitropodnikových přesunech státních příslušníků třetích zemí, které by také mohly poskytnout odpověď – včetně otázek zaměstnanosti – na tyto mimořádné požadavky, které musíme skutečně řešit efektivněji. Předsedající. – A nyní začínají vystoupení podle postupu zvednutím ruky. Chtěl bych vás rovnou upozornit, že tu mám 19 žádostí o slovo, ale nemohu dát slovo všem; budu moci přijmout pět nebo šest žádostí. Nechci se dotknout dalších poslanců, ale rozprava trvala dlouho, vyslechli jsme velmi dlouhou úvodní zprávu baronky Ashtonové a nemůžeme další rozpravu ovlivnit. Proto mi promiňte. Dám slovo těm, kteří se přihlásili jako první a samozřejmě se budu snažit, aby dostaly slovo všechny skupiny. Arnaud Danjean (PPE). – (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, vy jste zdůraznila – a všichni jsme si toho vědomi – naléhavou potřebu přijmout opatření reagující na libyjskou krizi. Správně jste poukázala na to, co Evropská unie udělala a co udělala celkem dobře z humanitárního hlediska a co se týče evakuace evropských občanů. Opravdu, myslím si, že Evropská unie by těžila z propagace těchto kroků a jejich větším zviditelněním, protože lidé mají příliš často dojem, že tyto operace provádějí členské státy samy, zatímco vy jste poukázala na to, že zde fungují evropské mechanismy. Nyní je nezbytné na politické a vojenské úrovni připomenout potřebu bezletové zóny, ta je nezbytná nejen z politického hlediska, ale vojenského také. Ovšem jen to samo o sobě nestačí, protože nesmíme zapomenout, že bezletové zóny nezabránily zvěrstvům páchaným na zemi v Bosně a Kosovu, přestože v případě přeletů byly tyto zóny dodržovány velmi přísně. Zatímco čekáme na rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, máme k dispozici evropské nástroje politiky společné bezpečnosti a obrany. Můžeme je použít pro účely monitorování moří,

09-03-2011

09-03-2011

CS


monitorování embarga a dodávek humanitární pomoci. Evropa musí v tomto ohledu nechat slyšet svůj hlas a vy máte nástroje, pomocí kterých je možné jednat. Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, souhlasím s každým v této rozpravě, kdo vyzývá Evropskou unii k angažovanosti, činům a přijetí odpovědnosti za ochranu. Vítám také, že vysoká představitelka, paní Ashtonová, vyslala misi do Libye, aniž by došlo k incidentu s některým naším členským státem. Ale všichni, kteří zde tak kategoricky hovoří v této rozpravě, mluvili tak také během 42 let brutální vojenské diktatury? Protestovali jste, když bylo v minulém desetiletí chladnokrevně zavražděno 1200 vězňů? Nebo jste protestovali proti Kaddáfího historické litanii mučení, nucených zmizení a nezákonných poprav? Stěžovali jste si, když Evropská komise zahájila jednání o rámcové dohodě s Libyí, která měla být radostně uzavřena tento rok? Přísné sankce proti odcházejícím diktátorům vypadají dobře z hlediska evropského veřejného mínění, ale přísné standardy před krizí vypadají dokonce ještě lépe pro lidi, které, jak říkáme, se snažíme chránit. Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, baronko Ashtonová, ukázala jste velkou odvahu, když, jak již někdo říkal, jste v tomto případě chytila příležitost za pačesy, ale myslím, že je ještě třeba přijmout řadu nezbytných kroků. Nicméně se hovořilo o předání viníků spravedlnosti. Nazývejme je pravým jménem: je třeba vydat spravedlnosti pana Kaddáfího. Také se mluvilo o násilí. Myslím, že místo toho je správné říci, že na těchto územích dochází ke genocidě, a to opakovaně. Nemůžeme dále strkat hlavu do písku. Podle mého názoru první věcí, kterou je třeba udělat, je uznat Libyjskou Národní radu, přechodnou radu. Musíme mít partnera; nemůžeme neustále mluvit jen o výrazně omezené humanitární pomoci. Není pochyb o tom, že všichni musíme mluvit o bezletové zóně. Nemůžeme dále akceptovat veta Číny a Ruska, zemí, které vedou diktátoři. Čína cenzuruje internet a Rusko zabíjí novináře, jako Annu Politkovskaju. Myslím, že právě nyní je třeba projevit rozhodnost a nejprve uznat Libyjskou Národní radu. Franziska Katharina Brantner (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych se ještě jednou krátce vrátit k otázce politiky jižního sousedství – a návrhům, které včera předložila Komise a paní Ashtonová. Domnívám se, že nedostatečně chápeme to, co se stále ještě děje, co probíhá, například co se týče našich vztahů se Saudskou Arábií a jednání se Sýrií. Jak je změníte? Jak budou upraveny? Budete pokračovat na základě statusu quo v jednáních se Sýrií a co uděláte se Saudskou Arábií? Jak budeme vzájemně komunikovat s těmito zeměmi? Podle mého názoru ve vašem návrhu – který považuji za vcelku dobrý – chybí postup, jak stanovit kritéria pro další vývoj vztahů. Co znamená „budeme platit více“: na základě jakých kritérií a kdo je ověří? Myslím, že potřebujeme něco jako proces rozšíření. Komise by měla stanovit kritéria a Komise by je měla ověřit. Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, jsme solidární s arabským lidem, jeho bojem za svobodu, demokracii a sociální pokrok v Tunisku, Egyptě a Libyi, a máme přitom na paměti specifické podmínky v každé z těchto zemí. Nemůžeme ovšem zapomenout na podporu, kterou vlády a vedoucí představitelé EU poskytovali diktátorům, když jim prodávali zbraně, které tito diktátoři nyní používají k zabíjení své lidi.

21

22

CS


Podobně nemůžeme akceptovat žádnou zahraniční vojenskou intervenci nebo zasahování do bojů mezi obyvateli těchto zemí. Víme, jak takové zahraniční vměšování začíná, ale nikdy nevíme, jak skončí, jak ukazují příklady Iráku, Afghánistánu a mnoha dalších míst. Je třeba respektovat politickou, ekonomickou a sociální volbu těchto lidí v bezprostřední budoucnosti. Tito lidé potřebují dostat veškerou humanitární pomoc, o kterou žádají, bez předem stanovených podmínek nebo jakéhokoliv vměšování. Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, přirozeně musíme uznat vážné chyby Západu. My v Itálii jsme udělali chybu, když jsme považovali pana Kaddáfího za „našeho zlosyna“, jak by řekl prezident Roosevelt, zatímco on jednoduše byl jen jedním z mnoha synů … který ovládal svůj lid a nyní dokonce do lidí střílí nebo nechá jiné lidi do nich střílet. Proč se proboha nikdo v Parlamentu nezmínil o odpovědnosti hlav afrických států nebo vlád, které ho až donedávna považovaly za bratra, rozmazlovaly ho, posílaly ho do Organizace spojených národů jako svého lídra, který obhajuje lidská práva, a dokonce ho přivedly k tomu, aby se prohlásil králem králů mezi africkými zeměmi, nebo se mýlím? Nyní Evropa dělá jinou chybu: předstírá, že ignoruje očividné nebezpečí, které představují záplavy Somálců, Eritrejců a dalších uprchlíků z Libye. Je třeba, abychom to skutečně energicky řešili. Abychom pomohli těmto lidem, měli bychom použít Marshallův plán zahrnující síť malých a středních podniků, ne posílat zbraně. *** Předsedající. – Dříve než předám slovo baronce Ashtonové, aby mohla odpovědět, chtěl bych vám oznámit, že na galerii pro návštěvníky jsou přítomni dva zástupci libyjské Přechodné národní rady, Dr El-Welfali and Dr Al-Eisawi, které vítáme. Síla potlesku je příznačná pro účast a solidaritu Parlamentu a silnou podporu svobodě a demokracii v Libyi, kterou ukázala rozprava. Děkuji vám a hodně štěstí. Stojíme za vámi. *** Catherine Ashton, Místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, děkuji vám mnohokrát za tuto velmi důležitou, a myslím, velmi příznačnou diskusi v tomto Parlamentu. Samozřejmě společným tématem je touha vidět v Libyi změny, které postaví přání lidí do čela energie Evropské unii a mezinárodního společenství. Myslím, že to jako první řekl pan Schulz, ale bylo to opakováno velmi často: musíme zachovat velmi chladnou hlavu při tom, co děláme, a musíme být velmi odhodlaní v tom, co bychom měli dělat. Především musíme zajistit, aby se humanitární pomoc a podpora dostala na správná místa. Jsme v kontaktu s organizací Lékaři bez hranic a Mezinárodním výborem Červeného kříže v celé zemi, od Bengází až po Tripolis. Ale z rozhovorů, které jsem vedla, vím, že existují oblasti, kde je mimořádně obtížené dostat pomoc a léky do země, kvůli probíhajícím bojům, a lidé se tam nemohou dostat. Na tom pracuje paní Georgijevová, jako komisařka pro humanitární pomoc, a tyto práce koordinuje také paní Amosová v OSN. Dobrou zprávou je, že z některých míst přicházejí hlášení, že to zvládají dobře a podpora se tam dostává, ale samozřejmě je ještě před námi mnoho práce.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Také jsem vyslechla, co vážení poslanci říkali o otázce utečenců. Společně s členskými státy usilovně pracujeme na tom, abychom dostali lidi domů. Mnozí uprchlíci, kteří se dostali na tuniskou hranici, pocházejí z Egypta a některé členské státy úzce spolupracují s Tunisany, aby mohli tyto lidi dopravit domů, po moři nebo letadly, a také dohlíží na ty, kdo směřují zpět do Afriky. Ale je třeba udělat ještě více. Věřím, že pokud se nám podaří zemi více stabilizovat, budou lidé moci zůstat doma – tam, kde chtějí být. Takže jednou z výzev pro EU – a já jsem tomu velmi otevřená – je dosáhnout stability v našem jižním sousedství a umožnit lidem, aby zůstali tam, kde si přejí žít, v hospodářské prosperitě a demokracii, než aby měli pocit, že musí utíkat kvůli násilí, nedostatku příležitostí nebo jiným problémům. Potom je tu celá otázka bezletové zóny a role vojenských možností. Ukázala jsem práci na tom, co označujeme jako obezřetné plánování, které probíhá ve spolupráci s Politickým a bezpečnostním výborem (COPS) a které pokračovalo minulý večer. Tyto diskuse se odrážejí v našich jednáních s Organizací spojených národů, které, jak jsem také ukázala, pokračují, a s NATO, se kterým budu jednat zítra. Jednání samozřejmě probíhají ve spolupráci s našimi partnery. Arabská liga bude jednat o bezletové zóně v sobotu. Ale také mi velmi leží na srdci něco, co řekl generální tajemník Arabské ligy mé delegaci, která ho včera navštívila: musíme definovat, co potřebujeme, protože z povahy věci si různí lidé pod pojmem bezletová zóna představují různé věci. Myslím, že tento Parlament značně usiluje o to, aby všechno, co dělá, se dělalo pořádně. Musíme mít jistotu, že ať zvolíme jakékoli možnosti, zvolíme je s plným vědomím toho, co vlastně děláme a s podporou lidí, kterých se tato rozhodnutí dotknou. V této souvislosti znovu odkazuji na potřebu pokračovat v jednáních a v dialogu s Africkou unií a s Arabskou ligou. Mohli bychom vést vážnou debatu – a snad bychom měli – o tématu, o kterém jsem začala psát v tisku, a sice o isolacionismu proti angažovanosti. To je skutečná výzva a chtěla bych říci pánovi, který ukazoval fotografie, že samozřejmě, pokud jste předsedou Evropské rady a účastníte se v této funkci afrického summitu, který se koná v Libyi, zjistíte, že vzniknou fotografie předsedy s Kaddáfím. Samozřejmě. Existují podobné fotografie mnoha lidí. Objevil se také podobný snímek našeho váženého lídra skupiny ALDE. Tyto fotografie lze pořídit při mnoha příležitostech, kdy ti z nás, kterým byla svěřena odpovědnost, musí komunikovat s lidmi, se kterými by pravděpodobně jinak nechtěli mluvit. Jsem tedy toho názoru, že není spravedlivé ukazovat fotografii pana Hermana Van Rompuye, když jménem nás všech plní své povinnosti ve funkci předsedy Evropské rady a v hostitelské zemi komunikuje s osobou, která pořádala mezinárodní akci. To, zda bychom dali přednost tomu, aby Africká unie pořádala summit někde jinde, je jiná otázka – skutečně jsme při různých příležitostech měli připomínky, že tak měli učinit. Ale nakonec se většinou setkáváme s Africkou unií v místech, která Africká unie navrhne. Nemusí se nám to líbit, ale vedeme upřímnou debatu. Myslím, že se musíme určitým způsobem do této debaty zapojit, protože mojí obecnou zásadou je, že zapojení je lepší než izolace. Izolace je za určitých okolností účinná, ale zapojení je lepší. S tímto na paměti jsem také jasně řekla, že jsme možná nechali Kaddáfího vstát z mrtvých. Nyní je čas se ho konečně zbavit, úplně a trvale. Také je velmi důležité vyhodnotit, v čem a jak se angažujeme a být připraveni to přezkoumat a vstát a říci: udělali jsme to z řady důvodů, o kterých si myslíme, že jsou správné, ať se jedná o jakoukoliv zemi, protože jsme přesvědčeni, že zapojení je za těchto okolností lepší, ale existují okolnosti, kdy není vhodné a okolnosti, kdy, i když jsme to dělali dříve, to není vhodné nyní.

23

24

CS


Buďme ale upřímní, nevytahujme problémy s fotografiemi a další věci, kde lidé dělali to či ono. Lidé většinou dělají, co mohou za podmínek, které jsou velmi obtížné, a myslím, že bychom měli být hrdí na předsedu Rady, který se snaží co nejlépe zastupovat členské státy. Chci také říci něco k nálepkování. Mluvilo se tady hodně o Marshallově plánu, někdo ho dokonce nazval plán Ashtonové. Ne, mějme libyjský plán nebo egyptský plán nebo tuniský plán, který bude patřit lidu těchto zemí, ve kterých se budeme angažovat a kterým nabídneme naši pomoc. Nechci dělat plán, ke kterému dospějeme a o kterém řekneme: hádejte co, přivezli jsme vám náš plán pro vaši zemi. Ne, to nedělejme. Buďme lidmi, kteří poskytnou pomoc, aby zajistili, že jejich plán může obsahovat všechno, co bychom chtěli pro podporu demokracie. V této sněmovně jsou lidé, kteří mají mnohaleté zkušenosti, kteří prošli revolucí a změnami a kteří toho mohou opravdu hodně nabídnout. Pevně doufám – a říkala jsem to v těchto zemích –, že vyzveme tyto lidi (pokud budou mít pocit, že to bude přínosné), kteří něco takového prožili a kteří nejen vědí, co fungovalo, ale mohou jim také říci, co nefungovalo. Možná jsou věci, kterým je třeba se vyhnout, stejně tak důležité jako věci, které je třeba udělat. Souhlasím s tím, že je třeba přezkoumat, co EU dělá, jaké nástroje máme k dispozici, zda jsou tyto nástroje dostatečné, zda je třeba znovu promyslet, co jsme schopni dělat. Máte pravdu, že pracuji v rámci mandátu, který jsem dostala a mohu operovat pouze v tomto rámci. Tento mandát mi umožňuje dělat určité věci, ale hlavě vyžaduje, abych sladila instituce a 27 zemí v soustředěném a společném úsilí. Poslední poznámka k otázce publicity a naslouchání. Myslím, že jsem v tisku v této věci vystupovala víckrát než kdokoli na světě. Udělala jsem pro propagaci ve sdělovacích prostředcích maximum. Vystoupili jsme jako první při rezignaci Mubaraka a pro tisk jsem toho udělala skutečně mnoho. Ale také jsem dělala daleko více bez přítomnosti tisku. Opět se jedná o to, co považuji za důležité, protože především je třeba naslouchat. Všichni navštěvujeme tyto země a přijíždí tam tolik návštěvníků z celého světa, což je skvělé, ačkoliv si někdy myslím, že je třeba dát jim prostor a čas, aby mohly společně pracovat na plánu a potom s námi vést dokonce ještě kvalifikovanější dialog. Ale my také potřebujeme naslouchat a v tomto apeluji na všechny z nás, že je skutečně třeba si najít čas naslouchat tomu – to samé budu říkat také členským státům –, co říkají lidé na místě, jít na náměstí Tahrir, jako jsem to udělala já, hovořit s mladými lidmi v Egyptě, mluvit s občanskou společností v Libyi, kdekoliv je to možné, diskutovat o tom, co potřebují pro svoji budoucnost a dělat všechno, co můžeme pro jejich podporu. Edward McMillan-Scott (ALDE). – Pane předsedající, snad by baroka Ashtonová mohla v této věci poskytnout vyjádření. V parlamentu panovala prakticky jednomyslná shoda, že uznání Prozatímní přechodné národní rady, která v současné době sídlí v Bengází, by byla velmi důležitým politickým signálem, který by umožnil humanitární a strategickou pomoc v této zemi. Ona na to nereagovala. Tuto otázku vzneslo mnoho řečníků. Mohla by nám sdělit svůj názor v této věci a v pátek předat toto sdělení Radě? Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, nereagovala jsem na to, slyšela jsem to a jsem si toho velmi dobře vědoma. Jsou dva důvody, proč jsem neodpověděla. Jedním důvodem je, že předpokládám, že předseda Evropského parlamentu, který vystoupí v Evropské radě, sdělí – jak to vždy dělá –, co říkal Parlament a co schválil ve svých usneseních. Domnívám

09-03-2011

09-03-2011

CS


se, že to je vhodný způsob, jak má být tento Parlament reprezentován. Zadruhé, záleží na členských státech, aby to rozhodly. Takže nejde o to, že bych to neuznala, já jsem se s tím pánem setkala včera večer. Jednoduše se snažím, aby ctěný Parlament uznával roli předsedy. Mario Mauro (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, vzhledem k tomu, co říkal pan McMillan-Scott, mi není jasné, zda návrh uznat libyjskou Přechodnou národní radu bude mezi návrhy, které vy a Komise předložíte Radě. Pochopil jsem si, že jste ráda, že o tom Parlament hovoří, ale předloží to Komise a předložíte to vy, baronko Ashtonová, na zasedání Rady mezi svými návrhy nebo návrhy z vlastní iniciativy? To je naše otázka. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, mohu dělat pouze to, co spadá do mého mandátu. Moje osobní názory se nepočítají. Vážení poslanci to musí pochopit. Sešla jsem se s Radou a vyslechla jsem, co říkal Parlament. Předseda parlamentu o tom podá zprávu. Jak říká pan Cohn-Bendit, je to velmi důležité, ale já se zde nemohu dnes postavit a říci, že to proto doporučím. Musíme postupovat na základě toho, co schválí Parlament, když přijme usnesení, a já viděla, co navrhuje. Potom podáme zprávu předsedovi Evropské rady ohledně závěrů Evropské rady – které leží v jeho rukou –, potom se sejde Rada pro zahraniční věci, která věc projedná, a Parlament prostřednictvím svého předsedy předloží návrh. Evropská rada potom rozhodne. Já se nesnažím této otázce vyhnout. Já prostě říkám, že je třeba dát všechny tyto věci dohromady a potom přijmout rozhodnutí. Nemám žádnou neúctu k Přechodné radě, ale znovu opakuji, musíme to udělat řádně a zajistit, že uděláme to, čemu věříme a s čím souhlasíme. Předsedající. – Dávám slovo panu Cohn-Benditovi k poslednímu vystoupení a potom rozpravu uzavřeme. Chtěl bych pouze připomenout baronce Ashtonové – ačkoliv jsem si jist, že to ví –, že jako místopředsedkyně Evropské komise dostala svůj mandát také od Parlamentu, tedy nikoliv od samotné Rady. Daniel Cohn-Bendit (Verts/ALE). – Pane předsedající, chtěl bych říci baronce Ashtonové – a mohu to říci anglicky –, že v jejím mandátu je také napsáno, že musí předkládat návrhy členským státům. To je v jejím mandátu, takže chceme, aby svůj mandát brala vážně. Po rozpravě v Parlamentu a po usnesení, které si přečtete, baronko Ashtonová, zjistíte, že zde bude převažující většina, abyste to brala vážně a předložila tento návrh Radě. Pokud to neuděláte, povede to k velké krizi mezi vámi a Evropským parlamentem. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, já neakceptuji tuto myšlenku velké krize. Vysvětlila jsem vám velmi jasně, pane Cohn-Bendite, v čem přesně spočívá můj mandát. Uznání vlády je uznáním, které přísluší Evropské radě. Mandátem vysoké představitelky Unie je předkládat myšlenky, projednat je předem s institucemi a pak předat v pátek Evropské radě stanoviska, která byla vyjádřena. Je na členských státech, aby učinily rozhodnutí. Po této rozpravě budu jednat s předsedou Evropské rady – jejíž zástupce je zde – a budu jednat s předsedou Komise. Prostřednictvím institucí přijmeme také stanoviska, která budou připravena na pátek a na Radu pro zahraniční věci, která se sejde zítra. Já se tomu

25

26

CS


09-03-2011

nevyhýbám, ale je naprosto správné a náležité, aby rozhodnutí o uznání vlády přijaly členské státy. Já slyším velmi dobře, co Parlament říká. Nedělejme z toho krizi. Ničemu se nevyhýbám. Jednoduše vám říkám, že bychom to měli provést náležitým způsobem, ke prospěchu těchto lidí a lidu Libye. Předsedající. – Obdržel jsem šest návrhů usnesení článkem 110 odst. 2 jednacího řádu.

(1)

předložených v souladu s

Rozprava je uzavřena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek 10. března 2011. Louis Grech (S&D), písemně. – Je politováníhodné, že se Evropa tak málo poučila z minulosti. Opožděná reakce Unie na situaci v Libyi je důkazem, že současná Evropa setrvává v nesoudržném a roztříštěném přístupu vůči jižnímu Středomoří. Pokud Evropa zůstane u tohoto postoje, je možné, že znovu vznikne humanitární krize tohoto rozměru. Evropa musí jednat na dvou frontách: 1) Politická a humanitární reakce: zajistit, že legitimní aspirace libyjského lidu budou naplněny prostřednictvím demokracie vyrůstající z domácí půdy, díky čemuž režim ustoupí a umožní lidem v regionu, aby aktivně dosáhli přechodu země k demokracii; 2) Migrační toky: v současné době není možnost velkých migračních toků z regionu prvořadým problémem, ale přesto musí být řešena. EU to v minulosti uznala, ale nepodařilo se jí uvést do pohybu žádný soustředěný a komplexní plán. Z tohoto důvodu vyzývám k vytvoření plánu, který by se inspiroval Marshallovým plánem, který bude zahrnovat integrovanou imigrační politiku vycházející z principů solidarity a sdílení zátěže, jímž všechny členské státy uznají, že žádná samotná země není schopna řešit velké a komplexní problémy, které s sebou přináší velké migrační toky, zejména v případě menších členských států. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Povstání v Maghrebu mají již dopad na Evropu – v podobě člunů plných uprchlíků, padajících cen akcií a cenových šoků u čerpacích stanic, přičemž EU naivně očekávala nanejvýš poslední z těchto možností. Vezmeme-li v úvahu vyšší ceny ropy v kombinaci se silným eurem a zvyšováním úrokových sazeb Evropskou centrální bankou, existuje malá naděje, že ceny paliv klesnou. To znovu ukazuje, jak jsme závislí na zdrojích ropy a že je třeba prosazovat alternativy. Výzvy rebelů k vytvoření bezletové zóny nás staví před dilema. To vyžaduje, aby Organizace spojených národů schválila tento přímý zásah do suverenity státu, a ve svém důsledku schválila zničení jeho schopností protiletadlové obrany – jak varují experti. Státy EU musí zvážit nejen tuto otázku, ale také důsledky otevřené občanské války. Kromě toho, jaký by byl postoj EU, pokud by Kaddáfí změnil kurs? Je zřejmé, že diktátora není možné zastrašit pouze agresivními gesty. Kaddáfí Západu ukázal, jak dokáže chodit přes mrtvoly, a zbytek diktátorů se zájmem přihlíží. EU musí nyní ukázat sílu své zahraniční politiky a podniknout jasné kroky směřující k odstranění napětí a demokratizaci Libye. Mariya Nedelcheva (PPE), písemně. – (FR) Odchod Muammara Kaddáfího je v současné době naléhavý. Ještě je tu také všechno ostatní, ale nejdůležitější jsou lidé. Zaměřujeme se na diktátory, ale často přehlížíme lidi, kteří jsou mezi prvními, kdo trpí následky. Proces (1)

Viz zápis

09-03-2011

CS


osvobození libyjských občanů není možné uskutečnit bez skutečného politického přechodu v zemi. Demokratický přechod ovšem nebude nikdy úspěšný bez skutečných lídrů opozice. Opozice je v tomto okamžiku velmi slabá. Více ji zviditelnit je prvním nezbytným krokem k vytvoření hybné síly. Na druhé straně je také nezbytná silná regionální strategie. Co se týče samotné otázky uprchlíků, sousední země nemohou dosáhnout dohody, aby zabránily přílivu uprchlíků na hranicích. Výsledkem jsou zhoršující se zdravotní podmínky, což je živnou půdou pro napětí mezi komunitami. Pokud se nevyřeší tato humanitární krize, riskujeme, že budeme čelit situaci, která se rychle vymkne kontrole. Edward Scicluna (S&D), písemně. – Blahopřeji mé kolegyni, paní Gomesové, k jejímu usnesení. Jsem ovšem zklamán nedostatečnou podporou skupiny PPE u dohody, která požaduje, aby EU připravila plán jak se vyrovnat s důsledky libyjské krize, zejména co se týče migrační politiky a přesídlení. Nemáme dokonce ani plán A, natož plán B. Dosud všemi dostupnými způsoby pomohl malý ostrovní členský stát blízko Libye: Malta. Třináct tisíc lidí 89 různých národností bylo evakuováno maltskými čluny a leteckými společnostmi, které byly vystaveny velkému riziku. Malťané to nedělali na základě jakýchkoli právních předpisů EU a určitě ne kvůli Frontexu. Místo toho jednali na humanitárních základech a nepřihlíželi k vízové povinnosti. Byla to zásada solidarity. Těžko říci, zda čelíme přílivu přistěhovalců biblických rozměrů. Určitě to bude velký a velmi významný příliv pro Maltu. Maltští občané nežádali o použití předpisů Dublin II nebo Frontex. Požadovali politiku solidarity a přesídlení založenou na zásadě sdílení zátěže. Je velkým zklamáním a je nepochopitelné, že se PPE vyhýbá této odpovědnosti. Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Události v Libyi a v jižním sousedství EU jsou popřením minulých politik a zkouškou pro budoucí politiky. Téměř 40 let převažoval přístup vycházející ze statusu quo. Tato politika přinesla Evropě výhody stability a bezpečného přístupu k energii. Ale ignorovala společnosti severní Afriky a arabského světa. Víme to, protože se tyto společnosti znovu dramaticky přihlásily ke slovu a všechny překvapily. Je třeba velký posun v politice směrem k aktivní podpoře vznikajících občanských společností v arabských zemích. To by ale nemělo být výmluvou pro zbrklá rozhodnutí, která by rozbila naši politiku sousedství. Evropská politika sousedství by měla být zachována. Neměla by být nahrazována nekoordinovanými opatřeními. Byl prodiskutován plán, že by měly být staženy finanční prostředky z evropských programů východního partnerství a přerozděleny na jih. To by vyslalo negativní signál společnostem našeho východního sousedství. Toto přerozdělení navíc nemá racionální základ. Výdaje na jednoho obyvatel na jihu a na východě nejsou nevyvážené. Jsou zhruba stejné. Problém není, kolik utrácíme, ale jak finanční prostředky vynakládáme. 7. Změna Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability týkající se členských států, jejichž měnou je euro (rozprava) Předseda. – Dalším bodem je zpráva pana Broka a pana Gualtieriho, za Výbor pro ústavní záležitosti, o změně Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability týkající se členských států, jejichž měnou je euro (00033/2010 – C7-0014/2011 – 2010/0821/NLE)) (A7-0052/2011). Elmar Brok, zpravodaj. – (DE) Pane předsedo, komisaři, dámy a pánové, euro je velmi úspěšné. Je jednou z nejstabilnějších měn světa a na trzích si vede lépe než dolar. Můžeme

27

28

CS


vidět, že ekonomické údaje ze Spojených států jsou mnohem horší než údaje z Evropy. Přesto, protože nemáme jednotné podmínky, stále vidíme, že se jednotlivé části eurozóny, jednotlivé členské státy, stále potýkají s potížemi, a na to musíme reagovat. Jde o to, že selhání eura by bylo v tomto globalizovaném systému pro všechny z nás mimořádně nákladné, a chci jasně říci, že moje země – která se někdy vykresluje, jako kdyby musela přinášet velké oběti – má z eura největší přínos nebo je jednou ze zemí, která má největší přínos. Proto v tomto případě neprovádíme sebeobětování. Namísto toho jednáme rovněž ve společném zájmu všech států – velkých i malých, bohatých i chudých – a je třeba, abychom vystupovali jednotně. Musíme rovněž objasnit, že pro to, abychom byli důvěryhodní, musíme představit jednotnou frontu. Nemůžeme dovolit, aby ratingová agentura, jako například Moody’s, přes noc snížila zemi rating o tři stupně. Pokud se to stane, dostaneme se znovu do problémů díky nátlaku ze Spojených států. I v takovém případě je třeba, abychom dokázali silněji demonstrovat svou jednotu. Proto jsem potěšen, že se třemi způsoby pokoušíme vytvořit podmínky, které nás učiní důvěryhodnými. Jsou jimi: upevnění Paktu růstu a stability s lepšími možnostmi zásahu, posílení úlohy Komise a systém včasného varování, evropského semestru, jehož součástí bude včasné sledování, zdali a v jakém rozsahu mohou a mají členské státy dodržovat rozpočtovou disciplinu. To vše posiluje naše schopnosti, takže se znovu neoctneme v situaci, která by se pobodala té dnešní, a to nám umožní dosáhnout stabilní důvěryhodnosti. Zadruhé, tuto krizi nemůžeme překonat pouze samotnou rozpočtovou disciplinou. Z této rozpočtové pasti se dostaneme pouze pomocí kombinace rozpočtové discipliny a růstu. Proto má úsilí o podporu růstu a konkurenceschopnosti smysl. Jsem potěšen, že se návrhy učiněné v této oblasti pomalu mění, takže již nevychází čistě z mezivládního přístupu, ale jsou rovněž stále více začleňovány do postupu Společenství, kde má Evropská unie příslušné pravomoci. Výsledkem toho je, že se pomalu rozptyluje mnoho obav, které jsme ohledně konkrétního návrhu oprávněně měli v této sněmovně. Tyto dva faktory – konkurenceschopnost a rozpočtová disciplina – spolu úzce souvisí. Můj třetí bod se týká revize Smlouvy, kterou jsme připravili a o níž bude moci Evropská rada rozhodnout až dne 24. března, pokud do té doby vydáme své stanovisko. Byla navržena změna čl. 136 odst. 3 Smlouvy. Pan Gualtieri a já, stejně jako Výbor pro ústavní záležitosti, se domníváme, že by bylo lepší změnit čl. 136 odst. 1, změnit jeho znění tak, aby lépe odpovídalo našim požadavkům. Rovněž si však uvědomujeme, že by tento přístup bylo možná obtížné realizovat, protože z politických a časových důvodů by naším cílem měl být zjednodušený postup a neměla by se konat žádná referenda. Pokud to z uvedených důvodů nebude možné, měli bychom alespoň zajistit, aby se Rada ujala jednání, která objasní, že mezivládní přístup v tomto případě neznamená vytvoření nových stálých struktur v Evropské unii, ale že bude nadále, stejně jako v minulosti, využíván pouze jako postup v případech, kdy je vyžadováno průlomové řešení. Tyto podmínky tedy musí být dodrženy, aby se vytvořilo prostředí pro možnost spolupráce v případě přechodu na postup Společenství a aby bylo možné realizovat zlepšení tohoto druhu takovým způsobem, který nám umožní dlouhodobě jednat na úrovni Společenství. To znamená, že si uvědomujeme i slabiny tohoto mezivládního přístupu. Důsledkem mezivládního přístupu je žádná, nebo téměř žádná, parlamentní legitimita a úplná nemožnost jednat v mnoha oblastech kvůli požadavku na jednomyslnost. To znamená,

09-03-2011

09-03-2011

CS


že řešení na úrovni Společenství – „Monnetova metoda“ – je rovněž vždy legitimnější a umožňuje větší schopnost jednání. Na to bychom v této rozpravě neměli zapomínat. Evropský parlament chce vytvořit podmínky, abychom se v rámci opatření přijatých v různých oblastech vrátili k přístupu využívání institucí Společenství. V tomto ohledu nejde v této otázce až tak o Evropský parlament, protože pokud jde o mezivládní přístup, máme nanejvýš právo na konzultace. Otázkou je větší účast na straně Komise, která vykonává hlavní práci, provádí hodnocení a předkládá návrhy. Je také třeba, aby Komise předložila nařízení upravující tyto záležitosti, aby byly začleněny do práva Společenství. Doufám, že je Evropská rada připravena – a vítám pana Corbetta, jakožto zástupce Evropské rady – vytvořit v rozhovorech s námi do 24. března nezbytné podmínky a ujistit Parlament, že tento přístup bude možné využívat tak, že bude možné citlivě navrhnout nezbytné kroky a že budeme moci nést svou odpovědnost společně. Roberto Gualtieri, zpravodaj. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, nebylo by přehnané říci, že toto je historická chvíle v budování Evropy. Hospodářská krize odhalila, že jednotná měna potřebuje skutečné evropské hospodářské řízení, a poprvé jsou za tímto účelem přijímány významné a inovativní kroky. Současně pozorujeme nebezpečný trend přesunout toto nové řízení na mezivládní úroveň, což nejenže ohrožuje institucionální strukturu Evropské unie, ale rovněž činí nové mechanismy neúčinnými. Proto je stálý mechanismus stability otázkou symbolického a ústředního významu. Vytvoření stálého mechanismu stability představuje rozhodný a důležitý krok vpřed. Parlament toto rozhodnutí podporuje, přestože je důležité zdůraznit, že tím nesmí být odstraněna možnost využití mimořádného mechanismu solidarity, jako například toho, který právě používáme podle článku 122. Na druhé straně, pokud je vytvoření stálého mechanismu z těchto důvodů přínosné, Evropská rada se rozhodla vytvořit čistě mezivládní mechanismus, čímž evropským institucím jedinečným způsobem upírá jakoukoliv úlohu, a to včetně postupu vedoucího k jeho vytvoření. Mimo jiné by to mohlo během ratifikačního procesu způsobit rozvíření sporů ohledně vhodnosti zjednodušeného postupu, protože lze jen těžko pochybovat, že by omezení pravomocí Evropské unie vyžadovalo řádný revizní postup. Kromě toho, protože Smlouva jasně stanoví dvě věci – že měnová politika členských států, jejichž měnou je euro, náleží do výlučné pravomoci Evropské unie a že členské státy musí koordinovat svou hospodářskou politiku v rámci Unie, to stanoví Smlouva –, byl by mechanismus, který zcela funguje mimo institucionální strukturu Evropské unie, jen stěží slučitelný s těmito zásadami, a proto by mohl vést k omezení pravomocí Evropské unie, což by nebylo v souladu se zjednodušeným revizním postupem. Na tento problém by mohlo několik vnitrostátních parlamentů upozornit během ratifikačního procesu, který bude, jak víme, velmi složitý a riskantní. Stejně tak by z tohoto důvodu měl Parlament upřednostňovat odlišný, z institucionálního hlediska vhodnější a politicky méně riskantní postup, například článek 352, a to buď samotný nebo ve spojení s článkem 136. Tato zpráva toto vše uvádí černé na bílém, ale abychom dosáhli realistického a přesného přístupu, soustředili jsme se spíše na podstatu než na postupy.

29

30

CS


Ústředním tématem je, že členské státy vytvoří stálý fond stability, protože o tom rozhodly, ale mohou rovněž položit základy nové struktury ležící mimo instituce EU, nebo by se mohlo jednat o mezivládní vagon vlaku Evropské unie cestující po kolejích evropského práva. Parlament k tomu chce přispět, protože se řídíme druhým z uvedených postupů. Proto jsme v naší zprávě požádali o dodržování dvou podmínek: návrh změny musí být předložen znovu, aby bylo vytvoření distribuce tohoto mechanismu nějakým způsobem zasazeno do rámce postupu EU, nebo aby byly instituce EU důkladně zapojeny do praktického uplatňování tohoto mechanismu a navíc do definování podmínečných opatření. Jaké zásady a jaká pravidla je třeba vytvořit pro poskytnutí pomoci? Kdo je vytvoří a jak? Proto potřebujeme úpravu s řádným legislativním postupem a očekáváme, že budeme o těchto otázkách diskutovat s Evropskou radou a členskými státy. Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedo, vážení poslanci, v dnešním propojeném světě se každé země týká to, co se děje u jejích sousedů. Podívejte se na události v severní Africe a podívejte se na právě ukončenou rozpravu v této sněmovně a myslím si, že to, co platí v politice, rozhodně platí i v ekonomice. Krize nám ukázala, jak velké je riziko nákazy – zejména pro země eurozóny –, když se jeden členský stát ocitne v závažných hospodářských potížích, a jak rychle se tyto potíže šíří do ostatních zemí. Loni jsme ukázali, že jsme rozhodnuti bránit jednotnou měnu za každou cenu. Dočasné nástroje jako evropský nástroj finanční stability a evropský mechanismus finanční stabilizace prokázaly svou hodnotu, ale nastal čas pro trvalé řešení. Pro doplnění našeho posíleného systému hospodářského řízení, který byl letos v lednu spuštěn prostřednictvím roční analýzy růstu, potřebujeme vytvořit pevný institucionální a finanční mechanismus, jehož pomocí zvládneme případné budoucí krize. Proto Komise podporuje omezenou změnu článku 136 Smlouvy. Vím, že někteří z vás jsou tímto přístupem zklamáni. Musím říci, že Komise vaše zklamání sdílí. Stejně jako oba zpravodajové, pánové Brok a Gualtieri, – kterým velmi děkuji za vynikající spolupráci na těchto dokumentech – a, jak jsem si jist, většina Parlamentu bychom měli dávat přednost tomu, aby Unie měla nad tímto stálým mechanismem úplnou kontrolu. Nicméně chápeme, proč se členové eurozóny rozhodli pro mezinárodní mechanismus v této fázi. Buďte si však jisti, že Komise bude zcela zapojena do práce ministrů financí eurozóny na vytvoření budoucího mechanismu stability, a bude-li třeba, jsme připraveni přispět našimi odbornými znalostmi k řízení fondu stability, jako jsme to právě učinili v případě Řecka a jako jsme to právě učinili pro Irsko. Současně bude Komise ostražitá při zajišťování toho, že nebudou žádným způsobem dotčeny pravomoci EU. Přestože vedoucí představitelé států nebo vlád schválili, že by se článek 122, právní základ evropského mechanismu finanční stabilizace, již neměl používat pro zachování finanční stability v eurozóně jako celku, předseda Barroso se – jak víte – s tímto prohlášením neztotožnil. Proto v tomto ohledu nehovoříme o závěrech Evropské rady, ale o prohlášení vedoucích představitelů států nebo vlád. Komise se domnívá, že jde o čistě politické prohlášení, které nemá dopad na pravomoci EU.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Komise rovněž přijme jakákoliv nezbytná opatření, legislativní i jiná, aby zajistila, že tento mechanismus bude fungovat v úplném souladu s odpovědností EU za koordinaci a dozor v oblasti hospodářských a finančních politik všech členských států. Jean-Paul Gauzès, navrhovatel stanoviska Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, jako navrhovatel stanoviska Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti samozřejmě souhlasím s tím, co řekl pan Brok. Chtěl bych pouze upozornit na dva body: dnes je důležité, abychom měli právní jistotu. Jinými slovy, neměla by se konat žádná rozprava ohledně právního základu akce, která by měla být podniknuta na evropské úrovni, ať to bude mezivládní akce nebo akce Společenství; samozřejmě dáváme přednost tomu, aby se jednalo o akci Společenství. Proč tuto právní jistotu potřebujeme? Protože se Evropa a eurozóna nachází pod trvalým tlakem trhů. Nemůžeme tyto trhy zničit, ale můžeme se pokusit dostat je pod kontrolu. Aby se nám to podařilo, musíme odstranit nejistotu, rozhodnutí, která jsou každý den odkládána, a musíme přestat neustále přemýšlet, zdali rozhodnutí můžeme přijmout, či nikoliv. Proto je nanejvýš důležité, pane komisaři, abyste si všímal požadavků Parlamentu, a pro nás je nanejvýš důležité, abychom rychle změnili Smlouvu, aby tuto právní jistotu zaručovala, protože je nezbytná k účinné reakci na složité hospodářské podmínky, s nimiž se potýkáme. Edward Scicluna, navrhovatel stanoviska Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti. – (MT) Pane předsedo, všichni se shodneme na tom, že je třeba, aby pro země eurozóny existoval stálý finanční mechanismus. Účelem tohoto mechanismu bude uvolňování finančních prostředků za přísných podmínek, které pomohou členským státům eurozóny, jež čelí závažným finančním problémům, aby byla zajištěna stabilita eura. Problémem je, že přestože tuto koncepci podporují všichni, není v návrhu Komise nikde definována. Máme návrh, kde je vysvětleno proč a kdo bude tento mechanismus financovat, ale není v něm specifikováno, komu prospěje. Parlament dělá to, v čem Rada neuspěla: jasně stanoví, jací budou příjemci, a uvádí, že se musí vztahovat na všechny členské státy, nikoliv pouze na eurozónu jako celek. Co se stane, když se malá země ocitne v krizi, ale nebude dostatečně rozsáhlá na to, aby měla nepříznivý dopad na sílu eura? Takto návrh Rady neposkytuje žádné právní záruky, že by v takovém případě měla dotčená země k tomuto mechanismu přístup. Malé členské státy budou do tohoto fondu přispívat, ale v případě finanční krize k němu nebudou mít přístup. To je nepřijatelné a bylo by to porušením zásady solidarity, kterou Evropská unie ztělesňuje. Je to jako platit si pojistku, která nebude nikdy vyplacena. Proto vítám tuto zprávu, která jasně stanoví, že žádný členský stát eurozóny, který do tohoto fondu přispívá, nemůže být ponechán bez pomoci kvůli své velikosti. Zadruhé je zde otázka úrokových sazeb, které by neměly být vypočítávány jako sankční sazby, jako se tomu děje v Irsku a v Řecku. Rada tedy musí tuto otázku přezkoumat s ohledem na bod 14 a držet se v této záležitosti programů Komise, například systému podpory platebních bilancí a makrofinanční pomoci. Skutečnost, že je v tak důležité oblasti schvalován pouze mezivládní přístup, je znepokojující. Pro navržení předpisů, které tento mechanismus budou řídit, provádět a sledovat, je třeba zapojit Komisi. Proto jsem velmi potěšen prací, kterou na tomto návrhu odvedl Parlament, a jsem přesvědčen, že je důležité, aby Rada tyto návrhy přijala v jejich současné podobě a tak, jak byly schváleny dvěma parlamentními výbory.

31

32

CS


Paulo Rangel, za skupinu PPE. – (PT) Pane předsedo, první bod, o němž se domnívám, že by měl být při této příležitosti zdůrazněn, vyplývá z toho, co uvedl můj kolega pan Brok o zapojení institucí EU a co Parlament požaduje na Radě prostřednictvím této zprávy: konkrétně aby se do řešení této otázky stálého mechanismu stability fondu stability zapojily instituce EU a postup Společenství. Zpráva požaduje konkrétně toto zapojení a současně uznává úlohu Komise. To je pro Parlament zásadní a jsem přesvědčen, že je to zásadní i pro tento mechanismus. Druhým bodem, který je pro nás velmi důležitý, je, že fond stability je pouze jedním z faktorů. Dalšími faktory při řešení finanční a hospodářské krize, která v současné době zamořila některé členské státy eurozóny, jsou hospodářské řízení a potenciálně záležitosti EU, a proto by si měla být Komise vědoma, že samotný fond nevyřeší vše a že musí být začleněn do mechanismu hospodářského řízení a do strategie pro růst Evropa 2020. Proto bych chtěl zdůraznit tři velmi důležité body zprávy: bod 6, který se týká všech členských států bez ohledu na jejich velikost, bod 12, v němž se uvádí, že přístup k tomuto fondu nelze odmítnout žádnému státu kvůli jeho velikosti, a bod 14, o kterém se domnívám, že je nejdůležitější, protože na jedné straně stanoví, že úrokové sazby musí být stanovovány za výhodných podmínek, aby se neopakovalo to, co se nyní děje v případech Řecka a Irska, jejichž problémy se neřeší pomocí z EU nebo Mezinárodního měnového fondu. Je zásadní, aby existovaly výhodné podmínky a přístup „back-to-back“ bez marží na náklady půjček, a bylo tak možné vyřešit finanční krize v nejzranitelnějších členských státech. Enrique Guerrero Salom, za skupinu S&D. – (ES) Pane předsedo, chtěl bych zdůraznit význam konzultace, kterou musí Parlament zveřejnit. Toto je první reforma Lisabonské smlouvy od chvíle, kdy byla přijata a kdy vstoupila v platnost. Je to krok vpřed při budování hospodářského řízení Unie a pravděpodobně se jedná o první příklad toho, jak budou případné budoucí reformy Smlouvy začleňovat některé prvky tohoto hospodářského řízení. Parlament musí podle mého názoru udělat to, co je třeba, tedy vytvořit tento mechanismus, pomoci tomuto mechanismu finanční stability začít fungovat, a současně zajistit, že to, co je třeba, bude uděláno co nejlépe a tím nejvhodnějším způsobem. Potřebujeme mechanismus, který bude stabilní, což znamená, že bude schopen bránit spekulacím a odrazovat je a že bude mít schopnost reakce, pokud to bude třeba. Mělo by se jednat o mechanismus, který bude bezpečný, s právním základem, který současný mechanismus nemá, a měl by mít dostatečný ekonomický rozsah. Proto podporuji zjednodušený postup, přestože by mělo jít o výjimečný krok, podporuji, aby měly reformy jasnou podobu, aby byly do mezivládního přístupu začleněny prvky na úrovni Unie, přičemž by hrála zásadní úlohu Komise, a konečně, aby Parlament mohl zasahovat do odpovědnosti. Konečně doufáme, že po přijetí naší zprávy ve Výboru pro ústavní záležitosti Rada přistoupí k našemu požadavku citlivě, protože jsme přesvědčeni, že tento stálý mechanismus stability posílí, a tím přispěje k hospodářskému řízení Unie. Andrew Duff, za skupinu ALDE. – Pane předsedo, pan ministerský předseda nám řekl, že bychom měli pro stabilizaci eura udělat cokoliv, ale ve skutečnosti se jedná pouze o minimum toho, co je třeba učinit.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Liberální skupina to považuje pouze za první krok z řady opatření, která případně povedou k vytvoření soudržného, spolehlivého hospodářského řízení. Zcela jasně je zásadní, aby byl tento mechanismus vytvořen dovedně a mohl být později zcela začleněn do systému Unie. Je důležité, aby se na tomto mechanismu podílela Komise a, především, aby byla pravidla fungování tohoto mechanismu, včetně podmínek přísné podmíněnosti, stanovena nařízením Komise, o němž spolurozhodnou Parlament a Rada. V tomto případě se jedná o první podstatnou změnu Maastrichtské smlouvy o hospodářské a měnové unii. Je klíčové, abychom tuto změnu provedli správně. Věřím, že pan Brok a pan Gualtieri budou dále jednat jménem Parlamentu před 24. březnem. (Řečník souhlasil s tím, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.) William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedo, chtěl bych se řečníka zeptat na toto: jaký je podle jeho názoru mandát EU a Komise v oblasti hospodářského řízení? Nesouhlasil by řečník s tím, že pokud mandát chybí, pak strana, kterou zastupuje, není ani liberální, ani demokratická? Andrew Duff (ALDE). – Pane předseda, panu vévodovi z Dartmouthu bych chtěl říci, že mandát k vytvoření hospodářské a měnové unie zcela jasně vychází z Maastrichtské smlouvy, o níž jednala konzervativní vláda Spojeného království a kterou v několika následujících případech potvrdil Westminsterský parlament. Musím říci, že pokud si chtějí poslanci ze Spojeného království zahrávat s budoucností jednotné měny, dělají velkou chybu. Gerald Häfner, za skupinu Verts/ALE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, jsem se vší vážností přesvědčen, že v Evropě stojíme na křižovatce, a je to křižovatka, kde musíme reagovat současně na dvě velké krize. První z nich je hospodářská a finanční krize a rovněž začínající krize eura – dramatické důsledky, podle mého názoru, jednostranného a neudržitelného modelu rozvoje založeného na dluhu a deregulaci, který v našich členských státech a v celé Evropě stále více ničí udržitelnost a rovněž sociální soudržnost a využití potenciálu veřejných rozpočtů, o které se opírají. Druhou velkou krizí, jíž si uvědomujeme mnohem méně, je to, co považuji za krizi demokracie a legitimity, což je spojeno se skutečností, že můžeme přijímat stále více rozhodnutí nikoliv v národních státech, ale mimo jejich rámec, a v důsledku toho, protože to není demokratičtější, ale méně demokratické, ztrácíme souhlas a kladné reakce na straně občanů. Proto bychom měli pečlivě zvažovat, co děláme. Jsme přesvědčeni, že mechanismus stability opravdu potřebujeme, pouze se domníváme, že tento nezasahuje dostatečně hluboko, protože řeší pouze symptomy, nikoliv příčiny. Intervence je jednostranná a ovlivňuje veřejné výdaje, mzdy, platy, důchody a sociální zabezpečení. Vznikají a budou vznikat obrovské zisky ze spekulací a neřeší se stále nerovnější rozdělování bohatství a příjmů v Evropě. Po těch, kteří vydělávají na těchto spekulacích, nežádáme, aby sáhli do svých kapes, a to znamená, že jsme nepokročili dostatečně daleko. Mým druhým bodem je, že to, co nyní děláme, je vytváření mechanismu mimo postup Společenství. Evropa je ale přesně tím vzorem, jak lze tuto dobrovolnou spolupráci mezi státy založit na sociální soudržnosti a větší demokratičnosti. Prostřednictvím Lisabonské

33

34

CS


smlouvy jsme slíbili, že připravíme budoucí změny Smlouvy pomocí konventu, takže o nich bude možné vést intenzivní demokratickou diskusi. Nyní, při první revizi této Smlouvy, děláme opak. Chceme tento mechanismus stability, ale nepřejeme si jej na úkor evropské demokracie, účasti občanů, na úkor toho, že se vzdáme postupu Společenství. Nechceme jej v takové formě, že se opět uchýlíme k mezivládní Evropě, ale jako krok vpřed směrem k společnější Evropě s větší účastí a větší demokracií. Proto jsme předložili návrhy týkající se jak obsahu, tak metodologie. Jsme v úzkém kontaktu se zpravodaji. Rozhodli jsme se, že dnes závěrečné hlasování neproběhne. Doufám, že pokrok, k němuž došlo v posledních dnech, bude nakonec znamenat, že budeme moci souhlasit. Budeme však souhlasit pouze tehdy, pokud nás tato dohoda posune kupředu a nebude se při našem budování společné, demokratické a sociální Evropy jednat o kroky zpět. Ashley Fox, za skupinu ECR. – Pane předsedo, moje skupiny s potěšením podpoří změnu Smlouvy navrženou členskými státy. Učiníme tak, protože chceme, aby euro přežilo a aby země, které jej používají, prosperovaly. Ve Spojeném království jsme spokojeni, že nepatříme k euru, ale přejeme si, aby se vám dařilo. Zatímco však podporujeme změny Smlouvy, nemůžeme podpořit tuto zprávu, protože se jedná o seznam přání nezbytných změn, který byl vymyšlen na poslední chvíli. Je skutečně velmi nešťastné, že se Parlament chová tímto způsobem. Tento postoj je o to více zarážející, pokud chceme o tomto stanovisku hlasovat pouze několik hodin před tím, než Evropská rada tuto změnu Smlouvy formálně schválí. Je zde někdo, kdo skutečně věří, že nám Rada naslouchá? Pokud chce být Parlament brán vážně, musíme se přestat předvádět a začít pomáhat občanům našich členských států. Lothar Bisky, za skupinu GUE/NGL. – (DE) Pane předsedo, považuji za pozoruhodné, že nyní ve většině skupin této sněmovny vládne znepokojení ohledně použití zjednodušeného postupu pro změnu článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tato zpráva jasně potvrzuje očekávání nás poslanců Evropského parlamentu, že jakýkoliv budoucí systém zvládání krizí nebude tvořit paralelní strukturu mimo rámec Unie a že by měla ve všech fázích zůstat zachována parlamentní demokratická kontrola. V tomto ohledu shledávám určitý nedostatek důvěry. Pan Barroso včera objasnil, že podporuje jak cíl sociální soudržnosti uvnitř Unie, tak postup Společenství. Všichni řečníci s ním souhlasili. Dosud se to však neodrazilo v žádném návrhu usnesení, a to mi poněkud schází. Co se v tomto ohledu stalo – nebo nestalo – byl pakt mezi Merkelovou a Sarkozym. To podnítilo mou nedůvěru a určitou míru skepse. Pro mou skupinu je zřejmé, že nemůžeme schvalovat jakoukoliv politiku, která se zaměřuje na konsolidaci rozpočtu pomocí škrtů v sociální oblasti. Evropskému parlamentu musí být nejprve předloženy k hlasování konkrétní návrhy týkající se budoucí hospodářské a měnové politiky Unie a souvisejících mechanismů, protože ty jsou pravou podstatou tohoto problému. Naproti tomu se v tomto případě jedná o tak zásadní rozhodnutí, které nesmí být učiněno na základě „Evropa podle nařízení“, ale pouze v souladu s konvenčním postupem stanoveným ve Smlouvě. Moje skupina tedy nemůže hlasovat pro zprávu, která je v mnoha ohledech pozitivní. Nakonec by tím samozřejmě byl, přestože jsme stále ujišťováni o opaku, vytvořen precedent.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Godfrey Bloom, za skupinu EFD. – Pane předsedo, jsme zde již šest a půl roku a už jsem opravdu slyšel různé nesmysly. Ale nikdy jsem neslyšel tolik nesmyslů jako dnes. Před mnoha lety jsem o této otázce přednášel na univerzitě Cambridge a doporučil bych vám, abyste si přečetli některé z mých poznámek z těchto starých přednášek. Zdá se, že nikdo z vás podle všeho nechápe koncepci mezinárodních financí. Vystoupení pan Broka, který se neodlepil od telefonu až do chvíle, kdy přišel pouze proto, aby poslouchal sám sebe, bylo více než zajímavé. Zahájil tuto rozpravu tím, že prohlásil, že euro je velkým úspěchem. Člověk se diví, na jaké planetě to pan Brok žije. Panebože! Je to úplná katastrofa. Pokud si myslí, že se jedná o úspěch, navrhuji mu, aby to řekl milionům nezaměstnaných lidí, mladých, zejména na Iberském poloostrově, v jižní Itálii a ve zbytku Evropy, kteří trpí touto ostudnou, podvodnou a falešnou měnou, jež byla občanům Evropy vnucena proti jejich vůli. Neexistuje žádný mandát, pane Duffe. Neexistuje žádný mandát, když tu máváte svou modrou kartou, dovolte mi, abych vám to řekl. K tomu neexistuje žádný mandát. Občané Spojeného království nehlasovali o celé této záležitosti Evropské unie, a stejně tak ani nikdo jiný. Existuje pouze jediný způsob, jak může tato podivná měna zahrnující mnoho rozdílných ekonomik na základě naprosto špatných ideálů přežít – a pokud jste aspoň nějak porozuměl mezinárodním financím, měl byste to pochopit –, a to tak, že budeme mít finanční, centrální, státem řízenou fiskální politiku. Pokud se domníváte, že k tomu máte mandát, jste hanebný člověk a mizera. (Řečník souhlasil s tím, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.) Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedo, chtěl bych se jen pana Blooma zeptat na to, jak byl jeho slovní výpad přijat v Cambridgi. Nedovedu si představit hospodářskou třídu, která by tolerovala takový hloupý a přehnaný nesmysl. Chtěl bych se ho rovněž zeptat na toto: myslí si, že ve Spojeném království neexistuje nezaměstnanost? Neví snad o nadměrném dluhu Spojeného království? Nezajímá ho, že inflace je ve Spojeném království vyšší než v eurozóně a že je libra nestabilní měnou? Godfrey Bloom (EFD). – Pane předsedo, musím panu Duffovi říci, že tehdy, v polovině devadesátých let, někteří studenti přijímali mé názory s určitou skepsí. Stále chodím na absolventská setkání a mnoho z nich za mnou chodí a říká: „Můj bože, Goddersi, měl jste pravdu.“ A já ji mám! Měl jsem úplnou pravdu, nebo ne? (Potlesk) Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedo, Britové jsou náchylní k tomu, aby považovali mechanismus stability za něco, co se nás netýká, jednoduše proto, že se nacházíme mimo eurozónu. Domnívám se, že by to byla velká chyba. Není pochyb, že se zde i doma nachází mnoho politiků ze Spojeného království, kteří by si přáli, aby se Spojené království připojilo k euru. Všechny strany slíbily, že by se před jakýmkoliv pokusem o přistoupení k euru mělo konat referendum, ale všichni víme, jakou mají sliby ohledně referenda ve Spojeném království cenu. Labour Party i Konzervativní strana slíbily, že se bude hlasovat o Lisabonské smlouvě. První strana se vykroutila s nepravdivým důvodem, že se Ústavní smlouva a Lisabonská smlouva liší, druhá strana se ze svého závazku vykroutila s tím, že byla Lisabonská smlouva ratifikována, a proto

35

36

CS


není možné o ní hlasovat v referendu. Kromě toho současná vláda rozhodla, že o této změně Smlouvy žádné referendum nebude. Navrhovaná změna Smlouvy stanoví nákladné zapojení zemí mimo eurozónu do mechanismu stability. Celý mechanismus stability je samozřejmě přiznáním vrozené vady experimentu s eurem. Hodnota měny by měla odrážet relativní hodnotu dovozu a vývozu země – stav ekonomiky. Jednotná měna nemůže přesně odrážet stav 17 – nebo případně 27 – různých ekonomik. Naší prioritou musí být, abychom zajistili, že se tento katastrofální experiment nikdy nerozšíří do Spojeného království. Carlo Casini (PPE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, na návrhu Rady je divné, že jakmile bude schválen, uvolní cestu k vytvoření stálého mechanismu stability prostřednictvím nástroje mezinárodního práva, a tedy bez přímého spojení s institucionální strukturou Unie. Tato skutečnost vzbuzuje velké obavy ve Výboru pro ústavní záležitosti, kterému předsedám a jehož úkolem je dohlížet na soudržnost institucionálního rámce Unie. Návrh na zjednodušený postup tedy rozvířil živou diskusi, v níž se střetly argumenty vycházející z pevných základů procesu evropské integrace s pragmatismem a reálnou politikou. Stručně řečeno, Výbor pro ústavní záležitosti se domnívá, že aby se mohlo uvažovat o návrhu na změnu Smlouvy, musí Parlament posoudit kontext hospodářského řízení, do nějž tento návrh spadá. Moc toho nevíme o tom, jak se bude budoucí mechanismus doplňovat se stávajícími institucionálními strukturami. Bylo by chybné vytvářet zdvojené struktury, které by s sebou z dlouhodobého hlediska nesly riziko rozpadu Unie. Návrhy a domněnky ve zprávě pana Broka a pana Gualtieriho směřují k vybudování udržitelných mostů mezi institucionální strukturou Unie a novým mechanismem. Kromě toho bych rád zdůraznil, že Rada musí tyto otázky považovat za zásadní pro harmonickou spolupráci evropských institucí. Proto Evropskou radu důrazně žádám, aby před naším hlasováním dne 24. března tomuto požadavku věnovala pozornost a aby na nás brala ohled, což je její povinnost. Protože očekáváme pozitivní signál, chtěl bych srdečně poděkovat zpravodajům panu Brokovi a panu Gualtierimu za jejich vynikající práci. Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedo, vůbec nepochybuji, že Evropa stálý mechanismus stability potřebuje. Vybojoval jsem mnoho politických bitev a referend ohledně demokraticky legitimního rozhodovacího procesu Společenství. Proto mám hluboké výhrady k mechanismu Smlouvy navrhovanému vedoucími představiteli států za účelem vytvoření a řízení evropského mechanismu stability. Žádám vedoucí představitele států, aby se velmi hluboce zamysleli nad důsledky, které by pro Evropu mělo jejich případné odmítnutí tohoto přímo zvoleného Parlamentu. Ano, potřebujeme rychlé rozhodnutí, ale při takto zásadní změně musíme dodržovat Smlouvy. Problémem je samozřejmě obava, že změna znění, nebo příklon k řádnému postupu by mohly být důvodem pro irské referendum. Moje reakce jakožto demokrata je velmi prostá: no a co? Respektuji občany. Nemám z občanů strach. Jsem přesvědčen, že Irsko je vyspělou demokracií schopnou rozpoznat, kde jsou naše nejlepší zájmy, tedy v srdci Evropy. Sharon Bowles (ALDE). – Pane předsedo, reakce na závažné aspekty hospodářské krize byla pomalá. Zpočátku trhy nevhodné reakce trestaly. V poslední době nastala krátkodobá úleva. Nyní některé úrokové sazby cenných papírů opět šplhají do neudržitelných výšin.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Ukázalo se, že učiněná opatření potřebují změnu, ale při nejlepší vůli pochybuji, že následující pokus bude stoprocentně správný, to prokáže jen budoucnost. Potřebujeme tedy stálý mechanismus financování, který bude pružný, a to alespoň proto, aby umožnil včasnou reakci, pokud to bude to nejúčinnější řešení. Není to tak divoká myšlenka. Mezinárodní měnový fond to tak dělá. Ale samozřejmě musí v takovém případě existovat hranice, priority a řízení. Takže potřebujeme změnu Smlouvy, která umožní evoluci, nikoliv změnu Smlouvy, která povede ke zmatku v oblasti, jíž nazýváme „nepostradatelnou pro eurozónu jako celek“, která trpí přinejmenším diskriminací z důvodu velikosti. Dokonce i silné země eurozóny mechanismus stability potřebují kvůli vzájemné provázanosti bankovního systému a významnému dluhu. Není náhoda, že ECB požaduje finanční prostředky dostatečné k tomu, aby si poradila s bankovní rekapitalizací eurozóny. A pokud jde o úrokové sazby, je třeba dosáhnout rovnováhy mezi udržitelností a ohrožením morálky, ale konečné stanovisko nemůže být takové, že členské státy budou získávat příjem výraznou měrou převyšující náklady. Vicky Ford (ECR). – Pane předsedo, v mém členském státě je změna Smlouvy velmi citlivým tématem, protože v ní byla Lisabonská smlouva přijata bez referenda, přestože to bylo přislíbeno. Ale rozumím tomu, proč vás krize v eurozóně pobízí k vytvoření stálého mechanismu stability, a přestože Spojené království do eurozóny nepatří, přejeme si vidět váš hospodářský úspěch. Proto moje vláda prohlásila, že nebude bránit změně Smlouvy nezbytné k vytvoření tohoto mechanismu. Ale toto usnesení zasahuje dále a z dějin víme, že zavádění vágního jazyka vede k nejistotě. V bodech odůvodnění je uvedena koncepce eurobondů, a to velmi nejasně a bez podrobností. Členové mé skupiny mají obavy. Postupuje se tím suverénní právo ke správě vlastních financí? A co otázky v oblasti ohrožení morálky? Abych to shrnula, nebudeme hlasovat proti jazyku Smlouvy schválenému členskými státy, který má konkrétně umožnit vytvoření tohoto mechanismu, ale nemůžeme podpořit toto usnesení kvůli jeho neuspokojivým, vágním koncepcím. Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL). – (DA) Pane předsedo, je tomu pouze něco málo přes rok, co Lisabonská smlouva vstoupila v platnost. Nicméně již pracujeme na její druhé změně. Vlastně považuji za velmi zajímavé, že byla Lisabonská smlouva tak špatná, že musí být neustále měněna. Proč se mění a jak tuto změnu uskutečníme? Nikoliv běžným postupem, ale pomocí „zjednodušeného“ postupu. Proč? Protože je změna Smlouvy nevýznamná? Nikoliv, ve skutečnosti je tomu právě naopak. Nicméně se plánuje postupovat tak rychle, aby neexistovala žádná reálná možnost k účasti občanů a k podrobné debatě. Když byla Lisabonská smlouva nabízena občanům, jedním z uváděných argumentů bylo, že zajistí více vlivu Evropskému parlamentu. Avšak navrhovaná změna bude znamenat, že zásadní rozhodnutí budou moci být přijímána na úrovni EU, aniž by se k tomu mohl Evropský parlament vyjádřit. Takže jaký bude výsledek této změny Smlouvy? V tomto ohledu zcela souhlasíme s Evropskou konfederací odborových svazů (ETUC). Tato změna Smlouvy otevře cestu shora řízeným útokům na kolektivní vyjednávání v celé Evropě, a tedy zhoršení podmínek pracujících. Opravdu se někdo domnívá, že toto je způsob, jak získat podporu občanů pro společný evropský projekt? Děkuji vám, že jste mi umožnili vystoupit.

37

38

CS


Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) Pane předsedo, hlavní věcí, která mě napadne, když čtu tuto zprávu o změně Smlouvy, je, že se jedná o absolutní urážku – urážku voličů, kteří se nyní již podruhé cítí ohledně Smlouvy ignorováni – ohledně Smlouvy, u které se jich poprvé ani nikdo neptal, jestli ji chtějí. Jedná se o urážku daňových poplatníků, zejména těch ze severní Evropy, kteří musí platit za nadměrné výdaje v jihoevropských zemích. Jedná se rovněž o absolutní urážku jihoevropských ekonomik, které mohou mít pocit, že je to otázka nedostatku peněz v dotčených zemích. Tak tomu není. Problémem těchto zemí jsou strukturální nedostatky. Tyto země by měly podstoupit mnoho strukturálních reforem, mají-li být připraveny na model, který euro vyžaduje a o který usiluje. Tyto země budou schopny nastartovat své ekonomiky pouze tedy, změní-li svou finanční politiku tak, aby se více podobala německé. Nebo bychom stejně tak prostě mohli říci pravdu a dávat jim stále více peněz a stále levnější úvěry tuto bolest pouze prodlouží. Děkuji vám, pane předsedo. Francisco Sosa Wagner (NI). – (ES) Pane předsedo, chtěl bych říci, že souhlasím s názorem poslanců, kteří zde dnes dopoledne hovořili a kteří trvali na respektu k Parlamentu a ke Komisi. Proto bude můj skromný hlas pro záviset na tom, bude-li Evropská rada připravena souhlasit s úlohou těchto institucí. A to z toho důvodu, že tento nový mechanismus, o němž hovoříme, musí být významnou součástí hospodářského řízení určovaného Evropskou unií, která bude schopna zajišťovat soudržnost mezi společnou hospodářskou politikou, jež musí stanovit jasné, přesné a omezené cíle, a tímto nástrojem stability. Jinými slovy musíme za každou cenu zajistit, že toto úsilí, na němž se podílíme, neskončí tak, že podlehne mezivládnímu postupu, který je slepou uličkou, nebo mu nebude dominovat hrstka zemí, protože to by zablokovalo reformu. Kolegové poslanci, Evropa se staví cihla po cihle, a toto je jedna z cihel, která posílí a vyváží tuto křehkou stavbu. Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedo, v rámci této rozpravy nesmíme zapomínat, že se zabýváme zjednodušenou revizí Smlouvy podle článku 136 a že u nás, Parlamentu – a to v souvislosti s jakýmkoliv mechanismem –, předpokládá výraznější zapojení. To je výchozí bod. V tomto ohledu byl předložen seznam přání. Chtěl bych vyjádřit svou konkrétní podporu slovům pana Broka, že je nutné předpokládat účast Komise a Parlamentu. Proto se nyní účastníme této rozpravy a nepřijmeme rozhodnutí až do 24. března, abychom poskytli Radě možnost tuto účast skutečně realizovat. Úplné začlenění Komise vyvolává otázky, protože Komise v minulosti nedostála své povinnosti jednat jako strážce Smluv, neboť nezahájila žádné řízení. Stejně tak nedostály svým povinnostem členské státy. Je tedy nutné, abychom v rámci této zjednodušené revize podnikly nový krok směrem k dokončení hospodářské a měnové unie. Mám rovněž nápad, jak to uskutečnit, což by znamenalo, že Komise připraví vše – včetně návrhů – jménem Rady a Rada pak bude mít povinnost, podobně jako v měnovém dialogu, který vedeme s nezávislou Evropskou centrální bankou, podat nám zde zprávu a o těchto záležitostech s námi diskutovat. To by byl rozumný postup. Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Pane předsedo, změna Smlouvy je z právního hlediska při zavedení stálého eurobondu nevyhnutelná a nezpochybnitelná je i potřeba pro zavedení mechanismu stability eurozóny.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Mechanismus vzájemné pomoci, pokud se nastaví správně, může Unii stmelit a vést k prohloubení integrace a solidarity mezi členskými státy. Rozhodně by však nemělo zůstat jen u něho. Pokud má mít mechanismus význam, musí se prohloubit koordinace v hospodářské oblasti, ale i v oblasti sociálních politik. Každopádně považuji záměr vybudovat mechanismus stability mimo systém evropských institucí za špatný signál. Mezivládní nebo dokonce soukromoprávní charakter navrhovaného mechanismu může posunout projekt evropské integrace o několik let zpět. Chtěla bych proto vyzvat nejen Komisi, ale zejména zástupce členských států, aby od podobných úvah upustili. Máme-li vuyžít krizi alespoň k něčemu pozitivnímu, musíme jí přidělit mobilizační, nikoliv odstředivý význam. Nastavení a fungování stálého mechanismu stability by mělo proběhnout v co nejtěsnějším svazku s rámcem Evropské unie, a měli bychom při tom využít institucionální postupy posílnené spolupráce. Závěrěm mi jen dovolte vyjádřit naději, že se z předloženého návrhu materializují jen ty dobré signály. Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedo, měníme Lisabonskou smlouvu, kterou jsme přijali vlastně teprve nedávno. Pravděpodobně bychom se v tomto případě měli zamyslet nad tím, zdali se však tato Smlouva, která byla tak velkolepě ohlašována a proklamována jako všelék na všechny evropské problémy, od základu neukázala jako přeceňovaná. Samozřejmě že krize, která je v současnosti pro Unii problém, vyžaduje rozhodné jednání. Pouze zde existuje otázka, zdali to, co navrhují Komise a Rada, je skutečně dobrým řešením. Nejedná se pouze o záležitost eurozóny, protože tím budou ovlivněny země mimo tuto zónu. A navíc, o těchto zemích – a sem patří i moje země, Polsko – bude v zásadě rozhodnuto bez jejich účasti. To není dobrý signál pro občany, kterým bylo již jednou řečeno, že Lisabonská smlouva vyřeší všechny problémy. Gunnar Hökmark (PPE). – Pane předsedo, mám tři poznámky. Zaprvé, za schodky nemohou měny. Mohou za ně vlády a nadměrné výdaje. Domnívám se, že to je špatná zpráva pro pana Blooma, který hovořil dříve, protože, protože pokud by měl pravdu a odpovědnost by nesly měny, byla by to velmi špatná zpráva pro libru nebo dolar, v jejichž případech dnes existují největší globální schodky. Odpovědnost nesou vlády. Proto je důležité, abychom zabezpečili a strukturovali mechanismus stability způsobem, který pomůže členským státům v překonání potíží, ale který jim rovněž pomůže, aby se do potíží nedostali. Proto považuji za důležité, aby bylo financování mechanismu stability strukturováno tak, aby ti, kteří nás vystavují největším rizikům, protože mají nejvyšší schodky, mělo povinnost platit vyšší příspěvky do mechanismu. Tím pro mechanismus stability vytvoříte určitý druh zásady „znečišťovatel platí“ a rovněž preventivní opatření, což přispěje ke stabilitě eura jako takového. Proto si myslím, že bychom neměli pouze diskutovat o formální struktuře mechanismu stability, ale rovněž o tom, jak jej budeme financovat. Potřebujeme zajistit dlouhodobou i krátkodobou stabilitu. Vital Moreira, (S&D). – (PT) Svůj názor mohu shrnout do tří bodů. Zaprvé, samotná myšlenka stálého mechanismu stability pro euro představuje klíčový příspěvek k posílení jednotné měny, k větší měnové integraci v EU a k lepší stabilizaci trhů s veřejnými dluhy. Proto bychom jej měli podpořit bez výhrad.

