Jak na zvětšenou kyfózu: Co je kyfóza, rozdělení, příčiny, co cvičit a čemu se vyhnout
Kyfóza dostala své jméno z řeckého slova „kyfos“, což značí přední ohyb, což je to, co kyfóza je: ohnutí či zaokrouhlení páteře. Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) jsou složeny z 12 obratlů ( Th 1 – Th 12), tyto obratle jsou připevněny na žebra. Páteř má řadu přirozených křivek, kde můžeme mluvit o neutrální poloze, kde jsou obratle, klouby a svaly ideálně komprimovány. Tyto křivky tedy pomáhají lépe absorbovat zatížení aplikované na naši páteř. Krční páteř ( krk ) a bederní páteř ( spodní část zad ) mají svou přirozenou lordotickou polohu, tedy zakřivení dovnitř. Hrudní páteř (Horní část zad) má svou přirozenou polohu kyfotickou.Hrudní kyfóza je přirozenou křivkou, která se rozvijí již od narození. Z počátku je málo výrazná, v pozdějších letech se již fixuje. Tedy problém není kyfóza jako taková, problém nastává, když se tato určitá část začne zvětšovat a prohlubovat, což ovlivňuje celé tělo. Zde mluvíme o zvětšené kyfóze či hyperkyfóze.
Jaké jsou příznaky hyperkyfózy? Mezi nejčastější příznaky u pacientů s abnormální kyfózou je vzhled vadného držení těla s výrazným hrbem na zádech, tedy ohybem v horní části zad a protrakcí ramen. Často je vše doprovázeno předsunem hlavy. Tento hrb provází následná změna i krční a bederní páteře, vznikající bolestí zad, svalovou únavou, ztuhlostí zad v daném segmentu. Souvisejícími symptomy je zhoršené dýchání, tedy zhoršená činnost bránice. Z hlediska toho, že na dolní hrudní obratle se upíná i transverzus abdominis, nám vychází i následné propojení i s naším jádrem těla(core). V závažnějších případech, kdy se kyfóza dále rozvijí, může docházet ke stlačování míchy s neurologickými příznaky, včetně výrazné slabosti, ztrátě citlivosti, ovlivnění činnosti vnitřních orgánů jako jsou střeva, močový měchýř a především srdce či plíce. To může vést až k bolestím na hrudi a dušnosti.
Hyperkyfotické držení těla se sice rozvijí v určitém segmentu na horní části zad, tělo však funguje jako jeden celek. Tedy tato příčina postihuje další oblasti na celém těle. My si popíšeme především prvky v posturální kyfóze, tedy získané. Krk: Častý je předsun hlavy vpřed, kdy se dostávají do hypertonického stavu Sternocleidomastedius a m.scaleni, horní trapézový sval a levator scapula, naopak do hypotonického stavu hluboké krční svaly jak na přední, tak zadní šíjové části.
Dýchání: Hyperkyfotické držení svým držením způsobuje, že bránice má horší schopnost dostat se do dolního sektoru. Dýchání je tedy často horního typu a dost mělké. U sportovců to může vést ke snížení dechového objemu a tedy ovlivnit sportovní výkon. Ramena: Správná mobilita a síla svalů na hrudní páteři je nezbytná pro optimální stav funkce ramen. Hyperkyfóza nemusí být nutně podpořena zkráceností prsních svalů a přední části ramen, k protrakci ramen však dochází automaticky při změně polohy páteře. Pokud dojde v hrudní páteři k hyperkyfóze, lopatky se musí pohybovat ve špatně nakloněné poloze vpřed, což vede k mikrotraumatu na supraspinatus a následně způsobuje bolest ramene. Bederní páteř: Zvětšující se hrudní kyfóza také následně způsobuje hyperlordozu, protože spodní část zad je značně přetěžována, kdy pracuje stále v nevhodné poloze. Značně posturální segment bederní páteře musí kompenzovat následný stav v pohybu a tudíž se oblast zkracuje a komprimuje. To vše zvyšuje riziko zatížení obratlů a plotének. Jaké jskou druhy hyperkyfózy Existují tři hlavní