STAV ÚPLNÉ POHODY... Zdeněk Šimanovský

STAV ÚPLNÉ POHODY... Zdeněk Šimanovský „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady." (Světová zdravotnická organizace W H O ) Slovo terapie se odvozuje od řeckého terapé - doprovázeti. Ve speciálních školách a v ústavech je uplatnění různých terapií běžné. Některé děti na „normálních" školách p o t ř e b u j í také k r o m ě věcných informací specifický přístup a někdy „doprovázení". Terapií je m n o h o a jsou mezi n i m i rozdíly. Vedle základních s m ě r ů , psychoterapie rogersovské, behaviorální, gestaltu, komunikační a dalších, existuje i arteterapie, muzikoterapie a taneční terapie, e u r y t m i e , poetoterapie, psychogymnastika, asertivita. Zde můžeme najít m n o h o dobrých podnětů, p o d o b n ě jako v technikách s e t k á n í - e n c o u n t e r , či ve voice terapii - terapii z p ě v e m . H r y z oblasti aktivní m u z i k o t e r a p i e m n o h d e obohacují hudební výchovu a hry z arteterapie zase výchovu výtvarnou. S citem volené metody z těchto oblastí se objevují v artefiletice - reflektivní m, tvořivém a zážitkovém pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z vizuální k u l t u r y n e b o jiných expresivních k u l t u r n í c h projevů (dramatických, h u d e b n í c h , tanečních). Tyto č i n n o s t i a h r y m o h o u v ý z n a m n ě přispět ke zlepšení vztahů, k o m u n i k a c e a k rozvoji sociálních k o m p e t e n c í dětí. Je to ž á d o u c í právě d n e s , kdy už ř a d a

základních škol zkonstatovala riziko narůstání sociálně patologických jevů, jako šikana, videošikana, a l k o h o l i s m u s atd. Č í m více učitelek a učitelů se s e z n á m í s možnosti skupinové psychoterapie, čím více jich a b s o l v u j e n ě k t e r ý sebezkušenostní výcvik v psychoterapii, který přispívá k duševní stabilitě účastníků, t í m lépe. M n o h o škody a duševních poranění přinášejí dětem právě pedagogové, kteří ignorují existenci psychologie, psychoterapie a nosí si do školy den co den svoje těžké, po léta neřešené vnitřní konflikty. Projevují se v praxi n a d m ě r n ý m peskováním, trestáním a ponižováním dětí. Žáci, kterým je sedm, osm let se ještě neumějí bránit a jsou zraňováni. Také to, kromě záporných vlivů k o n z u m n í společnosti, některých rodin atp. má ovšem za následek pozdější agresivitu dospívajících. Nikomu neberu právo na jiný názor. Praxe mne však přivedla k tomu, že není třeba brát učitele jako nesvéprávného jedince, který by měl každý svůj krok odůvodnit do dotazníku a jemuž nepatří d o rukou sirky, nůž, nebo kniha o psychoterapii, jak se občas děje. Naopak vím, že ř a d a učitelek a učitelů jsou lidé sečtělí, k r i t i č t í a o s o b n o s t n ě silní a že vhodným používáním vybraných