39

40

CS


Zadruhé, stálý mechanismus stability lze bezpečně a s právní jistotou vytvořit pouze tehdy, bude-li jasně začleněn do Smluv. Proto bychom měli podpořit tuto opatrnou změnu Smlouvy o fungování Evropské unie. Zatřetí, bylo by samozřejmě lepší, kdyby byl výše uvedený mechanismus vytvořen a řízen samotnými evropskými institucemi, než aby vznikal jako mezivládní iniciativa pro eurozónu. Avšak jsme si dobře vědomi, že je to s ohledem na nepřekonatelné námitky některých členských států nemožné, a stačí pouze jedna taková námitka, aby nebyla změna Smlouvy schválena. Proto bychom měli podpořit návrh Rady na změny Smlouvy v jeho současné podobě. Rafał Trzaskowski (PPE). – Pane předsedo, nejprve bych chtěl poděkovat zpravodajům za vynikající práci, kterou odvedli. Je vskutku potěšující, že hovoříme stejným hlasem jako Evropská komise. A především bych jim chtěl poděkovat za obranu práv této sněmovny. Svým kolegům z ECR bych chtěl vzkázat, že se nejedná o předvádění, ale o legitimní prosazování naší úlohy v tomto procesu. V době krize potřebujeme účinná řešení, stabilitu a předvídatelnost, a všech těchto vlastností nejlépe dosáhneme, využijeme-li institucí Společenství. Mezivládní řešení nás z dlouhodobého hlediska nezavedou nikam. Především, pokud to budeme myslet vážně s bojem proti hospodářské krizi a s naší konkurenceschopností, musíme jednat společně, bez ohledu na to, je-li dotčený stát součástí eurozóny či nikoliv. Proto vítám, že jsme se v našem stanovisku – o kterém jsme hlasovali včera ve Výboru pro ústavní záležitosti této sněmovny – dohodli na otevření tohoto mechanismu všem zemím, které se na něm budou chtít podílet, čímž se rozptylují neodůvodněné obavy z dvourychlostní Evropy. Jo Leinen (S&D). – (DE) Pane předsedo, pane komisaři, dámy a pánové, Lisabonská smlouva, která byla připravována tak dlouho, nese dvě jasná poselství: posílení postupu Společenství s ústřední úlohou Komise a, zadruhé, posílení demokracie za účasti Evropského parlamentu. Něco málo přes rok od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je již duch Lisabonské smlouvy ignorován a neberou se na něj žádné ohledy. To, co Evropská rada navrhla touto revizí této Smlouvy, zcela jednoznačně odporuje oběma uvedeným poselstvím Lisabonské smlouvy. Postup Společenství není posilován – namísto toho zde máme opětovnou nacionalizaci, mezivládní postupy, v důležité oblasti politiky EU a úplné vyloučení orgánů EU. To je nepřijatelné a Parlament se musí skutečně proti tomuto návrhu postavit. Žasnu, že Komise, jakožto strážce Smluv, nehovoří jasněji a že my v Parlamentu musíme v určité míře vystupovat jako zástupci Komise. Musíme Komisi přimět k akci, kterou už měla udělat. Vytváří se zde nebezpečný precedent. V důsledku hospodářské krize zjišťujeme, že měnová unie nemůže existovat sama o sobě. Vzhledem k přílivu uprchlíků ze severní Afriky a nejistotě v našem sousedství požadujeme další politiky na úrovni EU a nechceme opětovnou nacionalizaci. Doufám, že zpravodajové mohou stále provést zlepšení, protože jinak nebudu moci tuto revizi Smlouvy podpořit. Frank Engel (PPE) . – (FR) Pane předsedo, nám předložený mechanismus stability byl navržen s ohledem na předchozí naléhavé situace. Je to záchranný mechanismus. Avšak z dlouhodobého hlediska nemohou být státy zachráněny a neměly by být zachraňovány.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Cílem by měla být bezchybná evropské hospodářská unie a vytvoření evropské rozpočtové zóny schopné pomáhat členským státům a jednotné měně. Proto musíme zajít dále, než nám diktují současné naléhavé situace. Evropské instituce se musí ujmout vedoucí úlohy a musíme přestat spoléhat na nekonečné mezivládní iniciativy, ať již francouzsko-německé, nebo jiné. Pierre Werner, jehož plán může být považován za základní kámen eura, zahrnul do své práce poznámku o evropském centru pro ekonomická rozhodnutí, které by se mělo zodpovídat Parlamentu. Ano, dnes mohou být tímto centrem pro ekonomická rozhodnutí pouze Komise a Parlament. Krokem, který bude následovat potom, co překonáme překážku drobné změny smlouvy, o které budeme hlasovat, musí být tedy s konečnou platností návrat o 40 let zpět a to, že konečně splníme přání Pierra Wernera. Sergio Gaetano Cofferati (S&D). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, změna Smlouvy je vždy složitým a citlivým tématem, o to víc, když se provádí poprvé, protože může stanovit precedenty pro budoucí zásahy. Podobně se z tohoto důvodu domnívám, že je práce pana Broka a pana Gualtieriho velmi pečlivá, vyvážená a zaslouží si úplnou podporu. Ve zprávě, která nám byla předložena, se nachází tři věci, jež bych chtěl zdůraznit. Prvním bodem je, že se stálý mechanismus nemůže, a nesmí, nacházet mimo evropský institucionální rámec. Proto bude účast Komise klíčovou pro změnu vzorového vztahu mezi stávajícím institucionálním rámcem a mechanismem. Druhou záležitostí je správná kontinuita dočasných opatření v rámci současné situace: nebude-li jí dosaženo, vznikne problém. Konečně je vztah mezi hospodářskými institucemi zásadní pro budoucí vývoj hospodářského řízení. Musíme se vyhnout vytváření zdvojených systémů, jež by napáchaly více škody než užitku. Íñigo Méndez de Vigo (PPE). – (ES) Pane předsedo, dnes dopoledne s hlasováním o zprávě pánů Broka a Gualtieriho nepokročíme: učiníme tak během bruselského zasedání. Učiníme to až v Bruselu, abychom panu Brokovi a panu Gualtieri poskytli čas k vyjednání podmínek pro uplatnění článku 136 s Evropskou radou. Uděláme to tak, protože, jak řekl pan Leinen, Evropský parlament je rovněž der Hüter der Verträge – strážcem Smluv – a protože chceme, aby euro fungovalo pro všechny zúčastněné a pro všechny, kdo se v něm angažují; a nakonec, pane předsedo, chceme, aby bylo efektivní. O to žádáme. Nejde o žádný spor mezi institucemi. Nejde o získání pravomocí pro Parlament. Jde o výsledek – mechanismus, který z toho vzejde –, jenž bude efektivní pro evropskou veřejnost. Danuta Jazłowiecka (PPE). – (PL) Pane předsedo, před pouhým rokem, s ohledem na to, jak bylo obtížné ratifikovat Lisabonskou smlouvu, nikdo z nás neuvažoval o možnosti, že budeme muset změnit její ustanovení. Avšak hospodářská situace v Evropě způsobila, že to, co bylo před pouhým rokem považováno za nemožné, se stalo něčím, co se může realizovat, a s čím bude dokonce souhlasit většina členských států. Hospodářská a finanční krize nás neučí jen solidaritě, ale mezi jednotlivými členskými státy rovněž vznikají silné ekonomické vztahy. Postavení mimo eurozónu nechrání země,

41

42

CS


které nepoužívají společnou měnu, před rozpočtovou krizí v eurozóně. Naproti tomu finanční problémy členů eurozóny nepříznivě ovlivňují situaci celé Unie. Proto by měl být stálý mechanismus finanční stability otevřen všem členským státům, včetně těch, které leží mimo eurozónu. Zabránění účasti členských států, které nejsou součástí eurozóny, včetně silnější hospodářské a sociální integrace, jak ji navrhuje francouzsko-německý pakt o konkurenceschopnosti, posílí rozdělování na dvourychlostní Evropu, což nám nepomůže s budováním silné, soudržné a konkurenceschopné Evropy a nevytvoří podmínky pro spolupráci v rámci Unie, k čemuž nás vybízí pan Brok. Děkuji vám. Zita Gurmai (S&D). – Pane předsedo, všichni si uvědomujeme současnou hospodářskou krizi a nebezpečí, jež obecně představuje pro naše životy, zejména pro euro, které je klíčové pro evropský politický a hospodářský projekt. Potřebujeme udržet stabilitu eurozóny podle zásady odpovědnosti a solidarity se všemi členskými státy v nouzi. Proto bych chtěla zdůraznit tři věci. Přestože si zoufalá doba žádá zoufalá opatření a zjednodušené postupy, z dlouhodobého hlediska není možní ignorovat transparentnost, parlamentní kontrolu a demokratickou odpovědnost. Mechanismus stability by měl představovat první část komplexního přístupu a stálých opatření zaměřených na budování hospodářského řízení Unie. Jakmile dojde k vytvoření stálého mechanismu stability, neměl by existovat mimo institucionální rámec EU. Na závěr mi dovolte poděkovat našim zpravodajům za vynikající práci, kterou odvedli v této velmi důležité, naléhavé a složité záležitosti. Mechanismus stability si, i přes nedostatečné informace, zaslouží své místo v institucionálním rámci EU. Jsem velmi potěšena, že mezi nás brzy zavítá maďarský prezident. Pervenche Berès (S&D). – (FR) Pane předsedo, před třemi lety nám bylo řečeno: „Toto je smlouva, která bude koncem všech smluv; nebude revidována.“ Realistický pohled nás dnes přivedl k její změně. Lisabonská smlouva poprvé poskytuje Evropskému parlamentu reálné pravomoci, pokud jde o změnu Smluv. Před námi leží návrh, který ignoruje práva tohoto Evropského parlamentu a který navrhuje mezivládní mechanismus pro záležitost Společenství – měnovou politiku. Z toho vyvozuji dva závěry. Zaprvé, doufám, že naši kolegové, kteří se chystají vyjednávat naším jménem, budou schopni změnit co největší část tohoto návrhu, který nám byl předložen, abychom tento mechanismus „znovu začlenili do rámce Společenství“. Zadruhé, rovněž doufám, že tato revize Smlouvy bude poslední revizí provedenou bez souhlasu nebo účasti Evropského parlamentu. Tento Evropský parlament má návrhy, které předloží, a víme, že musíme zajít dále, pokud jde o revizi Smlouvy a pokud jde o zlepšenou spolupráci, má-li eurozóna přežít. Sven Giegold (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, byly nám předloženy tři různé balíčky týkající se hospodářského řízení: šest návrhů Komise, pakt o konkurenceschopnosti – o němž se stále jedná pod vedením pana Van Rompuye a pana Barrosa – a návrhy na změnu Smlouvy a související vytvoření evropského mechanismu stability. Po této rozpravě je zřejmé, že to vše musí proběhnout pod kontrolou Parlamentu a podle návrhu Komise. Nyní je situace taková, že podle Smluv, ohledně tří různých balíčků má Parlament různá práva. Současně se tyto balíčky překrývají. Co bychom tedy měli učinit z politického hlediska? Podle mého názoru je zásadní, abychom spojili náš souhlas s tím, že budou

09-03-2011

09-03-2011

CS


splněny naše požadavky v jiných oblastech, takže se vše stane správně vyváženým balíčkem v zájmu občanů. Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Několik členských států Evropské unie se dohodlo na vytvoření a používání jedné společné měny. Rozdílný hospodářský potenciál však vedl k tomu, že některým členským státům vazba na společnou měnu komplikuje možnosti využití standardních postupů vyrovnání se s platební neschopností. Proto se všechny země používající společnou měnu dohodly na vytvoření mechanismu, který by jim umožnil řešit vzniklé finanční problémy, a v budoucnu jim také předcházet. Řešení, na němž se zúčastněné země dohodly, však vyžaduje změnu a doplnění článku 136 Smlouvy o fungovaní Evropské unie a přijetí tohoto řešení všemi členskými státy Evropské unie. Odpovědnost za společnou měnu však dnes nese zejména sedmnáct zemí evropské měnové unie, a proto je logické, že evropský mechanismus stability má mít mezivládní charakter, a postavení Komise v úloze prostého pozorovatele je podle mě dostatečné. Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedo, jak již bylo několikrát řečeno, někdy musí Komise promluvit, aby ji bylo slyšet. Nyní se o to pokusím. Zaprvé bych chtěl poděkovat zpravodajům za jejich vynikající spolupráci a poslancům za velmi důležitou rozpravu. Myslím si, že můžeme s konečnou platností souhlasit s mnoha body této diskuse, zejména s tím, že potřebujeme důraznou akci na úrovni Evropské unie, a s tím, že by se budoucí mechanismus měl co nejvíce blížit duchu a postupu Společenství. Abych reagoval na poznámky o naší pomoci Řecku a Irsku: domnívám se, že naše zkušenosti jasně ukazují, že bychom měli neustále usilovat o složitou rovnováhu mezi zachováním udržitelnosti dluhu a zabránění ohrožení morálky. Skutečnost, že si z těchto zkušeností bereme ponaučení, byla, podle mého názoru, jasně demonstrována prohlášeními mého kolegy Olliho Rehna z posledních několika dnů. Současně se domnívám, že nesmíme zapomínat na to, že podmínky, v nichž žijeme, jsou skutečně výjimečné. Krize je stále tady, obnova je křehká a trhy stále prochází otřesy, jak můžeme pozorovat na trvalém pohybu rozdílů mezi nejlepší nabídkou a poptávkou. Navíc se evropské země nachází pod nepřijatelným tlakem a vidí svou budoucnost jako zatíženou vysokými úrokovými sazbami svých dluhů. Proto musíme jednat a musíme jednat rychle. Zcela jasně potřebujeme demonstrovat své odhodlání. Vytvoření stálého mechanismu proto musí proběhnout v co nejkratším možném čase a co nejrychleji. Nejdůležitější věcí je – a byla to jedna z podmínek, na níž Komise velmi trvala –, že toto vytvoření musí proběhnout v rámci Smluv. Souhlasím s panem Gauzèsem, že je třeba rychlá akce, protože potřebujeme právní jistotu. Souhlasím rovněž s panem Guerrero Salomem, který uvedl, že bychom to neměli považovat za precedent. Mohu jej ujistit, že postup, který je použit, a druh spolupráce, jež je navržena, Komise s určitostí za precedent nepovažuje. Musím vám oznámit, že Komise je úzce zapojena do přípravných prací a že považujeme za zásadní, abychom byli rovněž zapojeni do vytváření a řízení tohoto mechanismu. Jak je uvedeno v příloze 2 závěrů Evropské rady, předpokládá se, že Komise bude hrát ústřední úlohu při přípravě analýz a programů pro budoucí země tohoto mechanismu. Nicméně jsme přesvědčeni, že ústřední úlohu Komise je třeba ještě více zdůraznit.

43

44

CS


Pokud jde o kritiku zvoleného postupu, musím říci, že víme o dobrých příkladech, k nimž tento postup vedl, například Schengen nebo třetí pilíř. Na závěr ještě jednu větu. Když byla Lisabonská smlouva navržena, tento druh spolupráce, tato oblast spolupráce, byly považovány za příliš ambiciózní pro členské státy. Avšak nyní nám skutečný život, naše reálná zkušenost se vzájemnou provázaností a hospodářskou spoluprácí jasně ukazuje, že to, co potřebujeme, je evropské řešení tohoto velmi významného evropského problému. Jsem přesvědčen, že k němu dospějeme. Předseda. – Děkuji vám, pane Šefčoviči. Vystoupí pan Gualtieri, přestože bych ho chtěl důrazně požádat, aby dodržel jednu minutu. Roberto Gualtieri, zpravodaj. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, toto je důležitá rozprava, která podle mého názoru jasně dokládá existenci širokého konsensu mezi politickými skupinami týkajícího se hodnocení a všeobecného zaměření této zprávy. Parlament s několika výjimkami skutečně hovoří jedním hlasem, a to je důležité. Říkáme ano stálému mechanismu stability, přestože nemůžeme skrýt určité zmatení a obavy, které, jak jsme se dozvěděli, sdílí rovněž Komise, i když bychom se rádi o těchto obavách dočetli ve stanovisku Komise ke zvolenému postupu. Jsme připraveni ukázat praktičnost a smysl pro odpovědnost, když uvádíme, že dnes neexistují politické podmínky pro vytvoření evropského mechanismu, a nicméně ukazujeme a budeme ukazovat rozhodnost naší touhy přispět k začlenění tohoto mechanismu do právního a procedurálního rámce Unie za současného dodržování Smluv. Naše návrhy jsou jasné, ale nyní se domnívám, že klíčová otázka zní jinak. Je Evropská rada ochotna zahájit o svých návrzích skutečnou diskusi s Parlamentem a je Komise ochotna převzít v této diskusi aktivní úlohu? Chtěl bych zdůraznit, že Parlament přijal to, co bych nazval obvyklým rozhodnutím, tedy odložení hlasování na 24. březen. Myslím si, že to je důležité znamení: toto je zodpovědný Parlament, ale domnívám se, že by i Komise měla ukázat svůj smysl pro zodpovědnost tím, že přihlédne k návrhům Parlamentu. PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS Místipředseda Předsedající. – Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (článek 149) George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Na pozadí současné hospodářské krize odpovídá návrh na vytvoření mechanismu finanční stability naléhavé potřebě solidarity mezi členskými státy a je pozitivním krokem. Avšak změna Smlouvy ve stávající předpokládané podobě by mohla vytvořit mechanismus určený výlučně pro omezení počtu členských států. To například neumožňuje, aby byly do tohoto rámce začleněny členské státy, které nepoužívají euro. Jsem přesvědčen, že proto, aby byl tento mechanismus skutečně evropským, musí být vytvořen uvnitř institucionálního rámce Evropské unie a za účasti Komise a Evropského parlamentu. Musí rovněž zohledňovat účast všech 27 členských států. Nesmíme zapomínat, že ekonomické výkyvy, které se objevují v členských státech mimo eurozónu, mají dopad na hospodářství a finanční stabilitu celé Unie.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) To, co se nyní děje s oznámenou změnou Lisabonské smlouvy, dokládá, že vše, co vedoucí představitelé EU řekli o významu vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, o prohlubování demokracie a o udržitelnosti samotné Smlouvy, nebylo nic než propaganda. Rok a několik měsíců po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost jsou všichni odsouváni na vedlejší kolej za účelem navržení změny pomocí mechanismu samotné Smlouvy, který nejenže umožňuje provedení změny bez jakékoliv demokratické účasti – fakticky navazující na jejich odmítnutí vnitrostátních referend ke schválení Smlouvy –, ale rovněž vytváří mechanismus stálé kontroly ekonomik členských států. Tato zpráva se ubírá stejným směrem, protože předkládá některé navržené změny návrhů Komise týkající se změny Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. V praxi se vše zaměřuje na konsolidaci podpory, kterou se snaží poskytnout tomuto hospodářskému řízení vytvořením „evropského semestru“: prohloubení sankcí týkajících se dodržování Paktu stability a růstu, směrnic o hospodářské politice a jakýchkoliv případně přijatých ukazatelů. Pokouší se svázat členské státy do opravdové svěrací kazajky. Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Dlouhodobá fiskální nerovnováha Řecka v květnu 2010 vyústila v nemalý záchranný krizový balíček v celkové výši 720 miliard eur z prostředků EU a Mezinárodního měnového fondu. Navzdory tomu, že byl pro země eurozóny vytvořen speciální Fond finanční stability Evropské unie (EFSF) s prostředky do výše 440 miliard eur, nedá se konstatovat, že by veškeré problémy EU byly překonány. Navíc fungování EFSF je omezeno koncem roku 2012 a mezi finančními investory panuje určitá nejistota, co nastane po tomto datu, resp. po vypršení poskytnutých garancí, s dluhy problémových zemí eurozóny. Z tohoto důvodu je změna článku 136 SFEU, resp. vytvoření stabilizačního mechanismu po roce 2013, žádoucí pro budoucí finanční a fiskální stabilitu EU. Nicméně bych chtěl upozornit na to, že tento mechanismus nebude samospasitelný pro vlastní záchranu rozpočtů problémových (periferních) států a že by se mělo zvážit i komplexní řešení dané problematiky (redukce veřejného dluhu, obnova důvěryhodnosti bankovního sektoru a strukturální reformy včetně fiskální konsolidace periferních zemí za účelem zvýšení jejich konkurenceschopnosti). Celkově se domnívám, že předložená zpráva kolegů Elmara Broka a Roberta Gualtieriho představuje precizní analýzu dané problematiky, odkazuje na relevantní legislativu EU včetně stanoviska Rozpočtového výboru, a proto doporučuji schválit změnu článku 136 SFEU v navrhovaném znění. Sandra Kalniete (PPE) , písemně. – (LV) V posledních několika letech zažilo euro několik otřesů, jež by jinou měnu pravděpodobně zničily. Opatření vedoucích představitelů EU, přestože nejsou vždy dostatečně rychlá či přesvědčivá, umožnily záchranu eura. Situace je stále velmi obtížná, ale jsem přesvědčena, že Evropa tuto krizi překoná a stane se ekonomicky silnější. Tato krize odhaluje slabiny EU a jasněji ukazuje, jaké změny jsou nezbytné v právních předpisech Evropské unie, včetně Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro země eurozóny. Jsem přesvědčena, že vytvoření evropského mechanismu finanční stabilizace (EMFS) je jedním z nejdůležitějších kroků, které lze přijmout proto, aby se EU v budoucnu vyhnula závažným ekonomickým krizím. Vytvoření EMFS samozřejmě nevyřeší všechny problémy, a proto je důležité, aby vlády uznaly svou odpovědnost za dodržení maastrichtských kritérií a aby prováděly rozumnou, dobře promyšlenou hospodářskou a měnovou politiku založenou na dlouhodobých cílích. Nemůžeme si dovolit opakování scénářů z minulých let, kdy členská státy „až nadoraz

45

46

CS


šlapaly na plyn“ hospodářských politik, přičemž nebraly v potaz maastrichtská kritéria a porušovaly další základní ekonomické zákony. Euro není pouze měnou, je politickou smlouvou dokládající schopnost EU zachovat si jednotu v rozmanitosti. Euro je zárukou evropské stability, růstu a jednoty. Proto ani v nejmenším nepochybuji, že budeme schopni být dostatečně prozíraví a moudří, abychom tuto krizi překonali a dali rozvoji nový podnět. 8. Hlasování Předsedající. – Dalším bodem je hlasování. (Pro výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis.) Robert Atkins (ECR). – Pane předsedající, znovu vznáším stížnost ohledně časového harmonogramu tohoto Parlamentu. Včera i dnes jsme měli čas vyhrazený k hlasování, a znovu jsme ho využili jinak. Jistě je znakem dobře fungujícího a efektivního parlamentu, že si umí řídit své záležitosti řádně a včas. Mohl byste prosím vyzvat vedoucí představitele, aby to pochopili? Jinak s námi bude zacházeno s pohrdáním, jaké si zasloužíme. Derek Roland Clark (EFD). – Pane předsedající, moje procesní námitka se týká prvních dvou dnešních hlasování o harmonogramu na příští a přespříští rok. Chci vznést dvě námitky, pokud dovolíte. Zaprvé, tato hlasování jednoduše dokládají, jak je tento Parlament ve skutečnosti bezmocný. Všichni se zde domnívají, že získávají stále více pravomocí a stále větší vliv. Ale ve skutečnosti tyto pozměňovací návrhy jednoduše obchází skutečnost, že jsme povinni uspořádat 12 dílčích zasedání… (Předsedající řečníka přerušil) Předsedající. – Pane Clarku, máte procesní námitku, nikoliv vystoupení. Omlouvám se, ale musím vás přerušit. Nyní přistoupíme k hlasování. Edward McMillan-Scott (ALDE). – Pane předsedající, za běžných okolností bych k tomuto bodu nevystoupil. Jako místopředseda respektuji předsedu. Avšak všem skupinám bylo řečeno, že se hlasování o harmonogramu, která jsou velmi omezená – myslím, že jde o dva pozměňovací návrhy – uskuteční na začátku hlasování, a nikoliv po vystoupení pana Schmitta ve sněmovně. Domnívám se, že je vůči panu Schmittovi neuctivé umožnit lidem odejít, a pak je požádat, aby se po jeho projevu vrátili na dvě hlasování. Proto váš žádám, abyste této sněmovně předložil návrh na změnu pořadu jednání, aby se všechna dnešní hlasování uskutečnila před projevem pana Schmitta, a začneme hlasováními o harmonogramu. (Potlesk.) Předsedající. – Pane McMillan-Scotte, na vaše vystoupení mám odpověď, a to, že o pořadu jednání tento Parlament hlasoval v pondělí. V pořadu jednání se můžete přesvědčit, že se hlasování o harmonogramu uskuteční od 12:30 do 13:30. To je rozhodnutí, které tento Parlament přijal v pondělí. Edward McMillan-Scott (ALDE). – Pane předsedající, omlouvám se, že to protahuji, ale nyní byly rozdány všem skupinám hlasovací seznamy. Pokud to byla chyba, je třeba ji napravit. Vůči prezidentovi jednoho z našich členských stát, který nyní vykonává předsednictví, je směšné a neuctivé svolávat poslance zpět do sněmovny, zpět do této

09-03-2011

09-03-2011

CS


komory, po jeho vystoupení. Nechte nás hlasovat nyní v pořadí, jaké je uvedeno v dokumentu k hlasování. Není důvod to znovu měnit. (Potlesk.) Předsedající. – Tak to funguje. O pořadu jednání hlasujeme vždy v pondělí. Poslouchejte mě. Nevzdychejte a nedivte se. Chcete-li změnit pravidla, můžete to udělat, ale naše současná pravidla stanoví, že o pořadu jednání hlasujeme vždy v pondělí. Udělali jsme to tak i tentokrát, a to za účasti poslanců, kteří byli ve sněmovně. Předsedající má nicméně právo dát o pořadu jednání hlasovat znovu, pokud si to přeje většina poslanců, takže vykonám svou pravomoc a zeptám se vás: Přáli byste si hlasovat o změně dnešního pořadu jednání? Kdo je pro hlasování o změně pořadu jednání? Kdo je proti? Zdrželi se? (Potlesk.) Proto vám, vážení kolegové, připomínám, že pokud chcete vystoupit k pořadu jednání, buďte tu v pondělí. Návrh pana McMillan-Scotta se týkal hlasování o harmonogramu před vystoupením maďarského prezidenta, pokud to čas dovolí – protože, jak sami vidíte, právě čas ztrácíme. Vzhledem k času, který teď máme, očekávám, že mnoho hlasování bude pokračovat po prezidentovu vystoupení. Takže, kdo je pro hlasování o harmonogramu před projevem maďarského prezidenta, pokud na to budeme mít fakticky čas? Kdo je proti? Zdrželi se? Takže to uděláme následovně: budeme hlasovat o harmonogramu před projevem maďarského prezidenta, budeme-li na to mít čas. (Námitky.) Kolegové, není v tom žádný rozdíl; i tak budeme pokračovat v hlasování po projevu maďarského prezidenta. (Nesouhlasný šepot.) Vykonám svou pravomoc. Abych zabránil této směšné situaci, zařadím hlasování o harmonogramu jako první. Nyní jste všichni spokojeni? (Potlesk.) Dobře, budete tu hlasovat i po prezidentově vystoupení, ale nyní pokračujme hlasováním o harmonogramu na rok 2012. 8.1. Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 (hlasování) 8.2. Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2013 (hlasování) 8.3. Priority rozpočtu na rok 2012 – ostatní oddíly (A7-0049/2011, José Manuel Fernandes) (hlasování)

47

48

CS


8.4. Strategie EU pro oblast Atlantického oceánu (hlasování) PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK Předseda 9. Slavnostní zasedání - Maďarsko Předseda. – Pane prezidente Schmitte, vážení hosté, dámy a pánové, vítáme vás, pane Schmitte, jako někoho, kdo byl ještě nedávno kolegou poslancem našeho Parlamentu. Dnes jste s námi v úplně jiné úloze než kdykoliv předtím. Často jste seděl v tomto křesle, pane prezidente, a předsedal jednáním našeho Parlamentu. Proto je pro nás velkým potěšením, že dnes podporujete maďarské předsednictví, a rovněž, že dnes v Evropě pracujete na vytvoření klimatu příznivého pro Evropský parlament, protože víte, jak důležitá je tato sněmovna – jak důležitá je pro občany, kteří žijí v naší zemi, a pro rozhodnutí přijímaná v Evropské unii. Dnes budeme hlasovat o zprávě předložené paní Járókaovou. Jedná se o záležitost důležitou pro nás všechny, protože romská menšina je nejpronásledovanější menšinou v Evropě, ale rovněž největší evropskou menšinou. Máme jak vůli, tak prostředky, abychom tento problém postupně řešili. Zpráva paní Járókaové k tomu výrazným způsobem přispěje. O tom nepochybujeme. Rovněž je důležité, že se otevíráme balkánským státům. Dobře si pamatujeme, pane prezidente, že jste během šesti let naší spolupráce přikládal velký význam rozšíření Unie, které by zahrnovalo země západního Balkánu. V nich se musí skutečně vyřešit mnoho problémů. Dotčené země musí být nejprve připraveny, ale pak jejich členství v Evropské unii pomůže při řešení mnoha problémů i nám. Chtěli bychom vám rovněž poděkovat za to, co v tomto ohledu děláte. Možná si moji kolegové vzpomenou na dny, před mnoha lety, když jste vyhrál zlaté olympijské medaile. Poté jste vložil celé své srdce do služby olympijskému hnutí a nyní, jako státník, zastupujete svou zemi, a také Evropskou unii, mimo Unii i v Evropě. Za to bychom vám chtěli poděkovat. Velmi nás zajímá, co se chystáte říci. Pál Schmitt , prezident Maďarské republiky. – (HU) Budu hovořit ve svém mateřském jazyce, maďarštině. Pane předsedo, vážení poslanci, dámy a pánové, stojím zde před vámi s velkým potěšením a velkou hrdostí. Bylo mi potěšením vrátit se na tuto významnou scénu mého života a kariéry, k mým přátelům a spolupracovníkům, do Evropského parlamentu, jehož poslancem jsem byl šest let. Děkuji vám, že jste mě pozvali. Pane předsedo, co bych před rokem dal za dvacet minut času pro svůj projev! Je to tu vlivné místo, kde se toho každý politik, každý veřejný činitel může hodně naučit. Myslím, že není náhoda, že se mezi těmito lavicemi objevilo mnoho prezidentů a ministrů. Je to dobrá zpráva pro Evropu, protože získává přední politiky, kteří absolvovali tuto ne vždy jednoduchou školu evropského dialogu, kteří spatřili své vnitrostátní záležitosti z evropské perspektivy a kteří byli nejen schopni hájit své zájmy, ale rovněž se naučili, jak je uvést v soulad. Toto je odkaz evropské civilizace a toto je rovněž dnešním posláním. Evropský parlament je nejlepším příkladem, jak důležitou úlohu hraje v evropském myšlení parlamentarismus a kultura veřejných diskusí. Parlament, od Lisabonské smlouvy obdařený rozšířenými pravomocemi, je zárukou demokratického rozhodování. K jeho tradici patří vzájemná otevřenost a pozornost. Proto Maďarsko, jako stávající předsednická země Rady

09-03-2011

09-03-2011

CS


Evropské unie, s Evropským parlamentem ochotně spolupracuje, protože toto není pouhý legislativní tavicí kotlík, ale, mohu-li to tak vyjádřit, více než to: je duší Evropy. Dámy a pánové, Evropa skutečně nemá jen trh, měnu, politiky a zákony, ale má rovněž duši a ducha. Plně chápu, že se zdejší každodenní práce týká především praktických detailů. Avšak krize z poslední doby ukázala, co se může stát, když se k osudu lidí přistupuje z čistě finančního nebo technokratického hlediska a když se zapomíná na hlavní zásady stability. Jean Monnet, kterého ctíme jako jednoho z otců poválečné spolupráce a který, přestože byl ekonom, nesnil o pouhé ekonomické jednotě Evropy, kdysi řekl: „Potřebujeme skutečně evropské úsilí. Nevytváříme koalici států, sjednocujeme lid.“ Následující myšlenky vyjádřené Jeanem Monnetem platí i dnes, přestože byly vyřčeny před šedesáti lety: „Jsme zde, abychom se chopili společného úkolu – nevyjednávat výhody pro náš vlastní národ, ale usilovat o výhody pro všechny. Řešení dosáhneme pouze tehdy, pokud z našich diskusí odstraníme všechny partikularistické postoje. Pokud my, kteří jsme se zde shromáždili, dokážeme změnit naše metody, postupně se podle toho změní i postoj všech Evropanů.“ Od té doby uplynulo více než šedesát let. Bereme však stále vážně tyto myšlenky, které nám ukázaly cestu? Tato aliance byla od samého počátku více než jen Společenstvím uhlí a oceli. Její otcové zakladatelé jí vdechli život jako závazku míru, jako úkolu vytvořit silnou Evropu. Uznávám, že není vždy snadné nalézt společného dělitele pro půl miliardy občanů v dnešní rozšířené Evropě, v Evropě s 27 členskými státy. Spatřuji, pokud dovolíte, zvláštní půvab ve skutečnosti, že Maďarsko mohlo převzít mandát rotujícího předsednictví právě nyní, uprostřed hlubokých dilemat, tvrdých zápasů a závažných otázek, protože v takových chvílích je nejvíce zapotřebí kvalit, kterými má země disponuje. Skutečně, bitvy současnosti nemůžeme nikdy vybojovat bez ducha našich předků. Nicméně my Maďaři můžeme být oprávněně hrdí na to, že – abych citoval maďarského skladatele Ference Liszta, který se narodil před 200 lety – „jsme syny národa svobodného ve své podstatě“. Žijeme v zemi, která byla díky králi svatému Štěpánovi vytvořena jako tolerantní, vstřícné a mnohonárodní křesťanské společenství, má více než tisíciletou historii státnosti a během revolucí prokázala svůj hluboký smysl pro svobodu. S blížícím se maďarským národním svátkem 15. března si musíme vzpomenout na mnoho, mnoho bojů vybojovaných Maďary, například válku za nezávislost a revoluci v roce 1848, a buďte si jisti, že i revoluci a boj za svobodu v roce 1956, které si možná někteří z vás, mnozí z vás starších, pamatují, kdy jsme si zde v Evropě vybojovali určité právo a respekt. Navíc nám to nikdy nedovolilo zapomenout na bratrství a solidaritu. My Maďaři jsme bojovali příliš mnoho na to, abychom byli neteční k bojům druhých a beze slova přecházeli problémy ostatních lidí. Proto se zvláštní vnímavostí sledujeme všechny události, které se nyní odehrávají na jih od nás v arabském světě. Vyjadřujeme pochopení pro lidskou touhu po svobodě, pro vlastnost, která bezpochyby žije v srdci každého člověka a každého národa. Není žádný div, a není ani žádné překvapení, že se toto odehrává. Touhu po svobodě jakéhokoliv národa nelze potlačovat věčně. Dříve či později vybuchne. Je společnou povinností Evropské unie, aby chránila zájmy vlastních občanů a aby zůstala věrná svým humanitárním závazkům. Musí vlastními prostředky podporovat mírový přechod a – v dotčených zemích – prosperitu v rodné zemi. Dámy a pánové, nebo mohu-li vás tak oslovovat, kolegové a přátelé, protože hovoříme o solidaritě, dovolte mi uvést několik pojmů Schumanova plánu, jako jsou „faktická solidarita“, „tvůrčí úsilí“, „fúze zájmů“ a „hlubší společenství“. Jsem upřímně přesvědčen, že tyto pojmy,

49

50

CS


na které můžeme narazit ve všech dokumentech EU a ve všech projevech, neztrácí svůj význam. Jsem si jist, že se jedná o hluboké pocity, na jejichž základě bylo možné tehdy vybudovat evropskou jednotu a provést poválečnou obnovu a které nakonec rovněž přivedly země východní a střední Evropy utlačované diktaturou zpět sem, do tohoto společenství. Každý bod programu maďarského předsednictví tyto základní hodnoty stanoví jako cíle. Vše, co plánujeme a o co se snažíme, lze popsat dvěma slovy, dvěma slovy, jež se často používají, ale která neztratila nic ze své síly: odpovědnost a solidarita. Prosím, dovolte mi to v několika bodech vysvětlit. Co myslíme solidaritou a odpovědností? Solidarita je vyžadována ve finančních záležitostech. Uvědomujeme si, že ochrana eura je první ze všech našich společných úkolů. Je to záležitost všech členských států, opakuji, všech členských států, protože konkurenceschopnost Evropské unie je důležitá pro země uvnitř i vně eurozóny a závisí na nás všech společně. Maďarsko jde již nyní dobrým příkladem, když stanoví přísná právní omezení na státní zadluženost v ústavě, na které se pracuje. Maďarsko se rozhodlo přijmout přísná opatření ke snižování výdajů, aby snížilo své současné dluhy a aby snížilo svůj schodek pod evropský průměr. Avšak s respektem očekáváme, že země používající euro znovu získají důvěru ve společnou měnu. Zavedení evropského semestru slouží společné konkurenceschopnosti: umožní členským státům, aby se vzájemně informovaly o svých rozpočtových plánech před vnitrostátním schválením a umožní nám stanovit konkrétní cíle pro jednotlivé země. Osobně bych byl potěšen, kdyby k jeho zavedení došlo během maďarského předsednictví, a kdyby mohl být dokonce nazýván budapešťským semestrem. Prosím, dovolte mi znovu použít slova Jeana Monneta, který se domníval, že je důležitou vlastností a důležitým cílem závazku Společenství, aby státy – cituji – „namísto konfrontace umožnily vzájemné ovlivňování a případně přirozeně zahájily dialog, společnou akci“. Vím, že společná akce má stále své sporné otázky, ale upřímně doufám, že budou úspěšně objasněny před ekonomickými a finančními rozhovory, které jsou očekávány v brzké době. Kouzelným slovem je prevence. Ta může pomoci zajistit, že finanční krize nezastihnou Evropskou unii neinformovanou a umožní vhodnou reakci na ně, protože je vždy snazší krizi předcházet, než se z ní zotavovat. Musíme převzít odpovědnost za uzavření mezery v rozvoji. I ve společenství této velikosti může solidarita znamenat všímavost k osudu jednotlivých lidí na jedné straně, a k osudu malých i větších společenství, celých regionů na straně druhé. Občané Evropské unie si zaslouží rovné příležitosti. To může být podporováno správnou politiku soudržnosti, jejíž hlavní základní kameny již byly úspěšně schváleny. Je důležité, aby se Evropa nerozdělila ani z hlediska konkurenceschopnosti. Obrat k solidaritě a jednotě na energetickém trhu, úsilí o rozvoj jednotného energetického trhu úzce souvisí se soudržností. Cílem je snížení energetické závislosti a zranitelnosti a zajištění neomezeného toku plynu a elektřiny v celé Evropě. Události v severní Africe jsou rovněž připomenutím, jak důležité je snižování jednostranné závislosti a propojování dosud samostatných energetických sítí. Rozvoj je nezbytný pro dokončení jednotného energetického trhu, finanční prostředky jsou potřebné pro rozvoj a pro nalezení finančních prostředků je třeba široká dohoda.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Převzetí odpovědnosti je nezbytné rovněž na makroregionální úrovni. Stejně jako barcelonský proces na jihu Evropy a strategie pro region Baltského moře v severní polovině poskytly rámec pro harmonizaci regionálního rozvoje, tak nyní i země střední a východní Evropy hledají možnosti účinnější spolupráce. Za účasti 14 zemí a v rámci zhruba 40 programů se formuje strategie pro region Dunaje, což je vynikající doklad toho, že sousedství, často zmiňované jako geografické omezení, lze rovněž vnímat jako geopolitické aktivum. Velmi vzhlížíme k Dunaji jakožto jednomu z našich přirozených pout a řece naší věčné vzájemné závislosti, která nám pomůže v pokroku díky strategii, jejíž přijetí se očekává v červnu, která nám pomůže jako zelený koridor, jako ekonomický potenciál, jako hnací síla společných podniků, jako rozvíjející se dopravní cesta a fakticky i jako kulturní spojení. Maďarsko jedná jako iniciátor při navrhování této strategie, a pokud jde o praktické úkoly, organizuje činnost v oblastech správy společných vod a ochrany životního prostředí. Musíme přijmout odpovědnost na našich hranicích. Evropa musí být schopna reagovat na rychlé změny ve světě. Avšak žádné probíhající změny neospravedlňují naše jednání proti vlastním zájmům, když těkáme ze strany na stranu, což pouze posiluje efekt, že již nic nebude plynout snadno. Uvědomuji si, že mnoho lidí pohlíží na problematiku jižního a východního sousedství jako na otázku buď a nebo, přičemž tvrdí, že nám současná situace přikazuje, abychom veškerou pozornost zaměřili na jižní hranice Evropské unie. Avšak na změněné podmínky – a musíme připustit, že tyto změněné podmínky budou existovat vždy – budeme moci správně reagovat pouze tehdy, pokud jinak zůstaneme pevni ohledně všech směrů kompasu. Pokud na to Evropská unie zapomene, bude jednat proti vlastním zájmům a sama se oslabí. Neočekávané situace mohou snadněji nastat vždy, když nebudeme držet krok s událostmi, a naopak: každý nově vzniklý problém lze lépe zvládnout, pokud existují dobře fungující vztahy. Východní partnerství není ani maďarskou, ani polskou prioritou. Přestože se to jeví jako náš přístup k dané situaci, jedná se o obecnější předpoklad. Nic to nedokazuje jasněji než skutečnost, že budeme společně s našimi polskými přáteli hostit během jejich předsednictví summit Východního partnerství. Rovněž je třeba, abychom hovořili o solidaritě, kterou bychom měli ukázat v případě zemí čekajících na rozšíření. Aliance států, které založily Evropskou unii, měla vždy dveře otevřené, přičemž tvrdila, že se členem společenství může stát jakákoliv demokratická země, která si bude přát přistoupení ze své vlastní svobodné vůle a která přijme základní zásady EU. Na jedné straně to znamená, že pro příslušnost k alianci existují jasné podmínky. Na druhé straně to znamená, že musíme mít rovněž odpovědnost za země mimo Evropskou unii, za všechny ty státy, které považují členství za svůj cíl a které o to seriózně usilují. Touha po přistoupení si zaslouží jasné odpovědi, jasné požadavky a jasný harmonogram a jasnou perspektivu pro země západního Balkánu, ale i pro Turecko a Island. Pokud jde o odpovědnost za menšiny, dovolte mi, abych citoval článek 3 Lisabonské smlouvy: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin.“ Kulturní rozmanitost je skutečnou esencí Evropy, zdrojem její vitality. Jako národní prohlášení předchozích slov budou mít v Maďarsku v příštím národním shromáždění – které bude mimochodem od roku 2014 o polovinu menší – všechny menšiny v zemi vlastní parlamentní zastoupení.

51

52

CS


Způsob, jakým Maďarsko zastupuje osud Maďarů žijících v zahraničí, je v úplném souladu se stejnou zásadou. Nacházíme se v nezvyklé situaci. Máme ústavní povinnost chránit práva menšin původních maďarských komunit žijících v jiných zemích, jejich právo používat vlastní jazyk a právo na autonomii. Mohli bychom se nazývat dobrými Evropany, pokud bychom tak nečinili? Právě Evropská unie nám poskytuje právní a intelektuální rámec, kde už tento problém fakticky problémem není. Nyní můžeme konečně překonat historické křivdy – bez oplakávání našeho geografického rozdělení – a oslavovat naše duchovní a intelektuální partnerství bez jakéhokoliv územního nároku. To jsme zakotvili do práva. Tím, že stát udělí svým menšinám práva, stane se silnějším, nikoliv slabším. Pokud tak učiní, získá loajální, spokojené, občany se sebeúctou, kteří významně zpestří rozmanitost svou kulturou a svými tradicemi. Konečně mi dovolte zmínit romskou strategii, jak již to učinil pan Buzek. Maďarské předsednictví považuje předložení efektivní a životaschopné romské strategie pro Evropskou unii za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů. Paní Lívia Járókaová to již učinila. Jsem přesvědčen, že tento společný akční plán potřebujeme. Avšak k vymýcení chudoby je kromě sociálních opatření nezbytné důsledné odmítnutí předsudků a rozvoj a podpora kulturního a vzdělávacího prostředí. To všechno není, více než cokoliv jiného, otázkou dohody a peněz, ale naší lidskosti a vynalézavosti. Pane předsedo, dámy a pánové, všichni si uvědomujeme, že rotující předsednictví je vždy hlavně o pokroku v rámci stávajících procesů. K tomu jsou třeba dvě zdánlivě protikladné vlastnosti: pokora a houževnatost. Pokora ve společných zájmech a houževnatost při jejich zastupování jsou vlastnosti, které mohou vést k úspěchu. Na konci našeho volebního období pro nás bude měřítkem toto: zdali jsme zbloudili z vyznačené cesty, nebo zdali se nám podařilo přivést dialog zpět k základním, podstatným a konstruktivním záležitostem. Proto je úkolem našeho předsednictví, aby bylo hnací silou procesů. Protože jsme týmovým hráčem: je to rovněž tím, co představuje koncepce trojího předsednictví. Je možné podávat dobrý výkon na individuální úrovni, ale pouze pokud zůstává nejdůležitější služba společenství, nebo raději týmu. Mnoho věcí je třeba přehodnotit, protože je stále více zjevné, že jsme nepostavili náš nový evropský život na dostatečně pevných základech. Doba strávená hledáním cesty vpřed se zdá být i v Evropě u konce. Mám sklon domnívat se, že v tomto ohledu vidím šťastnou konstelaci hvězd. Nyní má Evropská unie úřadující předsednickou zemi, která provádí přesně ty strukturální změny, jež jsou očekávány rovněž v EU. Velké, špatně fungující systémy, u nichž panuje přesvědčení, že nejdou změnit, musí být reorganizovány a přehodnoceny a jsou nezbytné podmínky, které umožní lépe čelit krizím a které podpoří rozvoj a ochrání konkurenceschopnost. Skutečnost, že se dnes v Maďarsku vše týká změny a obnovy, nás činí mnohem vnímavější k vytváření společné evropské budoucnosti. Máme tedy zkušenost, která dokládá, že se musíme vrátit k účinnému zastupování zájmů společenství. Maďaři čekají, že jejich vedoucí představitelé a politici – na něž byla mimochodem převedena svrchovaná pravomoc v rozsahu v Evropě bezprecedentním – vytvoří rámec pro nový život a vyjádří základní zásady pro naši budoucnost prostřednictvím silných zákonů a vhodné ústavy, a za to je povolají k odpovědnosti. Naší hlavní zásadou je vždy schvalovat zákony, které určí naši budoucnost podle norem EU, evropské tradice a občanských svobod. Vznik platné maďarské ústavy, pokud mi dovolíte říci o tom pár slov, se datuje do roku 1949. V tomto roce již ve šťastnější polovině Evropy existovala myšlenka společného trhu a byla blízko své realizace. Ve stejném roce se komunistický režim sám svými vykonstruovanými procesy vyloučil z Evropy. Země ztratila svou nezávislost, protože byla

09-03-2011

09-03-2011

CS


na desetiletí pohlcena sovětskou sférou vlivu. Byli jsme odříznuti od skutečné Evropy, od společenství, k němuž jsme díky svým tradicím vždy patřili. Stáhla se nad námi mračna. Co mohl ztratit stát založený na lžích, to si Maďaři uchovali jako národ. Proto to považuji za důležité a za velmi vypovídající, že si s sebou maďarská ústava od letošního roku ponese rok 2011, kdy jsme se, jako určitý historický dar, jako určitá forma nápravy, mohli poprvé ujmout předsednictví Evropské unie. Je to poprvé, co můžeme skutečně dokázat svou oddanost demokracii prostřednictvím spousty práce a rovněž za pokojných, konstruktivních podmínek a jsme schopni zapojit naši maďarskou rozhodnost do služby společenství. Jsem přesvědčen, že v životě národa přijde správný čas k vypracování ústavy vždy, když je dostatečně silný na to, aby si uvědomil své chyby z minulosti a hájil pravdy, které budou platné po mnohá desetiletí, a je dostatečně rozhodný k tomu, aby dovedl do konce, co začal. Přinejmenším stejně tak důležitá je skutečnost, že budujeme evropské základy. Garantuji vám a ujišťuji vás, že se budeme držet Listiny základních práv Evropské unie jako normy pro kapitolu nové maďarské ústavy týkající se lidských práv. Dámy a pánové, jsem šermíř, a v této disciplíně jsem se zúčastnil olympijských her, takže mi kovový zvuk srážejících se mečů není neznámý. Nicméně si nemyslím, že bychom měli na dnešní politické scéně soutěžit o to, kdo prohraje, a nad druhým triumfovat silou. Historie nám nedala mandát, abychom se pouze zapojovali do politických šachových partií a taktických bitev o prestiž, ale abychom se věnovali tomu zásadnímu, posilování soudržnosti a hledání konsensu. Evropané potřebují úspěšnou, vítěznou a silnou Evropu, Evropu, která bude současně založena na společenství zájmů a hodnot, v němž budou silné i národy. Přesně tím je ambiciózní program, kterému říkáme Evropa 2020. Dámy a pánové, prosím dovolte mi, abych svůj projev zakončil myšlenkou právem populárního maďarského spisovatele Sándora Máraie, která se vztahuje k Evropě. Cituji: „Je třeba, abychom dále budovali tento způsob života. Je třeba, abychom jej naplnili vším, co je moderní, a abychom zachovali vše, co má nadčasovou platnost. Máme vše, co potřebujeme, vším, co potřebujeme, je víra a nezlomná vůle, víra v naši úlohu a vůle k boji proti tyranii hlouposti a vzteku. Kde může evropská práce začít? Kde mohou začít Maďar? Domnívám se, že již začal“. Konec citátu. Jediné, co k tomu mohu dodat, je, aby tomu tak bylo. Děkuji vám za pozornost. Předseda. – Pane prezidente Schmitte, to byla důležitá slova a vaše definice má velkou cenu. Evropský parlament není pouze zákonodárnou, ale opravdovou duší Evropy. Citáty Jeana Monneta o duchu integrace, dialogu a společném jednání, společných akcích, jsou pro nás velmi významné. Je velmi důležité, abychom měli na paměti Schumanův plán: založený na solidaritě, především na počátku Evropské unie a poté v devadesátých letech, minulé století ve střední a východní Evropě, dnes na finančních trzích a ve velmi blízké budoucnosti ve Středomoří. Děkuji vám za vaše postřehy o dnešních činnostech a o dnešních činnostech a dnešních hrozbách, kterým čelí Evropská unie. Velmi vám děkuji za váš projev. Budeme si vaše slova a vaše postřehy pamatovat. (Potlesk.)

53

54


CS

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS Místopředseda 10. Hlasování (pokračování) Předsedající. – Nyní pokračuje hlasování. 10.1. Zpráva z roku 2010 o pokroku Turecka (B7-0156/2011) (hlasování) Ria Oomen-Ruijten (PPE). – Pane předsedající, chtěla bych oznámit následující. Dosáhla jsem dohody se stínovými zpravodaji ohledně mého ústního pozměňovacího návrhu k bodu 18. To znamená, že paní Falutreová stáhne pozměňovací návrh k bodu 18. Proto doporučuji své skupině, aby hlasovala pro pozměňovací návrh 29 týkající se tohoto bodu. – Před hlasováním o bodu 18: Ria Oomen-Ruijten (PPE). – Pane předsedající, chtěla bych do bodu 18 doplnit ústní pozměňovací návrh: „vyjadřuje své znepokojení nad tím, že vyšetřování v těchto případech nepokračují dostatečně rychle a upozorňuje na to, že zadržování známých novinářů Nedima Şenera a Ahmeta Şıka by mohlo vést ke ztrátě důvěryhodnosti těchto procesů, které by měly naopak posílit demokracii.“ (Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu.) 10.2. Evropský integrační proces v případě Černé Hory (B7-0157/2011) (hlasování) 10.3. Strategie EU pro začleňování Romů (A7-0043/2011, Lívia Járóka) (hlasování) 10.4. Průmyslová politika pro éru globalizace (A7-0022/2011, Bernd Lange) (hlasování) Předsedající. - Tímto je hlasování ukončeno. Kolegové, máme tu padesát vysvětlení hlasování. Víte, co to znamená. Budu postupovat velmi rychle, přesně po minutě vás přeruším. Omlouvám se za to, ale musíme dodržet časový harmonogram. 11. Vysvětlení hlasování Ústní vysvětlení hlasování Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 Gerard Batten (EFD). – Pane předsedající, chci podat vysvětlení hlasování o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012. Naše hlasování samozřejmě nedává žádný smysl, protože neřeší problém tří různých parlamentů: ve Štrasburku, Bruselu a samozřejmě v Lucemburku, na které všichni zapomínají. Pokud se nemýlím, celkové náklady dosahují přibližně 250 milionů EUR za měsíc. Rád bych přednesl konstruktivní návrh. Místo dvanácti různých jednání by se ve Štrasburku mohlo konat dvanáct zasedání během jednoho týdne: první den – tři zasedání, druhý den – tři zasedání, třetí den – tři zasedání, čtvrtý den – tři zasedání. V tom případě zde budeme muset trávit jenom jeden týden v roce. Zbytek roku, budeme-li muset, můžeme strávit v Bruselu, což povede k obrovské úspoře nákladů a velkého množství nepříjemností.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, pravidelné putování Evropského parlamentu mezi jeho dvěma sídly každý měsíc je něco mimořádného. Kážeme fiskální spravedlnost, ale přitom měsíčně utrácíme stovky milionů liber za neustálé stěhování našich překladatelů, úředníků ve výborech a poslanců Evropského parlamentu. Mluvíme o globálním oteplování, přičemž flotily nákladních vozů, které převážejí potřebnou dokumentaci sem a tam, produkují tisíce tun skleníkových plynů. Jsem si vědom argumentu, že poslanci Evropského parlamentu tak uznávají symbolický význam Štrasburku a historie s ním spojené, a přikláním se také k názoru, že Evropská unie jako sdružení národů by měla své instituce sdílet mezi členskými státy místo jejich soustředění v Bruselu. Proč jednoduše nenecháme na Evropském parlamentu, aby rozhodl, zda budou veškerá jednání probíhat v tomto malebném alsaském městě nebo v Bruselu? V každém případě bychom v této době úsporných opatření měli zamezit plýtvání a snažit se vrátit část úspor našim těžce zkoušeným daňovým poplatníkům. Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, výsledek hlasování, i když většinový, ve skutečnosti podkopává znění Smluv, které velmi jasně stanoví, že dvanáct dílčích zasedání Evropského parlamentu se musí konat ve Štrasburku. Ve snaze zbavit se jednoho z nich se používá argument, že dvě různá dílčí zasedání by se mohla konat během jednoho týdne. Jedná se rovněž o způsob, jak obejít zcela jasný interpretační rozsudek Evropského soudního dvora, který se týká dřívější snahy Evropského parlamentu snížit počet dílčích zasedání ve Štrasburku z dvanácti na jedenáct. Po dvacet let jsme svědky skryté snahy zbavit Štrasburk statutu sídla Evropské unie. Je pravdou – a v tomto bodě souhlasím se svými kolegy – že současná situace je neudržitelná, ale nic nás nenutí vytvořit z Bruselu Washington Evropské unie. Mohli jsme převést veškeré činnosti Evropského parlamentu do Štrasburku, ale k tomu by bylo potřeba něčeho jiného než dlouhodobé nedbalosti francouzských orgánů. Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, dnešek nepřinesl vítězství bruselského tábora nad štrasburským, protože jsme o jedno snížili i počet bruselských zasedání. Skóre Brusel – Štrasburk je tak 1:1. Dámy a pánové, hlasovali jsme však v rozporu se zákonem – rozhodnutí uspořádat srpnové a říjnové plenární zasedání každé během jednoho týdne je protiprávní, jelikož Smlouva stanoví, že plenární zasedání se musí konat měsíčně. Stejně tak to nelze zdůvodnit jako úsporu nákladů, protože náklady – které mimochodem činí 70 milionů EUR, což je hodně – nejsou způsobené konáním zasedání ve Štrasburku, ale neustálým přesměrováváním činností do sféry vlivu bruselské byrokracie, což je v rozporu se Smlouvou. Pokud bychom soustředili naši práci do Štrasburku, ušetřili bychom peníze, a navíc bychom získali i nezávislou demokratickou tvář v Evropě! Zpráva: José Manuel Fernandes (A7-0049/2011) Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, požádal jsem o slovo v otázce jednání o rozpočtu, protože se domnívám, že Evropskému parlamentu se v této souvislosti ne vždy dostává spravedlivého zacházení. Jako poslanci Evropského parlamentu musíme rovněž podporovat úsporná opatření, ale jednoduše je nutné, abychom řádně dostáli svým závazkům. Navrhované zvýšení rozpočtu Evropského parlamentu, které je hluboce pod mírou inflace, je proto nereálné. Například nebere vůbec v potaz zvýšení počtu poslanců

55

56

CS


Evropského parlamentu o 18, nutnost financovat přistoupení Chorvatska nebo další investice, které nás čekají. Předpokládám, že nakonec se nám v této otázce podaří najít přijatelný kompromis. Návrh usnesení B7-0156/2011 Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jak všichni víme, Turecko je strategickým partnerem Evropské unie. Jeho poloha je klíčová pro hospodářské a politické zájmy EU, což mu dává důležitou roli při podpoře evropských aktivit v oblasti Černého moře a stejně tak i při podpoře mírových vztahů na Blízkém Východě. Zpráva z roku 2010 o pokroku v jednání o přistoupení Turecka k Evropské unii nicméně ukazuje na stagnaci procesu a na odpor politických sil v Turecku vůči některým zásadním ustanovením dohody o přidružení. Pane předsedající, domnívám se, že navzdory veřejnému tlaku nedosáhly turecké orgány dostatečného pokroku v otázkách spravedlnosti, základních práv, svobody informací, vyznání a přistěhovalectví. Ekonomické zájmy v regionu nemohou sloužit jako záminka k ústupkům v oblasti základních práv a svobod. Usnesení Evropského parlamentu zaujímá k této situaci odhodlaný přístup a vyzývá Evropskou komisi a Radu, aby nepromrhaly pozitivní výsledky dosažené od roku 2005 a především, aby nenahradily stávající dvoustranné dohody myšlenkou privilegovaného partnerství. Obávám se, že myšlenka partnerství by mohla ohrozit urychlení přístupového procesu, který musí zůstat naším celkovým cílem. Návrh usnesení B7-0165/2011 Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, voda pokrývá větší část naší planety. Nicméně často nedoceňujeme potenciál a význam moří a oceánů pro hospodářský rozvoj. Obzvlášť důležitou pro rybolov, dopravu a energetiku je oblast Atlantského oceánu. Je zdrojem téměř 50 % všech světových úlovků a rovněž se zde nachází řada ložisek kovů, ropy a plynu. Dochází tu také k silným klimatickým jevům, které mohou mít katastrofální následky pro pobřežní regiony. Je proto nezbytné pro oblast Atlantského oceánu vypracovat správnou strategii – takovou, která podpoří dobrou správu a přispěje k ochraně životního prostředí a lepšímu životu lidí v této oblasti. Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, diskuse o tomto usnesení musí vycházet ze směrnice 2008/56/ES, takzvané rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí. Jak už dříve řekl můj kolega, kontextem je ochrana mořského prostředí, protože směrnice, o níž jsem hovořila, vytyčuje společné zásady, podle nichž musí členské státy spolu se třetími zeměmi vytvořit vlastní strategie s cílem dosáhnout dobrých ekologických podmínek v mořských vodách, za které jsou odpovědné. Jedná se tedy o rámec, z něhož by měla strategie pro oblast Atlantského oceánu vycházet, stejně jako z údajů Rady ze 14. června 2010, jak komisařka uvedla ve svém projevu v Evropském parlamentu. Místo toho se usnesení předložené Evropskému parlamentu k hlasování nachází mimo tento rámec a navrhuje – zcela v rozporu s výsledky konzultací, které proběhly s Komisí – strategii pro makroregion a místo mořského prostředí se zabývá územními otázkami.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Tento směr upřednostňuje jiné rozhodnutí. Doufám, že sdělení Komise v souladu s předcházejícími prohlášeními Evropského parlamentu vrátí tuto iniciativu do oblasti působnosti směrnice o strategii pro mořské prostředí, kterou v jejím stávajícím znění podporuji. Z toho důvodu jsem se zdržela hlasování. Návrh usnesení B7-0156/2011 Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Pane předsedající, s radostí jsem si vyslechla výsledek hlasování o zprávě o Turecku. Jsem si jistá, že každé úsilí, jehož cílem je přeměnit Turecko na plnohodnotnou pluralitní demokracii s důrazem na ochranu lidských práv a základních svobod, si zaslouží podporu. Poslední roky ukázaly, že úsilí Turecka stát se jedním z členských států Evropské unie má pozitivní účinky. Členské státy EU by měly i nadále podporovat Turecko v reformách, které provádí. Je nezbytné soustředit se zejména na nejproblematičtější otázky, jakými jsou reforma ústavy, svoboda tisku, práva žen a ochrana národnostních menšin. Také bych chtěla upozornit na problém provádění dodatkového protokolu k Dohodě o přidružení mezi Evropským společenstvím a Tureckem. Debora Serracchiani (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovala jsem pro přijetí usnesení o Turecku, protože poslední ústavní reforma z 12. září je jednomyslně považována za důležitý krok vpřed, který Turecko učinilo ve vztahu s Evropou. Samozřejmě existuje celá řada dalších kroků, které je třeba učinit, a v této souvislosti bych chtěla vyjádřit znepokojení nad hromadným zatýkáním novinářů. Chtěla bych zdůraznit, že Turecko je sedmým největším obchodním partnerem Evropské unie, že EU je hlavním obchodním partnerem Turecka a že obchod – který po staletí probíhá korektně – přispěl k prolínání a mírovému poznání mezi našimi jednotlivými národy. Proto tleskám pozoruhodnému pokroku v otázce propojení EU a Turecka, zejména prostřednictvím námořních dálnic, které procházejí přes severní Jadran a severní Tyrhénské moře a kterými dnes oběma směry proudí více než 250 000 nákladů za rok, společně s důležitým železničním spojením pro těžké náklady z přístavů do cílových míst po celé Evropě. Tímto způsobem bylo možné podstatně snížit počet těžkých nákladních automobilů na silnicích, což je trend, který bude, jak doufám, pokračovat. Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, Turecko je důležitou sousední zemí Evropské unie a zpráva za rok 2010 upozorňuje na významné změny, k nimž v Turecku došlo. Ústavní změny bezpochyby udělaly velký dojem a zásadně přispívají k demokratizaci života v Turecku. Existují však i oblasti, kde bychom rádi viděli větší pokrok. Základem je samozřejmě posílení vztahů se sousedními zeměmi. Bez vyřešení kyperského problému zůstanou všechny ostatní otázky natrvalo ve slepé uličce. Obdobná situace je i v oblasti občanských svobod, včetně svobody náboženského vyznání. Doufám, že závěry zprávy umožní dosažení pokroku v Turecku a uznání, že se země mění nejen z hospodářského hlediska, ale také v oblastech, které jsou důležité z hlediska občanských práv a svobod. Adam Bielan (ECR). – (PL) Pane předsedající, jako člen parlamentní delegace, která vloni navštívila Turecko, jsem měl příležitost na vlastní oči sledovat pokrok, který učinilo v procesu integrace s Evropskou unií. Rozhodně bychom měli pozitivně vnímat způsob, jímž se turecké orgány zabývaly otázkami, které se týkají svobody náboženského vyznání, práv žen, práv odborů, reformy soudnictví, revize právních norem týkajících se rozhlasu

57

58

CS


a televize a zlepšení vztahů mezi armádou a občanským sektorem. Rovněž však souhlasím, že je nezbytné ještě dále zlepšovat vztahy mezi vládou a opozicí, respektovat svobodu médií, včetně internetu, prosadit zlepšení v oblasti občanských práv a svobody shromažďování a provést důkladnou reformu volebního systému. Další oblastí, která vyvolává znepokojení, je narůstající problém domácího násilí a takzvaných vražd ze cti. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat otázce otevření hranic mezi Tureckem a Arménií a podpoře jednání o stabilizaci situace na Kypru. Podporuji usnesení, protože jsem toho názoru, že rozšíření Evropské unie o Turecko je v zájmu jednotlivých členských zemí EU, včetně Polska. Markus Pieper (PPE). – (DE) Pane předsedající, zdržel jsem se hlasování o zprávě o pokroku Turecka, ale ne z důvodu nesouhlasu s předloženou analýzou - i když některé reformy, kritika cenzury tisku, porušování lidských práv, tureckého volebního systému a svobody náboženského vyznání jsou samy o sobě výmluvné. Důvodem, kvůli kterému jsem se zdržel hlasování, je moje přesvědčení, že odpověď Evropského parlamentu musí být daleko jasnější. Odmítá-li Turecko provést zásadní reformy, musíme zastavit jednání o jeho členství. Je nejvyšší čas, aby Evropský parlament vyzval k zastavení přístupových jednání. Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, je naprostá pravda, že v minulých letech učinilo Turecko pokrok, ale podíváme-li se na kodaňská kritéria pro členství v Evropské unii, zbývá mu ještě stále velký kus cesty. Můžeme předpokládat, že k přistoupení Turecka k EU během našeho života nedojde. Konkrétně zbývá ještě hodně práce, pokud jde o naše základní chápání lidských práv a práv žen a dětí. Ty jsou však v samém srdci Evropské unie a společenství hodnot. Je také velmi důležité vzít v úvahu situaci na Kypru. Chce-li Turecko okupovat polovinu Kypru, který je členskou zemí Evropské unie, je nutné, abychom vůči němu v této otázce byli nesmlouvaví. Nemůžeme přijmout takovou situaci, kde Turecko v současné době hraje dvojí roli a sleduje dva různé cíle. V této záležitosti bychom měli v Turecku podporovat demokratický vývoj, ale zároveň jasně říct, že Evropská unie se nevzdá svých hodnot a zajistit, aby tomu tak skutečně bylo. Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, jednoho dne bude přístup Evropské unie k Turecku považován za generační pochybení, za etickou chybu. Mohli jsme rozumně provádět jednu ze dvou politik. Buď jsme mohli s dobrou vůlí usilovat o budoucí přistoupení, nebo jsme hned na začátku mohli říct „podívejte se, k přistoupení nedojde, zkusme vypracovat nějaké alternativní uspořádání“. Místo toho jsme ale učinili příslib možného budoucího členství, přičemž jsme tajně doufali, že k němu nikdy nedojde. Slíbili jsme něco, co nemáme v úmyslu nikdy splnit. Nyní se na věc podívejte z pohledu Ankary. Učinili by řadu složitých a bolestivých ústupků v otázce vysílání, sekularismu, a především Kypru, kde kyperští Turci hlasovali ve prospěch plánu Evropské unie, který kyperští Řekové odmítli a byli za to odměněni? Donutili jsme je k ponížení se v otázce arménských masakrů, vnutili jsme jim desítky tisíc stránek acquis communautaire a na konci tohoto procesu je prostým máchnutím ruky odmítneme! Riskujeme vytvoření přesně toho, čeho se obáváme: totiž, znepřáteleného a protizápadního státu na prahu Evropy. Po 50 let kryli Turci Evropě bok před bolševickou expanzí. Jednoho

09-03-2011

09-03-2011

CS


dne je možná budeme žádat o to samé proti džihádistickému extremismu. Zaslouží si lepší jednání. Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, přestože sdílím obavy kolegy poslance Piepera, hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože jsme znovu jasně řekli – hned v úvodu zprávy – že vnímáme jednání jako dlouhodobý proces bez předem daného výsledku. Odmítli jsme návrh skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance, stejně jako podobné návrhy Socialistů v předchozích letech, který usiloval o určení data přistoupení. Evropský parlament tímto krokem nastolil správnou linii. Měli bychom však co nejdříve učinit další krok, o kterém hovořil poslanec Pieper, a naprosto upřímně Turecku říct, že jeho přistoupení prostě nepřichází v úvahu, protože by Turecko příliš zatížilo a bylo by nad síly Evropské unie. Politicky integrovaná Evropa, která by obsahovala Turecko, není možná. Jedná se o naprosto falešnou představu, od které musíme konečně ustoupit. Pokud jde o pokrok, o němž se bavíme, je v zájmu samotného Turecka, jakožto členské země Rady Evropy a NATO a našeho nejbližšího spojence. Návrh usnesení B7-0157/2011 Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Pane předsedající, chtěl bych se vrátit k diskusi o integraci Černé Hory do Evropské unie, která se odehrála na půdě Evropského parlamentu. Během diskuse jsem požádal představitele Komise a Rady o harmonogram tohoto procesu a o vyjádření, kdy se může Černá Hora stát plnohodnotným kandidátem na členství v EU. Bohužel jsem na tuto konkrétní otázku nedostal odpověď. Přesto jsem hlasoval pro přijetí usnesení Evropským parlamentem, protože se domnívám, že pro to existují důležité důvody. Zaprvé je usnesení důležité pro Chorvatsko. Zadruhé poslouží jako ukazatel pro další země, které jsou dnes součástí Balkánu. Domnívám se, že je tu však ještě třetí, velmi důležitý důvod: jedná se o pozitivní usnesení, které dokazuje, že hodnoty Evropské unie jsou stále atraktivní. Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, pokud jde o politiku rozšiřování, potřebujeme určitý regulační rámec. Musíme proto podle plánu do června dokončit jednání s Chorvatskem a pak na podzim díky našemu hlasování rozhýbat proces jeho přistoupení. Chceme Chorvatsko v Evropské unii do příštího roku, nebo nejpozději do přespříštího roku. Proces by pak měl pokračovat dál, ale jak? Je nutné, abychom integrovali malý, ale komplikovaný zbytek jihovýchodní Evropy. Nejprve je tu Makedonie a pak Černá Hora. Bude to signál všem ostatním státům v regionu, že splní-li podmínky, mají také místo v našich řadách. Na rozdíl od Turecka se jedná od základu o evropské státy a jako takové mají přirozeně budoucnost v rámci našeho společenství. Zejména Černá Hora je malou zemí s velkou evropskou tradicí. Už nyní se těším na jednání s ní! Zpráva: Lívia Járóka (A7-0043/2011) Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v oblasti boje proti diskriminaci v Evropě zbývá udělat ještě mnoho práce. Souhlasím s prohlášením zpravodajky, poslankyně Járókové, že i když nyní můžeme považovat diskriminaci na základě etnické příslušnosti za odstraněnou, sociálně-ekonomické vyloučení většiny Romů

59

60

CS


přetrvává a zůstává jednou z největších výzev, které budeme muset v následujících letech vyřešit. Tuto situaci způsobuje celá řada specifických faktorů, jakými jsou například geografická znevýhodnění, nedostatečné vzdělání nebo zhroucení plánovaného hospodářství, které přitahovalo velké množství nekvalifikované pracovní síly. Strategie, jejímž cílem je zlepšení jejich sociálně-ekonomického začlenění, nijak neohrozí právní předpisy proti diskriminaci, ale bude je spíše doplňovat. Velká část evropských Romů se potýká s takovou nejistotou a s takovým znevýhodněním, že opatření k posílení jejich sociálního začlenění musí být pojata jako odstranění jednoho z největších nedostatků v provádění ústavních a lidských práv v Evropě. Jens Rohde (ALDE). – (DA) Pane předsedající, diskuse o Romech jsou zde v Evropském parlamentu vždy plné emocí. Jedna skupina se domnívá, že bychom neměli dělat nic – protože se to netýká Evropské unie – a další skupina je přesvědčena, že na tuto problematiku nemůžeme nikdy vynaložit dost peněz, i když nejsou vždy dobře investované. Žádný z přístupů k tomuto problému není ale obzvlášť použitelný a v každém případě prostě neřešíme problémy Romů. Z toho důvodu je dobře, že máme k dispozici tuto zprávu. Je to dobře, protože jsme se nyní rozhodli zkoumat výsledky, kterých bylo dosaženo díky značným finančním prostředkům, jež jsme na integraci Romů doposud vynaložili. Před stanovením správné strategie musíme zjistit, které projekty byly pro integraci prospěšné, abychom zajistili, že finanční prostředky budou dobře vynaložené. Z toho důvodu hlasovala Dánská liberální strana pro přijetí zprávy. V otázce Romů jdeme správným směrem. Děkuji, pane předsedající. Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešním přijetím zprávy z vlastního podnětu učinil Evropský parlament opravdový pokrok směrem k řádnému začlenění Romů v komunitách, ve kterých žijí. Překonat přehlížení romských komunit plným uznáním jejich základních práv na zdravotní péči, vzdělání a ochranu zranitelných skupin je zcela jistě naší povinností. Vítáme rovněž lepší koordinaci s místními a regionálními orgány, stejně jako vylepšení části textu, která poskytuje konkrétní kontrolní mechanismy sledování toho, jak důsledné a účinné je financování v porovnání s očekávaným výsledkem. Zároveň vítáme část, která zavádí kritéria odměňování členských států, které zajistí odpovídající využití poskytnutých prostředků. Pravděpodobně se však mohlo udělat víc, pokud jde o uznání vzájemných práv a povinností, protože je nezbytné mít na paměti společnou odpovědnost romských komunit za svoje účinné začlenění. Carlo Fidanza (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni se shodneme na potřebě evropské strategie pro integraci Romů a samozřejmě bychom neměli podceňovat jejich diskriminaci, ale práva nemohou existovat bez povinností a integrace nemůže existovat bez zákonnosti. Nezákonné primitivní osady se šokujícím nedostatkem hygieny, obrovské procento dětí, které nedokončí školní docházku, nezákonné aktivity jako krádeže, přijímání kradeného zboží, vedení žen a děti k prostituci, žebrání, odmítání všech nabídek místních orgánů na integraci a podporu při hledání zaměstnání: to je realita mnoha romských komunit v mojí i v dalších evropských zemích. Je trochu pokrytecké tvrdit, že odpovědnost leží vždy na institucích a nikdy ne na těch, kteří se rozhodli svým chováním zatěžovat společnost.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Nakonec mě mrzí, že se tento text neodkazuje na správné provádění směrnice 2004/38/ES, která stanovuje přísné požadavky pro evropské občany žijící v jiném členském státě a jejich vyhoštění z důvodu veřejné bezpečnosti. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti ostatním členům své skupiny. Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva poslankyně Járókové nabývá v této době zvláštního významu – společně se sdělením Komise, jehož přijetí je za dveřmi, budou tvořit základ pro další diskuse na Evropské romské platformě, která proběhne v Budapešti 7. a 8. dubna. Podporuji výzvu k zavedení závazných minimálních standardů napříč Evropskou unií v oblastech vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a zdravotnictví. Domnívám se, že větší pozornost bychom měli věnovat základnímu vzdělání, které je klíčové pro plnou integraci romské menšiny. Rozhodné odvolání Francie, Rumunska, Bulharska a Finska k Evropské komisi bychom měli určitě uvítat. Je však třeba, aby Komise přijala větší odpovědnost za aktivní, strategickou a vedoucí úlohu při provádění účinné politiky začlenění Romů. Potřeba určit konkrétní povinnosti, kterých se musí zhostit kočovné komunity, je zjevná. Pino Arlacchi (S&D). – Pane předsedající, moje skupina podporuje zprávu, protože jde o krok správným směrem a vyzývá k přijetí evropské strategie a plánu na začlenění Romů. Zpráva se vyznačuje citlivým vnímáním velmi různorodých kulturních aspektů v rámci různých romských komunit v Evropě. Zároveň prosazuje zavedení závazných minimálních standardů na úrovni Evropské unie, nutných pro zahájení skutečné politiky integrace. Strategie EU se týká všech forem porušování základních práv Romů a vyzývá k vytvoření účinného přístupu Romů na trh práce prostřednictvím dostupných mikroúvěrů pro samostatně výdělečné činnosti a podnikání. Moje skupina obzvlášť oceňuje důraz na vzdělání romských dětí, zejména pak vymýcení segregace ve třídách díky zaměstnání romských mediátorů a zvýšení počtu romských učitelů. Lara Comi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tato důležitá zpráva z vlastního podnětu jasně potvrzuje, že je potřeba stanovit evropskou strategii pro sociální začleňování Romů. Musíme skutečně bojovat proti hospodářské a sociální diskriminaci evropských Romů, k jejímuž nárůstu došlo v důsledku současné hospodářské krize. Evropská unie musí vytvořit nový právní rámec a již nadále neřešit tento problém prostřednictvím nezávazných právních předpisů, protože to je nedostatečné a nevhodné k dosažení stanoveného cíle. Stejně důležité je zachovat pracovní skupinu pro integraci Romů jako stálý orgán a začít uvažovat o podobném mechanismu pro řešení této problematiky, jaký se využívá pro hodnocení vnitřního trhu. Závěrem, Evropa musí vyvinout veškeré úsilí, aby zajistila svým občanům - zejména těm nejzranitelnějším skupinám - ochranu všech lidských práv spojených s lidskou důstojností. V konečném důsledku je celkové začlenění Romů v podstatě otázkou základních práv, i když musíme požádat romské komunity, aby se snažily, samy se integrovaly a neuzavíraly se ve svém vlastním světě, kde nerespektují evropské, ani vnitrostátní právní předpisy. Antonello Antinoro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešním hlasováním jsme dali další impuls, jak bych to řekl, definitivnímu řešení tohoto problému, ale nepřijali jsme nejlepší možné řešení.

