Bohemia centralis, Praha, 10: 105—128, 1980
Státní přírodní rezervace Úpor - současný stav vegetace a její ovlivnění změnou vodního režimu Das Naturschutzgebiet Úpor - der derzeitige Zustand der Vegetation und deren Beeinflussung durch die Änderung des Wasserregimes
Věnováno památce ing. Františka Vodáka
MARIE PIVNIČKOVÁ
ÚVOD
Státní přírodní rezervace Úpor byla zřízena 14. srpna 1957 výnosem MŠK pod č. 61225/57. Nachází se na katastrálním území obcí Vrbno a Kly v okrese Mělník. Rozloha rezervace je 225,4211 ha. Podle lesnického členění zaujímá tato rezervace lesní porosty č. 23, 24, 25, 26 (polesí Tuháň, LZ Mělník) a podle katastrálního členění pozemky č. 468, 472/1, 485/1, 485/2, 510, 511, 512/2, 513, 514/2, 516/2, 518, 521, 522, 526, 530, 532, 533, 534, 535, 548/1, 548/2, 548/3, 548/4, 553, 557/2, 561, 635/2, 638, 646/1, 647/2, 647/4, 647/7, 647/18, 647/19, 647/20, 647/40, 647/41, 664/1, 664/2, 667, 701, 702, 704 (k.ú. Vrbno) a pozemky č. 232/2, 333/3, 908/1, 908/2, 908/18, 908/19 (k.ú. Kly). Důvodem ochrany jsou málo narušené lužní geobiocenózy. Území rezervace prodělalo v posledních 100 letech mnoho změn. Regulací Labe se změnil hydrologický režim starého toku, dříve členěného na několik menších i větších meandrů, zrychlil se proud vody, a tím také odnos pevného materiálu ze dna koryta. Řeka zahloubila své koryto a hladina vody v řece poklesla. Následkem toho klesla hladina spodní vody v okolních pobřežních pásmech. Pro lužní lesy na soutoku Labe a Vltavy, stejně jako i pro ostatní nivy řek, měla regulace Labe za následek téměř úplnou likvidaci přirozených společenstev měkkého luhu v pobřežních pásmech, tj. společenstev křovitých vrb (společenstva svazu Salicion triandrae
105
MÜLLER et GÖRS 1958) a společenstev vrbových a topolových luhů (svazu Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958), která byla zastoupena především v okrajových partiích lužního lesa, tj. na břehu toků a v cípu soutoku obou řek (podle NEUHÄUSLOVÉNOVOTNÉ, 1965). Hladina spodní vody na území rezervace se déle snížila po poslední prohrábce koryta Labe. Zároveň s těmito opatřeními se společenstva měkkého luhu, které se patrně vyskytovala ve větším množství i uvnitř rezervace, postupně mění v dubotopolový a dubojilmový les (tzv. tvrdý luh). Tento typ sukcese je doložen mnoha pozorováními ( NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, 1965). Přes uvedené zásahy do rezervace zůstala větší část rostlinných společenstev v přirozeném stavu a představuje jeden z největších komplexů lužního lesa v polabské krajině, který je ještě do značné míry samostatnou autoregulační jednotkou, schopnou čelit okolním vlivům průmyslové krajiny. Je třeba také zvážit příznivé účinky velkých lesních komplexů, jako je akumulace vody a vzdušné vlhkosti, úloha v samočisticích pochodech vody atd. Dalším faktorem, který v budoucnosti může ovlivnit rezervaci, je i kvalita vody v Labi, a tím i kvalita spodní vody v pobřežních porostech (např. únik nafty z lodí, odpad z průmyslových podniků atd.). Vegetaci rezervace rovněž značně ovlivní exhalace při provozu Labské vodní cesty a průmyslové exhalace (tři tepelné elektrárny, Spolana, n.p., atd.).
HISTORICKÉ ÚDAJE Pozemky dnešní SPR Úpor patřily velkostatku Mělník. Nejstarší zmínka pochází ze 16. století, kde je uvedena druhová skladba lesa, tzv. Vopor (dub, osika a topol). První zařízení lesa je uvedeno z roku 1804. Lesy patřily do II. skupiny, tj. s 60letým obmýtím; uvádí se toto zastoupení dřevin: dub 30 %, jasan 36 %, topol 10 %, jilm vaz 5 %, olše, akát a javor 2 %. Lesní porosty byly smíšené. různověkké. Výsadba se prováděla sadbou a u dubu síjí, z cizích dřevin se vysazovala katalpa a ořešáky. Během let lužní lesy poškozovaly četné kalamity, např. velké povodeň z roku 1926 (povodní utrpěly především mladé kultury olší, jasanů a černého ořechu, kdežto americký jasan se ukázal k povodním odolnější). Při mrazové kalamitě v roce 1926 utrpěl nejvíce škody opět jasan (mrazové kýly jsou patrné na kmenech do dnešní doby). Po silných mrazech uhynul téměř všechen ochmet. Při povodni v roce 1932, které trvala od 31.5. do 6.6., byl Úpor po celou dobu zaplaven. Mladé jasany, jilmy, topoly atd. byly zničeny a rovněž veškerá zvěř uhynula. Historické údaje jsou uvedeny podle TLAPÁKA (1965).
106
PŘEHLED DOSAVADNÍCH BOTANICKÝCH VÝZKUMŮ
Lužní lesy v Polabí jsou floristicky poměrně dobře prozkoumány. První údaje o květeně kolem Obříství a Štěpánského přívozu pochází od J.E.POHLA (1810) a J.S. a CB.PRESLA ( 1819) . V dalších pracích (OPIZ F.M., 1823, ČELAKOVSKÝ L., 1881-1890) nacházíme údaje o výskytu sněženky v polabských luzích a dalších lužních rostlinných druhů ( viz též POLÁK, 1876, DANĚK, 1912a, 1912b, 1913). Celkovou situaci lužních lesů, proti původnímu stavu (tj. maximální možné ploše( uvádí VINCENT (1950) a zdůrazňuje, že je zachováno pouze asi 10 % této plochy. Touto likvidací se porušila ekologická rovnováha, regulací a odvodněním se zabránilo přísunu živin v době povodní a zároveň se zabránilo provzdušování půdy; to všechno mělo vliv na odolnost stromů k napadeni škůdci. Likvidace lužních lesů mé rovněž vliv na teplotní poměry stanoviště a při odlesnění dochází i k přehřátí půdy, protože lesy slouží jako přirozené regulátory a akumulátory teploty prostředí. Nemalý vliv má likvidace lužních lesů na zvyšováni rychlosti větru a ubývání rosy, které ovlivňuje vzdušnou a půdní vlhkost. Podobnou tématikou se zabývá práce FRIČE ( 1942). BUDÍNA (1943) a DURDÍKA (1951). Rovněž Nožička ( 1955) uvádí jako hlavní důvod ztráty vláhy ve středním Polabí likvidaci lužních lesů v 10. až 13. století, kdy se velké množství dřeva vozilo do Kutné Hory, déle klučení lesů v 16. století, kdy se lesní půda přeměňovala na pole a louky. Dalším důvodem poklesu vody byla likvidace rybniční sítě v 18. století. Předpokládá se, že hladina vody v labském korytě klesla po všech těchto úpravách proti původnímu stavu asi o 4 m. O rozšířeni a šíření druhu Bidens frondosus podél Labe a jeho přítoků pojednává práce HEJNÉHO (1949). Z Úporu a jeho blízkého okolí pocházejí údaje HOLUBIČKOVÉ (1950). Rozsáhlou studii o středoevropských luzích podává MEZERA ( 1956). Fytocenologický průzkum lužnlch lesů ve středním Polabí prováděli NOVOTNÁ a SAMEK ( 1957) a NOVOTNÁ (1958 ). Podrobným fytocenologickým členěním se zabývala NEUHÄUSLOVÁNOVOTNÁ (1965). Z poslední doby pochází práce NEUHÄUSLA a NEUHÄUSLOVÉNOVOTNÉ (1977).
