Status lidského embrya z hlediska filozofické antropologie LAJKEP T. LékaĜská fakulta Masarykovy univerzity, Brno PĜestože etické a právní problémy vyvstávají jako první, odpovČć na ontologické úrovni se zdá být pĜedpokladem jakékoli odpovČdi etické. Pokud bychom dovedli urþit povahu a charakter lidského embrya v Ĝádu bytí, pak by determinování jeho statutu bylo již snadné. PĜiznat nČkomu ontologický statut osoby znamená plnČ jej zaþlenit do lidské morální komunity a pĜidČlit mu všechna morální práva, vþetnČ práva nebýt zabit. Pokud však prohlásíme, že to þi ono bytí ještČ je nebo už není lidskou osobou, pak postavení tohoto bytí v morálním Ĝádu je nejisté a o jeho osudu mohou, v rámci dohodnutých pravidel, rozhodovat ti, co plnČ participují na ontologickém statutu osoby. Všichni, kdo se touto problematikou zabývají, jsou si více þi ménČ vČdomi toho, že své názory v otázce „co je to þlovČk“ musí budovat na urþité ontologii. Takto se filozofická problematika odkrývá v hlubinČ bioetických problémĤ a nelze ani pominout skuteþnost, že nabídnutá odpovČć v sobČ již do jisté míry obsahuje návod na praktická Ĝešení mnoha zde nastínČných otázek. Je obtížné postihnout celé široké spektrum nejrĤznČjších filozofických pĜedstav, co je to þlovČk a co je to osoba. SoustĜećme se proto na filozofické smČry, které se ontologickým statutem embrya tematicky zabývají. V bioetických diskuzích v souþasnosti pĜevládají dvČ koncepce, morální a ontologická pozice þasného embrya: 1. embryo je plnČ lidskou bytostí – pozice ontologického personalizmu, 2. lidské bytí se stává osobou v prĤbČhu tČhotenství nebo v urþité dobČ po porodu – pozice empirického funkcionalizmu. Do dosažení statutu lidské osoby je embryo potenciální lidskou osobou a mĤže mu být v rĤzném stupni pĜiznána jistá ochrana. NapĜíklad podle pĜedsedy Mezinárodní gynekologické a porodnické federace již Schenkera je embryo „potenciální lidská bytost, na kterou by se mČlo pohlížet s vážností a jeho specifické postavení by mČlo být respektováno, dokud ho nepĜeruší jiné spoleþenské nebo mateĜské zájmy“. Ontologický personalizmus Ontologický personalizmus pĜedpokládá zaþátek lidského života od okamžiku koncepce. Je v tČsné souvislosti s biologickým pohledem na vznik již geneticky jednoznaþnČ samostatného jedince. Na otázku: „Je už od zaþátku své koncepce lidské embryo také osobou?“ odpovídá ontologický personalizmus kladnČ – s pĜihlédnutím k BoëthiovČ definici þlovČka jako individuální podstaty s rozumovou pĜirozeností (individua substantia rationalis naturae). Lidské embryo lze považovat za individuum, protože je nedČlitelné. Co se týká problému jednovajeþných dvojþat, pak se tvrdí, že není pravda, že by se jeden jedinec rozdČlil na dva, ale spíše jeden živý systém dává vzniknout druhému živému systému, podobnČ jako je to pĜi reprodukci jedno-bunČþných organizmĤ. Není to pĜípad oddČlení, ale znásobení, nová individualita je „pĜidána“ k již existující. A konec koncĤ, díváme-li se na tento problém
1
