Srovnání vývoje profese externího a interního auditu v ČR a SR

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ KATEDRA FINANČNÍHO ÚČETNICTVÍ A AUDITINGU Hlavní specializace: Účetnictví a finanční řízení podniku

Název diplomové práce:

Srovnání vývoje profese externího a interního auditu v ČR a SR

Vypracovala: Jana Činčárová Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Vladimír Králiček, CSc. 2007

Prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „ Srovnání vývoje profese externího a interního auditu v ČR a SR“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 24.srpna 2007

Podpis

Obsah: ÚVOD

-3-

1

-5-

2

3

O AUDITU OBECNĚ 1.1

CÍLE A PRINCIPY AUDITU

-5-

1.2

AUDITOR, AUDITORSKÁ SPOLEČNOST, ASISTENT AUDITORA

-6-

EXTERNÍ VS. INTERNÍ AUDIT 2.1

EXTERNÍ AUDIT

-7-

2.2

INTERNÍ AUDIT

-8-

2.3

VZÁJEMNÝ VZTAH EXTERNÍHO A INTERNÍHO AUDITU

VÝVOJ PROFESE EXTERNÍHO AUDITU V ČR

- 11 -

ÚPRAVA PROFESE EXTERNÍHO AUDITORA V ČR

- 11 -

3.2

KOMORA AUDITORŮ ČESKÉ REPUBLIKY - KAČR

- 12 -

3.3

VZDĚLÁVÁNÍ PŘED VSTUPEM DO PROFESE

- 13 -

3.3.1

Podmínky pro vstup do profese

- 13 -

3.3.2

Vysokoškolské vzdělání

- 15 -

3.3.3

Bezúhonnost

- 15 -

3.3.4

Řízená praxe

- 16 -

3.3.5

Auditorská zkouška

- 18 -

VZDĚLÁVÁNÍ PO VSTUPU DO PROFESE

- 23 -

VÝVOJ PROFESE EXTERNÍHO AUDITU V SR

- 27 -

4.1

ÚPRAVA PROFESE EXTERNÍHO AUDITORA V SR

- 27 -

4.2

SLOVENSKÁ KOMORA AUDÍTOROV – SKAU

- 27 -

4.3

VZDĚLÁVÁNÍ PŘED VSTUPEM DO PROFESE

- 29 -

4.3.1


- 29 -

4.3.2

Vysokoškolské vzdělání

- 30 -

4.3.3

Bezúhonnost

- 31 -

4.3.4

Odborná praxe

- 31 -

4.3.5


- 34 -

4.4 5

- 10 -

3.1

3.4 4

-7-

VZDĚLÁVÁNÍ PO VSTUPU DO PROFESE

- 39 -

VÝVOJ PROFESE INTERNÍHO AUDITU V ČR 5.1

ČESKÝ INSTITUT INTERNÍCH AUDITORŮ – ČIIA

- 42 - 42 -

5.1.1

Komplexní vzdělávání

- 44 -

5.1.2

Certifikovaný interní auditor – CIA

- 46 -

5.1.3

Veřejná správa

- 53 -

5.1.4

Jiné certifikace

- 54 -

-1-

Další vzdělávání poskytované ČIIA

- 54 -

VÝVOJ PROFESE INTERNÍHO AUDITU V SR

- 55 -

5.1.5 6

7

6.1

SLOVENSKÝ INSTITUT INTERNÝCH AUDÍTOROV - SKIIA

- 55 -

6.2

PŮSOBNOST ČIIA NA SLOVENSKU

- 56 -

SROVNÁNÍ VÝVOJE PROFESE EXTERNÍHO AUDITU V ČR A SR 7.1

PŘED VSTUPEM DO PROFESE

- 58 - 58 -

7.1.1


- 58 -

7.1.2

Vzdělání

- 59 -

7.1.3

Odborná praxe

- 59 -

7.1.4


- 62 -

7.2

PO VSTUPU DO PROFESE

- 67 -

8

SROVNÁNÍ VÝVOJE PROFESE INTERNÍHO AUDITU V ČR A SR

- 69 -

9

VÝVOJOVÉ TENDENCE V NÁVAZNOSTI NA SMĚRNICI 2006/43/ES O STATUTÁRNÍM AUDITU - 71 -

ZÁVĚR

- 74 -

LITERATURA:

- 78 -

PŘÍLOHA Č. 1

- 79 -

PŘÍLOHA Č. 2

- 87 -

PŘÍLOHA Č. 3

- 91 -

-2-

Úvod Jako téma své diplomové práce jsem si vybrala vzdělávání auditorů, konkrétně „Srovnání vývoje profese interního a externího auditu v ČR a SR“. V mé práci se zaměřuji na to, jak se vzdělávají externí i interní auditoři a jaké jsou základní rozdíly ve vzdělávání mezi Českou a Slovenskou republikou. U externích auditorů se zaměřuji na potřebné vzdělání před vstupem do profese, nebo-li vzdělání, které je nutné na to, aby se někdo mohl stát externím auditorem. Zaměřuji se na podmínky dané zákonem, na potřebné minimální vzdělání, odbornou praxi a další podmínky nezbytné pro dosažení úrovně externího auditora. V mé práci rovněž neopomíjím potřebu dalšího vzdělávání externích auditorů, kteří již v praxi působí, nebo-li vzdělávání po vstupu do profese. U interního auditu jsem se zaměřila především na instituce, které poskytují vzdělávání interním auditorů, popřípadě jim umožňují získat různé certifikace, národně či mezinárodně uznatelné. Důvodů proč jsem si vybrala právě toto téma je hned několik. Můj studijní obor „Účetnictví a finanční řízení podniku“ mi dále umožňuje rozvíjet své vědomosti a vstoupit do světa auditu, proto mě zajímalo, jak obtížné je vlastně stát se auditorem a co všechno je k tomu zapotřebí. Zjištěné informace jsem pak chtěla podat tak, aby celý proces vzdělávání působil přehledně, jednoznačně a umožnil tak čtenářům mé práce seznámit se krok po kroku s podmínkami a úskalími vzdělávání auditorů v ČR a SR. Audit je v současnosti velice žádanou profesí, a proto stále více studentů, jak mého oboru, tak i jiných studijních oborů inklinuje právě k auditu. Mnoho z nich ale možná neví, že auditorská profese je velice náročná a vyžaduje neustálé prohlubování svých znalostí a dovedností, a že ani po letech praxe se auditor nepřestává učit a musí neustále přizpůsobovat svou práci měnícím se skutečnostem, na které při výkonů své profese neustále naráží. Zároveň jsem nechtěla opomenout ani druhý typ auditu, a to audit interní. I když je to poměrně mladá profese, která se neustále rozvíjí, je neméně zajímavá ve srovnání s profesí externího auditu. Potřeba interního auditu v různých společnostech se neustále zvyšuje, a proto, aby byl pro firmu přínosem, je potřeba, aby ho poskytovali kvalifikovaní interní auditoři s dostatečným vzděláním. Na rozdíl od externího auditu není interní upraven zákony a směrnicemi, proto je i obtížnější zjistit, co se pod pojmem vzdělávání interních auditorů myslí. Právě proto jsem

-3-

zabrousila i do této oblasti, s cílem objasnit základní skutečnosti ohledně vzdělávání interních auditorů. Nakonec jsem se rozhodla porovnat vzdělávání auditorů v České republice se vzděláváním auditorů v sousední Slovenské republice. Protože jsou to republiky se společnou historií a blízkým vztahem, zajímalo mě, zda se liší vzdělávání auditorů právě v těchto dvou zemích a pokud ano, tak jak významně.

-4-

1 O auditu obecně 1.1 Cíle a principy auditu Definicí auditu se zabývalo velké množství autorů a samotné pojetí auditu se měnilo v důsledku vývoje společnosti a potřeb s tím souvisejících. K pochopení auditu jsem vybrala několik definic, které se vymezení pojmu audit věnují. „Audit v obecném smyslu slova je prostředek, jímž jedna osoba ujišťuje druhou o kvalitě, podmínkách či stavu určité skutečnosti, kterou první osoba prozkoumala.“1 „Auditing je proces, pomocí něhož kompetentní a nezávislá osoba shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o kvantifikovatelných informacích, týkajících se určité ekonomické entity za účelem stanovení a sdělení stupně souhlasnosti mezi kvantifikovatelnými informacemi a stanovenými kritérii.“2 „Posláním a smyslem auditu je vyjádřit názor nezávislé, kvalifikované osoby na věrohodnost účetních výkazů zveřejněných vedením účetní jednotky. Auditor ověřuje, zda údaje v účetních výkazech věrně zobrazují stav majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření společnosti v souladu s pravidly předepsanými českými nebo jinými účetními předpisy, často s Mezinárodními účetními standardy. Názor auditora má dostatečnou vypovídací schopnost pouze a jenom ve spojení s určitou úplnou účetní závěrkou, ke které se auditor vyjadřuje. Názor auditora vytržený ze souvislosti s konkrétní účetní závěrkou je zmatečný.“3 Cílu a principy auditu se věnuje Auditorská směrnice č.1, která říká, cituji: „Cílem auditu účetní závěrky je umožnit auditorovi vyjádřit názor, zda účetní závěrka je vyhotovena ve všech významných aspektech v souladu s používanými účetními zásadami.“ Ze všech těchto definic můžeme obecně usoudit, že audit je proces, ve kterém nezávislý auditor vyjadřuje svůj názor, na hodnocenou skutečnost. Z poslední zmiňované definice lze vydedukovat, že názor auditora nás neinformuje o tom, zda si podnik vede dobře nebo špatně. Cílem auditora je zhodnotit, zda je závěrka v souladu s účetními předpisy a zásadami.

1

KRÁLIČEK, Vladimír : Auditing, 1.vydání, Praha, VŠE 1997, s.8

2


3

URL: http://www.kacr.cz/Article.asp?nDepartmentID=18&nArticleID=6&nLanguageID=1

-5-

1.2 Auditor, auditorská společnost, asistent auditora Pro správné vysvětlení pojmů auditor, auditorská společnost a asistent auditora je nejlepší se obrátit na Zákon o auditorech, který přímo definuje, co se rozumí pod pojmem auditorské služby a vymezuje, kdo je ze zákona oprávněn tyto služby poskytovat. Podle Zákona o auditorech se auditorskými službami rozumí: a) Ověřování účetních závěrek nebo konsolidovaných účetních závěrek a výročních zpráva nebo konsolidovaných výročních zpráv b) Ověřování dalších skutečností podle zvláštních právních předpisů c) Ověřování jiných ekonomických informací v rozsahu stanoveném smlouvou Zákon stanovuje, že k poskytování auditorských služeb jsou oprávněný pouze auditor a auditorská společnost, kde dále definuje, kdo je to auditor a co je to auditorská společnost. Auditorem je podle Zákona o auditorech „osoba zapsaná v seznamu auditorů, který je vedený Komorou auditorů ČR“. Podmínkám zápisu auditora do seznamu auditorů se budu věnovat později a to konkrétně jak pro Českou, tak pro Slovenskou republiku. Zákon dále uvádí v par. 2,odst. 5, že auditor má být při poskytování auditorských služeb nezávislý a vázán pouze právními předpisy. Rovněž je povinen dodržovat auditorské směrnice a profesní předpisy vydané Komorou. V paragrafu 2 se rovněž nalézáme vymezení auditorské společnosti a to konkrétně v odst. 4, který říká, že auditorskou společností je obchodní společnost, která je podobně jak auditor zapsána v seznamu, ovšem ne v seznamu auditorů, ale v seznamu auditorských společností, vedeném rovněž Komorou. Zákon zároveň upozorňuje, že jménem auditorské společnosti mohou auditorské služby vykonávat pouze auditoři. Protože k výkladu profesního vývoje auditora nezbytně patří seznámení se s jeho odborní praxi a to ještě před vstupem do profese (jak si ukážeme později), Zákon věnuje Hlavu VI asistentům auditora. Zde určuje podmínky zapsání asistenta auditora do seznamů asistentů, definuje cíle jeho práce a kromě jiného taky zmiňuje případy, ve kterých může být asistent auditora vyškrtnut ze seznamu. Neobsahuje přímo definici asistenta auditora, ale z výčtu podmínek pro zaspání do seznamu asistentů lze stanovit, že jde o osobu, která splňuje zákonem stanovené požadavky a „je v pracovním poměru u auditora nebo auditorské společnosti, jeho

-6-

pracovní úvazek činí nejméně 35 hodin týdně a pod vedením a dohledem auditora vykonává práce spojené s poskytováním auditorských služeb.“4 Jak už název mojí práce napovídá, budu se věnovat vzdělávání auditorů jak externích, tak interních. Proto je snad vhodné si hned na začátku objasnit hlavní rysy externího i interního auditu a jejich vzájemný vztah.

2 Externí vs. interní audit 2.1 Externí audit Pro vysvětlení pojmu externí audit se obrátím na následující definice: „Audit je analýza, k níž přistupuje nezávislý externí znalec v podniku s cílem vyjádřit svůj podložený názor na přesnost a pravdivost rozvahy a výsledovky. Z ní pak vyplyne ověření účetních informací.(Raffegeau ).“5 „Nezávislé ověření a vyjádření názoru na účetní závěrku podniku jmenovaným auditorem na základě tohoto jmenovaní a ve shodě s příslušnými zákonnými předpisy. (britská definice dle Auditing Practices Committee (Dunn, Gray, Walters)).“6 „Audit účetních výkazů představuje jejich zkoumání (ověření) nezávislým auditorem. Výsledkem tohoto zkoumání je vyjádření názoru (výrok auditora), zda zkoumaný soubor účetních výkazů podává věrný a poctivý obraz majetkové a finanční pozice podniku k datu, k němuž jsou účetní výkazy sestaveny.“7 Poslední definice vystihuje podstatu externího auditu téměř úplně. Jak říká, jde o vyjádření názoru auditora, ve formě auditorské zprávy, na kvalitu účetních výkazů. Z této definice zároveň plyne, že úkolem externího auditora není v žádném případě potvrzovat správnost účetnictví, vyhledávat možné podvody, nesoulady s právními normami či zjišťovat nedostatky ve vztahu k daňovým orgánům. Auditor má pouze vyjádřit svůj názor, zda účetní výkazy podávají věrný a poctivý obraz o podniku. Zároveň musí zjistit, zda výkazy neobsahují zásadní nedostatky a chyby, které by vedli k vytvoření nesprávního názoru ze strany externích uživatelů. 4

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., §.26 odst.1 pís. d

5


6


7

KOVANICOVÁ, Dana a kol.: Finanční účetnictví Světový koncept, Vydání III., Praha, Polygon 2002, s.381

-7-

Tím se dostáváme k tomu, kdo může být uživatelem informací vyplývajících z externího auditu. Hlavním uživatelem zprávy auditora jsou vlastníci, nebo-li osoby, které zadávají zakázku o provedení auditu. Uživatelů může být ale mnohem víc. Pro příklad lze uvést investory, současné čí potenciální, banky, burzy cenných papírů apod. Auditor musí při výkonu své profese vycházet ze zákona, auditorských směrnic a mimo jiné i dodržovat základní etické normy, povinné pro tuto profesi. Práce externího auditora je rozdělena do několik kroků, které souvisí nejen se samotným prováděním auditu, ale i s činnostmi, které jsou potřebné ještě před zahájením auditu. Práce auditora je ukončená zprávou, v níž je nejdůležitější výrok auditora. Kromě kladného výroku (výroku bez výhrad) existují taky výroky s výhradou, záporný výrok nebo odmítnutí výroku. Dalším druhem auditu, kterým se budu zabývat je interní audit.

2.2 Interní audit Tradiční definice interního auditu uvádí, že jeho cílem bylo zejména analyzovat a hodnotit vnitřní podnikovou kontrolu, tudíž přistupuje k internímu auditu pouze jako k revizi ostatních kontrol podniku. Tato definice není již zdaleka postačující. Interní auditor je neustále se rozvíjející profesí a v současnosti v sobě zahrnuje celou řadu činností a nesoustřeďuje se pouze na kontrolu již provedených kontrol. Mezi jednu z nejlepších definicí, které vystihují podstatu interního auditu patří následující definice, kterou schválila rada IIA (Institut of Internal Audit) v roce 1999. „Interní audit je nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměřená na přidanou hodnotu a zlepšení provozu organizace. Pomáhá organizaci dosáhnout její cíle tím, že zavádí systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšení efektivnosti řízení rizik, řídicích a kontrolních procesů.“8 Tato koncepce se od první tradiční definice docela liší, je obsáhlejší a hlavně odráží základní podmínky, které jsou s interním auditem spojeny – nezávislost, objektivitu, pravdivost a použití metod auditorské činnosti.

8

DVOŘÁČEK, Jiří : Interní audit a kontrola, 2.vydání, C.H.Beck pro praxi 2003, s.5

-8-

Představa, že interní audit je zaměřen pouze na finanční oblast je mylná. „Dnes je interní audit mnohem tvořivější, je příležitostí věnovat se hlouběji problémům, které nejsou managementu okamžitě zjevné.“9 Mezi služby poskytované interním auditorem dnes řadíme především: -

finanční audit

-

prevence a odhalování podvodů

-

vnitřní účetní kontrola

-

audit kontraktů (investoři, dodavatelé, odběratelé)

-

audit souladu podnikové politiky a postupů se zákony, vyhláškami a nejrůznějšími nařízeními

-

audit operací

-

audit managementu

-

audit jakosti

-

audit ekologický

-

audit personálního rozvoje

-

audit vnějších podnikových vztahů atd.10 Mezi hlavní uživatele podnikových informací patří jak firma samotná tak i externí

auditoři. Jejich vztahem s interním auditorem se budu zabývat v další části. Informace poskytované interním auditorem uvnitř firmy využívají zejména řídicí orgány společnosti, provozní management, či výbor pro audit. Interní auditor může mít v organizaci různé postavení. Může být přímo specializovaným pracovníkem podniku s požadovanými znalostmi a zkušenostmi. Interní audit bývá rovněž svěřen celému specializovanému pracovišti v podniku. Označení interní, nebo-li vnitřní auditor evokuje představu, že to nutně musí být zaměstnanec firmy. V praxi je ovšem běžné, že interní audit provádí také osoba, která je ve smluvním vztahu k podniku, to znamená, že už nejde přímo o zaměstnance podniku. Posledním způsobem, přesto velice častým, je využívání externí firmy pro potřeby interního auditu. Zejména jde o firmu auditorskou, která je ve smluvním vztahu k podniku. Jedná se o tzv. outsourcing. Už tady můžeme vidět, že rozdíl mezi interním a externím auditorem nemusí být pro někoho zcela jednoznačný. Hranice mezi externím a interním

9

RICCHIUTE, David N.: Audit, Praha: Victoria Publishing, 1994, s.754

10

DVOŘÁČEK, Jiří : Interní audit a kontrola, 2.vydání, C.H.Beck pro praxi 2003, s.6

-9-

auditem je však vymezena, jak si dále ukážeme, jejich odlišnou funkcí a odlišnými uživateli informací, které poskytují.

2.3 Vzájemný vztah externího a interního auditu I když externí i interní auditoři využívají zhruba stejnou auditorskou metodologii a užívají shodnou databázi údajů je třeba si uvědomit, že sledují rozdílné cíle. Zatímco cílem externího auditora je vyjádřit názor na auditované účetní výkazy, nebo-li vyjádřit názor na finanční stav auditované společnosti, a to v určitém daném období, cíle interního auditora jsou početnější a rozmanitější a nesoustřeďují se pouze na oblast ekonomickou a finanční, ale na celou řadu operací a aktivit. Lze říct, že hlavním cílem interního auditu je především pomáhat vedení společnosti v souvislosti se zkoumanými skutečnostmi. Z toho jasně vyplývá, že externí a interní auditoři budou sloužit potřebám různých uživatelských skupin. Informace interního auditora slouží, jak už vyplývá z definice, potřebám firmy, respektive managementu, řídicích orgánu a pod. Výrok externího auditora napomáhá k zvyšování důvěryhodnosti účetních výkazů a poskytuje tím třetím osobám informace o jejich spolehlivosti. Nelze rovněž opomenout skutečnost, že externí audit je upraven zákony, normami a postupy, které se obtížně mění. Na druhou stranu interní audit je mnohem pružnější a jeho průběh vždy závisí na konkrétní společnosti a na jejích potřebách. Spolupráce externího a interního auditora přináší řadu výhod, zejména: •

úsporu nákladů a času při výkonu různých auditorských postupů

•

lepší pochopení auditovaných oblastí externím auditorem, rozpoznávaní vlastností vnitřního kontrolního systému, zejména z dokumentace interního auditora

11

•

předkládání kvalitnějších zpráv vedení společnosti

•

důvěru externího auditora v identifikaci rizikových oblastí interním auditorem

•

spolehlivost při oceňování rizik v průběhu auditu

•

omezování duplicit

•

získání dodatečné podpory pro interní audit s využitím závěru externího auditu

•

lepší informovanost o specifických technikách auditu, rozvíjených interními auditory11

DVOŘÁČEK, Jiří : Interní audit a kontrola, 2.vydání, C.H.Beck pro praxi 2003, s.23; KRÁLIČEK, Vladimír :

Auditing, 1.vydání, Praha, VŠE 1997, s.96

- 10 -

Vzájemná spolupráce externích a interních auditorů by měla být koordinována. K tomu slouží Výbor pro audit, kterému se však v mé práci již věnovat nebudu. Pojďme se tedy podívat na to, jak se auditoři profesně připravují na výkon svého povolání.

3 Vývoj profese externího auditu v ČR 3.1 Úprava profese externího auditora v ČR Audit je v České republice upraven Zákonem č. 254/2000 Sb., o auditorech a změně zákona č. 165/1998 Sb. Tento zákon upravuje postavení a činnost auditorů, auditorských společností, asistentů auditora, podmínky, za nichž mohou být poskytovány auditorské služby, a vznik, postavení a působnost Komory.12 Vzdělávání auditorů pokrývá tento zákon velkou částí. Definuje, jak jsem již zmiňovala, co se rozumí auditorskými službami a kdo je oprávněn tyto služby poskytovat. Stanovuje podmínky pro vstup do auditorské profese, věnuje se úpravě podmínek auditorské zkoušky, stanovením zkušební komise. Celá Hlava VI je pak věnována asistentovi auditora. Dalším významným dokumentem, který se týká vzdělávání auditorů je vyhláška ministerstva financí č.467/2000 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro auditorské zkoušky a auditorské rozdílové zkoušky, nebo-li auditorský zkušební řád. Ten nabyl platnosti 1. ledna 2001. Zkušební řád se věnuje žádosti o vykonání zkoušky, termínům, postupům při neúčasti na zkoušce apod. Konkrétněji se pak věnuje písemné a ústní částí, stanovuje způsob hodnocení a uvádí informace o protokolu a výkazu o zkouškách. Dalším významným zdrojem informací je Komora auditorů České republiky (KAČR), která na svých internetových stránkách poskytuje mnoho informací ohledně auditorské profese, kromě jiného taky informace o auditorských zkouškách, informace o obsahu zkoušek, přihlášky a žádosti, včetně Směrnice KAČR pro organizaci auditorských a auditorských rozdílových zkoušek. Tato směrnice nabyla platnosti 15. listopadu 2005 a konkrétně se věnuje jednotlivým částem zkoušky, formou jednotlivých částí, jejich obsahu, termíny, průběhu, počtům bodů jednotlivých částí, způsobu hodnocení i možnostem opakování. Převážná část informací na stránkách Komory auditorů ČR je poskytována ve formě volně stažitelných dokumentů.