PŘÍRODNÍ POMĚRY Geologickým podložím jsou křídové sedimenty spodního a středního turonu, slínovce a písčité slínovce (podle geologické mapy 1 : 200 000 z roku 1954). Podle pedologické mapy (1 : 75 000 z roku 1947) jsou na území rezervace zastoupeny nivní půdy Labe a Vltavy. 107
Podle geomorfologického členění náleží území rezervace do mělnické kotliny (DEMEK et al., 1965). Z klimatického hlediska toto území spadá do teplé oblasti, pro kterou je charakteristické teplé léto a krátká a mírné zima. Průměrná roční teplota za rok 1901-50 je 8,7 °C, průměrný roční úhrn srážek je 527 mm. Srážkami nejbohatší jsou letní měsíce červen-srpen, kdežto v zimních měsících srážky klesají na minimum (podle Atlasu podnebí ČSR, 1958).
VEGETAČNÍ POMĚRY Území SPR Úpor má přírodovědecký, ekologický a estetický význam. Je to plošně jeden z největších komplexů lužního lesa ve středním Polabí. Zásadní význam tohoto lesního komplexu je v tom, že je na něm koncentrována převážné většina lužních druhů, cenóz a většina hydrofází lužního lesa. Uvážíme-li, že současný trend v ochraně přírody a ochraně životního prostředí směřuje k výběru a ochraně velkoplošných přirozených ekosystémů (tj.takových, které mají značně komplikované druhové složeni, a tím i značnou odolnost k vyrovnávání možných výkyvů v přírodě, včetně změn vyvolaných člověkem), potom zachování takových společenstev mé zásadní význam pro zachování obrazu neporušené krajiny. Taková území mohou současně sloužit ke sledování jejich dalšího vývoje v podmínkách kulturní krajiny v nejširším slova smyslu. Původním motivem vyhlášení území za rezervaci byl bohatý výskyt sněženky podsněžníku. Tato lokalita je, spolu se Zámeckým lesem, který je vzdálen od Úporu asi 1-2 km, ojedinělým nalezištěm tohoto druhu ve středních Čechách. Ovšem bez ohledu na výskyt sněženky bylo již tehdy jasné zcela mimořádné postavení úporských lesů; jsou zde zachována společenstva měkkých luhů svazu Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958, tj. společenstva asociace Salici-Populetum (TX. 1931) MEYER DREES 1936 v místech zazemněných labských a vltavských ramen. Sněženka podsněžník roste ve společenstvu dubotopolového lesa, tj. zhruba od úporské hájovny směrem k soutoku. V sušších luzích směrem k Obříství sněženka chybí. Na území SPR Úpor jsou z větší části zastoupena rostlinné společenstva lužních lesů svazu Alno-Padion ( KNAPP. 1942) em MEDW.-KORNÁS in MAT. et BOR. 1957, podsvaz Ulmion OBERD. 1953. Tento podsvaz je zde zastoupen asociacemi Quero-Populetum (JURKO 1958) DOVOLILOVÁ 1961. Do této asociace patří také subasociace Q.-Populetum filipenduletosum a Q.-Populetum typicum. Dále je zde zastoupena asociace Q.-Ulmetum 108
medioeuropseum PASSARGE 1956 v zastoupení subasociace Q.-Ulmetum typicum MEZERA et SAMEK 1954 (in: NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, 1965). V malém procentu jsou zastoupeny podmáčené olšiny svazu Alnion glutinosae (MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936. Z nelesních společenstev jsou na území rezervace zastoupena společenstva rákosin, a to ve zbytku plochy zavezeného labského ramene, zvaného Rybí útulek. Z nelesních sekundárních společenstev se vyskytují společenstva luční svazu Arrhenatherion W. KOCH 1926 (louky se kosí jednou až dvakrát ročně, jiné pouze občasně, někdy se orají). Na navážce Rybího útulku je rozšířena ruderální vegetace. Zbývající část území rezervace zaujímají obhospodařované zemědělské kultury. Vážnějšími zásahy do přirozených podmínek území byla především změna ve vodním režimu. Byla to postupné regulace Labe na počátku 20. století a dále v posledních letech prováděné prohrábka Labe v rámci akce splavnění Labe a zrušení jezu Hadík. Faktorem, který bezesporu nepříznivě ovlivnil složení vegetace, bylo vysazování cizích dřevin, např. ořešáku, jírovce, červeného dubu, akátu, katalpy, topolových hybridů atd. Srovnáme-li naše pozorování se zastoupením jednotlivých společenstev, jak je uvádí NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ (1965), můžeme konstatovat, že: a) rozloha jednotlivých lesních společenstev zůstává zhruba zachována; b) zemními pracemi byl téměř zničen porost křovitých vrb při labském břehu; c) stejným způsobem byla zničena mokřadní vegetace Rybího útulku.
ROSTLINNÁ SPOLEČENSTVA MĚKKÉHO LUHU SVAZU SALICION ALBAE ( TX. 1955) MÜLLER ET GÖRS 1958
Na území rezervace jsou tato společenstva zastoupena pouze ve fragmentech, a to na místech zazemněných labských ramen a vltavských ramen v lesních odděleních 23 a 24. V terénu jsou tato místa dobře lokalizovatelná, protože jsou v terénních depresích. Cenologicky odpovídají společenstvu Salici-Populetum typicum JURKO 1958. Ve stromovém patře převládají vrby a topol, v keřovém patře svída. Bylinné patro v jarním aspektu chybí, a to díky dlouhotrvajícím záplavám v jarních měsících. V letním aspektu je hojně zastoupena Baldingera arundinacea, Iris pseudacorus, Galium aparine, Urtica dioica, Impatiens noli-tangere atd. 109
Společenstva svazu Salicion triandrae MÜLLER et GÖRS 1958 jsou zredukována jen na malé plochy labského a vltavského břehu.