metod z expresivních terapií přinášejí détem radost a pocity sounáležitosti, síly a naději na nalezení zdrojů „tělesné, duševní a sociální pohody", zmiňované definicí zdraví WHO. Učitel nesmí dělat ve škole hypnoterapii nebo psychoanalýzu. Neměl by mu však nikdo nezodpovědný bránit v tom, aby se vzdělával a seznámil se s tím, co může při své práci vhodné užít. Odpovědnost za své jednání nese před dětmi, rodiči a před společností on sám. Vhodné postupy z muzikoterapie nebo z arteterapie se už osvědčily v řadě škol. V důsledku jejich používání tam mají méně problémů s kázní, s agresivitou, šikanou a s dalšími f o r m a m i tzv. sociální patologie. Učitel, který psychologií a terapiemi p o h r d á , nezajímá ho zázemí dětí, rodina ani míra rozvodovosti, může uškodit (a často škodí) dětem víc než ten, kdo se s možnostmi jak vhodně působit na děti dobře seznámí. Hry Pohádkový ostrov (hra z oblasti aktivní muzikoterapie) Každý si napíše na papír obdélníkového formátu své nejvétší přání. Předvedeme dětem, jak si z něj složit papírovou lodku. Vymezíme pak uprostřed třídy provázkem kruh o průměru dva nebo tři metry a v jeho středu další o průměru půl metru. Ten lze vyzdobit šátkem, polodrahokamy, hořící svíčkou atp. Je to totiž ostrov splněných přání. Po obvodu velkého kruhu hráči umístí svoje lodky přídí ke středu. Společně s dětmi začneme pobrukovat, ve společném rytmu chřestit a hrát na

elementární nástroje a volně se pohybovat v prostoru. Občas někdo přijde k libovolné loďce a o kousek ji posune ke středu. Jak hra pokračuje, lodičky se postupně blíží k ostrovu přání a hráči začínají vnímat metaforu hry: „Já pomáhám druhým a oni zase mně." Hra končí ve chvíli, kdy i poslední lodka dorazí až na ostrov splněných přání. Sedneme si pak v kruhu a chvíli mlčíme. Následuje sdílení dojmů. 1. Relaxace Relaxaci s h u d b o u a s vybavováním představ znali již ve starověku. V antickém Řecku, v Číně, v Egyptě nebo v Tibetu byli obeznámeni s relaxací a využívali její blahodárný vliv, tedy uvolnění kosterního svalstva na uvolnění duševní. Je to vedle meditace jeden z nejlepších způsobů, jak se dostat do kontaktu sám se sebou a se svými skutečnými pocity. Schopnost důkladně se uvolnit osvojená při relaxacích pomáhá dětem i nám zbavovat se přemíry napětí v běžném životě, zvládat problémy s usínáním, strach, agresivitu. Pořád se však ještě v kurzech pro učitele setkáváme s tím, že relaxaci užívá jen asi pětina přítomných. Je však lépe, když ji dětem nabízí ten, kdo ji sám využívá a zná její možnosti. Metody z oblasti receptivní muzikoterapie spojené s relaxovaným poslechem hudby vedou ke kontaktu s vlastními prožitky, imaginací a k sebevyjádření. Spojení hudby a relaxace vytváří zcela přirozeně důvěrný a kladný vztah dětí k hudbě, který jim může vydržet

po celý život. Je dobré mít zásobu vhodných nahrávek. Některé z nich: R. Schuman - Snění; C. de Saint Saens - Labuť; J. S. Bach - Air; C. Debussy - Svit luny, Bergamská suita; F. Chopin - Kapka deště; F. M. Bartholdy - Sen noci svatojánské (nocturno); Maurice Ravel - Údolí zvonů; L. Janáček - Po zarostlém chodníčku, V mlhách; Edward Hagerup Grieg - Jitro (z lyrických kusů pro klavír).

dáme, aby si v duchu představily, že jsou na místě, kde se cítí dobře a bezpečně. Vyzveme je, aby si při hudbě na plátno svých představ „pustily film" o tom, co mají rády a co jim dává sílu a jistotu. Během následujících pěti až osmi minut uvolněného poslechu vhodné hudby a po jejím doznění zůstaneme chvíli v tichu.

Z modernější hudby pak např.: Steven Halpern (cokoli), zabývá se jen tvorbou kvalitní relaxační hudby; Kitáró Kojoki; Vangelis; Enya; Déva Prémal; minimalistické skladby Steve Reicha, Philla Glasse nebo Johna Cage či skladby Briana Eno „Hudební panely pro letiště" . Je možné využít i pomalých jazzových skladeb: Chicka Corey, Keitha Jarreta či zajímavé k o m p o z i c e n o r s k é h o saxofonisty Jana Garbareka. Živé hraná hudba nebo improvizace je však pokládána při práci s dětmi za nejlepší.