12

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 1

- 11 -

Řízenou praxi a asistentem auditora se zabývá, jak jsem již zmiňovala, zákon o auditorech. Komora vydala Směrnici pro řízenou praxi asistentů, která nabyla účinnosti 22. ledna 2001 a novela této směrnice byla schválena 25. listopadu 2002. Tato směrnice stanovuje dokumenty řízené praxe, podmínky, které jsou kladeny na auditora pověřeného vedením řízené praxe, průběh praxe apod. Vzděláváním po vstupu do profese se zabývá Směrnice pro kontinuální profesní vzdělávání (dále jen „KPV“), která nabyla platnosti 27. listopadu 2006. Směrnice se orientuje na zaměření a cíle KPV, organizaci, strukturu a formy KPV, rozsah KPV, evidenci a kontrolu KPV.

3.2 Komora auditorů České republiky - KAČR Komora auditorů České republiky – KAČR (dále jen „Komora“) „ je samosprávnou profesní organizací zřízenou zákonem č. 254/2000 Sb. za účelem správy auditorské profese na území České republiky.“13 Komora plní velmi důležitou roli v oblasti auditu. Má celou řadu funkcí, jako například: •

vede seznamy auditorů a seznamy auditorských společností,

•

eviduje asistenty auditora,

•

organizuje auditorské zkoušky nebo rozdílové auditorské zkoušky,

•

navrhuje a jmenuje polovinu členů zkušební komise, přičemž druhou polovinu jmenuje Ministerstvo financí ČR,

•

vydává osvědčení o vykonání auditorské zkoušky nebo rozdílové auditorské zkoušky,

•

vydává osvědčení o zápisu do seznamu auditorů a do seznamu auditorských společností,

•

dohlíží na řádné poskytování auditorských služeb,

•

vydává národní auditorské směrnice v souladu s obecně závaznými právními předpisy a mezinárodními auditorskými standardy,

•

vydává profesní předpisy Komory, zejména Statut, Jednací řád sněmu, Volební řád, Příspěvkový řád, Kárný řád, Etický kodex, Směrnici pro dohled, Směrnici pro řízenou praxi asistentů, Směrnici pro kontinuální profesní vzdělávání auditorů,

•

zveřejňuje seznamy auditorů a auditorských společností zapsaných v seznamech Komory,

•

rozhoduje o pozastavení auditorské činnosti nebo o vyškrtnutí ze seznamu auditorů nebo auditorských společností,

13

URL: http://www.kacr.cz/Article.asp?nDepartmentID=16&nArticleID=9&nLanguageID=1

- 12 -

•

organizuje vzdělávací akce jako přípravu na složení auditorské zkoušky,

•

zajišťuje nabídku vzdělávání pro auditory, asistenty auditora a pro odbornou veřejnost,

•

pořádá odborné semináře a klubové večery,

•

vydává časopis Auditor, odborné příručky pro auditory,

•

zajišťuje prodej odborných zahraničních publikací,

•

spolupracuje s tuzemskými i zahraničními profesními organizacemi a s institucemi státní správy,

•

je aktivním členem mezinárodních profesních organizací IFAC a FEE. 14 Mezi orgány Komory patří sněm, rada, dozorčí komise a kárná komise. Sněm je

nejvyšším orgánem, právo účastnit se na něm mají všichni auditoři a je svoláván jednou ročně radou Komory. Rada Komory je výkonným orgánem. Má 17 členů a 5 náhradníků. Dozorčí komise je kontrolním orgánem a kárná komise je orgánem, který vykonává působnost stanovenou zákonem o auditorech a kárným řádem.

3.3 Vzdělávání před vstupem do profese Abychom se na vzdělávání auditorů mohli zaměřit odděleně, před a po vstupu do profese, je potřeba si vymezit, kdy vlastně auditor do profese vstupuje. Jak již víme, k poskytování auditorský služeb jsou oprávněni pouze auditor a auditorská společnost. Pro naše potřeby se zaměříme pouze na auditora.

3.3.1 Podmínky pro vstup do profese Auditorem je podle Zákona ten, kdo je zapsán v seznamu auditorů vedeném Komorou. Tady se dostáváme k řešení našeho problému. Auditor vstupuje do profese zápisem do seznamu auditorů vedeného komorou. Právní účinky tohoto zápisu nastávají dnem uvedeným v osvědčení o zápisu. Zákon o auditorech vymezuje podmínky, za kterých Komora zapíše uchazeče do seznamu auditorů. Uchazeč:

14

http://www.kacr.cz/Article.asp?nDepartmentID=16&nArticleID=9&nLanguageID=1

- 13 -

a) získal vysokoškolské vzdělání v rámci akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního programu, b) je plně způsobilý k právním úkonům, c) je bezúhonný, d) pracoval po dobu alespoň 3 let jako asistent auditora, e) není v pracovním poměru nebo v obdobném poměru, s výjimkou pracovního poměru vysokoškolského učitele nebo pracovního poměru u auditora nebo u auditorské společnosti, f) nevykonává činnost neslučitelnou s poskytováním auditorských služeb, g) složil auditorskou zkoušku, h) nebyl vyškrtnut ze seznamu auditorů v souvislosti s uložením kárného opatření nebo uplynula doba stanovená v §22 odst. 2 Zákona, a i) uhradil poplatek ve výši stanovené Komorou nepřevyšující částku 5 000 Kč.15 Doba zmiňována v bodě h) je doba 3 let ode dne vyškrtnutí auditora ze seznamu auditorů. Zákon stanovuje, že do seznamu auditorů dále zapíše také: a) občana jiného státu než členského státu Evropské unie, pokud prokáže, že je oprávněn poskytovat auditorské služby ve státě, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, která ji zavazuje zajistit auditorům tohoto státu přístup k poskytování auditorských služeb, a b) usazeného auditora za podmínek stanovených v zákoně.16 Usazeným auditorem je podle zákona státní příslušník členského státu EU, který může v ČR požádat o uznaní své kvalifikace auditora a o zápis do seznamu auditorů KAČR. Musí ovšem splňovat následující podmínky: a) získal odbornou kvalifikaci k poskytování auditorských služeb v jiném členském státě, pokud tento stát požaduje pro poskytování těchto služeb odbornou kvalifikaci, nebo b) poskytoval po dobu 2 let během bezprostředně předcházejících 10 let auditorské služby v jiném státě, pokud tento stát nepožaduje pro poskytování těchto služeb odbornou kvalifikaci.17 Na usazeného auditora i na auditory z jiných než členských státu EU se vztahuje povinnost složení rozdílové auditorské zkoušky, které se budu věnovat později.

15

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 3, odst.1

16

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 3, odst.2

17

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 13c, odst.1

- 14 -

Český zákon o auditorech zároveň pracuje s termínem hostující auditor. Tím je občan členského státu EU, který splňuje jeden z výše zmiňovaných požadavků kladených na usazeného auditora, a který má v úmyslu příležitostně nebo dočasně poskytovat auditorské služby na území ČR. Hostující auditor se nezapisuje do seznamu auditorů, pouze oznamuje svůj záměr KAČR, která ho po splnění všech požadavků daných v zákoně zaregistruje a vydá auditorovi oznámení o registraci. V něm je uveden i datum platnosti této registrace, nebo-li datum, do kdy může auditor tímto způsobem poskytovat auditorské služby v ČR. Auditorům, kteří splnili podmínky pro zápis do seznamu auditorů musí Komora umožnit nejpozději do 30 dnů složit auditorský slib a to do rukou prezidenta nebo viceprezidenta Komory. Ve stejné lhůtě, jak dál uvádí zákon, je Komora povinna provést zápis do seznamu auditorů a vydat o tom osvědčení (tzv. osvědčení o zápisu). Když už víme, jak se stát auditorem, můžeme konečně přejít k tomu, co je předmětem mojí práce a to k vzdělávání. Začnu tedy se vzděláváním auditorů před vstupem do profese.

3.3.2 Vysokoškolské vzdělání Podle výčtu podmínek pro vstup do profese je první základní podmínkou vysokoškolské vzdělání v rámci akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního programu. Nová úprava zákona nedefinuje, v jakém odboru by mělo být vzdělání dosaženo. Obecně se předpokládá, že by mělo jít o směr ekonomický nebo finanční, zákon to ovšem přímo nestanovuje, proto není vyloučeno, že auditorem se může stát i osoba s vystudovaným jiným než ekonomickým směrem.

3.3.3 Bezúhonnost Za bezúhonného se pro účely Zákona a pro účely splnění podmínek pro zápis do seznamů auditorů rozumí ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s poskytováním auditorských služeb. Zákon definuje bezúhonnost negativně, tudíž definuje kdo se za bezúhonného nepovažuje. Bezúhonnost musí být doložena výpisem z Rejstříku trestů, který nesmí být starší 3 měsíců.

- 15 -

3.3.4 Řízená praxe Další podmínkou podle Zákona o auditorech je pracovat minimálně 3 roky jako asistent auditora. Jinak řečeno vykonávat tzv. řízenou praxi. Řízená praxe je upravena Zákonem o auditorech, ale také zároveň samostatnou směrnicí Komory auditorů, a to Směrnicí pro řízenou praxi asistentů. I na asistenta auditora jsou kladeny jisté požadavky, které musí splňovat. Ty jsou později povinné i pro vstup do profese. Patří mezi ně plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a získání vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu. Asistenti auditora se rovněž zapisují do seznamu, a to do seznamu asistentů auditora vedeného rovněž Komorou. Aby byl asistent auditora zapsán do seznamů asistentů, musí splňovat tři výše zmiňované požadavky, a zároveň musí být „ v pracovním poměru u auditora nebo v auditorské společnosti, přičemž jeho pracovní úvazek činí nejméně 35 hodin a pod vedením a dohledem auditora vykonává práce spojené s poskytováním auditorských služeb.“18 Doba výkonu práce asistenta se začíná počítat ode dne zápisu do seznamu asistentů, přičemž jsou-li splněny podmínky pro zápis, Komora provede zápis do 1 měsíce od doručení písemné žádosti a to ke dni vzniku pracovního poměru u auditora nebo auditorské společnosti.19 Podle zákona se do této doby nezahrnuje doba výkonu vojenské základní, civilní nebo náhradní služby, doba mateřské dovolené, pracovní volno bez náhrady mzdy poskytnuté zaměstnavatelem a doba pracovní neschopnosti delší 1 měsíce. Cílem asistenta auditora je jak uvádí Zákon, „ pod vedením a dohledem auditora získat dostatečné teoretické a praktické znalosti, které jsou potřebné ke složení auditorské zkoušky a osvojit si zkušenosti, potřebné k poskytování auditorských služeb“.20 Auditorem pověřeným vedením řízené praxe může být auditor – fyzická osoba, nebo pověřený auditor – zaměstnanec auditorské společnosti. Požadavkům, které jsou kladeny na auditora pověřeného vedením praxe se věnuje směrnice. Auditor musí vykonávat auditorskou činnost v průběhu celého roku jako svou hlavní činnost a má alespoň 3 roky praxe v tomto oboru jako své hlavní činnosti. Zároveň vedením praxe nemůže být pověřen auditor, kterému bylo uloženo kárné řízení nebo jiné opatření ve smyslu §21 a 22 Zákona o auditorech. Asistent má právo vybrat si auditora, který bude vést a řídit jeho praxi a

18

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 26, odst. 1

19

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 26, odst. 2,3

20


- 16 -

odpovídat za ní. V průběhu praxe může měnit auditory, nebo-li může být v průběhu celé praxe pod vedením různých auditorů. Tato změna je však možná pouze po provedení pololetní nebo výroční atestace, výjimkou může být pouze tzv. vyšší moc (dlouhodobá nemoc auditora, smrt, zahájení kárného řízení vůči auditorovi a pod.) Změna auditora musí být ovšem neprodleně nahlášená Komoře. Zároveň s žádosti o zápis do seznamů asistentů vyplňuje asistent dotazník pro řízenou praxi asistenta auditora, kde uvádí své osobní údaje, údaje o auditorovi, u něhož vykonává řízenou praxi, informace o dosažené kvalifikaci a připojuje doklady potřebné k žádosti o zápis. V případě změny údajů, nebo v případě změny auditora, musí jak jsem už zmínila informovat Komoru. V případě změny auditora musí tuto změnu doložit i nově vyplněným dotazníkem. Po prověření žádosti o zápis a dotazníku vystaví Komora asistentovi tzv. Přehled fází řízené praxe. Přehled je závazným dokumentem, nebo-li závazným programem řízené praxe asistentů auditora. Za jeho splnění a vyhodnocení je odpovědný auditor pověřený vedením praxe. Přehled představuje jakýsi závazný plán praxe. Jeho konkrétní náplň pak naplánuje auditor, který ho následně doplní individuálně zpracovaným časovým harmonogramem. Takže v souhrnu, pro zapsání do seznamu asistentů je třeba na Úřad KAČR doložit následující materiály: •

písemnou žádost žadatele o zápis do seznamu asistentů auditora vedeného KAČR,

•

kopii pracovní smlouvy dokládající pracovní poměr (nejméně 35 hodin týdně) u auditora či auditorské společnosti,

•

výpis z rejstříku trestů žadatele - originál nebo úředně ověřená fotokopie - maximálně tři měsíce starý k datu podání žádosti o zápis,

•

úředně ověřenou fotokopii vysokoškolského diplomu,

•

strukturovaný profesní životopis,

•

vyplněný dotazník asistenta auditora,

•

doklad o zaplacení příspěvku na činnost 2900,-Kč (nástup do prac. poměru do 30.6.) po 30.6. - polovina (nástup do prac. poměru od 1.7.) 1450,-Kč 21 Co se týče konkrétního průběhu řízené praxe, postupuje se podle Přehledu po doplnění

auditorem. Auditor Přehled v průběhu praxe kontroluje a potvrzuje, zároveň provádí 2x ročně atestaci časového harmonogramu.

21


- 17 -

Náplň práce asistenta auditora je v České republice dána směrnicí KAČR pro řízenou praxi a je rozdělená na jednotlivé roky. Směrnice stanovuje, že v prvním roce řízené praxe vykonává asistent každodenní dílčí úkoly a kontroluje jejich plnění. V druhém roce asistent zpracovává samostatné dílčí úseky a vypracovává podklady pro auditorskou zprávu. V třetím roce již asistent přistupuje samostatně k celému ověřování a zpracování zprávy, ovšem pod dohledem auditora. Praxe poskytuje asistentovi vhodnou přípravu na úspěšné složení auditorské zkoušky a umožňuje mu získat praktické zkušenosti a znalosti, které jsou nezbytné pro výkon auditorské profese. Má možnost setkat se s různými situacemi z praxe a naučit se jak je řešit a jak postupovat. Asistent si o průběhu praxe vede deník, ve kterém zaznamenává tématický obsah provedených činností, počet hodin, obchodní jméno klienta apod., a to ve formě, která umožní auditorovi pověřenému vedením kontrolu plnění jednotlivých fází řízené praxe. Deník pak asistent předkládá v písemné formě auditorovi k revizi a to jednou měsíčně. Jak již bylo řečeno, řízená praxe musí trvat nejméně 3 roky a to s pracovním úvazkem minimálně 35 hodin týdne, neboli přibližně 5000 hodin celkem. Zákon dále uvádí, že asistent auditora má právo účasti na sněmu Komory bez hlasovacího a volebního práva.

3.3.5 Auditorská zkouška Po řádném ukončení řízené praxe dělí uchazeče od vstupu do profese pouze jeden krok, a to úspěšné složení auditorské zkoušky. I když je to krok poslední, zdaleka není nejlehčí. Auditorská zkouška, její průběh, počet pokusů, postup při neúčasti, komisi atd., upravuje Zákon o auditorech v §8 až 10 a dále Vyhláška Ministerstva financí č. 467, neboli tzv. auditorský zkušební řád. Auditorskou zkouškou se ověřuje, zda má uchazeč dostatečné odborné teoretické znalosti a zda je schopen je využít v praxi. Je zaměřena na 5 oblastí, které stanovuje zákon: a) ekonomie a finanční řízení b) účetnictví c) příslušné části občanského, obchodního, finančního, pracovního a sociálního práva, které souvisejí s činnostmi vykonávanými při poskytování auditorských služeb, a právní předpisy upravující řízení o konkurzu a vyrovnání

- 18 -

d) informační systémy pro řízení a vnitřní kontrolu, systémy zpracování dat a matematické a statistické metody využitelné při auditu e) auditorské postupy, metody a techniky, včetně auditorských směrnic22 V případě zájmu o vykonání auditorské zkoušky musí uchazeč podat žádost o vykonání auditorské zkoušky Komoře auditorů České republiky. Žádost se podává v písemné formě na předepsaném formuláři, který lze najít na internetových stránkách Komory. Spolu se žádostí musí uchazeč předložit doklady, které prokazují, že splňuje podmínky vysokoškolského vzdělání v rámci magisterského studijního programu, podmínky plné způsobilosti k právním úkonům a bezúhonnosti. Zákon ukládá podmínku, že doklady musí být předloženy v originále, ověřeném opisu nebo ověřené kopii. Splnění zmiňovaných podmínek má na starosti tříčlenná komise v čele s předsedou komise, kterou jmenuje prezident Komory. Do 60 dnů ode dne doručení žádosti na Komoru musí úřad KAČR informovat uchazeče o tom, zda jeho žádost byla nebo nebyla přijata. V případě, že přijata nebyla, úřad vyrozumí uchazeče o důvodech odmítnutí. V případě, že uchazeč splnil všechny požadavky a úřad Komory rozhodl o přijetí žádosti, zašle uchazeči spolu s vyrozuměním také Výkaz o dílčích písemných částech a ústní části auditorské zkoušky, zálohovou fakturu na Sborník materiálu k auditorské zkoušce, vypsané termíny pro písemné a ústní zkoušky, formuláře přihlášek ke zkouškám, vymezení témat, seznam povinné a doporučené literatury, seznam předpisů, popřípadě také vymezení předpisů, které je potřeba znát podrobně a které pouze obecně. Výkaz o zkouškách je platný 3 roky ode dne konání první dílčí písemné části, tomu taky odpovídá lhůta pro vykonání celé auditorské zkoušky. Samotná zkouška je složena ze dvou částí, z písemné a ústní. Písemná část se skládá z 9 dílčích částí: 1) makroekonomie – mikroekonomie 2) finanční účetnictví 3) manažerské účetnictví 4) konsolidace a podnikové kombinace 5) zdanění 6) právo v podnikání 7) podnikové finance (finanční hospodaření, finanční analýza, oceňování podniku) 22


- 19 -

8) informační technologie pro řízení, statistika využívaná při auditu, systémy zpracování dat 9) auditing (auditorské normy a auditorské standardy, statutární a interní audit, metody techniky auditu, vnitřní kontrolní systémy, etika a psychologie v auditorské profesi).23 Přihlásit se na jednotlivé dílčí částí písemné zkoušky je třeba nejpozději jeden týden před termínem zkoušky a to formou přihlášky, která musí být doplněna potvrzením o zaplacení poplatku, který činí podle vyhlášky MFČR č. 467/200 Sb. 1000 Kč za každou dílčí část písemné zkoušky. Přihláška se zasílá spolu s potvrzením na Úřad KAČR. Dílčí písemná část zkoušky se dělá pod dohledem komise, kterou tvoří minimálně 3 členové včetně předsedy. Ty jmenuje a odvolává Komora z řad auditorů nebo dalších odborníků z ekonomické a právní praxe. Dílčí písemná zkouška může trvat podle zákona nejdéle 6 hodin a může být ohodnocena pouze dvěma výroky a to „vyhověl“ nebo „nevyhověl“. Maximální počet bodů dílčí písemné částí je 100, a na to, aby uchazeč vyhověl potřebuje nejméně 60 bodů. O výroku rozhoduje komise systémem nadpoloviční většiny hlasů. V případě, že by došlo k rovnosti hlasů, rozhodne hlas předsedy komise. V případě neúspěchu a verdiktu nevyhověl, má každý uchazeč právo na opakování. Každá dílčí písemná část může být opakovaná 2x, to znamená, že uchazeč má celkem 3 pokusy. Nejdříve je možné dílčí písemnou část opakovat až po uplynutí 1 měsíce od posledního neúspěšného pokusu. Poplatek se vybírá za každý pokus. V případě, že uchazeč nevyhoví ani na 3. pokusu, tj. na 2.opakování, nebo nepodá žádost o opakování, nebo v případě, že nesplní lhůtu na složení auditorské zkoušky (3 roky od první dílčí části písemné zkoušky), propadne mu Výkaz a již složené dílčí částí zkoušky. Uchazeč pak může podat novou žádost o vykonání auditorské zkoušky, nejdříve však po uplynutí 2 let ode dne konání zkoušky, na které posledně neuspěl. Podání nové žádosti se pak váže na povinnost prokázat, že uchazeč poslední rok před podáním žádosti pracoval jako asistent auditora. Ústní část auditorské zkoušky je možné absolvovat až po složení všech dílčích částí písemné zkoušky. Skládá se před minimálně 4 člennou komisí včetně předsedy komise, kterého jmenuje ministr financí. Komise je tvořena z jedné poloviny ze zaměstnanců ministerstva a z druhé poloviny z členů Komory, které jmenuje ministr a to na návrh Komory. Předsedou komise je vždy zaměstnanec ministerstva. 23

http://www.kacr.cz/Data/files/doc/Smernice_pro_organizaci_AZ.doc

- 20 -

Přihlášku na ústní zkoušku spolu s potvrzením o zaplacení poplatku a s Výkazem musí uchazeč podat nejpozději 3 týdny před konáním zkoušky, s výjimkou případu, kdy chce uchazeč skládat ústní zkoušku hned po složení poslední dílčí písemné zkoušky. V tom případě musí být přihláška podána nejpozději 1 den po oznámení výsledku dílčí zkoušky. Poplatek za přihlášku k ústní částí činí 4 500 Kč. Ústní zkouška trvá nejdéle 90 minut, z toho 15 minut má uchazeč na přípravu. Uchazeč si vylosuje 4 ze 100 otázek. Každá otázka se hodnotí a uchazeč vyhoví, pokud mu komise udělí minimálně 60 bodů ze 100 u každé otázky. Stejně jako u písemných částí, rovněž u ústní existují pouze 2 ohodnocení. Vyhověl a nevyhověl. Při ústní zkoušce vypracuje komise protokol, kde zaznamená průběh ústní zkoušky i její hodnocení. K protokolu se pak přidá Výkaz o dílčích písemných částech a ústní částí zkoušky a podepíše ho předseda zkušební komise. V protokolu se v souladu s auditorským zkušebním řádem uvádí: a) jméno a příjmení předsedy a ostatních členů zkušební komise a jejich podpisy b) zkušební otázky ústní částí zkoušky c) datum a místo konání d) počet dosažených bodů a hodnocení – vyhověl, nevyhověl e) datum vyhotovení protokolu f) důležité skutečnosti, které nastaly v průběhu zkoušky Protokoly se archivují na Úřadu KAČR. Co se týče obsahu ústní částí, každá otázka obsahuje všechny oblasti auditorské zkoušky. Tím jsou myšleny již zmiňované oblasti, které definuje Zákon: a) ekonomie a finanční řízení b) účetnictví c) příslušné části občanského, obchodního, finančního, pracovního a sociálního práva, které souvisejí s činnostmi vykonávanými při poskytování auditorských služeb, a právní předpisy upravující řízení o konkurzu a vyrovnání d) informační systémy pro řízení a vnitřní kontrolu, systémy zpracování dat a matematické a statistické metody využitelné při auditu, auditorské postupy, metody a techniky, včetně auditorských směrnic24