ROSTLINNÁ SPOLEČENSTVA TVRDÉHO LUHU PODSVAZU ULMION OBERD. 1953 Na území rezervace jsou nejvíce zastoupena rostlinná společenstva tvrdého luhu, která zaujímají zhruba 70 % celkové plochy. V rámci tohoto podsvazu jsou zastoupena společenstva dubotopolových luhů, pouze v jižní části rezervace jsou to společenstva luhů dubojilmových. Dá se předpokládat, že postupným poklesem spodní vody celkově ubývala vlhčí lužní společenstva ve prospěch společenstev sušších. Ve stromovém patře je častým druhem Quercus robur, Populus nigra, Fraxinus excelsior, Ulmus sp. (v současné době odumřelý grafiózou), Acer campestre, A. pseudoplatanus, A. platanoides, v keřovém patře Crataegus monogyna, C. oxyacantha, Frangula alnus, Rhamnus cathartica, Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Padus racemosa a Sambucus nigra. Pro bylinné patro je typické střídání jarního a letního aspektu. V jarních měsících jsou hojné druhy Corydalis cava, Gagea lutea, Galanthus nivalis, Ficaria verna, Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Pulmonaria officinalis, Lathyrus vernus atd. Později tyto druhy vystřídá poměrně chudý a jednotvárný letní aspekt s druhy Urtica dioica, Aegopodium podagraria atd.
ROSTLINNÁ
SPOLEČENSTVA
PODMÁČENÝCH
OLŠIN
SVAZU
ALNION
GLUTINOSAE (MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936 Rostlinná společenstva podmáčených olšin jsou zastoupena na území rezervace jen sporadicky v jižní části rezervace na místech zazemněného labského ramene v lesním oddělení 23 a ojediněle v cípu soutoku Vltavy a Labe. Toto společenstvo provází Alnus glutinosa, v bylinném patře Iris pseudacorus, Baldingera arundinacea atd.
ROSTLINNÁ SPOLEČENSTVA RÁKOSIN SVAZU PHRAGMITION COMMUNIS W. KOCH 1926 Rákosiny jsou na území rezervace zastoupeny rovněž jen sporadicky na několika málo místech bývalého Rybího útulku. Zbytky rákosin se uchovaly pouze při okraji lesního komplexu, který navazuje na Rybí útulek. Indikátory tohoto společenstva jsou četné druhy ostřic, kosatec žlutý, chrastice rákosovitá, máta vodní, orobinec atd. Větší část rákosin byla zničena zavážením Rybího útulku materiálem z prohrábky Labe.
110
ROSTLINNÁ SPOLEČENSTVA LESNÍCH LOUČEK SVAZU ARRHENATHERION W. KOCH 1926 Lesní loučky jsou na území rezervace pod označením v lesnické mapě 1 : 10 000 jako bezlesí číslo 51-67. Lesní loučky jsou sekundárními stanovišti, u některých z nich je stabilita rostlinných společenstev porušena nepravidelným hospodařením a občasnou orbou. Luční vegetaci doprovází množství rostlinných druhů lužního lesa, především na kontaktu obou stanovišť (Ficaria verna, Corydalis cava, Galanthus nivalis, Glechoma hederacea atd.). Typickými druhy lesních louček jsou Alopecurue pratensis, Betonica officinalis, Campanula patula, Geranium pratense, Holcus lanatus, Chrysanthemum leucanthemum, Jacea vulgaris, Knautia arvensis, Lychnis flos-cuculi, Phleum pratense, Poa pratensis, Sanguisorba officinalis atd. K tomu, aby bylo možno sledovat změny vegetačního krytu v SPR Úpor, byl v blízkosti sondy 10, kde se očekával největší pokles vody, založen v lesním oddělení 26 b2 liniový transekt, dlouhý 30 m, a na něm se během tří vegetačních sezón, vždy v jarním a letním období, odečítal výskyt jednotlivých rostlinných druhů. Použití liniového transektu na poměrně rychlé a jednoduché zjišťování pokryvnosti doporučuji GREIG-SMITH (1957), VASILEVIČ (1969), JANKO (l97l) a další. Měřeni transektem však začalo asi až dva roky po likvidaci jezu Hadík, a proto je možné, že tím byly výsledky měření ovlivněny. Odečítání se provádělo po 5 cm. Při případné patrovitosti porostu byla použita kolmá projekce rostlinných částí na transektu. Tím byly zaznamenány i překrývající se druhy. Při hodnocení bylo použito vyjádření pokryvnosti v procentech všech odečtených bodů transektu. Vzhledem k patrovitosti porostu jsou v některých případech hodnoty celkové pokryvnosti větší než jejich skutečná délka (tab. 3). Z této tabulky je patrné, že většina zaznamenaných druhů zvyšuje svou pokryvnost. Jsou to druhy Aegopodium podagraria, Circaea lutetiana, Ficaria verna, Glechoma hederacea, Impatiens parviflora, Lamium galeobdolon a Urtica dioica. U jednoho druhu byl zaznamenán pokles pokryvnosti (Stachys silvatica). Pokryvnost dymnivky duté se neměnila. Druhy e malou pokryvností se nepočítaly. Určité nepřesnosti vznikly odečítáním transektu v různém stadiu fenofáze. Při hodnocení změn v pokryvnosti jednotlivých druhů jsem se opírala o údaje DOVOLILOVÉ-NOVOTNÉ (1961).
111
Aegopodium podagraria - význačný druh letního aspektu; má velmi širokou ekologickou valenci a zvýšení procenta pokryvnosti na sledovaném území není v souvislosti se změnami vodního režimu. Corydalis cava - typický druh jarního aspektu; roste nejčastěji v dubotopolových a dubojilmových lesích. Výskyt dymnivky je ukazatelem čerstvých až vlhkých půd bohatých živinami. Její procento zůstává na transektu zhruba konstantní. Ficaria verna - indikátor vlhkých půd; procento pokryvnosti během tří let kolísalo s mírným vzestupem. Galium aparine - má velmi širokou ekologickou valenci; roste hojně ve vlhkých i sušších společenstvech. Procento pokryvnosti během tří let kolísalo s mírným sestupem. Impatiens parviflora -u nás nepůvodní rostlina, která se v luzích velmi rychle šíří. Ekologické valence je velmi široká, místy tento druh tvoří v luzích monokultury. Podle HOLUBIČKOVÉ (l.c.) se netýkavka šíří na kyprých půdách, u kterých byl porušen povrch půdy. Urtica dioica - má vzestupný růst, což souvisí s příznivými vlhkostními a nitrifikačními poměry. Na liniovém transektu má kopřiva dvoudomá vzestupný trend.
