Stanley Coren CO MÁPES NA JAZYKU. Jak porozumět psí řeči KNIŽNÍ KLUB

Stanley Coren

CO MÁ PES NA JAZYKU Jak porozumět psí řeči

KNIŽNÍ KLUB

Stanley Coren HOW TO SPEAK DOG Copyright © 2000 by Stanley Coren Originally published by Free Press, A Division of Simon & Schuster, Inc. Illustrations © 2000 by Laura Hartman Maestro Translation © 2001, 2007 Helena Kholová Copyright © 2001, 2007 Euromedia Group k. s. ISBN 978-80-242-1883-0

Tuto knihu vûnuji svému dlouholetému pfiíteli a váÏenému kolegovi Peteru Suedfeldovi, jeho manÏelce Phyllis Johnsonové a jejich nepsu Brokovi

Pfiedmluva âlovûk má úÏasnou schopnost hovofiit, ale vût‰ina z toho, co fiíká, je prázdná a klamná. Zvífiata jí mají ménû, ale to málo, co sdûlují, je uÏiteãné a pravdivé. A je lep‰í malá a pravdivá vûc neÏ obrovská fale‰. LEONARDO DA VINCI Zápisník, kolem roku 1500.

P

rastará báje vypráví, Ïe král ·alamoun mûl stfiíbrn˘ prsten, na nûmÏ byla jeho peãeÈ se skuteãn˘m jménem Boha. Tento prsten mu umoÏÀoval rozumût fieãi zvífiat a mluvit s nimi. KdyÏ ·alamoun zemfiel, prsten byl ukryt ve „velkém domû s mnoha dvefimi“. KdyÏ jsem byl mal˘, pfiál jsem si najít tento prsten, abych mohl mluvit se sv˘mi psy. TfiebaÏe jsem vûdûl, Ïe je to jen povídaãka, i jako dospûl˘ jsem se pfiiklánûl k vífie, Ïe moudr˘ král ·alamoun mohl mluvit se zvífiaty dokonce i bez magického prstenu, o nûmÏ vypráví legenda, protoÏe tomu se mÛÏeme nauãit i my v‰ichni. Magick˘m prstenem ·alamounov˘m je pochopení zpÛsobu, jak zvífiata mluví. Je ukryt v budovû vûdy, která má opravdu mnoho dvefií. Znalosti, které k tomu potfiebujeme, jsou obdobné jako pfiedpoklady k ovládnutí jakéhokoliv jazyka. Chcete-li mluvit se psem, musíte zvládnout nejprve slovník, kter˘ se skládá ze „slov“ psí fieãi. Musíte se nauãit také gramatice tohoto jazyka, zejména zpÛsobu, jak spojovat slova, aby vytvofiila „vûty“, jimiÏ chcete pfiedávat a pfiijímat srozumitelná poselství.

10

CO MÁ PES NA JAZYKU

Tato kniha pojednává o dorozumívání psÛ: jak „mluví“ spolu navzájem, jak chápou sdûlení ãlovûka a jak si lidé mohou pfieloÏit my‰lenky, které se pes pokou‰í pfiednést. Jakmile pochopíte psí vyjadfiování, získáte lep‰í moÏnost pfiedstavit si, co psi cítí, co si myslí a co hodlají dûlat. Existuje mnoho zpÛsobÛ, jak jim sdûlit, co chcete, a jak fiídit jejich chování. To ov‰em neznamená, Ïe mÛÏete se psy hlubokomyslnû konverzovat o pfiírodovûdû, morálce nebo o posledním hollywoodském filmu. Na druhé stranû jsem zjistil, Ïe moje dorozumívání se psy je mnohem bohat‰í a sloÏitûj‰í neÏ hovory s m˘mi dvoulet˘mi nebo tfiílet˘mi vnouãaty, i kdyÏ ãasto má velmi podobné rysy. Znalost psího jazyka také pfiedchází mnoha bûÏn˘m nedorozumûním mezi lidmi a psy. Bûhem „jazykového kurzu“ se nauãíme mnoho pozoruhodného o psech a zjistíme, jak chytfií jsou nûktefií „obyãejní“ psi. Také zjistíme, jak lidé za tu dlouhou dobu, co probíhala domestikace na‰eho prvního zvífiecího spoleãníka, podnítili a rozvinuli jazykové schopnosti psÛ. Nûktefií z m˘ch vûdeck˘ch kolegÛ asi budou mít námitky proti tomu, Ïe pouÏívám slovo „jazyk“, kdyÏ mluvím o komunikaãní schopnosti psÛ. Dlouho se vûfiilo, Ïe jazyk je schopnost, kterou mají jedinû lidé. Pozdûji se v‰ak jasnû prokázalo, Ïe existuje znaãná podobnost mezi dorozumívacími zpÛsoby lidí a psÛ. Jako psychologovi mi naprosto postaãuje, kdyÏ se mi podafií potvrdit závûry o lidském uãení na základû údajÛ získan˘ch v˘zkumem krys nebo opic – a totéÏ platí pro vût‰inu v˘zkumníkÛ. Je naprosto po‰etilé vûfiit, Ïe lidské uãení je nûco docela jiného neÏ shodná ãinnost jin˘ch ÏivoãichÛ. âasto mû pfiekvapí, Ïe nûktefií behavioristé, jakmile se zabrousí na otázky jazyka a dorozumívání, rychle zapomínají na svou víru v kontinuitu v˘voje schopností ode druhu ke druhu a urputnû trvají na tom, Ïe existují radikální rozdíly, jimiÏ se lidsk˘ jazyk li‰í od dorozumívání zvífiat. Zda je „skuteãn˘“ jazyk v˘hradním majetkem lidí, to je zajímavá a fascinující otázka, kterou si pokládáme uÏ od pradávna; právû to se nám objasní, aÏ se pokusíme pochopit a zvládnout fieã psÛ. Chci podûkovat své manÏelce Joan za rozsáhlé pfiipomínky k první verzi tohoto rukopisu a právû tak na‰í dcefii Karen za

P¤EDMLUVA

11

cenné návrhy. A hlavnû bych rád podûkoval i sv˘m psÛm Wizovi, Odinovi a Dancerovi za to, Ïe mi podrobnû objasnili nûkteré záhadné stránky psího jazyka.

