Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti v České republice

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra veřejných financí Studijní obor: Zdanění a daňová politika

Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti v České republice Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Savina Finardi, Ph.D.

Patricie Kourková

Praha 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.

V Praze dne

.......................................... Patricie Kourková

Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Savině Finardi, Ph.D. za ochotný přístup a cenné rady a připomínky při sestavování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli a rodině, kteří mi byli velkou oporou.

Anotace Bakalářská práce se zabývá zdaněním závislé a samostatné činnosti. Teoretická část práce definuje aspekty zdanění a vymezuje závislou a samostatnou činnost. Praktická část práce analyzuje daňové zatížení včetně sociálního pojištění a dále porovnává tyto dvě činnosti při různé výši příjmů. Klíčová slova: zdanění samostatné činnosti, zdanění závislé činnosti, zdanění, sociální pojištění, veřejné zdravotní pojištění, OSVČ, švarcsystém

Annotation The aim of this thesis is to compare the taxation of dependent and individual activities in Czech Republic. These activities are described in detail with the theoretical aspects of taxation in the theoretical part of this work.The practical part of the thesis analyzes the tax deductions including social insurance and compares the taxation of employees and self-employed regard to different income levels. Key words: individual income tax, social insurance, health insurance, selfemployed, emloyee, taxation, illicit work

Obsah

6

Obsah 1

Úvod

2

Teoretická část

11

2.1

Daň z příjmů fyzických osob a sociální pojištění ...................................... 11

2.2

Zdanění příjmů ze závislé činnosti (ze zaměstnání) ................................ 17

2.2.1

Sociální pojištění u zaměstnance....................................................... 18

2.2.2

Vývoj počtu zaměstnanců v ČR......................................................... 20

2.3

Zdanění příjmů ze samostatné činnosti .................................................... 21

2.3.1

Sociální pojištění u OSVČ ................................................................. 23

2.3.2

Vývoj počtu podnikatelů v ČR............................................................25

2.4 3

9

Švarcsystém ................................................................................................ 26

Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti

28

3.1

Modelový příklad ....................................................................................... 28

3.2

Celkové zatížení zaměstnance a OSVČ ..................................................... 32

3.2.1

Zaměstnanec ...................................................................................... 32

3.2.2

OSVČ ................................................................................................... 34

3.3

Motivy k podnikání versus zaměstnání .....................................................37

4

Závěr

41

5

Seznam použitých zdrojů

43

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Dělení systému sociálního pojištění

12

Obr. 2

Vývoj počtu zaměstnanců v letech 2004 - 2012

20

Obr. 3

Vývoj počtu OSVČ v letech 2004 - 2014

25

Obr. 4

Daňové zatížení zaměstnance v roce 2014

33

Obr. 5

Daňové zatížení OSVČ v roce 2014

35

Obr. 6

Srovnání celkového daňového zatížení zaměstnance a OSVČ pro rok 2014

36

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1

Schéma vymezení příjmů vstupující do základu daně

14

Tab. 2

Standardní absolutní slevy na dani

17

Tab. 3

Postup stanovení výše daně u zaměstnance

18

Tab. 4

Sazby pojistného na sociálním pojištění

20

Tab. 5

Přehled paušálních výdajů u příjmů ze samostatné činnosti22

Tab. 6

Postup stanovení výše daně u OSVČ

23

Tab. 7 Minimální a maximální vyměřovací základy OSVČ pro rok 2014 24 Tab. 8

Zdanění roční hrubé mzdy zaměstnance za rok 2014

30

Tab. 9

Zdanění ročního hrubého příjmu OSVČ za rok 2014

31

Tab. 10

Výše mzdových nákladů hrazené zaměstnavatelem

32

Úvod

9

1 Úvod Problematika zdanění fyzických osob, a to jak samostatné, tak závislé činnosti je častým předmětem mnoha debat na úrovni politické i soukromé. Z pohledu zákonodárců se jedná o neustále aktuální téma, kde není jednoduché uplatňovat reformy či prosazovat změny, na které by zaměstnanci společně s podnikateli nereagovali se značnou nevolí. Každý občan se může dobrovolně rozhodnout, zda pracovat v zaměstnaneckém poměru či ho láká podnikatelská sféra a zvolit si formu činnosti dle výhodnosti s ohledem na finanční příjmy a další nedaňové aspekty. Právě jedním ze stěžejních aspektů je forma zdanění, kde poplatníci a plátci daně hledají cestu, jak nadměrné daňové zatížení snížit. V důsledku těchto kroků dochází k neustálému využití nelegálního režimu tzv. švarcsystému. Vzhledem k tomu, že zdanění příjmů fyzických osob podléhá či v blízké době bude podléhat po část svého života každý, a jedná se tedy o neustále aktuální problematiku, je tato bakalářská práce zaměřena právě na zdanění příjmů fyzických osob, konkrétně na komparaci zdanění závislé a samostatné činnosti. Teoretická část bakalářské práce je zaměřena na definování základních pojmů zdanění a charakterizování jak závislé, tak samostatné činnosti, přičemž se autorka práce zaobírala rovněž problematikou sociálního pojištění jak u zaměstnance, tak u zaměstnavatele. Poslední kapitola teoretické části je věnována nelegálnímu režimu tzv. švarcsystém. V praktické a zároveň stěžejní části práce jsou na modelových příkladech znázorněny odvody daně z příjmů a sociálního pojištění při shodném hrubém příjmu u zaměstnance a podnikatele. Dále se zde autorka práce zabývá komparací daňového zatížení za pomoci efektivní sazby daně při různé výši příjmu u obou osob. Poslední podkapitola se zaměřuje na výčet nedaňových aspektů, na základě kterých jedinci volí, zda vykonávat práci na pracovní poměr či živnostenský list.

Úvod

10

Hlavním cílem této bakalářské práce je porovnat zdanění příjmů ze závislé a samostatné činnosti v rámci uplatňování režimu švarcsystému. Dílčím cílem je pak argumentovat dalšími motivy nedaňového charakteru, které mohou hrát značnou roli k motivaci výkonu závislé či samostatné činnosti.

Teoretická část

11

2 Teoretická část Teoretická část bakalářské práce je věnována zdanění příjmů fyzických osob v rámci závislé a samostatné činnosti, přičemž budou definovány základní pojmy zdanění. Zřetel bude brán rovněž na sociální pojištění, které se v rámci zaměstnanecké a podnikatelské formy výkonu práce liší. V závěru teoretické části je popsána problematika švarcsystému, která je neustále diskutovaným tématem.

2.1

Daň z příjmů fyzických osob a sociální pojištění

Daň z příjmů fyzických osob vymezuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů) a lze ji dle nejrozšířenějšího kritéria třídění daní z hlediska dopadu řadit do přímých daní. Na jedné straně vystupuje poplatník, který klade důraz na jednoduché a srozumitelné pojetí daně a zejména na to, aby vyměřená daň byla co nejnižší, na druhé straně se nachází stát, jenž usiluje o postihnutí co nejširší skupiny příjmů. Z tohoto důvodu lze dle Vančurové (2013, s. 22) považovat daň z příjmů fyzických osob za nejsložitěji konstruovanou daní v České republice. Daň z příjmů je důchodovou daní, kdy se její základ stanovuje z tokové veličiny za předem jasně určené časové období a kdy je vybírána v pravidelných intervalech za stejně dlouhé časové období, které se zpravidla rovná dvanácti kalendářním měsícům. Pojistné na sociální pojištění (Vančurová, 2013, s. 58) lze dle klasifikace OECD řadit mezi přímé daně. Sociální pojistné patří k největším příjmům státního rozpočtu a z ekonomického hlediska je na něj pohlíženo jako na daň, nicméně na rozdíl od daně vykazuje pojistné sociálního pojištění znaky účelovosti.