Měřením pokryvnosti druhů na liniovém transektu během tří let nebyly potvrzeny žádné zásadní změny ve struktuře vegetace. Nebyl pozorován ani úbytek vlhkomilných druhů; v několika případech se dokonce zdá, že pokryvnost těchto druhů nepatrně stoupá. Odpověď na to, zda předpoklad celkové výše úrovně podzemní vody v severní části rezervace a její sníženi v jižní části rezervace je správný, mohou dát výsledky vyhodnocení nově vytyčených transektu.
ZMĚNY V HYDROLOGICKÉM REŽIMU REZERVACE
V
SOUVISLOSTI SE
ZRUŠENÍM JEZU HADÍK
Na Labi u Mělníka byly zrušeny dva staré jezy, které nevyhovovaly současným požadavkům, tj. jez Hadík a jez Obříství. Místo nich byl postaven nový jez u obce Kly, který je umístěn mezi oběma původními jezy. V rámci této rekonstrukce vodní cesty mezi Mělníkem a Obřístvím se změnilo vidutí z kóty 157,1 m n.m. (mezi Hadíkem a Obřístvím) na
112
kótu 159,3 m n.m. (jez Kly). Toto nové uspořádání jezů samozřejmě ovlivnilo režim hladiny spodní vody v okolí toku, a tedy i na území SPR Úpor, které leží na labském břehu, pod novým jezem Kly. V době, kdy byly o novém projektu informovány všechny zainteresované složky, vyslovily orgány ochrany přírody obavy ze změn, které nastanou ve vodním režimu rezervace Úpor, a požadovaly ve smyslu zákonných ustanovení, aby byl zachován původní režim. V SPR Úpor se očekávaly tyto změny ve vodním režimu: a) V pobřežním pásmu nad zrušeným jezem Hadík a novým jezem Kly, kde klesla hladina vody v Labi o 1,0-1,3 m, předpokládal se pokles hladiny podzemní vody.
50. Situační nákres SPR Úpor a rozmístění jezů.
113
b) V severní části rezervace, tj. na soutoku Labe s Vltavou, se vlivem vzdutí beřkovického jezu o 0,5 m očekávalo zvýšeni hladiny podzemní vody již také proto, že se zvýšila hladina vody v Labi nad kelským jezem (viz projekt Náhradní závlaha v SPR Úpor). Od orgánů ochrany přírody vzešel požadavek, aby v prostoru, kde toho bude nejvíce třeba, tj. v jižním cípu rezervace, byl pro zachování režimu spodních vod navržen vhodný závlahový systém. Jako nejvhodnější projekt, který byl schválen investorem, byl předložen projekt kolektivu pracovníků Hydroprojektu, založený na výtopě ze závlahového kanálu, napájeného z horní zdrže kelského jezu. Tato závlaha se měla uvést do provozu dříve, než poklesne voda v oblasti bývalé jezové zdrže Hadík. Projekt závlahy formou vsakovacích studní řeší sycení štěrkopískové vrstvy pomocí pěti studní, ke kterým by se voda přiváděla podzemním železobetonovým potrubím průměru 600800 mm. Podle návrhu je šířka studní 2 m a hloubka kolem 5 m. Dno studní by mělo být vysypáno hrubým štěrkem a studny vyztuženy betonovými skružemi. Vzdálenosti mezi studnami mají být asi 200 m tak, aby se vsakovací kužele zhruba překrývaly. Zásadní výhodou této alternativy je bezpečný provoz, protože se přívod vody nebude stále zanášet spadlým listím a nebude se muset stéle čistit přívodní náhon, jak tomu bylo u první uvažované alternativy, tzv. závlahy povrchovým kanálem. Výškově se trasa řeší tak, aby při normálním vzdutí zdymadla Kly byl zajištěn potřebný přívod závlahové vody. Provoz závlahy má začít každý rok v polovině března, kdy se bude přivaděč napouštět, a pak celé vegetační období, tj. do konce října, kdy přivaděč bude v plném provozu. Koncem října se voda z potrubí vypustí a provede se revize závlahového zařízeni. Navrhovaný projekt je zahrnut do nevýrobní investice, které byla vyvolána na základě zákona č. 40 /1956 Sb., o státní ochraně přírody. S realizací projektu náhradní závlahy se původně počítalo současně s vypuštěním vody z jezu Hadík. Později se zvážily okolnosti, které souvisí s vlastní stavbou závlahového systému (tj. technickou přípravou, úpravou terénu a vlastní stavbou) a s investorem stavby bylo dohodnuto, že se v období 6-8 let bude sledovat výkyv hladin spodní vody v měřicích sondách a právě na výsledky těchto měření se bude vázat realizace projektu. Konečné rozhodnutí zůstává na orgánech státní ochrany přírody, tj. postaví-li se v rezervaci systém náhradní závlahy nebo bude-li výhodnější ponechat hydrologický režim přirozenému vývoji s vědomím možného sukcesního vývoje rostlinných společenstev v rezervaci k sušší variantě dubojilmového lesa. Sondy na měření výšky hladiny spodní vody v SPR Úpor byly rozmístěny ve třech transektech. Jeden transekt příčně protíná severní část rezervace, tj. klín soutoku Labe s 114
Vltavou, a tvoří jej sondy č. 3, 4, 5, 6 a 7. Druhý transekt je veden od soutoku podél levého labského břehu a zastupují jej sondy č. 1, 2, 6, 7, 8, 9 a 10. Třetí transekt je založen v jižním cípu rezervace v obřístevské větvi, tj. v místech, kde se předpokládalo, že vzniknou větší změny v hydrologickém režimu, a kde se projektoval systém náhradní závlahy. Tento transekt tvoři sondy č. 10, 11 a 12. Sonda č. 13 je umístěna izolovaně v blízkosti posledního transektu, a to v jižním cípu rezervace, tj. přímo na okraji lesa. Celkem bylo pro tento pokus založeno 13 sond.