1 Konverzace s psovit˘mi Argument opravdu zdrav˘ vychází z pánovy hlavy, ryzí pravda b˘t to musí. KdyÏ totéÏ pes fiíci zkusí, sotvakdo tu pravdu uzná. „SEDLÁK, PES A LI·KA“ Jean de la Fontaine (1621–1695)

P

ravdûpodobnû kaÏd˘ ãlovûk si pfieje tu a tam b˘t doktorem Bolíto nebo mít ·alamounÛv prsten, aby mohl rozumût zvífiatÛm a mluvit s nimi. Pro mne jsou zvífiaty, s nimiÏ se nejãastûji chci domluvit, psi. Vzpomínám si na jeden nedûlní veãer, kdy jsem sedûl v ob˘váku na podlaze pfied velk˘m rodinn˘m radiopfiijímaãem se sv˘m bíglem Skippy. Opíral jsem se o stranu pfiecpaného kfiesla a ãekal na pravideln˘ rozhlasov˘ pofiad, v nûmÏ vystupovala má oblíbená filmová hvûzda. Ozvala se znûlka – myslím, Ïe to byla tehdy oblíbená lidová píseÀ „Green sleeves“ – a za pár okamÏikÛ jsem zaslechl její hlas. ·tûkala z dálky a kaÏdou vtefiinou pfiicházela blíÏ… Dávno pfied érou slavn˘ch psích filmov˘ch hvûzd, jako jsou Benji a Beethoveen, a jejich televizních protûj‰kÛ Eddieho, Wishbona a The Littlest Hobo, tu byla Lassie. Byla více neÏ psem. Byla pfiítelem a oddan˘m spoleãníkem. Byla stráÏcem práva, stateãn˘m obráncem a neúplatn˘m bojovníkem. Pes, jenÏ patrnû nejvíc ovlivnil lidov˘ názor na psy a jejich inteligenci, se zrodil jako hrdina povídky, kterou uvefiejnil v Saturday Evening Post Eric Knight v roce 1938. Povídka se tak líbila, Ïe ji Knight pozdûji rozvedl v celou kníÏku – bestseller roku 1940. O málo pozdûji, v roce 1943, byla pfietvofiena v laskav˘ a dojemn˘ film nazvan˘ Lassie se vrací. Film byl natoãen v Ïiv˘ch

14


barvách a odehrával se v Británii, Lassiina chudá rodina, pfiinucena penûÏní nouzí, prodala svou vûrnou kolii bohatému milovníku psÛ, jehoÏ dceru hrála tehdy mladiãká Elizabeth Taylorová. Lassie utekla hrubému psovodovi vévody z Rudlingu, pfiekonala v‰echny potíÏe cesty ze Skotska do Anglie a vrátila se k svému mladému pánovi (hrál ho Roddy McDowall). Roli Lassie ov‰em neztvárnila Ïádná roztomilá fenka, ale pes jménem Pal. Vlastnû i v‰echny pozdûj‰í Lassie si na fenky jen hrály. Psi kolií totiÏ vypadají v této roli mnohem lépe, protoÏe jsou vût‰í a ne tak pla‰í jako fenky. Je‰tû závaÏnûj‰í je, Ïe feny musí dvakrát do roka pfieru‰it filmovou práci, jednak hárají a jednak v té dobû ztrácejí svou bohatou srst. Dovedu si pfiedstavit zdû‰ení filmafiÛ a pfiekvapení divákÛ, kdyÏ by nádhernû osrstûná Lassie v nûkter˘ch scénách ple‰atûla. Bez ohledu na pohlaví mûla Lassie obrovsk˘ vliv na na‰e pfiedstavy o tom, jak psi myslí a jednají. Bylo to ãásteãnû i díky mnoÏství rÛzn˘ch dûl, v nichÏ se nám pfiedstavila. Zatím vzniklo celkem deset filmÛ o Lassii. Tato kolie hrála s nejvût‰ími hvûzdami Hollywoodu, vãetnû Jamese Stewarta, Helen Slaterové, Nigela Bruce, Elsy Lanchesterové, Frederika Forresta, Mickeyho Rooneye a mnoha dal‰ích. Od roku 1954 do roku 1991 se s mal˘mi pfiestávkami neustále vysílaly televizní seriály v ‰esti rÛzn˘ch obsazeních a s ãetn˘mi zmûnami a variantami. âasem Lassiinu rodinu doplnili i tak známí herci, jako Cloris Leachmanová a June Lockhartová. Mnohé z tûchto epizod se znovu objevují v televizi jako filmy pro pamûtníky. Existuje dokonce i kreslen˘ seriál s Lassií (Lassies Rescue Rangers), kter˘ se vysílá v televizi pro dûti kaÏdé nedûlní ráno. Pravdûpodobnû nejneobvyklej‰í hlavní roli mûla Lassie v rozhlasovém seriálu, kter˘ se vysílal mezi lety 1947 a 1950. Já sám jsem byl jedním z jejích mlad˘ch fanou‰kÛ. Vsadím se, Ïe právû mentalita dne‰ních posluchaãÛ a divákÛ pfiimûla producenty rozhlasov˘ch seriálÛ k úvahám o nezbytnosti vybavit Lassii lidsk˘m hlasem, aby publikum sly‰elo její my‰lenky a vûdûlo, co chce fiíci. Zvolili pro ni jemn˘ Ïensk˘ hlas neurãitého vûku, ale s lehk˘m skotsk˘m pfiízvukem, kter˘ nenápadnû zdÛrazÀoval její pÛvod. Tyto první rozhlasové epizody se ov‰em neodchylovaly od charakteru televizní Lassie. Tam pfiirozenû nikdy nemluvila lid-