Teoretická část

12

Sociální pojištění se v rámci České republiky skládá ze čtyř subsystémů, a to veřejného zdravotního pojištění, nemocenského a důchodového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, přičemž poslední tři uvedené složky bývají označovány jako sociální zabezpečení (viz obr. 1) Obr. 1

Dělení systému sociálního pojištění

Zdroj: Vančurová, Láchová (2010, s. 186), upraveno autorem práce

Poplatník a plátce daně Vančurová a Láchová (2014, s. 14) definují poplatníka jako osobu, jejíž příjmy jsou zdaněny a zároveň nese daňové břemeno. Plátcem je pak ten, kdo má povinnost daň pouze od poplatníků vybrat a následně poté odvést pod svou majetkovou odpovědností. V případě osoby vykonávající samostatnou činnost je tato osoba současně poplatníkem i plátcem. Z hlediska závislé činnosti je poplatníkem zaměstnanec a plátcem pak zaměstnavatel, který je povinen daň od zaměstnance vybrat a odvést. Poplatník daně z příjmů fyzických osob Poplatníky daně z příjmů fyzických osob se rozumí všechny fyzické osoby, přičemž v praxi se dělí na dva typy, a to na poplatníky s omezenou a neomezenou daňovou povinností. Jak uvádí Vybíhal (2010, s. 11), poplatník s neomezenou daňovou povinností je osoba, jež má na území České republiky trvalé bydliště nebo která bydliště ne-

Teoretická část

13

má, nicméně na území České republiky se obvykle zdržuje alespoň 183 dní během kalendářního roku. Tomuto poplatníkovi se také říká daňový rezident, a dani z příjmů fyzických osob tak podléhají jak jeho příjmy dosažené na území České republiky, tak příjmy ze zahraničí. Daňoví poplatníci, kteří nesplňují výše uvedené podmínky, jsou poplatníci s omezenou daňovou povinností a dani z příjmů fyzických osob podléhají pouze příjmy ze zdrojů na území České republiky. Tito poplatníci se také nazývají daňoví nerezidenti. Poplatník a plátce pojistného sociálního pojištění Pojistné na sociální zabezpečení jsou povinny hradit osoby, které mají zdanitelné příjmy. (Vančurová, 2013, s. 158) U veřejného zdravotního pojištění je základním kritériem povinné účasti trvalý pobyt na území České republiky, přičemž osoby, které nedisponují zdanitelnými příjmy a jsou povinny platit pojistné, jsou plátci pojistného v omezeném rozsahu (tzv. osoby bez zdanitelných příjmů). Existuje i další skupina osob, které nemají zdanitelné příjmy a nejsou povinny platit pojistné. Jak uvádí Vančurová (2013), jedná se o osoby, které nejsou plátci veřejného zdravotního pojištění a pojistné za ně hradí stát (tzv. státní pojištěnci). Státní pojištěnci jsou např. nezaopatřené děti, nezaměstnaní evidovaní na úřadu práce či osoby pobírající důchod z důchodového pojištění. Za tuto skupinu osob platí pojistné stát vždy. Osoby, které pobírají dávky z nemocenského pojištění nebo se starají o jedno dítě ve věku do sedmi let nebo dvě děti do patnácti let, nejsou plátci pouze za předpokladu, že v současné době nedisponují zdanitelnými příjmy. Po toto období je za ně plátcem pojistného stát.

Teoretická část

14

Předmět daně Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou veškeré příjmy fyzických osob, vyjma příjmů, které jejím předmětem nejsou. Jedná se jak o peněžité, tak o příjmy nepeněžitého1 charakteru. Veškeré příjmy poplatníka se pro určení základu daně upraví o příjmy vyňaté a příjmy osvobozené. Mezi příjmy vyňaté z předmětu daně z příjmů fyzických osob patří zejména finanční nástroje či cestovní náhrady do výše zákonem stanovených limitů u dosažených příjmů ze závislé činnosti. Mezi osvobozené příjmy patří především některé bezúplatné příjmy, důchody a sociální transfery, některé příjmy z prodeje majetku, náhrady škody a pojistná plnění s výjimkami či některé výhry (Vančurová, Láchová, 2014, s. 160) V tab. 1 je zobrazen postup k vymezení takových příjmů, které vstupují do základu daně z příjmů fyzických osob. Tab. 1

Schéma vymezení příjmů vstupující do základu daně

Celkové příjmy daňového poplatníka - příjmy vyňaté ze zdanění = příjmy podléhající dani - osvobozené příjmy = příjmy zahrnované do = příjmy tvořící samostatné základu daně základy daně Zdroj: Vančurová, Láchová (2014, s. 161), upraveno autorem práce

Nepeněžité příjmy se často označují jako naturální požitky a může jimi být např. bezplatné užívání vozidla ke služebním i soukromým účelům, přičemž příjem je ve výši 1 % ze vstupní ceny vozidla (minimálně 1 000 Kč) za každý započatý měsíc. (Vančurová, 2013, s. 135) 1

Teoretická část

15

Základ daně Základem daně z příjmů fyzických osob se chápe základna, z níž se vypočítá sazbou daně daň pro poplatníka. Jedná se o částku, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje, které prokazatelně vynaložil na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmů dle § 6 až 10 není stanoveno jinak. Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, jsou základem daně z příjmů fyzických osob dílčí základy daně: -

příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP), navýšené o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem,

-

příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), snížené o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů,

-

příjmy z kapitálového majetku (§ 8 ZDP),

-

příjmy z nájmu (§ 9 ZDP), snížené o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů,

-

ostatní příjmy (§ 10 ZDP), snížené o výdaje na dosažení příjmu dle druhu příjmů do určité výše.

Sazba daně Sazba daně z příjmů fyzických osob je stanovena ve výši 15 %. Sazba srážkové daně je stanovena ve stejné výši jako sazba daně, a to 15%.

Teoretická část

16

Solidární zvýšení daně má lineární sazbu 7 %. Dle Vančurové (2014, s. 217) tato zvýšená sazba daně slouží k zamezení regresivního působení daně u poplatníků, kteří mají převážně příjmy ze závislé činnosti, a pro které po překročení maximálního vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení se daň z příjmů právě kvůli použití tzv. superhrubé mzdy stane regresivní. Odpočty a slevy na dani Zjištěný základ daně (viz tab. 3) může poplatník snížit o zákonem určené položky nazývané jako nestandardní. Odečítání odpočtů od základu daně nemá jasně definované pravidlo určující pořadí, ve kterém lze odpočty uplatňovat. Poplatníci mohou uplatňovat odpočet pouze v prokazatelné výši, pakliže splní podmínky pro jejich uplatnění v souladu se zákonem o daních z příjmů. U některých odpočtů bývají jasně vymezené jak minimální, tak maximální hranice, kupříkladu se jedná o úroky z úvěrů na bytové potřeby, bezúplatná plnění na veřejně prospěšné účely, příspěvky na penzijní pojištění, penzijní připojištění a soukromé životní pojištění, úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání, zaplacené příspěvky člena odborové organizace a další. Dalším druhem úlev, kterými si může poplatník daně snížit vypočtenou daň, jsou standardní absolutní slevy. Podle Vančurové a Láchové (2014, s. 219) jsou slevy hlavním způsobem poskytování daňových výhod zejména nízkopříjmovým poplatníkům, zohledňují sociální poměry poplatníka a jeho rodinnou situaci a napomáhají ke značné redistribuci důchodů. Jak uvádí tab. 2, tak standardní slevy lze rozdělit na dvě základní kategorie, a to na slevy, jež poplatník uplatňuje sám na sebe a na slevy na vyživované osoby uplatňované poplatníkem na některé členy ve své domácnosti. Jedná se o základní slevu na poplatníka, slevu na invaliditu dle stupně postižení, slevu pro studenta, slevu na manželku a slevu na nezaopatřené dítě.