61

62

CS


Chtěl bych zdůraznit, že více než 300 pozměňovacích návrhů ke zprávám bylo transformováno do 38 kompromisních pozměňovacích návrhů (všechny byly přijaty), jejichž cílem je lépe definovat prioritní oblasti strategie, tzn. její cíle. Prostřednictvím stálé pracovní skupiny pro integraci Romů bude muset Komise zajistit sběr a šíření statistických údajů a osvědčených postupů a členské státy budou muset jmenovat vládního úředníka – doufejme, že na vysoké úrovni – který bude působit jako hlavní spojovací článek pro realizaci strategie. Mohli jsme však být ještě ráznější a méně pokrytečtí, pokud bychom se ve zprávě zaměřili také na závazky a povinnosti, které by romská komunita měla v každém případě respektovat v zemích, ve kterých žije. Zejména doufám, že se nám brzy podaří najít řešení, která této komunitě umožní snazší soužití ve všech členských státech. Roberta Angelilli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, již žádné děti, které nebudou chodit do školy, nebo budou nuceny žebrat, či budou zneužívány. To jsou jen některé z cílů, jež si vytkla zpráva poslankyně Járókové, což představuje důležitou politickou reakci. Kromě principiálních prohlášení očekáváme návrh Komise – jenž by měla oznámit v dubnu - který přinese jasnější a více sdílenou odpovědnost a spolupráci v oblasti romské politiky mezi členskými státy a evropskými orgány. Cílem musí být co nejúčinněji využívat dostupné zdroje, počínaje evropskými fondy, a vyhnout se tomu, aby místní správy musely na sebe brát veškeré problémy a neustále zažehnávat krizové situace. Konečně doufám, že se otevře diskuse o směrnici 2004/38/ES, která stanoví konkrétní podmínky zachování práva k trvalému pobytu, tj. zaměstnání, dostatečné finanční zdroje a zdravotní pojištění, ale která zároveň neposkytuje odpověď na to, co se stane, nejsou-li tyto podmínky splněny. Tento nedostatek je potřeba co nejdříve napravit. Raffaele Baldassarre (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro přijetí zprávy a rád bych poslankyni Járókové poblahopřál k práci, kterou odvedla. Povedlo se jí skloubit rozdílné postoje a stanovit jasné cíle a priority strategie, zejména ustanovení o specifických opatřeních proti kočovnému způsobu života, záruky na základní zdravotní péči, rovný přístup k základnímu, střednímu i vyššímu vzdělání a právo na bydlení. Strategie se zaměřuje na začleňování a nikoliv pouze na integraci. Je zřejmé, že Komise i místní orgány budou hrát zásadní roli, především z hlediska řízení a správy fondů Evropské unie. Jediným negativem zprávy je nedostatek nástrojů pro kontrolu skutečného zájmu o integraci mezi některými romskými komunitami a následků, které by mohly vyplynout z neochoty zůstat na území členského státu, nebo se podílet na řešení problému a sociálních programů, které rozhodně nemohou pokračovat donekonečna, aniž by přinesly výsledky. Mitro Repo (S&D). – (FI) Pane předsedající, svým hlasem jsem podpořil zprávu poslankyně Járókové, ale chci blíže vysvětlit svůj postoj. V mnoha ohledech je romská otázka pro Evropu paradoxní. Zpochybňuje základní hodnoty a ideály Evropské unie v praxi, ale na druhou stranu se zrodila ze základního práva, svobody pohybu, která pro jeden národ představuje tradiční způsob života. Romové žijí i ve Finsku, kde je problémem hlavně nízký standard vzdělání a z něho vyplývající nezaměstnanost. Z toho důvodu musíme investovat zejména do vzdělání.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Právně nevynutitelné předpisy již nestačí a měkká opatření také ne. Potřebujeme důsledné právní předpisy a praktická opatření, která jsou závazná pro všechny. Všechny členské státy a orgány Evropské unie jsou za to odpovědné. Kali sarakosti: všem přeji klidné postní období. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, bavíme se o otázkách integrace Romů. Romové žijí v mnoha evropských zemích – a to jak v západní, tak ve východní Evropě. Je zajímavé, že přestože svoboda a demokracie existují v západní Evropě delší dobu než ve střední a východní Evropě, kam patří moje země a také sousední Maďarsko, čelíme na západě i východě podobným problémům. Dosud se nám nepodařilo tyto rozdíly překonat. Hovoříme o integraci romské populace s cílem zvýšit její uplatnění na trhu práce a přispět k celkovému zlepšení jejího zdravotního stavu. Současné platné zákony zajišťují přístup ke vzdělání a zdravotní péči všude a je jen smutné, že romské obyvatelstvo často neposílá svoje děti do školy, aby se jim tam dostalo vzdělání. Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, efharisto, děkuji. Zpráva poslankyně Járókové je vynikající. Domnívám se, že všichni v Evropském parlamentu budou souhlasit, že nastal čas, abychom na úrovni EU přijali opatření, která zajistí stejnou úroveň lidských práv pro všechny. Bohužel tomu tak není, pokud jde o Romy. Nestačí mít kvalitní zprávu: potřebujeme také konat. Nyní je čas položit si základní otázku. Jak se z tohoto místa posuneme dopředu, aby zpráva nezůstala pouhým naivním snem nebo směsí různých názorů, ale abychom umožnili její fungování v praxi, aby došlo k významnému zlepšení v postavení Romů v Evropské unii? Je také velmi důležité zajistit následné kroky po zprávě. Možná potřebujeme na úrovni Evropské unie ombudsmana pro romské záležitosti, který bude podávat zprávy o přijatých opatřeních a zajistí, že budou skutečně fungovat v praxi. To je způsob, jak tuto otázku správně a úspěšně řešit. Zpráva: Bernd Lange (A7-0022/2011) Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nedávná hluboká hospodářská krize, která zasáhla evropský průmysl, zároveň zdůraznila jeho význam pro hospodářství Evropské unie. Evropské hospodářství bylo vskutku často zaměřené na myšlenku samoregulace trhů, jež se doposud řešila jednotlivými opatřeními, prakticky bez jakékoliv koordinace mezi členskými státy. Strategie Evropa 2020 však poprvé uznává potřebu nového přístupu prostřednictvím své vlajkové iniciativy. Je načase, aby Evropská unie plně využila sdílené příležitosti pro udržitelnou obnovu a další rozvoj průmyslové základny, která nabídne kvalitní pracovní místa. Evropský průmysl by si měl udržet své vedoucí postavení v klíčových odvětvích a nezaostávat. Nastal čas, aby si Evropská unie zvolila cestu pro svoje odvětví budoucnosti. Musíme zajistit, aby si náš evropský trh vytvářel svou vlastní přidanou hodnotu. K tomuto účelu je nezbytná jasná makroekonomická koordinace hospodářské, fiskální a rozpočtové politiky, která zajistí růst a zaměstnanost, například prostřednictvím harmonizace daní právnických osob.

63

64

CS


Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva poslance Langeho se zabývá velmi aktuálním problémem: reakcí na hospodářskou a finanční krizi, která těžce zasáhla náš výrobní systém. Domnívám se, že reakce obsažená v usnesení je velmi pozitivní, protože se jí podařilo spojit několik proměnných, nutných k vytvoření dobrého plánu na hospodářské oživení. Myšlenka zaměřit se na výzkum a inovace, s přihlédnutím k velikosti naší podnikatelské sféry, je velmi důležitá a podle mě dává užitečnou injekci možná mírně konzervativnímu postoji Komise. Vážím si práce zpravodaje, poslance Langeho, kterému se podařilo zapracovat více než 500 pozměňovacích návrhů a vytvořit usnesení, které má celkově obrovský přínos pro naši práci. Výsledkem je cílená průmyslová politika v evropském kontextu, která zahrnuje různá odvětví a je participativní vzhledem k použití monitorovacích nástrojů ze shora i zdola. Jeden sporný bod ale zůstává: evropský patent. Můj postoj k této otázce je i nadále naprosto nesouhlasný, ale to mi nezabránilo hlasovat pro přijetí této velmi pozitivní zprávy. Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva vrhá světlo na mnoho pozitivních aspektů a odráží úvahy a požadavky, vyjádřené mnoha národními sdruženími. Proto nemohu než podpořit celkový duch zprávy poslance Langeho. Zpráva však neřeší některé zásadní otázky jako například požadavek na nová legislativní opatření v oblasti účinného využívání zdrojů, a především problematiku posílení spolupráce na patentech. Nyní je nutné řešit otázku evropských předpisů o označování původu zboží, která podle mého názoru představuje nepostradatelný nástroj pro zlepšení a posílení evropského hospodářství a jeho konkurenceschopnosti. Hlasoval jsem ve prospěch zprávy poslance Langeho, protože věřím, že její přijetí inspiruje všechny instituce k práci na realizaci ambiciózního programu, který vytyčuje, a jeho převedení do praktické politiky. Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, průmysl ve světě se rozvíjí mimořádně rychle. Abychom nezaostali za Čínou a Indií, musíme provést okamžité změny. Evropa, která je nesrovnatelně menší, by ale měla světu nabídnout víc než jen další toxické továrny, proto se domnívám, že je správné investovat do nových technologií, rozvoje medicíny a farmakologie a inovativních řešení v oblastech, které již dobře známe, včetně zemědělství. Nemám na mysli velké farmy hospodářských zvířat, ale vytvoření nových řešení, která usnadní pěstování plodin, chov zvířat a produkci zdravých a ekologických potravin, a také získávání energie z alternativních zdrojů. Právě takové investice dnešní ekonomika potřebuje. Inovativní řešení jsou rovněž odpovědí na demografické změny, k nimž dochází ve stárnoucí Evropě. Děkuji. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, průmyslová politika jako součást hospodářské politiky musí mít za cíl udržitelný růst, vyšší zaměstnanost a slušnou kvalitu života pro všechny Evropany. Evropský průmysl čelí silnému konkurenčnímu tlaku rozvojových zemí. Evropská unie musí proto zachovávat proaktivní politiku v zájmu udržení a posílení evropského průmyslu jakožto hnací síly hospodářského růstu. Musí dojít k patřičnému zajištění funkčního vnitřního trhu vyjednáním výhodných podmínek v rámci obchodních dohod se třetími

09-03-2011

09-03-2011

CS


zeměmi, ale také prostřednictvím ochrany proti nekalé konkurenci a porušování hospodářské soutěže a práv duševního a průmyslového vlastnictví třetími zeměmi. Evropská unie má velký potenciál zajistit si konkurenční výhodu v oblasti vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů a vytvářet inovativní technologie, což je nutně spojeno s dalšími investicemi do výzkumu a vývoje. Adam Bielan (ECR). – (PL) Pane předsedající, průmyslové výrobky tvoří téměř tři čtvrtiny evropského exportu a zaměstnávají 57 milionů občanů EU, když nepočítáme další pracovní místa v navazujících službách. Průmysl tak má pro naše hospodářství obrovský význam a ovlivňuje všechna jeho další odvětví. V rámci poučení z nedávné hospodářské krize a zvyšující se konkurence na světových trzích je nezbytné přijmout nutná opatření k udržení silné pozice evropského průmyslu a rovněž k pokračování jeho systematického rozvoje. Strategie Evropa 2020 se zde jeví jako snaha o nový přístup, který naplno využívá příležitostí k udržitelné modernizaci a rozvoji průmyslové základny členských států, přičemž zároveň zajišťuje vysokou úroveň kvality práce. To vytváří příležitost pro Evropu zachovat si vedoucí pozici v klíčových oblastech hospodářství. Integrovaná průmyslová politika, která si klade za cíl zahájení postupného a udržitelného přechodu z převážně produktivního na znalostní průmysl, vypadá obzvlášť slibně. Z tohoto důvodu plně podporuji usnesení. Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, bylo by nemyslitelné, aby odvětví, které je odpovědné za 57 milionů pracovních míst v celé Evropské unii, tři čtvrtiny evropského vývozu průmyslových výrobků a přibližně jednu třetinu přidané hodnoty v EU, zůstalo bez podpory příslušných odvětvových politik zaměřených na růst a rozvoj. Žádná konkurenceschopná obchodní politika nemůže existovat bez kvalitní, inovativní průmyslové výroby. Chtěla bych zopakovat návrhy výboru pro mezinárodní obchod, zejména ty, které zdůrazňují důležitost účinného systému na ochranu obchodu, který využívá dostupných nástrojů, když je to nezbytné. Hájení zájmů Evropské unie v budoucích jednáních, zamřené na ochranu průmyslu a zaměstnanosti, je nezbytnou nutností, která pomůže překonat krizi a zajistit, že spolu s výrobním odvětvím bude mít reálná ekonomika přednost před finanční ekonomikou, čímž se vyhneme spekulativním manipulacím, které způsobily velké škody. Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, diskusi a dnešní hlasování o této zprávě považuji za velmi důležité. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby ke krizím jednoduše nedocházelo, ale horší by bylo, kdybychom si z krizí, které proběhly, nevzali žádné ponaučení. Právě kvůli ponaučení z poslední krize se v Evropské unii znovu věnujeme průmyslové politice, zejména protože před krizí existovalo hodně lidí, kteří byli přesvědčeni, že k vydělání peněz jednoduše postačí samotné peníze. Hospodářská a průmyslová politika má koneckonců zásadní význam pro naši prosperitu v Evropské unii. Proto jsem přesvědčen, že je mimořádně důležité, že se touto otázkou zabýváme. Je samozřejmě správné zabývat se inovacemi a průmyslovou politikou orientovanou na budoucnost, ale domnívám se, že stejně důležitý je i důraz na tradiční průmysl, obsažený ve zprávě. To mě velmi potěšilo a doufám, že o této problematice povedeme i nadále diskusi.

65

66

CS


Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, hlasoval jsem pro přijetí této vynikající zprávy, bylo vskutku na čase, abychom se zaměřili na průmyslovou politiku Evropské unie. Není pochyb o tom, že jsme v uplynulých letech zaostali za hlavními zeměmi světa, ale věřím, že se v budoucnosti vrátíme do čela. Pane předsedající, dal jsem sice najevo podporu dokumentu, ale chtěl bych vyjádřit znepokojení nad jedním bodem ve vysvětlujícím prohlášení, kde na straně 32 vyzývá k harmonizaci daní právnických osob. S tím nebude moje země souhlasit. Otázku daně právnických osob považujeme za velmi důležitou a každá země by si měla stanovit svou vlastní sazbu. Je obecně známo, že některé země mají údajně vysokou sazbu daně právnických osob, ve skutečnosti ale platí daleko méně. (GA) V každém případě se jedná o kvalitní zprávu, kterou s potěšením podpořím. Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, usnesení, které je výsledkem diskuse o reálné ekonomice, si zaslouží naši veškerou podporu. Nedávné období se vyznačuje především problémem, který představuje globalizace pro evropskou průmyslovou politiku a skutečnou výrobu v Evropě. Jak by mělo být dosaženo cílů strategie Evropa 2020, zejména pokud jde o vytváření pracovních míst a zabránění delokalizace průmyslové politiky, je zásadní otázkou, o níž proběhla diskuse v rámci rozpravy o tématu usnesení. Jako odpověď na otázku, zda Evropa musí přijít o svoje tradiční odvětví, můžeme říct, že k tomu nemusí dojít, což také prokázala diskuse o malých a středně velkých podnicích, která proběhla během minulého dílčího zasedání. Zásadním problémem je mimo jiné i dostupnost surovin, včetně surovin sloužících k výrobě energie. Musíme věnovat velkou pozornost inovacím a využití výsledků vědeckého výzkumu v průmyslu. Dalším důležitým úkolem je využít součinnosti mezi různými oblastmi politiky Evropské unie, například mezi průmyslovou či zemědělskou politikou a obchodní politikou. Děkuji. Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedající, hlasovala jsem pro přijetí této iniciativy, protože Evropská unie musí přijmout jasný závazek v otázce průmyslové politiky a čelit rizikům krize, konkurence ze třetích zemí a globalizace prostřednictvím navýšených veřejných rozpočtů, což se promítá do budoucího rámcového programu. Proč tomu tak je? Za účelem výzkumných a rozvojových aktivit. Ke zvýšení soukromých investic a na podporu spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Umožní nám to vytvářet kvalifikovaná pracovní místa. Je však třeba využít vědecké a technologické dovednosti v regionech, které vyvinuly novátorské sítě a konkurenceschopné klastry a kde je úroveň inovací a účinnosti vyšší než ve zbytku země. To je případ Euskadi v Baskicku. Využijte znalosti regionů. Nebuďte slepí vůči této evropské skutečnosti, protože její uznání a přijetí nám umožní upevnit naši vedoucí pozici v průmyslové politice tváří v tvář současným hrozbám. Písemná vysvětlení hlasování Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 Diane Dodds (NI), písemně. – Chtěla bych požádat kolegy poslance a poslankyně Evropského parlamentu, aby si na okamžik představili, že jsou podnikatelé. V současné době máte dvě továrny, ale pokud byste měli jen jednu, mohli byste zvýšit produktivitu,

09-03-2011

09-03-2011

CS


přičemž byste snížili náklady o 150 milionů liber, a navíc přispěli k ochraně životního prostředí. Přesně to chtějí vaši akcionáři. Který podnikatel se zdravým rozumem by nechal otevřené obě továrny? Přesto, kolegové poslanci a poslankyně Evropského parlamentu, jsme skutečně podnikatelé a máme na starosti chod vlády a především kontrolu nad vynakládáním peněz našich voličů – akcionářů. Každý rok plýtváme 150 milionů liber kvůli 11 zasedáním zde ve Štrasburku. V Parlamentu, který je posedlý ekologickou politikou, se někdo rozhodl zbytečně napumpovat 20 000 tun oxidu uhelnatého do ovzduší. Oceňuji snahu kolegy poslance Foxe přinejmenším vnést do této problematiky určitou míru zdravého rozumu v letech 2012 a 2013. Krzysztof Lisek (PPE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1 k návrhu harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na roky 2012 a 2013. Přestože chápu symbolickou povahu plenárních dílčích zasedání v sídle Evropského parlamentu ve Štrasburku, vzhledem k současné kritické finanční situaci v Evropě musíme hledat úspory a přesně to přináší tento pozměňovací návrh. Konání dvou dílčích zasedání v jednom týdnu je především gestem občanům Evropy, protože jsou to jejich daně, které platí nákladné a časově náročné přesuny poslanců, ale také jejich asistentů a dalších úředníků. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1, kterým se ruší dílčí zasedání, jehož konání je navržené na 40. týden v roce 2012. Vnímám to jako malý krok v omezování plýtvání, které je spojené s cestováním mezi Bruselem a Štrasburkem. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jako jeden ze spolunavrhovatelů tohoto klíčového pozměňovacího návrhu jsem potěšen jeho přijetím. Harmonogram dílčích zasedaní v roce 2012 by nyní měl být upraven následovně: dílčí zasedání navržené na 40. týden (1. – 4. října) bude odstraněno, druhé říjnové dílčí zasedání (22. – 25. října) bude rozděleno na dvě oddělená dílčí zasedání: první dílčí zasedání: 22. a 23. října, druhé dílčí zasedání 25. a 26. října. Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Výsledek tohoto hlasování stanovil zásadní precedens na cestě, která - jak doufám - jednoho dne povede ke koncentraci veškerých aktivit Evropského parlamentu do jednoho místa. Domnívám se, že už nadále nemůžeme tolerovat plýtvání veřejnými prostředky a znečišťování ovzduší způsobené existencí dvou oficiálních sídel Evropského parlamentu, která nutí každý měsíc tisíce lidí, aby podnikaly dlouhou a náročnou cestu mezi Bruselem a Štrasburkem. Spojení dvou říjnových plenárních zasedání v oficiálním harmonogramu na rok 2012 vysílá velmi jasnou zprávu a jsem optimistkou, že cesta, na kterou jsme se vydali, je čestnější a v souladu s přáním občanů. Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Odmítl jsem tyto změny a společně s kolegou poslancem Posseltem budeme u Evropského soudního dvora iniciovat řízení pro porušení práva. Derek Vaughan (S&D), písemně. – Podle právních předpisů Evropské unie se každý rok musí konat 12 plenárních zasedaní Evropského parlamentu v jeho sídle ve Štrasburku. Hlasování o změně harmonogramu, které umožní, aby se dvě z těchto zasedání ve Štrasburku uskutečnila ve stejný týden, odráží snahu nás poslanců Evropského parlamentu snížit náklady a omezit emise oxidu uhličitého. Cestování do Štrasburku je nákladné a

67

68

CS


přibývající počet cest způsobuje další emise oxidu uhličitého. Z toho důvodu podporuji zprávu, která nám umožní uspořádat požadovaných 12 plenárních zasedání během 11 týdnů, čímž snížíme náklady a omezíme dopad naší práce na životní prostředí. Jako poslanec Evropského parlamentu mám zájem na co nejlepším zastupování hospodářských a ekologických zájmů svých voličů. Vyzývám rovněž britskou vládu, aby se touto problematikou zabývala i s dalšími členskými státy, jelikož se jedná o odpovědnost Rady. Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1, který v rámci harmonogramu zasedání Evropského parlamentu v roce 2012 navrhuje spojit dvě říjnová dílčí zasedání a uspořádat je během stejného týdne. Jsem proti tomu, aby se práce Evropského parlamentu rozdělovala podle tří různých sídel. Přijetí pozměňovacího návrhu přináší časové i finanční úspory a omezení emisí oxidu uhličitého do atmosféry o tisíce tun. Museli jsme sáhnout k úsporám - pozměňovací návrh znamená, že nejen poslanci Evropského parlamentu, ale několik tisíc jeho úředníků, kteří normálně pracují v Bruselu, a také novinářů, lobbistů a dalších zaměstnanců Evropské komise a různých členských států bude muset do Štrasburku cestovat pouze jedenáctkrát, a ne dvanáctkrát. To povede ke snížení nákladů na dopravu, diety a další příplatky, ubytování, a další. Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na období 2012 – 2013 John Attard-Montalto (S&D), písemně. – Evropský parlament dnes hlasoval o svém harmonogramu na období 2012 – 2013. Poprvé za dobu mého mandátu poslance Evropského parlamentu byly pozměňovací návrhy schváleny většinou poslanců. To znamená, že poslanci Evropského parlamentu nebudou muset na 12 zasedání ve Štrasburku cestovat dvanáctkrát do roka, ale pouze jedenáctkrát. Měsíční „pojízdný cirkus“ z Bruselu do Štrasburku se stal synonymem plýtvání, jak z pohledu nákladů 200 milionů EUR, tak 20 000 tun emisí oxidu uhličitého. Poslanci Evropského parlamentu nemohou rozhodovat o místě zasedání, ale mají moc rozhodnout, kolikrát se Evropský parlament musí stěhovat z jednoho města do druhého. Přibližně 350 poslanců Evropského parlamentu podpořilo pozměňovací návrh, který sloučí dvě zasedání do jednoho týdne, čímž ušetří náklady, čas a energii potřebné na zpáteční cesty. Rovněž to vyšle pozitivní signál našim voličům. Věřím také, že se jedná jen o první krok k budoucímu harmonogramu, kdy 12 zasedání proběhne během šesti týdnů. Nesouhlasím však s tím, že na tomto plenárním zasedání byl k hlasování zároveň předložen i harmonogram zasedání na rok 2013. Jde o jasný manévr s cílem zamezit dalšímu pokračování této procedury v průběhu tohoto volebního období. Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Během hlasování o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na období 2012 a 2013 schválilo 58 % poslanců Evropského parlamentu pozměňovací návrh rušící jedno ze dvou říjnových dílčích zasedání ve Štrasburku. Tento pozměňovací návrh je jednoduše porušením Smlouvy! Ta určila Štrasburk jako sídlo Evropského parlamentu a stanoví, že se zde má konat 12 dílčích zasedání ročně. Dvě dílčí zasedání se konají v říjnu jako náhrada za srpen, kdy neprobíhají žádná zasedání. Kromě těchto dílčích zasedání ve Štrasburku se schůze parlamentních výborů a další dílčí zasedání konají v Bruselu. V roce 1997 Evropský soudní dvůr jasně stanovil zásadu, podle které Evropský parlament musí každý měsíc zasedat ve Štrasburku. Znění Smlouvy je nade vší pochybnost: Štrasburk není druhým sídelním místem Evropského parlamentu, nýbrž je jeho jediným sídlem. Skupina lobbující proti Štrasburku se stává stále organizovanější a stále více si troufá ve snaze přesvědčit veřejnost, že Evropský parlament je jednohlasně

09-03-2011

09-03-2011

CS


proti Štrasburku. Zastánci alsaského sídla se musí nechat více slyšet. Na jejich straně je legitimita práva a 50 let historie evropské integrace. Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro změnu harmonogramu dílčích zasedání na rok 2012, abychom ušetřili peníze daňových poplatníků, omezili emise oxidu uhličitého a zmírnili narušení činnosti Evropského parlamentu způsobené pravidelným cestováním do Štrasburku každý měsíc. Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Smlouva o Evropské unii výslovně uvádí, že Štrasburk má být jediným sídlem Evropského parlamentu a že se tam má konat 12 dílčích zasedání ročně. Tento týden se však konalo hlasování o sloučení dvou dílčích zasedání ve Štrasburku do jednoho týdne v říjnu 2012 a v říjnu 2013. Demokratičtí poslanci Evropského parlamentu hlasovali proti tomuto rozhodnutí. Pokud jde o Francii, ta už oznámila, že celou záležitost brzy předá Evropskému soudnímu dvoru. Přijaté rozhodnutí je vskutku zjevným porušením ducha i litery Smlouvy, jelikož bychom si měli pamatovat, že její ustanovení mohou být změněna pouze na základě jednomyslného rozhodnutí všech členských států. Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Tento týden jsme hlasovali o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 a 2013. K mé velké lítosti hlasovala většina poslanců Evropského parlamentu pro přijetí pozměňovacího návrhu (jenž naprosto odmítám), který slučuje dvě říjnová dílčí zasedání do jednoho, které proběhne během jediného týdne. Podle mého názoru je toto hlasování v naprostém rozporu s duchem Smlouvy o Evropské unii, která výslovně uvádí, že Štrasburk má být sídlem Evropského parlamentu a že se tam má konat 12 dílčích zasedání ročně. Diskuse o sídelním místě Evropského parlamentu se neustále vrací a dnes se jedná o poslední útok na Štrasburk, coby sídlo Evropského parlamentu. Nicméně sídlo ve Štrasburku má historickou logiku a je uvedeno v právních textech, a proto by ho tyto opakované útoky neměly zpochybňovat. Francie nedávno oznámila, že předloží tuto záležitost Evropskému soudnímu dvoru, což je krok, který vítám a podporuji. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí změn v oficiálním harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012, protože se domnívám, že je správné pokusit se omezit plýtvání ekonomickými a dalšími zdroji při výkonu našich parlamentních povinností. Rozhodnutí sloučit dvě říjnová plenární zasedání do jednoho týdne v praxi znamená, že nebudeme muset do Štrasburku cestovat dvakrát, což přináší úsporu všech možných zdrojů, které s cestováním souvisí. Domnívám se, že toto rozhodnutí je v souladu s předchozí situací, kdy byla sloučena dvě plenární zasedání v září. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí navrhovaných změn harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 a 2013, protože se domnívám, že i při plném respektování Smlouvy je možné sloučit dvě dílčí zasedání Evropského parlamentu do jednoho během jediného týdne, čímž se vyhneme nutnosti cestovat do Štrasburku dvakrát během jednoho měsíce. To nám umožní snížit náklady na fungování evropských institucí a zamezí plýtvání časem a penězi. Bude to ode mě i mých kolegů poslanců a poslankyň vyžadovat větší úsilí při organizaci jednání, ale ukážeme tím veřejnosti větší snahu vyhnout se zbytečnému plýtvání veřejnými penězi. Catherine Stihler (S&D), písemně. – Jsem přesvědčena, že konání dvou oddělených plenárních zasedání v říjnu není potřeba. Smlouva o Evropské unii vyžaduje, aby se každý rok ve Štrasburku konalo 12 dílčích zasedání Evropského parlamentu. Nicméně umožňuje

69

70

CS


konání dvou dílčích zasedání během jednoho týdne. Ukončením praxe cestování do Štrasburku dvakrát za měsíc může jít Evropský parlament příkladem v omezování emisí oxidu uhličitého a v úsporách veřejných prostředků. Harmonogram dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2013 David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh č. 1, kterým se ruší dílčí zasedání plánované na 40. týden v roce 2013. Stejně jako v případě rozhodnutí o harmonogramu dílčích zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 se jedná o příspěvek k úsporám ve výdajích Evropského parlamentu. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jako jednoho ze spolunavrhovatelů tohoto klíčového pozměňovacího návrhu mě jeho přijetí potěšilo. Harmonogram dílčích zasedaní na rok 2013 by nyní měl být upraven následovně: dílčí zasedání navržené na 40. týden (30. září – 3. října) bude odstraněno, druhé říjnové dílčí zasedání (21. – 25. října) bude rozděleno na dvě oddělená dílčí zasedání: první dílčí zasedání: 21. a 22. října, druhé dílčí zasedání 24. a 25. října. Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Výsledek tohoto hlasování stanovil zásadní precedens na cestě, která, jak doufám, jednoho dne povede ke koncentraci veškerých aktivit Evropského parlamentu do jednoho místa. Domnívám se, že už nadále nemůžeme tolerovat plýtvání veřejnými prostředky a znečišťování ovzduší způsobené existencí dvou oficiálních sídel Evropského parlamentu, která nutí každý měsíc tisíce lidí, aby podnikaly dlouhou a náročnou cestu mezi Bruselem a Štrasburkem. Spojení dvou říjnových plenárních zasedání v oficiálním harmonogramu na rok 2013 vysílá velmi jasnou zprávu a jsem optimistkou, že cesta, na kterou jsme se vydali, je čestnější a v souladu s přáním občanů. Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Odmítl jsem tyto změny a u Evropského soudního dvora budu iniciovat řízení pro porušení práva. Konference předsedů neměla umožnit hlasování o tomto návrhu. Zpráva: José Manuel Fernandes (A7-0049/2011) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, která respektuje zásadu, že orgány by měly mít dostatečné zdroje, aby mohly být důsledně a účinně řízeny. V době hospodářské a finanční krize, kdy veřejnost musí šetřit na svých osobních výdajích, by měla jak Evropská unie, tak vnitrostátní orgány, následovat. To by ale nemělo zabránit potřebným veřejným investicím, které mají středně a dlouhodobý přínos. Chtěl bych zdůraznit, že dopad vstupu Lisabonské smlouvy v platnost na okruh 5 by se měl ustálit v roce 2012, i když plánované přistoupení Chorvatska v roce 2013 bude mít dopad na rozpočet na rok 2012. Některé orgány mohou mít tváří v tvář současné situaci problémy udržet vyrovnaný rozpočet. K zajištění úspěchu souhlasím s osvědčenými opatřeními řízení, která se týkají administrativních zdrojů a plánů na úsporu nákladů, při současném zavedení účinných a ekologických technologií. A konečně, Evropský parlament musí zajistit všem členským státům dobré pracovní podmínky, které budou na stejné úrovni pro všechny. Marta Andreasen (EFD), písemně. – Hlasovala jsem proti zprávě poslance Fernandese o rozpočtových prioritách na rok 2012, protože Evropský parlament bude žádat o navýšení svého rozpočtu o 5 %, přestože ostatní evropské orgány se omezí na 1 %. Náklady Evropské

09-03-2011

09-03-2011

CS


unie jsou vskutku pro národy Evropy neudržitelné a je nutné je snížit. Jsem znechucena schválením projektu Domu evropské historie jako součásti této zprávy: jde o marnotratný projekt za více než 70 milionů EUR, který je naprosto v rozporu s deklarovanými prohlášeními o úsporách. Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, které stanoví obecný rámec a priority rozpočtu na rok 2012 v oblasti financování orgánů Evropské unie. Tváří v tvář pokračující hospodářské krizi je velmi důležité zajistit dobré finanční řízení s cílem zavedení zásad hospodárnosti, účinnosti a efektivity. Souhlasím s názorem zpravodaje, že jako výsledek zavedení těchto zásad by orgány měly předložit plány na snižování nákladů. Kromě toho by každá položka jejich nákladů měla být jasně stanovená a odůvodněná. Evropský parlament, stejně jako další orgány, by měl předkládat pololetní zprávy o plnění svých rozpočtů s uvedením podrobností o plnění jednotlivých rozpočtových položek. Jsem přesvědčena, že Evropský parlament i další orgány by měly ukázat rozpočtovou odpovědnost a sebeovládání. Vítám vytvoření nového oddílu X v rozpočtu Evropské unie určeného pro Evropskou službu pro vnější činnost s přidělenou částkou 464 milionů EUR. Chtěla bych však vyzvat Službu, aby určené prostředky využila ke svojí činnosti a dosažení konkrétních výsledků. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy. Rozpočet na příští rok musí být odpovědně vyrovnaný, přičemž přednost v něm dostanou oblasti, které jsou neoddělitelně spjaté se strategií Evropa 2020. Při sestavování rozpočtu je třeba zajistit zásadu udržitelné správy v otázkách účinnosti a efektivity. Pro orgány Evropské unie je nezbytné zajistit dostatečné zdroje, aby byly schopné vykonávat patřičně svoje funkce. Zároveň musí reagovat na současnou finanční, hospodářskou a sociální situaci Evropské unie, zavést přísné postupy řízení a přísnou a účinnou správu zdrojů. Souhlasím, že instituce Evropské unie mohou významně přispět ke snižování nákladů a dosažení úspor z rozsahu, například prostřednictvím centralizace zadávacích řízení, společných služeb pro více orgánů, e-správy, atd. Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí dokumentu, protože se domnívám, že zpráva poslance Fernandese o rozpočtových prioritách na rok 2012 odpovídajícím způsobem určuje směr, kterým bychom se měli ubírat v příštím roce. Souhlasím a podporuji myšlenku o upřednostňování interního náboru zaměstnanců uvedenou ve zprávě. Pomůže to zvýšit účinnost díky využití dříve nabytých zkušeností při současném snížení nákladů na školení a adaptaci na úplně novou organizační kulturu. Zároveň je důležité podrobně porovnat skutečné náklady s těmi plánovanými během roku 2011 a přesně určit příčiny zásadních rozdílů. Orgány Evropské unie by měly připravit a zaslat Komisi plány na snížení svých výdajů s konkrétními termíny a měřitelnými cíli. Nemůžeme žádat oběti pouze od občanů a soukromého sektoru. Orgány Evropské unie se musí také účastnit. Evropský parlament by měl jít příkladem, prokazovat solidaritu a velmi bedlivě sledovat, jakým způsobem jsou vynakládány veřejné prostředky. Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Zpráva o prioritách rozpočtu Evropského parlamentu a dalších evropských orgánů na rok 2012, pro jejíž přijetí jsem hlasovala, do jisté míry bere v úvahu naši současnou hospodářskou, finanční a sociální situaci. Jinými slovy jde o rozpočet ve znamení omezování výdajů a úspor. Zpráva prosazuje zásadu špičkové kvality legislativní práce, snižování nákladů, omezování dopadů na životní prostředí a nulový nárůst, to znamená nárůst kopírující inflaci. Stejně důležitý je návrh, aby budoucí rozpočty byly sestavovány na více let dopředu, aby byly v souladu s víceletým finančním rámcem. Rovněž bere v úvahu eventuální přistoupení Chorvatska v roce 2013.

71

72

CS


Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím se zprávou o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2012, jež zdůrazňuje nutnost konsolidace zdrojů nutných k řešení otázek plynoucích z nového institucionálního rámce po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Naprosto zásadní pro Evropský parlament i další orgány je zodpovědný přístup k problematice rozpočtu. Současná krize a vysoké zatížení v podobě státních dluhů vedou k naléhavé potřebě uskrovnění s přihlédnutím k zásadám hospodárnosti, účinnosti a efektivity. Stojí za to zdůraznit, že některé investice, zejména do technologií, mohou v budoucnu přinést dlouhodobé úspory, a proto by neměly být ohroženy. Rovněž bych chtěla podotknout, že návrhy na omezení spotřeby papíru, energií a vody společně se snižováním emisí, by měly být předloženy jako součást organizační kultury Evropského parlamentu i dalších institucí. Bylo by také žádoucí snížit množství fyzického materiálu pro šíření mediálních informací a nahradit je digitálními médii. Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro omezení rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2012 s ohledem na hospodářské, finanční a sociální tlaky na členské státy Evropské unie. Zavázali jsme se usilovat o snížení některých výdajů a podrobné vysvětlení ostatních. Již probíhající projekty, jako například Dům evropské historie, by však neměly být ohroženy. Jedná se o úsporný rozpočet, který se řídí úrovní inflace. Zároveň ale nesmí mít škrty negativní dopad na kvalitu legislativní práce Evropského parlamentu. Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podporuji vynikající zprávu poslance Fernandese, protože v době, kdy procházíme závažnou finanční, hospodářskou a sociální krizí, která vyžaduje od veřejnosti tolik obětí, musíme být první, kdo půjde příkladem schválením rozpočtu ve znamení uskrovnění a úspor. Zdroje pro orgány Evropské unie potřebné k naplnění očekávání od nich, však musí být k dispozici, zejména s ohledem na nový institucionální rámec vyplývající ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Chtěl bych také zdůraznit význam podřízení správy těchto zdrojů vyšším standardům přísnosti a účinnosti a důslednější a transparentnější kontrole. Stejně tak je důležité podporovat vytváření součinnosti a zamezit zbytečnému zdvojování v personálním obsazení a ve funkcích. Diane Dodds (NI), písemně. – Evropský parlament zvažuje rozpočtové priority v kontextu masivních škrtů ve veřejném sektoru, ke kterým dochází v členských státech Evropské unie, rostoucí nezaměstnanosti, narůstajících nákladů domácností a celkové hospodářské nejistoty jak na národní úrovni, tak v mnoha rodinách. Co považuje Evropská unie v rámci takto mimořádně vážného a náročného kontextu za prioritu? Je pozoruhodné, že za jednu z priorit byl označen projekt Domu evropské historie. Dovolím si hádat, že pokud bychom se zeptali mých voličů, zda se jedná o 100 milionů vydaných na správnou věc, velmi málo z nich - pokud vůbec někdo - by souhlasil. Je načase, aby se zde všichni - poslanci Evropského parlamentu, Komise, úředníci - probudili a začali vnímat realitu. Priority musí být v nejlepším zájmu našich voličů s cílem usnadnit jim život. Finančními prostředky Evropské unie se nesmí plýtvat na naplnění nápadů těch, kteří jsou posedlí prosazováním svých idealistických představ o sdílené historii a identitě EU. Takové požitkářství musí skončit. Lena Ek, Marit Paulsen, Olle Schmidt and Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Rozhodli jsme se podpořit zprávu o rozpočtu. Je to zčásti kvůli tomu, že jasně zdůrazňuje význam hospodárnosti a uskrovnění se v těchto složitých hospodářských dobách, a také proto, že vítá přidělení 464 milionů EUR Evropské službě pro vnější činnost, jejíž důležité aktivity se týkají oblasti, na kterou by se Evropská unie měla soustředit.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Zároveň jsme však extrémně kritičtí vůči celkové investici ve výši 549,6 milionů EUR na rozšíření budovy KAD v Lucemburku a vůbec nesdílíme očekávání zpravodaje, že to přinese dlouhodobé úspory. Jedinou rozumnou možností je místo toho ustavení jediného sídelního místa Evropského parlamentu, kde se bude odehrávat veškerá jeho činnost. Göran Färm, Olle Ludvigsson, Marita Ulvskog and Åsa Westlund (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme hlasovali pro přijetí zprávy o prioritách rozpočtu Evropského parlamentu a dalších orgánů na rok 2012. Zpráva zaujímá kritický postoj k řadě rozpočtových návrhů s vysokými náklady, které zpochybňuje, a doporučuje, aby navýšení rozpočtu Evropského parlamentu na příští rok nepřekročilo míru inflace, jinými slovy že by rozpočet v reálném vyjádření měl zůstat stejný jako v roce 2011. Také bychom chtěli zdůraznit, že souhlasíme s velmi opatrným a kritickým postojem zprávy, pokud jde o projekt zřízení Domu evropské historie. V době, kdy vnitrostátní rozpočty čelí značnému tlaku, považujeme za nevhodné iniciovat projekt tohoto typu, který bude pravděpodobně finančně velmi náročný. Chtěli bychom však podotknout, že bychom preferovali ještě restriktivnější přístup k rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2012, který by obsahoval i návrhy na úspory a přerozdělení prostředků k financování nových projektů. Komise prosazuje navýšení administrativních rozpočtů evropských orgánů pro příští rok maximálně o 1 % - což je iniciativa, o níž jsme přesvědčeni, že si zaslouží podporu. V porovnání s inflací by maximální navýšení o 1 % v praxi znamenalo snížení celkového rozpočtu Evropského parlamentu. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) S přihlédnutím k současné finanční, hospodářské a sociální situaci v Evropské unii je stále důležitější, aby orgány reagovaly s patřičnou kvalitou a účinností a aby využívaly důsledné procesy řízení, které umožní dosažení úspor. Nyní je nezbytné usilovat o naplnění cílů zakotvených ve strategii Evropa 2020 se zaměřením na růst a vytváření pracovních míst. Stejně tak je potřeba dosáhnout udržitelné rovnováhy a usilovat o konsolidaci ve všech kategoriích rozpočtu. S ohledem na administrativní výdaje je proto důležité zachovávat opatrnost. Abych vše shrnul, Evropský parlament by měl zachovávat princip špičkové kvality legislativní práce, respektovat zásadu řádné správy a transparentnosti a zajistit ducha rozpočtové odpovědnosti v obecném rámci a prioritách rozpočtu na rok 2012. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpráva označuje za prioritu zásadu špičkové legislativní práce. Vzhledem k tomu, že to bude navzdory nejednoznačnosti tohoto pojmu záviset především na politickém zadání týkajícím se legislativního procesu, prosazujeme spravedlivé přidělení materiálních i lidských zdrojů Evropskému parlamentu, aby mohl splňovat požadavky na něj kladené a vykonávat náplň své práce. Zpravodaj ve zprávě nešetří sáhodlouhou rétorikou protkanou termíny jako „řádná správa“, „úspory z rozsahu“, „účinnost", „účelovost", „analýza nákladů a přínosů“, „přesuny zaměstnanců“, „mobilita", atd. Nicméně Evropská služba pro vnější činnost se zdá být z tohoto seznamu, když dojde na podporu „ambicí Evropské unie v zahraniční politice“, vyloučena. Naprosto se shodneme na významu „rovného zacházení s poslanci Evropského parlamentu všech národností a jazyků tak, že jim bude umožněno plnit své povinnosti a vykonávat svou politickou činnost ve vlastním jazyce“. To ale obnáší mnohem víc než pouhé zajištění tlumočnických služeb během jednání Komise, jak navrhuje zpravodaj. Rovněž to zahrnuje poskytování tlumočnických služeb na schůzích koordinátorů, třístranných rozhovorů, delegací, během parlamentních shromáždění a dalších akcích. Dále to znamená průběžné překládání všech

73

74

CS


oficiálních a pracovních dokumentů. V současné době dochází v obou oblastech k nepřijatelným nedostatkům. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto je další zpráva o kontinuitě rozpočtové politiky Evropské unie, která je ale především podřízena politickému zadání, které bylo zavedeno do legislativního procesu. My však prosazujeme spravedlivé přidělování materiálních i lidských zdrojů Evropskému parlamentu, které odpovídá potřebám a rozsahu jeho práce bez přehánění nákladů nebo možných úspor, a aniž by byla ohrožena jeho činnost. Nemůžeme si však odpustit poukázat na to, že místo termínů jako „řádná správa“, „úspory z rozsahu“, „účinnost", „účelovost", „analýza nákladů a přínosů“, „přesuny zaměstnanců“, „mobilita", atd., potřebuje Evropská unie jiné politiky, včetně podstatného snížení výdajů na armádu a na Evropskou službu pro vnější činnost. Podporujeme ochranu rovného zacházení s poslanci Evropského parlamentu všech národností a jazyků tak, že jim bude umožněno plnit své povinnosti a vykonávat svou politickou činnost ve vlastním jazyce, přičemž však máme na paměti, že to obnáší mnohem víc než pouhé zajištění tlumočnických služeb během jednání Komise, jak navrhuje zpravodaj. Rovněž to zahrnuje poskytování tlumočnických služeb na schůzích koordinátorů, třístranných rozhovorů, delegací, během parlamentních shromáždění a dalších akcích. Dále to znamená průběžné překládání všech oficiálních a pracovních dokumentů. Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Zpráva poslance Fernandese se týká pokynů pro rozpočtový rámec evropských orgánů na rok 2012. Kromě jiného zpráva vyžaduje větší důslednost – s ohledem na složité období hospodářské krize – pokud jde o byrokratické řízení evropského organizačního systému. Z tohoto důvodu jsem svým hlasováním poslance Fernandese podpořil. Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, která stanoví pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012: obecný rámec a rozpočtové priority pro fungování evropských orgánů (vyjma Evropské komise). Zpráva zejména podporuje snížení rozpočtu Evropského parlamentu s ohledem na hospodářskou, finanční a sociální situaci členských států, což vítám. Na závěr chci dodat, že jsem byla rozhodně proti pozměňovacím návrhům útočícím na štrasburské sídlo Evropského parlamentu a jsem potěšena jejich odmítnutím většinou Evropského parlamentu. Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Podpořil jsem zprávu, protože je velmi důležité upřednostnit zásady řádné správy, zejména hospodárnost, účinnost a efektivitu. Při provádění různých politik se musí přihlížet k výsledkům a variabilní náklady by měly, pokud je to možné a nutné vzhledem k jejich rozsahu, podléhat pravidelným hodnocením z hlediska nákladové efektivity. Uplatňování těchto zásad by mělo vést k tomu, že orgány předloží plány snižování nákladů, a k zamyšlení nad výhodami centralizace, která by přinesla výhody z rozsahu (např. centralizace zadávacích řízení, společné služby pro více orgánů). Vzájemná spolupráce mezi orgány je nezbytná za účelem výměny osvědčených postupů, která zvyšuje efektivitu a umožňuje dosáhnout úspor. Jsem přesvědčen, že je třeba zlepšit interinstitucionální spolupráci v oblasti překladů, tlumočení, náboru nových pracovníků (EPSO) a EMAS a že je třeba tuto spolupráci rozšířit i do dalších oblastí. S ohledem na hospodářskou krizi, vysoké zatížení v podobě státních dluhů a omezení, vyplývající z probíhajících snah o konsolidaci vnitrostátních rozpočtů, by Evropský parlament i další orgány měly předvést rozpočtovou kázeň a uskrovnění. Cílem Evropského

09-03-2011

09-03-2011

CS


parlamentu by mělo být dosažení špičkové kvality legislativní práce a k tomuto účelu by měly být k dispozici veškeré nezbytné zdroje, přičemž by však měla být respektována rozpočtová omezení. Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) V současném hospodářském, finančním a sociálním klimatu představují pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012 opravdovou výzvu zejména proto, že orgány Evropské unie jsou nuceny výrazně šetřit, ale zároveň potřebují dostatečné zdroje, které jim umožní vykonávat jejich činnost s nejvyšší mírou profesionality a efektivity. V této souvislosti vyjadřuji podporu lepší interinstitucionální spolupráci s ohledem na výměnu osvědčených postupů, jejímž výsledkem bude strategie pro posílení vztahů mezi Evropou a jejími občany při současném zachování úsporných rozpočtových opatření a nalezení úspor, což umožní úspěšné dosažení cílů agendy Evropa 2020. Přestože by rozpočet Evropského parlamentu a ostatních orgánů na rok 2012 měl být rozpočtem konsolidačním, nemělo by to ohrozit investice, jelikož investiční projekty zajišťují hladký chod evropských ekonomik. V neposlední řadě podporuji zpravodajův argument, že je nepřijatelné, aby na schůzích výborů Evropského parlamentu nebylo zajištěno tlumočení, jelikož jeho poslancům musí být umožněno používat vlastní jazyk. Já sám jsem se ocitl v situaci, kdy jsem nemohl využít tlumočnických služeb, i když jsem prezentoval zprávu. Barbara Matera (PPE), písemně. – (IT) Rozpočty na roky 2012 a 2013 budou konsolidační se záměrem odrážet škrty ve výdajích členských států a zároveň poslouží jako vodítko pro příští víceletý finanční rámec. Cílem tohoto rozpočtu musí být špičková kvalita, což znamená usilovat o hospodárnost, účinnost a efektivitu při co nejmenším využití dostupných zdrojů. Během konsolidační fáze musí Evropský parlament usilovat o navýšení rozpočtu, ale ne více než o úroveň inflace. Nastavení této hranice zvýší pocit odpovědnosti. Vyšší výdaje způsobené přijetím Chorvatska a následného navýšení počtu poslanců Evropského parlamentu o 18 stanoveného Lisabonskou smlouvou budou začleněny prostřednictvím opravného rozpočtu. V zájmu zachování přístupu omezujícího výdaje doufám, že všechny orgány zašlou potřebné informace v předstihu, aby mohl být stanoven obecný rámec administrativních výdajů a rozpočtový orgán tak mohl přijmout rozhodnutí o využití zdrojů v rámci víceletého udržitelného postupu, jehož cílem je dosáhnout srovnatelnosti poskytovaných informací v čase a napříč orgány. David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která vysvětluje, že Evropský parlament očekává, že předsednictvo při předkládání odhadu vznese realistické požadavky, je připraven posoudit jeho návrhy na základě potřeb a obezřetného přístupu tak, aby byl zajištěn řádný a efektivní chod Evropského parlamentu, zdůrazňuje, že smyslem návrhu na změnu, který v září předložilo předsednictvo Rozpočtovému výboru, je zohlednit potřeby, o kterých se v době vypracovávání odhadu příjmů a výdajů nevědělo, a zdůrazňuje, že by neměl být vnímán jako příležitost znovu projednávat odhad příjmů a výdajů, na kterém již dříve existovala shoda. Podle interinstitucionální praxe se potřeby v souvislosti s rozšířením začleňují na základě návrhu na změnu nebo opravného rozpočtu, potřeby spojené s 18 novými poslanci Evropského parlamentu po vstoupení Lisabonské smlouvy v platnost budou také začleněny na základě návrhu na změnu nebo opravného rozpočtu.

75

76

CS


Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva je velmi záslužná tím, že zdůrazňuje nutnost, aby poslanci Evropského parlamentu plnili svoje povinnosti ve svém vlastním jazyce. Nedostatek překladatelských služeb na řadě jednání, při komunikaci s námi a ve společných usneseních, která jsou předmětem jednání, je neobhajitelnou překážkou v naší práci poslanců EP, a tudíž i demokracie samé. Podporuji tento požadavek. Odmítám však podporovat plýtvání penězi a demokratický výstřelek představované zřízením Evropské služby pro vnější činnost baronky Ashtonové. Stejně tak odmítám souhlasit s využitím soukromých firem na úkor zaměstnanců veřejné správy. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva rozšířila odpovědnost Evropského parlamentu. To přináší další administrativní práci, což u poslanců Evropského parlamentu vede k potřebě najmout další kvalifikované úředníky plnící roli poradců. Tato nová situace způsobuje dva problémy: zvýšené náklady vyplývající z potřeby dalších úředníků, kteří k vykonávání své práce potřebují další vhodné pracovní prostory. To opět vede k vyšším nákladům. V době krize je to těžké vysvětlit, ale aby práce Evropského parlamentu byla na špičkové úrovni, musí mít potřebné finanční a lidské zdroje. To je důvod mého hlasování. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Přestože zpráva obsahuje hlavní pokyny a priority pro rozpočet na rok 2012, včetně norem legislativní práce Evropského parlamentu, domnívám se, že navýšení rozpočtu o míru inflace není správné, ani oprávněné. Existují další mechanismy a způsoby řešení společných problémů a priorit. Hlasoval jsem pro přijetí. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Výdajový strop pro víceletý finanční rámec rozpočtu Evropské unie na rok 2012 se opět zvýšil. Obzvlášť v době, kdy si občané musí utahovat opasky, je nutné, aby Evropská unie také přišla s úsporami. Existuje spousta možností, kde ušetřit, od opuštění jednoho ze sídelních míst Evropského parlamentu, přes snížení nepřeberného množství různých agentur EU, až ke zlepšení boje proti podvodům v rámci dotačních programů. S odůvodněním, že je to v důsledku hospodářské a finanční krize, Evropská unie jednoduše pozastavila některé svoje plány, ale nesáhla k opravdovým úsporám, přestože za ně svoje kroky vydává. To je více než nespravedlivé vůči evropským občanům a stejně tak je nespravedlivé obhajovat zvýšené náklady většími nároky kladenými Lisabonskou smlouvou. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti rozpočtové zprávě. Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Zpráva obsahuje navýšení výdajového stropu víceletého finančního rámce rozpočtu Evropské unie na rok 2012. V důsledku hospodářské a finanční krize byli občané členských států vyzváni k přijetí úsporných opatření, a nesou tak hlavní tíhu jejích dopadů. Rovněž tak Evropská unie by měla snížit svoje výdaje. Začíná to nekontrolovaným nárůstem různých agentur, pokračuje předvstupní pomocí Turecku a dále pak nákladnými duplikátními strukturami a končí to administrativními náklady kvůli založení Evropské služby pro vnější činnost. Z tohoto důvodu jsem hlasoval proti přijetí zprávy. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Návrh poslance Fernandese na usnesení o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2012 poskytuje přehled o správě rozpočtu Evropského parlamentu s ohledem na budoucí optimalizaci správy zdrojů, které jsou k dispozici evropským orgánům, což je důvod, proč jsem hlasoval pro jeho přijetí. Evropský parlament bude muset schválit rozpočet na konsolidaci budoucího finančního rámce a dalších lidských zdrojů, potřebných ke splnění požadavků Lisabonské smlouvy, a k vylepšení a dokončení budov, které jsou k dispozici, informačních technologií a tlumočnických služeb. Hlavním

09-03-2011

09-03-2011

CS


cílem zůstává najít dobrý způsob správy zdrojů umožňující omezení nákladů, přičemž ale dojde ke zlepšení poskytovaných služeb. Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Rozhodl jsem se zdržet hlasování, protože i když se text zmiňuje o možnosti najít v rozpočtu na příští rok určité úspory, nikde je konkrétně neuvádí. Chceme-li být důslední, měly bychom začít s úspornou politikou nejprve u sebe sama, tj. poslanců Evropského parlamentu. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože jsem přesvědčen, že současná finanční, hospodářská a sociální situace v Evropské unii nesmí zabránit orgánům v přijetí přísných procesů řízení, aby mohlo být dosaženo potřebných úspor. Musíme vynaložit skutečné úsilí k dosažení konsolidace. Co se týká zásad řádné správy, orgány by měly předložit plány snižování nákladů a při prezentaci výdajů by je měly jasně uvést a zdůvodnit. V tomto smyslu bych rád veřejně vyjádřil své uznání za vynikající práci, kterou odvedl můj kolega, poslanec Fernandes. Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o pokynech pro rozpočtový proces na rok 2012, protože se domnívám, že probíhající hospodářská krize – která má v současnosti ze všeho nejtíživější dopady na zaměstnanost – vyžaduje společné úsilí v hledání úspor jak od členských států, tak od evropských orgánů. Proto souhlasím s prohlášením, že za současných okolností by se obecné zásady evropského financování měly řídit pravidly rozpočtové zdrženlivosti. V každém případě se domnívám, že je navzdory hospodářské situaci nutno zdůraznit, že rozpočet Evropské unie, a zejména rozpočet Evropského parlamentu jakožto jediného evropského orgánu přímo voleného občany, by se měl především snažit prosazovat přiblížení občanů EU, obzvlášť v dnešní době, kdy se budoucnost jeví tak nejistá. Zejména se domnívám, že by nebylo od věci zvážit lepší rozložení informačních kanceláří Evropského parlamentu v členských státech a jejich strategičtější umístění, částečně s ohledem na nejnovější nepokoje v sousedních státech. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro přijetí, přestože bych byl raději, kdyby některé pozměňovací návrhy, které se týkají nutnosti snížit počet pracovišť Evropského parlamentu na jedno, neprošly. Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012 jsou založené na rovnováze mezi potřebou dát evropským orgánům dostatečné a patřičné prostředky, aby mohly vykonávat svou činnost, a nutností najít kvalitní a účinnou odpověď tváří v tvář současné finanční, hospodářské a sociální krizi. Předložený návrh poukazuje na to, že orgány mohou mít potíže s udržováním finanční disciplíny a omezení nezbytných k naplnění víceletého finančního rámce, zejména pokud jde o okruh 5. Zpravodaj proto žádá zásady řádné správy, jako je hospodárnost, účinnost a efektivita, aby bylo možno dosáhnout větší přesnosti, jednoduchosti, jasnosti a transparentnosti. Pokud jde o Evropský parlament, tento dokument, pro jehož přijetí jsem hlasoval, obsahuje potřeby vyplývající z přistoupení Chorvatska v roce 2013, ze zvýšení počtu poslanců Evropského parlamentu o 18 a také z nutnosti přijmout další úředníky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Co se týká dalších orgánů, je třeba upozornit na nový oddíl X věnovaný Evropské službě pro vnější činnost, který bude se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost reagovat na finanční potřeby, vyplývající z vytvoření ambiciózního institucionálního rámce na podporu zahraniční politiky Evropské unie.