KONVERZACE S PSOVIT¯MI

15

sk˘m hlasem, jen ‰tûkala. Je zajímavé, Ïe v rozhlasovém pofiadu Pal skuteãnû ‰tûkal, ov‰em kÀuãení, vytí, vrãení a mruãení obstarávali lid‰tí herci. Hlavním kouzlem televizního pofiadu bylo to, Ïe Lassie nemusela mluvit ani anglicky, ‰panûlsky, nûmecky, francouzsky nebo jak˘mkoliv lidsk˘m jazykem, av‰ak její rodina a kaÏd˘, kdo jí naslouchal, dokonale rozumûl. Typická epizoda by mohla vypadat tfieba takhle: Lassie bûÏí do pole, ‰tûká a ‰ílenû kÀuãí. Její mlad˘ pán se ptá: „Co se dûje, holka?“ – a Lassie ‰tûkne. „Nûco se stalo mamince?“ pfiekládá chlapec, naãeÏ Lassie znovu ‰tûká a kÀuãí. „ProbÛh – poranila se! Otec jí fiekl, Ïe nesmí sama pouÏívat ten stroj. BûÏ honem k doktoru Williamsovi. Vidûl jsem ho stát u JohnsonÛ, kousek od silnice. A já se pÛjdu podívat, jestli jí mohu pomoci.“ Chlapec bûÏí pfies pole k domu, Lassie ‰tûká a spûchá pro pomoc. Doktor samozfiejmû pochopí kaÏd˘ ‰tûk a zavytí Lassie a rychle kvapí na místo nehody. V jiné epizodû Lassie opût ‰tûká a tak upozorní na zloãince, na schované nebo ztracené vûci, pfiípadnû poví svému pánovi, zda nûkdo lÏe nebo mluví pravdu. Zdá se, Ïe Lassie ovládá univerzální jazyk. V jedné epizodû hraje francouzsk˘ hoch, kter˘ pfiijel ke str˘ci do Anglie, kdyÏ celá jeho rodina tragicky zahynula. To ubohé dítû neumí anglicky. Na‰tûstí to nevadí, Lassie mluví univerzálním jazykem psÛ (fieknûme psovsky). On samozfiejmû okamÏitû porozumí, protoÏe v‰ichni francouz‰tí psi zfiejmû mluví stejnou fieãí. Díky tomu je Lassie schopna mu fiíci (hojn˘m ‰tûkáním, kÀuãením, broukáním a pfiípadnû i tich˘m vrãením), Ïe se dostal mezi lidi, ktefií jsou jeho pfiáteli, ov‰em Ïe je tu i jeden zl˘ kluk, na kterého si musí dát pozor. Lassie o chlapce peãuje, zavede ho do spoleãnosti, fie‰í nûkterá nedorozumûní mezi ním a místními dûtmi a dokonce ho nauãí první anglická slova, coÏ je samozfiejmû toto: „Lassie, ty jsi hodn˘ pejsek!“ Skuteãnû jsem Ïárlil na Lassiinu rodinu a její sousedy. V‰ichni tak bájeãnû rozumûli fieãi psÛ a vûdûli, jak to zafiídit, aby jejich pes dokonale pochopil to, co mu fiíkají. Hladil jsem dlouhé u‰i Skippyho a podivoval jsem se, proã právû já jsem tak jazykovû neschopn˘.