Teoretická část Tab. 2

17

Standardní absolutní slevy na dani

Druh slevy

Výše slevy Slevy na poplatníka

Základní

24 840 Kč

Na invaliditu poplatníka: -

na invaliditu 1. a 2. stupně

2 520 Kč

-

na invaliditu 3. stupně

5 040 Kč

-

držitel průkazů ZTP/P

16 140 Kč

Pro studenta

4 020 Kč Slevy na vyživovanou osobu

Na manžela(ku)

24 840 Kč

Na nezaopatřené dítě

13 404 Kč

Zdroj: Vančurová a Láchová (2014, s. 219), upraveno autorem práce

2.2 Zdanění příjmů ze závislé činnosti (ze zaměstnání) Příjmy ze závislé činnosti vychází z pracovněprávního či obdobného vztahu, který v České republice upravuje zákoník práce a další právní předpisy. Příjmem ze závislé činnosti je dle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů: „ Příjem ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen

dbát

příkazů

plátce“.

Přičemž

k příjmům

plynoucích

z pracovněprávních vztahů se připojují i příjmy ze služebních 2 a členských3 vztahů. Pracovní poměr v pracovněprávním vztahu musí být vykonáván na základě pracovní smlouvy nebo na základě dohod o pracích vykonávaných mimo pracovní poměr – dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. (Vančurová, 2013, s. 72) Pracovněprávní vztah vymezuje osobu, jež vyplácí příjem – zaměstnavatel – a osobu, která závislou činnost vykonává – zaměstnanec. O závislou 2 3

Příjmy ze služebních vztahů náleží např. vojákům, policistům, celníkům a dalším. Příjmy ze členských vztahů náleží např. členům představenstva.

Teoretická část

18

činnost jde v případě, že je vykonávána na základě pokynů osoby, která příjem vyplácí, jeho jménem a v čase jím určeném, přičemž osoba závislou činnost vykonávající by měla užívat strojů a pomůcek zaměstnavatele. Jak uvádí Vančurová a Láchová (2014, s. 175), v České republice funguje model tzv. superhrubé mzdy, kdy nejenže se příjmy ze závislé činnosti nesnižují o výdaje související s výkonem této činnosti, ale navíc se do základu daně započítává i sociální pojistné ve výši, které je povinen zaměstnavatel hradit za své zaměstnance. Postup při stanovení výše daně z příjmů fyzických osob znázorňuje tab. 3. Tab. 3

Postup stanovení výše daně u zaměstnance

-

Příjmy ze závislé činnosti Příjmy vyňaté

-

Příjmy osvobozené = Zdanitelná mzda + Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem (34 %) = Základ daně (tzv. superhrubá mzda) x sazba daně 15 % = Daň - Slevy na dani (bez slevy na dítě) = Daň po slevách - Daňové zvýhodnění na děti = Částka daně nebo daňový bonus Zdroj: Vančurová, Láchová (2014, s. 176), upraveno autorem práce

2.2.1

Sociální pojištění u zaměstnance

Mzda zaměstnance podléhá nejen dani z příjmů fyzických osob, ale dále je jeho mzda zatížena povinnými platbami na důchodové a nemocenské pojištění, státní

Teoretická část

19

politiku zaměstnanosti a veřejné zdravotní pojištění, souhrnně nazývané jako sociální pojištění. Podle Vančurové a Láchové (2014, s. 170) je osoba vykonávající závislou činnost povinna ze zákona přispívat do všech subsystémů sociálního pojištění, přičemž platby plynoucí na sociální pojištění se nazývají pojistným a k jejich výpočtu je zapotřebí určit vyměřovací základ zaměstnance. Výše vyměřovacího základu se rovná jeho hrubému peněžitému i nepeněžitému příjmu, jenž je snížený o příjmy vyňaté a příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob (viz tab. 3, zdanitelná mzda = vyměřovací základ) Důležitou skutečností je, že výše příjmů podléhající dani z příjmů fyzických osob (tzn. základ daně) se nemusí rovnat výši, která podléhá i sociálnímu pojištění (tzn. vyměřovací základ). Jak uvádí Vančurová (2013, s. 138), tak vyměřovací základy se často limitují, přičemž u zaměstnance se používá minimální vyměřovací základ pouze u veřejného zdravotního pojištění4. Naopak z pohledu sociálního zabezpečení je stanovena maximální hranice vyměřovacího základu. Vančurová a Láchová (2014, s. 144) uvádí, že minimální vyměřovací základ udává nejnižší tolerovanou hranici účasti na tomto pojištění, které je stanoveno ve výši měsíční minimální mzdy, která činí 8 500 Kč. Z pohledu sociálního zabezpečení byl stanoven maximální vyměřovací základ zaměstnance ve výši čtyřicetiosmi násobku průměrné mzdy, což představuje částku 1 245 216 Kč. Maximální vyměřovací základ je stanoven na kalendářní rok. Pojistné na sociální pojištění je vyměřeno a odvedeno za dobu, která se nazývá rozhodným obdobím, přičemž takovým obdobím je u sociálního pojistného měsíc v případě, že se jedná o zaměstnání.

Minimální hranice vyměřovacího základu u veřejného zdravotního pojištění neplatí pro všechny zaměstnance. Neplatí především pro státní pojištěnce a osoby, které by neměly příjem ze zaměstnání a byly by tak státními pojištěnci. (Vančurová, 2013, s. 139) 4

Teoretická část

20

Povinnost vyměřit, srazit a odvést platby pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění zaměstnance má jeho zaměstnavatel. Sazby sociálního pojistného vztahující se na zaměstnance a zaměstnavatele pro rok 2014 jsou uvedeny v tab. 4. Tab. 4

Sazby pojistného na sociálním pojištění

Sazba pojistného Osoba Zaměstnanec Zaměstnavatel

Veřejné zdravotní pojištění 4,5 % 9%

Nemocenské pojištění 2,3 %

Důchodové pojištění 6,5 % 21,5 %

Státní politika zaměstnanosti 1,2 %


2.2.2

Vývoj počtu zaměstnanců v ČR

Na obr. 2 je znázorněn vývoj počtu zaměstnanců v ČR, a to od roku 2004 do roku 2012. (Český statistický úřad, ©2014) Na vývoj počtu zaměstnanců nemají legislativní změny takový vliv jako na podnikatele. Zaměstnanci pracující na hlavní pracovní poměr tvoří přibližně 75 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, zbytek tvoří sebezaměstnaní. Obr. 2

Vývoj počtu zaměstnanců v letech 2004 - 2012

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování

Teoretická část

21

2.3 Zdanění příjmů ze samostatné činnosti Příjmy ze samostatné činnosti jsou druhým nejvýznamnějším druhem příjmů fyzických osob. Samostatnou činnost popisuje Vančurová (2013, s. 156) jako činnost, kterou vykonává osoba vlastním jménem a na vlastní účet, přičemž je tento druh činnosti nazýván podnikáním, pokud je prováděna soustavně, podnikatelem samostatně, na jeho vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Příjmy ze samostatné činnosti se rozumí příjmy z podnikání a dále příjmy z jiné samostatné činnosti, k jejímuž výkonu není zapotřebí disponovat zvláštním oprávněním. Mezi příjmy z podnikání patří příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjmy ze živnosti dosahované na základě živnostenského zákona a příjmy z jiného podnikání dle zvláštního zákona.5 (Vančurová, Láchová, 2014, s. 186) Příjmy z jiné samostatné činnosti se rozumí příjmy z užití nebo poskytnutí průmyslového a jiného duševního vlastnictví a autorských práv6, příjmy z výkonu nezávislého povolání7 a příjmy z nájmu obchodního majetku. Poplatník dosahující příjmů ze samostatné činnosti může své příjmy snížit o výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení, přičemž výši výdajů může prokazovat prostřednictvím řádně vedeného účetnictví nebo daňové evidence. V případě, že se poplatník rozhodne výdaje ve skutečné výši neprokazovat, může uplatnit výdaje paušálem. V tab. 5 níže jsou uvedeny jednotlivé druhy příjmů a k nim příslušné sazby paušálních výdajů. Rovněž tak jsou uvedeny i maxima paušálních výdajů, které se nevztahují na příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství

Příjmy např. lékařů, auditorů či daňových poradců atd. Příjmy např. za vytvoření softwarového produktu, za umělecká a literární díla atd. 7 Příjmy např. architektů, autorizovaných inženýrů, profesionálních sportovců atd. 5

6

Teoretická část

22

a příjmy dosažené na základě živnostenského podnikání. (Vančurová, Láchová, 2014, s. 189) Tab. 5

Přehled paušálních výdajů u příjmů ze samostatné činnosti

Druh příjmu Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství Příjmy z řemeslné živnosti Příjmy z ostatních živností (vyjma řemeslných) Příjmy z jiného podnikání a z nezávislého povolání Příjmy z užití nebo poskytnutí autorských práv Příjmy z nájmu majetku zařazeného do obchodního majetku

Sazba paušálních výdajů

Maximum paušálních výdajů

80 %

-

80 %

-

60 %

-

40 %

800 000 Kč

40 %

800 000 Kč

30 %

600 000 Kč

Zdroj: Vančurová, Láchová (2014, s. 189), vlastní úprava

V rámci daného dílčího základu daně může poplatník daně z příjmů ze samostatné činnosti určit výši výdajů pouze jednou z variant, a to buď výdaje stanoví ve výši prokazatelné, nebo paušálem. Nelze obě možnosti v daném dílčím základu daně kombinovat. Stanovení základu daně je u poplatníka, jímž se rozumí v daném případě osoba samostatně výdělečně činná (dále jen OSVČ), je odlišné oproti určení základu daně u zaměstnance. Celý postup určení výsledné daně u podnikatele je uveden v tab. 6.

Teoretická část Tab. 6

23

Postup stanovení výše daně u OSVČ

Příjmy ze samostatné činnosti - Výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu (nebo výdaje stanovené paušálem) = Základ daně x sazba daně 15 % = Daň - Slevy na dani (bez slevy na dítě) = Daň po slevách - Daňové zvýhodnění na děti = Částka daně nebo daňový bonus Zdroj: Vančurová, Láchová (2014), upraveno autorem práce

2.3.1

Sociální pojištění u OSVČ

Pro zjednodušení autorka práce v následujícím textu předpokládá, že příjmy ze samostatné výdělečné činnosti pro sociální pojištění se rovnají příjmům ze samostatné činnosti. Osoba s takovými příjmy je pak osobou samostatně výdělečně činnou a její příjmy podléhají účasti na veřejném zdravotním pojištění vždy. Vančurová (2013, s. 212) uvádí, že účast na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti závisí na tom, zda OSVČ vykonává svoji činnost jako hlavní či vedlejší, přičemž hlavní činnost účast zakládá vždy. Pokud se jedná o vedlejší činnost, tak OSVČ není povinna se k důchodovému pojištění sama přihlásit, pokud rozdíl mezi příjmy a výdaji nepřesáhne částku 2,4 násobku průměrné mzdy (25 942 Kč), což představuje hranici 62 261 Kč. Z pohledu nemocenského pojištění je účast dobrovolná, a podnikatel tak není povinen tento druh pojistného odvádět. Vyměřovacím základem pro stanovení pojistného sociálního pojištění OSVČ je 50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů, přičemž stejně jako u zaměstnanců, tak i u podnikajících osob se vyměřovací základy limitují.

Teoretická část

24

Minimální vyměřovací základy jsou určeny pomocí průměrné mzdy a jsou dány jak u veřejného zdravotního pojištění, tak i sociálního zabezpečení. Maximální vyměřovací základ je stanoven pouze u sociálního zabezpečení. V případě veřejného zdravotního pojištění je minimální měsíční vyměřovací základ roven polovině průměrné mzdy. (Vančurová, Láchová, 2014, s. 194) V případě sociálního zabezpečení při výkonu hlavní činnosti je minimální měsíční vyměřovací základ roven polovině průměrné mzdy snížení o parametr, který je stanovován pro každý rok. Pro rok 2014 činí 50 %. Minimální měsíční vyměřovací základ u vedlejší činnosti pak odpovídá násobku průměrné mzdy a příslušného parametru pro daný rok. Pro rok 2014 je parametr pro vedlejší činnost ve výši 10 %. Maximální vyměřovací základ pro OSVČ odpovídá 48násobku průměrné mzdy. Přehled absolutních částek minimálních a maximálních vyměřovacích základů je uveden v tab. 7. Tab. 7

Minimální a maximální vyměřovací základy OSVČ pro rok 2014

Subsystém

Minimální vyměřovací základ Měsíční Roční

Veřejné zdravotní 12 971 Kč pojištění Sociální zabezpečení – 6 486 Kč hlavní činnost Sociální zabezpečení – 2 595 Kč vedlejší činnost

Maximální vyměřovací základ Měsíční Roční

155 652 Kč

-

-

77 832 Kč

103 768 Kč

1 245 216 Kč

31 140 Kč

103 768 Kč

1 245 216 Kč


Sazba pro vyčíslení pojistného veřejného zdravotního pojištění u osoby samostatně výdělečně činné je stanovena ve výši 13,5 %, u důchodového pojištění činí 28 % a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je 1,2 %.

Teoretická část

2.3.2

25

Vývoj počtu podnikatelů v ČR

Následující graf na obr. 3 zobrazuje vývoj počtu OSVČ v České republice od roku 2004 do prvního čtvrtletí roku 2014. Vývoj je rovnoměrný bez větších výkyvů. Od roku 2011 je zřejmý pokles počtu OSVČ, a to kvůli novele zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, která vstoupila v účinnost 1. 1. 2012. Tato novela nově definuje nelegální práci, která má zabránit provozování práce na principu švarcsystému. Dále se tato novela zaměřuje na zpřísnění postihu za výkon nelegální práce. Pokles množství podnikatelů mohla dále zapříčinit poměrně komplikovaná přehlednost daňových předpisů, nadměrná administrativní zátěž a dalším z možných negativních vlivů byla finanční krize, kvůli které na trhu panují stále ještě nepříznivé podmínky v podnikání. Není jistě překvapením, že nejvíce podnikatelů je zastoupeno v Praze, následně ve Středočeském a Moravskoslezském kraji. (Česká správa sociálního zabezpečení, [2004-2014]) Obr. 3

Vývoj počtu OSVČ v letech 2004 - 2014

Zdroj: Český správa sociálního zabezpečení, vlastní zpracování

Teoretická část

26

2.4 Švarcsystém Termín švarcsystém není oficiálně definován v českých zákonech, ale je to vžité označení pro protiprávní způsob provádění prací. (Šubrt aj, 2014, s. 28) Jedná se o situaci, při které zaměstnavatel a zaměstnanci formálně vystupují jako samostatní podnikatelé (OSVČ, dodavatel a odběratel), přestože jejich vztah vykazuje znaky závislé činnosti. Ve skutečnosti to vypadá tak, že práci pro zaměstnavatele nevykonává jeho zaměstnanec, ale osoba samostatně výdělečně činná, jejíž činnost splňuje znaky určující zaměstnanecký poměr. Znaky závislé činnosti definuje Dušek (2012, s. 43): -

Činnost je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance

-

Jménem zaměstnavatele

-

Podle pokynů zaměstnavatele

-

Zaměstnanec činnost vykonává osobně

Podmínky, za kterých platí, že se jedná o zaměstnanecký poměr: -

Činnost je vykonávána za plat, mzdu nebo odměnu

-

V určené pracovní době

-

V místě pracoviště zaměstnavatele popř. na jiném dohodnutém místě

-

Náklady činnosti hradí zaměstnavatel

-

Odpovědnost nese zaměstnavatel

Jedná se o závislou činnost, která je nezákonně skrytá za samostatnou činnost. Tento protiprávní systém začal uplatňovat poprvé Miroslav Švarc, podle kterého je pojmenován. Po roce 1989 začal podnikat ve stavebnictví a tento princip „zaměstnávání“ osob na živnostenský list začal uplatňovat jako první, než se stal v roce 1992 nezákonným. Tento model je i nadále výhodnější, než samotný zaměstnanecký poměr. Zaměstnavatelé si uvědomují výhodu nulového odvodu na