24


- 21 -

V případě nesložení ústní částí, má každý uchazeč právo na 2 opakování, tj. celkem 3 pokusy. Opakování lze uskutečnit po dobu platnosti Výkazu. Zase podobně jako u písemných částí platí, že opakovat zkoušku nemůže hned. V případě ústní částí to lze uskutečnit nejdříve po uplynutí 3 měsíců od konání posledního pokusu. V případě nepodání žádosti o opakování, nebo nevyhovění ani na druhém opakování platí to samé co u dílčích písemných zkoušek. Zmiňovala jsem, že poskytovat auditorské služby mohou na území ČR i jiní státní příslušníci (viz. 3.3.1). Kromě uváděných podmínek, které musí splňovat, se na ně váže i povinnost složit rozdílovou auditorskou zkoušku. Ta se stejně jako klasická auditorská zkouška skládá z části písemné a ústní. Písemná část může být složena z nejvíce 4 dílčích částí a to pouze ze 2 oblastí: a) účetnictví, b) příslušné části občanského, obchodního, finančního, pracovního a sociálního práva, které souvisejí s činnostmi vykonávanými při poskytování auditorských služeb, a právní předpisy upravující řízení o konkurzu a vyrovnání.25 Ústní část se může absolvovat až po úspěšném složení všech písemných částí. Ovšem pokud uchazeč doloží, že splňuje všechny kvalifikační předpoklady, včetně zmiňovaných 2 oblastí, rozdílovou zkoušku již skládat nemusí, pokládá se již za složenou. Celkově musí být složena rozdílová auditorská zkouška ve lhůtě dvou let, takže Výkaz je v tomto případě platný 2 roky ode dne konání první dílčí písemné části. Ostatní náležitosti jsou stejné jako u běžných auditorských zkoušek. Auditorský zkušební řád se rovněž věnuje problematice neúčasti na zkoušce, kde rozlišuje zda byla neúčast omluvena nebo nikoliv. V případě, že se uchazeč nedostaví na termín a neomluví svou absenci, termín mu propadá a pro účast na dalším termínu musí podat novou přihlášku a znova uhradit poplatek.V případě, že svou neúčast uchazeč omluví a to nejpozději do 10 dnů po termínu zkoušky, poplatek ani přihláška mu nepropadá a Komora zařadí neprodleně jeho přihlášku k novému termínu zkoušky. Český zákon o auditorech stanovuje, že Komora stanoví v každém pololetí alespoň jeden termín pro každou dílčí písemnou část zkoušky a alespoň jeden termín pro konání ústní částí zkoušky. Jak auditorská, tak rozdílová auditorská zkouška se konají v českém jazyce. Složením auditorské zkoušky, podáním žádosti na zápis do seznamů auditorů a splněním všech podmínek pro zápis dělí uchazeče od vstupu do profese opravdu jen krůček a to krůček 25

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., § 8, odst. 2, pís. b,c

- 22 -

administrativní. Podání žádosti o zápis do seznamu auditorů. V souhrnu je pro zapsání do seznamu auditorů třeba na Úřad KA ČR doložit následující materiály: •

písemnou žádost žadatele o zápis do seznamu auditorů vedeného KA ČR,

•

výpis z rejstříku trestů - originál nebo úředně ověřená fotokopie - maximálně tři měsíce starý k datu podání žádosti o zápis,

•

vyplněný dotazník auditora,

•

potvrzený Přehled fází řízené praxe asistenta auditora,

•

doklad o zaplacení zápisného ve výši 3000,- Kč,-

•

doklad o zaplacení příspěvku na činnost 2900,- Kč o po 30.6. - polovina 1450,- Kč 26

Jak jsem už při výčtu podmínek potřebných pro zápis do seznamu auditorů uvedla, Komora umožní uchazeči ve lhůtě 30 dnů složit slib do rukou viceprezidenta Komory a zároveň ho v té samé lhůtě zapíše do seznamu a vydá o tom osvědčení. Zápis do seznamu nabývá právních účinků ode dne, který je uveden v osvědčení o zápisu. Tímto dnem je auditor oprávněn poskytovat auditorské služby. Oficiálně se stal auditorem a vstoupil do profese. Domnívat se, že když auditor složil zkoušky a je oficiálně zapsán v seznamu je všemu učení konec, by bylo opravdu mylné. Obecně platí, že člověk se učí celý život, a že každé zaměstnání si vyžaduje další učení a vzdělávání. Pro auditory to platí minimálně dvojnásobně. Tím se dostáváme k druhé, ne však méně podstatné části vzdělávání auditorů, a to ke vzdělávání auditorů po vstupu do profese.

3.4 Vzdělávání po vstupu do profese V důsledku potřeby neustále udržovat, prohlubovat a rozšiřovat odbornou kvalifikaci auditorů, přizpůsobovat jejich práci neustálým změnám, zajistit jejich pravidelnou informovanost o vývoji a změnách v oblasti auditu, daní, účetnictví, ekonomiky a dalších souvisejících oborů, vydala Komora auditorů ČR směrnici pro kontinuální vzdělávání auditorů. Ta vychází z obecných zásad Kontinuálního profesního vzdělávání (KPV), schválených na VI. sněmu KAČR a z mezinárodního vzdělávacího standardu IFAC (International Federation of Accountants), konkrétně z IES (International Education Standards) číslo 7 s názvem Program celoživotního 26


- 23 -

vzdělávání a kontinuální rozvoj profesní způsobilosti. Vycházejíc z této směrnice se může vzdělávání po vstupu do profese taky nazývat kontinuální profesní vzdělávání, nebo-li zkráceně KPV. KPV organizuje a zajišťuje Institut vzdělávání auditorů KAČR. Institut vzdělávání auditorů KAČR (dále jen „Institut“) je součástí Úřadu KAČR. Vedle něho ještě existuje Výbor pro kontinuální vzdělávání auditorů, který je v působnosti Rady KAČR, a který garantuje přípravu témat a obsahu vzdělávání pro auditory, navrhuje vhodné lektory a spolupracuje na přípravě odborných konferencí. Směrnice stanovuje povinný rozsah KPV, který činí minimálně 40 hodin ročně a to pro každého auditora zapsaného v seznamu auditorů vedeným Komorou. Existují taky výjimky a to zejména v případě, kdy auditorovi bylo pozastaveno oprávnění k poskytování auditorských služeb. Výjimkou je i případ, kdy byl auditor zapsán do seznamu auditorů v průběhu kalendářního roku, nebo v případě, že v průběhu kalendářního roku pozastavil svou činnost. Pro první zmiňovanou situaci platí, že se na auditory nevztahuje povinnost 40 hodin, protože neposkytovali po celý kalendářní rok auditorské služby, respektive nebyli po celý rok zapsaní v seznamu auditorů. Proto se pro ně stanovený rozsah KPV krátí a to úměrně, podle počtu měsíců. Na měsíc, ve kterém došlo ke změně se hledí jako na měsíc, na který se nevztahuje povinnost KPV. V případě, že auditor pozastavil svou činnost, nebo byl vyškrtnut se seznamu a dojde k novému zapsání do seznamu, auditor musí prokázat, že udržoval svou odbornou úroveň a pokračoval ve vzdělávání a to i v průběhu doby, kdy nevykonával aktivně auditorskou činnost. Tuto povinnost prokazují co nejdříve po opětovném vzniku povinnosti KPV. Rozsah je v tomto případě 1,5 násobek hodin KPV stanovených na rok (60 hodin). Na rozdíl od prvního případu, kde se stanovený rozsah KPV krátí podle měsíců, ve kterých auditor byl zapsán v seznamu, v tomto případě se rozsah počtu hodin nekrátí. Proto, aby auditoři naplnili stanovený rozsah KPV, účastní se hlavně vzdělávacích akcí, které organizuje Institut vzdělávání auditorů KAČR. Auditoři mohou k splnění KPV využít i jiné vzdělávací aktivity. Směrnice považuje za jiné vzdělávací formy a činnosti: a) přednášky a semináře pořádané jinými institucemi, zejména odborně spřízněnými profesními společenstvími a vysokými školami, v rámci jejich programů dalšího profesního vzdělávání b) samostatná aktivní lektorská činnost v oborech spojených s auditorskou profesí a ve formách přednášek nebo seminářů, nebo ve formách srovnatelných c) vlastní původní odborná publikační činnost v oborech spojených a auditorskou profesí

- 24 -

d) vzdělávání formou e-learningu (v tomto případě jsou započítávané pouze e-learningové kurzy garantované Komorou)27 Směrnice zároveň stanovuje, že tyto jiné vzdělávací formy a činnosti si mohou auditoři započítat do KPV pouze za předpokladu, že budou z hlediska odborné úrovně, tj. svým tématickým a obsahovým zaměřením kvalitativně srovnatelné se vzdělávacími akcemi, které pořádá Institut. Na započtení jiných vzdělávacích akcí se vztahují ještě další podmínky. Jak udává Směrnice, pokud jde o přednášku vykonanou v rámci lektorské činnosti, tu lze započítat jako dvounásobek přednášených hodin. Pokud jde o publikace, musí mít minimálně 3 normostrany a musí to být veřejně publikovaný text. Každá normostrana se pak započítá do KPV jako 1 hodina. Pokud ovšem publikace nemá ani 3 normostrany, nelze do KPV započítat nic. Jednotlivé přednášky a publikace mohou být do KPV započítané pouze jednou. To znamená, že pokud dojde k opakované prezentaci té samé přednášky, nebo opakovaný výtisk té samé publikace, do KPV se to už nezapočte. Další formou jsou e-learningové kurzy. Jejich poskytování je teprve v počátku. Komora na svých stránkách poskytuje zatím zkušební provoz. Směrnice určuje, že tyto kurzy se do KPV budou započítávat různě, počet hodin bude stanoven samostatně pro jednotlivé kurzy a to podle jejich obsahu, problematiky, které se budou dotýkat a podle jejich náročnosti. Podmínkou pro zápočet bude, jak říká Směrnice, úspěšné absolvování závěrečného testu, kterým bude každý elearningový kurz končit. Pro rok 2007 jsou vypsané kurzy akreditované 4 hodinami za každý kurz. Rada KAČR je oprávněna stanovit pro každý kalendářní rok tzv. „prioritní vzdělávací témata“. Rada je může vyhlásit nejpozději do 31.12. předešlého roku. Tyto témata jsou ale povinná nařízením směrnice pro KPV a tudíž je nelze nahradit jinými vzdělávacími formami a činnostmi. Tady rovněž existují výjimky a těmi jsou přednášky a semináře zmiňované pod písmenem a), pokud splňují požadavek , že budou z hlediska odborné úrovně kvalitativně srovnatelné s akcemi pořádanými Institutem. Výjimkou jsou také e-learningové kurzy garantované Komorou. Z toho plyne, že prioritní témata nemohou být nahrazeny samostatnou lektorskou činností a odbornou publikací. Spolu s vyhlášením témat určí Rada jejich rozsah a lhůtu, do které musí být absolvována. 27

Směrnice pro KPV §2 odst. 4; URL:


- 25 -

To zda a jak se auditoři účastní na aktivitách KPV je monitorováno Komorou. Každý auditor zapsán v seznamu auditorů, s výjimkou auditorů s pozastavenou činností v období, na které se vztahuje povinnost KPV, musí doložit svou účast nebo-li své vzdělávání Institutu a to nejpozději, jak uvádí Směrnice, do 31. ledna následujícího roku. Institut vede evidenci auditorů, kteří se účastnili vzdělávacích akcí organizovaných Institutem. Auditor je povinen svou účast doložit formou Evidenčního záznamu o účasti auditora na KPV. Vzor evidenčního záznamu lze najít na internetových stránkách Komory. V případě, že se auditor během kalendářního roku účastnil pouze akcí organizovaných Institutem, nemusí evidenční záznam vyplňovat, protože bude pro potřeby kontroly automaticky generován z evidence Institutu. V případě, že auditor má méně hodin KPV, něž je stanoveno, převádí se počet hodin, které mu zbývali do následujícího roku. To znamená, že počet zbývajících hodin se mu přičte k stanovenému limitu hodin KPV pro následující rok. V případě, že má auditor více hodin, než je stanovený rozsah KPV pro daný rok, lze část převést do následujícího roku. Započíst mu lze ovšem jen 50% hodin které má nad limit. Omezení je zároveň stanoveno i absolutně. Pro další rok mu lze započíst maximálně 20 hodin z předešlého roku. Na vzdělávání auditorů po vstupu do profese dohlíží Dozorčí komise KAČR, která pravidelně kontroluje jak se auditoři účastní na KPV. V případě, že nějaký auditor nesplňuje stanovený rozsah KPV, komise, pokud uzná za vhodné, případ projedná a posoudí, zda to nesplnění podmínek KPV negativně neovlivňuje jeho práci. Při nesplňování povinnosti kontinuálního profesního vzdělávání po dobu až 2 let hrozí auditorovi kární řízení. Institut předává seznam auditorů, kteří si své povinnosti po dobu 2 let neplní, kárné komisi. Kontinuálním profesním vzděláváním je zaručeno, že auditoři budou své znalosti průběžně aktualizovat. Profese je ovšem náročná a je vhodné a někdy i nutné, aby se auditoři vzdělávali i nad rámec KPV.

- 26 -

4 Vývoj profese externího auditu v SR 4.1 Úprava profese externího auditora v SR Dne 1. ledna 2003 na Slovensku vstoupil v platnost Zákon č. 466/2002 Zb., o audítoroch a Slovenskej komore audítorov. Tento zákon upravuje postavení a činnost auditorů, předpoklady poskytování auditorských služeb, podmínky zápisu do seznamů auditorů, dále postavení a činnost auditorských společností apod. Zákon se taky věnuje ve své čtvrté části asistentům auditora, a kromě jiného taky působnosti Slovenské komory auditorů. Dne 27. dubna 2006 schválilo prezídium Komory Skúšobný poriadok pre audítorské skúšky (dále jen „Poriadok“) a to po dohodě s Ministerstvem financí SR. Cílem Poriadku je vymezit rozsah a obsah zkoušky, podávání žádostí, vymezit termíny zkoušek, stanovit výši poplatků, způsob průběhu a hodnocení zkoušky a poskytnout informace o zkušební komisi. Asistenty a řízenou praxi se zabývá směrnice Zásady riadenej praxe, která se zabývá dokumenty řízené praxe, požadavky, které jsou kladeny na auditora- školitele, průběhem praxe apod. Komora zároveň vydala dokument Práva a povinnosti asistentov audítorov, zaměřený, jak už z názvu plyne, na práva a povinnosti asistentů, věnuje se i žádosti o zápis do seznamů asistentů, náležitostem žádosti apod. Z hlediska vzdělávání je velice důležitý dokument, který vydala Komora pod názvem Zásady vzdelávania asistentov, který stanovuje minimální počet hodin vzdělávacích aktivit, které musí asistent absolvovat v průběhu řízené praxe a podmínky s tím spojené. Další informace týkající se řízené praxe, asistentů nebo zkoušek lze najít na internetových stránkách Slovenské komory auditorů.

4.2 Slovenská komora audítorov – SKAu Slovenská komora audítorov je „nezávislou samosprávnou profesní organizací ze sídlem v Bratislavě, která sdružuje auditory a auditorské společnosti zapsané v příslušném seznamu“.28 Ze zákona musí Komora plnit tyto funkce: •

28

zastupovat, chránit a prosazovat oprávněné zájmy auditorů v SR

Zákon č. 466/2000 Zb. o audítoroch a Slovenskej komore audítorov, § 27

- 27 -

•

vydávat osvědčení o způsobilosti, dekrety a licence opravňující na výkon činnosti auditora

•

vede seznam auditorů a seznam asistentů auditora

•

dbá na řádný výkon auditorské činnosti a vysokou profesionální úroveň a všeobecnou autoritu auditorské profese

•

vydává národní auditorské standardy v souladu s mezinárodními auditorskými standardy

•

usměrňuje činnost auditorů a asistentů auditora v souladu ze všeobecně závaznými právními předpisy, národními auditorskými standardy a kontroluje kvalitu vykonávání auditorské profese

•

zabezpečuje předpoklady na zvyšování vzdělanosti a profesionální úrovně auditorů a asistentů auditora

•

vyjadřuje se k návrhům právních předpisů, které se vztahují na činnost auditorů a podnikatelů

•

spolupracuje s ministerstvem při tvorbě všeobecně závazných právních předpisů v oblasti účetnictví a auditingu

•

vydává statut komory, disciplinární pořádek, volební pořádek, zkušební pořádek, zásady kontroly kvality vykonávaní auditorské činnosti a zásady dalšího vzdělávání auditorů

•

určuje výšku členského příspěvku, výšku peněžní úhrady za vykonání zápisu do seznamu auditorů 29 Mezi orgány komory patří valné shromáždění, prezídium, dozorčí rada, disciplinární

komise a pracovní komise. Valné shromáždění je nejvyšším orgánem komory a tvoří ho auditoři zapsaní v seznamech. Svolává se minimálně jednou ročně. Shromáždění volí ostatní orgány komory. Prezídium komory je výkonným orgánem komory, rozhoduje o záležitostech komory, které mu předepisuje zákon, valné shromáždění, statut a jednací pořádek. Dozorčí rada je kontrolním orgánem komory. Kontroluje činnost orgánů komory a to z hlediska zákonnosti a souladu s usneseními valného shromáždění. Disciplinární komise rozhoduje o porušení povinností stanovených zákonem nebo vnitřními předpisy komory a ukládá disciplinární opatření.

29

Zákon č. 466/2000 Zb. o audítoroch a Slovenskej komore audítorov, § 28

- 28 -

4.3 Vzdělávání před vstupem do profese Slovenský zákon o auditorech říká, že auditorské služby mohou poskytovat pouze auditoři a auditorské společnosti. Auditorskými službami se v tomto případě rozumí: a) audit (ověřování) všech druhů účetních závěrek, audit výročních zpráv a jejich souladu s účetními závěrkami, b) audit účetních závěrek sestavených podle mezinárodních účetních standardů (IAS) nebo podle jiných uznávaných účetních zásad, audit výročních zpráv a jejich souladu s účetními závěrkami, c) audit dalších skutečností podle samostatných předpisů.30 „Služby poskytované auditorem nebo auditorskou společností, zejména v oblastí vedení účetnictví, analýzy účetního systému, ekonomického nebo finančního poradenství, oceňování majetku, vypracovávání odporučení a poskytování konzultací na ověření a posouzení podnikatelského záměru, které poskytují v rozsahu požadavky objednavatele, se pro účely tohoto zákona považují také za auditorské služby.“31

4.3.1 Podmínky pro vstup do profese Auditorem se podle zákona rozumí fyzická osoba, která je zapsána v sezname auditorů, který vede Komora, a která je oprávněna poskytovat auditorské služby. Na Slovensku se užívá pojem „licencia“. Komora zapíše do seznamu auditorů toho, kdo podá písemnou žádost a splňuje tyto podmínky pro zápis do seznamu auditorů: a) má certifikát, b) složil slib, c) nebyl v minulosti vyškrtnut ze seznamu auditorů nebo uplynula lhůta ustanovená v zákoně (tři roky ode dne vyškrtnutí auditora ze seznamu) d) zaplatil Komoře zápisné za zápis do seznamu auditorů.

30

Zákon č. 466/2002 Zb. o audítoroch a Slovenskej komore audítorov, § 2, odst.1

31


- 29 -

Komora ovšem nezapíše do seznamu auditorů auditora, a to ani po uplynutí lhůty 3 let od výmazu, který byl vyškrtnut ze seznamu auditorů z toho důvodu, že v čase, kdy byl ještě zapsán v seznamu prokazatelně zneužil informace získané v souvislosti s poskytováním auditorských služeb. Pokud jsou splněny podmínky na zápis do seznamu, Komora zapíše auditora do 2 měsíců od doručení žádosti a k tomuto dni taky vydá licenci. Zmiňovaný certifikát nebo-li Osvedčenie o spôsobilosti na poskytovanie audítorských služieb, vydá Komora fyzické osobě, která splňuje tyto podmínky: a) je plně způsobilá k právním úkonům, b) je bezúhonná, c) má ukončené vysokoškolské vzdělání druhého stupně ekonomického zaměření, d) má minimálně pět let odborné praxe v účetnictví po splnění podmínky podle písmena c), z toho alespoň 3 roky praxe asistenta auditora, e) složila auditorskou zkoušku.32 Zákon stanovuje, že certifikát vydá také fyzické osobě, která není občanem Slovenské republiky, pokud je plně způsobila k právním úkonům, bezúhonná a pokud: a) se prokáže platným certifikátem, který byl vydán mimo území Slovenské republiky, b) a pokud složila auditorskou zkoušku zaměřenou na: i. účetnictví ii. příslušné části občanského práva, obchodného práva, finančního práva, pracovního práva a jiných právních odvětví ustanovených v zkušebním pořádku33 I když se v zákonu uvádí bezúhonnost před vzděláním, pro udržení struktury začnu se vzděláním.