Následně rozdáme dětem papíry a barvy a každý může nakreslit nejvýznamnější situaci z těch, které se mu vybavily. Pak mluvíme po kruhu s každým o jeho představách a pocitech, příjemných nebo i méně příjemných, aniž bychom je však hodnotili. Každý má právo vyprávění o svém zážitku odmítnout.

Začátek relaxace Zajistíme, abychom nebyli ničím rušeni (telefon, okna, dveře) a z t l u m í m e světla. Děti si lehnou na koberec, a když je chladná podlaha, relaxují vsedě. Upravíme vzdálenost mezi nimi, aby se nerušily, a tiše pustíme hudbu. Relaxační text říkáme klidné, uvolněným hlasem, třikrát pomaleji, nežli mluvíme běžně.

Průběh (jedna z možností) Uvědomíme si postupně celé tělo od prstů u nohou až po hlavu. Pak děti požá-

Sharing

Vhodné polohy Nejlépe je relaxovat vleže na zádech, s rukama podél těla, nohy nejsou zkřížené. Je to však možné i v jiné pohodlné poloze, v klubku, na boku, vsedě, někdy dokonce za pohybu. Co může při relaxaci nastat: • Nedostatečné uvolnění - některé děti se nedokáží uvolnit, pociťují neklid, snaží se kontaktovat sousedy, pošťuchovat se a mluvit, dusí se smíchy atd. Často jde o projevy rozpaků a nejistoty, které ustoupí. • Zvýšená citlivost - během relaxace jsou děti citlivější k p o d n ě t ů m zvenčí. Je třeba ohleduplnějšího zacházení než za plného bdělého vědomí. Mluvíme vždy

zvolna a polohlasem, pohybujeme se pomalu, bez hluku. Spánek - když dítě usne, může to být někdy i úspěch - j e h o a u t o s a n a č n í mechanismy zabraly. Chceme-li, aby se trochu probralo (např. když chrápe), stačí se ho zlehka dotknout. Nepříjemné představy - někomu se při vizualizaci vybaví něco nepříjemného a pláče. Respektujeme jeho pocity, popřípadě si sedneme blíž k němu. Nabídneme mu možnost vypovídat se (slovy odventilovat napětí), ale nehodnotíme ani neřešíme problémy. Z a n e d l o u h o se většinou uklidní. Reagovat na pláč úzkostně by znamenalo stupňovat jeho zmatek. Nehledě na to, že plakat může z různých důvodů, například i z radosti, dojetím atd. Jak předejít traumatizaci dětí (obecně) Nikdy nelze dost z d ů r a z n i t význam bezpečné atmosféry, bezpečného prostoru, prostředí bez rizika ironizování a zesměšňování. Jde „jen" o prostou vzájemnou slušnost a snášenlivost. Na této atmosféře spolupracujeme s dětmi trvale. Kultura vzájemných vztahů ve skupině (ve třídě) je i z h o d n o c e n í m společné práce. Všímáme si neverbálních signálů, kterými děti projevují svoje pocity, a vhodně reagujeme. Nikdy nikoho nenutíme do činnosti proti jeho vůli! Menší n e b o citlivější děti v e z m e m e někdy za ruku, a je-li třeba, k sobě.