77

78

CS


Peter van Dalen (ECR), písemně. – (NL) Podle zprávy poslance Fernandese musí Evropský parlament excelovat v legislativní práci a k dosažení tohoto cíle mají být použity veškeré prostředky. Podle mě tu musí být ještě druhá priorita a to, že Evropský parlament by měl excelovat v oblasti rozpočtové disciplíny. V současné době musí vlády, firmy i občané znovu přehodnocovat svoje výdaje. Totéž musí udělat i Evropský parlament – nemůžeme se zaměřit na další finanční prostředky, ale na nové priority. Musíme změnit kurz, protože administrativní výdaje Evropské unie rostou rychleji než její celkové výdaje a Evropskému parlamentu patří v této oblasti první místo! Bod odůvodnění F zprávy odkazuje na Evropskou službu pro vnější činnost, která pravděpodobně přinese další náklady. To se také musí změnit. Proč má tato výše zmíněná služba mnoho desítek zaměstnanců a luxusní prostory na exotických místech jako jsou Barbados a Madagaskar? Podívejte se na tuto službu podrobněji a zjistíte, že nepotřebuje další finanční prostředky. Toto musí být rozpočtová priorita Evropské unie číslo 1: neutrácet další finanční prostředky, ale utrácet lépe. Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Pokyny pro rozpočtový proces na rok 2012 sestávají z různých jednotlivých sekcí poskládaných dohromady pod nadpisy „hospodárnost“ a „konsolidace“. Mnozí občané Evropy, stejně jako jejich vlády, byli k hospodárnosti a omezení výdajů donuceni následky finanční a hospodářské krize. V této situaci je více než oprávněné, aby Evropský parlament šel příkladem svým navrženým rozpočtem na rok 2012. V roce 2012 bude Evropská unie čelit novým - a nevyhnutelným - výdajům. Záleží to na potenciálním přistoupení Chorvatska, nově vytvořené Evropské službě pro vnější činnost a třech finančních institucích. V zájmu zastavení automatického procesu zvyšujících se rozpočtových nároků rovnajících se navýšení rozpočtu nastal čas k identifikaci potenciálních úspor v rozpočtu Evropské unie. To by mělo zahrnovat například analýzu hospodářské činnosti institucí Evropské unie a hodnocení politik lidských zdrojů a nemovitostí orgánů Evropské unie. Návrh usnesení B7-0165/2011 Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro přijetí této zprávy, protože strategie pro oblast Atlantského oceánu je nezbytná pro územní soudržnost Evropské unie, zejména v souvislosti s rozšířením hranic EU na východ. Stojí za zmínku, že náš přístup k Atlantiku má tento region pojímat ne jako periferii, ale potvrzovat jeho centrální charakter v celosvětovém měřítku v rámci strategické orientace, považující oblast Atlantiku za stěžejní. Pro Evropskou unii se jedná o oblast hraničící se Severní Amerikou, Jižní Amerikou a celou západní Afrikou. Strategie pro oblast Atlantského oceánu, které se účastní členské státy EU a jejich regiony, by se také měla prioritně zabývat novými oblastmi inovací v ekonomice a vědě, zejména pokud jde o nové produkty a služby, které souvisejí s životním prostředím, obnovitelnou energií a energií získávanou z moře, potravinami souvisejícími s námořní biotechnologií, zdravotnictvím a produkty a službami využívajícími inteligentní technologie. Strategie pro oblast Atlantského oceánu by neměla být izolovaná, ale naopak by měla být zakotvena v rámci souboru celkových cílů Evropské unie s ohledem na ponaučení ze strategie pro Baltský region, která byla přijata až v době po zahájení rozpočtového plánování na období 2007 – 2013, což bezpochyby omezilo rozsah této iniciativy. Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení o strategii Evropské unie pro region Atlantského oceánu. Podél atlantického pobřeží leží pět členských států EU – Francie, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Spojené království. Existuje

09-03-2011

09-03-2011

CS


proto potřeba koordinovat aktivity těchto zemí v regionu. Souhlasím se zpravodajkou, že zásadním přínosem makroregionálních strategií EU je víceúrovňová spolupráce a koordinace a zdokonalení strategického investování dostupných finančních prostředků, a nikoli dodatečně přidělené zdroje. Jsem přesvědčena, že strategie by se měla zabývat následujícími otázkami společného zájmu: životní prostředí a změny klimatu, včetně prevence znečištění moří loděmi a boje proti němu, doprava a přístupnost, výzkum, inovace, kultura, volný čas a cestovní ruch, námořní služby a odborná příprava, rybolov a produkce plodů moře. Ráda bych připomněla, že jednou z prvních strategií tohoto druhu je strategie EU pro Baltský region schválená Evropskou radou, která se vztahuje na osm členských států EU, včetně mé vlastní země, Litvy. Cílem této strategie je, aby byl Baltský region ekologicky udržitelný, prosperující, snadno dostupný a bezpečný. Strategie byla již úspěšně zpuštěna, a proto se domnívám, že strategie EU pro oblast Atlantského oceánu by byla prospěšná nejen pro tento region, ale pro celou EU. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Spolupráce na problémech, které přesahují hranice států, je jednou z největších přidaných hodnot práce Evropské unie. Můj kolega, poslanec Cadec, pracoval několik měsíců na posílení spolupráce mezi regiony Atlantského oblouku, která jim umožní maximálně využít veškerých možných součinností. Z toho důvodu jsem hlasovala pro přijetí usnesení, které „žádá Komisi, aby co nejdříve formulovala strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu jako integrovanou strategii zabývající se námořními a územními otázkami“. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení. Územní soudržnost je jedním z nejdůležitějších cílů Evropské unie a předpokladem pro efektivní, ekonomicky silný a konkurenceschopný vnitřní trh. Region Atlantského oceánu má svá specifika. Jedná se o dynamickou námořní oblast, jejíž křehké prostředí musí zůstat zachováno a kterou ovlivňují dopady globální změny klimatu. Jde o odlehlou oblast v rámci Evropské unie, která se vyznačuje problémy s dostupností a propojením. Domnívám se, že existuje naléhavá potřeba přijmout tuto strategii, která pomůže řešit zásadní problémy regionu, především otevření a propojení dopravních a energetických sítí a rozvoj energie získávané z moře, rozvoj městských a venkovských oblastí a prohloubení vazeb mezi pevninou a mořem a mezi mořem a vnitrozemskými vodami. Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s usnesením Evropského parlamentu o strategii Evropské unie pro region Atlantského oceánu, o jejíž velké důležitosti jsem přesvědčena, jelikož na pobřeží Atlantského oceánu leží pět členských států: Francie, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Spojené království. Navrhovaná strategie by měla řešit zásadní otázky, kterými jsou energie získávaná z moře, životní prostředí a změny klimatu, doprava a přístupnost, bezpečnost a dohled, výzkum, inovace, tvořivá odvětví, kultura, volný čas a cestovní ruch, námořní služby a odborná příprava, rybolov a produkce plodů moře. Evropská spolupráce v územních otázkách, která je zakotvena v této strategii prostřednictvím výše zmíněných aspektů, může výrazně přispět ke zvýšení intenzity procesu integrace v oblasti Atlantského oceánu prostřednictvím větší účasti občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění konkrétních opatření. Chtěla bych rovněž zdůraznit, že tato iniciativa může a měla by vést k racionalizaci výdajů Evropské unie, nikoliv k jejich zvýšení. Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Jako poslanec Evropského parlamentu ze země, která patří do atlantské oblasti, musím zdůraznit význam a potřebu vytvoření evropské

79

80

CS


strategie, která bere v úvahu geografické, demografické a ekonomické charakteristiky tohoto regionu. Je potřeba vytvořit integrovanou a společnou strategii, která zajistí součinnost a soudržnost mezi odvětvovými politikami v této oblasti a bude vytvářet přidanou hodnotu, nutnou k řešení otázky udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti tohoto regionu i celé Evropy. Nepochybuji o potřebě přístupu na evropské úrovni, který bude založen na posílení spolupráce mezi členskými státy s atlantským pobřežím, pobřežními komunitami, soukromým sektorem a občanskou společností a v jehož rámci bude tato společná strategie přínosem pro všechny zúčastněné strany. To by mělo umožnit určení obecných problémů a úkolů a sdílených priorit, jakož i vytvoření součinnosti potřebné k podpoře účinnějšího využívání zdrojů. Je důležité nejen zlepšit konkurenceschopnost a udržitelnost tradičních odvětví, ale také využít celý potenciál, který skýtá oblast Atlantského oceánu s novými trhy, produkty a službami, jež se budou řídit dvěma hlavními zásadami: ochranou životního prostředí a ekosystémů a vytvářením pracovních míst. Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože podporuji názor, že Komise by měla co nejdříve vytvořit strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu, která se bude zabývat námořní a územní problematikou. Strategie by měla řešit otázky společného zájmu, kterými jsou životní prostředí a změny klimatu, energie získávaná z moře, námořní doprava, námořní bezpečnost a dohled, rybolov, cestovní ruch, výzkum a inovace. Azory, Madeira a Kapverdy by měly být její součástí a hrát v jejím rámci významnou roli. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Dnes je Atlantský oceán jednou z hranic Evropy a představuje jednu z nejdůležitějších spojnic evropského kontinentu s okolním světem. Byl to tento oceán, přes který Evropané, zejména z Portugalska, vstoupili do kontaktu s lidmi, ekonomikami a kulturami do té doby jim neznámými a položili tak základ dnešnímu globalizovanému světu. V dnešní době se oblast Atlantiku stala okrajovou v porovnání se středem Evropy, což se může - a musí - změnit pochopením, že Atlantský region a vztahy s důležitými partnery, kteří s ním hraničí, jako je Brazílie či Spojené státy, můžou znovu potvrdit jeho stěžejní geostrategické postavení, které však bylo oslabeno vzestupem asijských zemí. Význam regionu zcela ospravedlňuje vytvoření evropské strategie, která s ohledem na historickou roli oceánu, podle nějž se jmenuje, nebude omezena jen na členské státy, ale bude schopna propojit oba břehy. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit nesmírně důležitou a nenahraditelnou roli nejodlehlejších oblastí pro úspěch strategie. Ty si proto i nadále zaslouží zvláštní podporu od Evropské unie, která jim pomůže překonat náklady spojené s jejich izolovanou polohou a podpoří jejich zahraniční styky. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dne 14. června 2010 Rada vyzvala Komisi, aby do června 2011 vypracovala evropskou strategii pro oblast Atlantského oceánu, jelikož se jedná o okrajové území se specifickými vlastnostmi z hlediska jeho potenciálu a křehkosti jeho životního prostředí. Jeho globální význam vyžaduje strategii, která je ambiciózní a bere v potaz jeho námořní i územní specifika. Usnesení představuje významný přínos při přípravě strategie, protože upozorňuje na zásadní aspekty, jako je nutnost hledat součinnost s dalšími politikami, které se zabývají životním prostředím, energetikou, dopravou, cestovním ruchem, mořskými zdroji a dalšími oblastmi, což umožní realizaci makroregionální politiky a posun k mezinárodnímu přístupu, který je nutný pro zachování dobrých vztahů se zeměmi podél pobřeží Atlantského oceánu. Vítám přijetí usnesení Evropským parlamentem, protože jsem přesvědčen, že strategie Evropské unie pro oblast

09-03-2011

09-03-2011

CS


Atlantského oceánu urychlí udržitelný růst v této oblasti a zařadí námořní otázky na špici evropské agendy. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Podporujeme rozvoj strategií, jejichž cílem je hospodářská, sociální a územní soudržnost určitých makroregionů, kterým by se samozřejmě mělo dostat odpovídajících prostředků, aby tento cíl mohl být účinně naplněn. Každé fáze těchto strategií – přípravy, formulace a realizace – by se měly aktivně účastnit státy a regiony, jichž se týká, a práce by měla probíhat v ovzduší vzájemné spolupráce všech zúčastněných stran. Strategie mohou a měly by řešit otázky společného zájmu, jako je v případě konkrétního návrhu evropské strategie pro oblast Atlantského oceánu: energie získávaná z moře, ochrana životního prostředí, včetně prevence znečištění moří loděmi a boje proti němu, doprava a přístupnost, výzkum a inovace, a další. O některých bodech usnesení máme však značné pochybnosti a s některými zásadně nesouhlasíme. Z toho důvodu jsme nehlasovali pro přijetí. Usnesení se neřídí zásadou, že k účinnému dosažení nových cílů v oblasti politiky soudržnosti je třeba nových zdrojů, zejména finančních. Usnesení rovněž navrhuje podřídit strategii zahraniční politice Evropské unie, cílům mezinárodní obchodní politiky, strategii Evropa 2020 a dosažení „cílů vnitřního trhu“. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je důležité pokračovat v rozvoji strategií, jejichž cílem je hospodářská, sociální a územní soudržnost určitých makroregionů, kterým by se samozřejmě mělo dostat odpovídajících prostředků, aby tento cíl mohl být účinně naplněn. Každé fáze těchto strategií – přípravy, formulace a realizace – by se měly aktivně účastnit státy a regiony, kterých se týká, a práce by měla probíhat v ovzduší vzájemné spolupráce všech zúčastněných stran. Tyto strategie mohou a měly by se zabývat otázkami společného zájmu. V případě evropské strategie pro oblast Atlantského oceánu se jedná o: energii získávanou z moře, ochranu životního prostředí, včetně prevence znečištění moří loděmi a boje proti němu, dopravu a přístupnost, výzkum a inovace, a další. O některých bodech usnesení máme však značné pochybnosti a s některými zásadně nesouhlasíme. Z toho důvodu jsme nehlasovali pro přijetí. Usnesení se neřídí zásadou, že k účinnému dosažení nových cílů v oblasti politiky soudržnosti je třeba nových zdrojů, zejména finančních, což znamená, že dostaneme spoustu slibů, ale jen málo z nich bude skutečně splněno. Kromě toho je strategie podřízena cílům mezinárodní obchodní politiky, strategii Evropa 2020 a dosažení „cílů vnitřního trhu“. Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Rozhodně podporuji, co se odehrává na úrovni Evropské unie, která se snaží vytvořit integrovanou strategii pro oblast Atlantského oceánu. Tato strategie se musí zaměřit na povzbuzení hospodářského rozvoje atlantských ostrovů a pobřežních oblastí. Atlantská oblast je jednou z nejbohatších, pokud jde o energii získávanou z větru, vln a příboje, ale tento energetický potenciál zůstává ne zcela využit. Aktivity zaměřené na volný čas a cestovní ruch v oblasti podél atlantského pobřeží rovněž představují cenné ekonomické zdroje. Existuje zde opravdový potenciál růstu, například díky vybudování strategických přístavů v jednotlivých zemích. Obzvlášť námořní doprava, přístavy a odvětví produkce mořských plodů – včetně akvakultury – by mohly těžit z užší spolupráce mezi členskými státy ležícími na pobřeží Atlantského oceánu. Jakákoliv strategie pro oblast Atlantského oceánu musí být v souladu s ustanoveními společné rybářské politiky. V průběhu let došlo ke zlepšení ve spolupráci mezi členskými státy v otázkách bezpečnosti, zabezpečení a monitorování moří.

81

82

CS


Vzhledem k velkému rozsahu oblasti Atlantského oblouku je však nutné přijmout integrovanou strategii k zajištění lepší a účinnější činnosti koordinované členskými státy. Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Přijetí parlamentního usnesení k návrhu strategie Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu je pro mě příležitostí, abych upozornila na naléhavou potřebu připravit na evropské úrovni společný přístup k otázce využití našich mořských oblastí a najít společné řešení existujících problémů. Kanál La Manche je v tomto ohledu názorným příkladem: coby strategická námořní brána do Evropské unie představuje jak důležité spojení mezi Atlantským oceánem a Severním mořem (nachází se zde 20 % světového loďstva a denně tu proplouvá více než 500 plavidel nad 300 tun), tak oblast určená pro rybolov, rekreační aktivity, těžbu kameniva a brzy také – k mojí velké spokojenosti – výrobu energie z mořských větrných farem. Taková koncentrace různých činností si vyžaduje vážné zamyšlení nad problematikou správy námořní bezpečnosti v této oblasti na evropské úrovni, jako součást společné strategie. Z tohoto důvodu jsem během rozpravy o strategii EU pro oblast Atlantského oceánu znovu vyzvala paní Damanakiovou, komisařku pro námořní záležitosti a rybolov, k začlenění problematiky kanálu La Manche do návrhu, který má předložit v červnu. Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro přijetí dokumentu, protože, jak všichni víme, má oblast Atlantského oceánu svá specifika. Jedná se o dynamickou mořskou oblast (díky námořní dopravě, rybolovu, energii získávané z moře, atd.), oblast, jejíž křehké prostředí musí zůstat zachováno a kterou ovlivňují dopady změny klimatu, a rovněž odlehlou oblast v rámci Evropské unie, která se vyznačuje problémy s dostupností a propojením a nízkým počtem velkých městských center. Je nutné, abychom co nejprve formulovali strategii EU pro oblast Atlantského oceánu jako integrovanou strategii zabývající se námořními a územními otázkami. Tato strategie by měla zavést lepší koordinaci cílů a prostředků a být pevně provázána se strategií Evropa 2020 a s politikami EU pro období po roce 2013. Jejím cílem je dosáhnout racionalizace výdajů EU, nikoliv jejich zvýšení. Strategie by měla být řádně propojena s regionální politikou a integrovanou námořní politikou EU. Domnívám se, že by měla rovněž umožňovat součinnost s dalšími politikami EU, například v oblasti transevropských dopravních sítí, se společnou rybářskou politikou, s aktivitami týkajícími se klimatu a životního prostředí, rámcovým programem pro výzkum a vývoj, energetickou politikou, atd. Je důležité zlepšit dostupnost oblastí na pobřeží Atlantského oceánu a zvýšit pohyb osob, zboží a služeb v těchto oblastech, aby bylo dosaženo cílů vnitřního trhu a politiky soudržnosti, a to zejména rozvojem pobřežní plavby a mořských dálnic. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu o strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu, která zastává názor, že by tato strategie měla být součástí cíle „evropská územní spolupráce“ (cíl 3) politiky soudržnosti a měla by vycházet z integrovaného, průřezového a územního přístupu zaměřeného na lepší koordinaci politik mezi různými úrovněmi správy na daném území s důrazem na relevantní otázky a je přesvědčena o tom, že evropská spolupráce v územních otázkách může výrazně přispět ke zvýšení intenzity procesu integrace v oblasti Atlantského oceánu prostřednictvím větší účasti občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění konkrétních činností. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Atlantská oblast má svá specifika, jelikož se jedná o dynamickou mořskou oblast, u které bych zdůraznil její námořní dopravu, rybolov a energii získávanou z moře. Je to oblast s křehkým prostředím, které musí být zachováno, ale kterou ovlivňují eroze pobřeží a extrémní klimatické vlivy. Jde také o odlehlou oblast.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Z těchto důvodů je třeba integrovaná strategie Evropské unie, která by se zabývala námořními a územními otázkami. To vše se promítlo do výsledku mého hlasování. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro usnesení, které vyzývá Evropskou unii k vytvoření evropské strategie pro oblast Atlantského oceánu. Evropská spolupráce v územních otázkách může výrazně přispět ke zvýšení intenzity procesu integrace v oblasti Atlantského oceánu prostřednictvím větší účasti občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění konkrétních činností. Text obsahuje výzvu, aby se EU ve strategii zabývala námořními a územními otázkami. Rovněž trvá na tom, že spolupráce v rámci této strategie by měla být v první řadě založena na potřebách dotčených zainteresovaných stran, a je proto toho názoru, že o zvolených politických prioritách se musí rozhodovat na základě dohody. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – S ohledem na specifika oblasti Atlantského oceánu žádá Evropský parlament Komisi, aby co nejdříve formulovala strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu jako integrovanou strategii zabývající se námořními a územními otázkami. Přestože se Evropský parlament domnívá, že strategie musí vést k součinnosti mezi příslušnými politikami EU, vnitrostátními, regionálními a místními politikami, vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily zjednodušená pravidla, která usnadní provádění této strategie a sníží související administrativní zátěž. Podle mého názoru toho není možné dosáhnout, protože dosud nebyla nalezena účinná opatření k ovlivnění Komise. Mám dojem, že Komise stále ještě ani nezačala měnit svoje priority v rámci Lisabonské smlouvy a pouze vede s Evropským parlamentem neoprávněně zdlouhavá rétorická cvičení s cílem prosazovat svoje cíle. To neprospívá všeobecném zájmu a ve skutečnosti to na celou situaci má negativní dopady. Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, ale svůj názor jsem nezměnil. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Pět členských států Evropské unie leží na pobřeží Atlantského oceánu. Tato zeměpisná skutečnost nepřináší jen výhody, a to zejména Francii, Portugalsku a Španělsku, vezmeme-li v úvahu nezanedbatelnou roli Atlantského oceánu, pokud jde o proudy uprchlíků, u nichž v důsledku probíhajících krizí v zemích severní Afriky hrozí, že ještě zesílí. Od roku 2005, kdy Španělsko postavilo na hranicích plot, využívají pašeráci lidí stále více atlantickou trasu. Z důvodu zastavení přílivu převážně ekonomických přistěhovalců by bylo v zájmu Evropské unie rychle formulovat účinnou strategii pro oblast Atlantského oceánu, která by se zabývala i touto oblastí, i když zbývající dva státy na pobřeží Atlantského oceánu - Spojené království a Irsko - pociťují v tomto ohledu jen velmi malý, nebo vůbec žádný dopad. Jelikož se usnesení touto problematikou prakticky nezabývá, zdržel jsem se hlasování. Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Dnešním hlasováním přijal Evropský parlament usnesení o evropské strategii pro oblast Atlantského oceánu. Strategie je další evropskou iniciativou, která se nezaměřuje na řešení problémů pouze jedné země, ale celé oblasti Atlantského oceánu, ve které leží pět členských států. Je důležité upozornit na skutečnost, že strategii by měl charakterizovat přístup vycházející zdola. Strategická geografická poloha oblasti umožňuje rozvoj spolupráce na poli námořní bezpečnosti, mezinárodního obchodu a rybolovu a také ochrany mořského prostředí a zachování biologické rozmanitosti. Domnívám se, že je nezbytné ptát se Evropské komise, jaké prostředky na prosazování této strategie přidělí, protože je to obzvlášť důležité ve vztahu k vytvoření nového finančního rámce. Další důležitou otázkou je podle mého názoru proces uplatňování strategie v praxi a možnost, že bude nutné vytvořit další finanční nástroje.

83

84

CS


Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasím s usnesením o evropské strategii pro oblast Atlantského oceánu, která přispěje k jeho udržitelnému rozvoji. Navíc tím učiníme další krok k naplnění jednoho z cílů Evropské unie – územní soudržnosti. S ohledem na strategickou geografickou polohu oblasti Atlantského oceánu musí Komise přijmout okamžitá opatření k formulaci integrované strategie pro tuto oblast, což povede k posílení mezinárodní spolupráce a iniciativ v oblasti trojstranné spolupráce i řešení mořských a územních otázek. Je potřeba zdůraznit, že účinná územní spolupráce podpoří rozvoj energie získávané z moře a vytvoří příznivé ovzduší k využití dopravních a energetických sítí a jejich propojení. Aby tato strategie dosáhla vytyčených cílů, musí být řádně propojena s regionální politikou a integrovanou námořní politikou Evropské unie. Jen to může zaručit součinnost s dalšími politikami EU a vytvořit podmínky pro cílenější a účinnější absorpci a využití prostředků přidělených EU, aniž by se zvýšily náklady. Dále přijetí strategie zlepší přístupnost pobřežních oblastí Atlantského oceánu a zvýší pohyb osob, zboží a služeb. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Návrh usnesení o strategii Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu je výsledkem žádosti Evropské rady Komisi o formulaci strategie, zabývající se mořskými a územními otázkami v této oblasti. Hlasoval jsem pro přijetí usnesení požadujícího po Evropské komisi, aby připravila jednání o plánované strategii a nejpozději v červnu informovala o jejich průběhu. Cílem je zavést v oblasti lepší koordinaci v otázkách, jako je integrovaná námořní politika, transevropské dopravní sítě, společná rybářská politika, aktivity týkající se klimatu a životního prostředí, výzkum a vývoj, narůstající pohyb lidí, zboží a služeb v oblasti, aby bylo dosaženo cíle politiky soudržnosti a zajištěno pevné provázání se strategií Evropa 2020 a s politikami Evropské unie v období po roce 2013. Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení, protože vzhledem k tomu, že Portugalsko je atlantickou zemí s dynamickou námořní oblastí a velkým potenciálem, třebaže má křehké prostředí, které musí zůstat zachováno, považuji za pozitivní, že Evropská unie uznává potenciál oblasti Atlantského oceánu. Jsem také přesvědčen, že mnohé problémy této rozsáhlé oblasti by se měly řešit na evropské úrovni prostřednictvím integrované strategie EU pro tuto oblast a s vyhlídkou na politiku územní soudržnosti, která by měla sloužit jako základní rámec pro rozhodování EU. To však naprosto chybí a bylo zcela obětováno kvůli nepřijatelným rozpočtovým omezením, vyplývajícím z politického rozhodnutí preferujícího úspory s nulovou podporou rozvoje. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) S ohledem na strategickou geografickou polohu Portugalska má tato otázka obzvlášť velkou důležitost, zejména pokud jde o oblast zabezpečení a monitorování moří. Z toho důvodu jsem přesvědčen, že vytvoření strategie Evropské unie pro oblast Atlantského oceánu je velmi relevantní. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Stejně jako v případě usnesení o strategii Evropské unie pro Podunají, které Evropský parlament přijal minulý měsíc, zdůrazňuje předložený návrh usnesení, že zásadním přínosem makroregionálních strategií EU je víceúrovňová spolupráce a koordinace a zdokonalení strategického investování dostupných finančních prostředků, a nikoliv dodatečně přidělené zdroje. Návrh usnesení vyzdvihuje závěry švédského předsednictví, podle nichž se neplánuje zavádění nových orgánů, nových předpisů ani nových rozpočtových prostředků. Navíc si výbor pro regionální rozvoj (REGI) přál, aby strategie fungovala na základě přístupu vycházejícího zdola a zapojila všechny zainteresované strany (regionální a místní orgány veřejné správy, členské státy, EU, soukromé subjekty a organizace občanské společnosti,

09-03-2011

09-03-2011

CS


včetně dotčených interregionálních sítí a organizací) do jejího navrhování a provádění. Z pohledu skupiny Greens/EFA jsme vznesli pozměňovací návrhy, týkající se rozvoje energie získávané z moře, prevence znečištění moře loděmi a boje proti němu a rozvoje pobřežní plavby a mořských dálnic, které byly všechny přijaty. Antolín Sánchez Presedo (S&D), písemně. – (ES) Jako člověk pocházející z Galicie a spolunavrhovatel této iniciativy podporuji ambiciózní strategii pro oblast Atlantského oceánu. Vyzývám Komisi, aby předložila návrh ještě dřív než v červnu 2011, ve kterém v souladu se strategií Evropa 2020 bude hlavní prioritou vytváření a růst udržitelných pracovních míst. Oblast makroregionu je námořní, křehká a odlehlá, a proto je nutné, aby strategie měla integrované, průřezové a územní zaměření, kde by všechny dimenze měly chránit životní prostředí, podporovat přístupnost, mobilitu a propojenost a podněcovat soudržnost. Strategie by měla rovněž usnadňovat součinnost mezi různými politikami EU – například v oblastech jako je cestovní ruch, mořské dálnice a transevropské dopravní sítě, společná rybářská politika, energetická politika, a zejména energie získávaná z moře, opatření proti změně klimatu, rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj, mnohojazyčnost, a obecně všechny politiky, které se budou realizovat od roku 2014 – stejně jako mezi jakýmikoli příslušnými politikami vytvořenými různými odpovědnými orgány pro dané oblasti. Plán musí být vypracován, přijat a prováděn transparentním a důvěryhodným způsobem na základě spolupráce mezi všemi veřejnými orgány se zapojením soukromého sektoru a organizací občanské společnosti. Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Díky své rozlehlosti má evropské pobřeží Atlantského oceánu obrovský potenciál a několik specifických vlastností. Tato oblast se vyznačuje významnou, dynamickou námořní aktivitou a v jejím centru jsou oblasti, které se od sebe velmi liší, ale zároveň je pro ně charakteristická závislost na námořních aktivitách, které se odehrávají v prostoru oceánu. V Atlantském oceánu existují odlehlé oblasti, které jsou obtížně přístupné kvůli velké vzdáleností od evropského kontinentu: mám na mysli nejodlehlejší oblasti EU, kde se problémy se spojením a přístupností odrážejí v úrovni jejich hospodářského a sociálního rozvoje. Zároveň je však důležité vzít v úvahu, že v porovnání s ostatními regiony Evropy disponují tyto oblasti jedinečnými výhodami. Kromě stálých omezení nabízí jejich vlastní charakteristiky potenciál, který bychom měli brát v úvahu jako součást uceleného pohledu na oblast Atlantského oceánu. Cíl územní soudržnosti umožňuje, ba přímo zavazuje k harmonickému rozvoji všech oblastí Evropské unie s ohledem na specifika každé z nich. Proto věřím, že i s nejvzdálenějšími regiony Makaronésie, včetně mojí rodné oblasti Madeiry, se bude počítat v jakékoli budoucí strategii pro oblast Atlantského oceánu, a že integrovaný přístup může vést k překonání hlavních překážek a výzev, se kterými se tyto regiony potýkají. - Návrhy usnesení (B7-0156/2011) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro toto usnesení, neboť se domnívám, že přistoupení Turecka k EU je ve strategickém zájmu této země i EU, ale bude to vyžadovat, aby se Turecko důrazněji zavázalo k reformním procesům, a splnilo tak kritéria pro přistoupení. Jedná se zejména o oblasti svobody tisku, sdružování a shromažďování, o závazek vytvořit rychlejší, nezávislejší a spravedlivější soudnictví, které bude účinně spolupracovat v boji proti terorismu a v boji za práva žen a obecně za lidská práva. Nezbytnou podmínkou pro budování dobrého sousedství je dále stažení tureckých sil z Kypru.

85

86

CS


Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010. Na začátku jednání o přistoupení k EU se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU. Je však zřejmé, že pokrok Turecka je velmi pomalý, ukazuje na neochotu vládních představitelů této země provádět reformy a demokratizovat zemi. Evropský parlament je vážně znepokojen zhoršováním stavu v oblasti svobody tisku, vyskytujícími se případy cenzury a rostoucí autocenzurou tureckých sdělovacích prostředků včetně internetu. Odsuzujeme omezování svobody shromažďování, a zejména násilný vpád policie na studentské demonstrace na Ankarské univerzitě v prosinci 2010. Evropský parlament je rovněž znepokojen tím, že jsou v Turecku pronásledováni obhájci lidských práv. Představuje to pouze část porušování lidských práv v zemi, která se chce stát členským státem EU. Je jasné, že současná situace v oblasti lidských práv v Turecku je složitá, dalo by se dokonce říci, že odporuje hodnotám a politikám EU. Na takovém pozadí jednání o přistoupení k EU vedou do slepé uličky. Proto se domnívám, že turecké orgány musí okamžitě zavést důkladné reformy ve všech vládních resortech, anebo zvážit možnost, že se Turecko nestane členem EU, ale jejím strategickým partnerem. Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Zpráva Evropského parlamentu a příslušný návrh usnesení přijatý na plenárním zsedání ilustrují imperialistické vnitřní soupeření v EU a konflikt hospodářských a politických vztahů a cílů vytyčených ve spolupráci s buržoazií v Turecku. Tyto otázky souvisejí s vykořisťováním lidu této země, se sloužením širším imperialistickým zájmům ovládnout bohaté zdroje a vykořisťovat lid Blízkého východu, severní Afriky a celé této oblasti. Současně s eskalující kapitalistickou krizí a imperialistickou agresí Evropský parlament zastírá protilidovou politiku turecké vlády a útok na sociální práva a základní svobody pracujících v této zemi. Lidové síly, které protestují proti porušování práv Kurdů, považuje turecká vláda i nadále za teroristy. Evropský parlament toleruje neústupnost Turecka a agresi proti Kyperské republice. Při hlasování zamítl návrhy a pozměňovací návrhy týkající se Kyperské republiky a jejích zákonných práv v této oblasti. Řecká komunistická strana je rozhodně proti přistoupení Turecka k EU, protože bojuje proti této imperialistické organizaci. Poslanci EP za Komunistickou stranu Řecka hlasovali proti zprávě o Turecku, protože jeho přistoupení k EU může pracujícím přinést jen těžkosti. Pino Arlacchi (S&D), písemně . – Cílem mého prohlášení je zdůvodnit, proč jsem se zdržel hlasování o usnesení o Turecku. Zdržel jsem se, protože nesouhlasím s tím, že v ní chybí pozitivní inspirace a jasné hodnocení některých důležitých rysů nedávných kroků turecké vlády. V tomto usnesení je příliš mnoho paternalismu vůči velké zemi, která si takové zacházení nezaslouží. Obsahuje příliš mnoho požadavků vůči Turecku, s příliš mnoha podrobnostmi a příliš mnoha neralistickými normami, které mají být splněny. Kdyby byly tyto normy uplatňovány vůči členským státům EU, některé z nich by podmínky pro přistoupení k EU nesplnily. Doufám, že tento postoj se časem změní, a doufám, že tento Parlament projeví větší závazek vůči cíli brzy začlenit Turecko do EU. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně . – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Turecko se zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU. Tyto závazky a úsilí Turecka by měly být samotným Tureckem vnímány jako příležitost k tomu, aby prošlo modernizací, vzhledem k tomu, že další demokratizace Turecka má podporu tureckých občanů a občanské společnosti, kteří si přejí otevřenou a pluralistickou společnost. I přes pokrok, kterého bylo v některých oblastech dosaženo, přetrvává v Turecku

09-03-2011

09-03-2011

CS


dosti složitá situace. Pokrok Turecka v oblasti reforem byl zatím dosti pomalý. Přetrvávající konflikty mezi politickými stranami a malá ochota vlády a opozice usilovat o dosažení konsensu v klíčových reformách znamenají, že není vidět žádné zlepšení, a v některých oblastech, zejména pokud jde o svobodu tisku, se situace zhoršuje. Turecká vláda se zavázala k provedení komplexních reforem s cílem modernizovat svou zemi, a proto musí zvýšit úsilí o vytvoření demokratického státu založeného na zásadě oddělení jednotlivých mocí a rovnováhy výkonné, zákonodárné a soudní moci, na dodržování lidských práv a základních svobod. Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Turecko již pátým rokem za sebou neplní požadavky Evropy. Narůstají fundamentalistická hnutí, se kterými vláda v důsledku svých nacionalistických a islamistických politických názorů nebojuje. Postavení křesťanských náboženských menšin a žen se po léta zhoršuje. Turecko si tudíž nepřeje splňovat západní demokratické normy; zvolilo si cestu opětovné islamizace, která ho ještě více vzdálí od přistoupení k EU. Země, jejímž cílem je zaujmout vedoucí úlohu v arabsko-muslimském světě s agresivní zahraniční politikou vůči Západu a Izraeli, sama demonstruje důvody, proč se moje skupina již dlouho staví proti těm, kdo by chtěli, aby se Turecko stalo členským státem. Zpráva sice na jedné straně osvětluje mnohé problematické aspekty, které vyvstaly v posledních letech, ale zároveň oceňuje „pokrok”, kterého turecká vláda dosáhla v některých oblastech. V podstatě zpráva ponechává Ankaře dveře do Evropy široce otevřené, proto jsem hlasoval proti. Turecko není a nikdy nebude Evropou, ať už z kulturního nebo z politického hlediska. Kroky směřující opačným směrem, které Turecko učinilo, by měly i jeho nejnadšenější příznivce přesvědčit k tomu, aby se vzdali myšlenky, že by se tato země měla zapojit do evropského projektu. Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně . – (RO) Europský parlament musí i nadále povzbuzovat státy, které se chtějí stát členy Evropské unie, protože pouze povzbuzováním těchto zemí k demokratické přeměně a rychlým trestáním za porušování a lhostejnost umožní, aby se ztotožnily s demokratickými a hospodářskými normy, jež jsou členským státům společné. Je proto přirozené, že vítáme první kroky směřující k ústavní reformě v Turecku, což však zdůrazňuje nutnost celkových systémových reforem. Politické problémy Turecka, jeho vztahy s Řeckem, které jsou stále ještě napjaté a dokonce se nacházejí ve slepé uličce, vratký dialog mezi politickými stranami a podrývání svobody tisku – to vše jsou důvody pro zpomalení tempa přístupových jednání. Bezprostředním cílem Turecka je pravděpodobně zrušení vízového režimu zavedeného členskými státy vůči tureckým občanům. Dokončení jednání o uzavření dohody o zpětném přebírání osob ovšem povede k lepšímu řízení migrace. Jakmile tato dohoda vstoupí v platnost, musí Komise zahájit dialog s Tureckem o vízech. Evropa si nemůže dovolit, aby stát o rozloze Turecka pociťoval frustraci nad tím, jak se zachází s jeho občany. Turecko pravděpodobně očekává, že usnesení Parlamentu bude pro něj příznivější. To, že jeho jednání s EU Parlament označuje za dlouhodobý proces s otevřeným koncem, však nevystihuje skutečnou situaci. Philippe de Villiers (EFD), písemně. – (FR) Zachováním dobrých vztahů s Tureckem mohou členské státy zjevně mnohé získat, ale říkám znovu, že touto zprávou o pokroku Turecka na cestě k přistoupení se Evropská unie zdiskreditovala.

87

88

CS


Za prvé stále ještě nenaslouchá lidu Evropy, který je touto vyhlídkou znepokojen, a konečný výsledek je takový, že se každoročně utrácejí bez rozmyslu miliardy eur (formou předvstupní pomoci), a nic za to nedostáváme. Za druhé Unie uznává, ač se z toho nepoučila, že Turecko ignoruje mezinárodní právo na Kypru a základní práva ve své vlastní zemi, pohrdá svými arménskými a řeckými sousedy, utiskuje menšiny žijící na jeho území a ani se nesnaží dodržovat závazky, jež přijímá vůči Unii. Kdy sebereme odvahu k tomu, abychom se z této pasti vymanili? Vrátí se naši vedoucí představitelé zpět do reality a navrhnou Turecku partnerství namísto přistoupení? Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že reformy v Turecku, jakkoli jsou významné, se uskutečňují pomalu. Je třeba zdůraznit nedávné pozměňovací návrhy k právnímu rámci, které posilují práva žen a přispívají k větší rovnosti žen a mužů, ale zbývá učinit ještě mnohé, aby se zvýšila nízká míra zaměstnanosti žen. Göran Färm, Olle Ludvigsson, Marita Ulvskog a Åsa Westlund (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, podporujeme požadavek, aby se Turecko přihlásilo ke genocidě. Domníváme se však, že je důležité, aby kritizování Turecka za to, že se nehlásí ke genocidě, nebylo používáno jako zbraň – bohužel – xenofobními silami, které chtějí za každou cenu udržet Turecko mimo EU. Myslíme si, že je důležité pokračovat s Tureckem v jednání o členství a vyvíjet na tuto zemi tlak zaměřený na splnění kodaňských kritérií, protože ho to donutí splnit požadavky v oblasti lidských práv a zaujmout pokrokovější postoj k menšinám, jako jsou Kurdové, Arménci, Asyřané a Syřané, které by, jak se domníváme, připojením Turecka k EU – EU, která je skutečně demokratická a je připravena přijmout rozmanitost – získaly snad nejvíce. Proto jsme se zdrželi hlasování o pozměňovacím návrhu 38. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k víru nestability, který zachvátil jižní Středomoří a celý muslimský svět, je jasné, že turecký režim i přes všechny své nedostatky je schopen se vyvíjet pokojněji a spořádaněji a že usiluje o přiblížení k Evropské unii a o integraci na základě přijetí jejích norem a osvědčených postupů. Turecko je dnes regionální mocností, které EU musí věnovat patřičnou pozornost, neboť jejich propojení je velmi důležité. Je však nutné si uvědomit, že Turecko dosud nesplňuje všechna objektivní kritéria, která by umožňovala aspirovat na plné členství v Unii, a že reformy, které v poslední době provádí, si vyžádají čas, než dosáhnou očekávaných výsledků. Doufám, že Turecko bude ve svém úsilí o demokratizaci úspěšné a že bez ohledu na formu jeho budoucích vztahů s Unií budou tyto vztahy užší a pevnější k oboustrannému prospěchu. José Manuel Fernandes (PPE) , písemně. – (PT) Jednání, která se týkají přistoupení Turecka k EU, začala v říjnu 2005, a tento proces stále probíhá a má daleko k završení v blízké budoucnosti. Evropská unie, která má zájem na uskutečňování politiky dobrého sousedství, tuto integraci vítá, neboť považuje Turecko za jednoho ze strategických partnerů. Avšak existují určité problémy, které rozvoji tohoto procesu brání. Prvním je nedodržování základních práv v oblasti svobody projevu, dodržování práv menšin a právního státu. EU to považuje za nepřijatelnou situaci, kterou ještě více ztěžuje okupace velké části území Kypru. Turecko musí proto poskytnout důkazy o tom, že se nachází v procesu přeměny, zejména tím, že bude provádět právní předpis změněný v roce 2007 a bude bezpodmínečně plnit své závazky, které vůči EU přijalo. Hlasuji pro tuto zprávu v naději, že schválená doporučení turecká vláda co nejdříve přijme, neboť to tureckému lidu přinese prospěch.

09-03-2011

09-03-2011

CS


João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Turecko vojensky okupuje část členského státu EU – Kyperské republiky. Nehledě na snahy kyperské vlády tento problém vyřešit a na opakované projevy dobré vůle nalézt spravedlivé řešení nejeví turecká vláda žádné známky toho, že by se chtěla k těmto snahám připojit. Namísto toho uskutečňuje politiku nedodržování rezolucí Organizace spojených národů a okupace a kolonizace severní části ostrova. To by mělo být ústředním bodem tohoto usnesení, které je však k trvání této situace lhostejné. Nezmiňuje se ani o represích vůči pracujícím, členům odborů a levicovým silám v Turecku i vůči kurdské menšině. Ty, kdo pro toto usnesení hlasovali, zajímá spíše to, že od Turecka požadují, aby „aktivně přispívalo k uplatňování politik a činností EU” v regionu, zejména v oblasti energetiky, zdůrazňují jeho „konstruktivní podporu” operací NATO v Afghánistánu a na Balkáně a obnovení „úzkých vazeb s Izraelem”. Tyto úvahy ilustrují hlubší smysl a význam procesů rozšiřování EU, jímž v případě Turecka je uskutečňování přání velkých států EU a zájmů, kterým slouží. Carlo Fidanza (PPE), písemně . – (IT) Vítám zprávu své nizozemské kolegyně ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) paní Oomen-Ruijtenové. Její text je velmi dobře vyvážený. Poukazuje na některé zásadní otázky, které v rámci přibližování Turecka k Evropské unii ještě zbývá vyřešit, a konstatuje, že stejně jako v případě nevyřešené otázky genocidy vůči Arménům je na tureckých orgánech, aby převzaly odpovědnost i za okupaci části ostrova Kypru a za spor s Kyperskou republikou, členským státem od roku 2004. Další zásadní otázkou je mezináboženský dialog s různými společenstvími, včetně křesťanské komunity, a zejména aby tato společenství mohla získat právní subjektivitu, a mohla tak otvírat a provozovat budovy pro bohoslužby. Myslím si, že přišel čas zanechat pokrytectví a přestat se neustále strefovat do tureckého lidu, neboť jsme od začátku věděli, že překonání těchto překážek bude obtížné. Turecko není Evropa, ani z kulturního, ani z geografického hlediska, i když má s Evropou mimořádně silné obchodní styky. Z těchto důvodů si myslím, že by bylo užitečnější a cennější vytvořit privilegované obchodní partnerství, místo abychom trvali na dlouhé a klikaté cestě k přistoupení. Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jak stále zdůrazňujeme, jednání o přistoupení Turecka k EU vyvolává mnoho otázek. Jde o proces, který podporují velmoci v EU, a není prost rozporů, neboť jeho cíle zahrnují integraci této velké země do jednotného trhu EU, kontrolu nad jeho hospodářstvím a využití jeho geostrategické polohy vůči Blízkému východu, Kavkazu a Střední Asii, zejména pokud jde o přístup k energetickým zdrojům a trhům této oblasti a kontrolu nad nimi. Usnesení navíc je v tomto směru výmluvné, požaduje, aby Turecko „aktivně přispívalo k uplatňování politik a činností EU” v regionu, zejména v oblasti energetiky, zdůrazňuje jeho „konstruktivní podporu” operací NATO v Afghánistánu a na Balkáně a obnovení „úzkých vazeb s Izraelem”. Usnesení ignoruje represe vůči pracujícím, členům odborů a levicovým silám v Turecku i vůči kurdskému lidu. Pokud jde o Kypr, zaujímá většina v Parlamentu obvyklý nejednoznačný postoj, ačkoli není jasné proč, vzhledem k tomu, že Turecko neučinilo žádné kroky k uznání Kypru, členského státu EU, ale v rozporu s rezolucemi OSN pokračuje ve vojenské okupaci severní části tohoto ostrova a usidluje tam turecké občany, aby změnilo jeho demografickou strukturu. Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Velké skupiny nenašly ve výboru odvahu hájit svá vlastní politická rozhodnutí týkající se přistoupení Turecka k Evropské unii. Aby se vyhnuly

89

90

CS


diskusi o plném členství v Unii, v případě levice, nebo o privilegovaném partnerství, v případě takzvané pravice, uzavřely dohodu. Rozhodly se pro obvyklou nicneříkající formulaci procesu „s otevřeným koncem” – jinými slovy, procesu s nejistým koncem. Kdo však chce vést jednání, která nemají žádné jasně definované cíle? Z evropského lidu, který je převážně proti tomuto přistoupení a jehož vlády, stejně jako tento Parlament, mu odmítají naslouchat, si tropí blázny. Parlament, který každoročně odsuzuje Turecko za to, že neplní své závazky, že tamní reformy jsou pomalé, že podmínky žen a křesťanských menšin se zhoršují, že je v konfliktu s členským státem ... A který naprosto odmítá se z toho poučit! Blázny si tropí i z Turecka a jeho lidu – s katastrofálními displomatickými následky, jak jsme nedávno viděli při návštěvě pana Erdoğana v Německu a návštěvě pana Sarkozyho v Turecku. Nicolas Sarkozy ani neměl odvahu vyjádřit své údajné přesvědčení: je pro partnerství, a nikoli pro přistoupení? Pak by to měl jasně říci a podle toho i jednat. Catherine Grèze (Verts/ALE), písemně. – (FR) Podporuji jednání s Tureckem a jeho přistoupení k Evropské unii, ale pouze pod podmínkou, že bude dodržovat lidská práva a demokracii. Proto jsem při hlasování podpořila pozměňovací návrh, v němž se navrhuje uznání genocidy arménských obyvatel, což je rozhodující historický krok a nezbytný předpoklad pro to, aby Turecko mohlo přistoupit k EU. Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, protože přístupová jednání s Tureckem byla zahájena dne 3. října 2005 poté, co Rada schválila rámec pro jednání, a protože zahájení těchto jednání bylo výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem. Turecko se zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a toto úsilí by mělo být samotným Tureckem vnímáno jako příležitost k tomu, aby prošlo modernizací. V souladu se závěry Evropské rady přijatými na zasedání v prosinci 2006 závisí přistoupení k EU, která je společenstvím, jež se opírá o sdílené hodnoty, i nadále na důsledném splnění všech kodaňských kritérií. Zdůraznil bych hlavní aspekty a priority této integrace, jako je budování dobrých sousedských vztahů, rozvoj spolupráce mezi EU a Tureckem, posilování sociální soudržnosti a prosperity a splnění kodaňských kritérií. Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně . – (FI) Turecko usiluje o členství v EU od 60. let minulého století, ale nyní se jednání o členství prakticky zastavila. Turecko musí pohlédnout do zrcadla: neprovádělo Ankarský protokol a neuznalo ani Kypr. Dříve než se tato země bude moci stát členem Unie, musí dále provést reformy v oblasti občanských a lidských práv, která zahrnují svobodu náboženského vyznání a uznání práv žen. Taková jsou fakta. Také Unie by se však měla podívat do zrcadla. Existuje silná opozice vůči členství Turecka v EU založená na předsudcích a strachu z jinakosti. Turecka, které je velkou vlivnou zemí, se obávají velké členské státy, jako je Německo a Francie. Situace v severní Africe znovu ukázala, že Turecko je schopným hráčem v zahraniční politice. Ve skutečnosti je Turecko schopnější než EU nebo její jednotlivé členské státy. Od 90. let dvacátého století buduje Turecko dobré sousedské vztahy a stabilitu ve svém regionu – na svých hranicích s Evropou, jižním Kavkazem, Střední Asií a Blízkým východem. K Turecku vzhlížejí mladí lidé v severní Africe, kteří tolik touží po reformách. Turecko je silným hospodářským činitelem. Na rozdíl od evropského hospodářství je turecké hospodářství dynamické a dosahuje růstu nehledě na hospodářskou krizi a recesi, která zasáhla Evropu a zbytek světa. To nelze ignorovat.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Sandra Kalniete (PPE), písemně. Dnes, když se zatajeným dechem a nadějí sledujeme revoluce, které zachvátily některé arabské země, mé přesvědčení, že členství Turecka v Evropské unii je geopolitickou nutností, jen zesiluje. Turecko je demokratický islámský stát, který může posloužit jako inspirující příklad pro jiné arabské země, které si přejí zavést demokratický systém vládnutí založený na právním státě a dodržování lidských práv se zachováním svých náboženských hodnot. Znepokojuje mne, že vysíláme občanům Turecka špatný signál a posilujeme vliv protievropských sil a islámských fundamentalistů. Musíme si uvědomit, že tím prokazujeme službu i těm, kdo si nepřejí, aby se Evropská unie stala nejdůležitějším subjektem na světové scéně. Musíme pohlédnout pravdě do očí a přiznat si, že Evropa v současnosti nemůže soutěžit v oblasti hospodářského rozvoje se zeměmi, jako je Čína, Indie a Brazílie. Přijetím Turecka do naší Unie bychom se stali většími a hospodářsky silnějšími. Musíme si také uvědomit stabilizující geopolitický význam Turecka. Ze zkušenosti Lotyšska vím, že přistupová jednání jsou důležitým nástrojem pro povzbuzení reforem, a proto je pro EU tak důležité zahájit s Tureckem jednání o nových kapitolách. Přání Turecka zahájit s EU jednání o zavedení bezvízového režimu je oprávněné. Vláda Turecka vyvinula významné úsilí, a proto bych chtěla zdůraznit, že kritika pokroku Turecka obsažená ve zprávách EU by měla být úměrná objektivnímu posouzení úspěchů této země. Ramona Nicole Mănescu (ALDE), písemně. – (RO) Turecko dosahovalo značného hospodářského růstu, což mu umožnilo povznést se za 10 let z 27. na 16. místo mezi největšími ekonomikami světa. Je 7. největším obchodním partnerem Evropské unie a EU je hlavním obchodním partnerem Turecka. Přibližně 88 % přímých zahraničních investic v Turecku přichází ze států EU, což naznačuje, jak pevné jsou naše vztahy. Na politické úrovni je vzorem stability a demokracie pro muslimské státy. Jednání s Tureckem by měla dostat impuls. Myslím si například, že je důležité, a to i pro členské státy EU, zahájit kapitolu jednání 15, která se týká energetiky. Strategický význam Turecka pro energetickou bezpečnost EU nesmí být ignorován v době, kdy chceme diverzifikovat zdroje dodávek, přičemž významným příkladem toho je projekt plynovodu Nabucco. Proto si myslím, že Turecko musí být dokonce ještě před přistoupením rozsáhlou měrou zapojeno do energetických projektů EU a do regionální spolupráce v oblasti Černého moře a ve Středomoří. David Martin (S&D), písemně . Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která chválí turecké občany a občanskou společnost za to, že podporují další demokratizaci Turecka, a za jejich odhodlání vytvořit otevřenou a pluralistickou společnost, ale konstatuje pomalý pokrok Turecka v oblasti reforem a připomíná, že turecká vláda se zavázala k provedení komplexních reforem s cílem splnit kodaňská kritéria a v zájmu vlastní modernizace Turecka, a vyzývá vládu, aby své úsilí v tomto ohledu zvýšila. Kyriakos Mavronikolas (S&D), písemně. – (EL) Za poslední rok nedošlo v postoji Turecka k Evropské unii a ke Kypru k žádné změně. Turečtí kolonizátoři a okupační jednotky jsou dosud na ostrově. Je důležité si povšimnout, že i turečtí Kypřané na okupovaném Kypru demonstrují proti Turecku a protestují proti svým finančním potížím vyplývajícím z přítomnosti turecké okupační armády. V reakci na demonstrace tureckých Kypřanů předseda turecké vlády Erdoğan v prohlášení přiznal, že invazí na Kypr sledovalo Turecko své strategické zájmy. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení dává Turecku lekci v demokracii. Takové lekce nejsou vhodné. Před pouhými dvěma měsíci Parlament vítal

91

92

CS


jednání mezi Komisí a diktátorem plukovníkem Kaddáfím. A jak je to s integrací mezi Unií a Tureckem? Pokud jde o jeho snahu upozorňovat partnerskou zemi na nutnost oddělení pravomocí, když tato sněmovna nepožaduje nic takového uvnitř Unie, je to skutečně nepřijatelné. To však není to nejhorší: tento text hrozí Turecku přerušením jednání o přistoupení k EU, pokud okamžitě nesplní neoliberální dogma Unie, a připomíná mu kodaňská kritéria. Každý, komu leží na srdci obecný zájem lidu, ví, že dříve než se Evropa rozšíří, musí být změněna. Jsem proti tomu, aby došlo k jakémukoli dalšímu rozšiřování, dokud nebude zastaven sociální dumping, ale budu hlasovat proti tomuto arogantnímu textu. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Případné přistoupení Turecka k EU je i nadále důvodem k velké obezřetnosti. Jeho trvalá okupace části Kypru, odmítání otevřít přístavy a letiště v dotčené oblasti, porušování práv politických, náboženských a národnostních menšin, diskriminace žen, vyloučení politických stran a zrušení právních předpisů omezujících pravomoc a působnost vojenských soudů – to jsou jen některé příklady, které to dokazují. Jsou tu i další zásadní otázky. Většina Turecka není zeměpisnou součástí Evropy. Turecko má islámskou povahu, která se velmi liší od židovskokřesťanské identity většiny zemí EU; sekulární povaha země je udržována jen vojenskou silou. Pohyb lidí ze země, která by se stala nejlidnatější zemí EU, by vytvořil velkou nerovnováhu na trhu práce. Nic z toho nevylučuje uznání úsilí, které Turecko vyvinulo v posledních letech, aby splnilo určitá kritéria požadovaná EU, a je uznávána i nedocenitelná úloha této země v NATO. Bylo by namístě zvážit, zda by nebylo lepší udělit Turecku status privilegovaného a přednostního partnerství s EU, než vytvářet falešná očekávání a naděje na členství, jimž by bylo s ohledem na fakta a okolnosti obtížné vyhovět. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Jsem pro přistoupení Turecka k EU a vítám pokrok, jehož tato země dosáhla pro blaho svých občanů. Zároveň by však mělo být zmíněno, že k tomu, aby se Turecko mohlo stát členským státem EU, musí stejně jako kterákoli jiná kandidátská země splnit kodaňská kritéria a povinnosti vůči samotné EU a vůči jejím členským státům. Je nezbytné, aby Turecko dodržovalo mezinárodní právo, a musí udělat více v souvislosti s kurdským problémem, s uznáním genocidy na Arménech a s normalizací se zeměmi, s nimiž sousedí. A ovšem Turecko musí stáhnout své okupační jednotky z Kyperské republiky. Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Domnívám se, že případné přistoupení Turecka má obrovský význam, chce-li Unie zvýšit svůj politický, strategický a hospodářský vliv na mezinárodní scéně. Integrace této země do Evropy bude prospěšná pro Evropany přinejmenším stejně, jako je výhodná pro Turky. Neměli bychom zapomínat, že Turecko je tradičně sekulární zemí; je silné a má bohaté lidské zdroje. Je vstupní bránou na trhy a k energetickým trasám Asie a Blízkého východu Je také naprosto spolehlivé v rámci NATO. Zmínku zasluhuje i určité úsilí vyvíjené tureckými orgány v oblasti dodržování lidských práv. Přijetí změn v ústavě tak představuje krok směřující k demokratickým normám nezbytným pro přistoupení. I když nové zákony o rozhlasu a televizi jsou vítaným pokrokem, přesto však svoboda projevu, a konkrétněji svoboda tisku zůstává důvodem ke znepokojení. Podobně i vyřešení kyperského problému je nezbytnou podmínkou pro dosažení jakéhokoli pokroku v procesu přistoupení.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Přistoupení Turecka k EU není v strategickém zájmu EU, dokud Turecko nepřizná genocidu vůči Arménům a nestáhne své jednotky z Kypru. Hlasoval jsem proti těmto usnesením jako celku a proti mnoha samostatným nehorázným bodům. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zpráva o pokroku v jednáních o přistoupení s Tureckem byla znovu více než alarmující. Co jiného by však vzhledem k okolnostem bylo možné očekávat? Turecko není evropskou zemí – geograficky, kulturně ani historicky – a z těchto důvodů má odlišný přístup k mnoha otázkám. Nehledě na to všechno mne vždy ohromí, jak tato sněmovna dokáže vyprodukovat tak politicky korektní a pozitivní usnesení k tomuto tématu. Nikdy nesmí být vyslovena pravda a je třeba se vyhnout jasným slovům, je-li to vůbec možné. Je skutečně načase si to s Tureckem vyjasnit. Turkům musí být jasně řečeno, že jsou našimi přáteli a partnery v mnoha oblastech, ale že přistoupení k EU prostě není možné. Racionálně myslící síly v Turecku si již dávno uvědomily, že přistoupení k Evropské unii není pro ně tím nejdůležitějším cílem. Vzhledem ke své poloze a mnohostranným stykům s turkickými národy Kavkazu a s Araby zaujímá Turecko významné strategické postavení na Blízkém východě. EU by to měla zohlednit a uznat Turecko za důležitého strategického partnera za svými hranicemi. Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Udivuje mne, jak je možné, že tato zpráva se nezmiňuje o některých zásadních otázkách souvisejících s Tureckem, především o katastrofální situaci na Kypru. V severní části ostrova, které je pod tureckou kontrolou, je zcela běžné systematické porušování základních práv a Turecko se pokouší přivézt tam více osadníků, což rozhodně nenapomáhá mírovému procesu, ve který doufáme. Další zásadní otázkou, která mne uvádí v úžas a která nebyla přiměřeně zdůrazněna, je tvrdošíjné odmítání Turecka uznat genocidu vůči Arménům, ke které došlo v minulém století. Z těchto i z dalších důvodů jsem hlasoval proti této zprávě, stejně tak jako jsem i nadále důrazně a neochvějně proti případnému budoucímu přistoupení Turecka k Evropské unii. Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. Evropská unie potřebuje Turecko a Turecko potřebuje EU. Je to důležité nejen z hlediska obchodních a hospodářských styků a investic. Téměř před 100 lety se Turecko obrátilo k Evropě a může a musí se stát mostem spojujícím náš kontinent s muslimským světem. Bohužel je třeba uznat, že jednání s Tureckem o přistoupení k EU se zpomalila. EU čeká na pokrok, zejména v oblasti ochrany lidských práv, rovnosti žen a mužů a zajištění svobody projevu, svobody tisku a náboženských svobod. Další důležitou otázkou je normalizace vztahů s Kyprem. Tento konflikt musí být vyřešen způsobem, který bude výhodný jak pro Turecko, tak pro Kypr. Je důležité dospět k mírovému řešení tohoto konfliktu. Události v severní Africe ukazují, jak významně musí Turecko přispívat k šíření stability a demokratických hodnot. Lid Libye, Egypta a dalších arabských zemí pohlíží na Turecko a EU jako na příklad, který by měly následovat. Hlasoval jsem pro zprávu, protože je vyvážená. Dobře vystihuje stav integrace Turecka do EU v roce 2010. Vždy jsem souhlasil s členstvím Turecka. Avšak tato země musí provádět Ankarský protokol a zvýšit úsilí, zejména v oblasti menšin, žen, svobody tisku a právního státu. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro usnesení Parlamentu o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010. Výroční zpráva Komise ukazuje, že modernizace Turecka

93

94

CS


směrem k demokratickému a pluralistickému systému je pomalý a bolestivý proces, ale že turecká vláda, občané a občanská společnost v tomto směru vyvíjejí úsilí. Vnitropolitické spory o reformy neusnadňují cestu k dosažení evropských norem, ale ukazují odhodlání ke změně a modernizaci. Nedávné události ve Středomoří ukazují, jak důležité je posuzovat reformy a situaci krok za krokem a vyhnout se zaujímání zjednodušujících postojů k této otázce. Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro návrh usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010. Obsahuje mimo jiné důležitou výzvu, aby turecká vláda plnila dohody o zpětném přebírání osob, kterou uzavřelo, dokud nevstoupí v platnost dohoda o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem. Tato výzva je ještě cennější vzhledem k nedávným událostem v severní Africe, v důsledku kterých se Řecko ocitlo uprostřed imigrační vlny. Toto je doba, kdy ať jsme kdekoli a ať stojíme kdekoli, musíme poukazovat na nebezpečí přistěhovalectví, jemuž možná budeme muset čelit; nemůžeme prostě stát stranou a pozorovat něco, co již probíhá. Turecko by jako kandidátská země mělo s EU spolupracovat, abychom spolu s Řeckem a dalšími členskými státy mohli zastavit záplavu přistěhovalců pokoušejících se nelegálně vstoupit do EU. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Návrh usnesení o Turecku upozorňuje na situaci v oblasti lidských práv. Trvale bezvýchodná situace mezi Tureckem a Kyprem, opatrný dialog mezi politickými stranami, podkopávání svobody tisku, práv žen a dalších základních práv – to jsou některé z faktorů, které podle návrhu zprávy vedly ke zpomalení tempa přístupových jednání. Jednání jsou považována za „dlouhodobý proces s otevřeným koncem”. Myslím si, že přistoupení Turecka k Evropské unii musí být považováno za strategickou výhodu pro obě strany: pro EU i pro Turecko. Vyzývám proto tureckou vládu k urychlení procesu reforem, aby přístupová kritéria byla důsledně plněna Paulo Rangel (PPE), písemně. Proces přibližování Turecka k cílům Evropské unie je a bude dlouhý. Proto jsem vždy byl zastáncem prohlubování vztahů mezi EU a Tureckem prostřednictvím postupného naplňování partnerství v různých oblastech. Myslím si, že vytváření dlouhodobých očekávání integrace není pozitivní ani pro EU, ani pro Turecko. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně . – Nehledě na pokrok zmíněný během rozpravy, a na „zahajování”, přetrvávají problémy související se ženami, menšinami, svobodou názoru a tisku, sociálními nerovnostmi, chudobou, právy dítěte, vzděláním, nezávislým soudnictvím a zasahováním armády do politiky. Komise EU konstatuje, že i přes pokrok v legislativní oblasti „velitelé armádních sil se však i nadále vyjadřovali k otázkám, zejména soudním, které nespadají do jejich pravomoci“. V souvislosti se soudnictvím dochází k tomuto závěru: „Znepokojení i nadále vyvolávalo vyšetřování některých případů týkajících se vysoce postavených osob. To ukazuje, že je nutné zlepšit práci policie a četnictva, ale také pracovní vztahy mezi policií a četnictvem na jedné straně, a soudy na straně druhé.” Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Ohledně pokroku Turecka v rámci jednání o přistoupení k EU dosud existuje mnoho nevyřešených otázek. Především musí být vyřešen trvalý problém s Kyprem mezi turecko-kyperskou a řecko-kyperskou komunitou, přičemž se bude jednat také o stažení tureckých jednotek. Tato jednání v současnosti procházejí zvlášť delikátní fází. Kromě toho musí být znovu vzneseny vážné pochybnosti ohledně kulturní povahy země samotné, která je úzce

09-03-2011

09-03-2011

CS


spojenas islámskými tradicemi – velmi vzdálenými katolicko-křesťanským kořenům Evropy. Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) I když zpráva ostře kritizuje postoje Turecka, jasný záměr dosáhnout jeho připojení k EU zůstává. Nemůžeme to podpořit z mnoha důvodů, které ukazují, že tato země nemá se zbytkem Evropy nic společného: geografická poloha, náboženská víra, militaristické rozhodnutí pokračovat v okupaci části Evropské unie v severním Kypru, zhoršování svobody tisku, omezování svobody projevu, náboženská diskriminace a porušování lidských práv vzdalují Turecko ještě více od Evropy. Jiná náboženství než islám doposud nemohou otvírat a provozovat místa pro bohoslužby, obracet lidi na víru, vytvářet duchovenstvo nebo nabýt právní subjektivity. Turecká vláda nechce dodržovat důležité Smlouvy a protokoly Evropské unie a dostatečně nespolupracuje v oblasti kontroly nad nezákonným přistěhovalectvím. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti této zprávě. Bart Staes (Verts/ALE), písemně . – (NL) Vždy jsem poodporoval přistoupení Turecka k Evropské unii podmíněné řádným dodržováním kodaňských kritérií a přijetím acquis communautaire Tureckem. Dnes jsem hlasoval pro návrh usnesení o zprávě o pokroku Turecka. Toto usnesení vysílá jasnou a vyváženou politickou zprávu v předvečer parlamentních voleb. Turecko vyvinulo značné úsilí na cestě ke svému členství, včetně částečné revize své ústavy, občanské kontroly nad armádou a částečné reformy soudnictví. Avšak jsou nezbytné další kroky. Také tempo se musí zrychlit. Evropský parlament poukazuje na to, že jsou nezbytné lepší záruky lidských práv, včetně práv žen a menšin, a také nezávislé soudnictví. Důraz nutno klást na zaručení svobody projevu a zejména svobody tisku, která se nedávno znovu dostala pod tlak v důsledku uvěznění novinářů. Je však nezbytné, aby Turecko bylo povzbuzováno k plnění své příkladné úlohy, kterou může hrát v rámci procesu demokratizace arabského světa. Proto považuji za politováníhodné, že v rámci přístupových jednání jsou některými členskými státy stále ještě blokovány důležité kapitoly Catherine Stihler (S&D), písemně. – Podpořila jsem tuto zprávu, která uznává ústavní změny, které se odehrávají v Turecku, ale poukazuje také na oblasti, které zůstávají problematické, například neplnění Ankarského protokolu Tureckem. Evropský parlament doufá, že povzbuzováním Turecka k pokračování v reformách napomůže zlepšování v oblasti lidských práv a právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů, což přinese prospěch tureckým občanům. Thomas Ulmer (PPE), písemně . – (DE) Zpráva o pokroku Turecka velmi jasně ukazuje dosud existující slabá místa tohoto procesu. Turecko zjevně zaostává za očekáváními. Pro přistoupení nesmí existovat žádné úlevy, jak k tomu vyzývá skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropské parlamentu a skupina Zelených/Evropské svobodné aliance. V této souvislosti musí být také kriticky posuzována vystoupení pana Erdoğana v Německu, kde vyzýval Turky v Německu, aby se neintegrovali. Takové projevy nenapomáhají dobré spolupráci a představují opovržlivé přehlížení úsilí Německa i Unie. Stále ještě zbývá mnohé udělat také v otázce svobody tisku a řešení kyperské otázky Geoffrey Van Orden (ECR), písemně . – Dlouhodobě podporuji proces přistoupení Turecka, ale zároveň si plně uvědomuji vážné obavy, které je nutné řešit. Zpráva o pokroku za rok 2010 je rozumně vyváženým dokumentem a hlasoval jsem pro ni i přes některé výhrady – v neposlední řadě týkající se otázky Kypru, kde mne velice mrzí, že byly přehlasovány pozměňovací návrhy vyzývající ke splnění slibu Rady EU ukončit izolaci

95

96

CS


Severního Kypru. Turecko musí hrát svou prvořadou úlohu brány mezi Západem a Východem, a měli bychom vysílat pozitivní a vstřícné signály Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Turecka za rok 2010, která nakonec vyšla jako jasně negativní. Podle zprávy za posledních pět let Turecko stěží dosáhlo jakéhokoli pokroku ve svém procesu reforem a při plnění přístupových kritérií EU, který by stál za zmínku. Dosud existují značné nedostatky v oblasti lidských práv, svobody tisku a názoru a práv žen. Jako členka Kontaktní skupiny na vysoké úrovni pro vztahy s turecko-kyperskou komunitou v severní části ostrova Kypru si jsem dobře vědoma toho, že totéž platí o nevyřešeném problému Kypru. Joachim Zeller (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, ale učinil jsem tak pouze proto, že velmi konkrétně a jasně uvádí, že v přístupových jednáních s Tureckem není žádného pokroku. Právě naopak, to, co máme, je v podstatě stagnace na místě nebo dokonce kroky v opačném směru týkající se dodržování občanských a lidských práv, svobody náboženského vyznání, shromažďování a tisku a v otázce Kypru. Ve skutečnosti nový směr zahraniční politiky Turecka, například pokud jde o Írán a Sýrii, vyvolává obavy, zda předseda vlády Turecka Erdoğan, když hovoří o přibližování k Evropě, to myslí skutečně vážně. Zůstává dále nejasné, jak se utrácejí miliardy eur vyplácené Turecku v rámci předvstupní pomoci. Z toho všeho lze učinit jen jeden závěr, totiž že jednání o přistoupení musí být zastavena. Turecko zůstává jedním z nejdůležitějších partnerů EU. Myšlenka jeho plného členství se však stává stále iluzornější Návrh usnesení B7-0157/2011 Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Jsem pro toto usnesení, neboť jsem přesvědčen, Černá Hora by se pro EU měla stát příkladem úspěchu na Balkáně, protože plní všechny podmínky stanovené Komisí pro zahájení procesu přistoupení. Znepokojuje mne však převažující korupce, zejména v odvětvích stavebnictví, privatizace a veřejných zakázek a, což je závažnější, diskriminace menšin a nejzranitelnějších skupin. Je třeba se zabývat také nezávislostí sdělovacích prostředků. Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o procesu integrace Černé Hory do Evropské unie. Evropský parlament schvaluje reformy, které jsou Černou Horou uskutečňovány, a vítá pokrok dosažený v procesu integrace do Evropské unie. Dne 17. prosince 2010 přijala Evropská rada rozhodnutí udělit Černé hoře status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii. Sdílím politování vyjádřené v usnesení v souvislosti s oddělováním kandidátského statusu od práva na zahájení jednání. Je důležité, aby rozhodnutí zahájit tato jednání nebylo bezdůvodně a nepřiměřeně odkládáno. Očekávám, že jednání začnou nejpozději po zveřejnění zprávy Komise o pokroku za rok 2011, za předpokladu, že Černá Hora dosáhne významného pokroku při plnění kritérií stanovených Komisí. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská komise důrazně podporuje pokrok dosažený v procesu rozšiřování, ale konstatuje, že u většiny zainteresovaných zemí přetrvávají velké výzvy. Toto usnesení se týká případu Černé Hory. Podpořila jsem ho, protože se domnívám, že je vyvážené: zdůrazňuje, že Černá Hora dosáhla významného pokroku nejen v hospodářské oblasti, ale také v boji proti korupci. Černá Hora musí ovšem ve svém úsilí pokračovat, ale zároveň se domnívám, že je jen správné, aby jí byl udělen oficiální status kandidátské země na členství v Evropské unii.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Zigmantas Balčytis (S&D), písemně . – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Evropaká rada potvrdila, že budoucnost západního Balkánu spočívá v Evropské unii a že zvlášť důležitý je růst a stabilita této oblasti. Soudě podle pokroku dosaženého Černou Horou v různých oblastech, je jasné, že tato země bere přípravy na integraci do Evropy vážně. Vláda a opoziční strany v Černé hoře dosáhly obecného konsensu ohledně integrace do Evropy a považují ji za prioritní úkol. Zpráva také ukazuje, že v Černé Hoře dobře funguje nástroj pro předvstupní pomoc a že tam probíhá významná reforma soudnictví a státní správy. Černá Hora se úspěšně zapojuje do regionální spolupráce, je konstruktivním regionálním partnerem a plní stabilizující funkci v oblasti západního Balkánu. Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Zpráva uvádí důvody, proč by Evropa neměla chtít připojení Černé Hory k Evropské unii. Bující korupce, pokračující těžká sociální diskriminace žen a některých etnických menšin, úroveň plurality sdělovacích prostředků daleko zaostávající za evropskými normami a organizovaný zločin hluboce zakořeněný v hospodářském a politickém životě této země. Mimoto nemohu podpořit ani základní postoj Rady k přistoupení balkánských zemí k EU Je politicky a strategicky absurdní si myslet, že Evropa představuje nevyhnutelný osud pro země bývalé Jugoslávie. Zdá se, že nedávné zkušenosti nedocházejí do nejvyšších pater našich orgánů. Snaha urychlit rozšiřování za každou cenu, a to i o hospodářsky slabé a politicky nestabilní země, zajisté nenapomáhá upevňování evropského projektu. Ve skutečnosti oslabila její strukturu, zpomalila rozhodovací procesy a zkomplikovala rozvoj společných politik v rozhodujících oblastech života našeho kontinentu. Proto jsem hlasovala proti této zprávě, která sice zdůrazňuje četné problémy spojené s procesem přistoupení Černé Hory k EU, ale zároveň ponechává otevřenou základní myšlenku umožnit této zemi připojení k EU. Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám zájem a odhodlání, které vláda a opoziční strany Černé Hory projevují ve vztahu k evropské integraci. Výsledkem tohoto procesu je ustavení právního a ústavního systému v této zemi, které již bylo téměř dokončeno, a hospodářské reformy, které jsou prováděny. Existuje však řada aspektů, které je nutné zlepšit, například korupce, organizovaný zločin, diskriminace a svoboda tisku. Chtěla bych vyzvat tento stát, aby pokračoval touto cestou, která, jak doufám, brzy vyústí v zahájení procesů jednání. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Černá Hora ukázala, že chce pokračovat ve své evropské volbě. Vítám odhodlanost jejích vedoucích představitelů a změny, které se v této zemi odehrávají, aby ji povznesly na úroveň evropských norem, zejména v otázkách demokracie, lidských práv a dodržování zásad právního státu. I přes viditelný pokrok je přesto jasné, že tato země musí ještě ujít kus cesty, než bude způsobilá pro členství v Evropské unii. Doufám, že odhodlanost Černé Hory bude i nadále patrná a že namísto nominálního nebo formálního sbližování s EU bude Černá Hora spíše zlepšovat životní podmínky pro svůj lid a zlepšovat fungování svých institucí, aby se mohla stát prosperujícím státem José Manuel Fernandes (PPE) , písemně. – (PT) Evropské orgány již mnohokrát uznaly strategický zájem na rozšíření EU na Balkán. Přistoupení nových států závisí na různých faktorech: Prvním z nich je to zájem vyjádřený státem, po němž následuje příslib dodržovat soubor základních práv občanů. Vzhledem k tomu, že republika Černá Hora vyjádřila svůj zájem přistoupit k EU, Rada dne 17. prosince 2010 rozhodla udělit tomuto státu status

97

98

CS


kandidátské země. Jak je v této zprávě uvedeno, Černá Hora skutečně uskutečňuje některé reformy, zejména vytvoření nového právního a ústavního systému a v boji proti korupci. Existují však oblasti, ve kterých je nutný další pokrok, jako je svoboda tisku a respektování práce nevládních organizací. Hlasuji pro usnesení tohoto Parlamentu o procesu integrace republiky Černá Hora, které doporučuje proces integrace urychlit. Chtěl bych vyzvat černohorské orgány, aby v úsilí o splnění stanovených cílů pokračovaly, neboť tato země je pro EU důležitým sousedem, s kterým bychom rádi spolupracovali. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) V případě Černé Hory je stále patrnější, že směrování a smysl procesů rozšiřování EU jsou zaměřeny na uspokojení záměrů velkých států EU a jejich zájmů, které slouží jejich velkým korporacím: a sice rozšíření trhů, přístup ke geostrategickým lokalitám a kontrola nad nimi a manuální práce, kterou lze vykořisťovat a využívat k další devalvaci pracovních sil v zemích EU jako celku S tím, jak se vyčerpávají okrajové oblasti vytvořené v důsledku postupných procesů rozšiřování, je nezbytné vytvářet jiné. Lidu Černé hory se dnes dostává mnohých slibů, stejně jako byly v minulosti a jsou v současnosti dávány jiným. Avšak cena za to je vysoká a hovoří se o ní jen zčásti. V tomto konkrétním případě je důležité nezapomínat, že proces rozbití Jugoslávie byl uskutečněn silami NATO a EU, které se dnes snaží přimět Černou Horu k přistoupení k EU, které je následníkem tohoto procesu Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jsme svědky další epizody v procesu naprostého rozpadu Jugoslávie a toho, co z ní zůstalo. Tentokrát je na řadě Černá Hora. Velmoci v NATO a v EU s podporou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky uvalily na Jugoslávii rdousící hospodářská a finanční opatření a podpořily rozdělení na základě etnického principu, což vyústilo ve válku a spěšné vytvoření nových „svrchovaných států“. Budoucí integrace Černé Hory do EU navazuje na tento proces a na útok proti úspěchům socialismu, s cílem uspokojit zájmy hospodářských a finančních zájmových skupin prostřednictvím vykořisťování pracovních sil, trhu a prostřednictvím využití geostrategické polohy a přírodních zdrojů těchto zemí. Sliby jsou nyní obrovské. EU vábí miliony eur v rámci takzvané „pomoci“ a rozvoje. Kolik to však bude stát, a kdy přijdou, pokud vůbec přijdou? Naše zkušenost je taková, že 25 let kapitalistické integrace Portugalska do EU ukazuje, že slibovaného pokroku není nikdy dosaženo. Čeho bylo dosaženo, to je rozvrat průmyslové výroby a zaměstnanosti, vykořisťování pracujících, devastace veřejných služeb, zadlužení a závislost na zahraničí. Proto máme pochyby ohledně tohoto procesu. Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Proces rozšiřování Evropské unie i nadále probíhá čistě na geografickém základě a, jak jsem v této sněmovně již uvedl, Rada unáhleně uděluje status kandidátské země na přistupení ještě předtím, než dotyčné země dosáhnou demokratických kvalitativních norem, které by se alespoň v podstatě přiblížily odpovídající úrovni. Korupce, pašování, organizovaný zločin a porušování svobody tisku – to jsou jen některé z faktorů, které mě vedou k názoru, že Černá Hora je Evropě ještě na hony vzdálena. Tyto důvody se skutečně zdají být dostatečné k tomu, nepodpořit toto usnesení, které vytyčuje hlavní směry evropské budoucnosti Balkánu bez ohledu na hmatatelné problémy této oblasti. Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Udělení statutu kandidáta Černé Hoře bylo především politickým rozhodnutím. Kdyby se ve stejné době neposuzovala tato otázka ve vztahu