4.3.2 Vysokoškolské vzdělání Slovenský zákon o auditorech stanovuje jako jednu z podmínek pro získání certifikátu, nebo-li osvědčení o způsobilosti k poskytovaní auditorských služeb, ukončené vysokoškolské vzdělání druhého stupně ekonomického zaměření. Z toho je zřejmé, že zde nestačí ukončené

32


33

Zákon č. 466/2002 Zb. o audítoroch a Slovenskej komore audítorov, § 3, odst. 2

- 30 -

bakalářské studium, tedy studium prvního stupně, ale potřebné je minimálně pětileté studium, nebo-li magisterské nebo inženýrské studium a to konkrétně ekonomického směru.

4.3.3 Bezúhonnost Za bezúhonného se podle zákona považuje ten, kdo nebyl právoplatně odsouzen za úmyslný trestný čin nebo za trestný čin, za který mu byl uložen nepodmínečný trest odnětí svobody. Doklady o potvrzení bezúhonnosti nesmí být starší tří měsíců.

4.3.4 Odborná praxe Po ukončení vysokoškolského vzdělání druhého stupně ekonomického směru, musí uchazeč o zápis do seznamu auditorů získat určitou praxi. Na Slovensku se požaduje nejméně pětiletá praxe v účetnictví, z toho alespoň tři roky musí uchazeč působit jako asistent auditora. Skúšobný poriadok za praxi v účetnictví považuje práci: a) v účetnictví, jako pracovník , který účetnictví vede, organizuje, kontroluje, nebo b) v auditorské společnosti nebo u auditora v oblasti auditu a účetního poradenství, nebo c) učitele účetnictví na vysoké nebo střední škole, nebo d) na přípravě návrhů právních norem pro oblast účetnictví ve formě zákonů nebo opatření (metodik účetnictví MF SR).34 Odborná praxe se dokládá potvrzením od zaměstnavatele. V případě výkonu práce v podvojném účetnictví formou živnosti se praxe dokazuje také kopií živnostenského listu. Jak již bylo řečeno, uchazeč musí splnit podmínku pětileté praxe v účetnictví, přičemž z toho alespoň tři roky musí být asistentem auditora. Nebo-li jinak řečeno, musí z toho alespoň 3 roky vykonávat řízenou praxi. Činnosti asistenta auditora je věnována část Zákona o audítoroch a směrnice Zásady riadenej praxe asistenta audítora. Asistent je podle definice zákona fyzická osoba zapsána v seznamu asistentů auditora SKAu, která je v pracovněprávním vztahu u auditora. Cílem řízené praxe asistenta je podle 34

Skúšobný poriadok pre audítorské skúšky § 8; URL:

http://www.skau.sk/asistenti.php?page=4&file=6&_SKAUSESSID=jmau1lulie0d8pav7f59qk3mq5

- 31 -

směrnice získat teoretické vědomosti a empirické poznatky a zkušenosti nutné pro poskytování auditorských služeb, jak je definuje zákon. Na to, aby byl uchazeč zapsán do seznamu auditorů, musí splňovat několik podmínek. Kromě podmínek plné způsobilosti k právním úkonům a bezúhonnosti, musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání druhého stupně ekonomického směru a být v pracovněprávním vztahu u auditora nebo auditorské společnosti. Zároveň nesměl být v posledních třech letech vyškrtnut ze seznamu asistentů auditora z důvodu disciplinárního opatření a taky nebyl vyškrtnut ze seznamu asistentů auditora, protože prokazatelně zneužil informace související s auditorskými službami, získané při vykonávaní asistentské praxe. K žádosti o zápis je potřebné přiložit dokumenty, potvrzující splnění podmínek pro zápis a to: a) originál výpisu z Rejstříku trestů (ne starší 6 měsíců), b) notářem ověřenou fotokopii vysokoškolského diplomu, c) originál potvrzení o pracovněprávním vztahu u auditora.35 Po splnění podmínek je Komora povinna ze zákona vykonat zápis do seznamu asistentů auditora a to do 1 měsíce od doručení kompletní žádosti a uhrazení poplatku. Ten v současnosti činí 1 500 Sk za zápis do seznamu a 4 000 Sk jako stálý roční poplatek na kalendářní rok. Zároveň s žádostí o zápis, vyplňuje uchazeč Dotazník. Když je uchazeč již zapsán v seznamu asistentů, Komora mu vyhotoví tzv. Prehľad etáp riadenej praxe a to na základě prověření Dotazníku. Tento Prehľad je závazným programem řízené praxe asistenta auditora na 3 roky a za jeho plnění je odpovědný auditor pověřený vedením řízené praxe. Na konci řízené praxe se Prehľad vyhodnotí a připojuje se k žádosti o vykonání auditorské zkoušky. Každý uchazeč má právo vybrat si auditora, který bude vést jeho řízenou praxi. Auditor – školitel, jak je nazýván v zákoně, musí ovšem na to, aby mohl školitelem být, splňovat zákonem stanovené požadavky: a) vykonávat auditorskou činnost v průběhu celého roku jako hlavní činnost, b) mít minimálně tříletou profesní praxi, c) splňovat podmínku bezúhonnosti, d) splňovat všechny závazky vůči SKAu. Auditor - školitel: 35

http://www.skau.sk/asistenti.php?page=4&file=2&_SKAUSESSID=m1ha0lhifu259bq82lo3dlhds7

- 32 -

a) sestavuje individuální časový harmonogram řízené praxe asistenta auditora, který vychází z Prehľadu, b) potvrzuje Prehľad etáp riadenej praxe asistenta auditora a je zodpovědný za plnění a vyhodnocování Prehľadu, c) vykonává atestaci časového harmonogramu 2krát za rok, d) přiděluje práci asistentovi a dohlíží na její plnění Asistent může auditora i změnit, změna je ale možná pouze po pololetním nebo ročním vyhodnocení praxe asistenta. Změna musí být bez zbytečného odkladu nahlášena Komoře a váže se k ní nové vyplnění Dotazníku. Výjimečně může dojít k změně i jindy než po pololetním nebo ročním vyhodnocení, a to z důvodu tzv. objektivních překážek, jako je dlouhodobá nemoc, smrt, změna pracovního poměru apod. Náplň práce asistenta auditora je stanovena směrnicí Zásady riadenej praxe nepřímo, a to definováním povinností auditora – školitele co se týče zadávání úloh asistentovi. Směrnice říká, že auditor - školitel: a) v 1.roku řízené praxe přiděluje asistentovi auditora dílčí úlohy a kontroluje jejich plnění, b) v 2.roku řízené praxe přiděluje asistentovi auditora zpracování dílčích okruhů a podkladů pro zprávu nezávislého auditora, které auditor – školitel prověřuje, c) v 3.roku řízené praxe asistent auditora přistupuje samostatně k celému ověřování účetních závěrek a k zpracování zprávy nezávislého auditora pod dohledem auditora – školitele.36 Asistent si průběh praxe zaznamenává v pracovní knížce, kterou pak předkládá auditorovi – školitelovi jednou měsíčně ke schválení. V knížce by si měl zejména zaznamenávat tématické zaměření činností, odpracovaný počet hodin a obchodní jméno zákazníka. Slovenská komora audítorov může požadovat, aby jí bylo splnění příslušné části Prehľadu zdokumentováno. Potvrzený Prehľad je potřebný i po skončení odborné praxe – je předmětem hodnocení zkušební komise. Zákon stanovuje, že uchazeč je povinen prokázat skutečné období vykonávání praxe a v rámci odborné praxe musí asistent získat nejméně 900 hodin. Slovenská komora auditorů dále vydala dokument Zásady vzdělávania, kde se v článku IV věnuje vzdělávání asistentů auditora. V tomto dokumentu stanovuje, že každý asistent 36

Směrnice Zásady riadenej praxe asistenta audítora, § 7, URL:

http://www.skau.sk/asistenti.php?page=4&file=3&_SKAUSESSID=m1ha0lhifu259bq82lo3dlhds7

- 33 -

auditora absolvuje v rámci tříletého vzdělávacího cyklu 200 hodin vzdělávacích aktivit. Asistent auditora je povinný předepsaným způsobem prokázat, že předepsaný počet hodin vzdělávaní absolvoval. Účast na vzdělávacích aktivitách se potvrzuje do pracovní knížky asistenta auditora. Asistenti auditora jsou povinni využívat přednostně nabídku vzdělávacích aktivit regionů v souladu s plány vzdělávacích aktivit SKAu a s plánem témat centrálního vzdělávání auditorů a asistentů auditorů na kalendářní rok. Obsahové zaměření nabídky školení ze strany územních sekcí SKAu pro asistenty auditora musí být přizpůsobené požadavkům na zkoušku pro oprávnění na výkon činnosti auditora podle přijatého dokumentu Ciele, zameranie a obsah skúšok pre uchádzačov o audítorskú profesiu. Strukturu absolvovaných školení si asistent auditora volí podle individuálních potřeb. Odpovědnost za přípravu na zkoušku nese asistent sám, nikoliv SKAu. Vzdělávaní asistentů auditora před zkouškou k získaní oprávnění pro výkon činnosti auditora vyhodnocuje referát pro asistenty auditorů v spolupráci s předsedou zkušební komise.37

4.3.5 Auditorská zkouška Dalším krokem je úspěšné složení auditorské zkoušky. Podle zákona se auditorskou zkouškou prokazuje „způsobilost k poskytování auditorských služeb, ověřuje se odborná úroveň teoretických vědomostí uchazeče a jejich aplikace pro využití v praxi“.38 Auditorské zkoušce se věnuje jednak Zákon o audítoroch a taky Skúšobný poriadok, vydaný Komorou po dohodě s Ministerstvem financí SR. Skúšobný poriadok stanovuje, že auditorská zkouška se zaměřuje na oblasti: a) ekonomie a finanční řízení b) účetnictví c) auditorské postupy, metody a techniky, včetně auditorských standardů a Etického kodexu d) příslušné části občanského, obchodního, finančního, pracovního práva a jiných pro audit relevantních právních odvětví e) informační systémy řízení a systémy vnitřní kontroly, systémy zpracování dat, matematické a statistické metody využívané při poskytování auditorských služeb

37

Zásady vzdelávania členov SKAu, čl. IV, bod 6

38


- 34 -

Uchazeč, který splnil podmínky dané zákonem, tj. zmiňované podmínky plné způsobilosti,

bezúhonnosti,

ukončeného

vysokoškolského

vzdělání

druhého

stupně

ekonomického zaměření a má minimálně 5 let praxe v účetnictví, z toho minimálně 3 roky praxe asistenta auditora, může požádat o vykonání auditorské zkoušky. O vykonání zkoušky může požádat i fyzická osoba, která není občanem Slovenské republiky, pokud je plně způsobilá a bezúhonná a prokázala se platným certifikátem vydaným mimo SR. Zkouška má dvě části, písemnou a ústní. Když se chce uchazeč přihlásit na vykonání písemné části zkoušky musí podat písemnou žádost, která musí být doplněna povinnými přílohami, které určuje Poriadok. Skúšobný poriadok stanovuje za povinné přílohy k žádosti: a) úředně ověřenou kopii o ukončeném vysokoškolském vzdělání druhého stupně ekonomického zaměření b) výpis z Rejstříku trestů, který nesmí být k datu podání žádosti starší 3 měsíců c) doklad o pětileté praxi v účetnictví k datu podání přihlášky; praxe musí být doložena potvrzením zaměstnavatele nebo spolu s kopii živnostenského listu taky prokázáním činnosti v oblasti podvojného účetnictví d) hodnocení auditora nebo auditorské společnosti o rozsahu asistenta na auditech a to na formuláři Prehľad etáp riadenej praxe. Tím prokazuje skutečnou délku vykonávání praxe asistenta auditora, v rozsahu minimálně 900 hodin e) pracovní knížku aktivit asistenta, kterou asistent prokazuje absolvovaný počet vzdělávání v soulade se Zásadami vzdělávania f) životopis g) dotazník pro řízenou praxi Žádost a přílohy vždy kontroluje příslušný zaměstnanec Komory a ověřuje je pověřený člen prezídia. V případě, že žádost není úplná, nebo neobsahuje všechny povinné přílohy, nebo je neobsahuje v požadovaném formátu, zaměstnanec Komory vrátí žádost uchazeči a to do 14 dnů. Zároveň s vrácením ho informuje o důvodech vrácení, stanoví co je třeba doplnit, případně stanoví datum, do kdy to musí doplnit a doručit na Komoru. V případě, že je žádost v pořádku a uchazeč splňuje všechny podmínky, Komora stanoví přesný termín konání zkoušky a pošle uchazeči výzvu na zaplacení poplatku za zkoušku. Ten činí 5 000 Sk za každou část písemné a ústní zkoušky. Uchazeč je povinen uhradit tento poplatek a zaslat Komoře potvrzení o jeho zaplacení a to nejpozději do14 dnů před konáním zkoušky.

- 35 -

Co se týče informací o rozsahu zkoušky, tématických okruzích a seznamu literatury, Komora je nezasílá každému uchazeči zvlášť, ale zveřejňuje je na svých internetových stránkách a to nejpozději do konce května. Komora připraví před konáním zkoušky pro každého uchazeče Záznam o audítorskej skúške, který odevzdává zkušební komisi. Tento záznam obsahuje: a) Výkaz o písemné částí auditorské zkoušky b) Výkaz o ústní části zkoušky c) Závěrečný protokol o absolvování auditorské zkoušky Písemná část se podle nové úpravy Poriadku skládá ze 3 dílčích zkoušek, které jsou zaměřeny na 4 oblasti: a) Účetnictví, základní principy účetnictví, mezinárodní účetní standardy (IAS/IFRS). Finanční účetnictví, finanční výkaznictví a účetní závěrka podnikatelů, bank a pojišťoven. Konsolidovaná účetní závěrka, aktuální postupy účtování pro podnikatelé, zdravotní pojišťovny a účetní jednotky veřejného sektoru, které mají povinnost auditu. Požadavky na zveřejňování účetních závěrek aplikované v praxi účetních jednotek vybraných odvětví a právních forem. b) Vnitropodnikové

a

manažerské

účetnictví

podnikatelů,

účetnictví

neziskových

organizací, rozpočtových a příspěvkových organizací, účetnictví obcí a účetnictví ostatních nepodnikatelských subjektů podléhajících auditu. c) Auditorské standardy, auditorské postupy, metody, techniky. Poznání účetní jednotky, prostředí ve kterém podniká, zpracování jejího účetnictví a systému vnitřní kontroly z hlediska potřeb auditu. Využití statistických a nestatistických metod a finančních analýz při poskytování auditorských služeb. Právní a disciplinární odpovědnost auditora. Zásady profesionálního chování se auditora – znalost Etického kodexu. d) Příslušné oblasti občanského, obchodního, finančního práva, finanční analýzy, pracovněprávního práva. Daně, rozpočtové pravidla, a další právní odvětví potřebné z hlediska vykonávání auditorských služeb.39 Zkoušky se vykonávají individuálně, anonymně a pod dohledem komise. V rámci jednoho dne může zkouška trvat nejdéle 6 hodin. Zkušební komise má 15 členů. Předsedu a členy jmenuje a odvolává ministr financí SR. Komisi tvoří auditoři navržení Komorou, zaměstnanci Ministerstva financí SR, odborníci ekonomické 39

Skúšobný poriadok pre audítorske skúšky,§ 4, odst.1

- 36 -

teorie navržení Ekonomickou univerzitou v Bratislavě a odborníci ekonomické praxe navržení prezidentem SKAu nebo předsedou zkušební komise. Členové musí mít nejméně desetiletou praxi v oboru. Funkční období komise je tříleté a předsedou komise je vždy zaměstnanec ministerstva, jeho podpředsedou vždy prezident Komory. Komise pro písemnou část je minimálně tříčlenná. Písemná část zkoušky se koná jednou ročně a to obvykle v říjnu. Zároveň platí, že mezi jednotlivými dílčími zkouškami je minimálně 1 kalendářní týden. Na zkoušku je nutné se přihlásit jako na jeden celek, to znamená, že se nelze přihlásit na každou dílčí zkoušku zvlášť. Přihlásit se uchazeč musí nejpozději do konce července běžného roku. Konkrétní datum zkoušky určí předseda zkušební komise a to nejpozději do konce května a zveřejní ho na internetových stránkách Komory. I když jsem zmínila 4 oblasti, ze kterých se skládá písemná část, samostatně se hodnotí pouze 3 částí a to v tomto složení: a) Účetnictví, základné principy účetnictví, mezinárodní účetní standardy (IAS/IFRS). Finanční účetnictví, finanční výkaznictví a účetní závěrka podnikatelů, bank a pojišťoven. Konsolidovaná účetní závěrka, aktuální postupy účtování pro podnikatelé, zdravotní pojišťovny a účetní jednotky veřejného sektoru, které mají povinnost auditu. Požadavky na zveřejňování účetních závěrek aplikované v praxi účetních jednotek vybraných odvětví a právních forem. Vnitropodnikové a manažerské účetnictví podnikatelů, účetnictví neziskových organizací, rozpočtových a příspěvkových organizací,

účetnictví obcí a

účetnictví

ostatních

nepodnikatelských

subjektů

podléhajících auditu. b) Auditorské standardy, auditorské postupy, metody, techniky. Poznání účetní jednotky, prostředí ve kterém podniká, zpracování jejího účetnictví a systému vnitřní kontroly z hlediska potřeb auditu. Využití statistických a nestatistických metod a finančních analýz při poskytování auditorských služeb. Právní a disciplinární odpovědnost auditora. Zásady profesionálního chování se auditora – znalost Etického kodexu. c) Příslušné oblasti občanského, obchodního, finančního práva, finanční analýzy, pracovněprávního práva. Daně, rozpočtové pravidla, a další právní odvětví potřebné z hlediska vykonávání auditorských služeb.40

40

Skúšobný poriadok pre audítorske skúšky,§ 12, odst.1

- 37 -

Z toho vyplývá, že první a druhá oblast se hodnotí společně. Výroky komise jsou dva, a to vyhověl a nevyhověl. Na to, aby uchazeč v písemné částí vyhověl, musí dosáhnout minimálně 80% bodů z celkového počtu bodů připadajících na písemnou část. V případě, že písemná část má několik dílčích částí, musí na to aby vyhověl dosáhnout minimálně 80% bodů za každou část zkoušky. Výsledek písemné části zkoušky zaznamenává komise ve výkazu o písemné části. Až po úspěšném zvládnutí písemné části může uchazeč absolvovat ústní část. Termín ústní částí urči předseda zkušební komise nejpozději do 2 měsíců po vykonání písemné části. Ústní část se zaměřuje zejména na prověření teoretických poznatků z oblasti účetnictví, auditorských postupů, metod, technik, včetně auditorských standardů a Etického kodexu. Dělá se také před zkušební komisi, která se v tomto případě musí skládat minimálně z pěti členů, včetně předsedy. Tato část se rovněž hodnotí výroky vyhověl nebo nevyhověl. V tomto případě se ovšem odpověď nebude hodnotit podle bodů. Rozhodující je to, kolik členů komise se vyjádří kladně a kolik záporně. Na to, aby uchazeč vyhověl i v této částí, musí většina členů ohodnotit každou z vylosovaných otázek výrokem vyhověl. V případě rovnosti hlasů rozhodne hlas předsedy. Zákon ani Skúšobný poriadok však nic neříká o tom, kolik se tahá otázek. Komise zaznamená výsledek ústní částí ve Výkazu o ústní částí auditorské zkoušky. Nakonec komise vyhotoví Závěrečný protokol o absolvování auditorské zkoušky, ve kterém zaznamená průběh každé části zkoušky a to za všechny uchazeče a odevzdá je Komoře. V případě neúspěchu v písemné části může uchazeč zkoušku opakovat, a to na základě písemné žádosti. Počet opakování je neomezen a poplatek se vybírá za každý pokus. Při neúspěchu na dílčí části zkoušky se uchazeč přihlašuje pouze na tu část zkoušky, u které nevyhověl. Uchazeč se může přihlásit na opakování v některém s dalších termínů. Tím, že počet opakování je neomezen, není stanovena ani žádná lhůta pro podání žádosti na opakování. Stanovena je ale jiná lhůta. Uchazeč musí úspěšně složit všechny dílčí částí zkoušky do 2 let od konání první dílčí písemné části. V případě, že tak neučiní, složené dílčí zkoušky mu propadají a uchazeč se pak musí přihlásit na písemnou zkoušku jako celek a zaplatit tak znova i plnou cenu písemné zkoušky. V případě, že uchazeč neuspěl na ústní zkoušce, má zase nárok na opakování. Počet opakování je již v tomto případě omezen. Opakovat ústní zkoušku lze pouze jednou a to v nejbližším možném termínu. V případě neúspěchu ani při 2. pokusu opakuje uchazeč zkoušku v plném rozsahu, nebo-li musí vykonat znova jak ústní tak písemnou část a zaplatit s tím související poplatky. V případě, že se uchazeč na zkoušku nedostaví a svou neúčast neomluví, bude kvalifikován výrokem nevyhověl. Jinak řečeno, jeho neúčast bude brána jako neúspěšný pokus. Neúčast na zkoušce lze omluvit, a to písemně, ale pouze jednou. Neúčast lze omluvit na Komoře - 38 -

a to nejpozději tři dny před konáním zkoušky. Ve výjimečných případech jako úraz (musí být lékařsky doložen), úmrtí v rodině, nebo choroba uchazeče je možné neúčast omluvit ráno v den konání zkoušky. Omluvit neúčast dodatečně není možné. V případě omluvy může uchazeč zkoušku absolvovat na základě písemné žádosti a to v nejbližším možném termínu. V případě, že uchazeči byl stanoven náhradní termín pro vykonání ústní části a nedostaví se ani na ten, musí zkoušku opakovat v plném rozsahu. Zákon, jak jsem již zmiňovala, uvažuje i situaci, kdy fyzická osoba, která není občanem Slovenské republiky má zájem o zápis do seznamu auditorů v SR. Tady platí dvě podmínky. Jednak musí mít platný certifikát vydaný mimo území SR a musí složit auditorskou zkoušku. Ne ovšem v plném rozsahu. Týkají se jí pouze oblasti účetnictví a to hlavně právní předpisy pro účetnictví s účetní závěrku v SR. Dále jsou to příslušné části občanského, obchodního, finančního, pracovního práva a jiných pro audit relevantních právních odvětví. Protože tato osoba již získala certifikát v jiné zemi, předpokládá se, že vědomosti z oblasti ekonomie, finančního řízení auditu a informačních systému již má. Po úspěšném absolvování auditorské zkoušky obdrží uchazeč od Komory doklad a to nejpozději do jednoho měsíce po úspěšném složení ústní částí zkoušky. Tímto krkem se uchazeč stává auditorem a vstupuje do profese. Pojďme se teď podívat, jak to funguje se vzděláváním po vstupu do profese na Slovensku.