- Při sdílení s dětmi se držíme v rovině kladných témat a úsměvného pohledu na svět. Pokud je někdy skupina konfrontována s tématem vážným, někdo p o p í š e své n e p ř í j e m n é n e b o těžké zážitky, obavy apod., nezabředáme do psychologizování, do bezmezného soucitu ani do rozebírání osobních témat jedince ve snaze je řešit. Obecně vzato se většina problémů nedá „vyřešit". Kladné změny přicházejí samy, podobně jako se na stromě, o který se staráme, objeví zralé ovoce. Hodně záleží na zkušenosti, trpělivosti a na umění naslouchat, kterému se od vedoucího hry mohou děti učit. Práce s traumatizovanými jedinci (první pomoc) Relaxace, hry a taky modelové situace prezentujeme v lehké a hravé rovině. Někdy se však přesto hráč zasažený náhlým p o z n á n í m , v z p o m í n k o u n e b o obavou začne projevovat jinak - méně uvolněné, má strnulou nebo živější mimiku, zarudlé a lesklé oči. Signály silného v n i t ř n í h o prožitku vždy znamenají, že je třeba dbát zvýšené opatrnosti ve slovech a činech. Méně je vice. Nic příliš nezdůrazňujeme a vždy respektujme hranice, které dotyčný vymezí. Jeho lítost je stejné oprávněná jako jiné pocity. To, že si hráč dovolí svou lítost prožít, je mnohdy i známkou zdravé atmosféry ve skupině, ke které má důvěru. Je vhodné zbytečně neobracet na dotyčného pozornost, jednat klidně a vlídně. (Někdy zvolna přejít na jinou činnost, např. na tu,

která zdůrazní dobré a přátelské vztahy ve skupině.) Můžeme dotyčnému nabídnout prostor k p o j m e n o v á n í n e p ř í j e m n é h o pocitu, k sebevyjádření, aniž bychom jeho sdělení rozebírali. Často nechce říkat nic a chce být chvíli sám. Menší dítě neodchází, jenom se třeba schoulí v koutku a po chvíli se vrátí k ostatním. Ventilace (příležitost k pojmenování vlastních pocitů) a p o d p o r a jsou způsoby, jak lze v takových případech pomoci. Rozbory, interpretace, objasňování nebo hledání něčí viny nejsou vhodné, mohou i škodit. Nevhodná je (až na výjimky, jako např. šikana) také snaha přebírat odpovědnost a řešit za dítě jeho problémy. Velmi pěkně o tom hovoří báseň Naslouchej, která kdysi visela na zdech Linky bezpečí:

Naslouchej! Když tě požádám, abys mi naslouchal, a ty mi začneš dávat rady, neděláš, oč jsem tě žádal. Když tě požádám, abys mi naslouchal, a ty mi začneš vysvětlovat, proč bych se neměl cítit takhle, šlapeš po mých citech. Když tě požádám, abys mi naslouchal, a ty máš pocit, že musíš něco dělat, abys řešil můj problém, ubližuješ mi, i když se to třeba zdá divné. Naslouchej! Všechno, oč jsem požádal, bylo právě to. Ne hovořit nebo jednat - jen mne slyšet. Rada je levná: dostaneš ji od Sally v Mladáku za pár korun. A já můžu jednat sám pro sebe, nejsem bezmocný.

Možná jsem ztratil odvahu a víru, ale nejsem bezmocný. Když uděláš pro mne něco, co můžu a potřebuju udělat pro sebe, přispíváš k mému strachu a slabosti. Ale když přijmeš jako naprostou skutečnost, že cítím to, co cítím, aťje to jakékoli, můžu se zbavit nutnosti tě přesvědčit a začít s prací na pochopení, co je za těmi iracionálními pocity. A když se to objasní, odpověd je zřejmá a já nepotřebuju radu. Iracionální pocity mají smysl, když pochopíme, co je za nimi. Možná, že takhle někdy působí modlitby pro některé lidi, protože Bůh je moudrý a nedává rady a nesnaží se vylepšovat věci, jen naslouchá a nechá vás, abyste si věci zpracovali pro sebe. Takže prosím naslouchej a jen mne slyš, a chceš-li hovořit, počkej chvilku, až budeš na řadě a já budu poslouchat tebe. Úskalí u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami Některé děti s v a d a m i a p o r u c h a m i chování častěji překračují hranice vztahů a obecné přijaté normy chování. Setkáme se u nich jak s nadměrnou aktivitou, tak s nejistými, silně utlumenými projevy. Je vždy otázkou, do jaké míry může dítě takové chování a své reakce vědomé kontrolovat a ovládat. Často jde právě o příznak určité poruchy a některé děti se pro své reakce samy dost trápí a obviňují se. Jejich společenská nejistota pak přesto znova vyústí do zbrklosti nebo do krajní