09-03-2011

09-03-2011

CS


k Albánii, Černá Hora by si na něj nejspíš ještě počkala Toto srovnání však pro ni vyznívá samozřejmě pozitivně. Nicméně mnohé výhrady vůči Černé Hoře „kočují“ z jedné výroční zprávy do druhé, až dospěly do vyjádření EK: politizace státní správy, nezávislost justice, organizovaný zločin a životní prostředí už patří k „evergreenům“. Na obzoru není ani žádný zásadní posun v boji se všudypřítomnou korupcí. Nepodceňujme to. Udělit Černé Hoře statut kandidáta, ale bez termínu zahájení přístupových jednání, proto představuje za dané situace dobré řešení. Takový přístup zvolila EU už vůči Bývalé jugoslávské republice Makedonie v roce 2005. S tím rozdílem, že překonat překážku, které čelí Bývalá jugoslávská republika Makedonie, vyžaduje souhlas dvou států. Zatímco Černá Hora má svůj osud plně ve vlastních rukou. Předpokládám, že to vše jasně zaznělo v nedávném rozhovoru Hermana van Rompuye, Josého Barrosa a Jerzyho Buzka s novým a nejmladším premiérem na světě, s černohorským Igorem Lukšičem. Nikdo totiž nemá rád, když ho příliš dlouho tahají za nos. A to platí i pro zemi, která přesto, že není v EU, již řadu let používá jako národní měnu euro. Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, protože vláda i opoziční strany Černé Hory se na evropské integraci všeobecně shodly a pokládají ji za vysoce prioritní záležitost, což se odráží ve značném pokroku v procesu reforem, kterého země od získání nezávislosti dosáhla. Vítám skutečnost, že Černé Hoře byl udělen status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii a pro občany Černé Hory byla zavedena možnost cestovat do schengenského prostoru EU bez víza (úplné uvolnění vízového režimu). Vítám skutečnost, že vypracování právního a ústavního rámce této země bylo téměř dokončeno a bylo dosaženo značného pokroku při přijímání důležitých právních předpisů v oblasti boje proti korupci, jakož i pokroku v reformách soudnictví. Je však ještě třeba pokračovat v reformách veřejné správy, posílit lidské zdroje na místních úrovních správy a bojovat proti organizovanému zločinu, zejména proti praní špinavých peněz a pašování. Sektor sdělovacích prostředků musí fungovat bez vměšování politické moci a je nutné zajistit nezávislost regulačních orgánů. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, které podporuje integraci Černé Hory do evropského systému, protože jsme se všichni přesvědčili, že tato země dosáhla viditelného pokroku směřujícího k přijetí příslušných procesů a nástrojů. To jsou nezbytné kroky pro připojení k EU i pro to, aby země, která se musí rozvíjet v souladu s pravidly a s ohledem na společný růst na různých úrovních veřejné správy, získala soudní, občanskou a sociální strukturu. Černá Hora již zahájila důležité reformy, které proto jdou správným směrem, což zahrnuje také vytvoření správní struktury schopné zajistit budoucí efektivní využívání strukturálních fondů, z nichž bude mít tato země velký prospěch. Před zahájením toužebně očekávaných jednání mnozí kolegové poslanci i já doufáme, že občanům Černé Hory budou vytvořeny příhodné podmínky prosté korupce a oplývající podněty k demokratickému růstu. Monica Luisa Macovei (PPE), písemně . – Hlasoval jsem pro toto usnesení, abychom uznali pokrok Černé Hory na cestě k evropské integraci a zdůraznili zbývající cíle, které musejí být splněny pro blaho jejího lidu. Když bylo usnesení projednáváno ve Výboru pro zahraniční věci, přispěla jsem pozměňovacími návrhy, které se týkají efektivity a předvídatelnosti systému justice. Prioritou by mělo být zveřejňování všech soudních rozhodnutí a sjednocení judikatury za účelem zajištění důvěry veřejnosti a předvídatelného soudního systému. Nezbytné je také vyčlenit pro soudy více finančních prostředků, což

99

100

CS


jim umožní pracovat rychle a efektivně, a důsledná opatření v oblasti vzdělávání soudců. Musí být sledována efektivnost využití prostředků EU v oblasti soudní reformy a boje proti korupci. K tomu, aby se země mohla politicky a demokraticky rozvíjet, je nutné důsledné prosazování právního státu v celé společnosti. David Martin (S&D), písemně . – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která vítá celkový konsensus mezi vládou a opozičními stranami Černé Hory, pro něž je evropská integrace prioritní záležitostí, což vedlo k dosažení značného pokroku v reformním procesu od doby, kdy tato země získala nezávislost, a která vítá nové politické vedení v Podgorici a povzbuzuje novou vládu, aby pokračovala v procesu evropské integrace a urychlila reformy, jež povedou ke splnění kodaňských kritérií. Vítá i rozhodnutí Evropské rady ze dne 17. prosince 2010 udělit Černé Hoře status kandidátské země na přistoupení k Evropské unii, avšak vyslovuje politování nad oddělováním kandidátského statusu od práva na zahájení přístupových jednání, zdůrazňuje, že rozhodnutí o jejich zahájení by nemělo být bezdůvodně a nepřiměřeně odkládáno, a vyjadřuje očekávání, že tato jednání začnou nejpozději po zveřejnění zprávy Komise o pokroku za rok 2011, za předpokladu, že Černá Hora dosáhne viditelného pokroku při plnění kritérií stanovených Komisí. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení potvrzuje závazek lidu Černé Hory ke splnění kodaňských kritérií a urychlení privatizace. Unie se omezila na agresivní a nabubřelou liberální doktrínu. Nechci se na tom podílet. Budu hlasovat proti. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Černá Hora jako jeden z kandidátů na přistoupení k EU prokázala svou ochotu jít za svou evropskou volbou prostřednictvím odhodnání svých vedoucích představitelů a změn, které jsou v této zemi uskutečňovány s cílem přiblížit ji evropským požadavkům, zejména v oblasti demokracie, lidských práv a dodržování zásad právního státu. Avšak nehledě na pokrok, kterého bylo dosaženo, není tento pokrok ještě dostatečný a Černá Hora musí ve svém úsilí pokračovat, než bude způsobilá připojit se k Evropské unii. Doufám, že toto odhodlání i nadále ponese ovoce a že se připojení k EU stane skutečností, takže Černá Hora bude moci poskytnout svému lidu lepší životní podmínky a zlepšit fungování svých orgánů, aby byla stále lepším a lepším státem. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Jsem pro zahájení diskusí o přistoupení Černé Hory k EU, neboť jsem zásadně pro rozšiřování. Tomuto usnesení jsem však svůj hlas dát nemohl, neboť Komise požaduje na Černé hoře řadu reforem, které jsou v souladu s neoliberálními politikami EU, jako je privatizace veřejného sektoru a přizpůsobení systému vzdělávání boloňskému procesu. Ze všech uvedených důvodů jsem nehlasoval pro tuto zprávu, ale raději se zdržel hlasování. Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Od chvíle, kdy v roce 2006 získala nezávislost, Černá Hora jasně projevuje přání připojit se k Evropské unii: v roce 2006 bylo oficiálně přijato euro, a od 1. května 2010 je v platnosti dohoda o stabilizaci a přidružení. Přistoupení Černé Hory k Evropské unii poskytne této zemi větší politickou, hospodářskou a sociální stabilitu a posílí stabilitu oblasti Balkánu. Vítám samozřejmě úsilí Černé Hory stát se konstruktivním partnerem v oblasti regionální spolupráce, zejména na základě různých regionálních dohod, které uzavřela se svými sousedy v oblasti zpětného přebírání osob a vydávání osob a záležitostí týkajících se soudnictví a policie. Upevňování míru a stability je výhodné pro tento region i pro celou Evropu. Vyzývám proto k zahájení přístupových jednání v co nejkratší době, zejména proto, že Evropská rada v prosinci 2010 udělila Černé hoře status kandidátské země. Úsilí Černé Hory o splnění kritérií pro přistoupení probíhá dobře, i když ještě musí být dosaženo

09-03-2011

09-03-2011

CS


podstatného pokroku, zejména v oblasti boje proti korupci a organizovanému zločinu, svobody informací a rovnosti žen a mužů. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Ačkoli Výbor pro zahraniční věci vítá rozhodnutí Evropské rady poskytnout Černé hoře status kandidátské země, přetrvávají závažné problémy spojené s korupcí, zejména v odvětví stavebnictví, a v sektoru privatizace a státních zakázek. Dosud existují i problémy týkající se menšin a nedostatečně chráněných skupin. Bylo by správné dohlédnout nad prováděním doporučení Parlamentu určených Černé hoře, a budou-li tato doporučení realizována, domnívám se, že přistoupení země jako Černá Hora může být pro Evropu jen přínosem. Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Existuje trvalé, ne vždy snadno zvládatelné napětí mezi dodržováním lidských práv a jinými národními zájmy (snad vojenské či hospodářské povahy). Tuto tenkou linii čas od času přestupují dokonce i Spojené státy a Evropská unie, jak je možné vidět z porušování občanských svobod a ochrany údajů v kontextu boje proti terorismu. EU se proto musí důrazněji a důsledněji zasazovat o lidská práva v Unii i mimo ni. Říkám-li mimo Unii, mám na mysli zvláště ochranu křesťanských menšin v islámakých zemích a v Asii. Proto jsem hlasoval pro tento návrh usnesení. Wojciech Michał Olejniczak (S&D) , písemně. – (PL) Evropský parlament přijal dnes usnesení o procesu integrace Černé Hory do Evropské unie. Rozšíření EU o západní Balkán bylo potvrzeno již v roce 2003 v Aténách, a proto Parlament vyjádřil naději, že přístupová jednání začnou do konce letošního roku. V usnesení se poukazuje na významné zlepšení politické a sociální situace Černé Hory a na pozitivní přístup Černé Hory k evropské integraci. Černá Hora se však bohužel dosud nevypořádala s problémem korupce a organizovaného zločinu. Velmi důležitým a dosud také nevyřešeným problémem je podle mého názoru otázka diskriminace etnických skupin a žen, které mají nedostatečné zastoupení v rozhodovacích procesech a ve veřejné správě. Jiným pozitivním rysem je boj této země proti cenzuře a její snahy zaručit svobodu projevu. Stále jsou však hlášeny útoky proti novinářům a aktivistům. Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Hlavní hybnou silou pokroku Černé Hory je integrace do EU. Tato země toho za posledních 12 měsíců mnoho dosáhla, úspěšně provádí strukturální a hospodářské reformy a účinně bojuje proti korupci a organizovanému zločinu. Etnické menšiny v Černé hoře žijí navzájem v míru a pokoji a země úspěšně rozvíjí dobré sousedské vztahy. Proto EU a Černá Hora podepsaly dohodu o stabilizaci a přidružení. Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože správně naznačuje další kroky při reformování Černé Hory. Je nutné pokročit s vytvářením právního státu, pokračovat v provádění reforem veřejné správy, zlepšovat schopnosti pracovníků ve veřejném sektoru, změnit volební zákon a posilovat občanskou společnost a nezávislé sdělovací prostředky. Je důležité, aby tato země zachovala tempo a pokračovala v práci, kterou započala. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Černá Hora se v prosinci 2010 stala jednou z oficiálních kandidátských zemí na přistoupení k Evropské unii, ale dosud nebylo stanoveno datum zahájení příslušných jednání. Podporuji duch usnesení tam, kde oceňuje vládu Černé Hory v souvislosti s tím, že reformám spojeným s integračním procesem věnuje prioritní pozornost, a nehledě na problémy, které ještě je třeba vyřešit, vyjadřuje naději, že oficiální jednání začnou ještě v průběhu tohoto roku. Z hlediska přibližování Balkánu k Evropské unii je Černá Hora zemí s nejlepší sociálně politickou situací. Proto jsem hlasoval pro toto usnesení, neboť si myslím, že přistoupení Černé Hory a dalších

101

102

CS


balkánských zemí k Evropské unii má pro Evropu zásadní strategický význam z hlediska stability samotné toto oblasti, jejího vlastního rozvoje a zdrojů, jež nabízí. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Uznávám úsilí, které bylo vynaloženo Černou Horou, zejména v oblasti právních reforem, boje proti korupci a boje proti diskriminaci v nejrůznějších podobě, ale chtěl bych zdůraznit, že v této práci je nutné pokračovat a zintenzivnit ji. Existuje však ještě celá řada otázek, které vyžadují zvláštní pozornosti. Mám na mysli zejména hospodářské otázky a potřebu provedení nových strukturálních změn, a to i přes úspěch hospodářských reforem, které si vyžádala finanční krize. Nakonec bych si dovolil jednu poznámku týkající se otázky, která je mi drahá: potřeby zlepšit kvalitu právních předpisů, které jsou navrhovány v parlamentu. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně . – Celkově je tato zpráva kvalitní a dobře vyvážená. Zpráva se věnuje všem podstatným oblastem politiky. Černá Hora, která se v prosinci 2010 stala kandidátskou zemí, stále ještě čeká na zahájení jednání. Zpráva tuto skutečnost kritizuje v odstavci 2: „vyjadřuje politování nad oddělováním statusu kandidátské země od práva na zahájení jednání a zdůrazňuje, že rozhodnutí zahájit tato jednání by nemělo být bezdůvodně či nepřiměřeně odkládáno“. Zpravodaj očekává, že jednání začnou po zveřejnění zprávy o pokroku za rok 2011. Některé zajímavé body se týkají nástroje pro předvstupní pomoc (odstavec 5), svobody informací (odstavec 8), organizovaného zločinu (odstavec 14) a boje proti diskriminaci (odstavce 17–22). Mnoho odstavců je věnováno otázce boje proti diskriminaci a dotýkají se všech relevantních aspektů, jako jsou Romové, Aškalové, Egypťané (odstavce 17 a 22), gayové, lesbičky, bisexuálové a transsexuálové (odstavec 17), ženy a domácí násilí (odstavec 17–19), etnické otázky (odstavec 21) a občanská společnost (odstavce 5, 10, 23, 24 a 32). Zpráva se celkově velmi pozitivně vyjadřuje o úloze organizací občanské společnosti a věnuje této otázce mnoho odstavců. Nejdůležitější jsou odstavce 23, 24 a 32. V těchto odstavcích zpráva „připomíná, jak důležité jsou pro demokracii aktivní a nezávislé organizace občanské společnosti“ a „vyzývá vládu Černé Hory, aby úzce spolupracovala a vstupovala do pravidelného dialogu s nevládními organizacemi“. Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Od chvíle, kdy se Černá Hora dne 17. prosince 2010 oficiálně stala kandidátskou zemí na přistoupení v Evropské unii, se vláda této země okamžitě začala přednostně věnovat reformám, jež mohou urychlit proces evropské integrace. Zbývá ještě vyřešit některé problémy, jako je volební reforma a reforma veřejné správy a právního systému, ale ve zprávě se jasně uvádí, že Černá Hora činí pokrok. Itálie plně podporuje evropské aspirace této země, neboť se domnívá, že přistoupení Černé Hory a západního Balkánu odpovídá základnímu zájmu EU, neboť napomáhá stabilitě, regionální spolupráci a rozvoji ve velmi důležité geografické oblasti našeho kontinentu. Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro toto usnesení, které je pro udělení Černé Hoře statusu kandidátské země na přistoupení k Evropské unii. Poukazuje také na otázky rovnosti a korupce, které je nutné s Černou Horou řešit, a vyzývá k opatřením, které je nuto k řešení těchto problémů přijmout. Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro návrh usnesení, protože zpráva zcela jasně uvádí, že od získání nezávislosti v roce 2006 učinila Černá Hora velký pokrok ve vnitřních reformách. Nesmíme však být slepí ke skutečnosti, že jako vždy existují závažné problémy s korupcí a organizovaným zločinem, svobodou projevu a diskriminací.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Zároveň však zpráva vysvětluje, že vláda Černé Hory je připravena tyto problémové oblasti efektivně řešit a přijala balíček vhodných a přiměřených opatření. Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro, protože si myslím, že proces evropské untegrace v Černé Hoře může posloužit základnímu strategickému zájmu Evropské unie, a sice podpoře a úsilí o zajištění stability a rozvoje ve velmi důležité strategické oblasti našeho kontinentu. Zároveň toto přistoupení může posílit boj proti organizovanému zločinu, který má původ v oblasti Balkánu. Nutno také zdůraznit, že během procesu přibližování zemí Balkánu k Unii existuje v Černé Hoře dlouhodobě silný domácí konsensus ohledně evropské perspektivy a tato země projevuje zralý a smířlivý postoj k sousedním státům. Zpráva: Lívia Járóka (A7-0043/2011) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože hodnoty evropské integrace vyžadují, aby v EU neexistovaly předsudky a diskriminace, aby mohla být dodržována lidská práva. Tato diskriminace je umocněna současnou hospodářskou krizí a integraci romského obyvatelstva je třeba chápat jako společnou odpovědnost evropských orgánů, členských států a regionů, s využitím všech zdrojů, které má EU k řešení této situace k dispozici. Komise by měla hrát v tomto procesu vedoucí úlohu, přičemž zvláštní důraz by měla klást na žádosti o technickou pomoc a především by měla představit strategii, která jako prioritní oblasti zahrnuje ochranu lidských práv, právo na vzdělávání a odbornou přípravu, kulturu, zaměstnanost, sport, adekvátní bydlení, zdravotní péči a lepší hygienická zařízení pro romské obyvatelstvo. Navíc je třeba usilovat o zvýšení politické a občanské účasti Romů, počínaje těmi nejmladšími. Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o strategii EU pro začleňování Romů. Romové jsou největší etnickou menšinou v Evropě, zároveň jsou ale také velmi izolovaní, a proto jsou téměř odříznuti od národních ekonomik. Souhlasím s názorem zpravodajky, že začlenění Romů je nezbytnou investicí, protože je levnější Romy začlenit do společnosti, než udržovat jejich nevyhovující sociální a ekonomické podmínky. Dalším důležitým rozměrem, který bych chtěla zdůraznit, je skutečnost, že celkové začlenění Romů je v zásadě otázkou lidských práv. Velká část evropských Romů se potýká s tak nevyhovujícími podmínkami (jsou téměř zcela odříznuti od hospodářství, a tím dochází k tomu, že jsou jim upírána jejich základní lidská práva), že posílení jejich sociálního začlenění nelze uskutečnit v rámci obecných úprav politiky, ale musí být pojato jako odstranění jednoho z největších nedostatků v provádění ústavních a lidských práv v Evropě. Schválením této strategie učinil Evropský parlament první krok směrem k podpoře sociálního a ekonomického začleňování Romů a Rada a Komise nyní musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily úspěšné provádění této strategie. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) V Evropské unii žije přibližně 10–12 milionů Romů. Mnozí trpí diskriminací a sociálním vyloučením. Jsou z větší části evropskými občany a EU musí vytvořit strategii pro jejich integraci. Proto jsem hlasovala pro tento text. Poskytuje akční plán založený na základních hodnotách rovnosti, přístupu k právům, nediskriminaci a rovnosti mezi ženami a muži a na dostupných prostředcích ze strukturálních fondů. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Situace Romů v EU je poměrně složitá. Velká část 10–12 milionů Romů v Evropě trpí systematickou diskriminací, a potýká se proto s

103

104

CS


nesnesitelnou mírou sociálního, kulturního a ekonomického vyloučení a také porušování lidských práv. Kromě toho značná část romské komunity žije v regionech, které patří k nejméně ekonomicky a sociálně vyspělé v Unii, a romské děti proto nemají často přístup ke vzdělání a odborné přípravě, což později vede k tomu, že jsou tito lidé diskriminováni na trhu práce a brání jim to v integraci do společnosti. EU vytvořila řadu užitečných nástrojů, mechanismů a fondů na podporu začlenění Romů, které jsou však rozesety v různých politických oblastech, a jejich dopad a přínos tedy zůstává omezený. Souhlasím s tím, že členské státy musí zlepšit provádění strategie EU pro začleňování Romů a zajistit úplné provedení a používání všech souvisejících směrnic a předpisů EU, a zabránit tak segregaci a diskriminaci Romů. Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Evropská charta základních práv zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti nebo etnického nebo sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboženského vyznání či víry, politického nebo jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, jakož i na základě státní příslušnosti. V Evropě je přibližně 10–12 milionů Romů, z nichž většina jsou evropskými občany, kteří trpí systematickou diskriminací a kteří se stali oběťmi netolerance. Integrace Romů je povinností všech členských států a evropských orgánů. Tato zpráva vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s Evropskou unií a zástupci romské komunity s cílem vytvořit integrovanou politiku pomocí dostupných zdrojů v rámci Evropské unie a v rámci stávajících strukturálních fondů na podporu integrace romské komunity, protože levnějším řešením je Romy integrovat než udržovat jejich nevyhovující sociální a ekonomické podmínky. Harmonická integrace romských komunit vyžaduje účast všech: samotných Romů i jejich hostitelských komunit. Proto jsem tuto zprávu podpořila. Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Přijetí zprávy paní Járókové velkou většinou je další politický signál, který potvrzuje, že Evropská unie si je vědoma své odpovědnosti vůči této etnické menšině, která je největší a zároveň i nejvíce perzekuovanou menšinou v Evropě. Zpráva zdůrazňuje prioritní oblasti, které musí být ve strategii uvedeny, jako je boj za dodržování základní lidských práv Romů. Tato strategie se musí zaměřit na vzdělávání, ale musí také zabránit extrémní marginalizaci a předejít šíření nerovností. Strategie musí rovněž stanovit inovativní způsoby, jak Romům zajistit skutečný přístup na trh práce a cenově dostupné, slušné bydlení. Nynější výzvou, jak je uvedeno ve zprávě, je zajistit plné čerpání a využívání finančních prostředků EU způsobem, který bude pro Romy přínosný. Nástroje pro to bezpochyby existují, ale jsou využívány obzvláště špatně. Začleňování Romů do společnosti je pro Evropu důležitou záležitostí. Nyní je na Evropské komisi, aby na základě našeho dnešního hlasování vytvořila konečné návrhy. Unie musí respektovat princip subsidiarity a přitom důsledně plnit svoji úlohu hybné síly a spojit se zúčastněnými subjekty na všech úrovních, aby zvýšila pozitivní vliv finančních prostředků EU a aby se Romové konečně stali plnohodnotnými evropskými občany. Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Zpráva o začleňování Romů v podstatě nezohledňuje problémy v oblasti sociální integrace Romů, vezmeme-li v úvahu fakt, že často je to právě romská komunita, kdo se nechce integrovat do sociální struktury našich zemí.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Jedná se o kulturní faktor, který nelze popřít nebo ignorovat: Romové mají své vlastní tradice a obvyklý způsob života, což ztěžuje jejich integraci do sociálního prostředí, pro něhož jsou typické velmi odlišné postupy, životní styl a návyky. Je tedy skutečností, že každá politika týkající se integrace Romů se bude muset vypořádat s tímto problémem: s jejich skutečnou touhou nebo ochotou k integraci. Docela mimo sociologické úvahy musím připomenout, že s ohledem na tyto a další problémy budou politiky navrhované ve zprávách o romských komunitách vyžadovat obrovské čerpání finančních prostředků ze strany EU a členských států, aniž by přitom nakonec bylo dosaženo požadovaného výsledku. Řečeno bez obalu se tak dělo doposud a neexistuje důvod se domnívat, že se situace od nynějška změní. Proto jsem hlasovala proti zprávě. Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože Romové žijící v Evropě potřebují podporu Evropské unie (EU). Strategie EU pro začleňování Romů navrhuje stanovení povinných minimálních standardů vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a zdravotní péče. Nicméně významná část evropských Romů čelí natolik nevyhovujícím podmínkám, že jsou téměř zcela odříznuti od ekonomiky, což vede k tomu, že jsou jim odpírána základní lidská práva. Strategie navrhovaná Evropským parlamentem proto upřednostňuje zaměstnávání Romů a zlepšení vzdělávání, bydlení a sociálního zabezpečení. Je důležité zajistit odstranění segregace romských dětí ve školách a třídách. Je také velmi důležité podpořit Romy, aby se zapojili do všech oblastí veřejného a politického života a podíleli se na práci nevládních organizací. Za účelem provádění strategie pro začleňování Romů je nezbytné, aby tato strategie byla především interní strategií EU, a obecný dohled nad prioritními oblastmi a cíli musí být v rámci struktur Společenství, přičemž musí být vypracována výroční zpráva o pokroku strategie a hodnocení výsledků. Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Těch 10–12 milionů Romů by mělo mít k dispozici minimální standardy na úrovni EU, tak aby měli přístup k zaměstnání a vzdělání. Usnesení Evropského parlamentu, které se snaží ovlivnit budoucí strategii pro začleňování Romů, nabízí lepší ochranu základních práv i navýšené finanční prostředky EU. Rumunsko si je velmi dobře vědomo problémů, ale i pohodlnosti této menšiny. Evropská unie by měla vědět, že v této etnické skupině existuje velmi vysoký stupeň odporu ke změně, včetně sociálního začlenění. Romové jsou již po staletí oběťmi diskriminace, ale zároveň i sebevyloučení. Toto hodnocení je velmi spravedlivé, ale je třeba si uvědomit, že řešení, s nimiž přicházíme, jsou velmi často nedostatečná, nebo nejsou Romům srozumitelná. Budoucí strategie EU pro romskou menšinu musí samozřejmě zdůraznit dodržování a prosazování základních práv na práci, bydlení, zdraví a zejména na vzdělání, a to i přes odpor rodičů. Nikdo však nemůže očekávat, že ke změně dojde rychle. Bude potřeba pravděpodobně několik generačních výměn, aby tato menšina přijala určitá pravidla společenského soužití. Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Základním předpokladem vypracování jakékoli smysluplné strategie pro začleňování Romů je shromažďování a poskytování údajů týkajících se sociálně-ekonomické situace Romů (hlavně vzdělání, zdraví, bydlení a zaměstnanosti). Členské státy i mezinárodní organizace (MOP a OECD) by se proto měly na tyto otázky podrobněji zaměřit, a pomoci tak stanovit konkrétní cíle týkající se např. procenta romské komunity, které dokončí střední a vysokoškolské vzdělávání nebo které

105

106

CS


je zaměstnáno ve veřejné správě nebo je zastoupeno v různých oblastech společenského a politického života. Je potom na Evropské komisi, aby na základě těchto údajů stanovila jasnou a proveditelnou strategii EU pro začleňování Romů. Je na zvážení, zda by v rámci politiky soudržnosti neměla být vytvořena výkonnostní prémie pro strategii EU pro romskou menšinu. V každém případě je třeba vypracovat účinnější metodiky sledování způsobu čerpání prostředků EU určených speciálně pro okrajové skupiny obyvatelstva. V zájmu začleňování Romů je také třeba lépe využívat dotačních možností, které poskytují program PROGRESS, program celoživotního učení, kulturní program (2007–2013) a program veřejného zdraví (2008–2013). Komise by v této souvislosti měla EP poskytnout seznam projektů ve prospěch Romů, které financovala od roku 2000, a uvést, jakých bylo v rámci projektů dosaženo výsledků. Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Jsem potěšena odhodláním, které dala najevo EU stanovením závazných norem, jež zaručují romské komunitě přístup ke vzdělání, zaměstnání, bydlení a zdravotní péči. Tato iniciativa se zabývá nejen lidskými hodnotami, které jsou součástí sociálního začleňování národnostních menšin, ale i ekonomickým pokrokem, který byl stimulován poklesem nezaměstnanosti. Souhlasím s opatřeními navrženými v rámci této strategie integrace, zejména s bojem proti nehlášené práci a se zvýšením počtu romských učitelů. Je důležité, aby se procesu integrace účastnilo i samotné Společenství, aby tak zajistilo trvale udržitelný rozvoj zevnitř ven, což povzbudí touhu po pozitivní roli ve společnosti, namísto toho, aby to bylo stanoveno jako úkol. Tento proces by se měl zaměřit také na všechny formy porušování základních práv se zvláštním zřetelem na sociální vyloučení a diskriminaci ve veřejném životě. Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Problematika začleňování Romů je velkou výzvou, kterou Evropská unie musí začít řešit. Tato zpráva míří správným směrem, protože ukazuje vůli Evropského parlamentu plně přispívat k tomuto cíli. Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože 10–12 milionů Romů v Evropě by mělo využívat závazných minimálních standardů na úrovni EU s cílem zlepšit jejich přístup k zaměstnání, vzdělání, bydlení a zdravotní péči. Usnesení, které se snaží ovlivnit nadcházející strategii Komise pro začleňování Romů, požaduje také lepší ochranu základních práv a využívání finančních prostředků EU. Doufám, že vlády zemí EU budou na toto důrazné poselství Parlamentu nyní reagovat. Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podporuji zpravodajku paní Járókovou v tom, že prosazuje koordinovanou politiku EU, jež doplní stávající právní předpisy, s cílem podpořit integraci evropských občanů, kteří patří do skupiny romského etnika – podle odhadů Rady čítající 10 až 16 milionů, která zahrnuje přijetí protirasistických a protidiskriminačních opatření. Mělo by být zajištěno také provádění a řádné uplatňování této politiky. Měla by však také být přijata opatření umožňující reagovat na specifické potřeby Romů a podpořit jejich sociální a ekonomické začlenění, jako je například právo na práci, bydlení, vzdělání, zdravotní péči a další. Kromě humanitárního aspektu romské integrace by to mělo umožnit také zvýšení pracovních sil na podporu sociálního zabezpečení a snížit sociální a zdravotní výhody garantované státem těm, kdo žijí v chudobě, nemluvě o možnosti snížit sazby za trestné činy. Integrace by měla zohledňovat ochranu dětí a měla by respektovat zákony. Pro společný evropský problém je potřeba společné evropské řešení s integrovaným přístupem napříč odvětvími, které umožní poskytovat pomoc a provádět konkrétní zásahy v nejméně rozvinutých oblastech a v oblastech se závažnými strukturálními nevýhodami.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Právě jsme velkou většinou přijali strategii EU pro začleňování Romů. Jedná se o silný politický signál, který potvrzuje, že Evropská unie si je vědoma své odpovědnosti vůči této menšině, jež je největší a zároveň nejvíce perzekvovanou menšinou v Evropě. Evropská unie a členské státy se musí přímo vypořádat s ostudnou segregací, kterou Romové trpí. Tato zpráva zdůrazňuje důležitost dodržování základních práv Romů a zejména přístup ke vzdělání. Aby se zabránilo jakémukoli riziku marginalizace, je také důležité provádět inovační politiky týkající se skutečného přístupu k zaměstnání a umožnit těmto lidem, z nichž drtivá většina je v Evropě trvale usazena, přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení. Existují fondy EU. Musí být používány způsobem, který bude pro Romy přínosem. Nyní je na Evropské komisi, aby na základě návrhů v této zprávě vypracovala konečná opatření uceleným způsobem vycházející ze zásady subsidiarity a s jediným cílem: zajistit, aby se Romové stali plnoprávnými evropskými občany. Karima Delli (Verts/ALE), písemně. – (FR) Parlament přijal dobrý text. Tento text klade důraz na důležitou roli Evropy v zajištění sociálního začlenění Romů v rámci Evropské unie, s použitím této strategie na místní úrovni. Zpráva zdůrazňuje, že strategie pro Romy je možná pouze ve spolupráci s členy této komunity – stručně řečeno musíme nejprve pracovat „s“, a pak teprve „pro“. Romové by se proto měli účastnit každého rozhodování. Text upozorňuje na obtížné životní podmínky, diskriminaci a problémy v oblasti přístupu k základním službám, jimiž Romové trpí. Poukazuje na to, že je třeba zajistit dodržování svobody pohybu evropských občanů. Z hlediska sociálního začleňování zmiňuje také důležitost sociální ochrany, odborné přípravy, vzdělávání a veřejných služeb. Odsuzuje, že nebyly vyčleněny dostatečné finanční prostředky, když by tyto prostředky mohly být dobře využity. Nevýhodou této zprávy je však skutečnost, že konzervativci v Evropském parlamentu trvají na tom, aby byla zmíněna potřeba bojovat proti tzv. „dlouhodobé závislosti“ Romů na systému sociálních dávek. To je skandální předsudek zaměřený opět na marginalizaci romské komunity. Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Jsem ráda, že Evropský parlament přijal drtivou většinou zprávu paní Járókové. Ve zprávě se uvádí, že je třeba bojovat proti vyloučení a diskriminaci Romů, podporovat jejich sociální, kulturní a hospodářskou integraci, lepší ochranu jejich základních práv a lepší využití evropských fondů. Parlament definoval své priority, o nichž panuje shoda. Parlament požaduje, aby byl pro tuto oblast vytvořen akční plán EU, chce, aby byly využívány fondy EU, a navrhuje přijmout krizovou mapu ukazující místa, kde jsou soustředěni Romové. Pokud jde o konkrétní opatření, lze zmínit přístup ke vzdělání, což je prioritou jak pro Romy, tak pro všechny ostatní. Dále musíme kontrolovat využívání finančních prostředků EU, abychom zajistili, že se peníze opravdu dostanou k příjemcům, pro něž jsou určeny. Parlament rovněž důrazně žádá, aby byly vytvořeny orgány EU pod vedením nynější pracovní skupiny zabývající se problematikou Romů s cílem poskytnout finanční pomoc EU příslušným místním iniciativám a včas zjistit zneužití finančních prostředků a informovat o takových případech. Dále by měl být rozšířen rozsah finančních prostředků na projekty zaměřené na zlepšení veřejných služeb. Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože si myslím, že strategie na úrovni EU pro integraci romské menšiny je pozitivním a vítaným krokem. Tato komunita potřebuje vzhledem k přetrvávajícím problémům v oblasti sociální a ekonomické integrace a k určité míře mobility jejích členů zvláštní pozornost na evropské

107

108

CS


úrovni. Myslím si však, že je stále potřeba vyvíjet maximální úsilí. Strategie a akční plány na integraci Romů byly a jsou k dispozici na každé úrovni, ale chybí právě jejich řádné provádění. Má-li být tato nová strategie úspěšná, musí být prováděna co nejvhodnějším způsobem. Proto si myslím, že základem pro budoucí provádění strategie musí být strukturovaný dialog mezi romskými komunitami, neziskovým sektorem a místními orgány. Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože jsem přesvědčena, že začlenění Romů není jen morální povinností nebo závazkem Evropské unie v oblasti lidských práv. Řada studií dokazuje, že vyloučení těchto občanů má pro členské státy sociální a ekonomické náklady. Sociální začleňování Romů je nezbytnou investicí a v dlouhodobém horizontu bude mít finanční přínos. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Romové jsou historicky terčem diskriminace a nepřátelství ze strany většiny obyvatel členských států. Stále přetrvává také značná diskriminace v rámci samotné romské komunity a strategie se to musí snažit co nejdříve napravit, a nikoli jen prostě skrývat. Domnívám se, že strategii EU pro integraci Romů, tak jako pro jakoukoli jinou znevýhodněnou etnickou menšinu, je třeba uvítat. Domnívám se také, že strategie má naději na úspěch, pokud bude podporována aktivním zapojením lidí, které chce integrovat. Bez účasti, interakce a nasazení všech zúčastněných subjektů v tomto společném úsilí existuje riziko, že strategie nebude nic jiného než jen prohlášení o dobrých úmyslech. Je potřeba ještě hodně pracovat na tom, aby byl zvrácen trend diskriminace vůči Romům. Doufám, že úspěch strategie nakonec ospravedlní pomalost odstraňování diskriminace. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva se týká vytváření strategie EU pro začleňování Romů. Jedná se o velmi užitečný a povzbudivý dokument, který byl vypracován společně Komisí a Parlamentem a jehož doporučení se týkají cílů stanovených ve strategii Evropa 2020 souvisejících se snižováním chudoby a bojem proti sociálnímu vyloučení s cílem povzbudit růst podporující začlenění v rámci celé EU. Romské obyvatelstvo má na rozdíl od jiných etnických skupin velmi dynamický demografický vývoj a v některých státech, jako je Maďarsko, se očekává, že do roku 2050 bude tvořit více než 50 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Jejich integrace je proto nezbytná nejen z etického hlediska, protože se jedná o otázku lidských práv, ale i z hlediska udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení. Ukázalo se, že nepředstavuje náklady, ale spíše „nezbytnou investici, která je z dlouhodobého hlediska finančně rentabilní“. Někdy jsou náklady na vyloučení větší než náklady na začlenění, vezmeme-li v úvahu výhody, které to přináší. Vítám přijetí této zprávy a vítám doporučení, aby Komise převzala úlohu dohledu a sledování souladu členských států s touto strategií. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Přijaté usnesení podporuje přijetí strategie EU pro integraci Romů a také vypracování komplexního akčního plánu založeného na základních hodnotách rovnosti, uplatňování práv, nediskriminace a rovnosti. Cílem je zajistit, aby měla romská komunita skutečný přístup ke vzdělání, práci, bydlení, zdravotní péči a kultuře. Vhodná je i zmínka o evropských programech a finančních prostředcích, které mohou být využity pro sociální a ekonomickou integraci Romů vzhledem k tomu, že jsou málo využívané. Toto usnesení je o to důležitější, že je všeobecně známo, že Romové jsou terčem politováníhodné a nepřijatelné diskriminace v řadě zemí EU, například ve Francii a jiných členských státech.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je všeobecně známo, že v různých zemích EU dochází k diskriminaci Romů. Jen v poslední době byly problémy ve Francii a dalších zemích EU, které by se mohly zhoršit pod záminkou ekonomické a sociální krize. Zpravodajka, která je romského původu, se proto snaží Parlament o této situaci uvědomit. V této souvislosti usnesení, které bylo dnes přijato, zastává názor, aby Komise navrhla a Rada přijala strategii EU na podporu integrace Romů a akční plán na evropské úrovni, který bude významný a komplexní na různých úrovních a který bude vycházet ze základních hodnot rovnosti, uplatňování práv, nediskriminace a rovnosti mezi muži a ženami. Podobně je třeba připomenout, že existují evropské programy a prostředky, které mohou být použity pro sociální a ekonomickou integraci Romů, ale mají-li být řádně použity, je potřeba zlepšit komunikaci na všech úrovních. Cílem je zajistit, aby měla romská komunita skutečný přístup ke vzdělání, práci, bydlení, zdravotní péči a kultuře. Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Řešení problémů největší etnické menšiny v Evropě vyžaduje pragmatismus, a nikoli nějaký falešný srdceryvný liberalismus. Hovoříme o udělení romské menšině celé řady práv, které velmi mnoho občanů může využívat jen díky každodenním obětem. Nemyslím si, že si podporu zaslouží evropská strategie či rozhodnutí, protože v rámci tohoto jevu jsou také obrovské rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Některé země se nacházejí v objektivně obtížné situaci, zatímco jiných se tento jev dotýká jen stěží. Proto si myslím, že by bylo účinnější uplatňovat zásadu subsidiarity. Z tohoto důvodu nemám v úmyslu tomuto textu, který byl předložen, dát svou podporu. Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zřídkakdy se zpráva Evropského parlamentu dostala tak blízko k šílenství. Protože strategie pro začleňování Romů obsahuje systematickou podporou malého počtu obyvatel ve všem a všude, povinné kvóty ve všech oblastech, včetně rozhodovacích orgánů a podniků, a systematické veřejné financování jejích údajných potřeb, včetně bydlení. Tato menšina má být samozřejmě často obětí záludné diskriminace a nikdo nikdy nezpochybňuje vlastní odpovědnost. Je třeba říci, že zpravodajka je sama součástí této menšiny, což dokazuje, že není tak utlačována jako ostatní. Upřímně řečeno je to trochu jako pověřit Číňana, aby definoval evropskou politiku na ochranu obchodování. Abych se však vrátil k projednávanému tématu: kteří jiní evropští občané, přestože jsou oběti chudoby a nejistoty a jsou ve své vlastní zemi vyloučeni ze sociálních dávek, jež byly přednostně přiděleny jiným, vás také tak hluboce znepokojují? Právě v této systematické diskriminaci evropských občanů a na jejich úkor je potřeba hledat důvody pro jejich rostoucí odmítání bruselského systému. Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Evropský parlament přijal tento týden velkou většinou zprávu o strategii EU pro začleňování Romů: je to jen další politický signál, který potvrzuje, že Evropská unie si je vědoma své odpovědnosti vůči této etnické menšině, která je největší a zároveň i nejvíce perzekuovanou menšinou v Evropě. Zpráva zdůrazňuje prioritní oblasti této strategie: základní práva Romů, nerovnosti, boj proti diskriminaci, vzdělávání, přístup k zaměstnání, trh práce, přístup k bydlení a tak dále. To vše jsou oblasti, na kterých je potřeba pracovat. Co se mne týče, zdůraznila jsem nutnost věnovat při přípravě takové strategie ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zvláštní pozornost dětem a mládeži. Zpráva také poukazuje na zneužívání evropských fondů pro začleňování Romů: administrativní průtahy a zátěž, nedostatečnou informovanost, nedostatek účasti ze strany místních orgánů atd., to vše jsou problémy,

109

110

CS


na které musí členské státy, místní orgány, zúčastněné strany a ostatní reagovat, aby bylo zajištěno plné čerpání těchto evropských fondů. Tato strategie bude muset být později utvářena v každém členském státě, a proto bude hodnocena na místní úrovni. Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Otázka začlenění Romů je skutečně evropským problémem, a proto musí Evropská unie bojem proti stereotypům jít až ke kořenům diskriminace romské komunity s cílem zajistit rovný přístup Romů k zaměstnání, bydlení, zdravotní péči a vzdělání. Jsem proto ráda, že se Evropský parlament pustil do této záležitosti a přijal tuto zprávu, jejímž cílem je dát Komisi podnět k zamyšlení. Tato zpráva odsuzuje skutečnost, že členské státy zneužívají evropské finanční prostředky, které by měly být věnovány na projekty pro začleňování Romů. Doufám však, že Komise půjde hlouběji a přinutí členské státy, aby objasnily, jak tyto finanční prostředky využívají. Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, přestože se domnívám, že tato zpráva by měla být odmítnuta. V současné době není nutné posílit strategii, která se věnuje pouze jedné skupině. Spíše potřebujeme účinné nouzové strategie zaměřené na řešení problematiky legálního a nelegálního přistěhovalectví s cílem zajistit především ekonomickou stabilitu, zaměstnanost, bezpečnost, veřejný pořádek a spravedlnost pro všechny evropské občany, kteří jsou součástí členského státu z demografického, kulturního, tradičního, historického a ekonomického hlediska. Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) Evropský přístup k romské problematice byl a stále je nedostačující. Zpráva, kterou vypracovala Lívia Járóková z Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, společně s příspěvky z jiných přidružených výborů, by mohla být novým impulsem pro řádnou strategii integrace Romů, kterou očekáváme příští měsíc od Komise. Pevně věřím, že všichni toužíme po tom, aby pro romskou komunitu nastala skutečná změna a abychom jí nabídli všechny předpoklady pro sociální začlenění. Proto se musíme zaměřit na politické a finanční nástroje, které máme k dispozici, a přijmout přímá opatření v klíčových oblastech, jako je školství a zdravotnictví. Nezbytná je také spolupráce na všech úrovních, od evropské k místní, protože bez jednání ve vzájemné shodě dochází k plýtvání prostředky. Romové musí být do tvorby politik zapojeni. Proto musíme najít řešení, abychom se dostali do kontaktu s těmi, kteří jsou spojnicí rozhodovací úrovně s úrovní prováděcí. Závěrem chci říct, že musíme uznat důležitost poselství, které touto zprávou vysíláme. Neměli bychom však zapomínat, že již byla vyslána řada poselství a nyní nastal čas na konkrétní kroky. Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Romové jsou jedním z kulturně nejbohatších národů světa. Svou přítomností zvyšují rozmanitost scenérie mnoha různých zemí. Stereotypy a diskriminace však Romům škodí a bohužel nepomáhají při navazování dialogu – přitom dialog je nezbytný. Žijeme vedle sebe a musíme se alespoň navzájem akceptovat, abychom mohli s fenoménem vyloučení skoncovat. Proto je třeba podporovat vzdělávání, aby neexistovaly překážky výuky romských dětí v evropských školách probíhající společně s ostatními dětmi. Je také nutné podporovat iniciativy, které Romům umožní legální zaměstnání a snadnější aklimatizaci v zemi, ve které v současné době žijí. Bojíme se toho, co neznáme. Budeme-li vědět o bohatství romské kultury a zvyků více, proběhne začlenění určitě rychleji.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Timothy Kirkhope (ECR), písemně. – Skupina ECR plně podporuje začlenění a integraci Romů v rámci členských států a Evropské unie. Rovný přístup k sektoru veřejných služeb a trhu práce a ochrana před diskriminací jsou nezbytné pro všechny lidi, bez ohledu na rasu, národnost nebo dědictví. Rovněž důrazně podporujeme cíle zprávy týkající se lepšího využívání a rozdělování fondů EU tak, aby to plně podporovalo Romy. Avšak některé části zprávy, které se týkají zdravotní péče, vzdělání a zaměstnanosti, jsou oblastmi, které by podle našeho názoru měly být legislativně řízeny členskými státy. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Dnešní hlasování pro usnesení o strategii Evropské unie pro začleňování Romů by mohlo představovat užitečnou podporu prosazování nediskriminace v členských státech a také pobídku zavést nástroje na ochranu Romů. To se týká zejména nejvíce ohrožených skupin, v souladu s ustanoveními Charty EU v oblasti základních práv. Myslím si, že dalším cílem, kterého má být dosaženo za účelem provádění skutečné a významné politiky začleňování Romů, je definování účinných ekonomických nástrojů. Dotyčné usnesení se zabývá zvláště důležitým problémem – i pro mou vlastní zemi – a usiluje o řádnou integraci Romů tak, aby se umožnilo jejich skutečné zapojení do hospodářského, sociálního a kulturního života v zemích, kde se nacházejí, za podmínky (dodávám já) plného dodržování zásad a právních předpisů hostitelského státu. Podporuji požadavek, aby Komise přijala vedoucí úlohu při vytváření jednotné strategické koordinace ve spolupráci s členskými státy, a to vytvořením pracovní skupiny, která bude stálým orgánem odpovědným za dohled a koordinaci této problematiky. Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože vítám její nesmírně důkladný pohled na složitost problematiky romské komunity v EU. Dokonce se odvažuji říct, že když bude vyřešena většina těchto problémů, bude to znamenat, že bude vyřešeno i velké množství problémů, kterým čelíme v současné době jako evropská společnost. Chtěl bych jen zmínit, jakým způsobem by mohly být využívány strukturální fondy na podporu priorit strategie EU pro začleňování Romů. Domnívám se, že je potřeba vyhradit značné finanční prostředky na hospodářský a sociální rozvoj těchto komunit. Tam, kde je zásahům věnována nedostatečná podpora z hlediska financí nebo vhodného období, takže nemohou mít očekávaný dopad, nebude dosaženo účinků, které v současné době očekáváme. Je potřeba stanovit priority, inteligentně nakládat s finančními prostředky a přijmout politický závazek. V opačném případě bude plýtváno finančními prostředky. Na základě této zprávy se zájmem očekávám další kroky, které Komise hodlá přijmout. Doufám, že tato strategie přinese přidanou hodnotu požadovanou v rámci provádění nutných opatření na evropské úrovni podporujících začleňování Romů. David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu týkající se neutěšené situace Romů – skupiny, která je v Evropské unii na samém okraji společnosti. Usnesení stanovuje praktické kroky pro zlepšení zdraví, vzdělání a dobrých životních podmínek Romů. Obsahuje opatření na zlepšení jejich přístupu na trh práce a ke slušnému bydlení. Toto usnesení je příležitostí pro lepší integraci Romů do společnosti. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení není opět ničím jiným než jen prohlášením. Jsem rád, že tento text odsuzuje projevy rasové nenávisti, vytváření etnických profilů, nezákonné snímání otisků prstů a nezákonné vystěhovávání a vyhošťování. Avšak nesouhlasím s tím, že máme zároveň polykat hořké pilulky: plné pravomoci Komise v této oblasti, stigmatizace Romů v textu, který tvrdí, že je brání, konkurence na trhu práce a konkurenční klastry. Tento zmatený přístup je nepřijatelný.

111

112

CS


Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie je oblastí solidarity a začlenění, proto musí dělat to, co je nezbytné, aby zabránila diskriminaci Romů a dala jim stejná práva, pokud jde o vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení ve všech členských státech i ve státech hodlajících vstoupit do Evropské unie. Romové by se měli věnovat dětem, kterým je obecně bráněno chodit do školy, dětem a ženám, které jsou využívány k žebrání, kdy je žebrání přijato jako životní volba a odmítána práce, a namísto práce jsou využívány systémy sociálního zabezpečení třetích zemí. Je třeba přijmout rozhodující kroky pro skoncování s diskriminací. Má-li však toho být dosaženo, Romové se nemohou sami vylučovat ze společnosti a musí pomoci se svou vlastní integrací do evropského prostoru, protože je žádoucí, aby se do něj začlenili. Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro zprávu o strategii EU pro začleňování Romů. Text upozorňuje na nutnost vypracovat na úrovni EU strategii pro ochranu a integraci těchto skupin obyvatel. Zároveň vyzývá členské státy, aby přijaly a posílily účinnou legislativu proti diskriminaci – včetně vícenásobné diskriminace – ve všech oblastech života, která zaručí, ochrání a bude prosazovat základní práva, rovnost a zákaz diskriminace a právo na svobodu pohybu, včetně opatření na zvýšení informovanosti veřejnosti zaměřené na Romy a na ostatní, tak aby byly odstraněny diskriminační překážky. Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Dnes potřebuje zhruba 10–12 milionů Romů evropská opatření na podporu sociální, kulturní a hospodářské integrace. Romové trpěli a stále trpí systematickou diskriminací, vyloučením, porušováním lidských práv a stigmatizací. Zpráva, kterou jsme právě přijali, je důležitým krokem směrem k opatřením zaměřeným na snížení marginalizace, chudoby a sociálního vyloučení. Je však potřeba udělat ještě mnohé, aby se zabránilo diskriminaci. I když lze diskriminaci na základě etnického původu odstranit, tvrdou realitou zůstává sociální a ekonomické vyloučení většiny romského obyvatelstva. Mnoho Romů v Evropě je zcela odříznuto od ekonomiky a žije v tak špatných podmínkách, že nemůže využívat svá základní práva. Domnívám se dále, že začleňování Romů by mělo začít v raném dětství, současně se začleněním dětí do evidence obyvatel, s přístupem ke kvalitnímu vzdělání, pomocí pro rodiče při hledání zaměstnání. Komise musí stanovit závazné minimální normy na úrovni EU, které vyžadují zapojení místních, vnitrostátních a evropských orgánů. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Oblasti, ve kterých je nutné vynaložit ze strany EU více úsilí v procesu začleňování Romů, patří mezi priority EU. Existují bohužel problémy, které se týkají vzdělání, zdravotní péče a extrémní izolace těchto lidí. Zpráva vyzývá Komisi, aby předložila strategický plán pro zavedení závazných minimálních norem na úrovni EU pro tyto priority, včetně sankcí pro členské státy, které nebudou cíle dodržovat. Nejsem sice přesvědčen, že to bude celkově úspěšné, ale hlasoval jsem pro. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Romové a Sintiové – to je politicky korektní termín, i když někteří členové těchto etnik to považují za pejorativní a chtějí, aby se jim říkalo „cikáni“ – žijí samozřejmě do jisté míry ve špatných podmínkách. Nesmíme zároveň přehlížet ani skutečnost, že nedostatek pokroku směrem k lepšímu způsobu života je spojen také s tradicemi těchto skupin, kterých se i nadále drží. V rámci typického lidumilství byly v průběhu mnoha let započaty pokusy o socializaci těchto skupin, ale všechny byly neúspěšné, protože nebyly přijaty velkou většinou těchto kočovných lidí. Evropská unie vyčlenila do roku 2013 12 miliard eur na integraci menšin a je již zcela zřejmé, že co se týče Romů a Sintů, bude to mrhání penězi.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Prolomení tohoto začarovaného kruhu brání klanová struktura i nedostatečná pravomoc úřadů zasáhnout. Naplánovaná strategie je nejen neschopná změnit cokoli podstatného, ale v některých oblastech, jako je „nediskriminace“, by dokonce mohla sama uškodit. Navíc chybí koncepce, kdy neexistuje něco jako právo být součástí systému sociálního zabezpečení. Proto tuto zprávu důrazně odmítám. Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Rozhodl jsem se hlasovat proti této zprávě, protože nevidím jediný důvod, proč by měla Evropská unie věnovat obrovské prostředky na začlenění Romů. V době hospodářské krize a všeobecných problémů si EU klade za cíl se ještě rychleji snažit zajistit romskému obyvatelstvu určité finanční prostředky a příznivé podmínky v řadě oblastí. Tato etnická skupina zůstala v Evropě historicky izolovaná, často nikoli v důsledku vůle ostatních, ale jejich vlastní povahou. Vědomě zůstali na okraji, aby mohli nadále žít podle vlastních zvyků, které jsou daleko od společných hodnot a smýšlení Evropy. Byl bych raději, kdybych místo vytváření specifické evropské strategie pro začleňování Romů pracovali na evropské úrovni na skutečné společné strategii v oblasti přistěhovalectví, která se zdá být stále důležitější a nelze ji dále odkládat. Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Evropská strategie pro Romy je nepochybně absolutní nutností, protože se jedná o evropskou menšinu, která je vzhledem ke svému způsobu života zároveň charakteristická i velkou mírou přeshraniční mobility. Hlasoval jsem pro toto usnesení zejména proto, že klade důraz na úlohu dobré kvality vzdělávání a odborné přípravy jakožto faktoru ovlivňujícího osobní i profesní život lidí, a vzdělání je tudíž nejspolehlivějším řešením integrace Romů do společnosti. Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Zatímco většina společnosti v EU rychle stárne, u Romů dochází k rychlému nárůstu počtu obyvatel. V Maďarsku, kde Romové tvoří v současné době 6–8 % obyvatelstva, přesáhnou do roku 2050 hranici 50 % práceschopného obyvatelstva. Proto je o to horší, že život Romů v EU je a vždy byl charakterizován nezaměstnaností, úrovní vzdělání, která je značně pod průměrem, organizovaným zločinem a prostitucí a také stažením se do paralelní společnosti. Postavení žen v často archaické romské společnosti je zvláště dramatické, a proto ženám ve větší míře chybí vzdělání, a jsou tedy vyloučeny z trhu práce. Zpráva, která nám byla předložena, sice některé z problémů řeší, avšak jednostranně. Integrace není jednosměrná ulice. K řešení musí přispět i Romové, musí poslat své děti do školy, zapojit se lépe do trhu práce a opustit zločinecké sklony. Proto jsem hlasoval proti zprávě. Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože musíme naléhavě změnit situaci, kdy ještě v 21. století trpí významná část 10–12 milionů Romů žijících v Evropě diskriminací a ekonomickou a sociální izolací. Cesta k integraci je dlouhým a komplikovaným procesem, který je přizpůsoben podmínkám jednotlivých zemí a místních regionů. Strategie Evropské unie by měla zajistit jasné cíle a prostředky financování programů. Avšak největší odpovědnost spočívá na národních vládách a místních orgánech, které znají situaci v regionu nejlépe. Školství, zdravotnictví, bytová politika a rychlejší začleňování Romů na trhu práce – to je klíč k vyřešení dlouhotrvajícího problému. Pokud by romští občané EU nebyli schopni integrovat se patřičně do společnosti členských států Evropské unie, pak by to vyslalo špatný signál o integrační politice EU obecně. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Evropská unie již roky pracuje na řešení problémů týkajících se sociální integrace a ochrany menšin. Zpráva paní Járókové o strategii pro

113

114

CS


začleňování Romů stanoví akční plán jejich sociální a ekonomické integrace s ohledem na evropský projekt, který definuje národní strategie pro řešení tohoto problému částečně na základě nákladů, které bude muset nést každý členský stát. Hlasoval jsem pro zprávu právě proto, že potřebujeme nový evropský právní rámec, který zahrnuje opatření na boj proti diskriminaci a ochranu lidských práv, s cílem integrovat Romy v jednotlivých členských státech pomocí plánu, který zaručuje jejich vzdělání a zdravotní pojištění. Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem dnes pro zprávu Evropského parlamentu o strategii EU pro začleňování Romů. Jejich začlenění do společnosti je velmi důležitá záležitost, která se týká všech členských států obecně, ale zejména Řecka, kde podle výzkumů (Agentury EU pro základní práva) je 35 % Romů negramotných a jen 4 % Romů chodila do školy alespoň deset let. Klíčovým bodem při začleňování je vzdělávání a odstranění segregace ve školách. Vedle náležité zdravotní péče a rovných příležitostí v zaměstnání musí členské státy věnovat větší pozornost tomu, v jakém rozsahu byly fondy EU pro Romy skutečně použity ve prospěch příjemců. Rovana Plumb (S&D), písemně. – Víme, že 10–12 milionů evropských Romů nadále trpí závažnou systematickou diskriminací ve vzdělávání (kde jsou zejména oběťmi segregace), bydlení (zejména nucená vystěhování a nestandardní životní podmínky, často v ghettech), zaměstnání (zejména nízká úroveň zaměstnanosti) a v oblasti rovného přístupu k zdravotní péči a dalším veřejným službám a také neuvěřitelně nízké úrovně politické participace. Strategie EU pro začleňování Romů by měla zahrnovat opatření k zajištění sledování situace Romů týkající se dodržování a prosazování základních sociálních práv, rovnosti, nediskriminace a volného pohybu v rámci EU a také poskytnout možnosti vzdělání, odborné přípravy a pracovní pomoci pro dospělé, což je klíčové pro podporu přijímání a další zaměstnávání Romů s cílem zabránit dalšímu sociálnímu vyloučení. Komise a členské státy by měly řešit specifické potřeby romských žen uplatněním hlediska rovnosti žen a mužů ve všech politikách pro začleňování Romů a poskytnutím ochrany zvláště ohroženým podskupinám. Proto žádám, aby Komise každý rok předkládala Evropskému parlamentu výsledky provádění strategie EU pro začleňování Romů umožňující sledovat pokrok dosažený na národní úrovni. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která se zaměřuje na potřebu efektivně řešit problémy a úkoly týkající se této citlivé otázky integrace romských komunit. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – O parlamentní zprávě paní Járókové o strategii EU pro začleňování Romů se ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci hlasovalo dne 14. února, kdy většina pozměňovacích návrhů Zelených/Evropské svobodné aliance byla zpravodajkou přijata nebo byla zahrnuta do kompromisních pozměňovacích návrhů, přičemž k mnoha klíčovým bodů skupiny patřilo zejména toto: strategie pro začlenění Romů by se měla řídit zasvěceným přístupem: měla by být navržená Romy pro Romy, což znamená posílení Romů, jejich začleňování do procesu rozhodování, přijímání romských pracovníků/mediátorů na klíčové pozice na místní, národní a unijní úrovni; zastavit pokračující protiprávní jednání s beztrestností členských států EU: násilí proti Romům, porušování práva na svobodu pohybu, zvýšení aktivity extremistických politických stran, politiků a politik, systematická segregace romských dětí ve školství, rozšířená segregace Romů v otázce bydlení, obchodování s lidmi, odpírání přístupu ke zdravotní péči a sociálním službám, nucená sterilizace romských žen.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Dne 6. dubna, předloží Evropská komise sdělení o začleňování Romů. Tato otázka je zařazena také mezi hlavní priority maďarské vlády, které v současné době náleží rotující evropské předsednictví. Usnesení Evropského parlamentu upozorňuje na potřebu větší integrace romského obyvatelstva do moderní společnosti. Osobně si myslím, že je na těchto obyvatelích, aby se přizpůsobili naší společnosti, a nikoli aby nás nutili přijmout příznivé politiky, které často vedou k výsledkům, jež jsou zcela proti očekáváním. Nevzdělanost, nedostatek vzdělání a negramotnost mnohdy znamenají nedostatek perspektivy do budoucna. Bez vzdělání je nemožné převzít aktivní roli ve společnosti. Obtíže, kterým Romové při hledání zaměstnání čelí, jsou často důsledkem nízké úrovně jejich vzdělání, z čehož vyplývá, že vzdělávací sektor je základem, na kterém mohou stavět svou vlastní budoucnost. Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Tato zpráva je naprosto nepřijatelná, protože při několika příležitostech opakuje, že začlenění Romů je ekonomickou nutností a že to přinese členským státům finanční výhody. Navrhuje rovněž vytvořit pracovní skupinu pro Romy, která bude stálým orgánem Komise, a odsuzuje systematickou diskriminaci a nesnesitelnou míru vyloučení a porušování lidských práv. Zpráva také zdůrazňuje nutnost společné evropské strategie pro boj proti všem formám porušování práv Romů, včetně snímání otisků prstů a vyhoštění. Stanoví pokuty národním vládám, které nerespektují závazné evropské standardy týkající se romského obyvatelstva, jež podporují zaměstnávání Romů ve veřejné správě, a přijímání romských učitelů ve školách tak, aby chránili svou kulturu používáním jejich jazyka. Jako poslední ránu svobodě projevu také stanoví, aby bylo odsouzeno odmítání Romů a jejich diskriminace v politických jednáních. Je jasné, že nemůžu než hlasovat proti zprávě, která je naprosto urážející a škodí právům lidí, kteří mají být pány svého vlastního panství. Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Jakákoliv evropská strategie pro začleňování Romů musí být v prvé řadě založena na znalosti místních podmínek. Není proto myslitelná bez úzké spolupráce s místními samosprávami a komunitami, kde se deklarace musí přetvořit v každodenní soužití většinové společnosti s romskou komunitou. Zpráva tento prvek neopomíjí, proto jsem hlasovala pro její přijetí. Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Romové se potýkají se systematickou diskriminací v Evropě a musí bojovat proti vyloučení, porušování svých lidských práv a stigmatizací. Doufám, že díky dnešnímu hlasování pro závazné minimální standardy EU bude mít 10–12 milionů Romů lepší přístup k zaměstnání, vzdělání, bydlení a zdravotní péči. Je dobré, že zpráva žádá, aby byla ve spolupráci se zúčastněnými stranami nalezena nejlepší opatření. Zpráva dále zdůrazňuje prvořadou úlohu regionální politiky. Členské státy mají konec konců přístup k finančním prostředkům na pomoc romské integraci, ale téměř tyto peníze nevyužívají. Je tedy na členských státech přijmout za to zodpovědnost. Dalším pozitivem v této zprávě je názor, že Komise bude muset zavést kritéria odměňování členských států za plnění a postihy za neplnění. Jediným minusovým bodem je zmínka o „dlouhodobé závislosti“ Romů na systému sociálních dávek. To je velmi konzervativní, předpojatý názor, který romskou komunitu opět marginalizuje. Doufám, že Komise tuto zprávu zapracuje do svého návrhu, který bude pravděpodobně předložen dne 5. dubna. Podle plánu by měl být přijat Radou do léta. Integrace Romů je jednou z priorit maďarského předsednictví.