4.4 Vzdělávání po vstupu do profese Slovenská komora auditorů schválila dne 26. října 2002 dokument Zásady vzdelávania, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003. Tento dokument vychází zejména ze slovenského Zákona o auditorech, ze statutu SKAu a z mezinárodních vzdělávacích standardů IFAC. Zahrnuje Zásady vzdělávania asistentov audítorov, které jsem zmiňovala v souvislosti s povinností vzdělávaní asistentů v průběhu řízené praxe a taky Zásady vzdelávania audítorov, kterému se budu věnovat v tomto bodě, jako výchozímu dokumentu pro vzdělávaní auditorů po vstupu do profese. Vzdělávací aktivity SKAu se plánují pro kalendářní rok následujícím způsobem: a) na centrální úrovni v plánu centrálních témat vzdělávání auditorů i asistentů auditora, tzv. Plán I - 39 -

-

obsahuje nosná témata vzdělávání s časovým rozpisem a určením místa konání

-

je sestaven tak, aby

umožnil auditorovi pokrýt povinný rozsah

vzdělávacích aktivit -

je schvalován prezídiem SKAu

b) na regionální úrovni v plánu vzdělávacích aktivit územních sekcí Komory tzv. Plán II -

nabízí vzdělávací aktivity (školení, semináře, tréninky), které mají doplnit plán I o další aktuální témata

-

na rozdíl od plánu I, je flexibilní, je ho možné v průběhu roku aktualizovat

-

musí být sestaven tak, aby zohledňoval účast auditorů a asistentů příslušné územní sekce.41

V organizaci vzdělávacích aktivit hraje významnou roli zde Výbor pre vzdelávanie pri prezídiu SKAu a referát pre vzdelávanie jako součást kanceláře SKAu. Zmiňovaný dokument se opírá o to, že vzdělávaní auditorů zaspaných v SKAu a asistentů auditorů je kontinuálním procesem, který tvoří systémovou součást profesionálního rozvoje členů SKAu. Podle tohoto dokumentu je potřeba této zásadě podřídit obsahové zaměření, strukturu, metody a formy vzdělávaní. Zaměřím se tedy na část vzdělávaní po vstupu do profese. Jak již sám tento dokument říká, v zájmu každého auditora by mělo být průběžné vzdělávání a to vzhledem k neustálému vývoji a změnám v auditorské profesi. Na základě tohoto dokumentu a v souladu s požadavky mezinárodních vzdělávacích standardů IFAC, musí každý auditor zapsaný v SKAu absolvovat v rámci tříletého vzdělávacího cyklu minimálně 120 hodin vzdělávacích aktivit. První vzdělávací cyklus byl stanoven na roky 2001, 2002, 2003, druhý na roky 2004, 2005 a 2006. V současnosti probíhá třetí cyklus 2007, 2008 a 2009. Na nově jmenované auditory se vztahují zásady vzdělávaní auditorů až od následujícího kalendářního roku po jmenování auditorem, a to v úměrně zkráceném rozsahu. Komora požaduje, aby se auditor přednostně účastnil vzdělávacích

aktivit

organizovaných podle plánu centrálních témat SKAu na daný kalendářní rok a vzdělávacích aktivit v rámci regionu. Komora se zároveň snaží usměrňovat auditory k tomu, aby působili jako 41

Zásady vzdelávania členov SKAu, čl. 2

- 40 -

lektoři Komory a předávali tak své poznatky z oblasti, které se věnují svým kolegům. Auditoři mohou také absolvovat kurzy z oblasti daní, které jsou organizované SKDP (Slovenská komora daňových poradců), nebo z oblasti účetnictví, které jsou organizované SZÚ (Slovenský zvaz účetních). Aktivity z dalších oblastí pak mohou absolvovat i v jiných organizacích, podmínkou je ovšem, že tyto organizace musí mít uzavřenou smlouvu s Komorou. Dokument stanovuje i výjimku, která říká, že pokud taková organizace nemá uzavřenou smlouvu s Komorou, budou se tyto aktivity posuzovat individuálně. Pokud se auditor účastnil vzdělávacích aktivit mimo SKAu, musí je prokázat, a to prostřednictvím pozvánky nebo informace organizátora. Absolvování vzdělávacích aktivit může být nahrazeno prokázanou aktivní lektorskou činností, pedagogickou činností na vysoké škole odpovídajícího zaměření, prokázanou aktivní legislativní činností (účast na tvorbě právních norem) a členství v orgánech SKAu. Tyto aktivity se započítávají paušálně, a to v počtu hodin za vzdělávací cyklus, který schválilo SKAu: - aktivní lektorská činnost

60 h

- vysokoškolský učitel

36 h

- aktivní legislativní činnost

36 h

- aktivní člen orgánu SKAu

36 h 42

Strukturu aktivit si volí auditor sám podle svých individuálních potřeb a za své vzdělávání je i sám odpovědný. Na konci každého roku se k hlášení auditora o poskytnutých službách za daný rok přikládají i údaje o absolvovaném vzdělávaní. Pokud se na konci tříletého cyklu zjistí, že auditor nesplnil své povinnosti co se týče vzdělávání po vstupu do profese, Výbor pro vzdělávání má povinnost podat návrh prezídiu Komory na disciplinární řešení této situace. Z toho vyplývá, že stanovené vzdělávání po vstupu do profese je nikoli doporučením Komory, ale povinností, kterou Komora ukládá auditorům zapsaným v jejím seznamu.

42

Zásady vzdelávania členov SKAu, čl.V, bod 9

- 41 -

5 Vývoj profese interního auditu v ČR 5.1 Český institut interních auditorů – ČIIA Velice podobnou definici interního auditu jakou jsem zmiňovala na začátku, bylo možné ještě přednedávnem najít na internetových stránkách Českého institutu interních auditorů (dále jen „ČIIA“). Podle ní je interní audit: „Nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměřená na přidávání hodnoty a zdokonalování procesů v organizaci. Interní audit pomáhá organizaci dosahovat jejích cílů tím, že přináší systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšování efektivnosti řízení rizik, řídicích a kontrolních procesů a správy a řízení organizace.“43 Dnes je nahrazena jinou definicí, kterou ČIIA poskytuje hned v úvodu popisu svého zaměření. Interní audit se podle ČIIA „zaměřuje na hodnocení vnitřního kontrolního systému v organizaci tím, že orgánům společnosti a vrcholovému managementu poskytuje informace, hodnocení, analýzy, doporučení a konzultace pro efektivní plnění jejich úkolů. Současně s nejnovějšími světovými trendy pak interní audit poskytuje ujištění o tom, že společnost si je vědoma rizik, kterým je vystavena, a zvládá je“. Na to, aby interní audit naplňoval své cíle a odpovídal daným definicím jsou potřeba kvalifikovaní interní auditoři, kteří budou tyto funkce interního auditu zajišťovat, a to na co nejvyšší úrovni. Tedy i v interním auditu jsou velice důležité znalosti a zkušenosti auditorů, proto i v tomto případě bude vzdělávání hrát velice důležitou roli. Z hlediska vzdělávání interních auditorů je ČIIA klíčovou organizací, která se orientuje na vzdělávání interních auditorů, proto se v tomto bloku budu věnovat zejména této organizaci a její činnostem. Český institut interních auditorů, který působí již od roku 1995, je národním institutem mezinárodního institutu The Institute of Internal Auditors Inc.(IIA). Ten začal působit v roce 1941 v USA. ČIIA je občanské sdružení interních auditorů, které funguje za účelem podpory interního auditu, rozvoje profese interního auditora a prosazování interního auditu ve firmách v celé České republice. ČIIA jako sdružení soustřeďuje jednak interní auditory a lidi, kteří pracují v oblasti interního auditu, zároveň i osoby, které pracují v oblastech příbuzných. Mezi její základní cíle patří poskytovat interním auditorům informace o rozvoji interního auditu jak v ČR

43

http://www.ciia.cz/index.php?pagekod=0_010100

- 42 -

tak i v zahraničí, informovat je o uskutečněných či připravovaných změnách. Mezi svou základní náplň práce zahrnuje ČIIA: •

poskytování konzultací interním auditorům jako profesionální pomoc v jednotlivých oblastech auditu

•

publikace materiálů potřebných k získání a rozšíření znalostí o funkci interního auditu

•

organizování různých forem vzdělávacích akcí

•

poskytování široké škály vzdělávacích kurzů a seminářů, zaměřených na otázky zřizování a působnosti útvarů auditu a na zvyšování odborné úrovně auditorů

•

popularizování činnosti interního auditu

•

iniciace a podpora rozšiřování praxe interního auditu do dalších společností v ČR

•

setkávání interních auditorů z ČR a vzájemnou výměnu informací a zkušeností při příležitosti pravidelně pořádaných fór interních auditorů a národních konferencí

•

zprostředkování kontaktů s významnými zahraničními odborníky z oboru interního auditu

•

vydávání překladů standardů pro práci interního auditu a dalších odborných původních i přeložených publikací

•

umožnění složení zkoušky k získání mezinárodně uznávaného titulu Certified Internal Auditor (CIA)

•

delegování vybraných interních auditorů z ČR do pracovních orgánů mezinárodních institucí pro oblast interního auditu (IIA Inc., EClIA)44 ČIIA umožňuje členství ve svém sdružení fyzickým i právnickým osobám. Podmínkou a

předpokladem je, že tyto osoby se musí zajímat o interní audit, o jeho rozvoj a zkvalitňování. Pokud se osoba stane členem ČIIA, je zvýhodněná před ostatními uživateli služeb institutu. Pouze pro členy totiž institut vydává čtvrtletně časopis "INTERNÍ AUDITOR", pravidelně je informuje o svých aktivitách a o aktuálních otázkách interního auditu a pro všechny členy umožňuje bezplatný přístup do své studovny a knihovny. Zároveň poskytuje různá cenová zvýhodnění pro případ účasti na seminářích, konferencích apod. Stát se členem ČIIA je poměrně jednoduché. Stačí vyplnit a poslat přihlášku a dodržovat podmínky členství. Mezi ně patří zejména Etický kodex vydaný institutem, Standardy pro profesionální činnost ČIIA a další pravidla a stanovy ČIIA. Neopomenutelnou povinností člena je placení členských příspěvků.

44


- 43 -

Co se týče Etického kodexu institutu, je určen pro interní auditory, nebo-li osoby, které se věnují poskytování služeb interního auditu. Je koncipován relativně obecně, proto by se ho měli držet opravdu všichni interní auditoři, ne jenom auditoři, kteří jsou členy institutu nebo získali certifikát interního auditora. Vymahatelnost dodržování kodexu je ovšem v některých případech nemožná, nebo-li ponechaná pouze na konkrétní firmě, ve které auditor pracuje. Pokud dochází k nedodržování kodexu u členů ČIIA nebo u Certifikovaných interních auditorů, může dojít se strany institutu až k zahájení disciplinárního řízení. Etický kodex institutu se opírá o 4 základní principy, které by měl každý auditor dodržovat. Je to integrita, objektivita, důvěrnost a kompetentnost. I když všechny 4 principy jsou stejně důležité, pro potřeby své práce se zaměřím zejména na poslední zmiňovaný princip kompetentnost. ČIIA pod kompetentností auditora rozumí to, že interní auditoři budou poskytovat jenom služby, které jsou v jejich kompetenci, nebo-li služby, na jejichž poskytování mají dostatečné vzdělání, zkušenosti a dovednosti. Kodex vyžaduje, aby se auditoři průběžně vzdělávali, nepřetržitě zvyšovali svou odbornost, efektivnost a kvalitu poskytovaných služeb. Kodex se dále odvolává na Standardy pro profesionální praxi interního auditu a požaduje, aby všichni auditoři poskytovali své služby v souladu s těmito standardy. Neopomenutelná je úloha institutu v oblasti vzdělávání interních auditorů. ČIIA poskytuje výukový systém pod jménem Komplexní vzdělávání interních auditorů. To vychází z předpokladu, že interní auditor se vzdělává v průběhu celého svého profesionálního života. Podle institutu by tohle vzdělání mělo být završeno složením zkoušky a získáním osvědčení Certifikovaný interní auditor. Osvědčení je udělováno nikoliv Českým institutem interních auditorů, ale mezinárodním institutem interních auditorů (IIA).

5.1.1 Komplexní vzdělávání Komplexní vzdělávání interních auditorů poskytované ČIIA je v podstatě jediný ucelený systém vzdělávání v ČR v oblasti interního auditu. Jeho výuka je prováděná v souladu s mezinárodními požadavky IIA. Komplexní vzdělávání je rozděleno do tří základních úrovní: •

Interní auditor junior (v rozsahu 160 vyučovacích hodin)

•

Interní auditor senior (v rozsahu 160 vyučovacích hodin)

•

Manažer interního auditu (nadstavbové semináře)

- 44 -

Pro každý stupeň vzdělání jsou stanoveny semináře na odpovídající úrovni. Třetí úroveň je určena především zkušeným auditorům a držitelům certifikátu CIA. ČIIA se snaží především zaměřit na interní audit jako celek a na interního auditora jako pracovníka vykonávajícího interní audit a upřednostňuje ho před sektorem, ve kterém se jeho firma pohybuje. I navzdory tomu jsou semináře pro první dvě úrovně (junior a senior) rozděleny ještě na tři oblasti: •

semináře pro všechny interní auditory (zde jsou rozvíjeny základní kompetence interního auditora)

•

semináře pro interní auditory ze soukromého sektoru

•

semináře pro interní auditory z veřejného sektoru.45

Vzdělávání je ještě specializováno na oblasti bankovnictví, průmyslu, veřejné správy a ostatní. Pro zajištění vysoké kvality vzdělávání poskytovaným ČIIA byl vytvořen Výbor pro vzdělávání. Ten je tvořen viceprezidenty pro vzdělávání, garanty a zástupci Kanceláře ČIIA. Semináře jsou koncipovány podle mezinárodně respektované metodiky pro výkon interního auditu. Institut se snaží nejenom o výuku teorie, ale snaží se posluchačům přiblížit i její praktické využití. Zároveň se jim snaží poskytovat příklady řešení různých praktických problémů. Osnova seminářů je stanovena tak, že 75% času by mělo být věnováno teorii, 12,5 % času praktickým příkladům a 12,5% času by mělo být věnováno testovým otázkám pro získaní certifikace CIA. Semináře poskytují vysoko kvalifikovaný lektoři na čele s garanty. Garant je odborník v dané oblasti a je odpovědný za kvalitu poskytovaného vzdělávání v této garantované oblasti, za náplň jednotlivých přednášek, za výběr a spolupráci s lektory apod. Mezi garantované oblasti patří: •

Interní auditor junior o Část I - Úloha interního auditu ve správě a řízení společnosti, řízení rizik a kontrolních procesech o Část II - Realizace interního auditu

•

Interní auditor senior o Část III - Analýza podnikání a informační technologie o Část IV - Dovednosti řízení podniku

45

•

Interní auditor ve veřejné správě (část C, sektorová odpovědnost)

•

Interní auditor v bankovnictví (část C, sektorová odpovědnost)


- 45 -

•

Interní auditor v průmyslu a ostatních odvětvích (část C, sektorová odpovědnost)46

ČIIA každému absolventovi uděluje za každou dosaženou úroveň vzdělání osvědčení nebo certifikaci. Po absolvování úrovně Interní auditor junior, získá absolvent osvědčení ČIIA o absolvování. Po absolvování druhé úrovně získá kromě osvědčení o absolvování taky diplom Vysoké školy ekonomické. V případě, že jde o úroveň rekvalifikovaného interního auditora, který vychází ze základního rekvalifikačního kurzu, absolvent získá osvědčení ČIIA a Ministerstva financí. Úroveň atestovaného interního auditora, daná atestačními kurzy, které jsou akreditované Ministerstvem financí je oceněna zase osvědčením ČIIA a Ministerstva financí. Komplexní vzdělání Interní auditor junior a senior jsou zakončeny testem. Test v obou případech obsahuje 70 otázek. Na jeho vypracování má absolvent 125 minut času a na to, aby zkoušku složil je zapotřebí minimálně 75% - ní úspěšnost. Cílem celého komplexního vzdělání a taky strategickým cílem ČIIA je to, aby každý interní auditor získal certifikaci v programu Certifikovaný interní auditor. Proto je taky závěrečnou snahou Komplexního vzdělání získání titulu CIA (Certified Internal Auditor), nebo titulu CGAP (Certified government Auditing Professional). Tyto dva tituly jsou totiž jediné mezinárodně uznávané tituly v oblasti interního auditu. Témata jednotlivých přednášek bývají stanovena vždy před zahájením jednotlivých týdnů vzdělávání na internetových stránkách Českého institutu interních auditorů. Interní auditoři se mohou v rámci KV účastnit i jednotlivých kurzů bez toho, aby absolvovali celou úroveň KV. Za každý absolvovaný kurz si pak auditor odnese osvědčení o absolvování daného kurzu. Jeden kurz stojí pro člena ČIIA 1 490,-Kč, a pro nečlena 1 990,-Kč. Celé KV pak stojí pro člena 104 500,- Kč a pro nečlena 120 500,-Kč.

5.1.2 Certifikovaný interní auditor – CIA Cílem certifikačního programu CIA je „ověřit znalosti a schopnosti kandidáta pro praxi interního auditu. Současně umožňuje kandidátům a budoucím manažerům pochopit a připravit se na změny v odborné praxi a na úkoly, které na ně budou kladeny“.47

46


47


- 46 -

5.1.2.1 Požadavky Na to, aby se osoba mohla ucházet o získání certifikátu, musí splňovat několik podmínek. Důležité je, že podmínkou není členství v IIA ani v ČIIA. Institut vyžaduje jako první podmínku minimální požadované vzdělání. Tím je v tomto případě alespoň získaný titul bakaláře. Zároveň se akceptuje i absolvování jiného studia, musí být ovšem rovnocenné úrovně a na akreditované vysoké škole. Podmínka vzdělání se prokazuje kopií diplomu nebo dokladem o absolvování studijního programu, který je součástí příloh k přihlášce. Dalším nezbytným požadavkem je odborná praxe. Ta činí minimálně 24 měsíců práce v oblasti interního auditu nebo v jiné obdobné oblasti. Jinou obdobnou oblastí může být externí audit, řízení jakosti, compliance (nebo-li soulad norem) a kontrola. V případě, že uchazeč získá titul magistra, systém mu umožňuje zkrátit požadovanou odbornou praxi až o 12 měsíců. Nahradit 12 měsíců odborné praxe si může taky uchazeč, který má odbornou praxi v odpovídající profesi. Tou je v tomto případě účetnictví, právo, nebo finance. Kandidát může jít na zkoušku i když ještě nesplnil požadavek odborné praxe. Certifikát mu bude ale vydán až po slnění této podmínky. Další podmínkou pro účast v programu CIA je to, že každý kandidát musí doložit reference o svých charakterových vlastnostech. Tím prokazuje svou vysokou morální a profesionální úroveň a reference zároveň slouží k ověření dosažené minimální odborné praxe. Reference vypracovává obyčejně nadřízená osoba a tvoří součást příloh k přihlášce.

5.1.2.2 Registrace Pro účast na zkoušce je potřebné se registrovat u ČIIA a poslat přihlášku spolu s dokumenty potvrzujícími 3 výše zmiňované podmínky. Zkoušky se konají dvakrát ročně, v květnu a listopadu. V případě zájmu o zkoušku v květnu je potřeba zaslat přihlášku spolu s dokumenty do 31. března, v případě zájmu o zkoušku v listopadu do 30.září. Poplatky za zkoušku se dělí na registrační poplatek a poplatek za účast na zkouškách. Zároveň se liší poplatky pro členy ČIIA a nečleny. Pro členy činí registrační poplatek 10 000 Kč a poplatek za každou část zkoušky 3 000 Kč. Pro nečleny je požadován registrační poplatek ve výši 13 000 Kč a poplatek za každou zkoušku 4 500 Kč. Pokud uvažujeme situaci, že kandidát úspěšně složí všechny části zkoušky na poprvé, tak celá zkouška vyjde člena ČIIA na 22 000 Kč a nečlena na 31 000 Kč.

- 47 -

Nejméně tři týdny před datem konání zkoušky obdrží kandidát od institutu zmocňující dopis. Ten obsahuje identifikační číslo kandidáta, adresu místa zkoušky, datum a čas, kdy se má kandidát přihlásit k výkonu zkoušky. Tímto dopisem se kandidát spolu s předloženou identifikační fotografií prokazuje při prezenci ke zkoušce, aby mohl být k vykonání zkoušky připuštěn.

5.1.2.3 Příprava na zkoušku Kandidát na vykonání zkoušky se může na zkoušku připravovat několika způsoby. V případě, že je účastníkem Komplexního vzdělávání, měl by být v rámci výuky obeznámen s obsahem zkoušky. ČIIA stanovuje, že 12,5% času KV by mělo být věnováno testovým otázkám na zkoušku CIA. Zároveň podle doporučení IIA by měly být posluchačům poskytnuty přeložené učební texty a vzorové otázky v českém jazyce. Kandidáty mimo toho seznamuje s obsahem zkoušky i IIA a to prostřednictvím modelu, který je zveřejněn a pravidelně aktualizován. V tomto modelu jsou uvedeny typové otázky včetně jejich podrobného řešení. Studijní materiály v angličtině spolu s modelem lze zakoupit prostřednictvím ČIIA. Jinak by měli být k dispozici na webové stránce IIA nebo v katalogu Střediska služeb zákazníkům IIA. ČIIA dále poskytuje pro zájemce o zkoušku přípravný týdenní kurz a to podle modelu zkoušky z minulých období. Kurz je rozdělen do dvou dnů. Pro každou část zkoušky je stanoveno 100 vzorových testových otázek, které se v průběhu dvou dnů vypracují a lektoři uchazeče seznámí se správným řešením a postupy. Kurz nemusí probíhat v jednom kalendářním týdnu, může být roztažen i do několika týdnů. Cena je stanovena pro člena ČIIA na 5 200,-Kč a pro nečlena na 6 200,-Kč.