Teoretická část

27

sociální pojištění za zaměstnance a snížení administrativy. Pro samotnou osobu pracující na živnostenský list je velkou výhodou možnost uplatnění výdajů paušálem, které značně snižují základ daně a potažmo i daň. Počet kontrol v roce 2013 zaměřených na odhalování a potírání nelegálního zaměstnávání byl vyčíslen na 28 850, z toho bylo odhaleno pouze 186 lidí podílejících se na nezákonném švarcsystému. (Hovorka, 2013) Kontroly se primárně nesoustředí na odkrytí tohoto protizákonného postupu, zároveň je velice obtížné dokázat, že se jedná o již zmíněný švarcsystém, proto je odhalena pouze hrstka lidí zúčastněných na protizákonných praktikách na pracovním trhu. V případě porušení zákona může být uvalena pokuta v minimální a maximální výši podle § 139 a § 140 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zatímco pro zaměstnance minimální výše pokuty není stanovena, pro zaměstnavatele platí minimální částka 250 000 Kč. Maximální výše pokuty u zaměstnance může být udělena v hodnotě 100 000 Kč a u zaměstnavatele až do výše 10 000 000 Kč. (Šubrt, Trezziová, 2011) Dále v případě odhalení musí zaměstnavatel doplatit daň z příjmů a odvody na sociálním zabezpečení, které v rámci využívání nelegálního systému neodvedl.


28

3 Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti Vlastní práce zahrnuje praktické znázornění zdanění fyzických osob. První část je zaměřen na modelový příklad výpočtu daně u zaměstnance a OSVČ a zároveň jsou zde naznačeny i daňové odvody a odvody na sociální pojištění při hrubém příjmu odpovídajícímu průměrné mzdě v České republice. V následující kapitole je pomocí efektivní sazby daně vyjádřeno daňové zatížení jedince, a to i s ohledem na zatížení v důsledku sociálního pojištění při různé výši hrubých příjmů. Následně jsou tyto dvě činnosti srovnány z pohledu výhodnosti pro daného poplatníka či plátce. V závěru se praktická část věnuje komparaci nedaňových aspektů, které hrají důležitou roli při volbě druhu činnosti, kterou bude jedinec vykonávat.

3.1

Modelový příklad

Na modelových příkladech (tab. 8 a 9) je demonstrováno zdanění příjmů z pohledu daně z příjmů fyzických osob a odvodů na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění, jak ze závislé činnosti u zaměstnance, tak u samostatné činnosti u OSVČ. Srovnání vychází ze situace, kdy OSVČ pracuje formou již zmíněného švarcsystému. Tento ilustrativní příklad lze s malými úpravami uplatnit také ke srovnání pracovních pozic, které se vyznačují minimálními reálně vynaloženými náklady a spadají do podnikání uplatňující především 60% paušální sazbu. V tomto paušálním pásmu jsou výdaje značně nadhodnoceny a slouží především k daňové optimalizaci u poplatníka. Pro představu se jedná o neřemeslnou činnost jako je například lektorství, poradenské činnosti, oblast IT a mnoho dalších.


29

V následující tab. 8 je naznačeno srovnání všech povinných odvodů, a to u osoby pracující na hlavní pracovní poměr jako zaměstnanec, a v tab. 9 u osoby pracující na stejně zaměřené pozici, ale s rozdílem práce na živnostenský list. Hrubý příjem činí 311 000 Kč za rok, přičemž tato částka je zaokrouhlená a vychází ze všeobecného vyměřovacího základu násobeného koeficientem růstu průměrné mzdy pro rok 2014 a následně 12 měsíci. (Česká správa sociálního zabezpečení, 2013) U zaměstnance je tato částka stanovena jako hrubý příjem ze zaměstnání a u OSVČ je to částka fakturovaná zaměstnavateli. V tomto případě lze vycházet u obou osob ze stejného hrubého příjmu, pozice je totožná, pouze se mění způsob zdanění příjmu v závislosti na druhu činnosti. OSVČ uplatňuje 60% paušální sazbu, a to proto, že je v České republice nejčetněji využívaná. V našem případě jsou reálné náklady nulové. Je abstrahováno od odpočtů a slev, jelikož jsou tyto položky pro fyzické osoby totožné a na příklad by neměly vliv. V potaz je brána pouze základní sleva na poplatníka, která má zásadní vliv na výši daně především u OSVČ. V tab. 8 je zachyceno zdanění závislé činnosti u zaměstnance. Při hrubé roční mzdě odvede zaměstnanec na dani z příjmů fyzických osob 37 665 Kč, na povinném pojistném na sociálním a veřejném zdravotním pojištění pak celkem 34 210 Kč. Veškeré mzdové náklady zaměstnavatele za zaměstnance na daný rok činily 416 740 Kč, přičemž 105 740 Kč plynulo na sociální pojištění a 311 000 Kč činila hrubá mzda.

Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti Tab. 8

30

Zdanění roční hrubé mzdy zaměstnance za rok 2014

Zaměstnanec Hrubá mzda Sociální pojištění

311 000 Kč sazba 21,5% 6,5 % 2,3 % 0 %

zaměstnavatel 66 865 Kč 7 153 Kč

Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Státní politika 1,2 % 0 % 3 732 Kč zaměstnanosti Celkem 25 % 6,5 % 77 750 Kč Zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojištění 9% 4,5% 27 990 Kč Celkové odvody na sociálním a zdravotním pojištění Celkem 34 % 11 % 105 740 Kč Daň z příjmů fyzických osob Zaokrouhlený základ daně Daň 15 % Solidární zvýšení daně 7% Sleva na poplatníka Daň po slevě Čistá mzda

Zaměstnanec 20 215 Kč 0 Kč 0 Kč 20 215 Kč 13 995 Kč 34 210 Kč 416 700 Kč 62 505 Kč 0 Kč 24 840 Kč 37 665 Kč 239 125 Kč

Zdroj: vlastní výpočet

Tab. 9 znázorňuje zdanění ročních vyfakturovaných příjmů OSVČ, které činí 311 000 Kč. OSVČ se rozhodla uplatnit výdaje paušálem ve výši 60 %, ačkoli při uplatnění švarcsystému těchto nákladů nedosahuje a svůj základ daně snížila na částku 124 400 Kč. Po uplatnění slevy na poplatníka je tak její daňová povinnost nulová. Vyměřovací základy u sociálního a zdravotního pojištění nepřesáhly minimální hranice, proto pro výpočet povinného pojistného na sociální a zdravotní pojištění

byly

použity

minimální

vyměřovací

základy.

Vzhledem

k dobrovolnému a nízkému placení nemocenského pojištění mezi OSVČ bude od odvodů tohoto pojistného upuštěno. Celkové pojistné na sociální zabezpečení činí 22 728 Kč, na veřejné zdravotní pojištění pak 21 014 Kč.