typ abnormální kyfózy: Posturální kyfóza, Scheuermannova kyfóza, a kongenitální (vrozená) kyfóza. Zkráceně by se dali rozdělit jen na vrozené a získané. Posturální kyfóza je nejběžnější typ kyfózy. Mnohdy označované též jako kulatá záda. Zvětšené vyklenutí hrudní páteře, jsou nejčastějším typem vadného držení těla, v období rychlého růstu kolem 12. roku života či nejčastěji lidí se sedavým zaměstnáním nebo těch, kteří se nějakým způsobem přetěžují. Projevuje se zvětšeným ohnutím hrudní páteře. Vrchol kyfotického zakřivení páteře bývá tak mezi 6.-8. hrudním obratlem. Hrudník bývá plochý až vpáčený, dýchání mělké, břišní stěna ochablá a vyklenutá, hlava bývá vychýlená a předkloněná, vytočená ramena vpřed a dovnitř a odstávající lopatky. To je způsobeno špatném držení těla, zkrácením určitých svalů na přední a zadní části a oslabení svalů a vazů na zádech. Obratle jsou obvykle v normálním tvaru. Tuto zhoršující se kyfózu můžeme cvičením ovlivnit, jde o pomalý rozvoj, vše se zhoršuje časem. Příčinou je porušená rovnováha na přední a zadní straně trupu. Scheuermannova kyfóza je mnohdy zjištěna již v průběhu dospívání. Tento typ kyfózy je výsledkem strukturální deformity obratlů. Je častější v kombinaci se skoliózou ( kyfoskolióza ). Tito lidé často trpí chronickými bolestmi a blokádami.
Scheuermannova nemoc je formativní porucha páteře, kdy v určitém věku předstihnou mechanické nároky a zatížení páteře její vyzrávání. Nemoc postihuje chlapce 5x častěji než dívky a kritické období je u chlapců 14-16 let, u dívek 12-15 let. U nemocných je nejprve nápadné špatné držení těla. Normální zakřivení hrudní páteře konvexně dozadu (kyfóza) se viditelně zvětší, přičemž vrchol zakřivení není uprostřed hrudní páteře, nýbrž pod lopatkami. Při pokročilém onemocnění se ve spodní třetině hrudní páteře vytvoří malý hrb. V té době ještě postižený necítí žádné obtíže. Jen asi 20% nemocných si stěžuje na snadnou únavu, např. při sportu, a na občasné bolesti zad. Později se ale objeví větší či menší omezení pohybu. Tato nemoc končí deformitou páteře( přestavba obratle na klínovitý tvar a tím zúžení meziobratlových prostor ), která je trvalá a může vyvolávat trvalé bolesti. Kongenitální (Vrozená) kyfóza, je nejméně častým typem abnormální kyfózy. Vrozené kyfózy vznikají na podkladě deformity obratlů. Ta je způsobena během vývoje dítěte ještě před narozením, kde došlo k abnormálnímu vývoji obratlů, kdy některé obratle např. srostou do sebe.
Příčiny posturální hyperkyfózy? Jak jsme již zjistili, člověk může získat zvětšenou hrudní kyfózu z řady důvodů, nejčastějším důvodem však jsou špatné posturální návyky a chybné pohybové stereotypy. Sami si většinou vytváříme tento hrb na zádech, i když to samozřejmě není naším cílem. Nejčastější příčinnou je již stále opakovaná práce u počítače v kanceláři, kdy sedíme z valné většiny ve flexi bez jakékoliv nápravy či změny pozice. Jízda autem či čtení v poloze, kde jsme ve flexi, spánek ve špatné poloze, zvedání předmětů či umývání nádobí nebo uklízení, práce na zahradě a v práci. Delší pohyb v ohnuté pozici jsou nejčastější příčinou. Většinu našich dnů vše provádíme ve flexi, což si málokdo uvědomuje. To přetěžuje naše obratle na páteři, které na to reagují, tedy se adaptují na tuto pozici či pohyb. Člověk se stává v hrudní páteři stále více nemobilní a to ovlivňuje další segmenty na těle. Následně začínají toto omezení kompenzovat další části na těle, což může být pro sporty, kde hraje např. rotace důležitou roli, dost nebezpečné.