16


Ne Ïe bych ov‰em neporozumûl niãemu z toho, co se mi Skippy pokou‰el fiíci. KdyÏ mával ocasem, vûdûl jsem, Ïe je ‰Èastn˘, kdyÏ ocas zatáhl pod bfiicho, pochopil jsem, Ïe se cítí ‰patnû. KdyÏ za‰tûkal, soudil jsem, Ïe buì nûkdo pfiichází, nebo Ïe chce jíst, Ïe si chce hrát, nebo Ïe je rozru‰en nebo… No prostû ‰tûkal hodnû. KdyÏ vydával (to jsou ty lehce jódlující zvuky, jak uÏ to bíglové dûlají), poznal jsem, Ïe se blaÏenû Ïene po nûjaké stopû. Pokud do‰lo k jazykov˘m omylÛm, nebyla to vina Skippyho, ale moje. Nûkdy byl mÛj pes neuvûfiitelnû vynalézav˘, kdyÏ mi chtûl sdûlit, co si pfieje. V nûkter˘ch dnech schválnû shodil misku na vodu na kuchyÀskou podlahu a poloÏil mi ji k nohám, aby mi sdûlil, Ïe má ÏízeÀ a miska je prázdná. Vût‰inou jsem v‰ak nedokázal porozumût tomu, co mi fiíkal, a tato neschopnost pochopení mne velmi rmoutila. Nyní, po mnoha létech v˘zkumÛ a studií, si myslím, Ïe jsem zaãal rozumût jazyku sv˘ch psích pfiátel. Jako psycholog také mohu urãit, jak pochopení psí komunikace mÛÏe ovlivÀovat vztahy mezi ãlovûkem a psem. U lidí se jazyk ãasto povaÏuje za jedin˘ dÛleÏit˘ prvek pfii vytváfiení úspû‰n˘ch spoleãensk˘ch vztahÛ a celkového pfiizpÛsobení. KdyÏ se podíváte na v˘zkum vztahÛ mezi postiÏen˘mi dûtmi a jejich rodinami, zjistíte, Ïe není problém projevovat lásku a pfiíchylnost, i kdyÏ jsou dûti postiÏeny opravdu váÏnû, ov‰em jen pokud ovládají jazyk na dostateãné úrovni. Rodiny s dûtmi, které mají men‰í postiÏení, ale jejich jazykové schopnosti jsou nevyrovnané, mívají zpravidla více váÏn˘ch sociálních a spoleãensk˘ch problémÛ, a to se pak pfiená‰í na dûti, které pociÈují ménû zájmu a více frustrace. Podobnû urãité v˘zkumy prokazují, Ïe jedním z nejv˘znamnûj‰ích ãinitelÛ pfii urãování, zda se pfiistûhovalci nebo uprchlíci dokáÏí zaãlenit do nové spoleãnosti, je rychlost a dokonalost, s jakou zvládnou jazyk své nové vlasti. A velmi podobnû i lidská schopnost pochopit jazyk psa urãuje, jak rychle a úspû‰nû se pes zaãlení do rodiny. ·patné pochopení emocionálního stavu psa mÛÏe b˘t skliãující pro lidskou rodinu a fatální pro psa. Pfiíkladem je pfiípad Finnigana, krásného irského setra z chovu jisté paní jménem Melánie. Znal jsem Melánii jako peãlivou chovatelku: cílevûdomû usilovala o vytvofiení linie psÛ, ktefií by byli nejen fyzicky zdatní, ale také vlídní, hraví a sná‰enliví. Dovedete si tedy pfiedstavit


17

Melániin údûs, kdyÏ jí zavolala rodina, která koupila Finnigana. Tvrdili, Ïe je velmi agresivní. ¤íkali, Ïe skáãe a útoãí na náv‰tûvníky i na psy. KdyÏ se tento problém objevil, rodina povolala cviãitele, ale ten zjistil, Ïe pes se obtíÏnû ovládá a Ïe nedokáÏe jeho agresivní chování potlaãit. Nakonec doporuãil, aby psa dali utratit. To rodina nechtûla udûlat, ale cítila, Ïe si ho nemÛÏe za tûchto okolností ponechat. Melánie navrhla, Ïe vrátí kupní cenu, a poÏádala je, aby psa poslali zpátky k ní. A pak mi zavolala. „Nikdy pfiedtím jsem nemûla co dûlat se skuteãnû agresivním psem,“ vysvûtlila. „Byla bych ráda, kdybyste byl se mnou, aÏ si ho pÛjdu pfievzít, ãistû pro pfiípad, Ïe bych to nezvládala.“ Nedovedl jsem si pfiedstavit, Ïe by nûkter˘ z jejích psÛ mohl b˘t útoãn˘, ale mluvila tak ustaranû, Ïe mû to pfiesvûdãilo. ·el jsem jí tedy pomáhat s pfievzetím Finnigana. Vzal jsem si s sebou obvyklou v˘zbroj pro zacházení s útoãn˘mi psy. Byl to pár siln˘ch vodítek, stahovací obojek, ohlávka, náhubek a také velká tûÏká deka pro pfiípad, Ïe by bylo psa do ní tfieba napfied zabalit, aby vÛbec nûkter˘ z nástrojÛ ‰lo pouÏít. Navíc jsem pfiidal je‰tû pár tûÏk˘ch koÏen˘ch rukavic, které mi mnohokrát doslova zachránily kÛÏi. KdyÏ náklaìák vezoucí Finnigana dorazil, podíval jsem se dovnitfi okénkem v pfiední stranû jeho plastikové pfiepravky. Îádné vrãení, Ïádné fivaní, jenom rozru‰ené kÀuãení. Pfiesto jsme mûli dojem, Ïe bude nejlep‰í postupovat opatrnû, a tak jsme dvefie pfiepravky otevfieli jen pomaliãku. Ven vyskoãil ‰Èastn˘ zrzav˘ pes, kter˘ se rozhlíÏel, a aby ukázal, jak je rád, Ïe se koneãnû dostal z nepfiíjemného prostfiedí nákladního vozu, pfiedvádûl v‰echny zuby, co v té veliké tlamû mûl. Má reakce byla bezdûãná, ale myslím, Ïe jsem Melánii trochu urazil, kdyÏ jsem se zaãal smát. Pochopil jsem, Ïe osoba, která nezná jazyk psÛ, mÛÏe b˘t leskem dvaaãtyfiiceti dlouh˘ch bíl˘ch zubÛ zmatená a vykládat si to jako útoãné chování. Ov‰em psi takto ukazují zuby z velmi rozmanit˘ch dÛvodÛ. FinniganÛv v˘raz byl ve skuteãnosti úsmûv; projev podfiízenosti a mírumilovnosti. Neznamenal „Ustup, nebo tû kousnu“, ale spí‰ „V‰echno je v pofiádku. Ode mû ti nic nehrozí. Chápu, Ïe ty jsi tady ‰éf.“ Kromû toho byl psí mladík dost nevycválan˘, a tak skákal na