z hlediska respektu k lidskému životu: má snad život embrya menší cenu, jestliže nevíme, zda z nČj vznikne jeden nebo více jedincĤ? Lidské embryo je podstatou (substancí), protože je vybaveno schopností seberozvoje. Aþkoli je závislé na matce, je nadáno svou vlastní existencí a autonomií, roste a formuje se jako svébytný jedinec. Má „racionální pĜirozenost“, neboĢ schopnost užívat rozum je specifickou charakteristikou lidského bytí bez ohledu na to, jestli se tato schopnost aktuálnČ realizuje nebo ne. Lidské bytí se nestává osobou v prĤbČhu ontogeneze, nýbrž je osobou od samého zaþátku koncepce. Osobnost se projevuje svými schopnostmi a svým jednáním, ale nemĤže být redukována pouze na tyto vnČjší fenomény. D. Toit to vyjádĜil slovy: „Oplozené vajíþko je jedineþná a komplexní genetická entita. Základní charakteristiky, jako je napĜíklad pohlaví, pĜíslušnost ke krevní skupinČ i barva oþí jsou dány již pĜed prvním dČlením a nebudou zmČnČny dalším vývojem, zevními vlivy ani uþením.“ Lidské embryo tedy vlastní všechna práva, která lze pĜiznat lidské osobČ. PatĜí k nim zejména právo na život, tČlesnou a genetickou integritu i právo na rodinu. Tento pohled na embryo je také souþástí oficiálního uþení katolické církve. V instrukcích Donum vitae se zdĤrazĖuje, že „pĤvodní uþení církve zĤstává v platnosti a je nadále potvrzeno novými biologickými objevy, které dokazují, že v zygotČ je konstituována nová biologická identita lidského jedince.“ V tomtéž dokumentu se uvádí, že Magisterium nezastává žádný názor ohlednČ „oduševnČní“ plodu, ale nepochybuje o personálním charakteru lidského života od jeho prvního výskytu. „Jak by lidský jedinec nemohl být zároveĖ osobou? To je dĤvod pro to, abychom lidský život chránili a respektovali v každém jeho projevu života.“) Také nČkteĜí odborníci z oblasti medicíny, kteĜí se zabývají asistovanou reprodukcí, se k podobnému postoji pĜinejmenším pĜibližují. NapĜíklad v jednom sdČlení pracovníkĤ zabývajících se asistovanou reprodukcí se praví, že „embryo jako jedineþný budoucí þlovČk je definováno ve chvíli, kdy pronikne spermie do oocytu. Je však možný i názor, že genom se vytvoĜí až po splynutí prvojader samþího a samiþího. KaždopádnČ je dvoubunČþné embryo jednoznaþnČ definovaným þlovČkem.“ Empirický funkcionalizmus Existují nejrĤznČjší formy empi-rického funkcionalizmu. Je jim spoleþné, že uznávají zaþátek lidského bytí okamžikem koncepce, tvrdí však, že toto bytí se stává osobou až v nČjakém dalším vývojovém stupni. Biologický popis embrya je irelevantní vzhledem k pĜedpokládané definici osoby, protože ta je dána jaksi „pĜedem“, tedy mínČním filozofĤ. K oddČlení „lidského bytí“ od „bytí personálního“ nedochází na podkladČ biologických argumentĤ, ale na základČ pĜedpokládané definice osoby. Jeden ze smČrĤ, který bývá pĜiĜazován k empirickému funkcionalizmus, je oznaþována jako „gradualizmus“. Pojmenování naznaþuje pĜesvČdþení, že fetální vývoj je graduální: lineárnČ rovnomČrný, postupný. Také morální status embrya se naplĖuje postupnČ, pozvolna a rovnomČrnČ. To znamená, že 32-ti bunČþné embryo má „vČtší morální hodnotu“ než þtyĜbunČþné – nepatrnČ sice, ale pĜesto má. Je však obtížné na této cestČ postupného vývoje najít nČjaké „milníky“, které by mČly specifický morální význam. Ze samotného principu morálního gradualizmu není nakonec ani jasné, kde se nachází onen specifický bod, po jehož dosažení by se nepersonální lidské bytí stalo osobou.