5.1.2.4 Zkouška Zkouška se skládá ze 4 částí: a) úloha interního auditu při řízení a správě společnosti, řízení rizik a kontrole b) realizace zadání interního auditu c) analýza podnikání a informační technologie

- 48 -

d) dovednosti řízení podniku48 Zkouška má být především zaměřena na otestování manažerských schopností kandidáta, zjištění zda kandidát rozumí vnitropodnikové kontrole a řízení rizik a zda ovládá principy manažerské kontroly. Každá jednotlivá část zkoušky je tvořena 125 testovacími otázky. Kandidát může vybírat odpovědi z několika možností. Test je časově omezen na dobu tři a půl hodiny. ČIIA uzavřela v červnu 1999 s IIA dohodu, která umožňuje ČIIA organizovat a vykonávat zkoušku CIA také v českém jazyce. V současnosti jsou tyto testy dvoujazyčné, tj. česko-anglické. Testové otázky vypracovává Rada dohlížitelů (Board of Regents) při IIA. ČIIA založila pro podporu programu CIA Řídící komisi pro zabezpečení zkoušek CIA. Ta je složena jednak z pracovníků Rady ČIIA a jednak ze zástupců tzv. „teoretické fronty“. Tam patří Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE), která je garantem pro odbornou a pedagogickou pomoc. Pro úspěšné absolvování zkoušky požaduje IIA získání minimálně 600 bodů, což odpovídá přibližně 75%. Kandidát musí absolvovat alespoň jednu část zkoušky za dva roky. Lhůta začíná běžet od poslední části zkoušky, kterou kandidát složil. Pokud tuto dvouletou lhůtu překročí a neabsolvuje ani jednu část zkoušky, dosavadní části mu propadnou. V případě zájmu kandidáta o další zkoušky CIA je zapotřebí znovu vyplnit registrační formulář a splnit s tím spojené náležitosti.

5.1.2.5 Vyznamenání IIA uděluje kandidátům s nejlepšími výsledky vyznamenání a s tím spojené i odměny. Nejvyšší možné vyznamenání je vyznamenání zlatou medailí Williama S. Smithe. Tu obdrží kandidát s nejlepším výsledkem z písemné zkoušky. Zároveň získá účast na výroční mezinárodní konferenci IIA, kde bude vyhlášen za držitele zlaté medaile. Pobyt a všechny výlohy mu hradí IIA. Druhé nejlepší ocenění je získání certifikátu W.S. Smithe o úspěšném složení zkoušky. Ta se uděluje kandidátům, kteří měli po zlatém medailistovi 5 nejlepších výsledků. Zároveň s certifikátem obdrží možnost bezplatné registrace na konference nebo semináře IIA. Dalších nejlepších 25 kandidátů získá čestný certifikát. IIA uděluje ještě další 2 vyznamenání, která již nesouvisí se zkouškou. Nejvyšší studentské vyznamenání, které uděluje řádným studentům za

48


- 49 -

nejlepší písemnou práci a Vyznamenání Lawrence B. Sawyera. To uděluje třem organizacím a třem přidruženým organizacím, které učinily pokrok v oboru v rámci programu certifikace.49 IIA stanovuje nejenom požadavky spojené se získáním certifikace, ale požaduje od všech auditorů, jenž získali certifikaci, aby neustále zvyšovali svou kvalifikaci. Na to musí dodržovat požadavky IIA ohledně profesionálního rozvoje certifikovaných interních auditorů a dodržovat Etický kodex Institutu interních auditorů.

5.1.2.6 Kontinuálního profesní vzdělávání – CPE (Continuing Professional Education) Rada ČIIA schválila dne 14.1.2005 Směrnici o zabezpečení "Kontinuálního profesního vzdělávání - CPE" , která nabyla účinnosti 1.1.2005. Tato směrnice vychází z požadavků IIA. V České republice zajišťuje kontinuální vzdělávání Český institut interních auditorů a to na základě smlouvy o certifikaci s IIA. Směrnice je pravidelně aktualizována a revidována a odpovídá za to Řídicí komise ČIIA. „CPE představuje povinný systém soustavného vývoje, podpory a zdokonalování odborných znalostí a dovedností, které jsou nezbytným předpokladem pro úspěšný výkon odborné profese.“50 Podle směrnice jsou držitelé CIA zodpovědní za: •

udržování znalostí a dovedností v oblasti interního auditu a

•

aktualizaci znalostí a dovedností vztahující se k rozvoji a aktuálnímu trendu v interních auditorských standardech, procedurách a technikách.51

Pro stanovení minimálního rozsahu vzdělávacích aktivit směrnice rozděluje držitele certifikátu do několik skupin: Praktikující držitelé CIA – jsou to interní auditoři s certifikátem CIA, kteří vykonávají funkci interního auditora. To znamená, že provádějí interní audity nebo poskytují další služby interního auditu. Pro tyto auditory stanovuje směrnice minimálně 80 hodin CPE za každé dva roky

49


50

Směrnice o zabezpečení "Kontinuálního profesního vzdělávání - CPE",odst.II,bod 1;URL:

http://www.ciia.cz/index.php?pagekod=0_030309 51

Směrnice o zabezpečení "Kontinuálního profesního vzdělávání - CPE",odst.III,bod 2; URL:


- 50 -

Nepraktikující držitelé CIA – tyto auditoři s certifikátem CIA nevykonávají aktivně funkci interního auditora. Na to, aby získali status nepraktikujících držitelů musí písemně požádat Řídicí komisi CIA o udělení tohoto statusu. Pak pro ně směrnice stanovuje minimálně 40 hodin CPE za každé dva roky. Nepraktikující držitelé nemohou vykonávat praxi interního auditora, ale mohou používat titul CIA, ovšem pokud splní podmínky dané touto směrnicí. Kandidáti CIA – jsou to vlastně uchazeči o CIA, kteří již vykonali zkoušku, ale nesplnili všechny požadavky na držitele CIA. Například nesplnili ještě požadavek odborné praxe. Pro ně platí podmínka, že při žádosti o certifikát musí mít minimálně 80 hodin CPE za předchozí dva roky. Osmdesát hodin se uděluje po úspěšném složení všech částí zkoušky a to 40 hodin za rok, v němž je zkouška složena a dalších 40 hodin za rok následující. Držitelé CIA v důchodu – v případě, že jde certifikovaný interní auditor do důchodu, může požádat Řídicí komisi CIA o statut důchodce. Držitelé CIA v důchodu nemají povinnost dokončit stanovený minimální rozsah hodin CPE. Smějí užívat titulu CIA i nadále, ale nemohou již poskytovat služby interního auditora. Neaktivní status – v případě, že držitel CIA nesplňuje požadavky na CPE dané zmiňovanou směrnicí, Řídicí komise CIA automaticky zařadí tyto auditory mezi neaktivní. Ty nesmějí dále užívat titulu CIA. V případě, že se neaktivní auditor chce znova stát aktivním a moct používat titul CIA, může o to písemně požádat Řídicí komisi CIA, avšak musí prokázat, že za poslední dva roky splnil požadavek 80-ti hodin CPE. Naplnit požadavek CPE lze několika způsoby. Prvním je vzdělání v podobě různých kurzů a seminářů. Maximálně lze vzděláním získat 80 hodin CPE za dva roky. Mezi vzdělávání směrnice zahrnuje: •

profesionální vzdělávací a rozvojové programy, jako semináře a konference organizované národními, státními a místními auditorskými a účetními organizacemi

•

odborné porady na setkáních národních, státních a místních auditorských a účetních organizací a jejich poboček

•

formálně organizovaná vnitropodniková školení

•

programy jiných sponzorů (průmyslových, profesních komor a sdružení apod.)

•

formální písemný styk a sebevzdělávací programy týkající se interního auditu a důkazy o jejich absolvování.52

52

Směrnice o zabezpečení "Kontinuálního profesního vzdělávání - CPE",odst.III; URL:


- 51 -

Aby byl absolvovaný kurz nebo seminář akreditován jednou hodinou, musí trvat minimálně 50 minut. Za každých absolvovaných celých 50 minut se započítá 1 hodina. Tedy pokud auditor absolvoval seminář v délce 150 minut, může si započíst 3 hodiny CPE. Pokud by byl seminář 120 minutový, může si započíst jenom 2 hodiny. U konferencí, které obsahují několik krátkých prezentací, z nich ani jedna nepřesahuje 50 minut, se jednotlivé prezentace berou jako celek a platí na ně pak stejné podmínky jako na kurzy a semináře. Směrnice umožňuje započíst do CPE i absolvované univerzitní kurzy. Nesmí jít ovšem o kurzy v rámci bakalářského nebo ekvivalentního studia, které se požaduje na to, aby auditor splnil podmínky pro vykonání zkoušky CIA. Za každý uznaný semestr studia si auditor může započíst 15 hodin CPE, za každou čtvrtinu uznaného studia si může započíst 10 hodin CPE. Dalším způsobem splnění CPE je úspěšné složení jiné certifikované zkoušky. Za každou dílčí část zkoušky si může započíst 20 hodin CPE, zároveň platí omezení, že v rámci jednoho roku si může započíst maximálně 80 hodin CPE tímto způsobem. Druhou možností získání hodin CPE je publikování. V této kategorii si lze přičíst do CPE maximálně 50 hodin za dva roky. Jedna normostrana se počítá za 2 hodiny CPE. Zároveň je omezen počet hodin, které si lze započíst u jedné publikace. Pokud jde o knihu je to maximálně 50 hodin, za jeden článek je to maximálně 25 hodin a za jednu výzkumní studii je to 25 hodin. Publikace se musí týkat oblasti interního auditu, nebo oblastí příbuzných, či s interním auditem souvisejících. Třetím způsobem je ústní prezentace. Zase platí omezení maximální uznatelnosti 50-ti hodin CPE za každé dvouleté období. V případě, že auditor prezentuje daný materiál poprvé, započítává se mu do CPE skutečná délka prezentace a zároveň čas potřebný na její přípravu. Ten může být až trojnásobkem času trvání prezentace. V případě, že jde o opakované prezentování již dříve prezentovaného materiálu, započítává se taky podle délky prezentace, maximálně ovšem 10 hodin CPE za dva roky. Čtvrtým způsobem je účast v orgánech či výborech spojných s interním auditem. Maximum je 25 hodin CPE za dva roky. Směrnice uznává za započitatelnou účast členů řídicích či poradních orgánů nebo výborů v profesních organizacích, které se týkají interního auditu. Například členská účast na jednání Rady ČIIA, Kontrolní komise ČIIA, Řídicí výbor pro vzdělávání, Řídicí komise CIA, apod. Za jednu hodinu na jednání lze uznat 1 hodinu CPE. V rámci účasti lze rovněž uznat účast na Hodnocení kvality interního auditu (Quality assurance review - QAR). Jedna hodina CPE se získá pouze za jednu hodinu strávenou při prověřování na místě.

- 52 -

Auditoři deklarují splnění podmínek CPE formou podání Hlášení CPE. Držitelé certifikátu jsou povinni toto hlášení podat každé dva roky a to do 31. května roku následujícího. Auditoři podávají pouze formulář Hlášení CPE. Dokumentaci nezasílají, ale uchovávají ji spolu s kopii formuláře po dobu alespoň 3 let a to pro případ, že ji bude chtít ČIIA vidět. V případě nesplnění podmínek daných zmiňovanou směrnicí nebo nepodání hlášení jsou držitelé automaticky zařazeni mezi neaktivní držitele a dostanou zákaz užívat titulu CIA. V případě, že IIA zjistí, že držitel certifikátu uvedl v hlášení záměrně nepravdivé informace, může držitelovi odebrat certifikát.

5.1.3 Veřejná správa ČIIA v spolupráci s Ministerstvem financí rozběhla program vzdělávání Interní auditor ve veřejné správě – interní auditor junior. Jde o systém poskytující vzdělávaní interním auditorům působících ve veřejné správě. „Cílem vzdělávacího programu je vytvořit vhodné podmínky pro možnost postupného získání požadovaných znalostí a dovedností pro výkon profese interního auditora v souladu s mezinárodními standardy a také nabídnout možnost dalšího prohloubení znalostí.“53 V současnosti existují dva typy kurzů. Základní a atestační. Základní kurz je zaměřen na odbornou přípravu pracovníků veřejné správy v oboru finanční kontrola a interní audit. Tento kurz je uznán Ministerstvem školství jako rekvalifikační pro profesi interního auditora ve veřejné správě a je akreditován Ministerstvem vnitra ČR. Jeho cílem je především zlepšit úroveň výkonu veřejné správy a založit systém pro odbornou přípravu kontrolního systému veřejné správy v oboru finanční kontrola a interní audit.54 Základní kurz má 80 vyučovacích hodin rozdělených do 2 týdenních cyklů. Cena základního kurzu činí pro členy ČIIA 12 600,-Kč a pro nečleny 14 200,-Kč. Atestační kurz je kurzem nadstavbovým a představuje navazující vzdělání. Je specializován na finanční řízení, funkčnost jeho kontrolních mechanizmů a interního auditu. Jeho cílem je navázat na základní kurz a dále konkrétněji rozvíjet základní poznatky získané ze základního kurzu. Cena kurzu je 9 520,-Kč.

53


54


- 53 -

5.1.4 Jiné certifikace IIA poskytuje kromě možnosti získat certifikaci CIA ještě možnost získat další tři speciální certifikace. CGAP – Certified Government Auditing Professional, CFSA - Certified Financial Services Auditor a CCSA - The Certification in Control Self-Assessment. CGAP je určen pro interní auditory ve veřejné správě. CFSA je zaměřen na otestování znalostí a schopnosti praktického využití auditorských principů v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a cenných papírů. CCSA je certifikát určen pro uživatele nástrojů sebehodnocení kontrol. Tyto certifikáty sice umožňuje získat mezinárodní institut IIA, jenomže ČIIA poskytuje možnost získání pouze certifikátu CGAP. Zkoušku je možné zatím dělat pouze v anglickém jazyce. Registrační poplatek se neplatí, zkouška stojí pro člena ČIIA 3 000,- Kč a pro nečlena 4 000,-Kč. V důsledku toho, že profese interního auditora se v České republice stále utváří, myslím, že jenom otázka času, kdy ČIIA uzavře dohodu s IIA a testy pro získání zmiňovaných certifikátu budou běžné i v ČR a to i v českém jazyce.

5.1.5 Další vzdělávání poskytované ČIIA ČIIA kromě jiného poskytuje i krátkodobé vzdělávání v podobě systému krátkodobých vzdělávacích aktivit. Organizuje kurzy a semináře tak, aby plně vyhovovaly profesním potřebám interních auditorů v oblasti vzdělávání. Umožňuje tak vzdělávání interním auditorům začátečníkům, auditorům připravujících se na zkoušky CIA, auditorům dodržujících CPE, nebo auditorům, jenž pociťují potřebu osvěžit si své poznatky. ČIIA dále organizuje tréninky, jejichž účelem je rozvíjet praktické znalosti interních auditorů. Jsou to semináře, které trvají obyčejně několik dní a většinou se uskutečňují mimo Prahu.

- 54 -

6 Vývoj profese interního auditu v SR 6.1 Slovenský institut interných audítorov - SKIIA Slovenský institut interních auditorů je profesní nezisková organizace, jejímž cílem je stát se hlavní autoritou v otázkách rozvoje interního auditu na Slovensku. Byl založen v květnu roku 1997. Ještě v roce 1997 byl přijat za řádného člena Evropské konfederace institutů interních auditorů. Rámec institutu je upraven podle mezinárodního institutu interních auditorů IIA. Interní audit je na Slovensku mladá profese a proto je působnost SKIIA prozatím omezena. SKIIA se snaží poskytovat co nejvíc informací o rozvoji interního auditu na Slovensku, snaží se zpopularizovat činnost interního auditu, poskytovat interním auditorům konzultace jako odbornou pomoc při výkonu jejich profese a zabezpečit rozvoj profese interního auditora na Slovensku.55 Co se týče vzdělávání, SKIIA zatím neposkytuje dostatečný rozsah aktivit. Snahou institutu je poskytovat široké spektrum akcí, kurzů a seminářů, připravovat interní auditory na složení zkoušky CIA a zabezpečit pro držitele CIA možnost dodržení kontinuálního profesního vzdělání (CPE) formou svého poskytovaného systému vzdělávání. Pravdou ale je, že SKIIA donedávna poskytovala pouze několik kurzů a seminářů, které sice splňují požadavky na CPE, ale ucelený systém vzdělání interních auditorů zde chyběl. V současnosti zahájila SKIIA jeden ucelenější program vzdělávání pod názvem „Príprava vnútorného audítora juniora - Workshop na pozadí diela Lawrence B. Sawyera". Jde o program určený pro celé podniky, který poskytuje jejích zaměstnancům workshop v oblasti interního auditu. Tento program byl akreditován Ministerstvem školství SR a po jeho absolvování obdrží absolventi osvědčení, platné v celé SR. Bohužel platnost tohoto osvědčení se vztahuje pouze na Slovensko, protože nemá mezinárodní uznatelnost. Program trvá 4 dny a jednotlivé lekce mají rozsah 90 minut. Program zahrnuje: •

Zahájení - průřezovou principiální informaci o interním auditu

•

Pojetí a principy interního auditu

•

Předmět auditorských aktivit - systémy, procesy, transakce, řídicí systém institucí a manažerské výkonní řízení

55

•

Řízení útvaru interního auditu a vztahy s managementem

•

Profesní profil a výcvik auditora

http://skiia.sk/index.php?ad=&selmenu=21&

- 55 -

•

Plány auditu na bázi analýzy rizik o Zadání a plány auditu o Příprava a výkon auditu o Metody a techniky auditu o Auditorské zprávy o Situační monitoring auditorů o Závěrečná diskuze 56

Cena programu je 94 725,- Sk bez DPH. Při 19%-ní DPH tedy přibližně 112 723,- Sk. V přepočtu na české koruny (při kurzu 0,84 CZK/SKK) 94 687 Kč,-. Lekce jsou poskytovány lektory ze SKIIA. Hlavní nevýhodu programu vidím v tom, že je určen pro podniky jako celky a neumožňuje účast samostatným osobám. I když SKIIA zavedením tohoto programu udělala krok vpřed, pořád shledávám úroveň vzdělávání poskytovanou SKIIA za nedostačující. Tento program je pouze na úrovni interního auditora juniora a poskytuje hlavně základní a obecné poznatky o interním auditu a není tak již postačující pro interní auditory na vyšší úrovni. SKIIA zatím neposkytuje kromě zmiňovaných kurzů a podnikového programu další možnosti vzdělávání, nicméně si myslím, že je jen otázka času, kdy se interní audit i na Slovensku vzbudí a začne se lépe rozvíjet.

6.2 Působnost ČIIA na Slovensku Český institut interních auditorů se rozhodl, že zaměří svou činnost i na sousedící Slovensko. ČIIA otevřela v roce 2005 v Bratislavě svou kancelář, která zabezpečovala základní aktivity a činnosti týkající se slovenských interních auditorů nebo členů ČIIA ze Slovenska. Kancelář vypsala kurzy, semináře, tréninky. I když zájem o tyto aktivity ze strany slovenských interních auditorů byl, bohužel nebyl dostatečný. Nedostatečnost vyplývala zejména z toho, že členská základna se nerozrůstala tempem, jaký ČIIA předpokládala. ČIIA považovala svůj krok orientovat se i na Slovensko za krok vstřícný. Nezájem o rozšiřovaní členské základny ji přiměl proto k tomu, že v roce 2006 omezila svou činnost na Slovensku. Omezení spočívá zejména v omezení činnosti kanceláře na Slovensku a aktivit, které poskytovala. Nadále ovšem umožňuje

56

http://skiia.sk/index.php?ad=&selmenu=22&

- 56 -

slovenským auditorům a členům využívat služby ČIIA, ovšem pouze prostřednictvím kanceláře ČIIA v Praze. ČIIA jako momentálně jediná organizace poskytuje Slovákům ucelený komplexní systém vzdělávání interních auditorů. Jde o projekt dlouhodobého vzdělávání zaměřený k dosažení certifikace CIA. Tento systém zahrnuje 320 hodin výuky v 8 jednotýdenních cyklech po dobu dvou let. Struktura i cena kurzu odpovídá vzdělávání poskytovanému pro české interní auditory. Kancelář v Bratislavě pomohl vytvořit Ing. Gabriel Csanyi, který se v roce 2006 stal řádným členem Rady ČIIA a zároveň viceprezidentem pro Slovensko. Gabriel Csanyi zároveň zastává funkci prezidenta Rady Slovenského institutu interních auditorů.

- 57 -

7 Srovnání vývoje profese externího auditu v ČR a SR 7.1 Před vstupem do profese 7.1.1 Podmínky pro vstup do profese Slovenský zákon o auditorech rozděluje zápis do seznamu auditorů do 2 kroků na rozdíl od ČR. Prvním je získání osvědčení o způsobilosti k poskytování auditorských služeb, tzv. certifikát, druhým pak na podání žádosti o zápis do seznamu auditorů. Pro vydání certifikátu požaduje plnou způsobilost, bezúhonnost, vysokoškolské vzdělání a složení auditorské zkoušky. Až po získání certifikátu může uchazeč zažádat o zápis do seznamu auditorů. Do podmínek pro zápis pak patří to, že osoba musí mít zmiňovaný certifikát, musí složit slib, uhradit poplatek a splňovat podmínku, že nebyla vyškrtnuta ze seznamu auditorů nebo již uplynula lhůta stanovená zákonem pro možnost nového zapsání do seznamu. Začnu nejdříve s tím, co se na první pohled neshoduje v ČR a SR. Hned na začátku si můžeme všimnout, že český zákon o auditorech zmiňuje další dvě podmínky pro zápis, které slovenský zákon opomíjí. Český zákon stanovuje jako jednu z podmínek pro zápis také to, že uchazeč není v pracovním poměru nebo poměru obdobném a to s výjimkou pracovního poměru vysokoškolského učitele nebo pracovního poměru u auditorské společnosti. Další podmínkou, které se slovenský zákon nevěnuje a český ano, je to, že osoba nevykonává činnost neslučitelnou s poskytováním auditorských služeb. Zákon stanovuje v §18, že auditoři nesmějí vykonávat podnikatelskou činnost, nestanoví-li sám zákon jinak. Dále uvádí taxativní výčet činností, které překážkou nejsou. Patří tam: a) správa vlastního majetku b) členství v dozorčím orgánu účetní jednotky c) vědecká,pedagogická, publicistická, literární nebo umělecká činnost d) daňové poradenství podle zvláštního předpisu e) správce konkurzní podstaty, likvidátor, nebo nucený správce podle zvláštních předpisů f) znalec pro ekonomické obory podle zvláštního předpisu.57

57

Zákon 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb.,§ 18 odst.2

- 58 -

Tyto 2 podmínky slovenský zákon vůbec nezdůrazňuje. Co se týče podmínky, že uchazeč nebyl vyškrtnut se seznamu auditorů, český zákon definuje, že nebyl vyškrtnut v souvislosti s uložením kárného opatření nebo mu uplynula zákonem stanovená tříletá lhůta pro možnost znovuzapsání do seznamu. Slovenský zákon nedefinuje proč neměl být vyškrtnut, nebo-li říká pouze, že auditor v minulosti nebyl vyškrtnut ze seznamu. Tak jako v ČR platí, že Komora ho nezapíše, pokud ještě neuplynule tříletá lhůta pro možnost znovuzapsání. Slovenský zákon dále říká, že do seznamu nezapíše ani po uplynutí lhůty uchazeče, který byl vyškrtnut v důsledku toho, že prokazatelně zneužil informace získané v souvislosti s poskytováním auditorských služeb. Tuto podmínku v českém zákonu nenajdeme.