115

116

CS


Catherine Stihler (S&D), písemně. – Podpořila jsem tuto zprávu, jejímž cílem je boj proti diskriminaci Romů a která vyzývá členské státy, aby vypracovaly politiky pro jejich integraci na trh práce. Romové jsou jednou z nejvíce marginalizovaných skupin v EU, a proto musíme zajistit, aby byly podniknuty kroky k řešení sociálního vyloučení, s nímž se potýkají. Zpráva: Bernd Lange (A7-0022/2011) Alexander Alvaro (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů. Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože průmyslová politika je jednou z priorit strategie Evropa 2020 a hlavní hnací silou evropské ekonomiky. Zaměření na tento sektor vyplývá z toho, že tvoří tři čtvrtiny evropského vývozu, poskytuje pracovní místa pro 57 milionů lidí a představuje 80 % investic do výzkumu a vývoje. Věřím, že pokud má být Evropa v této oblasti konkurenceschopná, musí se zaměřit na prosazování zelených a inovativních projektů založených na znalostech. Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto významné usnesení o průmyslové politice pro éru globalizace. Evropský průmysl zasáhla globální ekonomická krize, a aby mohla EU překonat dopad krize a čelit těmto výzvám, potřebuje přístup k průmyslové politice, který spojuje konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj a důstojnou práci a který dokáže zároveň stimulovat ekonomiku, zvýšit zaměstnanost, snížit poškozování životního prostředí a zlepšit kvalitu života. Souhlasím s usnesením, když vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly ambiciózní, ekologicky efektivní a zelenou průmyslovou strategii EU s cílem obnovit výrobní kapacity na území EU a vytvořit zde vysoce kvalifikovaná a dobře placená pracovní místa. Evropský parlament zdůrazňuje velký význam malých a středních podniků pro rozmanitost průmyslu, zejména v souvislosti se zajištěním dlouhodobých pracovních příležitostí na regionální úrovni a při zachovávání hospodářské a tvůrčí vitality i vysoké úrovně růstu. Je proto potřeba nadále pracovat na zlepšení přístupu malých a středních podniků k možnostem financování, zejména vytvářet efektivní možnosti získávání rozvojového kapitálu; v rámci utváření nové architektury finančních trhů zlepšit možnosti krátkodobého i dlouhodobého financování malých a středních podniků a posílit ty zdroje financování, které tyto podniky upřednostňují; zpřístupnit trhy a vytvořit spravedlivé podmínky pro hospodářskou soutěž umožňující většímu počtu podnikatelů a malým podnikům rozvinout se a formovat do společností s působností po celé Evropě. Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Evropský průmysl zasáhla globální ekonomická krize, což jen ztížilo možnosti, jak by se tento průmysl mohl přizpůsobit výzvám spojeným s přechodem na průmysl založený na znalostech a efektivnosti, což má silný vliv na průmyslový rozvoj a trh práce. Aby bylo možné čelit těmto výzvám, myslím, že je potřeba takový přístup k průmyslové politice, který spojuje konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj a důstojnou práci a který současně dokáže stimulovat ekonomiku, zvýšit zaměstnanost, snížit poškozování životního prostředí a zlepšit kvalitu života v Evropské unii. Tato zpráva podporuje průmyslový pokrok prostřednictvím inteligentní, do budoucna zaměřené a cílené regulace a stimulace trhu na základě přesných očekávání vývoje trhu a

09-03-2011

09-03-2011

CS


podporou celosvětových trendů zaměřených na čisté, udržitelné a inovativní způsoby výroby, distribuce a spotřeby. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože jsem přesvědčena, že úspěch průmyslové politiky Evropské unie závisí na tom, že je pevně zakořeněn v nové architektuře finančního sektoru, která podporuje investice a zabraňuje spekulacím, a také v makroekonomické politice, která řídí finanční, ekonomické a rozpočtové politiky v rámci EU směrem k udržitelnému růstu a vytváření pracovních míst. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Deindustrializace je v Evropě prokázanou skutečností. Postavení Evropy v technologické a ekonomické oblasti je ohroženo zvýšenou globalizací a silnou konkurencí ze strany rychle se rozvíjejících zemí. Evropská unie proto musí přijmout průmyslovou politiku, která spojuje konkurenceschopnost, udržitelnost a slušnou práci. Cíle jsou následující: stimulovat ekonomiku, zvýšit zaměstnanost, omezit poškozování životního prostředí a zlepšit kvalitu života. To je hlavní myšlenkou tohoto usnesení, které jsem podpořila. Zejména jsem pro vydávání dluhopisů EU s cílem umožnit Evropské unii financovat inovace, infrastrukturu a reindustrializaci. Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) V průmyslovém odvětví v EU je zaměstnáno 57 miliónů lidí a stejného sektoru se týká i 75 % evropského vývozu. Toto odvětví je pro budoucí konkurenceschopnost EU klíčové. Vítám myšlenky strategie EU 2020 týkající se podpory vysoce kvalitních pracovních míst a odborné přípravy s cílem podporovat rozvoj průmyslové základny, a proto jsem hlasoval pro zprávu. Vzhledem k tomu, že dvě třetiny pracovních míst v sektoru tvoří malé a střední podniky, vítám myšlenky zprávy týkající se přístupu malých podniků k veřejným zakázkám a role malých podniků při zlepšování průmyslové politiky. Malé a střední podniky musí mít lepší přístup k rámcovému programu a pomoc a podpora musí být věnovány oblasti transferu technologií a inovacím. Souhlasím se zpravodajem, že EU by měla rozvíjet a podporovat inovační klastry v regionech. Hlavními výhodami těchto klastrů je jejich schopnost přenosu znalostí, rozvoj výzkumných aktivit, kvalifikace a infrastruktury a stimulace pracovních příležitostí v regionech. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Evropská unie je největším světovým trhem, ale svůj obrovský potenciál nevyužíváme. Jsme velmi otevřeným trhem, ale narážíme na obrovské překážky v přístupu na zahraniční trhy. Neúplný jednotný trh v oblastech, jako je energetika, nás nutí podvolit se podmínkám diktovaným externími stranami, což má přímý dopad na naši konkurenceschopnost. Životaschopnost odvětví závisí na životaschopnosti našich malých a středních podniků, které i přes schválená opatření procházejí těžkým obdobím. Souhlasím s tím, že v dnešní době jsou jádrem průmyslu inovace, ale v této oblasti se nemůžeme zrovna chlubit schopností reagovat včas na měnící se globální podmínky na trhu. Domnívám se, že dnes máme vyvážený a komplexní pohled na průmysl a členské státy a Evropská komise budou nyní muset svým dílem přispět k tomu, aby naše ambiciózní cíle umožnily vytvoření moderního a konkurenceschopného průmyslu. Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Evropský průmysl se stále potýká s následky hospodářské krize a aby se s nimi úspěšně vypořádal, potřebuje koordinovaný přístup na úrovni EU. Je třeba vypracovat průmyslovou strategii EU, která stanoví strategické oblasti, do kterých je nutné investovat, s následným zohledněním těchto priorit v budoucím finančním výhledu, ročních rozpočtech a politikách EU. Rozvoj evropského průmyslu se neobejde bez ambiciózního financování, zejména v oblasti výzkumu a energetiky, telekomunikací a dopravní infrastruktury (TEN), tedy v oblasti veřejných služeb, které

117

118

CS


vytváří podnikatelské prostředí. Nemyslím si však, že je za tímto účelem nezbytné, ani vhodné zavést vydávání dluhopisů EU (eurobondů nebo projektových dluhopisů). EU není suverénní politická jednotka, a tak by její příjmy měly být zásadně tvořeny příspěvky členských států. Nemluvě o tom, že myšlenka eurobondů zavání zadlužováním a to by mohlo narazit na zásadu vyrovnanosti evropského rozpočtu. Finanční podpora inovací, infrastruktury a reindustrializace by měla vycházet především z navýšení prostředků pro 8. rámcový program pro výzkum a vývoj a pro program pro konkurenceschopnost a inovace s cílem dosáhnout toho, aby si evropský průmysl udržel konkurenceschopnost na celosvětové úrovni a tím se účinně využily i vynaložené soukromé investice. Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Evropa v současné době zjišťuje, že se stala méně konkurenceschopnou na světových trzích. Jako taková proto musí najít způsoby, jak posílit průmyslovou základnu, aby mohla čelit novým výzvám. Tato zpráva, „Integrační průmyslová politika pro éru globalizace“ si klade za cíl předložit návrhy na oživení evropského průmyslu. Integrační a udržitelná průmyslová politika musí být založena na vědeckém výzkumu, na inovacích, na vyšší účinnosti zdrojů, na strategii v oblasti komodit, na posílení malých a středních podniků a na rozvoji regionálních sítí. Je zejména důležité, aby základem průmyslové revoluce byla energetická účinnost a zavedení informačních a komunikačních technologií, aby se tak zvýšila konkurenceschopnost, hospodářský růst a zaměstnanost. Především vítám důraz na tradiční evropský průmysl, který je pro naše hospodářství nezbytný. Klíčový význam mají taková opatření, jako je zavádění nových technologií a zvýšené úsilí v oblasti výzkumu a inovací v odvětvích, jako je například zpracovatelský průmysl. To je jediný způsob, jak dokážeme vrátit evropskému průmyslu vedoucí pozici ve světě. Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Průmyslová politika je pro Evropskou unii zásadní a tato zpráva je příležitostí pro Evropskou komisi: původní sdělení bylo zklamáním. Práce Parlamentu poskytuje Komisi konkrétní návrhy, kterých se musí ujmout. Tato zpráva by měla navazovat na naše návrhy, které Evropský parlament jako celek přijal tento týden, zejména princip „daně z finančních transakcí“ na evropské úrovni a vydávání dluhopisů EU (eurobondů). Naše politiky musí prokázat, že sociální inovace a technologické inovace jsou kompatibilní. Jorgo Chatzimarkakis (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů. Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Je zřejmé, že Evropa musí vytvořit dlouhodobou evropskou průmyslovou strategii. Nemůžeme být jedinou hospodářskou oblastí na světě, která uplatňuje jednostranně principy volného obchodu a zároveň nemá ani ponětí o tom, co dělají hlavní konkurenti. Evropská komise si uvědomit, že zavedená pravidla již nejsou vzhledem ke krizi vhodná pro dnešní hospodářství a že je na čase důrazně posílit arsenál Evropské unie pro boj proti dumpingu a používat obecné zásady reciprocity v oblasti obchodu. Evropská unie potřebuje evropskou strategii, která poslouží jako nástroj pro velké průmyslové projekty, jako je Galileo a ITER. Musí také podporovat výrobní odvětví a základnu malých a středních podniků. Musí podporovat a zvýšit investice do výzkumu a vývoje tak, aby se pokusila udržet své vedoucí postavení v oblasti vyspělých

09-03-2011

09-03-2011

CS


technologií. Stejně tak musí zintenzívnit boj proti padělání a předložit ofenzívní evropskou politiku v oblasti patentů. Karima Delli (Verts/ALE), písemně. – (FR) Tento text kvalitou nevyniká, protože je výsledkem velmi rozsáhlého kompromisu mezi poslanci Evropského parlamentu. Obsahuje také prvky, které jsou velmi pozitivní v očích skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, a některé myšlenky, které jsme se marně snažili kritizovat. Avšak hlavní věc je, že umožňuje poslancům EP vyjádřit docela pokrokový názor na stěžejní program strategie EU 2020 věnovaný průmyslu. Text tedy vyzývá k posílení udržitelnosti dopravních systémů využíváním účinnějších technologií, interoperability a inovativních mobilních řešení. Poukazuje na potřebu, aby jádrem evropské průmyslové politiky byla úspora energií a zdrojů. V této souvislosti připomíná obrovský potenciál pracovních míst a výhody v podobě snížení nákladů, které by zlepšení energetické účinnosti mělo podle očekávání přinést. Základem iniciativy ve všech průmyslových odvětvích musí proto být přijetí opatření, která zajistí zlepšení energetické účinnosti. Poslanci se také snažili povzbudit veškeré úsilí k nápravě nedostatku kvalifikací za účelem podpory kvalifikace pracovní síly a většího zájmu mladých absolventů o průmysl. Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Průmysl vytváří přibližně jednu třetinu HDP EU, tři čtvrtiny vývozu tvoří průmyslové zboží a celkově zaměstnává 57 milionů evropských občanů. Evropský průmysl procházel již před začátkem krize procesem restrukturalizace. V současnosti je ovlivňován zejména rychlým vývojem a změnami ve vývoji globální ekonomiky i sílící konkurencí. Nová forma globalizace se vyvíjí směrem ke globální společnosti založené na znalostech, výzkumu a inovacích. Nutnost zmírnit změnu klimatu a zachovat v maximální možné míře biodiversitu vede průmysl k výrobě s „nulovými“ emisemi CO2 a efektivnímu využívání zdrojů. Evropský průmysl by si měl nadále udržet strategickou pozici v klíčových odvětvích a využít možnosti udržitelné obnovy s cílem zajistit maximum možných pracovních míst pro kvalifikované pracovníky. Aby mohlo být toto umožněno, navrhuje zpravodaj celou řadu opatření. Souhlasím a podporuji vytvořit inovační řetězec, zvýšit účinnost využití zdrojů, zefektivnit využívání veřejných zakázek zejména pro malé a střední podniky, dále rozšířit výrobu tzv. čisté energie a celkově šíře zapojit malé a střední podniky do konceptu evropského průmyslu. Zpráva je přínosem pro evropský průmysl, zpravodaj dané problematice skutečně rozumí, podporuji proto přijetí této zprávy svým hlasováním. Ioan Enciu (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že představuje pro evropskou pracovní sílu cestu k pevné a soudržné průmyslové politice založené na a zaměstnanosti. Oblast výzkumu a vývoje je klíčovou hnací silou inovací a obchodu a bude i nadále jedním ze základních pilířů průmyslové politiky EU. Domnívám se, že průmysl hraje klíčovou roli v udržení pracovních míst v Evropě, proto musíme vyvinout větší úsilí o udržení silné průmyslové základny, stát se nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě a zajistit hustou síť propojující společnosti v různých členských státech, abychom tak dosáhli sdílených odvětvových priorit. Některé z mých pozměňovacích návrhů obsažených ve zprávě se týkají zkrácení doby uvedení nových produktů na trh, díky čemuž evropský zpracovatelský průmysl posílí základy evropské ekonomiky a zjednoduší programy financování průmyslu. Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože podporuji myšlenku, že pouze průmyslová strategie, která je ambiciózní a efektivní z hlediska

119

120

CS


životního prostředí, může obnovit a podpořit evropskou výrobní kapacitu a získat ústřední roli při vytváření vysoce kvalifikovaných a dobře placených pracovních míst v EU. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V době, kdy Evropa zažívá nebývalou krizi, která je způsobena – i když ne výhradně – rozpočtem, nemůžeme zapomínat na vedoucí úlohu průmyslu, který představuje 37 % hrubého domácího produktu Evropy, a na výzvy, kterým čelí v globalizovaném světě, v němž se rozvíjející ekonomiky – a také USA – pouštějí do smělých průmyslových politik založených na masivních investicích do výzkumu a vývoje v klíčových odvětvích, a soutěží tak s Evropou, přičemž využívají výhodu, že nemají stejná omezení v oblasti ekologie, pracovní síly a v sociální oblasti. Pro tuto situaci neexistuje žádné zázračné řešení. I když má strategie Evropa 2020 celou řadu kvalit, není kouzelnickou hůlkou pro evropský průmysl ve světě, kde je konkurence globální a nelítostná. Proto jsem přesvědčen, že jedinou cestou, kterou by se měl evropský průmysl ubírat, je specializace a definitivní závazek ke kvalitě a nejnovějším technologiím, společně s racionalizací nákladů a zajištěním větší účinnosti řízení. Evropské výrobky musí mít přednost nikoli proto, že jsou levnější – k tomu nikdy nedojde, ale proto, že jsou lepší a inovativnější. Toho může dosáhnout pouze vynikající úroveň evropského průmyslu. Doufáme, že jsme schopni se tohoto úkolu zhostit. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Evropský průmysl má nesporný význam. Představuje tři čtvrtiny vývozu, třetinu hrubé přidané hodnoty EU a třetinu všech pracovních míst. I přes svou dynamičnost neunikl ekonomické krizi a musí být v čele evropské politiky prosazované touto zprávou. Průmyslová politika by měla být pro naše zájmy bezesporu klíčová, protože se dotýká budoucnosti, a to vytvářením pracovních míst a podporou investic do výroby. Avšak předkládá nám také problémy: jak zajistíme udržitelnost zdrojů tváří v tvář změně klimatu? EU potřebuje koherentní průmyslovou politiku, která ve společnostech vyvolá důvěru a pomůže jim překonat krizi. Musí podporovat moderní průmysl, který je účinný, snižuje náklady na energie a produkci CO2 a je ekologicky odpovědný a konkurenceschopný, věnuje se výzkumu, inovacím a recyklaci surovin. Je to proto, že nesmíme zapomenout, že průmyslová politika je také sociální politikou, a proto hlasuji pro tuto zprávu. Chtěl bych však upozornit na potřebu posílit podporu malých a středních podniků, které zaměstnávají většinu pracovníků v podnikatelském sektoru EU, a na potřebu provést opatření o označení původu. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato zpráva je další zprávou plnou rozporů. Na jedné straně má některé pozitivní aspekty, které oceňujeme, protože brání průmysl a malé a střední podniky. Existence moderního a efektivního průmyslu, který vytváří pracovní místa a je ekologicky udržitelný, je důležitým nástrojem pro rozvoj každé země a oblasti. Nicméně aktuální rámec politik EU, v němž se nejvíce negativní aspekty v průběhu let zhoršují, je vůči tomuto úsilí značně nepříznivý. Prosazuje odstranění významných výrobních center, deindustrializaci, eliminaci pracovních míst a rostoucí závislost v řadě zemí a regionů. Politiky liberalizace a mezinárodní obchodní deregulace jsou hlavní podstatou tohoto politického rámce a velkou měrou přispívají ke stávající situaci. Zpráva však trvá na prosazování těchto politik. Podporuje je a přitom ignoruje jejich dopad. Trvá také na nedotknutelném principu „volné soutěže“ a prohloubení vnitřního trhu, což jsou odnože výše uvedeného rámce, na partnerství veřejného a soukromého sektoru, a dokonce i na propojení civilních a vojenských investic. Skupina konfederace Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice se snažila tyto nejvíce negativní aspekty ze zprávy odstranit a zachovat aspekty, které jsou prospěšné. Všechny návrhy však byly většinou v Parlamentu zamítnuty. Proto jsme hlasovali proti.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Ani jeden z našich pozměňovacích návrhů, které měly za cíl odstranit ze zprávy největší negativa, bohužel neprošel. Proto jsme hlasovali v závěrečném hlasování o usnesení Parlamentu proti. Ačkoli má zpráva, jak jsem se zmínila v rozpravě v plénu, pozitivní aspekty, má také mnoho protichůdných názorů. Na jedné straně sice tvrdí, že brání průmysl a malé a střední podniky, ale na druhé straně obsahuje návrhy, které trvají na liberalizaci volného obchodu a volné soutěži, na prohlubování vnitřního trhu, na partnerství veřejného a soukromého sektoru a dokonce i na propojení civilních a vojenských investic. Chtěli bychom mít odvětví, která jsou efektivní z hlediska využívání zdrojů, která jsou méně závislá na uhlí, která oceňují pracovní místa s právy a která zaručují rovná práva pro ženy v oblasti přístupu k zaměstnání, povýšení, mzdám a účasti v řídicích a správních orgánech. Obhajujeme jiné politiky, zejména pokud jde o průmyslovou politiku, zahraniční obchod, politiky v oblasti financí, výzkumu, vědy a inovací, které podporují malé a střední podniky a také závazek ke vzdělávání a zvyšování kvalifikace pracovníků a k důstojnosti těch, kteří pracují. Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Zpráva pana Langeho o průmyslové politice pro éru globalizace se zabývá velmi důležitými otázkami, jako je například dostupnost úvěrů pro podniky, především pro malé a střední podniky. Zvlášť oceňuji myšlenku propojit průmyslový svět s vysokými školami za účelem posílení evropských univerzit, čímž se vracíme k cílům strategie EU 2020. Proto jsem hlasoval pro. Elisabetta Gardini (PPE), písemně. – (IT) Strategie Evropa 2020 uznává, že je třeba stanovit novou průmyslovou politiku s cílem udržet pevnou a udržitelnou průmyslovou základnu v Evropě. Silný a prosperující průmysl je skutečně klíčovým faktorem pro růst v Evropské unii, a proto v současném kontextu globalizace a intenzivní mezinárodní konkurence je nezbytné vytvořit rámec, který je pro jeho rozvoj ještě výhodnější. Tuto zprávu bychom měli určitě ocenit za to, že předkládá podrobný průzkum průmyslové politiky s ohledem na hospodářskou krizi, která tento sektor vážně poškodila, i za to, že poskytuje různé podněty pro řádné oživení evropského průmyslu. Proto si myslím, že je důležité, aby byly politické cíle uvedené ve stěžejní iniciativě, kterou loni 28. října předložil pan Tajani, převedeny do konkrétních opatření, jako je například posílení a internacionalizace malých a středních podniků, poskytnutí snazšího přístupu k úvěrům a vymezení nového průmyslového inovačního modelu. Kromě toho musí Evropa na sebe vzít riziko zvyšování produktivity s novými nápady prostřednictvím stále větších investic do výzkumu, který musí být novým motorem pro obnovení evropské excelence. Adam Gierek (S&D), písemně. – (PL) Globální trh reaguje na potřebu vyhovět požadavkům modelu spotřeby, který již byl vytvořen ve vysoce rozvinutých i rozvojových společnostech. Avšak objevuje se konkurenceschopnost „za každou cenu“, čímž mám na mysli konkurenceschopnost, která je ovlivněna nejen inovativností průmyslu a změnami modelu spotřeby. Do seznamu nepříznivých jevů, které doprovázejí konkurenceschopnost, můžeme zahrnout následující: model spotřeby určovaný průmyslem, který plýtvá energií a surovinami; hospodářská soutěž, která není založena na nadřazenosti použitých metod, ale na finanční

121

122

CS


nadvládě bohatých monopolních společností; neúplná konkurenceschopnost, která se soustředí pouze na poslední fázi zpracování, a nikoli celková konkurenceschopnost, čímž mám na mysli konkurenceschopnost, která bere v úvahu přípravu surovin a materiálů pro výrobu; převzetí surovinových a energetických trhů nadnárodními, často mimoevropskými korporacemi; zvýšení cen energií a v důsledku toho i cen surovin způsobené předpisy, které stanovují systém obchodování s emisemi v členských státech EU; nekalá soutěž zavedená především velkými nadnárodními korporacemi i finančními institucemi. Považuji tuto zprávu za dobrý začátek velmi důležité diskuse o budoucnosti konkurenčního průmyslu v Evropě, a tím i o budoucnosti samotné Evropy, a proto jsem hlasoval pro její přijetí. Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Je škoda, že tato zpráva nebyla předložena dříve, například když Brusel odsuzoval vytváření průmyslových šampiónů nebo když Mittal prováděl nepřátelské převzetí společnosti Arcelor, čímž Evropu zbavil jejího jediného dílu průmyslu železa a oceli, který měla. Evropská unie se desítky let usilovně snaží zničit naši průmyslovou strukturu a pracovní místa v průmyslu, a to prostřednictvím evropských odvětvových politik, evropské politiky hospodářské soutěže a volného obchodu, které jste vy všichni systematicky chválili, podporovali a prosazovali. Tváří v tvář katastrofě nyní váhavě přistupujete na to, co Front national navrhuje již velmi dlouhou: uznání klíčové podstaty průmyslové základny, rozvoj strategických odvětví, ochrana proti nekalé soutěži a pomoc proniknout na zahraniční trhy, zajištění a zabezpečení dodávek surovin, regulace nabídek převzetí, podrobit politiku hospodářské soutěže požadavkům v oblasti strategie, veřejných služeb a sociálněekonomických požadavků, poskytování veřejné podpory novým nebo inovativním odvětvím atd. Je to však poněkud na poslední chvíli a Evropa, která se opírá o ultraliberální ideologické základy, rozhodně není nejlepší úrovní, na které by se mělo rozhodovat a provádět tyto politiky. Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Souhlasil jsem s touto zprávou, protože průmysl EU představuje zhruba třetinu hrubé přidané hodnoty EU, téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové výrobky, a představuje také třetinu všech pracovních míst, které poskytují obživu přibližně 57 milionům lidí. Evropský průmysl zasáhla nedávná hluboká hospodářská krize. Krize však rovněž upozornila na význam průmyslu pro hospodářství EU a ozřejmila, že pro komplexní řešení potřeb v současném náročném prostředí nebylo učiněno dost. Růst výroby klesl v posledních dvou desetiletích na nejnižší úroveň a některá evropská průmyslová odvětví jsou v permanentní krize v důsledku nekalé konkurence ze třetích zemí, zejména v oblasti pracovněprávních vztahů, životního prostředí a ochrany práv duševního a průmyslového vlastnictví. Protože USA, Japonsko a Čína prosazují důraznou a aktivní průmyslovou politiku podporovanou špičkovými produkty a službami, existuje nebezpečí, že evropský průmysl bude pozadu. Integrační a udržitelná průmyslová politika v EU by měla být založena na následujících klíčových aspektech: na potřebě vytvořit inovační řetězec propojující vědecký výzkum a praktické činnosti, účinněji využívat zdroje a posílit ekologickou výrobu energie. Musíme vyzvat EU, aby zahájila strategie umožňující dlouhodobé změny a prosazovala vzdělávací politiku, která uspokojí potřeby trhu práce. Je nutné bojovat proti šíření stínové ekonomiky a nehlášené práce během krize, která narušuje hospodářskou soutěž, a existují také návrhy na usnadnění účasti malých a středních podniků v procesu zadávání veřejných zakázek.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Silvana Koch-Mehrin (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Podle mého názoru je dnešní hlasování důležitým krokem k překonání hospodářské a finanční krize, která zasáhla Evropu a její odvětví. Usnesení se zabývá bezesporu klíčovým sektorem, který potřebuje podporu, aby Evropská unie mohla provádět průmyslovou politiku, která musí dosažení vysoké úrovně výroby propojit se závazkem konkurenceschopné a udržitelné obnovy. Proto oceňuji zmínku o strategii EU 2020, která musí fungovat jako vodítko pro úplné provádění evropských prioritních opatření prostřednictvím obrovských investic do inovací a výzkumu, což je nezbytné pro růst a rozvoj v Evropě. Celkově si myslím, že zpravodaj pan Lange odvedl dobrou práci, když se mu podařilo shromáždit myšlenky a návrhy z více než 500 pozměňovacích návrhů a sestavit zprávu, s níž souhlasím a kterou podporuji, s výjimkou evropského patentu. Opravdu si myslím, že rozhodování o zahájení posílené spolupráce v odvětví strategického významu – tedy v odvětví duševního vlastnictví – není správné a není to rozhodnutí, které by mělo pro evropský průmysl pozitivní důsledky. Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Průmyslová politika pro éru globalizace se stává pro EU a pro jednotlivé členské státy velkým problémem. Snaha minimalizovat výrobní náklady a ceny se stává důvodem pro uzavření průmyslové výroby v Evropské unii, kdy se továrny stěhují mimo EU a výroba je pak importována. To má nepříznivé účinky: úbytek kapacit pro průmyslový rozvoj, technické vzdělání a inovace a v důsledku toho závislost na jiných zemích. Hroutí se celá průmyslová odvětví, například loďařský průmysl v Polsku. Přísnější požadavky v oblasti životního prostředí zavedené pouze v EU a tolerování dumpingu ze strany asijských výrobců urychlují deindustrializaci Evropy. Nyní je potřeba rozumná politika, které umožní Evropě udržet si svůj průmyslový charakter. Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Nynější hospodářská krize potvrdila, že malé a střední podniky jsou stále hybnou silou hospodářského a sociálního rozvoje a hrají klíčovou roli při podpoře hospodářské konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst. Vítám tuto zprávu a myslím si, že je třeba přezkoumat a posílit nástroje EU na podporu konkurenceschopnosti s cílem zjednodušit administrativní postupy a usnadnit přístup k financování malých a středních podniků. Je také naprosto nezbytné zavést inovativní motivační mechanismy založené na dosažení cílů spojených s inteligentním a udržitelným růstem s integračním aspektem a podporovat užší spolupráci s finančními institucemi. Jedním z důležitých způsobů financování inovačních malých a středních podniků, který je dostupný prostřednictvím Evropské investiční banky, je nástroj na sdílení úvěrových rizik. Chce-li však mít Evropská komise jistotu úspěchu, musí zpřístupnit podstatně více finančních prostředků, mimo jiné i prostřednictvím fondů ze zdrojů Evropského fondu regionálního rozvoje, a podporovat přímé soukromé investice a inovační finanční mechanismy pro vysoce rizikové inovační projekty a pro projekty, jichž se účastní malé a střední podniky. David Martin (S&D), písemně. – Souhlasím s touto zprávou, že strategie EU podporující silné a kvalifikované lidské zdroje se silným kreativním potenciálem a aktivním zapojením do inovací a rozvoje, nové a inovativní technologie/procesy/řešení, které generují přidanou

123

124

CS


hodnotu, výzkum a vývoj přizpůsobený potřebám udržitelného rozvoje, dobře fungující dodavatelský řetězec k zajištění vysoce kvalitních výrobků a služeb efektivněji organizované výrobní a řídící systémy, celkově vyšší účinnost zdrojů, což povede k nižší uhlíkové stopě, nákladově efektivní a udržitelné dopravní prostředky, chytrou a účinnou logistiku a vysoce kvalitní infrastrukturu, konsolidovaný a plně funkční jednotný vnitřní trh, rovnocenné podmínky v oblasti obchodních vztahů se třetími zeměmi, je jediným způsobem, jak zlepšit udržitelnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu, a udržet tak globální jeho vedoucí postavení. Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Zpráva o průmyslové politice pro éru globalizace je důležitým dokumentem v krizi, která se dotýká evropské ekonomiky, v prvé řadě průmyslové výroby. Neobsahuje ale to hlavní – skutečnou příčinu těchto obrovských ekonomických problémů. Je jí globální kapitalismu volné soutěže a bezuzdný neoliberalismus, na kterém je bohužel Evropská unie postavena. Evropská unie nepotřebuje další strategické dokumenty, které doslova chrlí Evropská komise, ale naléhavě potřebuje změnu své podstaty, a to především na unii sociální a mírovou s regulovaným finančním sektorem. A když už projednáváme „strategický“ dokument jako takový: jak ukazuje praxe, není takovým problémem jej vytvořit, jako pak následně rozpracovat do jednotlivých oblastí a sledovat a vyhodnocovat pružně účinky navrhovaných opatření. Například sféra práv k duševnímu vlastnictví včetně práv průmyslových je toho důkazem. Gesine Meissner (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropský průmysl představuje zhruba třetinu hrubé přidané hodnoty EU, protože téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové produkty, a představuje také třetinu všech pracovních míst. Kromě toho má i multiplikační efekt, což znamená, že s každým pracovním místem v průmyslu jsou vytvořena přibližně dvě další pracovní místa v souvisejících službách. Vzhledem k tomu nikdo nezpochybňuje význam průmyslového sektoru pro hospodářství členských států, avšak ekonomická krize zpochybnila význam tohoto odvětví na úkor sektoru financí a služeb a je načase, abychom tuto situaci přezkoumali a začali znovu ve velkém investovat do tohoto sektoru. Evropský průmysl se vydává cestou specializace a závazku ke kvalitě svých výrobků a k nejnovějším technologiím. To, co náš průmysl vyrábí, se musí lišit inovacemi a kvalitou, v žádném případě cenou. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) V zájmu zachování konkurenceschopnosti uprostřed celosvětové ekonomické změny nesmí být významný ekonomický sektor, jakým je průmysl, zanedbáván. Měla by být podporována a vyžadována udržitelnost a také humánní pracovní podmínky, protože konkurence z rozvíjejících se zemí jako Čína, Indie a Brazílie je stále silnější, a tlak na evropský vnitřní trh je proto čím dál větší. Udržitelnost a růst jsou dvě často slýchaná slova především v oblasti průmyslové politiky, ale jejich realizace je velmi nejistá především kvůli nedostatku dostupných zdrojů. Zdržuji se hlasování, protože jsem toho názoru, že navrhovaná opatření nebudou v žádném případě dostačující pro to, aby zajistila Evropě první místo v průmyslovém sektoru na světě.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Rolandas Paksas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože průmysl EU těžce zasáhla současná hospodářská krize. V dnešním světě existuje v průmyslu obrovská konkurence, a průmyslový sektor musí proto být nadále konkurenceschopný a inovativní, podporovat inovativní myšlenky a vedoucí pozici v oblasti kvality a technologií. Musíme zdokonalit zařízení, transfer vyspělých technologií a usnadnit jejich přesun mezi společnostmi. Musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom zajistili, že jsou v rámci Evropské unie vhodným způsobem využívány stávající zdroje (minerály), a zabránili tak jejich exportu mimo hranice EU, a abychom zastavili vytváření obchodních oligopolů. Evropská pomoc by měla směřovat nikoli na rychlé řešení, ale na investice do budoucnosti, které jsou zaměřeny na tvorbu nových pracovních míst, tak aby měl každý občan ve své vlastní zemi práci. Zvláštní pozornost musí být věnována tzv. problémovým regionům s nízkou úrovní průmyslového rozvoje nebo s vysokou úrovní nezaměstnanosti. V důsledku toho je třeba podporovat vytváření technologických, průmyslových a vědeckých parků a firemních center. Tyto organizace jsou zvláště důležité pro aktivní vytváření a rozvoj moderních technologií a zajištění hospodářského rozvoje a modernizace a zároveň pro vytváření nových pracovních míst. Malé a střední podniky musí být podporovány k investicím do klastrů. Mělo by pro ně být vytvořeno příznivé podnikatelské prostředí a snížena administrativní zátěž. Hluboce zakořeněná byrokracie brání průmyslovému rozvoji a ohrožuje konkurenceschopnost vytvořených produktů. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Langeho, protože vedle strategie Evropa 2020 musí Evropská unie usilovat o dynamický rozvoj a lepší využití zdrojů, aby tak zajistila inovace. Zpráva o průmyslové politice pro éru globalizace uvádí právě tyto cíle: průmyslové inovace a zjednodušení stávajících právních předpisů, jejichž prioritou budou zájmy občanů, a roli malých a středních podniků – tlukoucí srdce evropské ekonomiky. Malé a střední podniky musí mít zaručeny příznivé podmínky a snadnější přístup k financování. Je důležité zdůraznit, že prostředky, pomocí nichž bude prováděna dynamická a špičková průmyslová politika, jsou strukturální fondy, které – pokud jsou používány správně – položí základy pro růst v Evropě. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Průmysl EU představuje zhruba třetinu hrubé přidané hodnoty v EU, přičemž téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové výrobky, a představuje dále třetinu všech pracovních míst, které poskytují obživu přibližně 57 milionům obyvatel (plus její multiplikační efekt, kdy každé pracovní místo v průmyslu vytváří zhruba dvě další pracovní místa v souvisejících službách). Existuje 15 klíčových prvků: vytvoření inovačního řetězce, zvyšování účinnosti využití zdrojů, jasné cíle pro výrobky vzniklé udržitelným způsobem, využívání veřejných zakázek, rozšíření výroby čisté energie, přesvědčivá strategie v oblasti surovin, přetváření obchodu a zajištění soužití výhodného pro všechny a udržitelné výroby, náčrt povinné průmyslové politiky jednotlivých odvětví, zapojení malých a středních podniků, rozvoj místních oblastí činnosti, zajištění předjímání změn v průmyslu, vyrovnat se s restrukturalizací, posílení kvalifikací, posílení účasti pracovníků na rozhodování a dlouhodobé politiky. Průmyslová politika EU by se měla zaměřit jak na udržitelnou, ekologicky účinnou a celosvětově konkurenceschopnou obnovu průmyslové základny, tak na udržitelný přechod od průmyslu zaměřeného převážně na výrobu k průmyslu založenému na znalostech, přičemž by se měla jednoznačně zavázat k investování v rámci EU a vytvořit strategické partnerství mezi společnostmi v Unii. Fiorello Provera (EFD), písemně. – (IT) Prostřednictvím této zprávy Parlament zdůraznil důležité otázky, které si zaslouží důraz týkající se růstu evropského průmyslu. Mám na

125

126

CS


mysli uznání strategické role malých a středních podniků a nutnost usnadnit přístup k úvěrům pomocí zjednodušených postupů financování a také význam internacionalizace jakožto klíčového faktoru pro konkurenceschopnost. Vysoce důležité je také propojení inovací s průmyslovým světem prostřednictvím trvalých vazeb mezi podniky a vysokými školami, což zahrnuje prodej výsledků a podporu jejich využití. Proto podporuji obsah a návrhy zprávy pana Langeho. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Nynější hospodářská a finanční krize podtrhla význam průmyslu pro hospodářství EU, což znamená, že je důležité uznat potřebu integračního přístupu k průmyslové politice, který spojuje hospodářskou soutěž, inovace a udržitelnost, a přitom projevuje svou schopnost stimulovat růst, vytvářet pracovní místa a zajistit ochranu životního prostředí. Evropský průmysl bezesporu čelí mnoha výzvám, a proto je důležité přijmout závazek investovat do nových technologií a řešení v oblasti vzdělávání zaměstnanců, efektivity výrobních systémů a modelů řízení a posilování malých a středních podniků. Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu, protože jsem přesvědčena, že pro Evropu je nezbytná integrační průmyslová politika zvláště tváří v tvář novým výzvám, které přináší globalizace, a tudíž je nezbytný i další rozvoj průmyslové politiky. Průmyslová politika slouží jako hnací síla udržitelné zaměstnanosti a prosperity společnosti. Jediné pracovní místo v průmyslu vytváří nejméně dvě další pracovní místa. Postavení Evropy v oblasti průmyslové politiky je stále více zpochybňováno v důsledku rostoucí industrializace v rozvíjejících se zemích a rostoucí síly našich největších konkurentů, jako jsou Spojené státy a Čína. Musíme se proto sami více rozvíjet, a aby se tak stalo, je třeba obnovit naši průmyslovou základnu přijetím opatření v konkrétních odvětvích, ale i zajištěním – v nejširším slova smyslu – konkurenceschopnosti Evropy na globální úrovni a udržitelný růst evropského průmyslu. Zpráva rovněž vyzývá k tomu, aby integrační průmyslová politika sloužila jako základ pro politiku v oblasti životního prostředí, hospodářské soutěže a obchodu, což umožní zvýšit efektivitu využívání zdrojů. Zpráva dále zdůrazňuje význam konstruktivního partnerství se zaměstnanci a odborovými organizacemi. V této zprávě je zdůrazněna rovněž potřeba zlepšit koordinaci mezi EU a členskými státy. Považuji tato opatření za naprosto nezbytná. Tato zpráva obsahuje ustanovení pro to, aby bylo k dalšímu rozvoji průmyslové politiky přistupováno s potřebnými ambicemi a opatrností. Britta Reimers (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů. Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Na dnešním plenárním zasedání jsme hlasovali o zprávě pana Langeho s názvem Průmyslová politika pro éru globalizace. Evropský průmysl EU vytváří přibližně třetinu hrubé přidané hodnoty vzniklé v EU, přičemž téměř tři čtvrtiny evropského vývozu tvoří průmyslové zboží, v průmyslu je zaměstnána třetina pracovníků a průmysl celkově představuje zdroj obživy pro 57 milionů lidí. Pokud vezmeme v potaz jeho multiplikační efekt, kdy každé pracovní místo v průmyslu vytváří další dvě pracovní místa v souvisejících službách, je jeho vliv na zaměstnanost ještě významnější.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Kromě toho by se průmyslová politika EU měla zaměřit jak na udržitelnou, ekologicky účinnou a celosvětově konkurenceschopnou obnovu průmyslové základny, tak na udržitelný přechod od průmyslu zaměřeného převážně na výrobu k průmyslu založenému na znalostech. Je nezbytné integrovat všechny politiky EU a propojit všechny jejich aspekty s dopadem na průmysl. Zpráva pana Langeho z vlastní iniciativy o průmyslové politice znovu potvrzuje postoj vyjádřený ve sdělení komisaře pro průmysl, pana Tajaniho, a obsahuje několik nových myšlenek zaměřených na obnovu významných průmyslových odvětví v návaznosti na hospodářskou krizi. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Parlament dnes podpořil soubor opatření na podporu konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Vítám skutečnost, že zpráva uznává, že tváří v tvář krizi a výzvám souvisejícím s globalizací musí být základem evropské průmyslové obnovy energetická účinnost a účinnost zdrojů. Udržitelnost musí být uznána jako centrální aspekt tzv. „hodnocení z hlediska konkurenceschopnosti” a „kontrol stavu“ prováděných Komisí v rámci jejích iniciativ k lepší regulaci. Zpráva oprávněně požaduje uzavřené průmyslové systémy, vyšší produktivitu zdrojů EU, jejich trvanlivost a opětovné využití, recyklaci a opakované zpracování. Zpráva také požaduje nástroje na podporu rozvoje a růstu malých a středních podniků inovativních v oblasti ekologie, a stejně tak rozvoj a růst ekologických průmyslových parků. Je důležité, aby byla průmyslová politika EU v souladu s cíli politiky v oblasti klimatu a energetiky. Zelení očekávají, že Komise zapracuje tuto výzvu do svých připravovaných strategických iniciativ, jako je strategie účinnosti využívání zdrojů, strategie v oblasti surovin strategie a iniciativa Small Business Act. Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Evropská unie konečně uznala zásadní úlohu průmyslu, když volá po zjednodušení přístupu k úvěrům a snížení administrativní zátěže. V posledních letech jsme byli svědky toho, že byla přijímána opatření, která jsou pro evropský průmysl velkou zátěží a která upřednostňují nekalou soutěž ze strany výrobků dovážených ze třetích zemí. Chtěl bych upozornit na náklady spojené s bojem proti změně klimatu a na opatření zaměřená na snížení nebo odstranění cel. Zpráva zdůrazňuje důležitost výzkumu jako nástroje odrazujícího konkurenci a poukazuje na odborné školení zaměstnanců a na informace, které musí být poskytnuty spotřebitelům. Nezapomínejme však na to, že mimo všechna ta krásná slova hrozí EU rozkolu mezi členskými státy, což má za následek minimální touhu společně tvořit průmyslovou budoucnost. Mám na mysli to, co se stalo s evropským patentem, kdy Unie vyloučila Itálii a Španělsko, a použití posílené spolupráce mezi ostatními členskými státy. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože principy, které přináší, si zaslouží podporu. Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Průmysl v Evropě čelí nejen dopadům ekonomické krize, ale také novým výzvám globalizované doby. Podniky musí vhodně reagovat na stále rychlejší změny v ekonomických trendech. Ekonomiky rozvíjejících se zemí mění poměr sil na mezinárodních trzích. S rozvojem společnosti založené na znalostech se rovněž zvyšuje role vědeckého výzkumu a inovací, které vedou k hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti. Mezi problémy, kterým hospodářství EU musí čelit, patří demografické změny a pokles produktivity. K hlavním cílům pro průmysl EU náleží růst konkurenceschopnosti a inovativnosti. K jejich dosažení je nutné přijmout řadu opatření. Je nezbytné nadále pracovat na jednotném trhu a na sladění celních a daňových předpisů. Měla by být snížena administrativní zátěž podniků a zjednodušen právní rámec. Měla by být posílena spolupráce mezi podniky prostřednictvím obchodních

127

128

CS


skupin, sítí a center excelence a je třeba vyvinout úsilí podporující propojení univerzit a podniků. Prospěšné může být také používání alternativních mechanismů, jako například partnerství veřejného a soukromého sektoru, která sdílejí rizika mezi veřejnými a soukromými investory, a využívání pákového i řetězového efektu. To bude mít zásadní význam pro podporu malých a středních podniků, které tvoří základ evropského průmyslu, a to zajištěním finanční pomoci v oblasti inovací a transferu technologií a zapojení inovativních a kritérií udržitelnosti ve výběrových řízeních na veřejné zakázky. Neměli bychom zapomenout na to, aby byl zajištěn růst výdajů na výzkum založený na spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem. Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která zdůrazňuje způsoby, jakými může být posílena průmyslová základna EU. Průmysl představuje zhruba třetinu všech pracovních míst v EU, a proto je tak důležité zajistit jeho další životaschopnost. Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Evropský průmysl a jeho multiplikační efekt tvoří přibližně třetinu hrubé přidané hodnoty v EU a poskytuje zdroj obživy pro 57 milionů lidí. Je nutné vytvořit průmyslovou politiku, která podporuje spolupráci mezi členskými státy a jejich konkurenční potenciál, jak je uvedeno ve strategii Evropa 2020. Význam této zprávy v době ekonomické recese ukazuje, že toto odvětví je i přes svou důležitost odsunuto do pozadí. Proto je potřeba podrobněji prozkoumat výzvy, kterým evropský průmysl bude muset čelit, zejména restrukturalizaci a přesměrování jeho charakteru na základě globální znalostní společnosti prostřednictvím inovací a výzkumu s cílem zabývat se konkurenceschopností rozvíjejících se ekonomik. Vedle toho se rozvíjí i nová dynamika, změna klimatu, demografické posuny a proces urbanizace/vylidňování. Z 15 bodů, které předložil zpravodaj, bych chtěl upozornit na opatření, jež mají vliv na malé a střední podniky, které jsou hybnou silou růstu v EU. Zjednodušení evropských postupů pro získání finančních prostředků, více lepších informací poskytovaných malým a středním podnikům o operačních programech, vytváření inovačních klastrů a sítí a také větší podpora ze strany Evropské centrální banky jsou klíčovými iniciativami pro zajištění úspěchu evropské průmyslové politiky. Alexandra Thein (ALDE), písemně. – (DE) V hlasování o zprávě pana Langeho se zdržuji hlasování o bodu 31 kvůli nejednoznačným formulacím, které hovoří o eurobondech a také projektových dluhopisech. Pokud ji však vezmeme jako celek, hlasuji pro zprávu, protože proti projektovým dluhopisům jako takovým nic nemám. Projektové dluhopisy slouží jako finance pro rozsáhlé inovace, infrastrukturu a reindustrializační projekty. Není to záležitost nástrojů pro komunitarizaci dluhů, jak by tomu bylo v případě eurobondů. Derek Vaughan (S&D), písemně. – Podpořil jsem tuto zprávu, protože stanovuje potřebu koherentní politiky o budoucnosti průmyslu v celé EU. S více než 60 miliony pracovních míst v EU generovanými průmyslovou výrobou pomůže pevná politika Evropské unii překonat některé problémy, kterým čelí výrobci. Zpráva, která je součástí strategie EU 2020, uvádí 15 „úhelných kamenů“ silné politiky, která zajistí, aby EU mohla držet krok s konkurenty z USA, Číny a Japonska, kteří ve velkém investují do výzkumu a vývoje v oblasti špičkových technologií, a s konkurenty ze zemí, které jsou schopny snížit náklady díky levné pracovní síle a které mají méně přísná pravidla v oblasti duševního vlastnictví. K nejužitečnějším doporučením v této zprávě patří potřeba inovačního řetězce, který spojuje průmyslový výzkum s inovacemi a používáním technologií, a větší důraz na účinnost zdrojů a udržitelnost, což je spojeno s cíli strategie Evropa 2020.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Rozhodla jsem se hlasovat pro zprávu z vlastní iniciativy pana Langeho, protože představuje příspěvek Parlamentu k diskusi o otázce, která má zásadní význam pro obchodní svět: o evropské průmyslové politice. Tato zpráva má řadu pozitivních aspektů, jako je například obecná výzva evropským podnikům k dodržování ekologických norem, ale pouze na dobrovolné bázi a bez přísných sankcí. Zpráva také správně opakuje ústřední roli průmyslu – a nejen průmyslové politiky – pro růst v Evropské unii. Když nyní přijmeme naše vedoucí postavení zmíněné ve zprávě, o které jsme dnes hlasovali, myslím, že je důležité, aby všechny instituce a zúčastněné strany usilovaly o dosažení cílů v ní definovaných a o jejich převedení do konkrétních opatření. Zvláště důležité jsou: přijetí opatření na ochranu duševního vlastnictví, potvrzení modelu průmyslových inovací, který usiluje o dokonalost, modernizace průmyslu, a to zejména s ohledem na ochranu životního prostředí a šetrné využívání zdrojů energie a podporu vytváření podmínek, které pomáhají internacionalizaci malých a středních podniků. 12. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis Předsedající. – Zasedání se přerušuje v 13:45 a bude pokračovat v 15:00. PŘEDSEDAJÍCÍ: RAINER WIELAND Místopředseda 13. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis 14. Přístup EU k Íránu (rozprava) Předseda. - Dalším bodem je zpráva pana Beldera za Výbor pro zahraniční věci o přístupu EU k Íránu (2010/2050(INI)) (A7-0441/2011). Bastiaan Belder, zpravodaj. – (NL) Pane předsedající, rád bych nejprve vyjádřil svou vděčnost stínovým zpravodajům, s nimiž jsem se těšil skvělé spolupráci při tvorbě této zprávy. Na výsledek můžeme být pyšni. Zpráva byla přijata během hlasování Výboru pro zahraniční věci převládající většinou 62 pro a pouze tři proti. Je také velmi důležité, abychom v této klíčově záležitosti hovořili jednohlasně, nejen v Parlamentu, ale i v evropských orgánech jako celku. Jsem rád, že tímto usnesením vyjadřujeme podporu a solidaritu milionům demonstrantů, kteří vyšli do ulic od sporných prezidentských voleb v roce 2009. Opoziční síly v Íránu zoufale potřebují podporu a solidaritu nyní, když vidí, jak končí režimy a prezidenti se jinde na Blízkém východě vzdávají svých funkcí. Zelené hnutí musí cítit naši podporu, neboť opozice opět hledá možnosti, jak uskutečnit zákonný protest proti íránským úřadům s nasazením vlastního života. O tom, že toto nebezpečí je reálné, svědčí nejen zatčení vedoucích představitelů opozice, pana Musávího a pana Karubího, ale také divoké a nespoutané volání významné části Majlis, íránského parlamentu, po jejich odsouzení k smrti. Evropský parlament v našem usnesení vyzývá íránské orgány, aby plně a bezpodmínečně spolupracovaly s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) se sídlem ve Vídni. Je to právě neochota spolupracovat ze strany Teheránu, která vrhá na íránský jaderný program podezření. Obavy celého mezinárodního společenství jsou více než oprávněné. Za těchto okolností je dle mého názoru nepochopitelné posílat takové zemi zprávu, že má právo obohacovat uran. Jakkoliv to může být pravda, podobný signál

129

130

CS


by Evropský parlament neměl v tomto klíčovém okamžiku vysílat. Proto žádám své kolegy poslance, aby podpořili mé návrhy na odstranění těchto pasáží z našeho usnesení. Toto usnesení se také týká úlohy Íránu v regionu. V návaznosti na dokumenty týkající se vnímání Íránu v regionu, které unikly prostřednictvím WikiLeaks, Parlament jistě dobře poslouží Teheránu tím, že vyšle jasný signál, že musí okamžitě ukončit svůj destabilizující vliv. Žádám vás tudíž všechny o podporu změn, jež jsem navrhnul, které se týkají úlohy Íránu v sousedním Iráku, a o odstranění odstavce 53 z tohoto usnesení. Dle mého názoru již Evropský parlament v odstavci 55 poskytuje dostatečnou podporu názoru, že společným cílem Unie a Íránu by měl být stabilní Afghánistán. Jelikož se blížím ke konci svého projevu, rád bych, pane předsedající, učinil jednu závěrečnou poznámku. Nejsem nedůtklivý a právě proto se chci vyjádřit k Íránu a jeho oficiálním zástupcům v Bruselu a v národních hlavních městech. Měl jsem možnost shlédnout korespondenci z Íránu adresovanou z různých zdrojů mým kolegům. Tón a obsah korespondence je třeba nazvat přinejmenším pozoruhodným. Tato zpráva – ke které jsem se předtím vyjadřoval – byla přijata převážnou většinou Výboru pro zahraniční věci. Proto ji nelze považovat za můj soukromý projekt, ale za společný postoj Evropského parlamentu jako celku. Není tedy pravda, že skutečnost, že jsem předsedou první delegace tohoto Parlamentu, určuje kritický tón tohoto usnesení. Právě naopak, v tomto ohledu je třeba povolat Írán k zodpovědnosti za jeho chování. Celý Evropský parlament – a já jsem za to vděčný – nepřijímá ani antisemitskou rétoriku prezidenta Ahmadinedžáda, ani popírání holokaustu, ačkoliv musím říci, že antisemitismus bohužel není omezen jen na zástupce tohoto režimu. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/ vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku – Pane předsedající, toto je příležitost diskutovat o přístupu Evropské unie k Íránu, který byl předmětem zprávy vypracované z vlastního podnětu panem zpravodajem Belderem. Belderova zpráva se dotýká široké škály témat a odráží názory různých zájmů, ale já se budu soustředit na dvě otázky, jaderný program a stav lidských práv v Íránu, přičemž oběma tématy se zpráva zabývá do detailu. Jak vážení poslanci vědí, íránský nukleární program zůstává vážným problémem pro Evropskou unii a pro mezinárodní společenství jako celek. Jak Rada bezpečnosti OSN, tak Rada guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, přijaly řadu rezolucí požadujících, aby Írán podnikl veškeré kroky potřebné pro vybudování důvěry ve výlučně mírový charakter programu. Bohužel poslední zprávy MAAE vydané 25. února potvrdily, že Írán nedodržel své mezinárodní závazky. Za Evropskou unii budeme i nadále odhodláni usilovat o diplomatické řešení na základě našich dvoustranných přístupů, které budou kombinovat nátlak a dialog. Cílem zůstává zapojit Írán do postupného budování důvěry, vedoucího ke smysluplným jednáním o jaderném programu. Na druhé schůzce, kterou jsem vedla jménem E3+3 – Čína, Francie, Německo, Velké Británie a Spojené státy – v Istanbulu, jsem předložila naše návrhy konkrétních opatření k budování důvěry, včetně aktualizovaného režimu paliv pro zásobování výzkumného reaktoru v Teheránu, jakož i dalších opatření pro zvýšení transparentnosti.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Vážení poslanci budou vědět, že tyto návrhy přinesou okamžitý prospěch pro obě strany a mohly by otevřít cestu k postupu řešení problémů a postupně budovat vzájemnou důvěru. A právě k budování důvěry vedou všechny naše snahy. Íránská odpověď byla zklamáním. Nebyl ochoten diskutovat o našich návrzích, dokud nejdříve neuznáme íránské „právo na obohacování uranu“. Odpověď hovořila o odstranění všech sankcí. Chápu přání Íránu odstranit sankce. My všichni chceme, aby naše jednání dospěla k úspěšnému závěru, který – v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti – by znamenal odstranění sankcí. Odstranění sankcí je něco, co by doprovázelo postupné obnovení důvěry. Touto cestou jsme se snažili jít. Pokud jde o „právo na obohacování“, Smlouva o nešíření jaderných zbraní opatrně vyvažuje práva a povinnosti. Nevidím žádnou hodnotu v jejím přepisování či přetlumočení jakýmkoliv výběrovým způsobem. Prvním krokem pro Írán je plný soulad s jeho závazky. Budeme pokračovat v našem úsilí o zapojení Íránu, ale zároveň ve snaze zvýšit tlak, především skrze posílení provádění stávajících sankcí. Od té doby jsem se v Ženevě setkala s novým ministrem zahraničních věcí Íránu, Dr. Salehim. Toto setkání mi umožnilo vysvětlit mu úsilí, které jsme do jednání s Íránem dosud vložili, a náš velký zájem o odpověď, v zájmu bezpečnosti každého z nás. Také jsem napsala Dr. Jalilimu, který vedl jednání za Írán, abych zopakovala naši nabídku a vyzvala jej k reakci. Doktor Salehi mi sdělil, že zvažovali svou odpověď, a já jsem naléhala, aby byla kladná. Stejně jako tento Parlament, sdílím názory mnohých lidí o otázce lidských práv v Íránu. Pokračující a systematický útlak, zatýkání a pronásledování právníků, novinářů a dalších, kteří uplatňují svá práva, je naprosto nepřijatelný. Byli jsme svědky velmi dlouhých trestů odnětí svobody a u některých odsouzených osob omezení práva pracovat a cestovat až na 20 let. Když si dne 14. února íránský lid přál pokojnou demonstraci na podporu situace v Egyptě a Tunisku, demonstrace byla zakázána. Navíc, jak uvedl pan Belder, pan Musáví a pan Karubí, dva opoziční vůdci, kteří těmto demonstracím vyjádřili podporu, byli drženi v domácím vězení a později údajně zadrženi. Viděla jsem prohlášení socialistů a demokratů Evropského parlamentu ze dne 1. března a plně jej podporuji. Jsem nadále velmi znepokojena zacházením s panem Karubím a panem Músávím a vydala jsem o tom 4. března prohlášení. Přes naši snahu zajistit ověřitelné informace zůstává nejasné, zda jsou v domácím vězení nebo jsou uvězněni jiným způsobem. Vyzývám íránské orgány, aby jim umožnily svobodu pohybu, na kterou mají nárok. Zpráva také zdůrazňuje závažnost zvyšujícího se počtu poprav v Íránu. Informace, které máme, naznačují, že mělo dojít k zhruba 100 popravám od začátku roku. V souladu s naším dlouhodobým a pevným stanoviskem na zrušení trestu smrti jsem volala po zastavení všech nedořešených případů trestu smrti. Chci, aby byl trest smrti zrušen, bez ohledu na způsob provedení. Kamenování a veřejné popravy oběšením jsou barbarské činy. Je třeba si uvědomit, že mezinárodní úsilí může hrát významnou roli a také ji hraje. Viděla jsem to v případě paní Aštianiové. Její poprava byla – alespoň dočasně – zastavena, ale jak tato zpráva zdůrazňuje, Zahra Bahramiová, nizozemsko-íránská občanka, byla v Íránu popravena 29. ledna bez předchozího varování. Jak poprava a proces k ní směřující byly šokující. Jasně jsem veřejně vyjádřila své zděšení z nedostatku transparentnosti v tomto případu a z faktu, že nizozemským orgánům byl odmítnut konzulární přístup.

131

132

CS


Dovolte mi ukončit můj příspěvek zmínkou, že mé služby, společně se členskými státy diskutují, jak můžeme efektivněji pracovat na otázkách lidských práv v Íránu, s pomocí veřejných a soukromých zpráv, prací na bilaterální úrovni a prostřednictvím multilaterálních organizací, spoluprací se členskými státy a s mezinárodními stranami, a to vše s jedním cílem: zajistit, aby základní práva íránského lidu, stejně jako ostatních, byla respektována. Těším se na tuto debatu. Michael Gahler, za skupinu PPE. – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, rád bych nejprve poděkoval našemu zpravodaji, panu Belderovi, za jeho vyčerpávající zprávu. Jakmile bude předložena ke hlasování, bude schválena velkou většinou tohoto plenárního zasedání. Je skutečně důležité, aby režim v Teheránu neuspěl a nezlomil široké společné hnutí i v této komoře. Pokud jde o jaderné ambice ze strany vedení, mezinárodní společenství stojí jednotně při Organizaci spojených národů. Nikdo na světě si nepřeje íránskou bombu. Všichni požadujeme úplnou a transparentní spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Učinili jsme velkorysé nabídky. Bohužel, nesetkaly se s kladnou odezvou. V této sněmovně nepanuje jednotné přesvědčení, jak dalece bychom měli posílit mezinárodní požadavky na sankce. Nicméně doufám, že v našem celkovém přehledu situace začínáme nacházet společnou cestu postupu. Druhá věc, která nás znepokojuje, je role Íránu v regionu. Přístup Íránu k Izraeli je nadále nepřijatelný a nepřípustný. Jeho podporu organizacím, které destabilizují oblast, nelze tolerovat. Značná část oblasti se obává íránské politiky. Vnitropolitická situace lidských práv a demokracie je dramatická. Proto si přeji, aby se tento úžasný kulturní národ co nejdříve zbavil tohoto vedení. Jsem přesvědčen, že nebudeme svědky druhého Íránu v Egyptě, jako spíše druhého Egypta v Íránu. Poté bychom měli skoncovat s vykořisťováním náboženství pro veskrze světské cíle. Pak doufejme, že bude obecně zrušen trest smrti, zvláště pro nezletilé a příslušníky menšin. Poté ustane pronásledování disidentů, a to nejen pana Karubího a pana Músávího, a dále lze doufat, že bude zavedena svoboda tisku a otevřena cesta ke svobodným volbám pro lepší Írán. Zároveň musíme začít používat náš Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, abychom mohli podpořit aktivní hráče v rámci občanské společnosti. Musí být též rozšířeno cílené uvalení sankcí na představitele režimu. Ve světle událostí v severní Africe dejme Íráncům odvahu pro lepší budoucnost. María Muñiz De Urquiza, za skupinu S&D – (ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, jsem velmi ráda, že přístup vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku je přístupem zaměřeným na projednávání lidských práv a zároveň na jednání o jaderné otázce na téměř stejné úrovni, neboť Írán je rozporuplným příkladem pro svět a jeho sousedy, kteří procházejí demokratickými reformními procesy a jsou řízeni legitimními demokratickými tužbami svých občanů, a pro které Írán představuje přesně to, co sami nechtějí, a toto odsuzujeme ve zprávě, která bude možná zítra přijata. V první řadě jde o technokratický režim, který podrobuje lidi a porušuje lidská práva používáním trestu smrti – ráda bych obzvláště zmínila případ Zahry Bahramiové – a oslabováním žen, pronásledováním homosexuálů a potlačováním nesouhlasu.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Jde také o rozporuplný případ, pokud jde o politickou svobodu. Potlačení demonstrantů, ke kterému právě dochází, a děje se tak od roku 2009, je naprosto nepřijatelné, stejně jako zadržování vedoucích představitelů hnutí demokratické opozice. Jménem své skupiny požaduji okamžité propuštění představitelů opozice, pana Musávího a pana Karubího s jejich manželkami, stejně jako všech lidí držených v zajetí za pokojné uplatňování svých práv na svobodu projevu, svobodu shromažďování a svobodu sdružování. Írán je také rozporuplný příklad co se týče jednání s mezinárodním společenstvím o jaderné otázce. Odpovědný přístup Íránu v této oblasti, stejně jako v oblasti lidských práv, odlišné zaměření v regionu co se týče hnutí Hamás a Hisballáh a odlišná rétorika ve vztahu k Izraeli, by z Íránu učinily významného partnera a hráče ve stabilizaci oblasti, což je další z věcí, po které v této zprávě voláme. Baronko Ashtonová, je důležité zahájit jednání delegace Evropské unie v Teheránu, a to nejen proto, abychom mohli vést politický dialog s íránským režimem, ale také s ohledem na občanskou společnost. Na závěr bych ráda poděkovala panu Belderovi za práci, kterou spolu se stínovými zpravodaji vykonal, abychom mohli upravit tuto zprávu a učinit ji přijatelnou pro celý Evropský parlament. Marietje Schaake, za skupinu ALDE. – Pane předsedající, je Ahmadinedžád lepší než Kaddáfí? Zatímco se mezinárodní společenství právem zaměřuje na Libyi a hledá cestu, jak ukončit násilí, které Kaddáfí a jeho spolupracovníci vykonávají na občanech, nedopusťme, aby byl Írán v naší politické odsunut do pozadí. V Íránu také dochází k masakru, ovšem děje se tak pomaleji. Jedna poprava každých osm hodin od začátku tohoto roku, systematické represe, mučení, znásilňování a cenzura byly během islámské republiky, a zejména od voleb v roce 2009, na denním pořádku. Ahmadínedžád není o nic lepší než Kaddáfí, a je třeba zavést podobně tvrdá opatření na ochranu lidských práv v Íránu. Někdo by mohl namítat, že sankce jsou uplatňovány, ale ty se vztahují pouze na jadernou otázku, aniž by dosahovaly požadovaných výsledků. Ve skutečnosti je zde riziko, že dojde k prohře v oblasti lidských práv, zatímco beztrestnost nadále pokračuje. Paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, Evropský parlament vám touto zprávou dává mandát k uvalení sankcí na osoby odpovědné za závažné porušování lidských práv, a toto doporučení jsme předložili již dříve. Na veřejnost se dostal seznam 80 jmen a byl dodán do vaší kanceláře. Chci se zeptat, zda jde o znamení, že se přikláníte k těmto důležitým opatřením. Musíme také zajistit technologie, aby občané mohli svobodně komunikovat a měli přístup k informacím, a EU musí být bezpečným útočištěm pro svobodomyslné lidi. Paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, umožněte, aby EU hrála vedoucí úlohu v dohnání ke zodpovědnosti těch, kteří ještě před popravou znásilňují ženy, aby nemohly odejít do nebe jako panny, těch, kteří ze střech střílí neozbrojené mladíky kráčející na ulici a soudce, kteří odsuzují obhájce lidských práv za to, že chrání mladistvé a ženy. Žeňme k zodpovědnosti systém, který de facto umožňuje uvěznění opozičních vůdců. Až bude v pátek projednávána Libye, použijte prosím tento impuls k zavedení podobných opatření vůči těm u moci v Íránu, aby mohlo být spravedlnosti učiněno zadost ve jménu

133

134

CS


těch občanů, kteří v roce 2009 zahájili hromadné povstání mladých, a které nyní inspiruje generaci na Blízkém východě a v severní Africe. Barbara Lochbihler, za skupinu Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, zpráva, kterou máme před sebou, a na které všechny skupiny intenzivně spolupracovaly, představuje velmi dobrý základ, na němž EU může postavit svou politiku vůči Íránu. Různé otázky, ve kterých nesouhlasíme s íránskou vládou, jsou řešeny jako jediná celková výzva: jaderný program a íránské vztahy se sousedy, katastrofální stav lidských práv v zemi a obtížná hospodářská situace. Nezaměstnanost závratně stoupla, jeden ze čtyř Íránců žije pod hranicí chudoby. Baronko Ashtonová, musíte nyní ze zprávy vyvodit určité závěry. My Evropané nesmíme stát stranou, zatímco kritici režimu, odboráři, obránci ženských práv a vyznavači jiných náboženství jsou zadržováni, mučeni a vražděni. Více než dříve se musíme snažit vyvíjet nátlak na osoby odpovědné za porušování lidských práv, a to pomocí cílených sankcí, jako například omezení vstupu a zmrazení účtů. Evropská služba pro vnější činnost musí rovněž posoudit, které ekonomické sankce skutečně zasáhnou cíl a které z nich pouze dopadnou na íránský lid. Politika naprosté izolace nás jen vede do slepé uličky a nenajde u mnoha Íránců pochopení Parlament naprosto zřejmě touto zprávou ukázal, že demokratickou změnu nelze provést vnějšími vojenskými prostředky. Musíme se zdržet dvoukolejné strategie, kterou se snažíme vést dialog, zatímco jednoznačně trváme na dodržování všeobecných práv a mezinárodních smluv. Právě v této souvislosti musíme chápat požadavek zahájit jednání delegace EU v Teheránu nyní, kdy Evropský útvar pro vnější činnost převzal odpovědnost od rotujícího předsednictví EU za reprezentaci EU ve třetích zemích. Charles Tannock, za skupinu ECR. – Pane předsedající, vážená vysoká představitelko, Írán pro mne představuje nejvážnější hrozbu obecné bezpečnosti. Prezident Ahmadínedžád je odhodlaný vyzbrojit svou zemi jadernými zbraněmi a vyhlídky na jaderně vyzbrojený Írán jsou příliš děsivé, aby o nich bylo uvažováno, a představují existenciální hrozbu pro Izrael. Proto musíme zvážit všechny možnosti, včetně těch vojenských, abychom tomu zabránili. Írán opakovaně klamal a obcházel mezinárodní společenství. Evropská unie bohužel občas dopustila, aby s ní Ahmadínedžád manipuloval. Rada sice pravidelně odsuzuje barbarský teokratický režim v Teheránu, ale členské státy měly slabší přístup. Je to vlastně jen pár měsíců, kdy se vedoucí představitelé EU shodli na zákazu vývozu úvěrových garancí do Íránu. Do té doby tyto garance představovaly důležitou hospodářskou tepnu režimu, který zoufale postrádá jakoukoliv známku legitimity, nejen proto, že Ahmadínedžád pohrdá lidskými právy, o čemž svědčí pravidelné popravy homosexuálů, politických disidentů a nezletilých. (Předseda požádal řečníka, aby hovořil pomaleji, aby bylo možné projev tlumočit) Pane předsedající, pokud vím, tak všichni angličtině rozumí. Nezlobte se, ale budu mluvit tak rychle, jak chci. Írán skutečně figuruje v diskuzích o lidských právech v tomto Parlamentu častěji než jiné země. Členské státy EU musí pochopit významnost jednotného a silného přístupu k machinacím ze strany Íránu.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Zejména musíme také pochopit, že pokud nezmaříme jaderné ambice Íránu a nezastavíme jeho podporu terorismu, dojde v této oblasti bezpochyby k závodům ve zbrojení. Vzhledem k nestabilitě na Středním východě a oblasti Perského zálivu, která je pro nás všechny naprosto očividná, dojde ke katastrofě s nepředvídatelnými dopady pro budoucnost. Pane předsedající, všichni rozumí anglicky, pokud je mi známo. Je mi líto, budu hovořit, jak rychle chci. Zdá se skutečně, že Írán se objevuje v rozpravách tohoto Parlamentu o lidských právech častěji než jakákoliv jiná země. Členské státy EU musí pochopit, že je třeba mít jednotný a pevný přístup k íránským machinacím. Zejména si také musíme uvědomit, že dokud nebudeme mařit íránské jaderné ambice a jeho podporu terorismu, oblast bude nepochybně uvržena do závodů ve zbrojení. Vzhledem k nestabilitě na Blízkém východě a v Perském zálivu, což je nám až příliš zřejmé, by to byla katastrofa s nedozírnými důsledky. Sabine Lösing, za skupinu GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, Belderova zpráva byla značně vylepšena změnami a má skupina souhlasí s celou řadou vyjádření. Bohužel, přestože jsou správné, zpráva obsahuje především popis situace, ale nenabízí základní filozofii reálných výhledů do budoucna. Stav lidských práv v Íránu je neúnosný. Nicméně sankce nepřinesou trvalé zlepšení této situace. S cílem podpořit demokratizaci v Íránu musíme učinit vše pro to, aby se uvolnila mezinárodní situace. Zhoršení mezinárodních vztahů přináší nebezpečí, že Írán přijme další nedemokratická opatření, která oslabí opozici. Politika uvolňování by také ukončila veškeré formy vyhrožování. Jednání a mezinárodní vztahy mohou být úspěšné pouze tehdy, pokud diplomatické uznání všech partnerů bude samozřejmostí. Pouze tak lze učinit smysluplný kompromis ve sporu o jaderný program. Předložila jsem naše představy o pečlivě cílené strategii vůči Íránu v alternativním návrhu usnesení, a na základě, který jsem popsala, budu požadovat zamítnutí Belderovy zprávy. Fiorello Provera, za skupinu EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, velmi rád bych začal gratulací panu Belderovi k jeho skvělé práci. Zatímco svět sleduje revoluce v arabském světě, Írán pokračuje v pronásledování disidentů. Uvěznění dvou vůdců opozice, pánů Musávího a Karubího, je toho jasným důkazem. Západ podnikl akce proti panu Kaddáfímu, ale co se týče Íránu, je nerozhodný, možná proto, že režim pana Kaddáfího již padl, zatímco Ahmadínedžádův režim zatím ne. V současné době probíhá největší vzpoura od povolebních nepokojů v roce 2009. Na co čekáme, že nezastavíme veškerý majetek pana Ahmadínedžáda, společností v rukou revoluční gardy a všech, kdo podporují režim a účastní se těchto represí? Nač čekáme, že neomezíme těmto zástupcům režimu možnost volně cestovat? Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, je dobře známo, že není jisté, zda íránský jaderný program má opravdu za cíl mírové využití. Z tohoto důvodu je spolupráce Íránu s Mezinárodní agenturou pro jadernou energii obzvláště důležitá. Je to pro mezinárodní společenství naprosto zásadní pro potvrzení toho, že Írán užívá jadernou energii pro civilní účely.