18


lidi a na jiné psy. Ty skoky byly souãástí uvítání. Prostû se chtûl dotknout nosu tûch vysok˘ch dvounoh˘ch psÛ, kter˘m se fiíká lidé, a jinak se k nim nemohl dostat, tedy vyskoãil. A aby to nikdo nepovaÏoval za hrozbu, doplnil to podfiízen˘m úsmûvem. âím víc ho rodina a cviãitel napravovali, tím podfiízenûj‰ím se stával. A tu podfiízenost dával podle svého nejlep‰ího cítûní najevo stále ‰ir‰ím „úsmûvem“, kter˘ oni nechápali. Ov‰em on skuteãnû chtûl zmírnit situaci, usmífiit si je. âím více zubÛ v úsmûvu ukazoval, tím víc je utvrzoval v mínûní, Ïe je agresivní. Finniganova první rodina prostû nerozumûla tomu, co se jim pes pokou‰el fiíci; kdyby se ti lidé zafiídili podle rady, kterou dostali, byli by toho pfiítulného psa pfiivedli do hrobu. Dnes Ïije Finnigan ‰Èastnû a spokojenû v nové rodinû. Melánie mi fiekla, Ïe se stále je‰tû smûje a stále vyskakuje, ale ona vysvûtlila jeho nov˘m pánÛm, co to znamená. ProtoÏe teì rozumûjí jeho sdûlení, vûdí, Ïe je to zvífie k pomilování. Nesprávn˘ v˘klad signálÛ, které k nám psi vysílají, je nane‰tûstí velmi bûÏn˘, ãasto vede k váÏn˘m problémÛm a mÛÏe b˘t pfiíãinou ‰patn˘ch vztahÛ. Dáma jménem Eleanor ke mnû pfii‰la s jist˘m problémem. T˘kal se Weedels, plavé americké kokfiice, která podle slov své paní „pfiivádí jejího manÏela k ‰ílenství“. Jednodu‰e odmítá b˘t ãistotná a nyní dûlá louÏiãky jako naschvál. Stephen (manÏel) jí fiekl, Ïe kdyÏ tenhle problém rychle nevyfie‰í, musí se feny zbavit. Období, kdy se ‰tûnû uãí ãistotnosti, b˘vá ãasto obtíÏné. Ov‰em obvykle staãí pár t˘dnÛ péãe, úprava potravy a pfiíjmu vody a pozornost majitele, aby vãas postfiehl, kdy pes potfiebuje vyprázdnit mûch˘fi a stfieva. V tomto pfiípadû v‰ak Weedels byla skoro sedm mûsícÛ stará, a to je trochu moc na to, aby dûlala potíÏe. Tak jsem se zeptal, jak ji cviãili. „Stephen má rád doma v‰echno hezké a ãisté, a proto povaÏoval za zvlá‰È dÛleÏité, abychom Weedels brzy vycviãili. Pfieãetl si jednu knihu o ‰tûÀatech a fiídil se jí, a tak jsme ji uãili vyprazdÀovat se venku. Ov‰em kdyÏ se obãas pfiihodila nûjaká louÏiãka, Stephen mi fiekl, Ïe to bude snadné a Ïe problém vyfie‰í. KdyÏ na‰el místo, kde udûlala louÏiãku, pfiitáhl ji k ní a vymáchal jí v tom nos. Pak na ni kfiiãel, plácl ji a vyhodil ji ven. Potom jel na sluÏební cestu a vrátil se asi za ãtyfii t˘dny. Po


19

celou tu dobu se Weedels chovala vzornû. AÏ na jednu nebo dvû nehody bylo v‰ecko v pofiádku, já jsem to utfiela a pustila ji na dvÛr bez nûjakého povyku. Za dva t˘dny byla absolutnû ãistotná. Ale pár dní po tom, co se Stephen vrátil, bylo v‰echno ‰patnû. Nevûfiím, Ïe za to mÛÏe pes. Jakmile Stephen vkroãil do dvefií, udûlala louÏiãku na podlahu pfiímo pfied ním. Rozzufiil se tak, Ïe jsem se opravdu bála, aby jí nûco neudûlal. Weedels se teì skuteãnû chová, jakoby ho chtûla dopálit. Sotva Stephen vkroãí do místnosti, plazí se pfied ním a hned na místû vyrábí louÏiãky. Vãera tomu nasadila korunu. Stephen vstoupil do místnosti a Weedels se pfievalila na záda, jak to psi dûlají, kdyÏ chtûjí podrbat na bfii‰e. Ale jakmile se k ní sklonil, zaãala mu ãurat pfiímo do obliãeje. Tak co máme dûlat?!“ Já jsem byl samozfiejmû úplnû na stranû ubohé Weedels. Psi se nemohou domlouvat stejn˘m zpÛsobem jako jejich páni. Weedels se vyjadfiovala v jediném jazyce, kter˘ znala. Nane‰tûstí nebyl po ruce pfiekladatel, a tak do‰lo k tragickému nedorozumûní a ona se dostala do potíÏí. Její problém nemûl nic spoleãného s ãistotností. Z rozhovoru s Eleanor jsem vûdûl, Ïe nyní je Weedels dokonale ãistotná. Problém spoãíval v jejím manÏelovi Stephenovi. Jeho reakce na chování fenky v dobû, kdy je‰tû nedopatfiením udûlala louÏiãku na podlaze, byla pfiíli‰ drsná, neÏ aby mûla v˘chovn˘ úãinek. ZpÛsobila, Ïe se ho Weedels zaãala bát. Pokud pes pociÈuje velk˘ strach pfied urãit˘m ãlenem smeãky, snaÏí se vypadat co nejmen‰í, nejbezv˘znamnûj‰í a tak málo nebezpeãn˘, jak jen dokáÏe. Tiskne se k podlaze nebo se pfievrátí na hfibet. Eleanor povaÏovala moãení páníãkovi pfiímo do tváfie za schválnost, ne-li zlomyslnost. Ve skuteãnosti ‰lo o prosté uvolnûní svûraãe, pes se pfiece pfievalil do velmi podfiízené polohy ze strachu. Moãení má dominantnímu psovi pfiipomínat chování ‰tûnûte. Velmi mladá ‰tûÀata musí od moãi a trusu oãistit matka, a ta je obvykle pfievalí na záda, aby si to usnadnila. Weedels se mu snaÏila fiíci, jak umûla nejlépe: „Tys mi nahnal strach, ale podívej se, niãím ti nehrozím. Nejsem nic v˘znamnûj‰ího neÏ bezmocné ‰tûÀátko.“ KdyÏ jsem Eleanor pfieloÏil Weedelsino sdûlení, byla situace mnohem jasnûj‰í. Nyní se snaÏila obnovit sebevûdomí fenky. Daleko vût‰ím problémem v‰ak bylo