Tab. 9

31

Zdanění ročního hrubého příjmu OSVČ za rok 2014

OSVČ Hrubý příjem Výdaje (uplatněn paušál 60 %)

311 000 Kč 186 600 Kč Sazba

Sociální pojištění Minimální vyměřovací základ Skutečný vyměřovací základ Důchodové pojištění 28 % Nemocenské pojištění 2,3 % Státní politika zaměstnanosti 1,2 % Celkem 29,2 % Zdravotní pojištění Minimální vyměřovací základ Skutečný vyměřovací základ Veřejné zdravotní pojištění 13,5 % Celkové odvody na sociálním a zdravotním pojištění Celkem Daň z příjmů fyzických osob Zaokrouhlený základ daně Daň 15 % Sleva na poplatníka Daň po slevě Čistý příjem

77 832 Kč 77 832 Kč 21 793 Kč Dobrovolné 935 Kč 22 728 Kč 155 652 Kč 155 652 Kč 21 014 Kč 43 742 Kč 124 400 Kč 18 660 Kč 24 840 Kč 0 Kč 267 258 Kč

Zdroj: Vlastní výpočet

Z výše uvedených výpočtů je zřejmé, že z pohledu daňového zatížení je výhodné být ,,zaměstnán“ na živnostenský list, neboť výše příjmu po zdanění je u podnikatele 267 258 Kč, zatímco u zaměstnance pouze 239 125 Kč. Rozdíl činí 27 534 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že mzdové náklady u zaměstnavatele za OSVČ jsou pouze ve výši hrubého vyfakturovaného příjmu, tj. 311 000 Kč (tab. 10), lze předpokládat, že odměna za vykonanou práci podnikatele může být oceněna částkou vyšší, a to až do výše hrubé mzdy zvýšené o sociální a zdravotní pojištění (34 %) placené zaměstnavatelem za zaměstnance. Z uvedeného lze konstatovat, že ,,zaměstnávat“ OSVČ je výhodné jak pro zaměstnavatele, tak pro samotného podnikatele.

Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti Tab. 10

32

Výše mzdových nákladů hrazené zaměstnavatelem

Mzdové náklady Za zaměstnance Za OSVČ

Částka 416 740 Kč 311 000 Kč

Zdroj: vlastní výpočty

3.2 Celkové zatížení zaměstnance a OSVČ Následující část práce se zabývá jednotlivými aspekty zdanění u zaměstnance a u OSVČ. První subkapitoly jsou zaměřeny jednotlivě na daňové zatížení zaměstnance a na daňové zatížení podnikatele znázorněné na grafech pomocí efektivní sazby daně a sociálního pojištění (dále jen efektivní sazba). Zohledněn je jednak odvod daně z příjmů, stejně tak i pojistné na sociální pojištění, které v úhrnu zatěžují příjmy poplatníka. V poslední subkapitole je provedena následná komparace vycházející z předchozí analýzy zdanění jednotlivých poplatníků. Při rozhodování, zda zvolit zaměstnanecký poměr, či podnikat, hrají důležitou roli kromě daňového zatížení i nedaňové aspekty, které jsou blíže popsány v kapitole 3.3. Jednotlivé grafy na obr. 4 – 6 vychází ze stejného schématu výpočtu daně a pojistného sociálního pojištění, který byl aplikován na modelových příkladech v předchozí kapitole 3.1. V grafech je naznačen vývoj efektivní sazby daně a efektivní sazby pojistného na sociální pojištění a jejich úhrn s ohledem na různou výši hrubých příjmů. 3.2.1

Zaměstnanec

Hrubá mzda zaměstnance je zatížená daní ve výši 15 %, pojistným na sociální pojištění hrazené zaměstnancem v úhrnné výši 11 % a pojistným na sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem ve výši 34 %. Pro srovnání daňového zatížení zaměstnance a OSVČ je nutno vycházet z efektivní sazby, přičemž je při výpočtu bráno v potaz i pojistné na sociální pojištění. Vzorec, pomocí něhož je počítána


33

efektivní sazba (ESZAM) v případě zaměstnance, je znázorněn níže (Široký, 2008, s. 6): ESZAM = (daň + pojistné za zaměstnance)/ hrubá mzda. Tento

způsob

výpočtu

nejlépe

demonstruje

výhodnost

(1) volby

buď

zaměstnaneckého poměru, nebo samostatné činnosti. Výpočet efektivní sazby zohledňuje pouze disponibilní hrubý příjem a náklady v podobě pojistného, které nese pouze tento zaměstnanec, bez ohledu na náklady odváděné zaměstnavatelem, protože ty v daný okamžik volbu neovlivňují. Následující graf na obr. 4 zobrazuje vývoj efektivní sazby daně a efektivní sazbysociálního pojistného u zaměstnance s ohledem na odlišné roční hrubé příjmy. Obr. 4

Daňové zatížení zaměstnance v roce 2014

Zdroj: vlastní zpracování

Na grafu jsou znázorněny na ose x hrubé příjmy v Kč a na ose y procentuální vyjádření efektivní sazby. Daňové zatížení u zaměstnance je nulové, a to až do výše hrubého příjmu 123 600 Kč, z důvodu uplatnění základní slevy na


34

poplatníka. Od této částky zatížení daní prudce roste až nad stanovenou 15% sazbu daně z příjmů fyzických osob. Při hrubém příjmu do 8 500 Kč za měsíc, který činí 102 000 Kč za rok, křivka pojistného prudce klesá, a to z důvodu uplatnění minimálního vyměřovacího základu u veřejného zdravotního pojištění. Tato situace může nastat u zaměstnání na částečný úvazek, kdy je mzda nižší, než stanovené vyměřovací minimum a zaměstnanec má pouze jednoho zaměstnavatele. Od již zmíněného příjmu 102 000 Kč je sazba pojistného lineární a to 11 %, přičemž tato sazba je součtem 4,5% sazby veřejného zdravotního pojištění a 6,5% sazby důchodového pojištění. Od maximálního vyměřovacího základu je v grafech upuštěno z důvodu nízkého počtu poplatníků, kteří mu podléhají. Celkové daňové zatížení klesá do příjmu, který je roven 124 000 Kč a po překročení tohoto příjmu prudce roste a to až ke 30 %. 3.2.2

OSVČ

Daňové zatížení OSVČ je stejně jako u zaměstnance porovnáno na základě efektivní sazby daně a sociálního pojištění, z důvodu následné komparace výhodnosti jedné ze dvou porovnávaných činností. Vzorec pro efektivní sazbu zahruje příjmy nesnížené o výdaje.

Stejná

v modelovém

3.1

příkladu

v kapitole

specifikace

k samostatné

činnosti

uvedená platí

i

k následujícímu výpočtu k zobrazení efektivní sazby. Jak bylo uvedeno v kapitole 3.1 na modelovém příkladu, při výkonu práce v rámci švarcsystému nejsou vynaloženy žádné skutečné výdaje, proto lze považovat tuto částku za disponibilní příjem. Dále vzorec pro výpočet efektivní sazby (ESOSVČ) zahrnuje zaplacenou daň a odvody na pojistné sociálního pojíštění. Vzorec pro výpočet efektivní sazby včetně pojistného: ESOSVČ = (daň+ sociální pojistné)/ hrubý (vyfakturovaný) příjem.

(2)

Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti Obr. 5

35

Daňové zatížení OSVČ v roce 2014


Křivka efektivní sazby daně je nulová, a to až do příjmu 414 000 Kč za rok, což znamená, že podnikatel s příjmy menšími jak 34 500 Kč za měsíc neplatí žádné odvody na dani. Na tento fakt má vliv uplatnění 60% paušální sazby na výdaje podnikatele a dále sleva na poplatníka, která daň snižuje do záporných hodnot. Od již zmíněné částky sazba daně pozvolna roste k 5 %. Z grafu je jasně viditelné významné zatížení pojistným při nižších fakturovaných příjmech. Následný výrazný propad je způsoben minimálním vyměřovacím základem jak u veřejného zdravotního pojištění, který činí 155 652 Kč, tak u sociálního zabezpečení činící 77 832 Kč, narozdíl od zaměstnanců, pro které platí pouze minimální vyměřovací základ u veřejného zdravotního pojištění. Zlom nastává u příjmu 574 100 Kč, kdy se sazba pojistného sociálního pojištění ustálí na lineárních 9 %. Celkové zatížení daní i pojistným nejdříve kopíruje křivku pojistného, u příjmu 400 000 Kč se prudký pokles zastaví a poté velice pomalu začne opět růst ke 13 %.