zdrženlivosti. Relaxace a hry s nabídkou prostoru pro autentické jednání je zpočátku m o h o u zneklidnit. Když si na né zvyknou, z n a m e n a j í pro né vzrušující a vzácnou příležitost být v souladu se sebou s a m ý m a korigovat v přátelské a t m o s f é ř e n e ž á d o u c í p r v k y ve svém chování. U mentálné postižených dětí uplatníme více aktivity preferující mimoslovní projevy, tedy také hry s rytmem a hudbou.

Délka relaxace Podle doby trvání dělíme relaxace na: • krátké - oddechové, pro osvěžení, trvají několik sekund až 10 minut. Soustředíme se v nich na uvolnění dechu a těla. Projdeme si vědomě jeho části, vleže nebo vsedě, v lavicích s hlavami položenými na předloktí nebo na svetrech. • delší - většinou čtyřfázové, trvají 20-40 minut (fáze: uvedení do relaxace; vizualizace; uvedení zpět do reality; sdílení zážitků). Krátká relaxace (segmentová) - vhodná hudba: J. S. Bach: Air Tuto p r a s t a r o u čínskou relaxaci lze použít ve škole pro osvěžení s hudbou a příležitostně bez hudby kdekoli. Svoje tělo si v představách rozdělíme na části, na tři segmenty. První z nich zahrnuje hlavu a krk k ramenům. Druhá - od ramen dolů, hrudník a břicho až ke kyčlím a také ruce od ramen k prstům. Třetí část - celou dolní polovinu těla od pasu až po prsty u nohou. Uvolňujeme se tak postupně na tři fáze, opakované a volné dýcháme.

Relaxující medvídek - vhodná hudba: C. Debussy, Dětský koutek - Sníh tančí Dětem v mateřské škole je vhodné relaxační text prezentovat jako pohádku. Příklad Byl jednou jeden medvídek a ten se vrátil navečer domů do své jeskyně. Spokojený, ale pořádně unavený za celý den... Lehl si na záda a zatřepal jednou tlapičkou... Byla těžká a medvídek ji nechal spadnout na deku (ukazujeme na maňáskovi). Podívejte se, asi takhle: Bum! A potom zatřepal i druhou tlapičkou. Byla těžká... a medvídek ji taky nechal spadnout na deku... Bum!... atd. Hovoříme klidně, volným hlasem, velmi pomalu a loutka (plyšák, maňásek), která si s dětmi „povídá", jim ukazuje na svých tlapičkách uvolňování. Relaxace pak někdy přejde ve spánek. 2. Meditace

(hudba klidná a příjemná, např. J. S. Bach - Pastoralepro varhany; zpěv tibetských mnichů apod.) Meditace vede k uvolnění a k soustředění se. Může být umocněna hudbou, pokud působí nevtíravé jako tichá kulisa. Meditovat, v klidu přemítat či rozjímat je činnost, která může zaujmout děti různého věku a být jim prospěšná. Sedíme zpříma, volně, páteř kolmo k zemi a soustředíme se na nějaké kladné téma: světlo, radost, láska, přátelství a kamarádství. Volné dýcháme a zabýváme se jím z různých úhlů pohledu, rozumem,

citem, intuitivně. Sledujeme i své myšlení. Stačí pár minut a později, když je zájem, meditaci trochu prodloužíme. Hry Můžeš tu chvíli se m n o u z ů s t a t . . . ! Děti se vsedě uklidní, zkoncentrují a my jim p o m a l u ř e k n e m e : V š i m n ě t e si teď toho, co se ve vás děje... A ať je to cokoli, radost, zmatek, obavy nebo naopak pocit klidu a pohody, řekněte tomu, co se ve vás děje, jenom v duchu: Ano, můžeš tu chvíli se m n o u zůstat...! Pak pokračuje jenom h u d b a a tiché soustředění. Po uplynutí čtyř až osmi minut dáme cinknutím signál a meditace končí. Můžeme si pak ještě chvíli sdělovat svoje myšlenky nebo představy.