51. Rozmístění sond č. 1 - 13 na území SPR Úpor.
115
V podmínkách, které si orgány SOP stanovily ke stavbě a umístění sond, bylo zdůrazněno, že měření musí probíhat již několik měsíců před vypuštěním vody z jezu Hadík. Proto bylo měřeni zahájeno v srpnu roku 1973 a podle údajů, které nám poskytl investor stavby Vodohospodářský rozvoj Praha, byla voda z jezu vypuštěna 24. listopadu 1973 a objekty Hadíku byly definitivně zrušeny 20. února 1974. Měření hladiny spodní vody v sondách se provádělo odečítáním vzduchového sloupce od okraje sondy k hladině vody. Měření zajišťoval investor stavby, Vodohospodářský rozvoj Praha, konkrétní měření prováděli pracovnici zdymadla Kly. Vlastní měření probíhalo dvakrát za měsíc, zhruba na začátku a uprostřed měsíce. V tabulce 4, které je na konci článku, jsou uvedeny průměrné hodnoty pro rok 1973 (VII.-XII.), pro rok 1974 (I.-XII.) a pro rok 1975 (I.-XII.). Dále se hladina vody v sondách měřila v dvouměsíčních intervalech v letech 1976-79. Změny v úrovni hladiny vody byly korelovány jednak s časovým faktorem, jednak s průměrným množstvím srážek během sledovaného období. V sondách č. 1 a 2, které jsou umístěny pod jezem Hadík, výška hladiny podzemní vody za celé sledované období stoupala. Tento vzestup souvisí se zvýšením hladiny vzdutí beřkovického jezu. Podobně stoupala hladina podzemní vody také v sondách č. 3, 4 a 5 (i když u sondy č. 5 byl vzestup menší). Tyto sondy jsou již situovány vice k vltavské straně a jejich sycení je zabezpečeno vltavskou vodou. Nevýrazný vzestup se projevuje v sondách č. 6 a 7. Je to v souladu s jejích zvětšující se vzdáleností od jezu v Beřkovicích. Pokles byl zaznamenán pouze u sond č. 9 a 10, které jsou nejdále od Beřkovic. U zbývajících sond lze pozorovat opět nepatrný vzestup, kromě sondy č. 12, kde je zvýšení hladiny podzemní vody nápadné a souvisí patrně s chybou vzniklou při měření (tab. 4 a 6). Vztáhneme-li výšku hladiny podzemní vody v jednotlivých sondách (měsíční průměry) k průměrným měsíčním srážkám (tab. 5 a 7), získáme podobné výsledky jako u předchozího šetření; v sondách č. 1, 2, 3 a 4 se průkazně zvyšuje hladina podzemní vody v souvislosti se zvyšujícími se srážkami, kdežto hladina podzemní vody ve všech ostatních sondách jen nepatrně stoupá, kromě sondy č. 11, kde je zaznamenán nepatrný pokles. Je tedy zřejmé závislost všech sond labské i vltavské strany na stavu vody v řece. Postupuje-li vzdutí vlivem zadrženi beřkovickým jezem, zvyšuje se hladina podzemní vody i v jednotlivých sondách, které jsou v dosahu tohoto vlivu. Jsou to sondy č. 1, 2, 3, 4 a 5. Všechny ostatní sondy, které jsou mimo dosah vzduti jezu, vykazují jen nepatrný vzestup, což může souviset s postupným zvyšujícím se objemem srážek za poslední roky. 116
Celkově lze říci, že severní část rezervace, tj. v oblasti sondy č. 1, 2, 3, 4 a 5 má úroveň podzemní vody zvyšující se trend (díky vzdutí jezu v Beřkovicích). Toto zvýšeni je v podstatě dáno délkou vzdutí jezu během let. Jižní cíp rezervace, kam patří sondy č. 6, 7, 8, 9 a 10, je sušší a zcela závisí na režimu vody v Labi. Nejhorší je situace v sondách č. 9, 10 a 11. Poslední dvě sondy, tj. č. 12 a 13, mají podobný režim jako např. sonda č. 8, přestože jsou více vzdáleny od koryta Labe. Jediný pokles vody v sondách (avšak neprůkazný) byl naměřen u sondy č. 9 a 10, kde v průměru během 34 měření (tj. od roku 1973-79) voda klesla o 20 až 25 cm. Vztah mezi podzemní vodou a množstvím srážek naznačuje téměř nezávislost obou parametrů, to znamená, že v těchto sondách voda poklesla i přes zvyšující se srážky. Je třeba upozornit na to, že souhrnně pro sondy č. 6 až 13 (kromě sondy č. 12) lze jen stěží hovořit o změnách hladiny podzemní vody. Uvážíme-li však znovu zvýšení srážek, můžeme předpokládat, že se v nich v sušších letech výrazněji sníží hladina spodní vody. Je tedy velmi pravděpodobné, že v části, kde se tyto sondy vyskytují, bude hladina v sušších letech klesat. Hodnotíme-li celkovou situaci současného stavu rezervace a její perspektivu v souvislosti s uvedenými zásahy do vodního režimu, můžeme říci, že v jižní části rezervace klesá hladina podzemní vody. Vezmeme-li dále v úvahu, že v této části rezervace jsou (a byla i před zrušením jezu Hadík) rozšířena rostlinné společenstva tvrdého luhu (dubojilmový les), dá se předpokládat, že se v této části rezervace neprojeví žádné výraznější sukcese. Pokles hladiny podzemní vody v okolí sondy č. 9 a 10 o 20-25 cm je možné tolerovat v rámci variability v kolísání hladiny podzemní vody v těchto porostech. Náhradou za toto pravděpodobně sušší území je severní část rezervace, kde proběhnou odpovídající sukcesní změny směřující k vlhčímu typu lužního lesa (okolí sond č. 1, 2, 3, 4 a 5). Měřením bylo zjištěno zvýšení hladiny spodní vody až o 0,5 m. Toto zvýšení by mělo ovlivnit sukcesní vývoj k vlhčím variantám lužního lesa, především ke společenstvům měkkého luhu, která jsou na území ve zbytcích zachována. Proto nepovažujeme plánované zásahy do úpravy vodního režimu za nutné. Závěrem bych chtěla poděkovat zemřelému ing. Františku Vodákovi za zájem, který projevoval o řešenou problematiku a pomoc při terénních pracích. Stejně tak děkuji svému kolegovi dr. P. Pecinovi,CSc. Za pročtení rukopisu a připomínky děkuji ing. V. Samkovi,CSc.
117
52. Průběh výšky hladiny spodní vody a srážková činnost v letech 1973-79: 1 až 13 - hladina podzemní vody v odpovídajících sondách; 14 - průměrné měsíční úhrny srážek.