135

136

CS


Pokud jde o politiku Středního východu, záleží konečně na panu Ahmadínedžádovi, aby potvrdil, že Írán nepředstavuje žádnou hrozbu pro Izrael a také, že uznává práva státu Izraele na existenci v rámci hranic, uznaných mezinárodním právem. Odzbrojení a vytvoření zóny bez jaderných zbraní by podle mého názoru mělo být důležitým cílem politiky EU na Středním východě, pro zajištění míru a bezpečnosti v této oblasti. Írán je samozřejmě důležitým hráčem na Blízkém východě. S ohledem na tuto skutečnost jsem rád, že jsme od pana Beldera obdrželi co možná nejobsáhlejší zprávu o tom, že existuje konstruktivní spolupráce s EU v otázce Afghánistánu za účelem nastolení bezpečnosti a stability na tomto území. Jedině touto cestou můžeme odstranit živnou půdu pro radikální islám nebo islamismus, který stále častěji vystrkuje růžky také v Evropě. Ria Oomen-Ruijten (PPE). – (NL) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, před dvěma lety, tedy před demonstracemi v Tunisu, Egyptu a Libyi, vyšel lid Teheránu do ulic. Učinili tak a riskovali vlastní životy. Vyšli do ulic, protože chtěli lepší demokracii. Chtěli také protestovat proti netoleranci a represím pochybného režimu. Jsem proto ráda, že v této zprávě je kladen důraz na lidská práva a blahopřeji k tomu panu Belderovi. Lekce, kterou si z toho musíme vzít je, že musíme učinit vše co je v našich silách pro pomoc opozici a všem těm, kteří protestují proti režimu. Musíme jim v boji proti režimu nabídnout pomocnou ruku. Proč tak musíme učinit? Musíme to udělat proto, že režim má peníze a ropu, a ti, kteří jsou utiskováni, budou moci něco získat jen v případě, že se o to budeme snažit i my. Myslím že je velmi dobře, že máme v tomto bodě velmi jasno, v odstavci 32 vaší zprávy, pane Beldere. Pane předsedající, ohledně represí bych od vás také ráda slyšela, co podnikáme ve věci vůdce opozice, pana Músávího. Sledujeme stále osud pana Karubího? Jaké máme v těchto ohledech, jakožto Evropská Unie, konkrétní možnosti pro poskytnutí větší podpory? Důkaz dynamiky íránské společnosti můžeme také vidět na kampani za shromáždění jednoho milionu podpisů, která je vedena ženami, které shromáždily jeden milion podpisů proti diskriminační legislativě. Chci těmto statečným ženám vyjádřit svůj nejvyšší obdiv. Ráda bych slyšela od baronky Ashtonové, zda může nabídnout konzulární pomoc, protože ta není vždy poskytována. Marita Ulvskog (S&D). – (SV) Pane předsedající, porušování lidských práv v Íránu je rozsáhlé, a domníváme se, že je na vzestupu. Došlo k určitému zhoršení v mnoha oblastech, zejména v oblasti svobody projevu. Hrozí vykonání řady trestů smrti, které volají o naši pozornost; jsou pronásledováni intelektuálové, studenti a disidenti; lidé jsou mučeni; pokračuje diskriminace žen a etnických a náboženských menšin. Tento seznam by mohl pokračovat. Toto všechno bylo znepokojivě zjevné již v době voleb v roce 2009 a je tomu tak nadále. Všichni z nás, kdo se při různých příležitostech setkali s oficiálními zástupci Íránu, jsme se také setkali s tvrdostí a nesmiřitelností. V tomto světle bych ráda řekla, že priority baronky Ashtonové, které zde nastínila – konkrétně týkající se lidských práv, silných stávajících sankcí a jaderného programu – jsou správné a zcela zřejmě by měly být ve středu našeho zájmu. Toto bylo již znepokojivým způsobem zřejmé během voleb v roce 2009 a nic se v tomto směru nezměnilo. My všichni, kteří se při různých příležitostech setkáváme s oficiálními zástupci Íránu, se také setkáváme s větší tvrdostí a nesmiřitelností. S ohledem na to bych

09-03-2011

09-03-2011

CS


chtěla říci, že priority které uvedla baronka Ashtonová, to znamCSá lidská práva, jsou správné, a měly by být naším hlavním zájmem. Postoj EU k Íránu musí být nicméně tvrdší a jasnější. Musíme být důslednější, pokud jde o zločiny proti lidskosti. V určitý okamžik je zdvořilý hovor formou zklamání, a domnívám se, že jsme právě v tomto bodě ve vztahu k Íránu. Marit Paulsen (ALDE). – (SV) Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala panu Belderovi za velmi dobrou zprávu. Jsem členkou delegace v Íránu a dostávám od íránského režimu dopisy, ve kterých mne oslovují ve jménu Boha, což shledávám velice nepříjemným. Pod touto záminkou se jim daří vytvářet to, co na základě zprávy pana Beldera lze jednoznačně označit jako peklo na zemi. Což je neskutečné a je těžké tomu uvěřit. Mám takový nápad a sen, který bych v této souvislosti chtěla představit baronce Ashtonové. Až budete stavět novou velikou budovu Služby pro vnější činnost, mohla byste v ní nechat prostor pro malou kancelář pro skupinku lidí, kteří by shromažďovali informace o tom, kdo jsou oni mučitelé, kati a soudci v těchto groteskních společnostech, které nás obklopují, tak, aby věděli, že jejich chování pozorně sledujeme? Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, chtěl bych poděkovat panu Belderovi za vynikající zprávu. Mám dojem, že Evropská unie užívá dvojího metru a že velmi přísně kritizujeme režimy právě ve chvíli, kdy se začínají rozpadat a hroutit. Případ Libye je toho názorným příkladem. Pokud jde o režimy, které jsou na tom dobře, zatím mlčíme, k čemuž nás příliš často vedou různé důvody – včetně ekonomických zájmů některých zemí. Íránský režim je na tom dobře, a jeho kritika, obsažená ve zprávě, je naprosto oprávněná. To, co se po mnoho let dělo v Íránu, je naprosto nepřijatelné. Evropský parlament musí o těchto věcech mluvit. Musíme vyslovit, co si myslíme o trestu smrti, o mučení a o faktu, že naděje, které – jen si vzpomeňme – jsme spojovali s pádem šáha Rezy Pahlavího, zcela selhaly. Naopak, věci se změnily k horšímu. Barry Madlener (NI). – (NL) Pane předsedající, rád bych začal tím, že vyjádřím svou pochvalu panu Belderovi za jeho výjimečnou zprávu. Pan Belder napsal velmi ostrou zprávu, která zaujímá vůči Íránu nekompromisní stanovisko. Toto je ten správný směr. Diktátor Mahmúd Ahmadínedžád jen pokračuje v zabíjení svých vlastních občanů, přičemž političtí oponenti jsou mučeni. Patrně byla také mučena nizozemská občanka Zahra Bahramiová, a já jsem žádal o přezkoumání této záležitosti. Chtěl bych požádat levicové socialisty a otřesnou skupinu Zelených/Evropskou svobodnou alianci, aby nerozmělnily tuto zprávu všemožnými úpravami. Ahmadínedžádův zločinecký režim stále ohrožuje Izrael a snaží se uplatnit svůj vliv v Egyptě. Írán by v ideálním případě chtěl vidět nastolení islámské republiky, včetně politických ajatolláhů, práva šaría, kamenování žen a věšení homosexuálů. Ano, dámy a pánové, pro mnoho muslimů toto znamená čistý islám. Íránské válečné lodě dokonce propluly Suezským průplavem, což je vysloveně provokativní gesto vůči Západu a Izraeli. Toto je můj poslední bod. Vytautas Landsbergis (PPE). – (LT) Pane předsedající, vztahy Evropské unie k Íránu jsou více než dvojznačné. Dovolujeme, aby námi bylo manipulováno. Hovoříme o demokracii frázemi o demokracii, ale přitom vnímáme charakteristickou vůni nafty a ropy. Nemáme-li demokratické cíle v našich srdcích, ať jsou pošlapány spolu s lidskými právy. Před několika málo lety jsem užasl nad veřejnou zprávou o výkonných stavebních strojích poskytovaných podniky Evropské unie do Teheránu. Tyto stroje obsahovaly zařízení pro hlubokou těžbu a budování podzemních továren, ve kterých se s největší pravděpodobností vyrábí jaderné

137

138

CS


zbraně. Teherán již má rakety schopné dosáhnout téměř do celé Evropy, tak proč jim nepomoci vyrobit přesně to, co jsme si vždy přáli k Vánocům. Evropské stroje pro hluboké výkopy hloubí jámu jak pro íránský národ, pokud Izrael tváří v tvář přízraku druhého exodu ztratí nervy, tak i pro Evropu a celý svět. Nezdá se, že by Evropa byla připravena čelit problému takového rozsahu, především jaderné nadvládě Íránu na Blízkém východě a v severní Africe. Zabývá se někdo analýzou současných událostí v tomto ohledu? Jiné pozoruhodné vybavení jsou silné německé a nizozemské stavební jeřáby, které Teherán používá pro veřejné popravy takzvaných zločinců a odpůrců režimu. Říká se, že oběšení s použitím těchto evropských jeřábů je obzvláště kruté a agonie trvá dlouho. Popravy hříšníků, stejně jako dodávky zařízení z Evropy, dnes stále pokračují. Doufejme, že si íránští vůdci neobjednají letadlové lodě Mistral v Saint-Nazaire, ale budou tyto lodě, vyrobené na základě francouzské licence, moci získat o něco později v Rusku. Mistraly budou určitě potřebovat, aby země Perského zálivu cítily zbraň v týlu. Pocity malých zemí kolem Baltského a Černého moře nikoho příliš nezajímají, ale Perský záliv je blízko centra Evropy. Navrhuji, abychom toto zvážili. Zoran Thaler (S&D). – (SL) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tragédie Íránu je ohromná. Třicet let po revoluci proti šáhově diktatuře se naskýtá prostá otázka: může být Írán vůbec považován za civilizovanou zemi? Barbarství íránského režimu se jeví v mnoha různých formách útlaku a jeho anachronismech. Ženy, disidenti, kdokoli, kdo přemýšlí jinak, mladí lidé, lidé s orientací na stejné pohlaví a mnozí další jsou utiskováni. Co můžeme v této věci udělat? Na jednu stranu potřebuje Evropská unie opatření proti Íránu a je třeba nařídit takové sankce, které zasáhnou hlavní představitele režimu. Pojďme jim zabránit v podnikání cest a uzavírání obchodů, a to včetně Revoluční gardy. Naopak, pomozme mladým lidem a těm, kteří bojují za lidská práva a demokratickou změnu. Zajištění volného přístupu k informacím, svoboda tisku, televize a rozhlas a zejména internet jsou v tomto směru klíčové. Facebook, Twitter a YouTube jsou nejsilnějšími zbraněmi pro ty, kdo jsou ponižováni a bouří se, a jichž je v Íránu mnoho. Jsme odpovědní za jejich ochranu. Norica Nicolai (ALDE). – (RO) Pane předsedající, v roce 2005 se tento režim dostal k moci prohlašováním nacionalismu a spravedlnosti. Dokonce i nyní jsme selhali v obrácení Íránu na demokratický režim. Jediné, co jsme zvládli, je to, že jsme svědky vývoje jediné země, která významně propaguje despotický režim hodný temného středověku. Kolegové z členských zemí, domnívám se, že Írán se stává jedním ze žhavých problémů naší zahraniční politiky, protože riskujeme, že budeme ignorovat obrovský vlivu Íránu v severní Africe zakládáním hnutí teroristického typu, tím myslím Hamás a Hizballah. Pokud Evropská Unie nepřijde s jasným zhodnocením vlivu Íránu v této oblasti, riskujeme, že stávající nedostatek demokracie v Íránu bude konečný. A nadto v Evropě čelíme vážné slabosti a riskujeme ohrožení naší bezpečnosti. Mám za to, že nyní je čas na řešení, které zamezí následování tradiční Talleyrandovy zásady – nejprve tančit okolo a až pak dospět k jasnému, pevnému rozhodnutí. Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane předsedající, Belderova zpráva je velmi kvalitní, protože je jak realistická, tak pragmatická. Pokud jde o mne, zpráva by mohla být ještě mnohem kritičtější vůči zavrženíhodnému Ahmadínedžádovu režimu. Tento darebák popírá holokaust a nechce nic jiného, než vést stát Izrael do záhuby a neztrácet přitom čas. Křesťané pod Ahmadínedžádem skutečně nemají žádný život. Navíc otřesným

09-03-2011

09-03-2011

CS


způsobem utiskuje vlastní lid. Nikdy nebylo popraveno více lidí než za minulý rok. EU proto musí i nadále podporovat opoziční síly, které se zaměřují na demokracii a lidská práva. Do Ahmadínedžádova režimu se nikdy nemůžeme pustit příliš tvrdě. Mluvím zde o sankcích a cílených akcích proti íránskému jadernému programu, jako byl případ viru Stuxnet. Těším se na den, kdy tento režim padne. Ani dnes by nebylo příliš brzy! Nicole Sinclaire (NI). – Pane předsedající, obránci lidských práv v Íránu jsou podrobeni trestům smrti, obtěžování, vystaveni svévolnému zatýkání, soudnímu pronásledování, stigmatizaci, násilným útokům, špatnému zacházení, mučení a zabíjení. Obránci práv žen v Íránu jsou ve zvláště velkém ohrožení. Svoboda projevu, sdružování a shromažďování jsou v Íránu výrazně omezeny a často jsou postihovány tvrdými tresty. Libovolně je také uplatňován trest smrti, zejména na mladistvých. Avšak co mi připadá obzvláště znepokojující je to, jak Evropská Unie s Íránem ve skutečnosti jedná. Znovu opakuji, že naše vysoká představitelka mnoho mluví, ale velmi málo koná. Mnohokrát jsem ji zvala, a dnes opakuji toto pozvání znovu, do Podvýboru pro lidská práva, aby mohla být dotazována ohledně svých aktivit v oblasti lidských práv. Dnes nám řekla, jak důležitá jsou pro ni lidská práva, ale přišla někdy osobně do Podvýboru pro lidská práva? Je ochotna poslat své poskoky, ale nechce se podrobit demokratickému křížovému výslechu v této sněmovně. Bude poslouchat naše prohlášení, přijde s nějakým nesourodým, předem připraveným prohlášením, a pak půjde domů. Paní Ashtonová, toto není demokracie. (Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, nechci zabírat příliš mnoho času. Chci se jen zeptat paní Sinclairové na toto: když přijde vysoká představitelka na zvláštní plenární zasedání celého Parlamentu diskutovat o výroční zprávě o lidských právech a je podrobena křížovému výslechu poslanci celého Parlamentu, nemyslíte si, že by bylo užitečnější držet zde vysokou představitelku kvůli svědectví o lidských právech, než ji žádat, aby navštívila podvýbor parlamentu, jakkoli si ho vroucně vážím? Nicole Sinclaire (NI). – Pane předsedající, s veškerým respektem k mému kolegovi, toto skutečně nestačí, protože, jak sám ví – kdyby strávil na Podvýboru pro lidská práva tolik času jako já, tak by to věděl –, jsou to právě výbory, kde máme skutečnou příležitost mít více než jeden proslov a více než jednu minutu, a pak skutečně obdržíme přímou odpověď. Učinila jsem mnoho připomínek k otázkám lidských práv a potřebuji ještě jednu odpověď od baronky Ashtonové – jedinou odpověď – jak se tedy věci mají? Opakuji, že o co tu jde, je demokracie. Reprezentuji pět miliónů lidí. Byla jsem sem zvolena. Baronka Ashtonová nedostala za celý život jediný hlas. Paweł Zalewski (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, rád bych poblahopřál panu Belderovi ke skvělé zprávě. Je třeba uvítat také to, že zpráva byla změněna během jednání. Myslím že s těmito úpravami nyní zpráva získala správné znění. Celé mezinárodní společenství, které přikládá veliký význam demokracii a lidským právům, je zděšeno tím, co se již po léta děje v Íránu, a snažíme se rozhodnout, jaká opatření bychom měli přijmout. Je proto nasnadě, že Evropská unie podporuje íránskou opozici. Myslím, že jsou zde tři hlavní témata, která bychom nyní měli vznést a která mohou ovlivnit politiku Íránu. První téma se týká naší politiky spolupráce s Tureckem ve vztahu k Íránu.

139

140

CS


Turecko je pro Evropskou unii důležitým partnerem. Je to země ovládaná stranou, pro níž je důležitá islámská tradice, ale zároveň je řízena způsobem mnohem bližším evropským standardům. Druhým bodem je spolupráce s Ruskem. Měli bychom na Rusko vyvíjet nátlak, aby ještě blíže spolupracovalo s Evropskou unií a Spojenými státy tak, aby spolupráce s Íránem nevypadala, jako vypadá nyní. Třetím, posledním a velmi důležitým bodem je záležitost protiraketového štítu. Evropská unie by měla spolupracovat s NATO a Spojenými státy, aby bylo zajištěno, že tento štít bude v Evropě vybudován. Pino Arlacchi (S&D). – Pane předsedající, počáteční text této zprávy byl kritizován pro svůj agresivní tón, zaměřující se hlavně na íránský jaderný program, opomíjení otázky lidských práv a chybějící pozitivní perspektivu pro budoucí spolupráci. Četné úpravy, které představila má skupina a další, opravují tyto vady a současný text je vyvážený. Rozlišuje dva hlavní cíle: porušování lidských práv současnou vládou a íránský jaderný program. Tyto dva dokumenty nejsou totožné, a je nezodpovědné vyhrožovat Íránu válkou nebo mezinárodní intervencí, jak jsem dnes slyšel na půdě tohoto Parlamentu. Pokračujte v tom, pokud chcete posílit Ahmadínedžáda, protože všichni Íránci bez ohledu na svou politickou pozici se postaví proti jakékoli cizí intervenci. Současná politika, kterou razí Evropská rada a také vysoká představitelka, je správná, protože je založena na pečlivém zhodnocení situace na místě. Geoffrey Van Orden (ECR). – Pane předsedající, především blahopřeji panu Belderovi k jeho vynikající zprávě. Írán má moc a potenciál stát se buďto silou dobra anebo silou zla na Středním východě. Bohužel, tamní režim se pod maskou náboženství stal silou zla. Íránský program vývoje jaderných zbraní je důvodem k obrovským obavám na místní a mezinárodní úrovni. Írán se stal zdrojem extremistické doktríny, provádí a podporuje činy mezinárodního terorismu, má nebezpečný vliv na obyvatelstvo mladých šíitů ve státech Perského zálivu, v Iráku a Libanonu a neváhá se spojit se sunnitskými teroristickými skupinami v pásmu Gazy a dále. Írán pomáhal vycvičit a vyzbrojit teroristy, kteří zaútočili na síly NATO v Afghánistánu a porušuje lidská práva. Bylo by tragickou ironií, kdyby se diktatura jako Írán stala hlavním nositelem přání větší svobody, které jsme v minulých týdnech viděli tak dramaticky vyjádřené napříč arabským světem a je neodpornějším příkladem pokrytectví – už končím, pane předsedající –, prezident Ahmadínedžád řekl lidu Egypta, že mají právo na vyjádření svých vlastních názorů o své zemi. (Předseda řečníka přerušil) George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Pane předsedající, mezinárodní společenství téměř bezmocně sleduje, jak se v Íránu zhoršuje situace v oblasti lidských práv. Neměli bychom nicméně přehlížet nástroje, které máme k dispozici pro to, aby náš hlas byl vyslyšen. Lisabonská smlouva nám funkcí vysokého představitele zajišťuje prostředky k přesvědčení íránské vlády, že lidská práva nesmí být porušována. Jsou nezcizitelnou výsadou jednotlivce a nesmí být zpochybňována žádným politickým režimem. Hromadné popravy, zejména ty vykonávané na nezletilých, kamenování, diskriminace žen a menšin, jsou, bohužel, jen částí mnohem delšího seznamu. Demokratická změna nemůže být vynucena zvenčí. Nicméně Evropská unie musí neustále podporovat, a nejen vydáváním prohlášení, občany té země, kteří každý den riskují své životy v boji proti tomuto bezpráví.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Jan Zahradil (ECR). – (CS) Pane předsedající, ve světle toho, co se děje v arabském světě, Libyi, Egyptě, Tunisku a jinde, rigidita a nehybnost íránského režimu vyniká ještě více. Je to režim netolerantní, je to režim fundamentalistický, režim, který vraždí politické odpůrce, a je třeba držet ho pod mezinárodním tlakem. Je třeba podporovat íránskou exilovou opozici, která je legální, máme na to usnesení Evropského parlamentu. Je třeba mimo jiné pozorně sledovat situaci v uprchlickém táboře Ašraf v Iráku, kde je více než 3 tisíce íránských uprchlíků z exilových opozičních organizací a kde hrozí humanitární katastrofa, a je třeba těmto lidem poskytnout ochranu. Já bych proto rád slyšel od paní baronky Ashtonové nějaké jasné stanovisko v této věci, chtěl bych slyšet jasné vyjádření, jakým způsobem bude pod jejím vedením Evropská unie těmto uprchlíkům v táboře Ašraf pomáhat. . Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, nyní, kdy EU volá po neodkladném konci brutální Kaddáfího diktatury a trvá na jeho naprosté izolaci, se to samé vztahuje na brutální a krvavý íránský režim. Naděje na budování důvěry již nyní není realistická, zvláště poté co Teherán zcela zpochybnil svou důvěryhodnost ohledně svého jaderného programu. Místo toho bychom měli oslovit obrovský potenciál demokratické změny v Íránu, vedené lidmi. Je pravda, že tuto změnu nelze nařídit zvenčí. Avšak prioritou EU by mělo být rozšíření naší jasné morální a politické podpory těmto silám. Mám hlavně na mysli připsání vrcholných íránských představitelů na černou listinu (paní Schaakeová zmínila osmdesát jmen), podporu zahájení vysílání zpráv Euronews v perštině, a trvání na tom, aby parlamentní vztahy – pokud vůbec nějaké – podléhaly přísným podmínkám. Ioan Mircea Paşcu (S&D). – Pane předsedající, současné dogma je takové, že Írán mezi severoafrickými a dalšími revolucemi slavně zvítězí. To je sice možné, ovšem už méně pravděpodobné. Zaprvé, íránský model není přesně tím, o co mladí revoltující lidé v těchto zemích usilují. Za druhé, režim nemá potřebný vnitřní klid, aby se mohl soustředit pouze na podporu asertivnější zahraniční politiky. A konečně, protože jiné země jako Turecko – nebo dokonce Egypt po transformaci, ale i během ní – jsou silnými konkurenty íránských ambicí. Írán samozřejmě může uplatňovat určitou míru vlivu skrze zástupce, ale to by pravděpodobně nebylo rozhodující pro získání kontroly v těchto zemích. Paradoxně jediným způsobem, jak získat výhodu, by bylo podívat se na současný vývoj jako na příležitost začít znovu začleňovat Írán do mezinárodního společenství. Byla by to pro Írán dlouhá, ale jediná smysluplná cesta. Blahopřeji panu Belderovi k vynikající zprávě. Antonyia Parvanova (ALDE). – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu Belderovi za jeho vynikající zprávu. Pouhý den po oslavách stého výročí mezinárodního dne žen, bych chtěla obzvláště poukázat na situaci žen v Íránu, a prosím dovolte mi věnovat tuto promluvu nejen Sakineh Aštianiové a Zahře Bahramíové, ale všem ženám které jsou vězněny a těm které již nejsou kvůli současným íránským represáliím naživu. EU musí přihlédnout k úsilí íránského lidu o demokratickou změnu a k nepřijatelné situaci, které musí čelit íránské ženy. Víme, že existuje diskriminace, a dokonce politický a sociální útlak, který postihuje ženy v této zemi a měli bychom tyto nepřijatelné skutečnosti mít na paměti při zvažování našeho přístupu k Íránu.

141

142

CS


Zatímco situace se v současné době zhoršuje, aktivisté za práva žen v zemi pokračují a staví se do čela proti proudu současného potlačování a popírání občanských svobod a lidských práv. Práva žen by neměla být volitelným bodem diskuse a já doufám, paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, že EU potvrdí boj proti tomuto násilí, aniž by přistoupila ke kompromisním řešením. Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedající, Belderova zpráva, tak, jak nám byla předložena, je přesnou, vyváženou a objektivní zprávou. Já osobně soucítím s íránským lidem, starobylým národem se starobylou kulturou a významnými tradicemi. Írán je bohatý výrobce nafty a má důležitou geopolitickou pozici na Středním východě. Systematické porušování lidských práv, zmíněné ve zprávě a všemi mluvčími, není v souladu s takovým národem s takovou tradicí. Ahmadínedžádova vláda si toto ale musí nejprve uvědomit a podniknout nezbytná opatření. Tato země trvá na pokračování jaderného programu, což je nepřijatelné pro mezinárodní společenství, a zapříčinilo to silné napětí v regionu a nastolilo významné otázky. Pro geopolitickou stabilitu v regionu toto nepřináší vůbec žádný prospěch. Nesmíme zapomínat nebo přehlížet hromadná povstání v severní Africe a fakt, že muslimská společenství se přiklánějí k politickému islámu. Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, zelená revoluce a poslední protesty ukazují zcela jasně na velký potenciál občanské společnosti v Íránu. To je třeba podpořit, neboť jde o jedinou cestu k otevření se demokracii. Bohužel sankce často dopadají právě na tuto mladou a aktivní občanskou společnost. Například bylo upuštěno od konání zkoušek TOEFL (testy z angličtiny jako cizího jazyka). Avšak tato zkouška je nezbytně nutným předpokladem pro studium na většině anglo-amerických univerzit. Oběťmi tohoto upuštění jsou tedy mezinárodně smýšlející studenti. Zpráva nekriticky navrhuje další sankce, jako například omezení vývozu technologií pro mobilní telefony a komunikační sítě, přičemž jsou to přesně tyto technologie rychlé komunikace a informací, které jsou potřebné k šíření pluralistických názorů. V konečném důsledku se budou smát naposledy třetí země jako Čína, Rusko a Indie, které budou nadále podnikat, vyvážet a zajišťovat pro sebe suroviny, a které bohužel nebudou v souladu s těmito sankcemi. Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, v současné době se Írán připojuje k arabským státům, které hledají cestu k demokracii, a situace v zemi je detailně popsána ve zprávě navržené panem Belderem. Teheránský režim je zásadně proti změnám, potlačuje demonstrace a vězní vůdce hnutí. Tento postoj, jenž byl celou řadu let v íránské společnosti dominantní, silně odsuzuji. Lidé žádají své právo na svobodu projevu a vláda by měla jejich požadavkům naslouchat. Íránská vláda navíc učinila z násilného potlačování lidských práv zvyk. V této souvislosti bych ráda zmínila Nedu, „anděla Íránu“. Podporují trest smrti, kamenování, popravy mladistvých zločinců, a tím vším popírají své mezinárodní závazky. Ambice Íránu v jeho jaderném programu také ohrožují obyvatele. Operace v nejnovějším odvětví jaderné energie musely být nedávno pozastaveny kvůli riziku znečištění. Mitro Repo (S&D). – (FI) Pane předsedající, paní baronko, tato zpráva je obzvláště vítána, protože Evropská unie musí mít jasnou a pevnou strategii pro země jako je Írán. Za období pouhých 18 měsíců, v letech 2008 a 2009, přijal Parlament stanovisko k přístupu k právu

09-03-2011

09-03-2011

CS


pro 36 Íránců v souvislosti s jednotlivými případy porušování lidských práv. To je více než u kterékoli jiné země. Kromě toho by si zde dnes každý z nich zasloužil připomenutí. Pokud jde o Írán, neměla by lidská práva být na druhém místě za obchodními a celními cíli. To je špatně z morálního hlediska a EU to jen škodí. Proto musí nadále Evropská unie a Parlament bedlivě sledovat vývoj situace lidských práv v Íránu. Peter Šťastný (PPE). – Pane předsedající, chci se také připojit k volání mých kolegů po podpoře íránské opozice a zajištění lepší ochrany uprchlíků v táboře Ašraf. Tito ubozí lidé a jejich rodiny jsou stále terčem brutálního a surového íránského režimu. K jejich vážné situaci přispívá obtěžování a nepřátelský postoj iráckých sil, které je mají chránit. Paní vysoká představitelko, nesmíme zapomínat na tyto těžce zkoušené lidi. Společně musíme zajistit, aby EU hrála klíčovou úlohu při jejich proměně z pronásledované opozice v demokratickou vládu. Koneckonců je v zájmu nás všech vidět – a doufejme, že brzy – stabilní a demokratický Írán, jehož obyvatelé se těší stejným svobodám a právům jako my zde v EU. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, myslím, že to byla zajímavá rozprava a než uzavřeme toto téma, ráda bych jen zmínila dva specifické problémy, které vyvstaly jistém smyslu mimo debatu. Paní Paulsenová se mne ptala, zda bychom mohli najít prostor v – myslím že to slovo bylo „nablýskané” – nové budově, kde bychom mohli mít lidi pracující na problematických otázkách v oblasti lidských práv. Mohu jen říci, že mne potěšilo vyjádření paní Hautalové, předsedkyně Podvýboru pro lidská práva, že má radost z návrhu plánovaného způsobu jednání v otázkách lidských práv v rámci nové organizace. Ovšem pouze stěhuji lidi z osmi budov, které jsou nyní po celém Bruselu, do budovy jedné. Věřím, že umožním-li takto lidem pracovat společně, budeme pracovat efektivněji. Budeme je muset stěsnat dohromady, protože se tím zároveň také snažím ušetřit peníze. Doufám proto, že až uvidíte naši práci, slovo „nablýskaná” bude lichotka, nikoliv slovo, jež, jak se obávám, chce naznačit, že se snažím dělat něco, co ve skutečnosti nedělám. Abych odpověděla paní Sinclairové: způsob, určený touto Sněmovnou, jakým mám odpovídat na otázky Parlamentu týkající se lidských práv, je pravidelná účast na zasedání Výboru pro zahraniční věci (AFET), kam by měly být zvány podvýbory, jako například Podvýbor pro lidská práva a měly by mi klást otázky. Učinila jsem tak a jsem velmi ráda za setkání s paní Hautalovou, a za možnost odpovídat na její dotazy, stejně jako za to, že se účastním plenárních zasedání této sněmovny. Souhlasím se snahou dělat více, jen vás žádám o pochopení, že mám pouze omezený počet hodin během dne a počet věcí, které jsem schopna udělat. Ale to vůbec není z nějaké neúcty k Výboru nebo dokonce k vám osobně; ani zdaleka. Opravdu doufám, že budete využívat možnost kontaktovat s příslušnými problémy mou kancelář a samozřejmě se účastnit schůzí, kam jsem schopna přijít a hovořit. Jsem si velmi dobře vědoma svého zázemí ve smyslu toho, že jsem předsedkyně komory Parlamentu a nebyla jsem zvolena, ale bylo pro mne velkou ctí, že jsem do této pozice byla zvolena 27 hlavami států a předsedou Komise. Pokud jde o toto, jsem si velmi dobře vědoma své odpovědnosti. Co se týče samotné rozpravy a problematiky lidských práv, která v jistém smyslu byla jejím hlavním bodem: snažím se zaměřit na to, kde můžeme udělat více. Nebudu se nyní

143

144

CS


vyjadřovat k tomu, co konkrétně nyní řešíme, protože to hodlám představit, až práci dokončíme, ale hovoříme s aktivisty a organizacemi v oblasti lidských práv a také společně s 27 prezidenty zvažujeme efektivnější cestu k uchopení tohoto problému a vyvinutí největšího možného tlaku. Co se týče pana Karubího a Musávího, jak jsem již řekla, je těžké přesně určit, zda jsou ve vězení nebo v domácím vězení. Snažím se i nadále získat vysvětlení. Samozřejmě podporujeme ženevské usnesení o zvláštním zpravodaji v Íránu. Navrhujeme tyto body přímo; je opravdu důležité, abychom stáli všichni při sobě při prosazování lidských práv v Íránu. Mnoho vážených poslanců poukázalo na jednotlivé případy a hroznou pověst, kterou tato země má, a my musíme udělat vše, co je v našich silách a myslím, že nám to půjde lépe, budeme-li to dělat společně. A konečně k jaderné otázce: strávila jsem čtyři a půl dne přímým jednáním s íránskými vyjednavači a mám naprosto jasno v tom, co se snažím dělat, tedy poskytnout této zemi, Íránu, možnost dokázat to, co stále prohlašuje, a sice že směřuje k civilní jaderné energetice a ne k jaderným zbraním. Jak jsem jim sdělila, není to těžké: musí jen být otevření a transparentní, aby inspektoři mohli dělat svou práci a vybudovat důvěru, což jsme jim často velmi podrobně vysvětlovali. Rozhodnutí je na nich. Mám také naprosto jasno v tom, že Rada bezpečnosti a moje úloha v E3+3 bude pokračovat v nátlaku, aby se toto uskutečnilo. Skutečně povzbuzující je to, že byť jednání vedu, činím tak s E3+3 po boku; to Íránu velmi jasně ukazuje, že jsme v tomto přístupu naprosto jednotní a skládám poklonu všem, kteří se mnou pracují. Musí ukázat politickou vůli učinit, co je nezbytné, jinak sděluji váženým poslancům, že musíme dělat více, aby nátlak nepovolil. PŘEDSEDAJÍCÍ: ALEJO VIDAL-QUADRAS Místopředseda Bastiaan Belder, zpravodaj. – (NL) Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi nejprve upřímně poděkovat vám všem za vaše cenné příspěvky v této rozpravě. Velmi pozorně jsem vám naslouchal. Vaše příspěvky objasňují záměry této zprávy, konkrétně poukázat na to, že naše základní práva – naše lidská práva, která tvoří základ naší existence – jsou také práva Íránců. Pro mne je to stejné. Jinými slovy, pozornost, kterou věnujeme základním právům a jejich dodržování, je zásadní. Jsem přesvědčen, že tento dohled také vytváří budoucí vyhlídky pro Írán a především pro mladé Íránce. Napadlo mne to během rozpravy, že paní Lösingová – která již bohužel není přítomna – uhodila hřebíček na hlavičku, pokud jde o vyhlídky do budoucna. To je určitě blízko mému srdci. Podíváme-li se na fakta, zjistíme, že během mnoha let opustilo islamistickou republiku přes 150 000 mladých, vzdělaných Íránců právě pro nedostatečné vyhlídky do budoucna. Nerozhodli se tak kvůli represím, ale kvůli despotické socioekonomické situaci a prostředí nesvobody. Sečteno a podtrženo, řekl mi to jeden z nich, ekonom, to samo vytváří ztrátu 40 miliard ročně, nepočítáme-li odliv mozků. Svou zprávou jsem chtěl zdůraznit, že právě pozorností a podporou, kterou věnujeme, dáváme více prostoru dodržování lidských práv a Íránu skutečně přinášíme určitý výhled do budoucnosti. To do regionu také přináší výhody z hlediska celkové bezpečnosti. Konečně, baronko Ashtonová, byl jsem opravdu překvapen, když jsem zjistil – nebyl jsem si toho vědom, ale moji kolegové poslanci se o tom zmínili –, že před pár týdny v americkém tisku kolovala zpráva, že ve skutečnosti má existovat seznam závažných porušování lidských práv v Íránské islámské republice a odpovědných osob, kteří mají být rovnou

09-03-2011

09-03-2011

CS


uvězněni. Byl bych velmi vděčný, kdybyste následovali americký příklad vytvoření takového seznamu, abychom se potom jen všichni nesoustředili na jaderné zbrojení a hrozbu pro celosvětovou bezpečnost, ale také na hroznou situaci v Íránu. Zároveň vyšleme Íráncům signál, že vidíme Írán jako celek, a to nejen jadernou hrozbu, a že nicméně věříme, že Írán by měl být normální občanskou společností, v souladu s vysokou úrovní civilizace, které se tato země dříve tradičně těšila. Nesmýšlejte o mně špatně, ale pro mne jakožto protestanta je svoboda vyznání mimořádně důležitá. Dovolte jasně říci jednu věc: pro sunnity, menšinu, pro Baháí, pro křesťany a židy, je to tak trapné – má zpráva je bohužel již zastaralá, přiznávám to rovnou. Říkám to, protože se vzedmula vlna represí, která nejvíce za poslední měsíce zasáhla sunnity, Baháí a křesťany, a omlouvám se svým kolegům poslancům, že má zpráva není v tomto ohledu aktuální. Pro mne je to podnět, abychom více spolupracovali s Íránem – pracuji na základě politiky otevřených dveří – a doufám, že s vámi budu v pravidelném kontaktu, abychom Íránu pomohli dosáhnout budoucnosti pro celý jeho národ. Předseda. – Rozprava je ukončena. Hlasování se uskuteční v poledne ve čtvrtek, 10. března. 15. 16. zasedání Rady pro lidská práva (Ženeva, 28. února – 25. března 2011) (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o 16. zasedání Rady pro lidská práva (Ženeva, 28. února – 25. března 2011). Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku . – Pane předsedající, jsem ráda, že dnes odpoledne máme také příležitost diskutovat o práci Rady pro lidská práva a v jistém smyslu se zamyslet nad tím, jak posílit její celkový vliv. Jak vážené poslankyně a vážení poslanci možná ví, minulý týden jsem se na Radu obrátila společně s ministry zahraničí z celého světa. Ze zřejmých důvodů byla hlavním bodem naší diskuse situace v Libyi. Jsem ráda, že mezinárodní společenství vyslalo silný a jednotný politický signál ohledně trvajícího porušování lidských práv v Libyi. Ještě před sekcí na vysoké úrovni Rada požadovala vyšetřování a doporučila pozastavení členství Libye v Radě, což, jak víte, Valné shromáždění jednomyslně schválilo. To vše je důkazem, že vícestranné instituce mohou splnit svůj mandát a jednat téměř v reálném čase. Jak již jsem zdůraznila ve svých poznámkách, Rada pro lidská práva má odpovědnost za to, že se stanovené záměry přemění ve skutečné činy a skutečný pokrok. Domnívám se, že paní Pillayová, vysoká komisařka OSN pro lidská práva, se kterou jsem se v Ženevě setkala, vede politiku správným směrem k změnám přímo na místě. Na čem nakonec záleží, není množství přijatých usnesení, ale výsledky, které pomohou změnit reálnou situaci těch, kteří to potřebují. Také jsem zdůraznila, že lidská práva jsou univerzální. Připomněla jsem, že my v Evropě odmítáme obvinění z toho, že EU „vyváží“ takzvané evropské hodnoty do jiných zemí. Práva na svobodu slova, svobodu shromažďování, spravedlnost a rovnoprávnost nejsou právy evropskými, jsou to práva univerzální. Nesmíme se nikdy nechat zlákat k tomu,

145

146

CS


abychom uvěřili, že lidé v jiných částech světa – ať už se jedná o Afriku, Asii nebo Latinskou Ameriku – o svá práva stojí méně. Proto otevřeně hovoříme a jednáme proti porušování lidských práv, ať už se děje kdekoli. Také si uvědomujeme, že cesta Evropy k ochraně lidských práv nevedla vždy přímo a že i uvnitř Evropy je nutné vyvíjet neustálé úsilí. V Radě pro lidská práva jsme připraveni mluvit o našich vlastních problémech, sdílet zkušenosti a nabídnout podporu těm, kteří usilují o větší respekt k lidským právům na celém světě. Pro 16. zasedání Rady pro lidská práva máme několik priorit, o kterých jsme s našimi partnery živě diskutovali. EU představí iniciativu týkající se svobody náboženského vyznání a přesvědčení. Vzhledem k rostoucímu počtu případů diskriminace a násilných činů z náboženského důvodu v různých částech světa v uplynulých měsících se musíme společně rozhodně vyjádřit proti náboženské nesnášenlivosti a pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení pro všechny lidi na světě. Předložíme také návrhy usnesení ohledně Barmy/Myanmaru a Korejské lidově demokratické republiky. Domníváme se, že v obou případech vážnost a množství případů porušování lidských práv opravňují rozšíření mandátu příslušných zvláštních zpravodajů OSN. Na základě návrhu několika zemí a regionů EU také podporuje iniciativu pro vytvoření pozice zvláštního zpravodaje pro lidská práva v Íránu. Zhoršující se stav lidských práv v Íránu nás vážně znepokojuje. Zdůraznila to i paní Navi Pillayová, vysoká komisařka OSN pro lidská práva. Obzvlášť znepokojivý je dramatický nárůst případů odsouzení k trestu smrti – jak jsme již o tom během předešlé rozpravy hovořili, je jich letos zatím více než 100 – a utiskování těch, kteří uplatňují právo na svobodu slova a shromažďování. Cítíme, že Rada by se měla náležitým způsobem vyjádřit k situaci v Egyptě a vzít v úvahu rychle se vyvíjející situaci v zemi. EU vítá, že Egypt pozval do země členy úřadu paní Pillayové. Doufáme, že tato mise bude bezodkladně vyslána. EU se také snaží zapojit tuniské orgány a společně s nimi předložit návrh usnesení o zvýšení technické pomoci OSN v oblasti lidských práv během probíhající přeměny. Další klíčová témata, kterými by se Rada pro lidská práva na tomto zasedání měla zabývat, jsou situace v Bělorusku, kde nás znepokojuje počet politických vězňů, v Konžské demokratické republice, odkud přicházejí hrozivé zprávy o pokračujícím porušování lidských práv, zejména o rozšířeném sexuálním násilí, a také situace v Pobřeží slonoviny. Závěrem bych ráda ještě jednou zdůraznila význam Rady pro lidská práva pro EU, jejích rozprav, usnesení a zpravodajů. To jsou ovšem pouhé vstupy. Na čem opravdu záleží, jsou výstupy. Opravdovou zkouškou pro nás je schopnost ve skutečnosti opravdu něco změnit. Proto bude EU tvrdě pracovat na posílení Rady pro lidská práva a zejména její schopnosti řešit naléhavé situace. To je klíčový cíl právě probíhajícího přezkumu. Budeme pokračovat ve snaze o ambiciózní cíle. Laima Liucija Andrikienė, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, chtěla bych využít této příležitosti a vyjádřit svou plnou podporu rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 1. března pozastavit členství Libye v Radě OSN pro lidská práva. Domnívám se, že to vyšle silný signál nejen plukovníku Kaddáfímu a jeho režimu, ale také těm zemím na světě, kde je porušování lidských práv časté a rozšířené.

09-03-2011

09-03-2011

CS


V mé zprávě o Radě OSN pro lidská práva a o roli, kterou v ní EU zastává – tato sněmovna ji přijala v únoru 2009 – jsem silně prosazovala zavedení kritérií pro členství v tomto důležitém orgánu. V případě Libye jednalo Valné shromáždění OSN v souladu s usnesením Evropského parlamentu a rozhodlo se správně a včas. Když hovoříme o 16. zasedání, ráda bych poukázala zejména na přezkum Rady. Je důležité, aby se členské státy EU a Evropská služba pro vnější činnost v roce 2011 aktivně zapojily do tohoto přezkumu Rady tak, aby lépe splňovala svůj mandát. Rada OSN pro lidská práva by se měla spíše stát mechanismem včasného varování a prevence. Zároveň je nutné provést průhledný a souhrnný přezkum, včetně nevládních organizací, občanské společnosti a všech příslušných zúčastněných subjektů. V neposlední řadě bych uvítala založení ředitelství pro lidská práva a demokracii v rámci ESVČ. Založení Evropské služby pro vnější činnost nám také dává jedinečnou příležitost zaměřit naši činnost v Radě OSN pro lidská práva na ochranu lidských práv. Proto chci vyzvat vysokou představitelku, aby zajistila, že evropské úsilí v Radě pro lidská práva bude dobře koordinováno a členské státy EU, které v tomto orgánu působí, budou jednotnější a efektivnější než kdy dříve. Richard Howitt, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, v prvé řadě vítám včerejší jmenování Marriangely Zappiaové jako vedoucí delegace v Ženevě. Její jmenování přispěje k prosazování hlediska rovnosti žen a mužů v Evropské službě pro vnější činnost. Těšíme se naši spolupráci. Náš Parlament bude přítomen v rozhodujícím okamžiku přezkumu Rady pro lidská práva, která představuje celosvětovou oporu pro respektování lidských práv, všeobecný pravidelný přezkum všech členů OSN, nezávislost jejích expertů či takzvaných zvláštních postupů a také větší součinnost občanské společnosti. To jsou klíčové vlastnosti Rady, které bychom za každou cenu měli ochraňovat. Jsem zklamán, že výsledný dokument pro pracovní skupinu zabývající se tímto přezkumem neobsahuje žádný nezávislý návrh mimořádných zasedání, že není vznesen požadavek na členské státy, aby vysvětlily, proč nejednají dle doporučení, a že neexistuje žádné opatření pro řešení specifických situací jednotlivých zemí. Ironií je, že toto zasedání se bude zabývat specifickými situacemi v sedmi zemích. EU musí nadále hledat nové způsoby, jak zajistit, aby ti, kdo porušují lidská práva, neunikli před svou odpovědností, tak jak to dělá v případě Libye a Pobřeží slonoviny. Mohu vysoké představitelce položit tři konkrétní otázky, aby ukázala, že skutečně odpovídá na otázky? Za prvé, vzhledem k tomu, co řekla o Konžské demokratické republice – podpoří Evropané jmenování držitele zvláštního mandátu pro tuto zemi? Za druhé, uznává, že v určitém okamžiku bude muset být vyneseno rozhodnutí, zda vyšetřování Palestiny a Izraele podle Goldstoneovy zprávy odpovídá mezinárodním normám, a že bude muset být zváženo případné postoupení věci Mezinárodnímu trestnímu soudu v případě, že neodpovídá? Za třetí, vznese EU námitku proti výhradě Pákistánu k článku 40 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech týkajícího se ohlašovací povinnosti?

147

148

CS


Závěrem se domnívám, že pozastavení členství Libye v Radě pro lidská práva vytváří historický precedens respektování lidských práv v systému OSN, který v tomto období temna vysílá paprsek naděje. Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, Rada OSN pro lidská práva má potenciál zabývat se stále naléhavějšími a složitějšími případy porušování lidských práv v různých zemích celého světa: Íránu, Bělorusku, Barmě, Tunisku, Libyi atd. – je jich příliš mnoho, aby bylo možné je vyjmenovat –, ale také horizontálními tématy, jako jakou práva LGBT menšin, svoboda vyjadřování, znásilnění jako válečný zločin a role obhájců lidských práv. V jistém smyslu má Rada OSN pro lidská práva podobné postavení jako EU a musí jednat jako celosvětový hráč. Oba orgány však trpí stejnými problémy: nedostatkem důvěryhodnosti, občasnými dvojími normami a neschopností jednat dostatečně rychle. EU nebyla dosud ochotná dostatečně přezkoumat své vlastní výsledky v oblasti lidských práv, například pokud jde o její účast na navracení uprchlíků nebo nedostatečné právo na svobodu tisku v některých členských státech. Libye byla členem Rady OSN pro lidská práva až do minulého týdne. Oprávněně jí toto členství bylo odňato. Toto je velice důležitý precedens. Heidi Hautala, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, EU a Rada pro lidská práva rozhodným a včasným jednáním ve vztahu k Libyi ukázaly, že když je potřeba, dokážou jednat. Samozřejmě že to dokážou. Umí ukázat, že různé skupiny regionů se mohou spojit a že Rada nemusí být rozdělena. Dnes již není důvod, proč by další na řadě nemohly být země jako Írán, Severní Korea, Konžská demokratická republika, Barma a Súdán. Toto období je důležité ještě z dalšího důvodu. První souhrnný přezkum pracovních postupů Rady je u konce a já a moji kolegové jsme zklamaní tím, že Rada nedoceňuje důležitost tohoto přezkumu. EU se dobře připravila, ale nezískala podporu ostatních. Alespoň však nebyla zpochybněna nezávislost komisařky pro lidská práva a zvláštního postupu, což je samo o sobě ve stávajících podmínkách úspěchem. Při všech budoucích diskusích o práci Rady musí být Evropská unie schopna vytvářet spojenectví a promlouvat k ostatním partnerům. Také musí být ochotna naslouchat a schopna kompromisu. Dle mého názoru byla vysoká představitelka na zasedání před několika týdny velice vstřícná. Paní vysoká představitelko, děkuji vám za tento krok a velice působivé vystoupení. K mému poslednímu bodu: činnost EU. Po vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii v rámci Evropské služby pro vnější činnost bude hrát delegace EU v Ženevě ústřední roli v politice EU v oblasti lidských práv na světě. Potřebuje více prostředků a její činnost musí být začleněna do všech oblastí zahraniční politiky EU. Jsem velice poctěna, že příští týden mohu vést delegaci Parlamentu na 16. zasedání Rady pro lidská práva, jež se koná v tomto rozhodujícím období. Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL. – (ES) Pane předsedající, paní Ashtonová, zahájila jste svou činnost ve světě zmítaném zmatky, ve světě nacházejícím se uprostřed finanční, potravinářské a energetické krize způsobené pokusy regulovat trhy. Pravdou je, že vaše

09-03-2011

09-03-2011

CS


strasti jsou výsledkem základního principu, kdy naše životy formuje neregulovaný volný trh. Tento přístup způsobil vážné problémy v oblasti lidských práv, jak v rozvinutých, tak rozvojových zemích. Toto je náš problém, a přestože jsme nebyli schopni jej vyřešit, nevidíme žádné známky snahy o přehodnocení ekonomické politiky, které vede celé lidstvo do slepé uličky. Domnívám se, že tento problém musíme řešit přednostně, a ihned po něm cynické zneužívání lidských práv v Evropské unii a zahraniční politiku a politiku sousedství, které potřebují vzhledem k převratu v severní Africe komplexní revizi. Naše zahraniční politika, kterou jsme zdědili, vyvolává dojem, že se zajímáme spíše o volný trh než o lidská práva. Nikdy jsme nepoužili článek 2 dohod o přidružení; ani v případě Tuniska, ani Egypta, ani u dohod o přidružení, které chceme uzavřít s plukovníkem Kaddáfím, premiérem Netanjahuem nebo králem Mohamedem VI. Tento článek nebyl nikdy uplatněn, což vyvolává dojem, že nemáme zájem na přísném dodržování lidských práv vyplývajícího z dohod o přidružení. Tento problém musí být vyřešen a já doufám, že v jistém okamžiku začne sněmovna a Evropská unie jednat. Nikolaos Salavrakos, jménem skupiny EFD. – (EL) Pane předsedající, paní komisařko Ashtonová, neřekl bych, že člověk je pokrytecký, ale spíše, že jedná rozporuplně. Celý svět filozofie, všechna literatura, každý vzdělaný člověk a my zde v této sněmovně uznáváme lidská práva. A přesto, jak jste řekla, polovina členských zemí OSN tato práva porušuje. Neděláme to, o čem mluvíme. Víme, že díky velkým myšlenkám jsme se stali největšími zločinci v historii lidstva. Proto jsem rád, že se koná 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva, a věřím, že vzhledem k současnému vývoji a ponaučení ze zkušeností se zde přijmou zásadní usnesení. Jak víte, už čtyřicet let jsem právníkem. Pochopil jsem jednu věc, která je také mým krédem, a sice to, že úcta k lidským právům je životní styl, který se těžko prosazuje. Prosím, přijměte v tomto ohledu zásadnější opatření. Inese Vaidere (PPE). – (LV) Pane předsedající, Rada OSN pro lidská práva je jedinečná mezinárodní platforma vytvořená k prosazování lidských práv a demokracie ve světě. Její pracovní program je náročný a neobyčejně důležitý. Udělalo se již mnoho dobrého, včetně vyslání zvláštní mise do Egypta a přijetí rozhodnutí o Libyi. Přesto je Rada mnohdy obviňována z nedostatku politické přísnosti, proaktivních opatření a rychlých reakcí. A právě proto je velice důležité, abychom především provedli nestranné a průhledné hodnocení činnosti Rady. Rada musí zlepšit způsob své práce, aby účinněji řešila dlouhodobé problémy, jaké pozorujeme v Íránu, Bělorusku, Rusku a v dalších zemích, a také aby rychle reagovala na výjimečné situace, například... (Předsedající řečnici přerušil) ... členové Rady by se měli aktivně zapojovat do diskuse i mimo zasedání. Politika skupin zemí, která začíná ovládat činnost Rady, musí být odstraněna, protože vede k selektivnímu zkoumání témat, ohrožuje její pravomoc a politickou spolehlivost. Za druhé, Rada musí vést aktivnější diskusi s občanskou společností a nevládními organizacemi. Za třetí, rád bych zdůraznil nezbytnost aktivnější úlohy Evropské unie v Radě pro lidská práva, kde bychom měli zaujmout stálé místo. Právě proto žádám vysokou představitelku, aby nám v Radě zajistila jednoznačné a silné zastoupení a koordinovala naši práci v ní. Proto musí Evropská služba pro vnější činnost předkládat Parlamentu, včetně jeho podvýboru pro lidská práva, pravidelné zprávy o činnosti Rady a její hodnocení. Rada pro lidská práva

149

150

CS


v současnosti čelí významné výzvě, kterou představuje podpora mírového procesu demokratické změny na Blízkém východě. Musí se snažit zabránit rozšíření radikalismu, což by zhoršilo stav lidských práv v oblasti, ohrozilo mezinárodní bezpečnost i právo Izraele na existenci. Proto po egyptské misi musí následovat nové mise do zemí Blízkého východu, kde dochází k ještě agresivnějším protestům a kde je politická situace ještě složitější. Děkuji. Jörg Leichtfried (S&D). – (DE) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, lidská práva, svoboda a rovnoprávnost jsou pro nás příliš důležité, než abychom dovolili, aby se s nimi hazardovalo, stavěli je jako protiváhu mocenských zájmů nebo dovolili, aby obchodní zájmy převážily tyto tak důležité hodnoty. Lidská práva si zaslouží být naším hlavním závazkem a je nesmírně důležité, aby mezinárodní společenství v záležitostech souvisejících s lidskými právy pomáhalo rychle, účinně a cíleně. Zde je Rada pro lidská práva na dobré cestě. Viděli jsme, že mise do Tuniska i Egypta měly smysl. To, že Libye ztratila křeslo v Radě pro lidská práva, vyslalo správný a důležitý signál, že takto to nemůže pokračovat. Na druhé straně se také stává, že mise, usnesení a případně i jiné věci v tomto směru jsou smeteny ze stolu. Máte pravdu, paní baronko Ashtonová, nestačí pouhé rozhodnutí něco dělat, musíme se také postarat, aby to bylo uskutečněno. Evropská unie by v tomto směru mohla přispět více, než kolik přispívá dnes. Také je však důležité, aby Spojené národy přijaly fakt, že po Lisabonské smlouvě je postavení Evropské unie jiné. Paní baronko Ashtonová, rád bych vás požádal, abyste zajistila, aby si zejména ti, kteří se nazývali našimi přáteli, ti, které také za naše přátele považujeme a pro které máme velké porozumění (zejména jedná-li se o obchodní politiku), v budoucnu pamatovali, že jsou našimi přáteli, a nenechávali Evropskou unii na holičkách, jako to udělali při hlasování v září. Charles Goerens (ALDE). – (FR) Pane předsedající, v této rozpravě znovu zdůrazňujeme důležitost... (Předsedající řečníka přerušil) rovnocenného postavení sociálních, kulturních, občanských a politických práv. Dobře tedy. Bohužel v praxi není tak jednoduché tento požadavek – který je samozřejmě legitimní – zcela splnit. Proč nejsme schopni učinit lidská práva druhé generace závazná stejně tak jako lidská práva generace první? Protože tradiční lidská práva, která mají svůj původ ve Francouzské revoluci, jsou dnes řádně kodifikována, což bohužel neplatí například pro práva sociální. Ale nebuďme fatalisté. Evropská unie se svou baterií nástrojů umí napnout všechny své síly, zejména v OSN, aby posílila texty, které ještě nejsou náležitě kodifikovány, a to zejména v oblasti sociálního práva. Dále bych dodal, že vzhledem k existenci rozvojové spolupráce a humanitární pomoci se tento požadavek stává o něco méně nerealistickým. Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, přiznám se, že jsem nebyl velkým zastáncem toho, abyste se ujala funkce, kterou dnes zastáváte, paní Ashtonová, ale musím říci, že jsem dnes příjemně překvapen alespoň třemi body, které jste ve svém projevu zmínila. Rád bych toto zdůraznil a pochválil vás za to. Za prvé jste zdůraznila univerzálnost lidských práv. Plně souhlasím, že tato univerzálnost musí být plně respektována bez ohledu na to, kde se nacházíme, zda ve Štrasburku, Libyi, Rusku nebo Íránu. Jsem velmi potěšen, že jsme na stejné vlně. Další věc, kterou jste zdůraznila, je náboženská nesnášenlivost, nebo spíše boj proti ní. Usnesení Evropského parlamentu

09-03-2011

09-03-2011

CS


opravdu požaduje po zástupcích členských států, aby se tímto zabývali. Jsem velmi potěšen, že jste toto zdůraznila. Třetí věc, která mne jako člena delegace pro vztahy s Běloruskem těší, je to, že jste zdůraznila možnost intervence ve věcech týkajících se Běloruska, kde jsou porušována základní lidská práva. Je zde možnost, že bude ustanovena regionální rada. Velice mne těší, že to podporujete, protože to je něco, co bychom měli udělat. Moc vám děkuji. Gay Mitchell (PPE). – Pane předsedající, vítám možnost zúčastnit se této debaty a nejprve bych rád řekl, že oceňuji včerejší tiskovou konferenci uspořádanou vysokou představitelkou na témata ohledně Libye. Zde v Evropě bylo během druhé světové války zavražděno šest milionů Židů. Mezi dvěma světovými válkami, první a druhou, bylo zabito 60 milionů Evropanů, když pomineme další oběti z ostatních částí světa. Podle nedávného čísla časopisu The Economist nám chybí 100 milionů žen kvůli potratům z důvodu pohlaví. Nejde zde o potraty z důvodu ohrožení života ženy, nebo proto, že hrozí, že žena podstoupí nelegální potrat. Dějí se z toho důvodu, že jde o ženu. Včera byl Den žen. To zde řečeno nebylo. Kdy už pomine politická korektnost, abychom zde mohli vést úctyhodné diskuse, abychom se nemuseli k problémům otáčet zády, jako tomu bylo v první polovině minulého století, abychom vznášeli tyto témata a ptali se, proč se takové věci dějí? Tato sněmovna by se měla stydět. Zamítla při hlasování pozměňovací návrh o zákazu financování zabíjení novorozenců. O zákazu financování nucených potratů. Jak můžeme ve jménu Božím hlasovat proti něčemu takovému? Mám už plné zuby této politické korektnosti, která znemožňuje diskutovat v této sněmovně o tématech uctivým způsobem a vyjádřit různé názory. Chtěl bych od vysoké představitelky slyšet, zda vznese toto téma u Spojených národů? Závěrem bych chtěl říci, že tento přístup a některá rozhodnutí Soudu pro lidská práva zde ve Štrasburku, což není orgán Evropské unie, jsou velice zvláštní. Kdy budeme moci o tomto tématu diskutovat? Proč se včera nezeptala žádná žena na těch 100 milionů žen, jejichž život byl ukončen, protože byly ženy? Je to nemorálnost a v této sněmovně by o tom nemělo být pochyb. (Řečnice souhlasila s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.) Véronique De Keyser (S&D). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, na Den žen jste si možná nevšiml, že ve zprávě paní Nedelchevaové z vaší skupiny nebyly potraty žádným tabu. Tato otázka byla vznesena, diskutovalo se o ní a demokraticky se o ní hlasovalo. Není to žádné tabu, máme demokracii. Gay Mitchell (PPE). – Pane předsedající, znám postoj paní De Keyserové k tomuto tématu a respektuji ho. To je více, než jsem slyšel od ní ohledně mého názoru. Musíme v této sněmovně vést uctivé diskuse, kde si lidé vzájemně vyslechnou své názory, a pak přistupovat k závěrům. Neslyšel jsem nikoho ze strany socialistů nebo liberálů, že by v této sněmovně nadnesli otázku potratů na základě pohlaví. Nejenže ji nenadnesli, ale hlasovali proti usnesení předložené této sněmovně, které se týkalo toho, že by se nemělo

151

152

CS


financovat zabíjení novorozenců a nucené potraty. To je opovrženíhodný případ zaznamenaný v této sněmovně, je to opovrženíhodné od těch, kteří tak hlasovali. Prosím, pojďme vést v této sněmovně uctivou diskusi. O tom má být Evropská unie – jednotná v rozmanitosti. (Řečnice souhlasila s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.) Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE). – Pane předsedající, samozřejmě, že názory pana Mitchella respektuji. Jako mnozí, ne-li všichni, poslanci toho Parlamentu odsuzuji skutečnost, že v mnoha společnostech na světě jsou plody ženského pohlaví potráceny, ať již se souhlasem matky nebo nuceně. Obávám se však, že smícháním tohoto tématu s tématem svobody reprodukce pan Mitchell toto téma zamlžuje. Pokud by se toto téma týkalo pouze faktu, že jsou potráceny ženské plody, pak by pro nás bylo snadnější dojít ke společnému názoru. Gay Mitchell (PPE). – Pane předsedající, rád bych poděkoval vážené poslankyni za tento názor. Pokud bychom trochu více respektovali vzájemná stanoviska a pokusili se najít společný názor, shledali bychom, že se k tomuto tématu můžeme vrátit, ale, prosím, mohli bychom si všichni zachovat otevřenou mysl? Opravdu těžko věřím tomu, že by Parlament hlasoval proti pozměňujícímu návrhu nefinancovat nucené potraty ani zabíjení novorozenců. Pojďme o tom vést diskusi a uvidíme, co můžeme pro zastavení těchto potratů na základě pohlaví udělat. V jiných oblastech můžeme mít různé názory. Osobně nemám žádný problém s podporou reprodukčního zdraví, ale je to otázka potratů, se kterou mám z velice dobrého důvodu problém a rád bych o ní vedl diskusi. Nejsem žádné monstrum, žádný strašák z minulosti. Dobře jsem si svůj názor na toto téma promyslel a rád o něm se všemi povedu diskusi. Děkuji poslancům za jejich slova. Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, zasedání Rady pro lidská práva se letos koná ve stínu událostí v severní Africe a arabském světě, ze kterých se máme hodně co učit. My jako Evropa se musíme postarat, abychom tomuto úkolu dostáli. Je to tedy příležitost, abychom zásadně zhodnotili činnost Rady, abychom zlepšili její pracovní postupy a zdůraznili svou podporu její nezávislosti a úlohy, kterou v obhajobě lidských práv na celém světě hraje. V době historických změn v naší části světa je poselství o univerzálnosti lidských práv aktuálnější než kdy dříve. Všechny mezinárodní subjekty také musí pracovat na tom, aby přestaly používat ve vztahu k lidským právům dvojí měřítka. Musíme být spravedliví a důslední. Tak jako vítáme nedávné přijetí usnesení odsuzující porušování lidských práv v Libyi, stejně tak tvrdě se musíme postavit proti pokračující nezákonné kolonizaci okupovaných území Palestiny. Sari Essayah (PPE). – (FI) Pane předsedající, chtěla bych vzdát hold panu Mitchellovi a jeho projevu, protože samozřejmým a základním lidským právem každé dívky a chlapce je právo být narozen do tohoto světa. Rada pro lidská práva je hlavní orgán OSN odpovědný za lidská práva a my se nyní musíme odvážit kriticky posoudit její postavení a politiky. Rada by ideálně mohla hrát rozhodující

09-03-2011

09-03-2011

CS


roli při prosazování lidských práv a demokracie. Bohužel její práci charakterizují dvojí normy, selektivita, politizace a vytváření koalic v otázkách lidských práv. Je typické, že Rada byla velice blízko přijetí usnesení o pokroku (považte, o pokroku!), pokud jde o stav lidských práv v Libyi. Mezi zeměmi, které projevily Libyi uznání, byly Írán, Severní Korea, Egypt, Súdán a Pákistán. Mají prohlášení těchto zemí vůbec nějakou váhu? Neměly by tyto země být také vyloučeny z Rady pro lidská práva? Pouze skutečnost, že takové usnesení bylo vůbec posuzováno, poukazuje na to, jak nedbalé je – nebo chtělo být – mezinárodní společenství ohledně situace v Libyi. Během posledních desetiletí se přibližně dvě třetiny odsuzujících usnesení, které Rada pro lidská práva přijala, týkala Izraele, což je přitom jediná demokracie v oblasti Blízkého východu. Zároveň ignorovala špatný stav práv žen a menšin ve všech okolních arabských zemích. Činnost Rady pro lidská práva nebude důvěryhodná, pokud Rada svou práci a její postupy nezmění. Raimon Obiols (S&D). – (ES) Pane předsedající, nechci opakovat důležité body, které zde moji kolegové poslanci již uvedli, proto pouze dodám, že je dobré slyšet o účasti paní Ashtonové na zasedání Rady pro lidská práva, které se koná v tomto důležitém období. Doufáme, že toto zasedání bude představovat krok kupředu, který umožní Evropské unii jednat důsledněji a zvýšit při tom svou viditelnost, dosáhnout společného stanoviska ke všem významným záležitostem lidských práv a využívat Radu pro lidská práva k budování spojenectví se zeměmi, občanskou společností a příslušnými mezinárodními organizacemi tak, aby dosáhla v oblasti lidských práv opravdového pokroku, o kterém paní Ashtonová ve svém projevu hovořila. Také doufáme, že Evropská unie bude schopna prosazovat univerzální povahu lidských práv tváří v tvář relativistickým argumentům a že konečně dosáhne pokroku významného pro naši generaci, něčeho srovnatelného se zrušením otroctví v minulosti, a sice zrušení trestu smrti na celém světě. Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, není pochyb, že neporušitelnost lidských práv je opravdovým základem pro všechny společnosti, což také dává prostor pro vznik demokratických hodnot. Z tohoto důvodu musí mít zasedání Rady pro lidská práva v Ženevě přesné a správné priority, k nimž samozřejmě patří boj proti diskriminaci a jejím různým formám – diskriminaci na základě rasy, pohlaví, náboženského vyznání, politického přesvědčení –, zatímco na druhé straně je to také ochrana menšin a zranitelných skupin. Období, ve kterém se bude setkání Rady konat, je velice citlivé. Všichni víme, co se děje v severní Africe, zejména v Libyi. Dnes jsme si během dlouhé rozpravy vyslechli a převážně uvítali projevy paní baronky Ashtonové. Je zde však také problém Blízkého východu a zároveň nás Lisabonská smlouva nutí přijmout ještě silnější a rozhodnější stanovisko ve prospěch Evropské unie. Potřebujeme sílu rozhodnosti a solidarity, což pro nás musí být vodítka pro hmatatelné a rozhodné činy, protože Libyjci, Tunisané a Maročané si konec konců přejí zůstat tam, kde nyní žijí. Abychom jim to umožnili, musíme jednat rychle. Chtěl bych vyslovit závěrečnou úvahu, což je také otázka pro baronku Ashtonovou: vyslechli jsme vaše projevy, a jak již jsem řekl, převážně jsme je uvítali. Jedna forma vážné diskriminace se vztahuje k náboženství: jak jen je možné, že jste zapomněla ve svém projevu zmínit fobii vůči křesťanství, když víme, že v poslední době bylo to nejkrvavější násilí spácháno na křesťanech?

153

154

CS


Norica Nicolai (ALDE). – (RO) Pane předsedající, nevím, zda právě probíhající zasedání skončí úspěchem nebo selháním. Vím však, že bývalo bylo užitečné vést tuto rozpravu dříve, protože Evropská unie bude mít na tomto zasedání jednotné, jasné, a hlavně účinné slovo. Přezkum, který nyní probíhá z části v New Yorku a z části v Ženevě, vysílá velice složitý signál do světa, který se mění a řeší velký problém se selháním jistého druhu politiky v oblasti lidských práv. Vážení kolegové, věřím, že budeme o tomto institucionálním mechanismu vytvořeném OSN vést vážnou diskusi, aniž bychom dávali přednost nějakým konkrétním právům. Musíme však vést diskusi o jeho účinnosti a zejména se zamyslet nad tím, zda by nemělo smysl zaměřit činnost některého ze světových orgánů na okamžitou prevenci. V této souvislosti si myslím, že se nemusíme omezovat na pouhé přihlížení událostem, ale že se můžeme pokusit jim zabránit. Věřím, že před námi leží nový způsob, jak řešit problém lidských práv. Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, skutečnost, že Libye byla členem Rady pro lidská práva, nám říká vše, co chceme vědět o této zdiskreditované a zpolitizované organizaci. Kaddáfího dvaačtyřicetiletá vláda v této zemi systematicky drtila jakýkoli náznak lidských práv a nyní vidíme důsledky kultury násilí, na které byla tato hrůzovláda postavena. Ale nebylo by spravedlivé poukazovat pouze na Libyi. Další porušovatelé lidských práv se také těší členství v Radě, včetně Číny, Kuby, Saúdské Arábie, Pákistánu a Ugandy, která pronásleduje homosexuály. Pozoruhodné je, že se dokonce diskutovalo o tom, že by v budoucnu mohl stanout v čele komise pro rovnoprávnost žen Írán. Rada OSN pro lidská práva také tráví dost času tím, že hanobí našeho demokratického spojence, Izrael. Uvážím-li však, že tato Rada je všechno, co na úrovni OSN existuje pro otázky lidských práv, budeme se muset zapojit i s plným vědomím neodmyslitelných rozporů spočívajících v tom, že jsou členy Rady OSN pro lidská práva i kruté nedemokratické režimy. Struan Stevenson (ECR). – Pane předsedající, rád bych paní baronce Ashtonové řekl, že v poslední rozpravě o Íránu neodpověděla mému kolegovi Janu Zahradilovi na jeho otázku o táboře Ašraf. 3 400 lidí prožívá psychické mučení. Toto je porušení lidských práv. Dáme 1,2 miliardy EUR na rekonstrukci Iráku, a přesto vždy, když v této sněmovně přijmeme usnesení, vždy, když valnou většinou schválíme písemné prohlášení, irácká vláda nás prostě ignoruje a stejně tak i její íránské skupiny. Již celý rok jsou lidé v táboře Ašraf psychicky mučeni, když musí ve dne v noci poslouchat propagandu a výhrůžky, které burácí z 210 tlampačů. Zakazuje se jim přístup k lékům a zraněným a umírajícím na rakovinu se zakazuje vstup do nemocnic. Proč neřekneme: „Přestaňte, nebo už od této sněmovny nedostanete žádnou pomoc, žádné peníze?“ Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, ve světle současných událostí v Libyi a chvályhodného opovržení, které právem vyjadřujeme nad porušováním lidských práv v Libyi, bych se ráda zeptala vysoké představitelky, zda podpoří případ těch obyvatel Spojeného království, jejichž příbuzní, přátelé a blízcí byli vyhozeni do vzduchu Semtexem nebo zabiti zbraněmi dodanými plukovníkem Kaddáfím a jeho vražedným režimem v Libyi. Podpoří jejich případ, ať již z libyjského konfliktu vyvstane jakýkoli nový režim?

09-03-2011

09-03-2011

CS


José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – (ES) Pane předsedající, v souvislosti s naší diskusí o současné situaci lidských práv a poslední zprávou bych chtěl paní Ashtonové položit následující otázku: Domníváte se, že vzhledem ke stávající situaci v některých zemích severní Afriky a v tomto regionu nastal ten správný čas na vyslání delegace Evropské unie do Íránu? Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, toto byla opět velmi zajímavá a plodná diskuse, v níž bylo nadneseno velké množství problémů, na které mají vážení poslanci a poslankyně velice pevný názor. Za prvé, ráda bych poděkovala všem váženým poslancům a poslankyním za energii a vášeň, se kterou do této diskuse přispěli. Vím o tom, že uplynuly dva roky od zveřejnění zprávy paní Andrikienėové o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU, a o usneseních, která byla od té doby přijata. Chtěla bych poděkovat za její poznámky ohledně naší činnosti v Evropské službě pro vnější činnost a ohledně počátků naší práce na vytvoření nových aktivit v oblasti lidských práv. Také mne velice těší, že paní Hautalaová přijede na zasedání Rady. Její účast je díky jejím znalostem a zkušenostem je nesmírně důležitá. Doufám také, že podpoří naši snahu o zlepšení a rozšíření činnosti Rady. Vnímám kritiku, která byla na její adresu vznesena. Domnívám se, že jsme se všichni velmi snažili o to, aby zmíněný přezkum byl co nejdůkladnější. Není sice úplně takový, jak jsme si přáli, ale vzhledem k současnému přesunu některých diskusí do New Yorku můžeme v práci pokračovat i tam. Toto je skutečně oblast, kde poslanci, kteří s námi spolupracují, mohou dosáhnout velkých změn. Mám plnou důvěru v to, že paní Hautalaová se v tomto ohledu vynasnaží. Chtěla bych zodpovědět některé konkrétní otázky, které na mne byly vzneseny. Začnu s otázkami pana Howitta, konkrétně zde zazněly tři. Co se týká Konžské demokratické republiky, podporujeme důrazné usnesení a skutečně jsme řekli, že pro tuto konkrétní situaci by měl existovat zvláštní mandát. Pokud jde o Goldstoneovu zprávu, pokoušíme se dosáhnout konsenzuálního usnesení; právě na tom pracujeme. V Pákistánu jsme vydali dne 5. března demarši, konkrétně ohledně článku 40, o který zde jde. Pro ty vážené poslance a poslankyně, kteří hovořili zejména o svobodě náboženství a vyznání – dovolte mi nejprve říci, že o strašných tragédiích křesťanských komunit hovořím ve světě všude, kde k nim dochází. Mým univerzálním bodem je to, že věříme v právo na svobodu náboženství a vyznání bez ohledu na jeho povahu. Důležité je, abychom tyto výroky nadále jasně vyjadřovali v případech terorismu nebo útoku na jakékoli náboženství, včetně křesťanství. Moje skupina se právě setkala se skupinou poslanců Evropského parlamentu, abychom dále mluvili o tom, co v této věci můžeme udělat. Již jsem řekla, že kvůli naléhavosti tohoto tématu plánujeme konkrétní kroky na tomto zasedání Rady pro lidská práva. Omlouvám se, že jsem nezodpověděla otázku o táboře Ašraf. Chtěla jsem, ale otočila jsem list příliš rychle. Myslím, že tam je celkem 3 000 osob, nebo 3 400 – údaje se liší – a každý týden jsme v kontaktu s OSN, jehož zástupci, jak víte, do tábora jezdí. Ujišťují mě, že základní potřeby jsou zajištěny. Jak vážený pan poslanec dobře ví, otázka, co můžeme s táborem Ašraf udělat, je opravdu složitá. Dobře si uvědomuji velmi odlišné názory, které jsme slyšeli. Ale vážený pan poslanec má naprostou pravdu, že podstatnou částí toho je zajistit, aby nebyla porušována lidská práva a aby byla zajištěna humanitární pomoc. To

155

156

CS


si opravdu uvědomujeme, a proto vím o těch každotýdenních zprávách. Není to náhoda, ale důsledek toho, že se v této záležitosti angažujeme a jednáme s tamní vládou ve snaze vyřešit problém co nejlépe. Také souhlasím, že je důležité poslat do Ženevy silnou delegaci. Paní Hautalaová opět zdůraznila skutečnost, že jsme právě jmenovali novou vedoucí delegace. Když jsem byla v Ženevě, se skupinou jsem mluvila. Delegaci jsme rozdělili na dvě části, aby se jedna část mohla věnovat tématům jako Světová obchodní organizace a druhá se mohla více soustředit na témata ohledně agentur OSN. Při rozhovorech na toto téma si jasně uvědomuji, že v Ženevě musíme pracovat lépe a tvořivěji. Musíme vytvářet v souvislosti s lidskými právy spojenectví a musíme mít možnost mluvit s partnery na celém světě o tom, kde s nimi můžeme spojit síly u některých nejdůležitějších témat, jež nás zajímají. Doufám, že během následujících týdnů a měsíců se budeme moci posunout dále. Závěrem bych ráda řekla, že výrok pana Salavrakose o tom, že lidská práva jsou životní styl, mě velice nadchnul. Nepochybně má pravdu. Popsala bych to jednoduše takto: aby se vás lidská práva týkaly, musíte být zde a musíte být člověk. Žádná další kritéria neplatí. Ve všem, co děláme, bychom neměli na tento základní princip zapomínat. Vážení poslanci a poslankyně, bude zde hodně témat, na kterých se neshodneme, hodně témat, která, jak jsem viděla, vyvolají vášně a obavy, ale absolutně nezbytné je, abychom byli schopni o těchto tématech diskutovat a abychom při všem, o čem uvažujeme, mysleli zejména na silný pocit, který v nás téma lidských práv vyvolává. A úplně na závěr – ohledně delegace do Íránu jsem se ještě nerozhodla. Je to z části otázka prostředků, ale samozřejmě o tom budu vážené poslance a poslankyně informovat. Mezitím bych vám všem chtěla poděkovat za tuto diskusi a ujistit vážené poslance a poslankyně, že udělám vše, co budu moci, aby Rada pro lidská práva byla co nejúčinnější a – což je ještě nejdůležitější – abych reprezentovala Evropský parlament a Evropskou unii ve věcech lidských práv tak účinně, jak snad mohu. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – (ES) Pane předsedající, nerozuměl jsem odpovědi paní Ashtonové. Nejsem si jist, jestli odpověděla na mou otázku, jestli řekla, že na ni odpoví později, nebo neodpověděla vůbec. Jednalo se o to, zda je nyní vhodná doba na vyslání delegace Evropské unie do Íránu, vezmeme-li v úvahu současný stav lidských práv. Rád bych svou otázku zopakoval, protože jsem nerozuměl odpovědi. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/ vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, v odpovědi na otázku pana Salafrancy Sáncheze-Neyry jsem chtěla říci, že jsou zde dvě věci. První jsou nevyhnutelně prostředky. Druhá věc je, že před vysláním delegace bude potřeba předložit mé rozhodnutí a mnou podané návrhy, a to nejen Komisi. Proběhne diskuse v Radě pro zahraniční věci a Parlament k tomuto tématu také zaujme stanovisko. V současnosti jsem na toto téma ještě s nikým nehovořila. Jak dobře víte, v současné době se velice angažuji, pokud jde o jadernou energii a otázky lidských práv v Íránu. Předsedající. – Obdržel jsem šest návrhů usnesení (2) v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu. (2)

viz Zápis

09-03-2011

09-03-2011

CS


Rozprava je ukončena. Hlasování proběhne ve čtvrtek 10. března ve 12:00. Písemná prohlášení (článek 149) Tunne Kelam (PPE), písemně. – Vzhledem ke stávající situaci v severní Africe a vzhledem k tomu, že lidská práva jsou po celém světě porušována více než kdy jindy, se musí činnost Rady OSN pro lidská práva změnit. Rada OSN pro lidská práva musí jednat včas a účinně reagovat na nové výzvy. Bohužel tomu tak v současnosti není. Tento problém by mohla částečně vyřešit další jednání nad rámec současných zasedání. Dále musí Rada OSN pro lidská práva vážně prověřit své členy, aby se ujistila, že zcela splňují minimální kritéria. Je nestoudné, že diktatury jako Libye mohly doposud zasedat v orgánu, který má ochraňovat lidská práva. Důvěryhodnost Rady OSN pro lidská práva je více než kdy jindy zkoušena politicky motivovaným chováním. EU má nyní možnost hovořit prostřednictvím ESVČ jedním hlasem a vystupovat jako globální aktér. Místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka musí zajistit, aby tato činnost byla jednotná a aby práce zástupců EU v Ženevě a New Yorku byla dobře koordinována. Neexistuje žádná praktická alternativa k zahraniční politice založené na hodnotách EU. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – Nemůže být přijato žádné přesvědčivé a účinné usnesení, zatímco jsou vážně porušována lidská práva uvnitř Evropské unie. Všechna hlasitá prohlášení a slova se mění v cynismus a podkopávají zásady boje proti celosvětovému bezpráví a lžím. Evropská unie by neměla radit třetím zemím, zatímco na jejím vlastním území, jmenovitě v Lotyšsku, se vláda staví k usnesení Parlamentu z 11. března 2004 s výsměchem a opovržením. Není možné požadovat po jiných zemích, aby se chovaly jako Evropská unie, když ta není schopna to požadovat po Lotyšsku. Jak si může EU říkat „jednotná“, když její pravidla neplatí pro všechny členské státy? Dokud nebude provedeno usnesení ohledně 335 000 osob, které nejsou lotyšskými občany, nemá smysl požadovat změny v oblasti lidských práv u třetích zemí. Je to tvrdý výsměch demokracii a lidským právům. Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Měli bychom uvítat, že do programu 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva byly kromě témat obecného problému dodržování lidských práv zařazeny rovněž zprávy a panely týkající se práv dítěte, násilí páchaného na ženách, práv národních, etnických, náboženských a jazykových menšin a boj proti terorismu. Při tomto zasedání bude také prezentováno prohlášení o právech LGBT menšiny z mnoha oblastí. Rada OSN pro lidská práva potřebuje nové právní nástroje pro neustálé pozorování přetrvávajícího porušování lidských práv a pro rychlé reakce na naléhavé situace, které vyvstávají z politických situací na světě (Tunisko, Egypt, Írán, Bělorusko). Proto podporuji myšlenku, kterou navrhuje usnesení, na zavedení nezávislých „spouštěčů“, které umožní rychlou odezvu na lidskoprávní krize. Vítám založení nového ředitelství pro lidská práva a demokracii a vytvoření pracovní skupiny pro lidská práva při Radě EU se sídlem v Bruselu, protože to umožní lepší koordinaci a sledování politiky EU pro lidská práva. Hlavní úlohu bude hrát zvláštní představitel EU pro lidská práva na vysoké úrovni. Panely Rady OSN pro lidská práva by se také měly konat mezi zasedáními a zasedání by se měla přesunout do jiných oblastí, také do míst, kde právě dochází ke konfliktům. Nakonec se obracím na členské státy EU, aby respektovaly lidská práva ve svých domácích politikách, protože neúspěch v této oblasti oslabuje postavení Unie v Radě OSN pro lidská práva.