36

Následující graf na obr. 6 porovnává výhodnost volby podnikání jako OSVČ vs. zaměstnanecký poměr. Graf vyjadřuje celkové zatížení osob pracujících na hlavní pracovní poměr a osob samostatně výdělečně činných. Bod ve kterém se protínají křivky celkového zatížení značí hrubý příjem 220 522 Kč, který odpovídá měsíčnímu příjmu v hodnotě 18 376 Kč. Z grafu je vidět, že při nižších příjmech jsou odvody u zaměstnaneckého poměru nižší a tím pádem je i pro poplatníka výhodnější. Jakmile se příjmy přehoupnou přes již zmíněnou hranici 220 522 Kč, celkové odvody jsou v poměru k samostatné činnosti vyšší včetně odvodů za zaměstnavatele, které v grafu nejsou znázorněny. Obr. 6

Srovnání celkového daňového zatížení zaměstnance a OSVČ pro rok 2014


Na základě komparace daňového zatížení zaměstnance a OSVČ lze konstatovat, že zatížení daňovými odvody zaměstnance je značně vyšší oproti OSVČ. Především u vyšších příjmů. V případě nižších příjmů je zdanění výhodnější pro zaměstnance. Výsledky jsou závislé na principu tvorby základu daně a minimálního vyměřovacího základu, který je pro danou činnost definován. Při rozdílném


37

zadání modelových příkladů by docházelo k odlišným výsledkům nebo na základě jiného postupu a jiné konstrukce vzorců. Způsob porovnání těchto dvou činností byl zvolen v režimu švarcsystému především proto, aby nejlépe napodoboval situaci, která má nejblíže k zaměstnaneckému poměru, a proto má i nejvhodnější vypovídací hodnotu.

3.3 Motivy k podnikání versus zaměstnání Rozhodnutí, zdali podnikat na živnostenský list nebo pracovat na hlavní pracovní poměr není založeno pouze na výhodnosti systému zdanění, ale také na dalších čísly neměřitelných nedaňových aspektech. Mnohdy tato rozhodnutí stojí z větší části právě na nich. V následujícím textu jsou jednotlivé aspekty podrobněji popsány. Pracovní doba patří k nejvýznamnějším argumentům, které upřednostňují volbu zaměstnaneckého poměru, a to z pohledu délky a pravidelnosti. Pracovní doba zaměstnance je ze zákona 40 hodin týdně, zpravidla 8 hodin denně. Po skončení pracovní doby se může zaměstnanec oprostit od pracovních povinností a plně se věnovat aktivitám ve svém volném čase. S tím jsou spojené v mnoha případech volné víkendy. V případě, kdy zaměstnanec o víkendech pracuje má díky tomu volno v týdnu. Ačkoliv OSVČ nemá povinnou pracovní dobu, podnikáním se zabývá zpravidla více jak 8 hodin denně a není výjimkou, že své práci věnuje i víkendy. Zde se na misky vah pokládá volný čas, o který OSVČ přichází ve prospěch vyššího finančního ohodnocení, které si může díky podnikání zajistit. Zde těžko argumentovat racionálními důvody, spíše však prioritami, které daný jedinec má. Na tento faktor plynule navazuje pracovní nasazení a motivace k výkonu, která je u zaměstnaneckého poměru nižší v případě, že má zaměstnanec pěvně danou mzdu. Nemá motivaci podávat vyšší výkon, než se po něm požaduje, naopak OSVČ čím kvalitněji práci odvede, o to více se mu vrátí na tržbách. S tím je


38

spojena i píle k získání zakázek a odběratelů v případě podnikatele, zatímco zaměstnanec má klienty přiděleny v mnoha případech automaticky a na zaměstnance není kladen takový tlak v podobě zajištění práce pro společnost a necítí se tolik stresován ztrátou odbytu, ale na druhou stranu může pociťovat stres při snižování stavu zaměstnanců, které se OSVČ ve své podstatě netýká. S mírou pracovního nasazení OSVČ spojené s podnikáním plyne úspěšnost na trhu. Podnikatel je podroben vyšší odpovědnosti vůči zaměstnancům, které zaměstnává. Zaměstnanec při výkonu práce využívá pracovní pomůcky a náčiní poskytované zaměstnavatelem, to je jeden z argumentů, proč si osoby vykonávající závislou činnost nemohou uplatnit žádné výdaje. Jeho náklady jsou minimální a povětšinou si je zaměstnanec pořizuje dobrovolně a nejsou nedílnou součástí výkonu práce. Podnikatel nemá jinou možnost, než majetek pořídit na vlastní náklady a zařadit ho do obchodního majetku. V případě krachu zodpovídá podnikatel svým osobním i obchodním majetkem. V případě exekuce může být odebrán veškerý majetek. Zaměstnanci zodpovídají za škody jimi způsobenými, ale povětšinou nejsou pravidla tak přísná a zaměstnavatel je často proti těmto rizikům pojištěn. Značnou úlevu pociťuje zaměstnanec při správě administrativních povinností. Ve většině společností je správní oddělení, které se stará o veškeré náležitosti, personální oddělení, které se stará o zaměstnance, či účetní oddělení, které spravuje odvody na dani a sociálním pojištěním. OSVČ je sama odpovědná za platby, které má povinnost uvést v daňovém přiznání a prohlášení, dále musí sledovat legislativní změny týkající se podnikání. Administrativa je časově velmi náročná. V případě, kdy účetnictví spravuje podnikateli samostatný účetní či daňový poradce je zase finančně náročná. Pokud OSVČ za podmínky, že si platí dobrovolné zdravotní pojištění, onemocní, nepobírá první 3 týdny nemoci žádné příspěvky. Od 22. dne neschopnosti má


39

nárok na nemocenskou, ale ve výrazně nižší částce, než je tomu u osoby pracující na hlavní pracovní poměr. Naopak zaměstnanec pobírá náhradu mzdy už od 4. dne pracovní neschopnosti. Dále nemá OSVČ nárok na ošetřovné na rozdíl od zaměstnance. Zaměstnanec má ze zákona nárok na 20 dnů dovolené, v některých případech i více jako zaměstnanecký bonus, popřípadě motivační prvek. Znamená to, že po tuto dobu dostává zaměstnanec mzdu stejně tak, jako by docházel do práce. OSVČ má možnost si naplánovat dovolenou na delší dobu než 20 dní, není vázán pracovní smlouvou a příkazy zaměstnavatele, ale v praxi se stává, že podnikatel využije mnohem méně dnů dovolené, než 4 týdny z důvodu ušlého zisku a nenahraditelnosti v jeho podnikání. Stejně jako má zaměstnanec proplacenou dovolenou, tak má ze zákona nárok na proplacení státních svátků, i když v ten den nepracuje. Osoba samostatně výdělečně činná přichází ve dnech pracovního klidu zpravidla o tržby, dalším negativem je, že musí vyplácet svým zaměstnancům mzdy, aniž by v daný den odvedli práci. Mzda vs. zisk patří k nejdiskutovanějším argumentům, které poukazují na výhodnost podnikání. Zaměstnanec není motivován setrvat v práci déle, pokud práce nad rámec pracovní doby není proplacena. Zaměstnanec si uvědomuje, že finanční stránka nekompenzuje dostatečně jeho volný čas, zato podnikatel je motivován vyšším ziskem, který je přímo úměrný době strávené v práci. Tento faktor přímo souvisí s motivací a výkonností. Na trhu práce existují pracovní pozice, které jsou ohodnoceny určitou výší platu, která se mění minimálně a to s ohledem na lokalitu zaměstnání a například na druhu společnosti, ve které je daná pozice vykonávaná. Mzda zaměstnance není přímo úměrná jeho výkonu, hranice maxima jeho mzdy bude vždy nižší, než u podnikatele, který zisk ovlivňuje přímo a o rozdělení zisku rozhoduje sám. (Průša, 2008, s. 47)


40

Další finanční výhody, které plynou zaměstnancům, jsou odstupné, zlaté padáky, nebo výrazné slevy na podnikové výrobky, či služby. Stojí za zmínku i negativum, které je potřeba zohlednit při rozhodnutí, zda podnikat, a to nižší podpora v nezaměstnanosti a více jak o třetinu nižší starobní důchod, než jaký v penzi pobírají zaměstnanci. To zapříčiňuje neexistence plateb sociálního pojištění hrazené zaměstnavatelem. V neposlední řadě má zaměstnanec výhodu dvou měsíců výpovědní lhůty, která mu napomáhá lépe se připravit a přizpůsobit opět pracovnímu trhu při hledání nové pracovní pozice, a proto nemusí vůbec dojít k výpadku finančního příjmu.