118
119
ZÁVĚR
Na území SPR Úpor jsou zastoupena rostlinné společenstva svazu Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958, avazu Alno-Padion ( KNAPP. 1942) em. MEDW.KORNÁS in MAT. et BOR. 1957 (podsvazu Ulmion OBERD. 1953), svazu Phragmition communis W. KOCH 1926. a svazu Arrhenatherion W. KOCH 1926. Na navážce Rybího útulku jsou rozšířena ruderální společenstva. Část rezervace zaujímají zemědělsky využívané pozemky. Bylo konstatováno, že: a) rozloha jednotlivých lesních společenstev v posledních dvaceti letech zůstává zhruba zachována; b) zemními pracemi byl téměř zničen porost křovitých vrb při labském břehu; c) stejným způsobem byla zničena mokřadní vegetace labského ramene, zvaného Rybí útulek; d) rovněž rozloha nelesních společenstev zůstává zachována, je však závislé na regulačních zásazích člověka. Měřením pokryvnosti druhů na liniovém transektu nebyly během tří let (jarní a letní aspekt) zjištěny žádné zásadní změny ve složení vegetace (okolí sondy č. 10), kde se předpokládal největší pokles hladiny podzemní vody. Nebyl pozorován ani úbytek vlhkomilných druhů, nýbrž procento pokryvnosti v některých případech naopak nepatrně stoupá. Ve SPR Úpor byl v posledních letech ovlivněn hydrologický režim: a) zrušením jezu Hadík a 0bříství a zřízením jezu Kly a Beřkovice; b) prohrábkou labského koryta v rámci akce splavnění Labe
Vodní režim byl těmito zásahy ovlivněn takto: a) V severní části území se hladina vody zvýšila asi o 0,5 m (sondy č. 1, 2, 3, 4 a 5). Tento vzestup je způsoben vzdutím jezu v Beřkovicích. b) Ve zbývající části rezervace, tj. okolí sond č. 6-13, byl zaznamenán buď neprůkazný vzrůst (sondy č. 6, 7, 8, 11, 12, 13), nebo pokles (9, 10). Jde buď o vzrůst, nebo pokles v rozmezí 20-25 cm. Díky vzdutí beřkovického jezu bude v budoucnosti severní část rezervace
120
pravděpodobně proti původnímu stavu vlhčí, jižní část rezervace bude naopak vlivem likvidace jezu Hadík sušší. Po vyhodnocení všech výsledků, které byly k dispozici, nepovažujeme zásahy technického rázu do přírodních podmínek státní přírodní rezervace Úpor za nutné.
Zusammenfassung Auf dem Naturschutzgebiet Úpor sind Pflanzengesellschaften des Verbandes Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958, des Verbandes Alno-Padion (KNAPP. 1942 ) em. MEDW.-KORNÁS in MAT. et BOR. 1957 (Unterverbend Ulmion OBERD. 1953), des Verbandes Phragmition communis W. KOCH 1926 und des Verbandes Arrhenatherion W. KOCH 1926 vertreten. Auf der Aufschüttung des Elbeflussarmes (des sog. Fischverstecks) sind Unkrautpflanzengesellschaften sehr verbreitet. Ein Teil der Reservation wird in landwirtschaftlich ausgenützte Grundstücke eingenommen. Es wurde festgestellt, dass: a) die Ausdehnung der einzelnen Waldbestände in den letzten zwanzig Jahren im grossen und ganzen erhalten geblieben ist; b) durch Erdarbeiten das Weidengehölz am Elbeufer fast vollkommen vernichtet wurde; c) in gleicher Weise wurde auch die Vegetation auf der Aufschüttung des Elbearms vernichtet; d) die Ausdehnung des Gebietes der Pflanzengesellschaften ebenfalls zwar erhalten blieb, dass sie aber von den regulierenden Eingriffen des Menschen abhängig ist. Durch Messung des Deckungsgrades der Pflanzen in der Umgebung der Sonde Nr. 10, wo das grösste Sinken des Grundwasserspiegels vorausgesetzt wurde, wurden keine grundsätzlichen Veränderungen der Vegetation festgestellt. Ein Schwund der feuchtigkeitsliebenden Pflanzen konnte nicht beobachtet werden; im Gegenteil, der Prozentsatz des Deckungsgrades nimmt sogar in manchen Fällen unbedeutend zu. Das hydrologische Regime wurde in den letzten Jahren im Naturschutzgebiet Úpor beeinflusst: a) durch die Liquidierung des Wehrs Hadík und Obříství und durch die Errichtung des Wehrs Kly und Beřkovice; b) durch Ausbaggerung des Elbeflussbettes im Rahmen der "Schiffbarma-chung der Elbe"; Durch diese Eingriffe wurde das Wasserregime in folgenderweise beeinflusst: a) Im nördlichen Teil des Gebietes ist der Grundwasserspiegel um ca. 0,5 m (Sonden Nr. 1, 2, 3, 4, 5) angestiegen. Dieser Anstieg wird durch die Stauung des Wehre Beřkovice verursacht. b) Im restlichen Teil der Reservation, d.i., in der Umgebung der Sonden Nr. 6-13 wurde entweder ein nicht gut nachweisbarer Anstieg (Sonden Nr. 6, 7, 8, 11, 12, 13) oder ein Absinken des Grundwasserspiegels (Sonden Nr. 9, 10) festgestellt. Es geht um einen Anstieg oder Abfall von 20-25 cm.