20


pfiimût jejího manÏela, aby se stal vlídnûj‰ím a ménû obávan˘m pánem jejich psa. Mnoho obecn˘ch psích vyjádfiení se ‰patnû vykládá. Paní jménem Josefina mne kdysi poÏádala o pomoc. Mûl jsem vyfie‰it potíÏe, které jí pÛsobil její pes. „Bluto je daleko pfiítulnûj‰í ke mnû, a to mi dûlá hlavu a manÏela to zlobí. On pÛvodnû koupil Bluta jako hlídacího psa a nechce, aby se stále toãil jako mazlíãek kolem rodiny,“ fiekla mi do telefonu. Z Bluta se vyklubal velik˘ tmav˘ rotvajler, kter˘ dostal jméno podle velkého, zlého a protivného hrdiny kresleného filmu, kter˘ se pofiád pral s Pepkem Námofiníkem. Jméno, které psovi dal Josefinin manÏel Vincent, mi prozradilo leccos o tom ãlovûku a o jeho poÏadavcích na psa. Vincent psa spí‰ nutil neÏ cviãil a ãasto pouÏíval drsné metody, aby prosadil svou vÛli. Pes ho poslouchal, ale nûkdy s dost zfiejm˘m odporem. Josefinu Bluto neposlouchal vÛbec, ale zato jí projevoval v‰estrannou a témûfi pfiehnanou oddanost. KdyÏ jsem pfiijel k nim domÛ, Vincent byl v práci a Josefina mû uvedla do ob˘vacího pokoje. Sedl jsem si do kfiesla a díval se na ni, jak sedûla na jednom konci pohovky a Bluto byl vedle na podlaze. Bluto, to bylo dobr˘ch ‰edesát kilo tvrd˘ch svalÛ, kdeÏto Josefina mûla sotva 50. Byla velmi ‰tíhlá a ne právû sportovní typ. KdyÏ jsme chvíli rozprávûli, Bluto si jí poloÏil tlapu na koleno a ona okamÏitû zareagovala tím, Ïe ho podrbala na hlavû. Za pár okamÏikÛ si Bluto vyskoãil na pohovku vedle ní a Josefina mu udûlala místo, aby tam mohl pohodlnû sloÏit svÛj mohutn˘ trup. Sedûl tam, obãas pohlédl na mne a jinak civûl na ni. KdyÏ jí pohlédl pfiímo do oãí, zvedla ruku a lehce ho podrbala na líci. Pak se o ni Bluto celou váhou opfiel. Po chvilce se posunula kousek stranou, aby se zbavila tlaku tûÏkého psa. Reagoval na to tak, Ïe se pfiesunul na její místo, takÏe znovu sedûl tûsnû vedle ní a je‰tû víc se o ni opíral. Ona opût o kousek couvla a pes se o ni opfiel novou silou. Jak jsme tak mluvili, divadlo pokraãovalo, dokud Josefinu nezatlaãil aÏ na nejzaz‰í konec pohovky. V okamÏiku, kdy se uÏ nemûla kam uhnout, vstala, zatváfiila se zoufale a ukázala na psa: „To je pfiesnû to, o ãem jsem mluvila. VÏdycky se snaÏí získat