dlně sednou a sdělí zbývajícím třem, co kdo z nich bude p ř í j e m n é h o dělat. Jednoho třeba paša požádá, aby mu masíroval šíji, d r u h ý mu má j e m n ě proklepat hlavu a třetí mu má namasírovat záda a paže. Vedoucí pustí relaxační hudbu a sloužící se začnou věnovat svému pánu. Paša si to užívá a p o třech až pěti minutách se ozve zazvonění, signál k výměně. Paša poděkuje sloužícím a stává se jedním z nich. D r u h ý podle velikosti je nyní pašou. Tak pokračují, dokud se v úloze paši nevystřídají všichni.

Kreslení na záda Z a p á l í m e v o n n o u tyčinku či s u c h o u šalvějovou nať. Vonný k o u ř u k l i d ň u j e a navozuje příjemnou náladu. Děti si lehnou, uvolní se a dospělý nebo partner ze dvojice jim kreslí prstem na záda domek, strom, lodku, sluníčko. Ležící hádá, o jaký obrázek jde. Z toho lze přejít k masáži zad, šíje a paží. Jejich účinek u m o c ň u j e broukání, zpívání, vlídný hovor. Rodičům d o p o r u č í m e na toto téma knížku J. Hašplové (Masáže dětí a kojenců. Praha: Portál, 2005). I p r o s t á m a s á ž je m o ž n o s t , jak dětem projevit důvěru, péči a lásku.

H o u p á n í (vhodná h u d b a - živý zpěv ukolébavky nebo F. Chopin - Berceuze) Tři dvojice hráčů stojí proti sobě. Jeden dobrovolník řekne, kterou pomalou píseň má rád, a vleze si na jejich paže. Skupina h o na z v e d n e a z h r u b a v ú r o v n i pasu s ním jen lehounce houpá. Potichu m u brouká ukolébavku nebo sloku z písničky, o kterou si řekl. Ležící se uvolní, pokud má brýle, dá je někomu do opatrování a zhluboka dýchá. Může si zavřít oči a užívá si. Když ho po chvíli ostatní opatrné (nohama napřed) postaví na zem, všem poděkuje. A jde další. Tato j e m n á hra působí dobře také na dítě, které je právě v nepohodě, je smutné, rozlítostnělé atd. Hrou dostává od ostatních p o d p o r u .

Na pašu (vhodná hudba J. Suk: Pohádka; Déva Prémal: Dakshina; Enya; indické mantry) Děti vytvoří čtveřice a nejmenší v nich se stávají pašou. Ti si lehnou anebo poho-

P r o c h á z k a tělem (vhodná hudba: E. H. Griegh - Jitro) Vleže se uvolníme a vydáme se svým v ě d o m í m na imaginární procházku nitrem těla. Představujeme si při ní svoje

vnitřní orgány, postupně jeden po druhém a vlídně k nim mluvíme, „pohlazením" je posilujeme. H o d n ě přitom záleží na síle představ. Cvičení jednotlivé části těla u v o l ň u j e a prokrví. P o k r a č u j e m e pak sdílením v kruhu. Hry s h u d b o u zaměřené na uvolnění vytvářejí ve skupině atmosféru důvěry. Vyladují v ní vztahy a děti si dovolí přepnout pozornost dovnitř, do sebe, na to, co se v nich právě děje. 3. Intelekt a emoce, emoční inteligence Vnímat své pocity a zacházet s nimi učí vedle hudby i emoční inteligence (El). Obavy, strach, agrese a cynismus brání dětem v efektivním využití vlastních schopností a demotivují je. Emoční inteligence u m o ž ň u j e lepší v n í m á n í s k u t e č n o s t i , p o r o z u m ě n í , p ř i n á š í v n i t ř n í stabilitu a klid. Vede i k otevřené komunikaci. Hlavním nástrojem El je sebeuvědomění - schopnost uvědomovat si své emoce a nakládat s nimi inteligentněji (více Goleman, D. Emoční inteligence. Praha : Columbus, 1997). Hry Nejraději m á m hlazení Každý v kruhu postupně nahlas doplní po svém jednu a tutéž větu: • Vadí mi, že... • Bojím se, že... • Zlobí (štve) mne, že... • Těší mne, že...