121
Dank des Wehrs Beřkovice wird in der Zukunft der nördliche Teil der Reservation gegenüber dem ursprünglichen Zustand wahrscheinlich feuchter, während der südliche Teil infolge der Liquidierung des Wehrs Hadik trockener. Nach der Auswertung aller uns zur Verfügung gestandenen Ergebnisse, bebetrachten wir die Eingriffe technischen Charakters in die natürlichen Bedingungen des Naturschutzgebietes Úpor für nicht nötig. Literatura BUDÍN,J. (1943): Zachovejme zbytky lužních lesů. - Lesn. Práce, Písek, 22 : 251-255. ČELAKOVSKÝ.L. (1881-1890): Resultate der botanischen Durchforschung Böhmes im Jahre 1881-1889. - S.-B. königl. böhm. Ges. Wiss., Prag, cl. math.-natur. DANĚK,G. (1912a): Střední Labe, jeho flora a regulace. - Krása naš. Dom., Praha, 8 : 25-28 et 39-43. DANĚK,G. (1912b): Polabské lesy, písčiny a černavy. - Krása naš. Dom., Praha, 8 : 129-137. DANĚK,G. (1913): Fytogeografický nástin českého Středního Polabí. - Sborn. Klubu přírod., Praha, 1912(5 : 1-37. DEMEK,J. et al. (1965): Geomorfologie českých zemí. - ČSAV Praha. DOVOLILOVÁ-NOVOTNÁ.Z. (1961) : Geobotanické studie lesních společenstev nivy Labe a Ohře. - Kandidátská práce, msc, depon. na Kat. bot. PřFKU Praha. DURDÍK,M. (1951): Význam lužních lesů pro hospodářskou produktivitu krajiny. - Ochr. Přir., Praha, 6 : 97-100. FRIČ.J. (1942): Lesy luzní. - Les. Práce, Písek, 21 : 227-236. GREIG—SMITH,P. (1957): Quantitative plant ecology. - London. HEJNÝ,S. (1949): Zdomácnění dvojzubce listnatého (Bidens frondosus L.) v ČSR. - Čs. bot. Listy, Praha 1 (1948) : 56-63. HOLUBIČKOVÁ.B. (1950): Lužní lesy středního Polabí. - Disertační práce, msc, depon. v knihovně kat. bot. PřFKU Praha. JANKO,J. (1971): Quantitative Analysis of the Xerothermic Grassland on the Boubová Hill (Bohemian Karst). - Preslia, roč. 43, č. 3 : 218-233. MEZERA,A. (1956): Středoevropské nížinné luhy I a II, Praha. NEUHÄUSL,R.; NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z.(1977): Jahreszeitliche Dynamic in Auen-und Eichen-Hainbuchenwäldern. - Preslia, roč. 49, č. 3 : 237-280. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z. (1965): Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen.In: Vegetace ČSSR, ser. A, Praha, 1 : 387-495. NOVOTNÁ,Z (1958): Příspěvek k poznání lužních společenstev středního Polabí. - Sborn. ČSAZV Lesnictví, Praha, 31 (ser. 4.n.(: 87-98. NOVOTNÁ,Z; SAMEK,V. (1957): Lužní lesy středního Polabí. - Msc, depon, na VÚLHM Zbraslav-Strnady. NOŽIČKA,J. (1955): Hlavní příčiny ztráty vláhy ve Středním Polabí. - Pr. Výzk. úst. Les. ČSR, Praha, 8 : 181-202. 122
OPIZ,F.M. (1823): Böheims phanerogamische und dryptogamisohe Gewächse. - Prag. POLÁK,K. (1896): České střední Polabí, nástin botanický. - Vesmír, Praha, 5 : 124-127 et 151-154. POHL,J.E. (1810): Tentamen Florae Bohemiae. - Prag. PRESL,J.S.; PRESL.C.B. (1819): Flora čechica. - Pragae J.G. Calve. TLAPÁK,J. ( 1965): Historický průzkum lesa LHC Mělník. - Msc, depon. na ÚHÚL Brandýs nad Labem. VASILEVIČ,V.I. ([1969): Statističeskie metody v geobotanike. - Leningrad. VINCENT,G. (1950): Zeleň našich nížin (lužní lesy). - Čs. Les., Praha, 30 : 124-127. Adresa autorky: RNDr. Marie Pivničková, Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, Hybernská 18, 110 00 Praha 1 Tabulka 3 Pokryvnost druhů liniového transektu Název rostliny
1976
1977
1978 aspekt
jarní
letní
jarní
letní
jarní
letní
Aegopodium podagraria
13,2
55,0
53,5
57,3
31,3
60,0
Circaea lutetiana
-
3,2
0,3
3,7
-
4,5
Corydalis cava
75,0
-
71,0
-
77,0
-
Equisetum sp.
-
-
0,3
-
0,5
-
Ficaria verna
1,7
-
3,1
-
1,8
-
Galium aparine
-
0,3
1,2
0,2
-
0,3
Glechoma hederacea
-
4,2
1,7
4,7
-
5,9
Impatiens parviflora
-
2,3
0,3
3,3
-
5,8
Lamium galeobdolon
0.5
-
0,7
-
1,5
-
Poa nemoralis Pulmonaria officinalis Quercus juv.
-
2,5
0,2 0,2 0,3
2,65
0,2 1,2
-
Stachys silvatica
-
-
1,7
-
0,8
0,5
Stellaria media Urtica dioica
9,8
0,2 24,2
17,0
29,3
0,2 16,5
-
123
3,3
30,0
Tabulka 4 Tabulka udávající kolísání hladiny podzemní vody ve 13 sondách rozmístěných na území SPR Úpor (hodnoty udávají výšku vzduchového sloupce od okraje sondy po hladinu spodní vody)
Sonda
1973
1974
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
1
3,85
3,95
3,97
3,90
3,83
3,83
3,64
3,77
3,70
3,80
3,67
3,45
3,84
3,98
3,94
3,50
3,58
2
4,16
4,26
4,30
4,22
4,13
4,18
3,89
4,12
4,14
4,17
3,97
3,98
4,23
4,39
4,28
3,60
3,78
3
4,51
4,63
4,60
4,58
4,44
4,53
4,19
4,42
4,42
4,42
3,97
4,19
4,36
4,54
4,57
4,03
4,05
4
4,11
4,23
4,23
4,23
4,20
4,24
4,05
4,20
4,25
4,32
4,32
4,07
4,27
4,28
4,50
4,11
4,11
5
4,07
4,14
4,15
4,15
4,28
4,35
4,16
4,38
4,41
4,55
4,32
4,35
4,47
4,73
4,68
4,28
4,30
6
3,08
3,12
3,10
3,10
3,68
3,73
3,55
4,06
4,07
4,19
4,16
4,08
4,14
4,37
4,30
3,75
3,80
7
2,75
2,80
2,77
2,77
3,59
3,70
3,41
4,04
4,02
4,06
3,84
3,84
4,07
4,48
4,21
3,63
3,54
8
2,59
2,62
2,59
2,59
3,59
3,76
3,30
4,00
3,90
4,03
3,70
3,70
4,05
4,30
4,12
3,59
3,32
9
2,40
2,45
2,36
2,36
2,95
3,10
2,79
3,33
3,47
3,65
3,46
3,41
3,53
3,80
3,80
3,23
3,18
10
2,07
2,15
2,08
2,08
2,89
2,92
2,64
3,30
3,37
3,37
3,15
3,20
4,57
3,68
3,58
2,84
2,77
11
3,51
3,63
3,50
3,50
3,71
3,96
3,88
3,13
4,25
4,45
4,43
4,44
4,44
4,62
4,65
4,43
4,30
12
3,92
4,02
3,85
3,85
4,05
4,32
4,28
4,39
4,48
4,65
4,70
4,60
4,71
4,83
4,86
4,66
4,61
13
3,10
3,15
2,95
2,95
3,32
3,62
3,47
3,78
3,75
3,77
3,75
3,70
3,78
3,79
3,95
3,60
3,54
124
Pokračování tabulky 4 Sonda
1975
1976
I.
II.
III.
rv.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
I.
III.
V.
VII.
IX.
X.