Závěr

41

4 Závěr Hlavním cílem bakalářské práce bylo porovnat zdanění příjmů ze závislé a samostatné činnosti. Daňové zatížení bylo posuzováno na různé výši příjmů daných osob a dále byly posuzovány faktory, které zatížení ovlivňují. Při výpočtu efektivní sazby byly zohledněny veškeré odvody na dani a pojistném sociálního pojištění. Dílčím cílem bylo popsat nedaňové motivy, které hrají roli při rozhodování mezi zaměstnaneckou a podnikatelskou činností. Teoretická část bakalářské práce vymezuje v první části základní pojmy důležité pro orientaci ve zdanění příjmů fyzických osob a sociálního pojištění jako takového. Následující subkapitoly byly rozděleny podle již zmíněných činností. První byl definován zaměstnanecký poměr a s ním i spojené sociální pojištění. Následující kapitola byla věnována samostatné činnosti a s ním také spojené sociální pojištění. V poslední části praktické části byl vymezen pojem švarcsystém, v němž se tyto dvě činnosti prolínají. Praktická část byla věnována aplikaci zdanění příjmů u zaměstnance a podnikatele na modelovém příkladu dle legislativy roku 2014 v rámci švarcsystému. Předem byly vymezeny předpoklady, které platily pro jednotlivé poplatníky tak, aby výsledek komparace byl co možná nejsrovnatelnější s co nejmenším množstvím úprav a abstrahování od reality. Hlavním předpokladem u příjmů zaměstnance i OSVČ bylo, že je to jejich jediný příjem a zároveň jejich hlavní výdělečná činnost. Bylo abstrahováno od veškerých slev a odpočtů mimo základní slevy na poplatníka. Dále podnikatel uplatňoval paušální sazbu 60 %. Zmíněno bylo také to, že modelový příklad lze s menšími úpravami aplikovat na podnikatele majícího minimální reálně vynaložené výdaje a paušál využívá pouze k daňové úspoře. Na základě modelových příkladů lze konstatovat, že z pohledu daňového zatížení je výkon práce na živnostenský list výhodnější, neboť při ročním příjmu 311 000 Kč ročně odvede na dani a sociálním pojištění o 28 133 Kč méně, než zaměstnanec na hlavní pracovní poměr. Následující kapitoly vychá-

Závěr

42

zely z úvodního definování podmínek pro modelový příklad, které sou uvedeny také o pár řádků výše. V dané kapitole byly uvedeny grafy znázorňující daňové zatížení u obou osob. Zatížení bylo rozebráno podle jednotlivých odvodů na dani a pojistném na sociálním pojištění a následně celkové zatížení příjmů plynoucích z dané činnosti. K porovnání daňového zatížení posloužil vzorec efektivní sazby daně a sociálního pojistného, kde u obou osob byl jmenovatelem hrubý příjem, čitatelem pak daňové odvody a pojistné sociálního pojištění. Vývoj daňového zatížení byl pozorován při různých ročních příjmech, a to v rozpětí od 70 000 Kč do 1 170 000 Kč. Graf na obr. 6 vyjadřoval komparaci celkového daňového zatížení současně u zaměstnance a u OSVČ. Ze srovnání je zřejmé, že zaměstnanecký poměr je výhodnější, pokud hrubá mzda není vyšší jak 220 522 Kč za rok, při vyšších hrubých příjmech začne být celkové daňové zatížení příznivější pro OSVČ. Pokud měla být komparace úplná a vypovídající, bylo zapotřebí specifikovat i nedaňové aspekty, které motivují jedince k nástupu do zaměstnaneckého poměru nebo k volbě vyššího rizika v podobě podnikání s vyšší vidinou zisku. Na základě této komparace nelze vyvodit jednoznačný závěr, co z daných činností je výhodnější, neboť záleží na každém jedinci zvlášť a jeho přístupu. Z pohledu švarcsystému je zajisté „zaměstnávat“ na živnostenský list výhodnější. Pokud by se jednalo o skutečné podnikání v neřemeslné činnosti, bylo by na zvážení daného jedince, kolik jsou jeho reálně vynaložené náklady, o které bude muset snížit příjem, a zda se mu vyplatí pracovat na živnostenský list nebo být zaměstnán a svůj příjem podrobovat schématu zdanění zaměstnanců.


43

5 Seznam použitých zdrojů Knižní zdroje: DUŠEK, Jiří, 2012. Daně z příjmu 2012: přehledy, daňové a účetní tabulky. 7.aktual. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s. ISBN 978-80-247-4274-8. ŠUBRT, Bořivoj aj, 2014. Abeceda mzdové účetní 2014. 24.aktual. vyd. Olomouc: ANAG. ISBN 978-80-7263-851-2. VANČUROVÁ, Alena, 2013. Zdanění osobních příjmů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-7478-388-3. VANČUROVÁ, Alena a Lenka LÁCHOVÁ, 2010. Daňový systém v ČR 2010. 10. aktual. vyd. Praha: 1. VOX a.s. ISBN 978-80-86324-86-9. VANČUROVÁ, Alena a Lenka LÁCHOVÁ, 2014. Daňový systém v ČR 2014. 12. aktual. vyd. Praha: 1. VOX a.s. ISBN 978-80-87480-23-6. VYBÍHAL, Václav. Zdaňování příjmů fyzických osob 2010: praktický průvodce. 6.aktual. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3426-2.

Internetové zdroje: Důležité údaje platné pro sociální zabezpečení v roce 2014. ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ[online]. 2013 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskovezpravy-2013/dulezite-udaje-platne-pro-socialni-zabezpeceni-v-roce-2014.htm HOVORKA, Michael, 2013. Kontroly švarcsystému za tento rok. Odhaleno 55 Čechů, cizinců bylo více. In: Podnikatel.cz [online]. 2013 [cit. 2014-08-01]. Do-


44

stupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/kontroly-svarcsystemu-za-tentorok-odhaleno-55-cechu-cizincu-bylo-vice/ M000130 Obyvatelstvo a zaměstnanost. In: Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z:http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.presmsocas?jmeno_tabulka=M0131a &rokod=1990&rokdo=2013&mylang=CZ&ceny=bc&vystup=obrazovka&priznak =M00013%&typ=2&jak=1&dejarchiv=0 PRŮŠA, Ladislav. Sociálně ekonomické postavení osob samostatně výdělečně činných v české společnosti. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ [online]. 2008 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z:http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_277.pdf Statistika počtu klientů. In: ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ [online]. 2014 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/ocssz/informace/statistiky/statistika-poctu-klientu/ ŠIROKÝ, Jan a Kateřina MAKOVÁ. Změny v daňové progresivitě u daně z příjmů fyzických osob zaměstnance v ČR v letech 19932008. IS.Mendelu.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z:http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_277.pdf ŠUBRT, Bořivoj a Dana TREZZIOVÁ. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012 – I. část.Mzdová praxe [online]. 2011 [cit. 2014-08-01]. Dostupné

z: http://www.mzdovapraxe.cz/archiv/dokument/doc-d36126v45832-

zavisla-prace-nelegalni-prace-a-svarcsystem-od-1-1/


45

Legislativní předpisy: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v aktuálním znění. In: Business center [online]. 2014 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z:http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dprij/ Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v aktuálním znění. In: Business center [online]. 2014 [cit. 2014-08-01]. Dostupné z:http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zamestnanost/

Chyba! V dokumentu není žádný text v zadaném stylu.

46

Srovnání zdanění závislé a samostatné činnosti v České republice

Recommend Documents