7.1.2 Vzdělání Jak český, tak slovenský zákon požaduje pro vstup do profese vysokoškolské vzdělání. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že ČR umožňuje kromě magisterského studijního programu taky akreditované bakalářské vzdělání. SR požaduje vysokoškolské vzdělání druhého stupně. Je diskutabilní, zda touto úpravou ČR neudělala krok zpět a nepolevila ve prospěch uchazečů o vstup do auditorské profese. Na jedné straně si myslím, že bakalářské studium není postačující pro přípravu uchazeče, na druhé straně uchazeč s bakalářským titulem musí podstoupit stejně obtížné zkoušky jako uchazeč s ukončeným magisterským programem. Proto osobně tuto podmínku nevnímám jako nevýhodu na straně ČR, spíše nevýhodu pro konkrétní uchazeče, kteří budou muset chybějící vzdělání dohnat samy ve vlastním zájmu. Další rozdíl co se týče vzdělání je v tom, že slovenský zákon požaduje vzdělání ekonomického zaměření, kdežto český zákon žádné speciální zaměření nepožaduje. V tom se mi jeví slovenský požadavek na vzdělání o něco lepší, protože tím vlastně požaduje, aby uchazeč měl už po ukončení vysoké školy určité ekonomické znalosti a myšlení.

7.1.3 Odborná praxe Počet hodin odborné praxe Řízená praxe v ČR je upravena Směrnicí pro řízenou praxi asistentů.

Ta spolu se

zákonem stanovuje, že další podmínkou pro zápis do seznamu je, aby uchazeč měl alespoň 3

- 59 -

roky praxe asistenta auditora a jeho pracovní úvazek u auditora byl alespoň 35 hodin týdně. To odpovídá přibližně 5 000 hodinám praxe celkem. Slovenský zákon k praxi ještě před složením auditorské zkoušky přistupuje trochu jinak. Na Slovensku je potřebná pětiletá odborná praxe v účetnictví, z toho alespoň 3 roky praxe asistenta auditora. Kdybychom předpokládali, že jde o plný úvazek, což mimochodem není stanoveno, tak za dva roky praxe v účetnictví, s 8 hodinovým pracovním úvazkem za den a s 20ti pracovními dny v měsíci, by to bylo kolem 3 800 hodin. Jako asistent auditora musí uchazeč dosáhnout minimálně 900 hodin praxe, což je v porovnání s ČR dost málo. Ovšem nemůžeme opomenout další skutečnosti. Dokument Zásady vzdelávania stanovuje, že v rámci této tříleté praxe musí asistent absolvovat minimálně 200 hodin vzdělávacích aktivit. Vzdělávaní asistentů v průběhu praxe není v ČR stanoveno žádnou směrnicí, předpisem ani dokumentem, jak je tomu v SR. Takže prvotní dojem, že jde v SR pouze o 900 hodin oproti 5000 hodinám v ČR není správný. Pokud si uvědomíme, že 900 hodin praxe je doplněno ještě 200 hodinami vzdělávacích aktivit a zároveň odbornou praxi v účetnictví (minimálně 2 roky navíc), dojdeme k přibližně na 4 900 hodinám, což už je srovnatelné s ČR. Jak je vidět, slovenský systém je o něco různorodější, protože samotná praxe asistenta auditora, kterou vyžaduje ČR, je v SR doplněna jak vzdělávacími aktivitami, tak praxí v oboru účetnictví. I když je slovenský přístup pestřejší, podle mého názoru je samotná činnost asistenta auditora v praxi lépe zajištěna v ČR. Takže ve prospěch SR musím konstatovat, že 2 roky praxe navíc a další vzdělávání mohou výrazně zlepšit znalosti a dovednosti uchazeče, zároveň ji ale musím vytknout málo požadovaných hodin (v porovnání s ČR) samotné praxe asistenta auditora. Náplň odborné praxe V ČR je náplň odborné praxe, jak již bylo řečeno, stanovena v směrnici KAČR pro řízenou praxi asistentů auditora. Ta stanovuje, že v prvním roce přiděluje auditor asistentovi dílčí úkoly a kontroluje jejich plnění. V druhém roce asistent již zpracovává samostatné dílčí úseky a vypracovává podklady pro auditorskou zprávu. V třetím roce pak asistent přistupuje samostatně k celému ověřování a zpracovávání zprávy pod dohledem auditora. Přijetím směrnice „Zásady riadenej praxe“, která nabyla účinnost 30.10.2003 se náplň odborné praxe asistenta auditora na Slovensku natolik přiblížila náplni odborné praxi asistenta auditora v České republice, že můžeme říct, že definice náplně jsou v ČR i SR zcela totožné. Dokumentace odborné praxe - 60 -

V České republice si asistent auditora vede o průběhu řízené praxe deník, který předkládá auditorovi jednou měsíčně v písemné formě ke kontrole. V deníku si zaznamenává tématický obsah provedené činnosti, počet hodin a obchodní jméno klienta. Závazným dokumentem o průběhu řízené praxe je Přehled fází řízené praxe. Dokumentace o průběhu řízené praxe asistenta auditora se předkládá KAČR na vyžádání, kde dokumentací je potvrzená příslušná část přehledu. Potvrzený Přehled je zároveň nedílnou součástí příloh, které se vyžadují k žádosti o vykonání auditorské zkoušky. Zároveň s žádosti o zápis do seznamů asistentů, asistent vyplňuje dotazník pro řízenou praxi asistenta auditora. Tento dotazník je rovněž součástí příloh k žádosti o vykonání auditorské zkoušky. Na Slovensku si asistent auditora vede pracovní knížku, která je obdobná deníku asistenta v ČR. Zaznamenává si do ní v podstatě o samé jako asistent v ČR . Stejně jako v ČR ji předkládá jednou měsíčně auditorovi ke schválení. Závazným dokumentem je Prehľad, který tvoří přílohu k žádosti o vykonání auditorské zkoušky a je předmětem hodnocení zkušební komise. Jak je vidět, průběh řízené praxe je dokumentován na Slovensku úplně stejným způsobem jako v České republice. Požadavky na auditora pověřeného vedením odborné praxe Požadavky na auditora, který je odpovědný za vedení řízené praxe asistenta jsou v ČR a SR zase stejné. Musí vykonávat auditorskou činnost jako svou hlavní činnost v průběhu celého roku a musí mít minimálně tříletou praxi v tomto oboru. Slovenská směrnice Zásady riadenej praxe asistenta auditora ještě stanovuje, že auditor – školitel musí být bezúhonný a musí mít splněné všechny závazky vůči Komoře. To česká směrnice výslovně nestanovuje, ovšem tím, že auditor je zaspán v seznamu auditorů a je oprávněn k poskytování auditorských služeb se předpokládá, že tyto podmínky splňuje. Úplně stejné jsou i zásady uplatňované auditorem při vedení odborné praxe asistenta. Jak v ČR tak v SR auditor sestavuje individuální časový harmonogram praxe, provádí dvakrát ročně jeho atestaci, potvrzuje Přehled a přiděluje asistentovi úkoly. Jak je vidět odborná praxe se liší v ČR a SR pouze podmínkou pětileté praxe v účetnictví v SR a rozdílným stanovením počtu hodin, které musí uchazeč absolvovat ještě před podáním žádosti o vykonání auditorské zkoušky. Náplň, průběh i dokumentace řízené praxe jsou až na drobné výjimky v obou zemích stejné. - 61 -

7.1.4 Auditorská zkouška Žádost o vykonání auditorské zkoušky Český zákon o auditorech stanovuje, že Komora stanoví v každém pololetí alespoň jeden termín pro každou dílčí písemnou část zkoušky a alespoň jeden termín pro konání ústní částí zkoušky. Nebo-li Komora musí vypsat minimálně 2 termíny za rok pro každou dílčí část a 2 termíny pro ústní část. Na Slovensku se v každém roce vypisuje pouze jeden termín pro každou písemnou část a to obvykle v říjnu. Ústní část se pak koná nejpozději do dvou měsíců od úspěšného složení písemné části. Její termín určí předseda zkušební komise. Pokud se podíváme na povinné přílohy k písemné žádosti o vykonání auditorské zkoušky, jsou tam nepatrné rozdíly, spíše ale administrativní povahy. V ČR nemusí být součástí příloh deník asistenta auditora, ani Přehled, kdežto na Slovensku se vyžaduje pracovní knížka a Prehľad jako povinná příloha již při podávání žádosti o vykonání auditorské zkoušky. V ČR se požaduje Přehled až při podávaní žádosti o zápis do seznamu auditorů. Žádost a přílohy ověřují v ČR nejméně tříčlenná komise v čele s předsedou komise. V SR žádost a přílohy prověřuje příslušný pracovník Komory a ověřuje pověřený člen prezídia. Dost velký rozdíl je ve lhůtě o vyrozumění splnění či nesplnění podmínek. V ČR Komora vyrozumí uchazeče o přijetí nebo odmítnutí žádosti do 60-ti dnů ode dne doručení žádosti, přičemž na Slovensku v případě, že uchazeč v žádosti nesplňuje všechny podmínky platí, že mu bude žádost vrácena do 14 dnů. Žádost může být v obou zemích podána na komoře v průběhu celého roku, liší se ale limitním datem podání, který vyplývá z rozdílných termínů zkoušek. V ČR je nutno podat přihlášku na Úřad KAČR nejpozději jeden týden před termínem zkoušky a přihlášku na ústní část je třeba podat nejpozději tři týdny před konáním zkoušky. Na Slovensku je potřeba přihlásit se na písemní zkoušku nejpozději do konce června. Na ústní zkoušku se již pak nepřihlašuje, musí být vykonána v termínu, který určí předseda zkušební komise (s výjimkou omluvy nebo žádosti o náhradní termín). Pokud Komora žádost o vykonání zkoušky přijme, v ČR obdrží uchazeč spolu s vyrozuměním také Výkaz o dílčích písemných částech a ústní části zkoušky, zálohovou fakturu za Sborník materiálů ke zkoušce včetně vymezených témat, seznamu povinné a doporučené literatury, vypsané termíny, formuláře přihlášek, informace o obsahu ústní části, termíny - 62 -

vzdělávacích aktivit KAČR apod. V SR Komora pouze oznámí uchazeči konkrétní termín konání zkoušky a pošle mu výzvu na zaplacení poplatku. SKAu mu nezasílá informace, jako to dělá KAČR, pouze je zveřejní na internetu a to nejpozději do konce května. Výkaz o písemní části zkoušky je součásti Záznamu o auditorskej skúške, který Komora nezasílá uchazeči, ale rovnou odevzdává zkušební komisi. Poplatky za zkoušku V České republice činí poplatek za přihlášku k dílčí písemné části auditorské zkoušky 1000,- Kč a poplatek za přihlášku k ústní části auditorské zkoušky činí 4 500,- Kč. Pokud budeme předpokládat, že uchazeč nebude opakovat ani jednu část zkoušky, tak ho celá zkouška vyjde na 13 500 Kč (9 dílčích částí x 1 000 + 4 500 za ústní část). Na Slovensku je stanoven poplatek za každou část zkoušky 5 000,- Sk. Při předpokladu úspěchu na všech zkouškách napoprvé (3 dílčí písemné částí x 5 000 + 5 000 za ústní část) vychází celá zkouška na 20 000,- Sk, co činí v přepočtu přibližně 16 000 Kč. Jak je vidět, v ČR je zkouška o něco levnější. Oblasti zaměření Auditorská zkouška se v obou zemích zaměřuje na stejné oblasti. Je to ekonomie a finanční řízení, účetnictví, příslušné části práva, informační systémy, matematické a statistické metody, auditorské postupy metody, techniky a směrnice (standardy na Slovensku). Rozdíl je možná pouze v tom, že Slovenský Skúšobný poriadok zmiňuje taky Etický kodex. Zkouška se skládá v obou zemích ze 2 částí, písemné a ústní. Písemná část auditorské zkoušky První rozdíl týkající se písemné části je ten, že v ČR se písemná část skládá z 9 dílčích částí a na Slovensku z 3 dílčích částí. Druhý rozdíl spočívá v tom, že v ČR se lze na jednotlivé dílčí zkoušky přihlašovat samostatně, zkoušky trvají v průběhu celého roku a pro každou dílčí část se vypísují 2 termíny. Zároveň platí, že jeden termín je stanoven na první pololetí a druhý na druhé pololetí. I když podle nového Skušobného poriadku platného od prvního května tohoto roku se na Slovensku písemná část rozdělila na 3 dílčí, přihlašuje se na písemnou část jako celek. Všechny 3 zkoušky se konají v průběhu října a pro každou zkoušku je vypsán pouze jeden - 63 -

termín. Pauza mezi zkouškami je obvykle jeden týden. V téhle srovnávané oblasti se zase musím naklonit na stranu ČR. Tím, že zkouška má 9 částí lze předpokládat, že je více specializovaná a detailnější a tím pádem předpokládám, že i náročnější. Termíny jsou velice flexibilní a umožňuji uchazeči vybrat si takovou kombinaci, která mu nejvíc vyhovuje. Tím vychází KAČR více vstříc uchazečům o auditorskou zkoušku. Obsah písemné části V ČR je písemná část zaměřená na devět oblastí, které odpovídají dílčím částem, které jsou i samostatně hodnoceny. V SR se písemná část zaměřuje na čtyři oblasti, z toho jsou samostatně hodnoceny tři části. (viz. Kapitola 4.3.5) Oblasti se v podstatě shodují, jak jsem již zmiňovala, zastávám názor, že podrobnější členění zkoušky v ČR umožňuje hlouběji prověřit znalosti uchazeče v jednotlivých oblastech.

Hodnocení písemné části V ČR se hodnotí každá dílčí písemná část výrokem vyhověl nebo nevyhověl. K vyhovění je potřeba získat minimálně 60 bodů ze 100. V SR se hodnotí zmiňované tři oblasti samostatně, rovněž výrokem vyhověl nebo nevyhověl. Na to, aby uchazeč vyhověl, musí dosáhnout u každé ze tří hodnocených oblastí minimálně 80% z celkového počtu bodů. Jak je vidět, hodnocení na Slovensku je přísnější. Nejenže je potřeba získat až 80% bodů u každé oblasti, vyšší obtížnost plyne i z toho, že tyto jsou zkoušky nakumulovány do jednoho měsíce. Tady se proto v náročnosti musím přiklonit na stranu SR. Zkušební komise pro písemnou část Zkušební komise pro dílčí písemné části v ČR jsou minimálně tří-členné (včetně předsedy) a členy a předsedu jmenuje a odvolává Komora. Jsou to lidi z řad auditorů nebo jiných odborníků z ekonomické a právní praxe. V SR předsedu a členy komise jmenuje a odvolává ministr financí SR. Má 15 členů a jejich funkční období je tříleté. Jsou to auditoři navrženy Komorou, zaměstnanci ministerstva, odborníci ekonomické teorie navrženy EU v Bratislavě a odborníci ekonomické praxe navrženy prezidentem komory nebo předsedou komise. Předsedou

- 64 -

komise je vždy zaměstnanec ministerstva, jeho podpředsedou vždy prezident Komory. Pro písemní část je zkušební komise minimálně tří členná. Ústní část auditorské zkoušky Ústní část je možné v obou zemích absolvovat až po úspěšném zvládnutí písemné části. V ČR se koná před minimálně čtyř-člennou komisí a může trvat nejdéle 90 minut, z toho má uchazeč právo využít 15 minut na přípravu. V SR se koná před minimálně pěti člennou komisí a trvá nejdéle dvě hodiny. V ČR se losují 4 otázky ze 100, v SR není nikde stanoveno kolik otázek se losuje. V ČR ohodnotí komise výrokem vyhověl toho, kdo dosáhne u každé vylosované otázky minimálně 60 bodů. Tohle se mi ovšem nejeví jako nejlepší způsob hodnocení, protože jen stěží se dá ústní zkouška dobře obodovat. Myslím, že rozumnější by bylo stanovit to alespoň v procentech. O výsledku rozhoduje komise hlasováním nadpoloviční většinou hlasů. V SR se hodnotí výrokem vyhověl, pokud většina členů komise ohodnotí každou z vylosovaných otázek výrokem vyhověl. Nevyhovění V ČR v případě neúspěchu na dílčí písemné části nebo ústní části má uchazeč právo na 2 opakování, to znamená, že uchazeč má celkem 3 pokusy. Poplatek se platí za každý pokus. V případě, že uchazeč nevyhoví ani na 3. pokus, tj. při 2.opakování, nebo nepodá žádost o opakování, nebo v případě, že nesplní lhůtu na složení auditorské zkoušky, propadne mu Výkaz (3 roky od první dílčí části písemné zkoušky) a zároveň mu propadnou již složené dílčí částí zkoušky. Uchazeč pak může podat novou žádost o vykonání auditorské zkoušky, nejdříve však po uplynutí 2 let ode dne konání zkoušky, na které posledně neuspěl. V SR platí, že uchazeč, který při písemné nebo ústní částí nevyhověl, může na základě písemné žádosti zkoušku opakovat. Počet opakování je u písemných částí neomezen a poplatek se rovněž vybírá za každý pokus. Pokud ovšem uchazeč neudělá všechny písemné částí do 2 let, musí zkoušku opakovat v plném rozsahu. Když uchazeč neuspěl na ústní částí zkoušky, má právo na jedno opakování. Pokud neuspěje ani na tomto pokusu, musí zkoušku opakovat v plném rozsahu, tj. i písemnou část. Na první pohled výhoda, že na Slovensku nemají písemné částí omezený počet opakování, se při dalším zamyšlení nemusí jevit až tak výhodná. Důležitou roli tam totiž hraje - 65 -

lhůta 2 let. Když vezmeme v úvahu, že písemné zkoušky se konají pouze jednou ročně (v říjnu), uchazeč má v podstatě pouze jednu možnost na opakování dílčí části. Pak již musí opakovat celou písemnou část. Takže neomezený počet se nám omezil na 1 opakování. V porovnání s ČR, kde jsou možné 2 opakování, zkoušky se konají dvakrát za rok a lhůta je 3 roky, se mi tedy možnosti opakování v SR jeví nevýhodnější. To samé pak platí i o ústní částí, kde ČR umožňuje oproti SR o jedno opakování navíc. Neúčast Neomluvená neúčast na zkoušce je v obou zemích kvalifikována výrokem nevyhověl. Ovšem způsob omluvy neúčasti je v obou zemích rozdílný. ČR umožňuje omluvu neúčasti nejpozději do 10 dnů po termínu zkoušky. V tom případě uchazeči poplatek ani přihláška nepropadá a Komora zařadí neprodleně jeho přihlášku k novému termínu zkoušky. SR umožňuje omluvit neúčast na Komoře a to nejpozději tři dny před konáním zkoušky. Ve výjimečných případech jako úraz, úmrtí v rodině, nebo choroba uchazeče je možné neúčast omluvit ráno v den konání zkoušky. Omluvit neúčast dodatečně není možné. Přístup SR je podle mě striktnější a na druhé straně, přístup ČR v této problematice je zase víc nakloněn uchazečům. Osobně preferuji úpravu neúčasti v ČR, jednak kvůli tomu, že některé situace nemusí umožňovat omluvu v den konání a hlavně, jde o zkoušku, kterou si uchazeči samy platí, proto by jim v tomto případě mohla komora (SKAu) a zákon vycházet víc vstříc. Rozdílová auditorská zkouška Obě země umožňují stát se auditorem i jiné osobě než svému občanovi. Rozdílové zkoušky se v obou zemích zaměřují na stejné 2 oblasti – účetnictví a právní odvětví s auditem související. Základní rozdíl spočívá v tom, že ČR rozlišuje občany z členských státu EU (usazený auditor) od občanů jiných než členských státu. U druhé skupiny je požadavek, že ČR musí mít s danou zemí mezinárodní smlouvu, umožňující uznání odborné kvalifikace a poskytování auditorských služeb. Slovensko se neorientuje pouze na země, se kterými uzavřelo mezinárodní smlouvy, požaduje pouze, aby uchazeči měli certifikát platný mimo SR. Dále nejsou rozdílové zkoušky v SR zvlášť upraveny, takže předpokládám, že pro ně platí stejné podmínky jako pro auditorské zkoušky. V ČR se ještě rozdílové zkoušky liší od klasických dobou platnosti výkazu, která je v tomto případě již jen 2 roky. - 66 -

Další důležitý rozdíl je v tom, že ČR umožňuje zapsat do seznamu usazeného auditora (uchazeče) i bez složení rozdílové zkoušky, pokud doloží doklady prokazující jeho odbornou kvalifikaci i v oblastech účetnictví a práva ČR. Tato možnost není na Slovensku povolena.