1
2,62
2,95
3,37
3,36
3,56
3,64
2,90
3,54
3,62
3,86
3,82
3,84
3,62
3,15
3,65
3,95
4,03
3,98
2
2,00
3,35
3,80
3,80
3,66
3,78
3,10
3,92
4,02
4,28
4,28
4,19
3,84-
3,51
3,96
4,30
4,35
4,25
3
2,60
2,55
3,88
3,88
3,52
4,23
3,72
4,20
4,22
4,52
4,50
4,96
4,12
3,62
4,12
4,62
4,55
4,55
4
2,15
3,28
3,76
3,78
3,82
3,96
3,75
3,90
4,08
4,36
4,36
4,38
4,30
3,57
3,92
4,45
4,48
4,48
5
2,18
3,48
3,90
3,90
3,76
3,88
4,05
4,10
4,24
4,24
4,63
4,62
4,43
3,80
4,28
4,68
4,72
4,75
6
2,00
3,36
3,83
3,84
3,74
3,82
3,28
3,88
3,96
4,32
4,32
4,24
4,00
3,54
4,02
4,30
4,37
4,30
7
2,05
3,44
3,85
3,82
3,62
3,72
2,45
3,98
3,92
4,18
4,20
4,20
3,62
3,44
3,86
4,23
4,30
4,19
8
2,35
3,42
3,92
3,92
3,76
3,92
3,32
3,70
3,58
3,58
3,58
3,58
3,40
3,45
3,60+ 3,60+ 3,59+ 3,60+
9
1,75
2,75
3,24
3,28
3,10
3,24
2,86
3,45
3,54
3,84
3,82
3,72
3,38
3,08
4,16
3,80
3,86
3,84
10
1,75
2,56
3,oa
3,10
2,91
3,04
2,64
3,30
3,36
3,55
3,58
3,58
3,73+
2,88
3,18
3,60
3,65
3,56
11
2,15
3,27
3,70
3,68
3,95
4,12
4,05
4,10
4,27
4,52
4,53
4,55
4,38
4,06
4,36
4,44
4,62
4,64
12
2,62
3,51
3,90
3,90
4,25
4,28
3,68
3,75
3,74
3,72
3,72
3,73
3,73+ 3,74+ 3,72+ 3,73+ 3,72+ 3,73+
13
2,00
2,97
3,32
3,32
3,60
3,68
3,38
3,55
3,67
3,90
3,84
3,78
3,82
125
3,45
3,82
3,86
4,00
3,90
Pokračování tabulky 4 1977
1978
1979
Sonda III.
V.
VII.
IX.
XI.
I.
III.
V.
VII.
IX.
XI.
I.
III.
1
2,30
3,16
3,86
2,98
3,32
3,54
2,96
3,18
3,85
3,90
3,86
3,12
2,90
2
2,52
3,54
4,16
3,42
3,62
3,86
3,40
3,58
4,12
4,18
4,12
3,40
3,10
3
2,40
3,60 '
4,46
3,56
3,92
4,10
3,52
3,62
4,43
4,58
4,36
3,78
3,26
4
3,10
3,56
4,38
3,42
3,72
3,88
3,35
3,58
4,36
4,40
4,56
3,50
3,05
5
3,34
3,76
4,60
3,86
4,06
4,24
3,82
3,78
4,56
4,60
4,10
3,84
3,65
6
2,60
3,48
4,12
3,28
3,52
3,80
3,24
3,52
4,10
4,15
4,06
3,28
2,96
7
2,25
3,38
4,05
3,18
3,42
3,62
3,16
3,40
4,00
4,08
3,60+
3,20
2,82
8
2,04
3,42
3,60+
2,95
3,26
3,50
2,92
3,46
3,60+
3,62+
3,68
3,10
2,68
9
2,00
3,00
3,74
3,00
3,24
3,42
2,96
3,04
3,72
3,72
3,50
3,00
2,76
10
1,30
2,84
3,46
2,62
2,80
3,06
2,64
2,90
3,46
3,50
4,50
2,64
2,45
11
3,65
3,98
4,50
3,76
3,82
3,98
3,70
3,96
4,44
4,42
3,72+
3,68
2,52
12
3,74+
3,72+
3,72+
2,94
3,75+
3,72+
2,86
3,70+
3,70+
3.70+
3,76
3,52
2,78
13
2,98
3,40
3,78
2,98
3,08
3,26
2,92
3,46
3,74
3,80
3,80
2,92
2,64
126
Tabulka 5 Průměrné úhrny srážek jednotlivých měsíců od roku 1973-79 (v mm)
Rok
Měsíc I. II. III. TV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
1973 16 13 9 42 62 42 72 8 12 34 19 18
1974 30 13 22 9 72 93 58 38 46 81 34 69
1975 26 15 35 22 65 55 43 31 18 31 32 7
1976 46 8 26 14 48 25 30 36 25 50 47 40
1977 41 22 15 26 57 126 76 147 40 38 59 9
1978 21 13 12 27 110 47 59 110 58 36 11 49
1979 27 31 41 32 25 95 63 39 92 12 56 53
Úhrn
347
565
380
359
692
553
566
Průměr
28,9
47,1
31,7
29,9
57,7
46,1
47,1
Tabulka 6 Průběh hodnot výšky hladiny podzemní vody v sondách (y), měřených v měsíčních intervalech v letech 1973-78 (x) Sonda
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. Poznámka:
r -0,349
a 3,796
b -0,014
-0,387
4,149
-0,016
-0,323
4,405
-0,017
-0,308
4,234
-0,014
-0,207
4,280
-0,008
-0,091
3,836
-0,004
-0,068
3,685
-0,003
-0,156
3,543
-0,007
+0,152
3,144
+0,008
+0,088
2,966
+0,006
-0,125
4,153
-0,006
-0,677
4,397
-0,032
-0,171
3,598
-0,006
r - korelační koeficient; a,b - regresní koeficienty rovnice (y = a + bx).
127
Tabulka 7
Závislost mezi výškou hladiny podzemní vody v sondách (y) a průměrnými srážkami v letech 1973-78 (%)
Sonda 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 6. 9. 10. 11. 12.
r -0,742 -0,727 -0,844 -0,609 -0,353 -0,167 -0,141 -0,071 -0,015 -0,013 +0,097 -0,048
a 4,269 4,589 5,064 4,522 4,426 3,938 3,782 3,477 3,256 2,998 3,963 3,941
Poznámka: r - korelační koeficient; a,b - regresní koeficienty rovnice (y = a + bx).
128
b -0,016 -0,022 -0,012 -0,006 -0,005 -0,005 -0,002 -0,0005 -0,0005 +0,002 -0,002 -0,002