21

pozornost tím, Ïe do mû strká packou. VÏdycky mi zírá do oãí a tlaãí se na mne, aby mi ukázal, jak moc mû miluje. NemÛÏu se ani dívat na televizi, aby se necpal ke mnû na pohovku, pokud zde Vince není. Nechci zranit jeho city, ale je to moc velk˘ pes. Taková oddanost od tak velkého zvífiete je obtíÏná a mého manÏela rozãiluje. Existuje nûjak˘ zpÛsob, jak ho zbavit pfiíli‰né závislosti, jak ho vycviãit, aby byl nezávislej‰í?“ Opût jde o pfiípad, kdy sdûlení, které vysílá pes, je lidsk˘m pfiíjemcem z gruntu ‰patnû pochopeno. Bluto nehodlal fiíci Josefinû: „Miluji tû. Potfiebuju tû, jsem zcela závisl˘ na tvé pfiízni“, jak si to vykládala ona i její manÏel. Místo toho Bluto dával najevo: „Jsem ti nadfiazen˘, kdyÏ je vÛdce smeãky (Vincent) pryã, zaujímám jeho místo a ty mû musí‰ poslouchat a plnit má pfiání.“ Známky dominance v tomto pfiípadû jsou zcela zfietelné. Pes, kter˘ klade tlapku na lidské koleno, tím ãasto vyjadfiuje pfievahu nad ãlovûkem, stejnû jako vlk klade tlapu nebo hlavu na hfibet jiného vlka, aby tím dal najevo své vy‰‰í postavení. BlutÛv pohled pfiímo do Josefinin˘ch oãí je klasick˘ projev dominance, hrozivé gesto, jímÏ se volají k pofiádku podfiízení ãlenové smeãky. Josefina tuto dominanci pfiijala tím, Ïe ho podrbala na tváfii, coÏ je obdoba olizování stran ãenichu, kter˘m odpovídá podfiízen˘ vlk na gesto v˘‰e postaveného jedince. A koneãnû to pfietlaãování prostû znamenalo, Ïe mu má malá Ïena udûlat místo. VÛdce smeãky totiÏ mÛÏe obsadit kteroukoliv ãást teritoria, jeÏ se mu zalíbí, a mÛÏe sedût nebo spát, kde chce. NíÏe postavení ãlenové smeãky musí ustoupit, a tím uznávají nadfiazené postavení jiného zvífiete. Jin˘mi slovy Bluto sv˘m chováním vyjádfiil konstatování: „Já jsem ‰éf,“ a v‰echno, co Josefina dûlala, znamenalo: „Ano, pokornû uznávám tvou autoritu.“ Sdûlení byla tedy jasná a fie‰ení problému se snadno na‰lo. Josefina musela se psem absolvovat základní v˘cvik poslu‰nosti na cviãi‰ti, kde se on nauãil respektovat její povely. ProtoÏe nad psem nemûla fyzickou pfievahu, musela pouÏívat hrozby. Doma pfievzala jeho krmení, dávala mu jednoduché povely, napfiíklad „sedni“ nebo „zÛstaÀ“, a teprve pak mu podala jeho porci. V pfiírodû také vÛdce smeãky jí první a rozhoduje o lovu a rozdûlení potravy. Díky podávání potravy, tedy metodou cukru a biãe, zaãal Bluto spolehlivû poslouchat povely; Josefina mu vlastnû cosi

22


povûdûla psí fieãí. Bluto uznal, Ïe „tenhle dvounoh˘ pes má vy‰‰í postavení neÏ já, i kdyÏ se mi velikostí a silou nevyrovná.“ Stejnû jako se lidé mohou nauãit pfiekládat si jazyk psÛ, nepochybnû mohou komunikovat se psy, pokud urãitá osoba dokáÏe zvládnout jejich psí jazyk. Zajímav˘ pfiípad mi popsal dr. Michael Fox, kter˘ patfií k pfiedním odborníkÛm na chování psÛ i divok˘ch psovit˘ch ‰elem. Tou dobou Fox uãil na katedfie psychologie pfii Washingtonovû univerzitû v Saint Louis. Zde odvedl pozoruhodnou práci, v níÏ srovnával vzorce chování rÛzn˘ch divok˘ch psovit˘ch ‰elem, tfieba vlka, li‰ky a kojota, se vzorci chování domácích psÛ. Toto dílo mûlo pfiesvûdãit vûdce, Ïe existuje univerzální jádro chování, spoleãné pro v‰echny psovité. Pokud tuto pravdu uznáme, mÛÏeme se nauãit mnoho o chování na‰ich mazlíãkÛ studiem divok˘ch vlkÛ, a naopak se mÛÏeme pouãit o vlcích sledováním malého ‰panûla, kter˘ si spokojenû lebedí u na‰ich nohou. Tento názor je dnes obecnû pfiijímán, ale ve své dobû byl pfiedmûtem zufiiv˘ch sporÛ. Setkal jsem se s dr. Foxem po jedné jeho pfiedná‰ce. Sotva jsem se mu pfiedstavil, zmínil jsem se, Ïe jsem vidûl televizní dokument Vlãí muÏ, na jehoÏ vzniku se podílel. Na dotazy odpovídal zcela bezprostfiednû a stáãel diskusi neoãekávan˘mi smûry. „No ano. Asi víte, ãemu mû ten projekt nauãil: Ïe vím, jak se dá komunikovat s vlky, a to dost dobfie, aby mi neublíÏili. Ale také to, Ïe toho o vlãí fieãi nevím dost, abych se vyhnul v‰em nesnázím.“ Postfiehl jsem v jeho hlase s mírn˘m anglick˘m pfiízvukem náznak pobavení. „Víte, v ohradû, kde probíhal v˘zkum, jsme nejdfiíve pfiedstavili nûkteré vlky jednoho druhému a doufali jsme, Ïe dokáÏeme nafilmovat jejich chování. Vûfiil jsem, Ïe máme pfiíleÏitost vytvofiit dobr˘ film o jejich uvítacích rituálech a o tom, jak se vytváfiejí jejich hierarchické vztahy. Ov‰em pfiihodilo se, Ïe se star‰í samec a jeho partnerka (oba byli asi ãtyfii roky stafií) ocitli na jednom konci v˘zkumné plochy se zbytkem smeãky. Sbûhlo se to zrovna, kdyÏ byla samice v fiíji, a zaãala se trochu podbízet samci. TakÏe samec mûl na vlastním území cizí vlky a na krku háravou fenu; byl myslím pofiádnû nervózní. Byli jsme právû schováni za nûjak˘mi kefii, kdyÏ se tento pár