• • • •

Stydím se, když... Baví mne, že... Je mi líto, (mrzí mne) že... Nejraději mám, když... Výpovědi nehodnotíme. Když je třeba, jen krátce promluvíme o sdělení pro skupinu nějak významném. Hra učí vnímat a vyjadřovat pocity, nést odpovědnost a poznávat prožívání druhých. Když vidím moře Každý, na koho v k r u h u dojde řada, doplní větu týkající se téhož citově obsazeného tématu: • Když vidím MOŘE, tak je mi..., tak mám c h u ť . . . • Když slyším slovo ŠKOLA, tak je mi..., tak mám c h u ť . . . • Když cítím KOUŘ OHÝNKU, tak je mi..., tak mám chuť... atd. I zde se vyvarujeme hodnocení a moralizování, emoce a postoj se mění. Sousoší, hněv a radost Různé pocity: strach, hněv, radost, smutek, stud, údiv či lásku vyjadřují: • jednotlivci po kruhu individuálně sochou • dvojice nebo skupiny spontánně sousoším • celá třída jedním sousoším • hrou na Orffovy nástroje (sólově - ve dvou - ve skupině) Kdykoli je třeba, n a b í d n e m e d ě t e m sdílení a chvíli si v y m ě ň u j e m e d o j m y z proběhlé hry.

4. Systemický pohled Je další v řadě metod, kde hrají důležitou roli rodinné vztahy. Systemické konstelace samy do školy nepatří. (Mohou jen mnoha učitelům pomoci, aby se zbavili problémů a vnitřně se stabilizovali.) Základní systemický pohled však může být užitečný dětem ve škole. Přesvědčivý příklad podává Marianne Franke Gricksch v knize „Patříš k nám!" (Praha : nakl. Shambala, 2005). Popisuje zde práci s dětmi z prvního stupně základní školy. K důležitých principům systemického pohledu patří úcta a respekt, Rodiče, učitelé i děti, když se cítí respektováni, přistoupí ochotněji na hlubší rovinu komunikace a porozumění. Hry Trojí rodiče Nejprve mluvíme s dětmi obecně o tématu rodiče, pak navrhneme, aby si každý představil, jak by to vypadalo a co by se dělo, co by dělal, kdyby: • měl ty úplně nejlepší rodiče, jaké si kdy přál? • měl ty úplně nejhorší rodiče, jaké si umí představit? • kdyby měl přesně tytéž rodiče, které má? Každé z dětí si najde v prostoru tři imaginární místa. Jedno pro nejlepší rodiče, jedno pro nejhorší a jedno pro ty pravé. Postaví se nejdřív na první místo a chvíli, dvě tři minuty tam stojí. Vnímá pocity, které se týkají jeho „nejlepších rodičů". Poté přejde a stoupne si na druhé místo, vnímá, co se v něm odehrává, pak jde na