157

158

CS


PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN LIBOR ROUČEK Místopředseda 16. Současný stav mírového procesu na Blízkém východě (rozprava) Předsedající. - Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k současnému stavu mírového procesu na Blízkém východě. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, jsem vděčná, že se dnes koná dnešní rozprava o mírovém procesu na Blízkém a Středním východě a mám mimořádný zájem vyslechnout si vážené poslance k tomuto tématu. Domnívám se, že dosažení pokroku v mírovém procesu je velmi naléhavé a velmi důležité. Jak jsme již dříve dnes rozebírali, naši jižní sousedé a širší oblast Blízkého a Středního východu se rychle mění. Jsme svědky historických událostí v Tunisku a v Egyptě a neustávajícího násilí v Libyi; víme také o protestech, které pokračují v Jemenu, Bahrajnu a na dalších místech. Někteří tvrdí, že doba, kdy je region zmítán dramatickými převraty, není vhodnou dobou pro to zaměřit se na pozastavený izraelsko-palestinský mírový proces. Já se však domnívám, že opak je pravdou. V tomto okamžiku je ještě důležitější pokusit se ukončit tento konflikt, a zásadně tak přispět k míru a stabilitě v dané oblasti. Toto sdělení jsem předala při mých lednových a únorových návštěvách v tomto regionu a při rozhovorech s prezidentem Abbásem a premiérem Netanjahuem: dohoda by měla být nalezena pro zajištění větší bezpečnosti obou národů. Domnívám se také, že Evropská unie má v tomto procesu důležitou roli. Rada pro zahraniční věci vyložila svou pozici velmi jasně, naposledy v prosinci v závěrech Rady. Jedinou životaschopnou volbou je vyjednaný výsledek týkající se všech otázek konečného statusu. Pro nastolení skutečného míru musí být vyřešen status Jeruzaléma jakožto budoucího hlavního města dvou států, s tím, že stát Izrael a nezávislý, demokratický, sousedící a životaschopný palestinský stát budou žít bok po boku v míru a bezpečí. Pozice EU ohledně osad je jasná: osady jsou nelegální, představují překážku míru a představují hrozbu tím, že by učinily řešení v podobě dvou států nemožným. 5. února jsem předsedala jednání Blízkovýchodního kvartetu v Mnichově. EU šla do tohoto jednání se záměrem docílit posíleného Kvartetu, a já se domnívám, že se nám toho podařilo dosáhnout. Společně s partnery z OSN, z USA a z Ruska jsme se dohodli na ambiciózním časovém plánu. Minulý týden se v Bruselu vyslanci Kvartetu poprvé setkali pod předsednictvím Helgy Schmidové, politické ředitelky a zástupkyně generálního tajemníka Evropské služby pro vnější činnost, s palestinskými vyjednavači. Zítra se vyslanci Kvartetu poprvé setkají s izraelskými vyjednavači. Vyslanci se nyní dostávají k přípravám dalších klíčových jednání pro okamžik, kdy se Pan Ki-mun, ruský ministr zahraničí Lavrov, ministryně zahraniční Clintonová a já opět setkáme. Ale pokud zde má být řešení v podobě dvou států, musí být oba státy životaschopné. Z tohoto důvodu je důležité, že je EU největším přispěvatelem Palestině. Zůstáváme odhodláni pokračovat v podpoře jejich státotvorného plánu a jeho naplňování, a to jak politicky, tak finančně.

09-03-2011

09-03-2011

CS


V tomto ohledu jsme již schválili první balíček 100 milionů EUR z částky 300 milionů EUR vyčleněné pro rok 2011. Finanční prostředky pro budování institucí byly dále navýšeny za účelem posílení palestinských kapacit na jejich cestě ke státnosti. Tato práce je klíčová pro ustavení budoucího palestinského státu a klíčová pro nalezení cesty k řešení v podobě dvou států. Jak vážení poslanci vědí, dvakrát jsem navštívila Gazu a, po jednání s podnikateli, se zástupci občanské společnosti a obzvláště s mnoha dětmi, jsme navrhli komplexní balík podpory zaměřený na infrastrukturu, vybavení a trénink pro hraniční přechod Kerem Šalom. To je konkrétně na podporu většího pohybu zboží, na umožnění exportu v podpoře ekonomického zotavení. V průběhu obou mých návštěv v Gaze jsem žádala o více příležitostí k tomu, aby tamější lidé mohli rozvíjet ekonomiku a poskytovat práci a budoucnost pro své děti. Žádala jsem také, a nepřestávám žádat, o to, aby byl propuštěn Gilad Šalit. 13. dubna budu hostit ad hoc styčný výbor vedený Norskem; jsme uprostřed jednání o možnostech dárcovské konference, která by se konala v červnu. Vážení poslanci budou vědět, že se 22. února uskutečnila užitečná a produktivní výměna názorů s Izraelem v rámci Rady přidružení; na tomto jednání byl diskutován mírový proces na Blízkém a Středním východě společně s dalšími regionálními tématy, jako jsou přirozeně především změny, ke kterým v regionu dochází. Diskuse zahrnovaly naše bilaterální vztahy a to, jak může probíhat lepší spolupráce na aktuálním akčním plánu a v kontextu touhy nalézt nějaké řešení. Vítám také vůli Izraelců setkat se zítra s vyslanci Kvartetu, ale naléhavě Izrael žádám, aby nyní učinil pozitivní kroky k nalezení řešení a aby prosazoval a podporoval kroky vedoucí k přímým rozhovorům. Jak jsem již řekla, domnívám se, že toto je v zájmu obou národů v regionu a věřím, že premiér Netanjahu má klíčovou roli v napomožení tomu, aby se rozhovory rozběhly. Vážení poslanci, velmi se těším na vaše reakce, a proto v tuto chvíli přeruším svou řeč. Věřím, že všichni z nás v tomto Parlamentu si přejeme konečně vidět ukončení tohoto konfliktu a aby obě strany nalezly řešení pro stabilitu národa izraelského a národa palestinského, která také pomůže zvýšit stabilitu a bezpečnost v regionu. Naléhavě o to žádám a doufám, že se tak brzy stane. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, docela správně jste řekla, paní baronko Ashtonová, že situace v jižním Středomoří odvádí pozornost od konfliktu na Blízkém východě a od mírového procesu, který je již natahován téměř přes třicet let a jež vypadá, jako by se naprosto zastavil. Jak vaše návštěva ukázala, aktuální události a obecná situace v regionu měly a mají vliv na mírový proces. Ve světle vaší návštěvy bych se vás chtěl zeptat na vaše názory na řadu otázek. Dnes ráno jsme probírali obtíže, kterým čelí Rada bezpečnosti Organizace spojených národů při vyjednávání další rezoluce, která by nařídila bezletovou zónu nad Libyí. Do jaké míry máte pocit, že mírový proces a důvěryhodnost jednoho z jeho klíčových hráčů byla a je ovlivněna nedávným vetem navrhované rezoluce odsuzující osady na palestinském území? Jak podle vašeho názoru ovlivňuje absence rozhodnutí Rady bezpečnosti vnímání závazku Obamovy vlády pokračovat v tomto procesu?

159

160

CS


Zadruhé, jak se díváte na rozhodnutí přijaté Palestinskou národní samosprávou konat prezidentské a parlamentní volby dříve než v září a na rozhodnutí Hamásu neúčastnit se těchto voleb? Na závěr, baronko Ashtonová, bych rád slyšel, co si myslíte o odstoupení hlavního palestinského vyjednavače v návaznosti na dokumenty zveřejněné WikiLeaks, o výměně křesel v rámci Palestinské národní samosprávy a o dopadech, které zveřejněné dokumenty měly a mají na palestinskou stranu, na izraelskou vládu nebo na obě strany jako celek. Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, mluvíme o tom celý den: ta ohromná naděje, která se objevila po revolucích v arabském světě nám ukazuje, že demokracie je aspirací nás všech a že na ní není nic exkluzivního. Právo na život ve svobodě je něco, co musí být všeobecně uznáno. To se vztahuje také na Palestince, když v okamžiku, kdy zde hovoříme, obzvláště v Gaze, mladí Palestinci – a že jich tam je neskutečně mnoho – nemají žádné vyhlídky, žádnou budoucnost, žádné příležitosti k tomu, aby se vzdělali, aby se volně pohybovali a kteří někdy nemají ani přístup ke zdravotní péči nebo k potravinám. To je zcela nepřijatelné. Sdílíme tyto pocity, myslím, že tyto pocity jsou sdíleny prakticky každým. Sama sebe se však táži a nemohu porozumět tomu – ujišťuji vás –, čeho se Evropská unie snaží dosáhnout v dohodě o přidružení. O tom jste hovořila. Četla jsem znovu a znovu zápis týkající se dohody o přidružení. Ačkoliv Evropská unie odsoudila porušení mezinárodního práva v mnoha ohledech, jak jste poukázala dříve, poskytli jsme řadu pozitivních pobídek – vy je nazýváte pozitivními pobídkami – v oblastech zemědělství, rybolovu, životního prostředí, policejní práce, soudní spolupráce, dopravy, vesmírné spolupráce, rozšířené vědecké spolupráce, stejně jako v dohodě o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, bez jakýchkoli záruk a bez jakéhokoli protiplnění. Pozvali jste Izraelce na setkání vašeho Kvartetu, ale oni nepřišli. Nechci vás tedy kritizovat, paní baronko Ashtonová. Jsem si vědoma vašeho úsilí; dáváte do této problematiky mnoho. Nechci vám ani říkat, že tyto pozitivní pobídky nefungují. Co se vás chci zeptat je, jestli máme i dnes právo vzdát se všech forem nátlaku, které nejsou sankcemi. Máme právo poskytovat ekonomické a obchodní stimuly, když je tolik lidských práv a tolik aspektů mezinárodního práva neustále porušováno? Nemyslím si to, a co je víc, domnívám se, že jde o politickou chybu ve světle revolucí, ke kterým dnes dochází v arabském světě. Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, paní vysoká představitelko, jménem mé skupiny bych chtěla začít sdělením, že nemůžeme více souhlasit s vaším úvodem, s cíli, které jste předestřela, a s úsilím, které vynakládáte k novému vnesení života do toho, co jste sama nazvala „pozastaveným“ mírovým procesem. Domnívám se, že byl pozastaven a že by měl být znovu nastartován, abychom mohli vidět nějaký pokrok. Minulý týden měl Evropský parlament tu čest vyslechnout projev náměstka izraelského ministra zahraničí, který nás přišel přesvědčit o své věci. Pobízel na jedné straně k tomu, abychom se soustavně nezaměřovali na to, co se děje na okupovaných palestinských územích, a na druhou stranu, abychom raději přesměrovali svou pozornost na to, co můžeme jako Izrael a Evropská unie dělat dohromady. Bylo by pro nás jednodušší tak učinit, pokud bychom měli vážné náznaky toho, že je Izrael opravdu ochotný vdechnout nový život do mírového procesu.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Nemohu si pomoci, ale cítím, že Izrael věří, že dramatické změny v řadě arabských zemí mu dávají mnohem volnější prostor k dýchání. Jako paní De Keyserová se obávám, že se to může ukázat jako velká politická chyba. Právě naopak, Izrael by měl využít toho, co se dnes děje, k urychlení mírového procesu a měl by se co nejdříve pokusit uzavřít mírovou dohodu. Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat paní baronce Ashtonové za její projev, ve kterém mne trošku zklamala. Docela s paní baronkou Ashtonovou souhlasím, že nyní je doba – v této historické situaci – pro to, aby se palestinsko-izraelská otázka dostala do popředí. Proč však nebylo řečeno ani jediné slovo ohledně uznání Palestiny v září tohoto roku? My všichni velmi dobře víme, že nám teď dochází čas. Všichni velmi dobře víme, že obzvláště tato otázka potřebuje být naléhavě vyřešena a že zoufale potřebujeme slyšet od hlavní představitelky EU především to, že toto je to, pro co všichni pracujeme. Mnoho z nás bylo pyšných a chovalo se sebevědomě, když nám bylo nedávno uděleno společné křeslo pro EU v Radě bezpečnosti. To bylo vynikající a já bych za to chtěla vyjádřit mé díky. Mělo to také příznivé dopady. Velké množství krásných prohlášení je vynášeno na vysoké úrovni – mnoho jich stoupá do nadpozemských sfér. Hroznou věcí však je, že když se sneseme z majestátních výšek zpátky na zem – do reality – zakoušíme značné problémy. Jak paní De Keyserová také poznamenala, byli jsme svědky dalšího zlepšení vztahů s Izraelem. Bylo to označeno za pouhou technickou záležitost, aby se vyvarovalo konfliktů s Parlamentem, ale co je mnohem horší, je skutečnost, že izraelské osady se rozrůstají jako nikdy předtím. Obléhání Gazy zcela jistě není u konce a paní baronka Ashtonová naneštěstí zmínila pouze Kerem Šalom, místo hovoření o otevřenosti vůči všem stranám. Ve skutečnosti to je velmi závažná záležitost. Proč je vše, co slyšíme, pouze o penězích? My jsme platili a platili, a to je důležité. Dali jsme peníze Salámu Fajadovi, ale pokud mu nedáme šanci vybudovat jeho stát, vše bude učiněno zbytečně. Dovolte mi zakončit konstatováním, že důvěryhodnost Evropské unie je v této historické situaci skutečně ohrožena. Pokud doopravdy neporozumíme, že potřebujeme podpořit všechna naše vznosná slova činy, kde bude naše důvěryhodnost ve vztahu ke zbytku severoafrických a arabských zemí? V každém jednotlivém případě se zdá, že když na to přijde, při nejlepším poskytneme nějaké peníze, ale jinak se nedostaneme k žádné politické akci. Struan Stevenson, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, vývoj situace v Iráku mi dělá vážné starosti. Tamější nedávné povstání – kdy lidé vyrazili do ulic, především mladí lidé, kteří nemohou sehnat práci, kteří vidí rozpadlé hospodářství, stávající nedostatek bezpečnosti a sektářské vraždění – bylo brutálně potlačeno. Dvacet devět lidí bylo zabito a mnoho stovek bylo zraněno. Jsou zde nyní náznaky, že Ajád Aláví, jehož strana al-Irakíja vyhrála volby v loňském březnu, vystoupí z vládní koalice, neboť premiér Núrí Málikí nedodržel mnoho slibů, které al-Irakíje dal v koaličním ujednání. Pokud se tak stane, dostaneme se zpět na samý začátek a budeme mít sektářskou vládu, kterou budou podporovat al-Hakim a Muqtada al-Sadr na rozkaz Teheránu, a budeme mít destabilizovanou situaci, ve které strana, která vyhrála volby, nebude nadále ve vládě. To jistě není přijatelné, pokud jde o budoucnost Blízkého a Středního východu. Kyriakos Triantafyllides, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, chtěl bych využít této příležitosti, v návaznosti na to co dnes bylo řečeno, k okomentování stanoviska

161

162

CS


Evropské unie k událostem, které se odehrávají okolo nás v arabském světě. Toto stanovisko zaměňuje stagnaci za stabilitu, je to odsouzeníhodné stanovisko, neboť nedokázalo věnovat pozornost požadavkům tamějších lidí na svobodu a sociální spravedlnost. Evropská unie se však může chovat jinak, může se chovat správně. Dokázala to v případě Palestiny, alespoň pokud jde o budování státu. I když Evropská unie ani v arabském konfliktu nevyslala silné politické sdělení, podporovala nicméně vládu prezidenta Abbáse a premiéra Fajada v průběhu posledních dvou či tří let; tito byli schopni budovat nezbytné instituce takovým způsobem, aby byl příští září premiér Fajad v pozici, ze které by mohl požádat OSN o uznání nezávislého palestinského státu; a já doufám, že když tak učiní, Evropská unie podpoří jeho žádost. Evropská unie by mohla hrát podobnou roli v dalších zemích v této oblasti. Doufám a modlím se za to, aby tak učinila, a vyzývám Evropskou unii k tomu, aby vyjednávala a uzavřela dohody s každou ze zemí, kde lidé volají po změně a, společně se zástupci těchto lidí, aby určila oblasti, ve kterých Evropská unie může pomoci, ať už finančně nebo jinak, výměnou odborných znalostí a zahájením společných programů určených ke společenskému a hospodářskému rozvoji v dané oblasti. Tímto způsobem se bude Evropská unie také vypořádávat s cíli, které si stanovila ve své politice sousedství. Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, paní vysoká představitelko, chtěl bych vás podpořit ve dvou bodech vašeho úvodu. Hovořila jste o přímých jednáních. Minulý týden jsem měl tu čest zúčastnit se rozsáhlých rozhovorů se zástupci izraelské vlády a izraelského parlamentu, Knesetu. Musíte věřit a důvěřovat svým partnerům v diskuzi, a oni říkají, že chtějí přímá jednání s palestinskou samosprávou. Chtěl bych vás proto požádat, abyste využila veškeré své diplomatické vynalézavosti k dosažení těchto přímých jednání, protože, konec konců, potřebujete mít obě strany konfliktu u jednoho stolu, pokud chcete dojednat mír. S ohledem na pozadí událostí, ve kterých se arabské masy dožadují odpovědných vlád, můžeme uzavřít, že se nacházíme ve vhodné době k tomu, aby byl učiněn průlom. Mým druhým bodem je, že jsem byl velmi potěšen tím, že jste zmínila smutný osud Gilada Šalita, který je uvězněn po dobu již takřka pěti let. Přesně před týdnem jsem mluvil s jeho otcem v srdci Jeruzaléma a on přemýšlel nad tím, jestli se Evropa stále ještě zajímá o jeho syna. Vy jste mi odpověděla. Doufám, že budete vytrvale pokračovat ve snaze co nejdříve umožnit opětovné setkání otce se synem. Hans-Gert Pöttering (PPE). – (DE) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, arabský svět je v zajetí hluboké změny. Lidé bojují za svou důstojnost; chtějí žít ve svobodě, v demokracii a v právním státě, tak jako my. Je naší politickou a morální povinností plně a oddaně podpořit lidi v arabském světě, kteří jsou zapojeni do této záležitosti. Byl jsem minulý víkend v Káhiře a setkal jsem se tam na náměstí Tahrir s mnoha mladými lidmi. Otevřenost, důvěra, odvaha a optimismus těchto mladých lidí v Káhiře na mne hluboce zapůsobily. Egypt a další arabské země nyní mají možnost demokratického vývoje. To je také příležitostí pro Izrael, aby nezůstal jedinou demokracií na Blízkém a Středním východě vedle Libanonu. Změny, které se odehrávají v Arábii, musí být využity jako možnost pro mír mezi Izraelem a Palestinou. Musíme se zdržet všeho, co představuje překážku tomuto míru. To znamená, že výstavba osad Izraelem je provokací Palestinců a že rakety Hamásu jsou provokací Izraelců. Obojí musí skončit. Mír mezi Izraelem a

09-03-2011

09-03-2011

CS


Palestinou je možný – dva státy žijící spolu v míru uvnitř bezpečných hranic jako dobří sousedé. Nyní není čas na zbabělost a nesmělá jednání. Nyní je čas pro odvahu, rozhodnost a chování hodné státníka; nyní je čas pro mír na Blízkém a Středním východě; nyní je čas pro demokracii v arabských zemích. Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, buďme upřímní, současný stav bez války, protože my nemůžeme mluvit o míru na Blízkém a Středním východě, přinejmenším dovolil diktátorům a autoritářským režimům držet vlastní lidi pod kontrolou a uzavřít pakt o neútočení s Izraelem, a to samé dovolil také Izraeli. Jak jsme viděli, takové podpěry a pilíře jsou velmi křehké a mohou se znenadání zřítit. Nyní se zřítily! Těší mě, že Izrael nezasáhl do vnitřního arabského vývoje. Nezasahování nicméně nestačí. Jak pan poslanec Pöttering řekl, musíme se chopit příležitosti; to znamená, že Izrael se musí chopit příležitosti uzavřít trvalý mír s demokratickými státy; mír, který nespočívá na ramenech několika diktátorů, ale je skutečně založen na vůli obyvatel konat mír. V tomto ohledu je stavba osad nejen trnem v oku, ostatně jako vždycky byla, ale také překážkou. A co víc, když náměstek ministra zahraničí, který zde již byl citován, prohlásí v průběhu rozhovorů, které jsme s ním vedli v Bruselu, že my přeci v žádném případě Palestincům nebereme žádná nová území, tak je to hnidopišské a ještě k tomu cynické. Výstavba osad musí být zastavena. Jsem hluboce zarmoucen tím, že Američané v této záležitosti použili své veto, neboť tím prokázali, že nemají žádný opravdový zájem na mírovém procesu. Nyní stručně k volbám, ohledně kterých již byly otázky položeny. Doufám, že tyto volby uznáme. Musíme uznat tyto volby a výsledek těchto voleb jako demokratický krok. To neznamená, že bychom museli uznat jakoukoli politiku, která bude realizována jakožto výsledek daných voleb. Nesmíme však opakovat chybu spočívající v tom, že bychom rozhodovali, kdo je dobrým a kdo špatným vítězem voleb. Místo toho musíme uznat demokratický vývoj. Na závěr opět, neboť jsme v tomto ohledu všichni jedné mysli, doufám, že zvýšíte své úsilí na osvobození pana Šalita, aby tento problém mohl být konečně vyřešen. Neboť stejně jako je budování osad překážkou opravdu smysluplných rozhovorů, tak je také uvěznění pana Šalita překážkou, ostatně jako vždycky. Doufám, že můžeme přistoupit k oběma problémům takovým způsobem, abychom se konečně dopracovali k rozumným a konstruktivním mírovým rozhovorům na Blízkém a Středním východě. Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Pane předsedající, ten kontrast je zarážející! Ta revoluce, ty změny probíhající v arabském světě jsou pro nás všechny fascinující. Snažíme se pomoci. Hovořili jsme dnes o Libyi. V uplynulých dnech a týdnech jsme probírali Egypt a Tunisko. Ve stejnou dobu však máme pozastaven mírový proces. S ohledem na toto pozadí zde musíme docela jasně říci, že jste nám, paní baronko Ashtonová, učinila službu, když se vám podařilo svolat jednání Kvartetu. Učinit takový tah právě teď, v době hluboké nejistoty v daném regionu, a hluboké nejistoty v Izraeli, bylo mimořádně pozitivní službou. Rád bych to zdůraznil. Čas od času musíte také snášet kritiku od Evropského parlamentu. Z tohoto důvodu je snad trocha chvály také na místě. Pokud jde o obsah, rád bych jasně řekl, že nevěřím, že Izrael je skepticky nakloněn demokracii v arabských zemích. Jde jen o to, že tyto změny ještě nejsou u konce. Když a pokud tam budou demokracie, plně souhlasím s panem Pötteringem a také s vámi, pane Swobodo, pak tam bude zcela zřejmě velká příležitost konečně také rozjet mírový proces

163

164

CS


na Blízkém a Středním východě. Budování osad musí přestat, to je v každém případě jasné, stejně jako musí přestat sofistika, se kterou je jejich výstavba obhajována. V tomto bodě je naprostá shoda mezi všemi skupinami v Evropském parlamentu. V souvislosti s povstáním v arabském světě jsme také zakusili a zakoušíme protesty proti vládě Hamásu v pásmu Gazy. Situace na palestinských územích není v žádném případě jednoduchá. Demokratizace zde musí také uspět. V současnosti máme naštěstí umírněného a konzervativního partnera na Západním břehu Jordánu, což však rozhodně není případ pásma Gazy. Nicole Kiil-Nielsen (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, v Evropské unii jsem vysledovala zvláštní tendenci: navzdory prohlášením kritizujícím porušování lidských práv Izraelem pracují členské státy a Komise neúnavně na posilování politických a hospodářských vztahů s Izraelem, aniž by připojovaly jakékoli podmínky. 22. února Evropská unie dokonce vylepšila dohodu o přidružení s Izraelem a slíbila vystupňovat spolupráci v několika podle všeho technických dohodách pokrývajících rozličné oblasti: hospodářská soutěž, přístup k veřejným zakázkám, integrace Izraele do Evropského výzkumného prostoru a do evropských agentur, jako je Europol, Evropská kosmická agentura a tak dále. 31. ledna Komise schválila převod osobních údajů evropských občanů do Izraele, který je zemí podezřelou z použití pasů evropských občanů k provedení mimosoudních poprav v Dubaji v loňském roce. Izrael, který se již v současnosti účastní více než osmi set projektů s evropskými univerzitami a podniky, obdrží v roce 2013 dotace ve výši přesahující 500 milionů EUR. Mezi příjemci budou výrobci zbraní Elbit a Israel Aerospace Industries, kteří vyrábějí bezpilotní letouny a letadla používaná proti obyvatelům Gazy. Na Radě přidružení Evropská unie přivítala nová opatření pro Gazu a Západní břeh Jordánu oznámená panem Netanjahu. Paní baronko Ashtonová, mohla byste prosím naznačit, v čem spočívají tato zjednodušující opatření, když právě v tuto chvíli stovky řidičů kamionů protestují v Gaze, aby odsoudily uzavření hraničního přechodu Karni? A také, co navrhuje pan Netanjahu k zastavení rychlé kolonizace Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu? Byla bych vděčná, paní baronko Ashtonová, pokud byste dala jasně najevo povzbuzení a opravdovou naději pro všechny ty ženy, které včera vyrazily do ulic v Palestině a které očekávají mnoho od Evropské unie. Patrick Le Hyaric (GUE/NGL) . – (FR) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, revoluce v arabském světě jsou v souladu s aspiracemi palestinského lidu. Je zde však jeden rozdíl: Palestinci bojují ne proti jejich vůdci, ale proti vnější mocnosti, která je ovládá, ponižuje, drancuje, kolonizuje, uvězňuje, která krade jejich půdu a jejich domovy, která buduje zdi a uvaluje blokády na Gazu, a zároveň ponechává jeden milion jejich lidí v uprchlických táborech, v rozporu s mezinárodním právem. Paní baronko Ashtonová, dobře jsem slyšel vaše vysvětlení, ale Evropská unie musí být více neústupná a aktivnější. Arabský lid nás sleduje. Na Blízkém a Středním východě se všechno mění. Všechno se musí změnit také pro izraelské vedení, které musí respektovat univerzální hodnoty obsažené v právu. Použijte všech prostředků, které jsou vám k dispozici, včetně zpochybnění dohod o přidružení. Souhlasím s tím, co jste řekla o Giladu

09-03-2011

09-03-2011

CS


Šalitovi, ale již jsem se vás ptal, jak zamýšlíte zajistit propuštění Salaha Hamouriho, mladého francouzského Palestince, který hnije bez jakéhokoli důvodu v izraelském vězení. Konečně, paní baronko Ashtonová, vykonejte silný politický čin, politický čin prvořadé důležitosti: zajistěte, aby Evropská unie oficiálně a bez jakéhokoli odkladu uznala Palestinský stát v jeho hranicích z roku 1967 a s východním Jeruzalémem jako jeho hlavním městem. Fiorello Provera (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská unie je hlavním finančním podporovatelem palestinské samosprávy, neboť jí poskytuje okolo jedné miliardy EUR ročně, ale přesto zůstává politická role Evropy v mírovém procesu okrajová. Tato dalekosáhlá finanční podpora nám dává právo žádat Palestinskou národní samosprávu o to, aby se navrátila k jednacímu stolu. Musíme být jasní, pokud jde o problém uznání Palestiny. Problém mírového soužití s Izraelem nebude vyřešen jednostranným uznáním palestinského státu, který navíc ještě ani nebyl vyhlášen. Palestinská národní samospráva se musí navrátit k tomu, že bude hrát aktivní roli, posadí se k jednacímu stolu a vyřeší přetrvávající spory, především ohledně bezpečných hranic, statusu Jeruzaléma a otázky uprchlíků. I částečná dohoda by posílila umírněné skupiny na obou stranách a snížila vliv extremismu. Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, čerstvý vítr přinášející změny na Blízkém a Středním východě přislíbil demokratizaci a žádný opravdový demokrat nemůže popřít, že obyvatelé Egypta, Tuniska a nyní Libye si zaslouží jak svobodu, tak demokracii. Mohu se také plně ztotožnit s vysokou představitelkou, že tyto události, spíše než by byly pouhou záminkou k odvedení pozornosti, si žádají opětovné zaměření naší pozornosti na mírový proces. V průběhu mých nedávných návštěv v této oblasti jsem se setkala s pochopitelně nervózními Izraelci. Minulost viděla politická vakua naplněná Hamásem a Hizballáhem. V této situaci musíme zvážit, jakým způsobem můžeme nejlépe pomoci, a to jak v mírovém procesu, tak ve stabilitě regionu. Uznání izraelské potřeby bezpečnosti a platnosti dohod se sousedními státy jsou důležitými základními kameny. Musíme také uznat, že politika sousedství selhala. V současnosti na tuto politiku vynakládáme jeden a půl miliardy EUR ročně. Musíme zhodnotit její hmatatelné přínosy. Pokud vezmeme v úvahu Egypt, kde ročně přibudou na trhu práce desetitisíce lidí, kteří nemají ani ekonomickou budoucnost, ani naději, možná bychom měli realisticky uznat, že zárodek budoucích revolucí se nachází právě zde. Francisco José Millán Mon (PPE). – (ES) Pane předsedající, jak je naznačeno v prohlášení Blízkovýchodního kvartetu učiněného v Mnichově, všichni bychom rádi viděli konec vyjednávání mezi Izraelem a Palestinou v září 2011, a to ve formě dohodnutého řešení pro tyto dva státy, které přinese mír a bezpečnost. Naneštěstí, vyhlídky nejsou právě růžové. Zbývá nám pouhých šest měsíců, ale vyjednávání se naprosto zastavila, a to na otázce osad. Dámy a pánové, nedomnívám se, že by ztráta drahocenného času byla Izraeli k dobru, ani že by přispěla k nalezení úspěšného řešení. Na druhou stranu mi dělá starosti, že bude ještě náročnější než kdykoliv předtím nalezení umírněných vůdců v Palestině, kteří by měli dostatečnou politickou podporu umožňující sjednání dohod s Izraelem, což není jednoduchý úkol. Na druhou stranu, pokud osady zůstanou, vytvoření opravdu životaschopného palestinského státu bude ještě těžší, než kdykoliv před tím.

165

166

CS


Paní baronko Ashtonová, souhlasím, že by mírový proces neměl být odložen kvůli dramatickým politickým změnám v regionu. Pokud aktuální události budou mít za výsledek demokratické režimy, v což všichni doufáme, režimy, které budou naslouchat přáním svých lidí, atmosféra v regionu bude ještě méně příznivá pro Izrael. Může se stát, že Izrael bude ještě více izolovaný a dostane se ještě pod větší tlak od některých z jeho arabských sousedů. Na závěr, všichni, včetně Izraele, by měli užitek z dosažení řešení, jak jen to bude možné. Chtěl bych proto naléhavě požádat Evropskou unii, aby aktivně přispěla k obnovení mírového procesu v úzké spolupráci se Spojenými státy americkými a s dalšími členy Kvartetu. Paní baronko Ashtonová, doufám, že se tento měsíc uskuteční další jednání Kvartetu na vysoké úrovni, tak jak bylo vytyčeno v mnichovském prohlášení. Můžete potvrdit, že tomu tak opravdu bude? Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedající, současná situace v regionu je plná jak nebezpečí, tak naděje. Pro mne je vznik demokratických hnutí ve státech sousedících s Izraelem důvodem k oslavě. Musíme odmítnout rasistický stereotyp, který je považuje za hrozbu. Vedl jsem parlamentní delegaci do Gazy a na Západní břeh Jordánu v prosinci 2010. Nejvíce srdcervoucím příběhem byl ten malého chlapce, který si každý den nosil do školy své hračky, protože si nebyl jistý, jestli při jeho návratu domů nalezne svůj dům a rodinu na jejich místě. Rodiče toho dítěte chtějí mír. Každý poslanec palestinského parlamentu, kterého jsme potkali, jak na Západním břehu Jordánu, tak v Gaze, si přeje bezpečné izraelské a palestinské hranice založené na zelené linii z roku 1967. Chtějí také zastavit výstavbu osad. Je nepochopitelné, že premiér Netanjahu odmítl a nadále odmítá žádosti izraelských spojenců o zastavení výstavby osad. Jednoduše zastavit jejich výstavbu. Ne je rozebrat. Zastavit jejich výstavbu. Pro to, aby mohla začít vážná jednání, je třeba, aby byla výstavba osad zastavena. Žádám paní Ashtonovou, aby zajistila, že se tato žádost dostane opět k čelním izraelským představitelům: prosím, zastavte výstavbu osad a pusťte se do jednání. Musíme podpořit úsilí prezidenta Abbáse a premiéra Fajada vést palestinský lid cestou míru k palestinskému státu. Nevíme, jaké budou následky, pokud tak brzy neučiníme. Chris Davies (ALDE). – Pane předsedající, není možné najít lepšího přítele Izraele v Evropské unii než Německo, takže je to opravdu síla číst, že kancléřka Merkelová řvala na premiéra Netanjahu „vy jste nic neudělali na podporu míru, dejte mi něco“. Docela síla! Má samozřejmě pravdu. Izrael hrál a hraje o čas. Má rád hovory o hovorech, protože všechen získaný čas mu dává možnost měnit aktuální stav a řešení zahrnující dva státy mnohem je čím dál obtížněji dosažitelné. Paní vysoká představitelko, vy máte moc něco změnit. Tady je stanovisko Evropské unie z minulého měsíce, které se týká dohody o přidružení: šest stránek obsahujících odsouzení porušování lidských práv a protiprávností a porušení závazků ze strany Izraele – a přesto shrnutí, které říká, že se snažíme o užší spolupráci s Izraelem.

09-03-2011

09-03-2011

CS


O co tady jde? Je pak překvapením, že si Palestinci myslí, že Evropská unie měří dvojím metrem? Vkládáte svou důvěru v příjemné rozhovory. Ale Izrael si myslí, že jsme slabí, slabí, slabí. A do té doby, než použijete svou moc, než se postavíte a promluvíte k Izraeli a použijete slovo, které není zvyklý slyšet, nic se nezmění. To slovo je „ne“. David Campbell Bannerman (EFD). – Pane předsedající, zatímco jsou dobří libyjští občané bombardováni a terorizováni panem Kaddáfím, Evropská unie vyhazuje peníze za projekty pro Libyi jako „zvýšení dodržování norem mezinárodního humanitárního práva“. Je celkem zřejmé, že nefungují. Mezitím zde paní baronka Ashtonová žádá ještě o další prostředky, kromě těch téměř tří miliard EUR, které má Evropská služba pro vnější činnost obdržet. Místo toho, abychom byli až po krk v této nabubřelé, zdvojené a nenasytné evropské zahraniční službě a v Evropské obranné agentuře, měla by Británie utratit těch 48 milionů liber, které denně platíme za členství v EU, za naše vlastní národní obranné zájmy. Libyjská krize ukázala hodnotu toho mít letadlové lodě s rychlými tryskovými letadly rozmístěné mimo krizové zóny. Žádám Davida Camerona, aby přišel k rozumu, a odložil zbavení se jak letadlové lodě HMS Ark Royal, tak alespoň minimálního počtu harrierů. V průběhu falklandské krize paní Thatcherová úspěšně zachránila sesterskou loď Ark Royal, HMS Invincible. Musíme udělat to samé pro Ark Royal. Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, chtěl bych začít zmínkou velmi skeptických a pesimistických hlasů, které v nedávné době vyjádřily názor, že, od té doby, co začala povstání ve Středomoří, mírovému procesu na Blízkém a Středním východě hrozí, že by se stal jejich nepřímou obětí. Na základě této interpretace by došlo k ještě většímu zablokování mírového procesu, než jaké je v současnosti, což by způsobilo ještě další přerušení. Domnívám se, že se na věci nemusíme dívat tak pesimistickým způsobem. Ve skutečnosti se domnívám, že právě tyto nedávné události nám ukazují potřebu významného pokroku v mírovém procesu. V tomto ohledu potřebujeme evropské vedení, především pro to, aby bylo možno dosáhnout dohody ve stanoveném termínu, tedy do září 2011. Z tohoto pohledu bych chtěl pogratulovat vysoké představitelce za odhodlání, které ukázala, a za úsilí, které učinila v nedávných měsících. Domnívám se, že za účelem realizace řešení v podobě dvou států a podpory cíle globálního arabsko-izraelského míru potřebujeme znovu dovést obě strany k jednacímu stolu, a v tomto ohledu značí první krok iniciativa Kvartetu konzultovat zvlášť s izraelskými a zvlášť s palestinskými vyjednavači. Zcela jistě potřebujeme učinit i další krok. Věřím, že revoluční atmosféra ve Středomoří může dát mírovému procesu nový podnět. Musíme se však postarat o to, aby změny, ke kterým dochází, nevedly k přehodnocení závazků ve vztahu k Izraeli, jež dříve učinily některé země v regionu. David-Maria Sassoli (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Středomoří se dramaticky navrátilo na pořad celosvětových politických jednání a Evropa zjistila, že je opravdu velmi slabá. Neinvestovali jsme do politiky sousedství s Blízkým a Středním východem a Maghrebem, nepostavili jsme se za zónu volného obchodu nebo za společnou přistěhovaleckou politiku, a to, co se děje v severní Africe má vliv na Blízký a Střední východ, kde se mírový proces zastavil. Paní baronko Ashtonová, Evropa musí pomoci Izraeli a Palestincům znovu zahájit vyjednávání na základě návrhů, které jsou nyní podporovány jak Radou, tak Parlamentem.

167

168

CS


Změny, ke kterým dochází, ovlivní také Izrael a tím, že investujeme do změny, můžeme najednou přinést bezpečnost a mír. Evropa musí vyvinout tlak na Izrael, aby uvolnil okupovaná území ze svého sevření a zastavil politiku výstavby osad, což je nezbytnou podmínkou pro to, aby jednání mohla opětovně začít. Jak nyní vidíme, v těchto dnech není nikdo dostatečně odolný, když touha po svobodě vybuchne takovýmto způsobem. Jakékoli další zpoždění ve vyřešení konfliktu s sebou nese riziko ohrožení izraelských a palestinských nadějí na dosažení spravedlivého řešení a také ohrožení budoucnosti natolik křehké oblasti Středomoří a Blízkého a Středního východu. Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, každý může vidět, že se situace na Blízkém a Středním východě mění s touto demokratickou vlnou, která se valí přes Maghreb, Mashrek a Egypt. Toto historické povstání mezi arabskými národy musí být vnímáno Izraelem a palestinskými představiteli jako příležitost, a nikoliv jako risk. Opravdu věřím, že náhlé objevení se demokratických hnutí na hranicích Izraele a palestinských území je příležitostí, které by se měly chopit obě strany. Izraelci a Palestinci dnes musí čelit skutečnosti: svět kolem nich se mění, a je na čase, aby se změnili také. Nastal tedy čas pro to, aby si Evropa vynutila rozhovory, aby si vynutila otevření opravdových jednání a aby si vynutila opravdový mírový proces s ohledem na hledání trvalého řešení, které zahrnuje dva národy žijící bok po boku v míru. V tomto naprosto zásadním okamžiku by však bylo naprosto nepochopitelné a nevhodné, aby se Evropská unie zbavila zvláštního vyslance pro Blízký a Střední východ. Byla bych proto ráda, pokud byste nám mohla tuto záležitost osvětlit, paní baronko Ashtonová. Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, jako poslanec Evropského parlamentu jsem měl možnost v několika posledních měsících navštívit několik zemí Blízkého a Středního východu, včetně Sýrie, palestinské samosprávy a Izraele. Jeden z čelních představitelů daného regionu mi řekl: „Prosím, řekněte vysokým evropským představitelům, aby se více angažovali, protože pokud jejich zapojení povede k úspěchu, bude to politický úspěch takového druhu, za který se uděluje Nobelova cena.“ Věnuji tato slova paní Ashtonové. Ale teď již zcela vážně, všichni čelní představitelé mi řekli to samé: Evropská unie musí být silněji zapojena v procesu na Blízkém a Středním východě. Například Spojené státy jsou ovlivněny jistými politickými omezeními, zatímco, na druhé straně, naše zapojení musí zahrnovat spolupráci s partnery, jako jsou Spojené státy, už jenom pro strategické vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem. Zadruhé, všichni z nás, včetně paní Ashtonové, by měli využít každé příležitosti naskýtající se Evropské unii. Například minulý týden se uskutečnilo bezprecedentní společné zasedání vlád Polska a Izraele ve formě mezivládní konzultace. Pan premiér Tusk a ministr zahraničních věcí, pan Sikorski, byli v Izraeli. Měli bychom z těchto příležitostí získat co nejvíce. Ioan Mircea Paşcu (S&D). – Pane předsedající, i když byla otázka Blízkého a Středního východu komplikovaná, v poslední době se stala ještě komplikovanější. Přirozeně, sázka na jistotu by pro každého byla počkat a vidět, co se stane. Na palestinské straně je otázkou, kdo vychýlí jazýček vah ve svůj prospěch: Hamás, podporovaný Íránem, získávající navrch na Západním břehu Jordánu – více pravděpodobné – nebo Fatah opět potvrzující svou přítomnost v Gaze – méně pravděpodobné. Pak Jordánsko, klíčová země, která je zachvácena nepokoji, může zlikvidovat celý mírový proces. Pokud jde o Izrael, zřejmě tam existují dvě školy myšlení: první dává přednost

09-03-2011

09-03-2011

CS


novému zahájení současných jednání skrze průlomové návrhy, ta druhá dává přednost té samé strategii „počkejme a uvidíme“. S vizí a s rozhodností učinit správná rozhodnutí na každé z těchto křižovatek je zde nicméně šance, že se dostaneme ze slepé uličky, ve které se nacházíme, ačkoliv se to v současnosti může jevit vzdálené. Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Pane předsedající, souhlasím s postřehem paní vysoké představitelky, že nyní je vhodná doba pro vážný zásah a opravdová jednání na Blízkém a Středním východě. V prvé řadě, protože nikdo neví, co se příště stane v severní Africe, a zadruhé, protože je jasné, že situace mezi Izraelem a Palestinou je zneužívána jako záminka pro globální terorismus a napětí, především pak pro vytváření napětí v muslimském světě. Proto potřebuje mírový proces okamžitý zásah, váš zásah, paní Ashtonová, a zásah speciálního vyslance. To bude také příležitost pro Evropu, aby zjistila, jestli je opravdu schopna zasáhnout a hrát roli, kterou kdysi hrály Spojené státy, ale s rozdílnými výsledky. Finanční pomoc je samozřejmě nezbytná, ale vyžaduje speciální regulaci a speciální kontrolu, protože všichni víme, co se stalo z finanční pomoci za starých časů. Pak je tu samozřejmě to velké téma demokratizace, protože bez sociální demokracie se mírový proces zcela jistě stane velmi obtížným procesem. Zvláštní vyjednávač se zvláštním týmem pomáhajícím k opravdové demokratizaci a ústavnímu pořádku by byli velkým přínosem, a z toho, co jste řekla, paní Ashtonová, mám dojem, že vynaložíte úsilí v tomto směru. Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, když jsem hovořila s politiky na Blízkém a Středním východě, často jsem od nich slýchala, že Evropská unie je plátcem, nikoli však hráčem. Bylo také řečeno, že Evropská unie musí být hráčem, a nejenom plátcem, protože Evropská unie je jedinou institucí v Kvartetu, které každý věří. Někteří věří Rusku, zatímco druhá strana konfliktu je více otevřena Spojeným státům. Evropská unie je předurčena pro tuto roli. Bylo řečeno, že Evropská unie nemá společnou politiku, protože členské státy mají velmi rozdílný přístup ke stranám účastnícím se konfliktu a ke způsobům řešení těchto problémů. Nyní máme výjimečnou příležitost, protože je zde paní Ashtonová, máme Evropskou službu pro vnější činnost a můžeme vytvořit společnou politiku týkající se tohoto konfliktu. Komise tento týden publikovala nový dokument zabývající se podporou pro země ve středomořském regionu, který nese název Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím. Žádám vás, abychom přezkoumali naši politiku týkající se Blízkého a Středního východu a východní Evropy a abychom se poučili z těchto zkušeností, které pak mohou být použity při tvorbě nové politiky ve vztahu k zemím ve Středomoří. Evropská unie poskytla a nadále poskytuje pomoc institucím v Polsku a desíti dalších členských zemích. Pomohla a pomáhá také občanské společnosti na Blízkém a Středním východě. Využijme tedy tuto zkušenost při tvorbě této nové politiky. Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, pro dosažení míru je nutné, aby všechny strany v prvé řadě přijaly jisté závazky, počínaje uznáním Izraele, včetně všech důsledků – což stále ještě není případ některých zemí – a proto všechny státy v dané oblasti potřebují poskytnout základní, nejdůležitější záruky, aby bylo možné navázat vztahy založené na vzájemné úctě. Pokud se dnes obchodní politika stala novou formou zahraniční politiky, pak se musíme pokusit navrhnout a dosáhnout řešení nejen demokraticky, ale také prostřednictvím obchodních dohod. Není myslitelné, aby Evropská unie i nadále pokračovala stejným

169

170

CS


způsobem ve financování projektů, které nepřináší ani výsledky, pro jejichž dosažení byly finanční prostředky určeny, ani nepatrná zlepšení do demokratického procesu a do mírového procesu. Izrael nemůže být ponechán osamocen a palestinský lid má právo na stát. Potřebujeme však také podniknout kroky v hospodářském slova smyslu, s pozorovateli, kteří jsou schopni kontrolovat využití pomoci, kterou jim dáváme. Nová situace, která nastala v nedávných měsících a zahrnuje širší geografický prostor, konečně nutí Evropu k rozhodným politickým činům a k tomu, aby pracovala více s mladými lidmi, kteří mohou pomoci budovat demokratičtější společnost, kterou jsme pořád ještě nebyli schopni poskytnout pro nové generace. Pino Arlacchi (S&D). – Pane předsedající, poté, co jsem vyslechl prohlášení paní baronky Ashtonové, bych chtěl položit dvě otázky týkající se jejího hodnocení vlivu toho, co se nyní děje v severní Africe, na mírový proces na Blízkém a Středním východě. Paní baronko Ashtonová, nedomníváte se, že máme novou příležitost, neboť globální lidskoprávní standard je nyní mnohem vyšší a míra tolerance porušování mezinárodního práva a lidských práv na Blízkém a Středním východě, jako například v Gaze a skrze osady, je výrazně nižší? Má druhá otázka je následující: nedomníváte se, že psychologie obležené pevnosti, která byla v minulosti v Izraeli hnací silou zahraniční politiky, je nyní podstatně méně ospravedlnitelná, protože hrozba představovaná těmi, kteří se stávají demokratickými režimy, je mnohem menší, a také protože demokracie nechodí do války proti sobě navzájem? Nepřispívají všechny tyto faktory mocně k možnému snížení napětí na Blízkém a Středním východě? Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, EU je součástí Kvartetu, ale naneštěstí není v mírovém procesu mezi Izraelem a Palestinci vidět velké pokroky. Je pravděpodobné, že patová situace bude pokračovat po dobu, kdy jsou v arabském světě takové nepokoje a nejistota. Zcela jistě z pohledu Izraele – a já se hlásím k tomu, že jsem místopředsedou Evropských přátel Izraele – nepředvídatelná situace v Egyptě odvádí pozornost od mírového procesu. Vítám závazek vojenské vlády v Egyptě ctít mírovou smlouvu s Izraelem z roku 1979. Doufejme, že Muslimské bratrstvo se v Káhiře neprosadí. Ať se stane cokoliv, měli bychom zajistit, že budoucí pomoc Evropské unie Egyptu bude podmíněna zachováním mírové smlouvy s Izraelem. Ano, skutečnost, že část domnělého budoucího palestinského státu je ovládána Hamásem, který je stále odhodlán k vymazání Izraele ze světa, je zcela jistě největší překážkou míru. Írán také ohrožuje samotnou existenci Izraele. Mír v regionu nebude nikdy možný, dokud bude Teherán pokračovat ve financování a vyzbrojování fanatiků z Hizballáhu v Libanonu. Rozumím proto nedávným obavám Izraele, které vyvolala plavba dvou íránských válečných lodí Suezským průplavem po cestě do Sýrie, což bylo poprvé od roku 1979, kdy bylo něco takového povoleno. Egypt přibližující se Íránu představuje velmi znepokojující trend. Přeji proto vysoké představitelce mnoho úspěchů na tomto diplomatickém minovém poli, které před ní leží.

09-03-2011

09-03-2011

CS


Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, myslím si, že mírový proces na Blízkém východě prochází v těchto dnech zatěžkávací zkouškou. Arabský svět se mění a málokdo dokáže odhadnout, jaké vlády nebo režimy přeberou moc v arabských zemích. Situace je o to složitější, že izraelská vláda v poslední době opět provokovala arabský svět výstavbou nových osad na palestinském území. V této době nám, myslím, zůstává jediná možnost – silná angažovanost na všech stranách. Musíme přesvědčit naše izraelské přátele, aby se zdrželi jakýchkoliv aktivit, které by mohly vyvolat zbytečný hněv arabského obyvatelstva. Současně se však musíme citlivě snažit a důrazně angažovat v arabském světě, především v zemích, kde se dnes rozhoduje o budoucí orientaci, abychom podpořili slušné, demokratické politické síly, které dokáží případné spory řešit mírovou cestou, věcně, bez předsudků a nenávisti. Vím, že cesta k posílení míru na Blízkém východě nebude jednoduchá, ale doufám, že i izraelská vláda už dnes chápe, že se jí dnes naskýtá jedna z posledních možností na mírové, pragmatické uspořádání vztahů s Palestinou. Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, Pan Tannock zmínil íránské lodě, které propluly Suezským průplavem. Má otázka paní baronce Ashtonové, vysoké představitelce, je: je to jisté, že Egypt nemá podle mezinárodního práva žádnou možnost zakázat plavbu lodí, ať si to přeje, nebo nikoli? Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli je to založeno na mezinárodním právu, nebo jestli je zde ve hře nějaká politická spojitost. Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, pokusím se vypořádat s tolika otázkami, které byly vzneseny, jak jen to bude možné, ale, jako vždycky, když diskutujeme o mírovém procesu na Blízkém a Středním východě, je zde reálný smysl pro naléhavost a velká touha Evropského parlamentu vidět, že děláme pokrok. Dovolte mi, abych vám řekla, že toto se tisícinásobně odráží v práci, kterou se snažím dělat, tedy vidět, čeho jsme schopni jako Evropská unie dosáhnout. Rozhodně chci, abychom již nikdy nemuseli slyšet frázi „plátce, a ne hráč“. Mám jí už plné zuby. Už jsem ji slyšela dostkrát. Nekritizuji zde poslance za to, že ji vyřkli. Je to jednoduše výsměch role Evropské unie, ale myslím si, že historicky odráží některé ze způsobů, jak jsme snad byli vnímáni. Pracovala jsem v průběhu tohoto roku tvrdě na tom to změnit, v neposlední řadě v terénu, a o tom vám za chvíli řeknu více. Chtěla bych začít s vámi, pane Salafranco, neboť jste se mne zeptal na několik velmi konkrétních bodů. Začali jsme s otázkou veta Spojených států v Radě bezpečnosti – čtrnáct hlasů proti jednomu při hlasování o návrhu, který se týkal se osad, rezoluce, jež byla předložena toho dne Libanonem, protože je členem Rady bezpečnosti – které, jak víte, vyvolalo to, co bychom mohli nazvat velkým množstvím hluku v systému i mimo něj. Ve dnech vedoucích k tomu hlasování jsem byla na Blízkém východě s Palestinci. Všechny země EU v Radě bezpečnosti hlasovaly proti americké pozici a hlasovaly pro tu rezoluci. Naše pozice je naprosto jasná. Všichni jsme zajedno v uznání toho, že osady jsou podle mezinárodního práva nelegální. Ti z vás, kdo, jako já, viděli ty osady, budou opravdu vědět, že nejsou v ničím dlouhodobém zájmu a budou muset být dříve či později vyřešeny při určování hranic. Naše návrhy spočívají v hranicích z roku 1967 s patřičnými výměnami území, jejichž dohodnutí je na stranách a nikoliv na nás, ale jsem si jistá, že realita lidských životů a to, kde žijí, budou vzaty v potaz.

171

172

CS


Nemyslím si, že to mělo dramatický dlouhodobý vliv na vztah s USA, v neposlední řadě proto, že Spojené státy pracovaly velmi tvrdě na vysvětlení své pozice – a nebudu se to snažit vysvětlit za ně – a na opětovném navázání spolupráce s Palestinci. Myslím si, že Palestinci pochopili pozici, ve které se Spojené státy nacházely. Je tam tedy stále ještě obrovské množství pokračující práce, ale nechci v žádném případě naznačit, že to nebylo obtížné období. Byla jsem si toho velmi dobře vědoma. Zeptal jste se mne na palestinské volby plánované na září, kterých se Hamás odmítl zúčastnit. Budete také vědět – a předpokládám, že jste to viděl –, že premiér Fajad je zaměstnán hledáním možností nějakého usmíření. O tom s ním budu brzy hovořit, mezi řadou jiných věcí. Nejsem si jistá, jestli se ty volby budou opravdu konat. Bude to na nich, aby o tom rozhodli. Vím, že přemýšlejí o nejlepším způsobu, jak pokročit dopředu. Zeptal jste se mne také na úniky, které se objevily na palestinské straně. Víte, že pan Erkat, který byl hlavním vyjednavačem, se přesouvá na novou pozici hlavního poradce prezidenta Abbáse na základě toho, že ten únik byl z jeho kanceláře a on za něj musí nést zodpovědnost. Myslím si, že to mělo dva následky. Jeden je, samozřejmě, velkou starostí o to, co se dělo. Když se snažíte dát dohromady vyjednávací pozici, je řečeno mnoho věcí. Mnoho z nich neskončí v závěrečných verzích dokumentů, ale lidé – a to je správné a patřičné – stráví mnoho času přemýšlením o různých pozicích. Takže bezpochyby zde bylo znepokojení ohledně toho, co bylo řečeno, a to jak v Ramalláhu a okolí, tak na Západním břehu Jordánu i mimo něj. Co je zajímavé, byla tam také srovnatelná opačná reakce, myslím, že v části izraelského tisku, kdy, když viděli, co si mysleli, že byla palestinská pozice, se ptali, proč se v tom neangažujeme? Takže to mělo zajímavý vliv na vyvolání diskuse. Snad z dlouhodobého hlediska – ačkoliv nikdy nejsem příznivcem úniků informací, protože lidem brání formulovat dobré politiky – to možná nemělo ten efekt, který jsme původně mohli vidět. Dovolte mi jednoduše ukončit diskusi o dohodě o přidružení, což je důvod, proč jsem opakovaně vrtěla hlavou. Co se nestalo, je změna v existujícím rámci a pozici. Pokrok v dohodě o přidružení zůstává závislý na pokroku v mírovém procesu na Blízkém a Středním východě. Co bylo popisováno je ambice mít tyto pevnější vztahy, protože věříme v dohodu o dvou státech a věříme v budoucnost Izraele. Chceme vidět silný Izrael – hospodářsky, politicky, všechny ty věci – stejně jako chceme vidět silný palestinský stát, ale nemůžeme učinit pokrok, dokud neuvidíme pokrok v mírovém procesu na Blízkém a Středním východě. Souhlasím s paní Neyts-Uyttebroeckovou, že je opravdu důležité, abychom začali zrychlovat. To je hlavní bod, který jsem soustavně zdůrazňovala v Izraeli a palestinské samosprávě. Musíme se dát do pohybu. Jsou pro to dva důvody. Jedním je, že se region mění a tyto změny si to žádají, a, jak řekl pan Arlacchi, v regionu dochází ke změně, která si žádá, abychom uznali, že Egypt – ne že bych se domnívala, že si Egypt přeje vytvořit vojenský problém s Izraelem, to vůbec ne –, demokratický Egypt pohybující se vpřed, se bude chtít znovu podívat na problém ležící na jeho prahu. Myslím, že je to v zájmu obou. Opravdu věřím, že je to v zájmu lidu izraelského stejně jako lidu palestinského, aby bylo nyní nalezeno řešení. To může být opravdu důležitá část bezpečného a stabilního regionu. Již jsem to říkala, a budu to říkat i nadále a budu to říkat i všem našim partnerům, včetně každého v Kvartetu. Pane Beldere, musíme se dostat, jak říkáte, k přímým jednáním, ale musíme také zajistit, aby byly pozice jednotlivých stran důvěryhodné a aby byly důvěryhodné také mezi nimi navzájem. Je opravdu důležité, aby Palestinci byli schopni jít k jednacímu stolu s podporou Ligy arabských států. Mluvím o tomto tématu s Amr Moussou. Uvidím se s ním opět

09-03-2011

09-03-2011

CS


v Káhiře. Bude v Lize arabských států končit v květnu, myslím, že 14. května. Podle mého porozumění se stane v Egyptě prezidentským kandidátem. Je velmi důležité, že Palestinci mohou s těmito lidmi pokračovat. Je to důležité pro ně a je to důležité také pro Izrael a pro bezpečnost obou dvou. Všechno je to svázáno se zajištěním, že je pokrok napojen na jistotu ohledně schopnosti pokračovat s těmito lidmi a s dalšími partnery, kteří do toho potřebují být zapojeni. Pane Lambsdorffe, děkuji za vaše poznámky. Domnívám se, že Kvartet je opravdu důležitým nástrojem, ale není vším. Snažím se zajistit, abychom v tom pokročili dopředu. Opravdu cítím, že jsme hráli a hrajeme důležitou roli. Myslím, že jsme sehráli mimořádně důležitou roli během posledních několika týdnů a měsíců, a to v tom, že jsme byli schopni udržovat celou věc v pohybu. Potřebujeme se dostat dále a rychleji. Musíme využít příležitosti spočívající v tom, že se konají setkání vyslanců Kvartetu. Když vyslanci dorazili minulý týden do Bruselu, seděla jsem s nimi hodinu a hovořila o tom, jaké vidím možnosti, a přesvědčovala je o důležitosti využití těchto setkání s Izraelci a Palestinci. Je mi jedno, kde se s vyslanci setkáváme. Rozumím tomu, že Izraelci a Palestinci jsou občas velmi nervózní ohledně toho, co se děje. Takže když jedeme do Jeruzaléma setkat se s izraelským vyjednávačem, je mi jedno, kam jdeme. Tak prostě uskutečněme jednání a vlastně naprosto poprvé umožněme setkání vyslanců s vyjednavači a dejme jim šanci prozkoumat jejich pozice způsobem, jakým jsme doposud neučinili. To je, na čem podle mne opravdu záleží. Když jsem mluvila o Gaze a Kerem Šalom, opravdu jsem se nesnažila naznačit, že je tam pouze jeden hraniční přechod. Při zkoumání celé infrastruktury hraničních přechodů jsme odvedli kompletní kus práce, protože když jsem jela do Gazy a setkala se především s podnikateli, ale také v rozhovorech s mladými lidmi – a jela jsem také na letní školy, které financujeme –, přišlo mi, že jednou z nejdůležitějších záležitostí pro Gazu je co nejrychleji rozjet hospodářství. Uznávám – a pokaždé, když tam jedu, tak se potkávám s izraelským generálem, který je zodpovědný za otevírání hraničních přechodů, a dostávám od něho nejnovější informace –, že je tam jistý posun. Jsem si toho vědoma. Chtěli jsme nicméně zajistit, že jsme umožnili především vývoz, který je životně důležitý pro hraniční přechody a životně důležitý pro hospodářství, protože dovážet více zboží, pokud nemáte hospodářství, vám nepomůže tolik, jako když můžete mít obojí. Takže záleželo na tom, aby se tak stalo. Kerem Šalom bylo místem, kde jsme viděli, že bychom mohli udělat tři věci. Především bychom mohli vybudovat infrastrukturu – silnici, která by umožnila častější používání – a zadruhé, mohli bychom tam umístit vybavení, které by umožnilo, aby bylo skenování prováděno mnohem rychleji, a bylo tak dosaženo pohybu zboží. Zatřetí, mohli bychom také jako součást naší mise vyškolit palestinské lidi. Bude to stát 5,3 milionu EUR. Můžeme to udělat a jsme připraveni s tím začít. Záleží na tom, protože ačkoliv chci samozřejmě být svědkem mnohem většího řešení pro Gazu, je důležité, abychom poskytli naši podporu tak, abychom umožnili rychlý chod věcí, které by pomohly zlepšit danou situaci. Tak to je můj podkladový materiál pro Kerem Šalom. Zabývali jsme se také Karni. Dívali jsme se i na další hraniční přechody, ale to je ten, kde můžeme přispět konkrétním způsobem právě teď. Budeme se o to snažit, ale nemění to nic na základním východisku toho, co jsme řekli – že hraniční přechody musí být otevřeny, že se lidé potřebují volně pohybovat a že je tak třeba učinit co nejdříve. Chtěla bych panu Campbellu Bannermanovi jenom říct, že mi nevadí, že mě napadá, ale prosím, ujasněme si fakta. Většina peněz, které popisujete – a ve skutečnosti je jich ještě více –, je používáno pro vnější výdaje. Nejsou pro mou službu. Jsou pro to, abychom mohli

173

174

CS


budovat demokracie, podporovat lidská práva, nástroj pro stabilitu, rozvoj a tak dále, o kterých vím, že je vy i další poslanci z vaší skupiny – a myslím, že každý v Evropském parlamentu – absolutně na sto procent podporujete. Chcete, abychom podporovali lidi z Egypta, lidi z Tuniska a lidi z Libye. Tak to je část peněz, které k tomu používáme v průběhu času na celém světě. Rozpočet Evropské služby pro vnější činnost je 460 milionů EUR. Z toho je financováno 135 delegací, zaměstnanci ústředí, všechno, co na celém světě děláme. Je to méně než 50 % rozpočtu britského ministerstva zahraničí. Takže pokud mě pro to chcete napadat, je to v pořádku, ale neobviňujte mě prosím z toho, že bych měla miliardy a miliardy eur, které tak nějak používám pro nablýskanou budovu nebo něco jiného. To je částka, kterou v současnosti mohu čerpat na základě rozpočtu, který existuje. Budu se ji snažit vynaložit, jak nejlépe jsem schopna, v zájmu věcí, ve které věřím a ve které věří Evropský parlament. Její zbytek je pro to, abychom ho dali jiným lidem, kteří to potřebuji k dosažení toho, co si myslíme, že je správné. Mluvím již příliš dlouho, ale pane Arlacchi, je pravda, že se věci na Blízkém a Středním východě mění a že se mění také podmínky. Co je opravdu zajímavé, když budujeme prostor, v němž se pohybujeme, je být schopen vidět potenciál v regionu – ať je to v Libanonu a možnosti toho, co se tam může stát, nebo je to v rámci mírového procesu na Blízkém a Středním východě, a zcela jistě to, co se děje v Egyptě, a také v mých rozhovorech s Jordánskem, kde často mluvím s jejich ministrem zahraničí. Mluvíme o příležitostech, které tam máme. Takže si myslím, že je to ten pravý čas, kdy můžeme opravdu něco změnit. Chtěla bych jenom říct něco o vztazích, které máme. Pracuji velmi tvrdě na vztazích s Izraelem a Palestinci a mluvím s hodně lidmi. Mluvím s vysokými představiteli obou zemí, soukromě po mnoho hodin, a s jinými lidmi v průběhu jednání. Velmi si těch rozhovorů vážím, ale říkám vám, že Evropská unie je respektována v obou zemích a mám v úmyslu to tak nechat, protože je to o řešení v podobě dvou států. Řeknou mi o věcech, které se jim nelíbí. Jsem ráda, že tak činí, ale myslím si, že uznávají pozici, kterou se snažíme zaujmout. Nemáme okrajovou roli. Máme realistickou roli. Role, kterou jsme schopni hrát, je taková, které rozumím a kterou používám k dosažení nejlepších výsledků, jakých jsem schopna. Nejsem schopna dělat to, co jsou schopny činit jiné země. Nemám moc dělat některé věci, ale co dělat můžeme, je používat naši hospodářskou a politickou sílu – v tom nejlepším slova smyslu –, abychom byli schopni se tříbit a podporovat posun v tomto procesu. Pravděpodobně tomu věnuji více energie, než čemukoli jinému, co děláme. Paní Doddsová se ptala, jestli politika sousedství selhala. Neselhala, ale rozhodně patří do kategorie „mohlo by být lepší“. Již dávno jsem říkala, že tuto politiku potřebujeme přehodnotit. Společně se Štefanem Füle jsme na tom začali pracovat. Události posledních několika týdnů prokázaly, že to potřebujeme, že ji potřebujeme udělat více efektivní, více schopnou dosahovat toho, co chceme, a že musí být pružná a uznat, že v různých zemích potřebujeme různý přístup, který místním lidem opravdu poskytne věci, které chtějí, oproti hodnotám a aspiracím, jež pro ně a pro nás máme my. Dočasně jsem povýšila zvláštního vyslance na zástupce generálního tajemníka, protože si myslím, že je velmi důležité, aby vyslanec Kvartetu byl někdo, kdo je rozhodně uprostřed dění a kdo je naším politickým ředitelem. Děkuji Marcovi Ottemu za jeho přínos. Jakmile Helga Schmidová dokončí tento kus práce a budeme vědět, kam směřujeme, podívám se na to, co bychom měli do budoucna udělat, abychom zajistili, že jsme v regionu řádně zastoupeni. Konečně, pane Swobodo, zeptal jste se mě na tu íránskou loď. Jak tomu rozumím, pozice je taková, že Íránci řekli, že prováděli cvičnou misi na podporu jejich práce potírající

09-03-2011

09-03-2011

CS


pirátství u somálského pobřeží. Povolení k proplutí bylo vydáno na tomto základě. Pokud vím – a to je poslední informace, kterou mám, protože jsme se samozřejmě zeptali na informace, jakmile jsme o tom uslyšeli – šlo o cvičnou misi, tak si nemyslím, že Egypťané měli jakýkoli důvod k tomu, aby jim zakázali přístup. Jestli se to tak odehrálo nebo ne, to je naprosto jiná věc. Vážení poslanci, velmi vám děkuji za tuto rozpravu. Doufám, že jsem ve své odpovědi pokryla tolik otázek, kolik bylo možné. Předsedající. – Paní baronko Ashtonová, velmi vám děkujeme, protože víme, že jste měla velmi náročný den. Pracovala jste dnes v Evropském parlamentu velmi tvrdě, takže vám děkujeme, za to, že jste s námi byla, a že jste nám podala tak vynikající a podrobné odpovědi. Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (Článek 149) Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Situace na Blízkém a Středním východě a v oblasti Středozemí se nachází v obzvláště choulostivém a kritickém okamžiku, jak také vysoká komisařka zmínila ve svém proslovu. Domnívám se, že toto je vhodná příležitost pro EU, aby se zaměřila na mírový proces v tomto regionu. Izrael je jedním z největších obchodních partnerů Evropské unie, zatímco studenti z celé Evropy mají díky mezinárodním univerzitním výměnným programům přístup ke studijním centrům v Izraeli. Měla bych také zmínit, že Blízký a Střední východ je místem, kde se již rýsují výzvy budoucnosti. Jedním takovým příkladem je správa pitné vody. Arabské revoluce vytvořily atmosféru nestability ve středomořském regionu, což má obzvláštní dopad na Izrael. V nedávné době bylo díky takovým bezpečnostním rizikům přikročeno k uzavření jednoho hraničního přechodu a Kerem Šalom tak zůstal jediným obchodním hraničním přechodem, který je naprosto bezpečný. Izraelské úřady zaměřují na tuto lokalitu své úsilí, aby byl zajištěn normální provoz civilní a obchodní dopravy. Cítím, že v tomto kontextu je nezbytné co nejdříve znovu začít s jednáními o dosažení mírového řešení. Ano, zapojení Evropské unie do tohoto procesu může poskytnout podporu nezbytnou pro to, aby k těmto rozhovorům došlo za ideálních podmínek. Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Revoluce v arabském světě nesmí odvrátit naši pozornost od mírového procesu na Blízkém a Středním východě. Právě naopak, jsou příležitostí, které je záhodno se chopit. Palestina bude do léta pořádat prezidentské a parlamentní volby a palestinská samospráva chce ustavit legitimní instituce a starat se o svou bezpečnost. Pokračující výstavba izraelských osad je nespravedlností a provokací pro Palestince. Dnes máme, s větrem svobody vanoucím skrz celý arabský svět, příležitost znovu začít jednání. EU se musí chopit iniciativy v jejich novém nastartování. Proč to neučinit v kontextu Unie pro Středomoří? 17. Program příštího zasedání: viz zápis 18. Ukončení zasedání (Zasedání bylo ukončeno v 18:20.)

175

STŘEDA, 9. BŘEZNA 2011

Recommend Documents