2
Mezi zastánci morálního gradualizmu proto nacházíme nepĜehledné množství názorĤ, které se snaží obhájit, jaký stupeĖ rozvoje lidského bytí je zároveĖ dosažením stavu – být osobou. NejradikálnČjší zastánci (Engelhardt, Glover, Harris, Singer a Tooley) této cesty jsou napĜíklad pĜesvČdþeni, že o lidské osobČ nelze mluvit pĜed šestým mČsícem po narození. Logicky konsekventní je pak názor, že potraty, experimenty na zárodcích a plodech, stejnČ tak jako zabití dítČte (infanticidum) jsou morálnČ irelevantní, pokud zvolená procedura nezpĤsobí bolest onomu nepersonálnímu lidskému bytí. NapĜíklad M. Tooley tvrdí, že základní otázkou, která se musí rozhodnout, je: „Jaké vlastnosti musí bytost mít, aby jí mohlo být pĜiznáno právo na život.“ ěešení této otázky je i spoleþensky dĤležité, neboĢ právní Ĝád má stanovit, v jakém stupni vývoje se musí nacházet ona bytost (lidská), aby mohlo být morálnČ ospravedlnitelné její zniþení. To je i názor. J. Thomsonové, která tvrdí, že „embryo není o nic víc þlovČkem, než semeno stromem. Teprve až získá charakteristiky, které jsou þlovČku vlastní, lze mluvit o þlovČku.“ Thomsonová však uznává, že v období embryonálního vývoje je velmi obtížné stanovit ostrou hranici, která by nám jasnČ odlišila, že bytost pĜed touto hranicí je pouhá „vČc“, kdežto bytost za touto hranicí je již þlovČk. Filozoficky mĤže empirický funkcionalizmus nalézat svou oporu v pĜedbiologických antropologických teoriích M. Schelera, H. Plessnera a A. Gehlena. Všem je spoleþná myšlenka, že ze svého pĤvodního, biologického bytí, se þlovČk nemĤže stát tím, þím je, tím, co je pro nČj charakteristické a jen jemu vlastní. ýlovČk je chápán jako akt uskuteþĖování, takže o nČm nelze Ĝíci, že je, ale že se stává. I když se tyto systémy verbálnČ rozešly s klasickou pĜedstavou o podstatČ þlovČka, pĜesto ji tak zcela neodmítly, pouze naplnily jiným obsahem. Schelerova otevĜenost þlovČka svČtu, Plessnerova excentrická pozicionalita, Gehlenova pĜedstava o þlovČku jako „bytosti nedostatku“ – to všechno jsou nejenom dispozice, ale principy lidského bytí, které mají být þlovČku vlastní. NČkteĜí autoĜi, kteĜí se na embryo dívají z pozice empirického funkcionalizmu, se domnívají, že individualita je nutnou podmínkou k urþení osoby, a proto mluví o osobČ až dva týdny po oplodnČní, kdy již není možné, aby došlo k rozdČlení buĖky na jednovajeþná dvojþata. Jiní se domnívají, že schopnost cítit bolest a schopnost vnímat je základní daností osoby a že osobou se embryo stává až v dobČ, kdy se objeví neurální lišta jako základ budoucí centrální nervové soustavy, tedy koncem þtvrtého týdne (srdce embrya ovšem v této dobČ již týden vykonává svou þinnost). NapĜíklad L. W. Sumner tvrdí, že základem práva na život je schopnost pociĢovat. PĜiznává, že i ne-lidští tvorové mají tuto schopnost, a proto prohlašuje, že právo na život mají všichni. Dodává nicménČ, že rĤzné druhy mají tuto schopnost vyvinutou v rĤzném stupni a že tedy i právo na život lze takto odstupĖovat. Sumner se domnívá, že þlovČk má plné právo na život, protože schopnost pociĢovat je u nČj nejvíce rozvinuta. PĜedpokládá, že plnou právní ochranu si zaslouží plody od druhého trimestru s výjimkou závažných fetálních abnormalit a s výjimkou pĜípadĤ, kdy tČhotenství ohrožuje zdraví ženy. Jiní se domnívají, že osobou se stává þlovČk až pĜi zaregistrování mentálních a psychických pochodĤ, které jsou patrné od nČkolika mČsícĤ po fertilizaci. Kanadský psychiatr a psycholog T. Verny píše: Dnes víme, že nenarozené dítČ je lidskou bytostí, která si uvČdomuje a reaguje a která od šestého mČsíce (a snad i dĜíve) vede aktivní citový život. Další autoĜi uvádČjí, že se þlovČk stává osobou až v okamžiku, kdy je schopný autonomního života, tedy života nezávislého na matce, tzv. viability. Toto období se ovšem velice obtížnČ stanovuje, protože lékaĜi dnes díky technice dokáží udržet na živu i velice