Dalším problémem je cvičení jako takové, které když je nevhodně aplikováno a je jednostranné, nám vytvoří či zhorší naše držení těla. Mezi nejhorší bych jmenoval trénink, kde je převaha cvičení tlaků a přední části těla, a mnohé cvičení do flexe, které především pro lidi z kanceláří či ty, co inklinující k flexi v běžném životě, jsou zcela nevhodné. Tedy různé hluboké předklony, sedy lehy, sklapovačky a zkracovačky tento člověk ani není schopen udělat správně, natož aby mu pomohli. Problémem mohou být následně i veškeré pozice v předklonech, často opakované s výdržemi, nekompenzované, cvičení podporová, zvláště dlouhotrvající vzpory, dlouhodobá cvičení visová (houpání na kruzích), často opakované kolébky vzad a kotouly bez předchozí či následné kompenzace, náročná kondiční cvičení s nepřiměřenou zátěží, různé skoky do hloubky, přetahování, přetlaky, zvedání a nošení těžkých předmětů.
Jak hyperkyfozu diagnostikovat? Základní diagnostická metoda je pohledem (Aspekce), kdy zjistíme chybné držené těla v dané oblasti. Jak poznat toto správné držení těla? Jde o stoj, při kterém nohy mají být rovně u sebe, kolena a kyčle nataženy, pánev má být v takové poloze, aby se těžiště trupu nacházelo nad spojnicí středů kyčelních kloubů. Páteř má být plynule zakřivena, ruce volně spočívají podél těla, lopatky jsou přiloženy k hrudníku a hlava je vzpřímená. Při zvětšené kyfóze je u držení těla zvětšené vyklenutí hrudní páteře. Typicky dochází k protrakci ramen a předsunutému držení těla. Dobré je pracovat jak ve stoje, v poloze na čtyřech, v sedu apod. Celkem známým dynamickým testem může být také propad v hrudní páteři při postupném předklonu, kdy by se měla správně páteř postupně rozvíjet. Další pokročilejší diagnostické palpační či dynamické metody či svalové testy bych nechal terapeutům či odborně specializovaným trenérům.
Jak aktivně zlepšit hyperkyfózu
Hlavním úkolem je normální zakřivení páteře, tzv. snaha o její neutrální polohu a to jak ve cvičení, tak v běžném životě. I když je pro posturální kyfózu důležité protažení
prsních svalů, přední části ramen a zkrácených krčních svalů, velice důležité je zlepšení samotné mobility hrudní páteře. Na co se také zapomíná, je také protažení bederních vzpřimovačů a celkové uvolnění páteře, abychom dokázali kýženého výsledku. Tyto dva úseky totiž spolu úzce souvisí a tedy pojmy jako horní zkřížený syndrom se nedají brát jako nějaký přesný model. Další bodem, na který bych upozornil, je pracovat nejdříve na mobilitě a až poté na stabilitě. Posilování fixátorů lopatek jsou sice chvályhodná záležitost, ale mnohdy jsou mezilopatkové svaly spíše spasmatické, tedy prvotní posilování není vhodná záležitost, ale musí navazovat na uvolnění. Vhodná jsou tedy primárně cvičení pro správné držení hlavy, krku a ramen, cvičení pro správné postavení pánve, cvičení se středem úsilí v hrudní části páteře a mezi lopatkami. Jsou-li kulatá záda spojená s bederní hyperlordózou, volí se cvičení působící na obě oblasti. Velice často se stává, že někdo sice i dobře cvičí nápravná cvičení na oblast hrudní páteře, ale u jiných druhů cvičení správné držení těla nedodržuje a ani se nedokáže vhodně nastavit do potřebné polohy. Nebo přijde poté do práce a sedí 8hodin shrbený u počítače. Tak se tak vše stává jalovou prací bez skutečných výsledků. Tedy veškerý trénink a celý den je třeba myslet na náš problém, abychom ho napravili. To je možná efektivní cesta. Vhodná jsou primárně dýchací cvičení a cvičení pro zlepšení mobility v hrudní oblasti. Naučit se, a zlepšit izolovaně pohybový rozsah v hrudní páteři, aniž bychom pohybovali krční či dokonce bederní páteří je velice důležité. Důležité je začlenit cvičení ve všech možných pohybech a pozicích, včetně rotace, extenze a protažení. Po zlepšení mobility je třeba se následně věnovat posílení svalů, které zlepší postavení hrudní páteře, obzvlášť hrudních vzpřimovačů, na které se většinou naprosto zapomíná či se cvičí nevhodným způsobem.
(Autor: Martin Snášel)Zdroje: www.businessinsider.com www.fitnessnetwork.com www.biowellmed.de Vertebrogenní poruchy – zvětšená hrudní kyfóza (Mgr. Vendula Kopřivová)