třetí. V následné debatě si sdělíme svoje dojmy. Děti často přijdou na to, že žádný velký rozdíl v tom nebyl a že „jednat za sebe může každý, když chce!" (Helinger, B. Jak žít v lásce. Praha : Pragma, 2005). O b r a z rodiny Hráči vytvoří p ě t i č l e n n é skupinky. Zvolí si v každé jednoho, který jako autor sochař užije ostatních čtyř jako materiálu. Postaví si z nich svoje sousoší s názvem Rodina. Jeho obraz může být harmonický, nebo ne. Každé sousoší krátce zreflekt u j e m e a pak p o ž á d á m e hráče v n é m , aby si představili další pohyb, který se komu z nich chce udělat. Vedoucí hry dá zvukový signál (např. trianglem) a hráči v sousoší udělají spontánně svůj pohyb a znehybní. Signály se pak opakují v delších intervalech a vždy po zaznění trianglu hráči navazují další fází pohybu do zastavení. Každé gesto vychází z m o m e n tálního pocitu. Sledujeme proces (nebo ho natočíme kamerou) a pak reflektujeme. Co se dělo a kudy případně vedla cesta od dishamonie k řádu? P o d p o r a v zádech Prosté podpory dlaněmi v zádech lze použít pro situace z praxe. „Zmatkaři", tedy dítěti, které je chytré, látku umí, ale z k o u š e n o před o s t a t n í m i p r o p a d á panice, postavíme za záda jednoho nebo dva klidné kamarády. (Mohou mu zlehka přiložit dlaň na záda, i nemusí.) Zmatkař se uklidní a náhle si lépe vzpomíná na to, co se naučil a klidněji mluví. Popis

vypadá zvláštně, ale f u n g u j e to, a když někdo potřebuje ještě víc „klidu a síly", aby se mohl soustředit, m ů ž e m e mu za záda postavit dva, tři nebo i malý zástup kamarádů. Když jsou uvolnění a klidní, pak ten první je schopen jednat (recitovat, zpívat či mluvit) m n o h e m sebejistěji. Po čase mu postačí pouhá představa této p o d p o r y v zádech. Tanec s p ř e d k y Všechny přírodní národy ctí své předky. Paměť předků a tradice jsou udržovány v mýtech, ve zvycích,v příbězích, v písních a tancích, v místech, v symbolech. Zvolíme v h o d n o u hudbu z lidové kultury našich předků, jejíž rytmy, kadence a intervaly jsou p ř í j e m n é , a p o chvíli u v o l n ě n é h o soustředění na ni začneme všichni spont á n n ě improvizovat p o h y b e m . C e l é tělo je zapojeno do tance. „Vnímejte (hudbu) tělem, pohlcujte její rezonanci, harmonii a rytmy. Dovolte hudbě, aby spíš ona než mozek diktovala vašemu tělu pohyby a kroky, které má dělat. A až budete mít pocit, že jste s hudbou splynuli v jedno, natáhněte ruce a představte si ruce svých předků ve svých dlaních... Při společném tanci si pak uvědomujte nepřetržitost života. Radujte se spolu ze života v té veselé oslavě. Vše pak

zakončete prosbou o stálou pomoc svých předků a pokloňte se jim." (Matthewsová, C. Zpívej své duši na cestě domů. Praha : Alternativa, 2001). Společným jmenovatelem uvedených her a metod, které lze používat při práci s dětmi, je příležitost k lepšímu sebepoznání, rozvoj vcítění a porozumění, pocitu sounáležitosti se společenstvím, které čerpá společně ze zdrojů síly a radosti... Literatura: GOLEM AN, D. Emoční inteligence. Praha: Columbus, 1997.

GRICKSCH, M.F. Patříš k nám! Prah a : S h a m b a l a , 2005. HAŠPLOVA, J. Masáže dětí a

kojenců.

P r a h a : Portál, 2005. HELLINGER, B. Jak žít v lásce. Praha : Pragma, 2005. MATTHEWSOVA, C. Zpívej své duši na cestě domů. Praha : Alternativa, 2001. Program zdraví pro všechny do roku 2000. World Health Organization - W H O , Světová z d r a v o t n i c k á o r g a n i z a c e , 1984. ŠIM ANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha : Portál, 2002. ŠIM ANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha : Portál, 1998.

m