3
nezralé plody, kolem 24. týdne života. S vývojem techniky se bude toto období neustále zkracovat. Existují i futuristické pĜedstavy o umČlé dČloze. Tento názor se nakonec stal v mnoha zemích i jistou teoretickou základnou pro právní úvahy o ochranČ plodu bČhem tČhotenství. Pokud již plod je tzv. viabilní, tedy vČtšinou koncem 24. týdne, nemá žena právo na potrat jen na základČ prostého pĜání, ani na základČ eugenických motivĤ. Ve vČtšinČ vyspČlých zemí není od druhého trimestru možný potrat pouze na podkladČ žádosti, ale je selektivní. DĤvodĤ pro odmítnutí potratu pak pĜibývá spolu s délkou tČhotenství. Po dosažení viability je plodu vČtšinou pĜiznáván plný právní status. Po dosažení viability je potrat zpravidla možný jedinČ tehdy, když tČhotenství ohrožuje život nebo zdraví ženy. Definice osoby vymezená urþitým þasovým obdobím bývá ovšem spojena s urþitými nesnázemi, které pak mohou být zdrojem konfliktĤ v péþi o novorozence. H.T. Engelhardt Jr. je pĜesvČdþen, že o osobČ lze mluvit pouze tam, kde subjekt je schopný uvažovat o morálních argumentech – musí tedy být schopen sebereflexe, racionálních úvah, svobodné volby a hájit morální cíle. Z takové definice ovšem vyplývá, že velmi mnoho lidských bytostí není schopno dosáhnout kvality osoby. Engelhardt napĜíklad neváhá mluvit o „vlastnČní“ dČtí jejich rodiþi – tedy alespoĖ do té doby, dokud se z nich nestanou samostatné osoby. Z uvedeného názoru by snad mohlo vyplývat, že pokud dČti nejsou osoby, nezaslouží si takovou péþi, jakou jsme povinni prokazovat jedni druhým. Engelhardt nicménČ tvrdí, že bychom s dČtmi mČli jednat tak, jako by osobami skuteþnČ byly. Takové jednání pak posiluje vzájemnou sympatii a hodnotu lidského života zvláštČ tam, kde je tento život zranitelný a slabý. PodobnČ by se pak mohlo argumentovat i ve prospČch embryí. Nejsou sice osoby, ale úcta a respekt k nim posiluje úctu k hodnotČ lidského života. Oslabení morálního statutu embrya odepĜením schopnosti být osobou se však mĤže bezprostĜednČ projevit v jednání s nimi a k pĜístupu k nim, pĜesto, že si þlovČk je vČdom symbolického významu zárodkĤ pro hodnotu vzájemné humanity. Tak J. A. Robertson tvrdí, že mĤžeme vedle sebe postavit symbolickou cenu ukonþení lidského života (která ovšem znamená redukci respektu k lidskému životu obecnČ) a konkrétního prospČchu, který potrat pĜinese. Pak by se mohlo stát, že potrat nebo využití embrya k nČjakému úþelu by mohl být akceptovatelnou cenou za symbolické znevážení lidského života. Podle Robertsona se hodnČ lékaĜĤ kloní k názoru, že zátČž nechtČného tČhotenství mĤže tuto symbolickou cenu lidského života pĜevážit. PodobnČ lze argumentovat ve prospČch potratu, který je provádČn kvĤli využití embryonální tkánČ pro transplantaþní úþely. Empirický funkcionalizmus mĤžeme vhodnČ charakterizovat citátem P. Singera: Tvrdím, že život fetu nemá vČtší cenu než život živoþišných organizmĤ na stejné úrovni rozumu, sebeuvČdomČní, vČdomí, schopnosti cítit a podobnČ. A jestliže fetus není osoba, pak nemá stejná práva jako osoba. SingerĤv postoj je ovšem pĜíkladem vyhroceného empirického funkcionalizmu, který je navíc chápán þistČ aktualisticky – pouze aktuální pĜítomnost charakteristik osoby dovoluje pĜiĜazení jednotlivých bytostí pod pojem „osoba“. NepĜekvapí tedy, že zmínČný autor v rámci svých pĜedstav o osobČ doporuþuje, aby i tČžce postižené dČti byly zabíjeny, a tvrdí, že dítČ v jednom roce života není o nic více osobou než tĜeba šimpanz nebo prase. P. Singer a H. Kuhseová se pokoušejí dokázat, že pouhá potenciální schopnost embrya být autonomním bytím není