23

odtrhl od ostatních a zamífiil rovnou do kfioví, kam jsme se pfied nimi schovali. KdyÏ nás míjeli, pomyslel jsem si, Ïe by mohl vzniknout dobr˘ zábûr, a tak jsem se pustil za nimi. OkamÏitû zmûnili smûr a já jsem byl v ka‰i. Najednou tu na nû nûjak˘ ãlovûk civûl a bûÏel pfiímo k nim. Nûco takového (myslím kdyÏ ãlovûk bûÏí pfiímo proti nim a dívá se jim do oãí) znamená pfiinejmen‰ím v˘hrÛÏku, a tak jsem se okamÏitû zastavil. Myslel jsem, Ïe to bude staãit, aby nenastaly potíÏe, ale musel jsem zírat pfiímo na nû, coÏ si vyloÏili jako vyslovenou v˘zvu. Nepadlo mezi námi ani slovo – samec mû prostû napadl. Mûl jsem kameru pfiipoutanou fiemínkem k zápûstí, a tak jsem nemohl mnoho dûlat; zvedl jsem ruce do vzduchu a zavolal jsem na o‰etfiovatele zvífiat (kdyÏ o tom dnes uvaÏuji, je mi jasné, Ïe to byla hrubá chyba, protoÏe zdviÏené ruce vypadají jako dal‰í pokus o prosazení dominance a nepochybnû jsem byl povaÏován za cizí zvífie, které se snaÏí pfiedvést svou velikost. Mé volání si mohli vlci mylnû vyloÏit jako ‰tûkot nebo hrozivé vrãení). Pochopitelnû se mi samec zakousl do ruky, paÏe a do zad a fena se k nûmu pfiipojila a napadla mé nohy. Koneãnû jsem vzal rozum do hrsti a vzpomnûl si, jak jim sdûlit, Ïe na mne nemusejí útoãit. Strnul jsem na místû a skrãil jsem se, abych se zdál co nejmen‰í – a navíc jsem zaãal vydávat kÀuãivé a vrnivé zvuky, jako vylekané, podfiízené vlãí ‰tûnû. OkamÏitû sice pfieru‰ili útok, ale samec pfii‰el pfiímo k mému obliãeji, zíral mi do oãí a vrãel. Odpovûdûl jsem odvrácením oãí, vyh˘bal jsem se jakémukoliv oãnímu kontaktu a dál jsem kÀuãel. KdyÏ se pár ponûkud uklidnil, zkusil jsem couvnout zpátky, ale hned mû zase napadli. V té dobû uÏ ‰lo, myslím, o pouhou v˘hrÛÏku a ne o skuteãné kousání, coÏ znamenalo, Ïe hlavní ãást mého sdûlení pochopili. V té dobû pfiibûhl o‰etfiovatel, nasadil samci obojek a odvlekl ho pryã. Samice ov‰em stála dál s oãima upfien˘ma pfiímo na mû, jako by ãekala, Ïe se znovu pohnu. To jsem neudûlal. Stál jsem, oãi jsem mûl napÛl zavfiené na znamení podfiízenosti a kÀuãel, dokud také ona nedostala obojek a neodtáhli ji. Na‰tûstí jsem mûl pofiádnû tlusté obleãení, takÏe mû jejich zuby ani ne‰krábly. Zato mû dost stiskli a cloumali se mnou; mûl jsem pár modfiin, zhmoÏdûné nûkteré svaly a po‰kozené ‰lachy.“ Vesele se zasmál a napil se. „Jeden z lidí, ktefií tam byli, pofiídil

24


pár fotek celého incidentu. Jeden z tûchto obrázkÛ ukazuje dokonal˘ pfiíklad grimasy strachu – jenÏe ji pfiedvedl lidsk˘ psycholog, a ne polekan˘ vlk.“ V tomto pfiípadû i s vûcí dokonale obeznámen˘ a inteligentní ãlovûk neoãekávanû vydal chybn˘ signál psovit˘m ‰elmám, a tak vyprovokoval útok. Na‰tûstí pro nûj vûdûl dost o jazyku psovit˘ch, aby útoãníkÛm sdûlil, Ïe ‰lo o omyl, Ïe uÏ je nechce napadat a Ïe pro nû neznamená Ïádnou hrozbu. Pravdûpodobnû ho to zachránilo pfied váÏn˘m poranûním. V mnoha ohledech závisí na‰e schopnost úspû‰nû a ‰Èastnû Ïít s jak˘mkoliv psem na na‰í schopnosti rozumût psí fieãi. JestliÏe daná osoba ví, jak mluvit „po psím“, mÛÏe si pfieloÏit, co se pes pokou‰í fiíci, a naopak mÛÏe psu dát signály, které je s to pochopit. Na rozdíl od lidsk˘ch jazykÛ, kter˘m je tfieba se nauãit, je vût‰ina psího jazyka zakódována geneticky. Pes má také schopnost se nûãemu nauãit a pochopit urãité sloÏky lidského jazyka, a to docela dobfie, pokud má pfiíleÏitost komunikovat s lidmi uÏ v raném vûku. Ov‰em dfiíve, neÏ se zaãneme bavit o dohovoru s na‰imi psími spoleãníky, bude uÏiteãné trochu se seznámit s jejich vlastním jazykem.

Stanley Coren CO MÁPES NA JAZYKU. Jak porozumět psí řeči KNIŽNÍ KLUB

Recommend Documents