7.2 Po vstupu do profese Vzdělávání po vstupu do profese je v ČR upraveno Směrnicí pro kontinuální profesní vzdělávání, v SR dokumentem Zásady vzdelávania, konkrétně článkem V, Zásady vzdelávania audítorov. Oba dokumenty se opírají o mezinárodní vzdělávací standardy IFAC. Zaměření a cíle vzdělávání po vstupu do profese jsou sice podrobněji definovány v ČR než v SR, je ovšem zřejmé, že důvody pro vzdělávání po vstupu do profese jsou v obou zemích stejné. Hlavní rozdíl spočívá v rozsahu vzdělávacích aktivit. Kde v ČR je stanovený rozsah KPV nejméně 40 hodin v kalendářním roce, v SR je stanovena povinnost 120 hodin v průběhu tříletého vzdělávacího cyklu, což odpovídá průměru 40 hodin za rok. Je potřeba si ale uvědomit, že na Slovensku není stanoveno, kolik hodin aktivit musí auditor absolvovat ročně. Tím pádem je možné odsouvání povinností až na konec cyklu a jejich nahromadění. V ČR na druhé straně existuje možnost přesunu hodin. V případě, že auditor za rok nesplní požadavek 40-ti hodin, zbylé hodiny se mu přičtou k následujícímu roku. V případě, že se zúčastní více hodin, jak je stanoveno, ty se mu započítají, ale maximálně do výše poloviny stanovených hodin, nebo-li maximálně se mu započte 20 hodin. Společným znakem obou zemí je to, že obě požadují, aby se auditor převážně účastnil vzdělávacích aktivit, které organizuje Komora. V případě KAČR jsou tyto aktivity pořádané Institutem vzdělávaní auditorů, v případě SKAu jsou pořádané Výborom pre vzdelávanie při prezídiu SKAu. Obě Komory umožňují i jiný druh aktivit, které se započítávají do hodin stanovených Komorami. Rozdíl spočívá v tom, jaké aktivity se započítávají a v jakém rozsahu. V ČR musí být tyto aktivity srovnatelné se vzdělávacími aktivitami Institutu, a to z hlediska odborné úrovně, nebo-li svým tématickým a obsahovým zaměřením. V SR se požaduje, aby účast na těchto aktivitách byla racionálnější a výhodnější pro auditora než účast na aktivitách organizovaných Komorou a aby instituce, které je organizují, měli s Komorou uzavřenou smlouvu. Smlouva není v ČR podmínkou. Směrnice pouze odporučuje, aby těmito institucemi byly odborně spřízněné profesní společenství nebo vysoké školy. Mezi další vzdělávací formy patří jak v ČR tak SR lektorská činnost. Rozdílně se ovšem přistupuje k započítávaní. V ČR se každá prvně odprezentována přednáška započítává - 67 -

dvojnásobkem přednášených hodin.V SR jsou počty hodin, které lze za jednotlivé činnosti započíst do KPV stanoveny předem, a to na 60 hodin za tříletý cyklus. Další aktivity, které lze v ČR započíst do stanovených hodin KPV je vlastní publikační činnost a e-learningové kurzy. Publikace musí mít minimálně 3 normostrany a každá strana se započítává jako jedna hodina. Zase podobně jako u přednášek platí, že započíst lze jeden článek pouze jednou. Pro e-learningové kurzy jsou na tento rok stanoveny 4 hodiny za kurz. Tyto dvě možnosti SR nepřipouští, ale nabízí jiné způsoby vzdělávání. Auditor může vykonávat činnost vysokoškolského profesora, aktivní legislativní činnost nebo může být aktivním členem orgánu SKAu. I pro tyto aktivity jsou započitatelné počty hodin stanoveny předem na celý cyklus. Pro každou z těchto aktivit je stanoveno 36 hodin za tříletý cyklus.

- 68 -

8 Srovnání vývoje profese interního auditu v ČR a SR Vzdělávání pro interní auditory zabezpečuje v České republice ČIIA. Ten se zaměřuje na poskytování uceleného systému komplexního vzdělání, který umožňuje interním auditorům vzdělávat se ve svém oboru, připravovat se na výkon své profese a zároveň jim v rámci tohoto systému umožňuje přípravu na certifikační zkoušky CIA. Na Slovensku působící SKIIA má sice za cíl poskytovat interním auditorům na Slovensku potřebné vzdělání, ucelený systém vzdělání srovnatelný s komplexním vzděláním poskytovaným ČIIA zde však chybí. Samotná činnost SKIIA se jeví jako značně omezená a to hlavně na poskytování kurzů a seminářů. Tyto kurzy zároveň splňují požadavky na kontinuální profesní vzdělávání (CPE), které je požadováno mezinárodním institutem interních auditorů jako vzdělávání pro auditory s certifikací CIA, ovšem chybí zde příprava na tyto certifikační zkoušky. Podnikový program nově poskytován SKIIA posunul vzdělávání interních auditorů na Slovensku o kus vpřed, pořád ale ne dostatečně. Na rozdíl od ČR, která umožňuje účastnit se na komplexním vzdělávání i samotné osoby, program v SR je určen pouze pro podniky a jejich zaměstnance. Zároveň KV v ČR je zaměřeno na všechny tři úrovně interního auditora (IA junior, senior, manažer IA), kdežto program v SR pouze na první základní úroveň (IA junior). V důsledku toho cenu těchto programu nemá smysl ani srovnávat. I když se zaměřím pouze na první úroveň, nelze říct, že slovenská je s českou srovnatelná. Základní rozdíl je okamžitě vidět v trvání programu, kde v ČR trvá IA junior 160 vyučovacích hodin, v SR jsou to 4 dny, s lekcemi po 90 minut. Kdyby v jeden den byli lekce poskytovány po celý den, maximum by bylo 7 hodin na den, což je 28 hodin na celý program. Když vezmu ještě do úvahy, že v ČR by se pod pojmem vyučovací hodina mohlo myslet pouze 45 minut (což je ovšem málo pravděpodobné), pořád by to vycházelo jen na 56 hodin, co je v porovnání se 160 hodinami kurzu v ČR nesrovnatelné. Dalším rozdílem je, že program v ČR je zakončen testem, kdežto v SR nikoli. Lze tedy s určitostí říct, že Slovensko a konkrétně SKIIA v tomto podstatně zaostává za Českou republikou. Slovensko se snažil oživit po stránce úrovně interního auditu a jeho organizace taky Český institut interních auditorů. Jak jsem již zmiňovala, pro nedostatečný růst své členské základny ze strany Slovenska tuto činnost omezil. Nadále ovšem umožňuje Slovákům stát se členy ČIIA a poskytuje slovenským interním auditorům možnost podílet se na systému komplexního vzdělávání a to na stejné úrovni, na jaké je poskytuje českým interním auditorům.

- 69 -

Lze tedy říct, že Slovensko má v tomto směru veliké nedostatky v srovnání s Českou republikou, která se internímu auditu věnuje pečlivě a své činnosti neustále rozvíjí a harmonizuje v souladu s IIA. Na Slovensku se začínají projevovat snahy o oživení a rozvoj interního auditu a tím i činnosti SKIIA. Zájem se ale ovšem musí zvýšit i ze strany široké auditorské veřejnosti.

- 70 -

9

Vývojové tendence v návaznosti na směrnici 2006/43/ES o statutárním auditu

V červnu tohoto roku vstoupila v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, která se kromě jiného v článku 6 až 14 věnuje oblasti vzdělávání auditorů, proto není na škodu zmínit se i o této směrnici. Směrnice jako základní požadavky na to, aby se někdo mohl stát auditorem v členském státu požaduje: a) minimální dosaženou úroveň vzdělání nutnou k přijetí na vysokou školu nebo rovnocennou úroveň uznanou členským státem, b) absolvování programu teoretické výuky, c) absolvování odborné praxe (min. 3 roky) d) složení zkoušky odborné způsobilosti na úrovni závěrečné zkoušky na vysoké škole nebo na úrovni rovnocenné zkoušky pořádané nebo uznávané dotyčným členským státem58 Zkouška má ověřit a zaručit dostatečné teoretické znalosti a jejich využití v praxi. Podle článku 8 směrnice by měl test teoretických znalostí zahrnutý do zkoušky ověřovat znalosti především v oborech: a) všeobecná účetní teorie a zásady b) právní požadavky a standardy vztahující se k přípravě roční a konsolidované účetní závěrky c) mezinárodní účetní standardy d) finanční analýza e) nákladové a provozní účetnictví f) řízení rizik a vnitřní kontrola g) provádění auditu a profesní znalosti h) právní požadavky a profesní standardy vztahující se k povinnému auditu a statutárním auditorům i) mezinárodní auditorské standardy

58

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/43/ES, článek 6, URL:

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_157/l_15720060609cs00870107.pdf

- 71 -

j) profesní etika a nezávislost.59 V oblasti auditu je potřebné taky prověřit znalosti i z oblastí: a) práva obchodních společností a správy a řízení obchodních společností b) úpadkového práva c) daňového práva d) občanského a obchodního práva e) pracovního práva a práva sociálního zabezpečení f) informačních a výpočetních systémů g) podnikové, všeobecné a finanční ekonomie h) matematiky a statistiky a i) základních zásad finančního řízení podniku.60 Hlavní novinkou, kterou směrnice zavedla v oblasti vzdělávání auditorů je možnost členských států připustit v oblasti vzdělávání několik výjimek, které až doposud nebyly možné. První z nich je, že „osoba, která úspěšně složila vysokoškolskou nebo rovnocennou zkoušku nebo která má vysokoškolský titul nebo rovnocennou kvalifikaci v jednom nebo více oborech uvedených v článku 8, může být osvobozena od testu teoretických znalostí z oborů, kterých se taková zkouška nebo titul týkaly.“61 To znamená, že pokud má osoba vysokoškolský titul z některých z výše jmenovaných oborů, nebo složila vysokoškolskou zkoušku z některých z oborů, nemusí již z této oblasti absolvovat zkoušku odborné způsobilosti. Je ovšem na členském státu, zda tuto možnost zavedou i do svého systému požadavek na kvalifikaci auditorů. Na zmiňované osoby se vztahuje i další výjimka, která se týká testu schopnosti praktického uplatnění teoretických znalostí. Pokud tyto osoby zároveň absolvovaly i odbornou praxi, která byla ukončena zkouškou nebo státem uznaným diplomem, nemusí již absolvovat ani test schopností praktického využití svých znalostí.

59

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/43/ES, článek 8 odst. 1, URL: http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_157/l_15720060609cs00870107.pdf 60

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/43/ES, článek 8 odst. 2, URL: http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_157/l_15720060609cs00870107.pdf 61



- 72 -

Směrnice dále umožňuje členským státům zapracovat do své úpravy i další dvě výjimky. Ty umožňují stát se auditorem i osobě, která nesplňuje všechny požadavky, kterých výčet jsem uvedla na začátku, pokud prokáže: a) že po dobu 15 let vykonávala odborné činnosti, které jí umožnily získat dostatečné zkušenosti v oblasti financí, práva a účetnictví, a složila zkoušku odborné způsobilosti, nebo b) že po dobu 7 let vykonávala odborné činnosti ve stejných oborech a kromě toho absolvovala odbornou praxi a složila zkoušku odborné způsobilosti.62 Tím umožňuje nahradit požadavek minimálního vzdělání a v prvním případě i odborné praxe dlouhodobou praxi v oboru. Výjimky lze i kombinovat, a to tak, že ze stanovených 15 a 7 let lze odečíst počet let teoretické výuky u osoby s vysokoškolským vzděláním v oboru (oborech), přičemž délka výuky nesmí být kratší jednoho roku a maximálně lze odečíst 4 roky. Zároveň délka odborné činnosti nesmí být po odečtení kratší než délka trvání teoretické výuky včetně tříleté povinné odborné praxe. Cílem této směrnice je snaha o harmonizaci požadavků na povinný audit a tím i na auditory provádějící tento druh auditu. Směrnice má formu doporučení a umožňuje ve většině případů členskému státu i zavedení přísnějších podmínek. Sám stát si může zvolit, zda povolí zmiňované výjimky a v jakém rozsahu je zapracuje do svého systému. Česká republika již zvažovala transformaci této směrnice do svého systému vzdělávání auditorů. Výsledkem je, že zapracuje do příštího znění zákona možnost nahrazení jednotlivých dílčích zkoušek státnicovou zkouškou na vysoké škole. Musí se ale jednat o zkoušku závěrečnou (státnicovou), běžné zkoušky z průběhu studia nebude možné uznat. Pokud tedy například uchazeč v minulosti úspěšně absolvovat státní závěrečnou zkoušku z účetnictví, nebude již muset skládat auditorskou zkoušku z této částí. Zároveň se ČR rozhodla, že do svého systému vzdělávání auditorů nezahrne možnost nahrazení teoretické výuky dlouhodobou praxi jak to umožňuje směrnice.

62



- 73 -

Závěr Cílem celé mé práce bylo vysvětlit základní rozdíly mezi vzděláváním auditorů v České a Slovenské republice. Když jsem si zvolila tohle téma, netušila jsem, zda vůbec nějaké rozdíly existují, případně, jestli je přístup ke vzdělávání auditorů v obou zemích stejný. Vzhledem k historické a geografické blízkosti těchto dvou zemí jsem si myslela, že rozdíly nenajdu. I když je pravda, že v mnoha věcech jsou si v oblasti vzdělávání ČR a SR podobné, určité rozdíly se přece jenom najít dají. Moje shrnutí bych rozdělila zase do dvou částí tak, jak je rozdělená i má diplomová práce. Na externí a na interní audit, profese velice podobné, ale přesto, jak již bylo zmiňováno, v něčem odlišné. Protože v rámci Evropské unie, jejímž členem jsou oba státy, jsou neustále snahy o harmonizaci a to i v oblasti auditu, dalo se předpokládat, že úprava externího auditu nebude v těchto zemích příliš odlišná. Český a slovenský zákon o auditorech jsou si v mnoha ohledech velice podobní, v některých případech až totožní. To samé platí i o činnostech hlavních institucí zastřešujících externí audit, o KAČR a SKAU. Rozdíly lze najít hned ve výčtu podmínek a způsobu úpravy vstupu do profese. Slovensko má požadavky pro vstup do profese definované ve dvou krocích (certifikát a žádost o zápis), což je ale pouze formální záležitost. ČR je ve výčtu podmínek bohatší o 2 požadavky, a to nevykonávání neslučitelných činností a pracovní poměr. Celkový postup přípravy na auditorskou zkoušku je velice podobný, kromě povinné odborné praxe, která je na Slovensku delší o celé 2 roky. Různorodost praxe v SR je sice lákavá, ale počtem hodin se v podstatě dorovnává na český požadavek. Zároveň lze polemizovat, zda samotná praxe asistenta auditora pak není ukrácená o počty hodin, věnované na jiné činnosti a vzdělávací aktivity. Z pohledu snahy o harmonizaci v rámci Evropské unie je ČR v tomhle požadavku o krok blíže, protože novou směrnicí o statutárním auditu požaduje EU pouze 3 roky odborné praxe. Minimální požadované vzdělání se liší jednak dosaženou úrovní, kde ČR povoluje i titul bakaláře, jednak zaměřením, které ČR nespecifikuje a SR požaduje zaměření ekonomické. Která úprava je vhodnější záleží na úhlu pohledu. Z pohledu uchazeče bude asi vhodnější úprava v ČR, která umožňuje uchazečům vstoupit do profese i s titulem bakaláře. Z pohledu odbornosti může být preferována úprava v SR, která požaduje vzdělání druhého stupně a ekonomického směru.

- 74 -

Tím předpokládá, že uchazeči o vstup do profese budou mít určité znalosti oborů příbuzných auditu a ekonomické myšlení. Kromě dalších malých nevýznamných rozdílu nelze opomenout rozdíl v samotném průběhu auditorské zkoušky. Ještě do května tohoto roku, pokud ještě platil starý „Skúšobný poriadok“ v SR, byla písemná část zkoušky značně odlišná od české verze. Nikoli co se týče obsahu, ale formy. Oproti devíti dílčím částem v ČR stála totiž pouze jedna písemná část v SR, konaná pouze jednou ročně. Letos se SR posunula zas o kus vpřed (vydáním nového „Skúšobného poriadku“ 1.května), když rozdělilo písemnou část na tři dílčí. Ovšem tři částí, pro které je stanoven pouze jeden termín v roku, ještě pořád nemůžou plně konkurovat devíti částem v ČR, pro které jsou stanoveny dva termíny za rok, pro každé pololetí. Proto hodnotím českou formální úpravu zkoušek za lepší, zejména z pohledů uchazečů. Po obsahové stránce jsou zkoušky srovnatelné, lze říct, že obě země požadují stejný rozsah znalostí pro jejich úspěšné absolvování. Pro úspěšné zvládnutí písemné zkoušky v ČR je zapotřebí 60% z celkového počtu bodů, kdežto na Slovensku až 80%. Dalo by se tedy říct, že zkouška na Slovensku je náročnější, ovšem neznáme stupeň obtížnosti testů, proto bych se závěrům o náročnosti raději vyhnula. Každopádně je zkouška na Slovensku náročnější z hlediska času, jednak z důvodu menšího počtu termínů a jednak vzhledem k větší koncentraci oblastí do tří částí. Kromě toho se liší i úprava možnosti opakování zkoušek a možnosti omluvy neúčasti, jde ovšem zase spíš o formální rozdíly. Důležité je, že zkoušky se v podstatě neliší svým zaměřením ani oblastmi, ze kterých se skládají. Značně rozdílná úprava je v oblasti rozdílových auditorských zkoušek, kde ČR zapracovala do svého zákonu auditory z členských státu Evropské unie, kterým umožňuje zapsat se do seznamu auditorů ČR (usazený auditor), nebo jim povoluje se pouze registrovat u KAČR (hostující auditor) a tím vykonávat auditorské služby na území ČR. Slovensko nerozlišuje, zda jde o členy EU nebo ne a nepracuje tedy ani s pojmy usazený a hostující auditor a neumožňuje členům EU, který chtějí poskytovat auditorské služby na území SR dočasně, registrovat se u SKAu. V další novele českého zákona o auditorech se předpokládá jiná úprava, kde se již s pojmy usazený a hostující auditor pracovat nebude, takže předpokládám, že se v tomto bodu ČR a SR zase přiblíží. Obě země zabezpečují kontinuální profesní vzdělávání auditorů, čímž zaručují, že auditoři se budou i po vstupu do profese nadále vzdělávat. Rozdíly jsou v této oblasti nepatrné, týkající se zejména způsobu poskytování a organizací jednotlivých kurzů a vzdělávacích aktivit.

- 75 -

V sféře externího auditu lze tedy usoudit, že ČR má v určitých oblastech navrch, a že učinila o několik kroků k harmonizaci v rámci EU navíc než SR. V základních oblastech jsou si ale tyto země velice podobné a podle mého názorů se v krátkém čase SR přiblíží ČR v oblasti vzdělávání externích auditorů natolik, že srovnávání těchto oblastí již nebude mít význam. Snaha ze strany Slovenska je zjevná, proto nic nebrání tomu, aby se tak ve velmi blízké budoucnosti stalo. Rozdílná situace je ale v oblasti interního auditu, kdy můžu ihned říct, že Slovensko podstatně zaostává za ČR. SKIIA jako organizace zastřešující interní audit na Slovensku se v oblasti vzdělávání interních auditorů omezuje převážně na poskytování krátkodobých kurzů a seminářů, neposkytuje ovšem to, co by v této oblasti bylo potřebné, a to ucelený systém vzdělávání pro interní auditory. Na druhé straně ČIIA v ČR poskytuje kromě uceleného komplexního systému vzdělávání i řadu jiných aktivit a co je důležité, umožňuje interním auditorům kromě jiného získaní mezinárodně uznávané certifikace CIA a to i v českém jazyce. Nelze zase říct, že ze strany SKIIA nedochází k žádným snahám. Tohoto roku SKIIA zahájila podnikový program výuky interních auditorů odpovídající úrovni interního auditora juniora. Není to sice žádný komplexní systém a zároveň není dostupný jednotlivcům, pouze celým podnikům, i tak je to posun vpřed, který naznačuje, že SR má zájem o rozvoj v této oblasti, potřebuje na to jen více času. V snaze pomoci interním auditorům ze Slovenska otevřela v minulosti ČIIA detašované pracoviště v Bratislavě. Protože nárůst členské základny nebyl takový, jaký očekával, institut nakonec kancelář zavřel. I tak ČR nezapomněla na slovenské interní auditory a umožňuje jim podílet se na dlouhodobém vzdělávání s možností získání certifikace, ovšem již nikoli na Slovensku ale v ČR. Takže v oblasti interního auditu má Slovensko co dohánět, zároveň snaha musí vycházet nejen ze SKIIA, ale i ze široké auditorské veřejnosti. Bez zájmu interních auditorů bude totiž jakákoli snaha SKIIA zbytečná. V posledním bodu mé práce se zmiňuji o směrnici EU ohledně statutárního auditu, s cílem přiblížit snahy Evropské unie o harmonizaci auditu v členských zemích. ČR se rozhodla, že část doporučení zapracuje do své národní úpravy. V blízké budoucnosti se ukáže, jak se k tomu postaví SR.

- 76 -

I když existují rozdíly, nejsou zas až tak zásadní a lze říct, že v blízké budoucnosti v důsledku harmonizace úplně vymizí. V oblasti interního auditu bude SR potřebovat asi ještě trochu času na to, aby se interní audit začal plně rozvíjet.

- 77 -

Literatura: 1. DVOŘÁČEK, Jiří : Interní audit a kontrola, 2.vydání, C.H.Beck pro praxi 2003, 195 s., ISBN 80 - 7179 - 410 – 4 2. KOVANICOVÁ, Dana a kol.: Finanční účetnictví

Světový koncept, Vydání III.

aktualizované, Praha, Polygon 2002, 518 s., ISBN 80 - 7273 - 062- 2 3. KRÁLIČEK, Vladimír : Auditing, 1.vydání, Praha, VŠE 1997, 138 s., ISBN 80 - 7079 - 812 –2 4. RICCHIUTE, David N.: Audit, Praha: Victoria Publishing, 1994, 792 s., ISBN 80 - 8560 586 - 4 Zákony, vyhlášky, dokumenty: •

Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb.

•

Vyhláška Ministerstva financí č. 467/2000 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro auditorské zkoušky a rozdílové auditorské zkoušky (auditorská zkušební řád)

•

Směrnice KAČR pro organizaci auditorských zkoušek a auditorských rozdílových zkoušek

•

Dokument Informace o auditorské zkoušce – KAČR

•

Směrnice KAČR pro řízenou praxi asistentů

•

Směrnice KAČR pro kontinuální profesní vzdělávání auditorů

•

Zákon č. 466/2002 Zb., o audítoroch a Slovenskej komore audítorov

•

Dokument „Zásady vzdělávania členov SKAu“

•

Dokument „Práva a povinnosti asistenta auditora“ – SKAu

•

Dokument „Zásady riadenej praxe asistenta audítora“ – zdroj SKAu

•

Skúšobný poriadok pre audítorské skúšky – zdroj SKAu

•

Směrnice o zabezpečení "Kontinuálního profesního vzdělávání - CPE" (Continuing Professional Education) – zdroj ČIIA

Internetové zdroje: •

www.kacr.cz – stránky Komory auditorů ČR

•

www.skau.sk – stránky Slovenské komory auditorů

•

www.ciia.cz – stránky Českého institutu interních auditorů

•

www.skiia.sk – stránky Slovenského institutu interních auditorů - 78 -

Srovnání vývoje profese externího a interního auditu v ČR a SR

Recommend Documents