dostateþná k proklamaci „práva embrya na život“. Vycházejí z premisy, že jak samotné sperma, tak i vajíþko nemají samostatnČ „právo na život“. Kladou otázku, za co považujeme spermii a vajíþko, jestliže je spolu vložíme do Petriho misky. Pokud jde všechno tak, jak má, dojde po nČjaké dobČ k oplození. Jestliže tedy spermie a vajíþko jsou soupravou mající tuto schopnost a jestliže není nic špatného na tom, zniþí-li se, pak také embryo, u nČjž je schopnost autonomního bytí pouze potenciální, mĤže být zniþeno. Podobný názor nacházíme také u H. T. Engelhardta: Fetus není osoba. Je to biologický produkt osob. Stává se 4
osobou v plném slova smyslu až za nČjaký þas po porodu. MĤže se stát osobou v sociálním slova smyslu, ale teprve tehdy, až mu spoleþnost pĜizná urþitá základní práva k jeho ochranČ – a to taková, která se obvykle používají k ochranČ osob v plném slova smyslu. Málo vyvinutý plod má pouze minimální, pokud vĤbec nČjaký, mentální život. Nezdá se, že by mČl dostateþnou mentální kapacitu, která by mu umožĖovala vnímat utrpení na takové úrovni, jako je to u normálních dospČlých savcĤ. Pokud tedy embryo není osobou, na þem má pak být založena jeho právní ochrana? V rámci empirického funkcionalizmu není pouhý fakt biologické existence lidského bytí dostateþným dĤvodem k tomu, aby vypovídal o právech daného jedince. Lidské embryo – pokud není osobou – má pouze svou „vnČjší hodnotu“ – tedy hodnotu, jakou mu spoleþnost v dané chvíli pĜisoudí. Tento názor se promítá i do právní ochrany plodu. Narozené dítČ má napĜíklad podle þeského právního Ĝádu zaruþenou plnou ochranu života, pĜiþemž narozeným dítČtem se míní plod vypuzený mimo tČlo matky s váhou 500 g nebo více, který jeví alespoĖ jednu z taxativnČ vymezených známek života. Plod pod 500 g se považuje za živý, jen pĜežije-li 24 hodin. Plod vypuzený mimo tČlo matky a o hmotnosti nižší než 500 g by samozĜejmČ mohl zemĜít také v dĤsledku neposkytnutí péþe. Podle právníkĤ je tĜeba zmínČnou vyhlášku interpretovat tak, že úmrtí do 24 hodin musí být v dĤsledku biologického postižení. Je zĜejmé, že právo poskytuje ochranu jen tČm plodĤm, které jsou aktuálnČ mimo tČlo matky. Avšak obdobnČ viabilní plody, které jsou v matþinČ tČle, nemají nárok na stejnou ochranu, pĜestože se fakticky mĤže jednat o plody v témže týdnu tČhotenství. Z uvedených dohadĤ je tedy zĜejmé, že ani v rámci empirického funkcionalizmu neexistuje všeobecný konsensus v otázce, zda a do jaké míry je embryo osobou. S tímto konstatováním se sice mĤžeme smíĜit, ale z nČho samotného ještČ nevyplývá, zda – pokud si nejsme jisti, máme-li co do þinČní se skuteþnou osobou – máme také právo zacházet s touto „osobou – neosobou“ tak, jak se nám zlíbí. Filozof R. M. Hare navrhuje použít pro podobné úvahy zlaté pravidlo, které zní: „Co nechceš, aby jiní þinili tobČ, neþiĖ ty jim.“ Tedy: jestliže jsi rád, že tČ tvoji rodiþe nepotratili v dobČ, kdy jsi byl zárodkem, mČl bys i ty pĜát v souþasnosti existujícím zárodkĤm, aby se stali lidmi! ZávČr Shodneme-li se na urþení povahy lidského embrya v Ĝádu bytí, nebude obtížné sjednotit se také v názoru na morální práva embrya. V souþasných bioetických diskuzích je možno vidČt dva proudy: ontologický personalizmus, podle kterého je zárodek od zaþátku lidskou osobou, a empirický funkcionalizmus, podle kterého se zárodek stává osobou teprve v prĤbČhu tČhotenství, nebo dokonce až v urþité dobČ po porodu. Na otázku, co je þlovČk a zda je embryo lidskou osobou, zatím neposkytují pĜírodní vČdy ani filozofická antropologie odpovČć natolik uspokojivou, aby byla nutnČ všemi pĜijata. NevyjasnČný status embrya dovoluje vyslovit požadavek: není-li dosud prokázáno, že embryo lidskou osobou není, mČli bychom se k nČmu chovat jako k osobČ.
5
