Srovnání systémů proexportní politiky České republiky a Estonska

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Srovnání systémů proexportní politiky České republiky a Estonska DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce:

Autor

práce:

práce:

Ing. Aleš Peprný, Ph.D.

Bc. Eva Benešová Brno 2011

diplomové

2

Prohlášení Prohlašuji,

že jsem tuto diplomovou práci vypracovala zcela samostatně a uvedla v seznamu literatury všechny literární a odborné zdroje.

Brno dne 8. 5. 2011 .........…………………………….… vlastnoruční podpis autora

3

Poděkování Na

tomto

místě

bych

ráda

poděkovala

vedoucímu

diplomové

práce

panu Ing. Aleši Peprnému, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a čas, který mi při zpracovávání této práce věnoval.

Brno dne 8. 5. 2011 .........…………………………….… vlastnoruční podpis autora

4

Abstrakt BENEŠOVÁ, E.: Srovnání systémů proexportní politiky České republiky a Estonska. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, 2011.

Diplomová práce se zabývá srovnáním systémů exportní politiky dvou zemí EU, a to České republiky a Estonska. V době světových hospodářských změn proexportní politika vstupuje do popředí zájmu na mezinárodní i národní úrovni. Co je proexportní politika, kdo ji vytváří a jaká je její úprava v mezinárodních institucích je popsáno v úvodní části práce. V navazující části jsou analyzovány jednotlivé systémy proexportní politiky u obou států odděleně, a to na proexportní instituce, poskytující služby, v případě jakým rámcem je proexportní politika určována ze strany státu. Na základě srovnání obou zemí je v závěru snahou navrhnout doporučení využitelná v podmínkách České republiky.

Klíčová slova Export, proexportní politika, globalizace, podpora konkurenceschopnosti, Konsensus OECD, mezinárodní obchod, zahraničně – obchodní politika. 5

Abstract BENEŠOVÁ, E.: Comparison of the systems exports policies of Czech Republic and Estonia. Final thesis. Mendelova univerzita v Brně, 2011.

The final thesis focuses on the comparison of two systems of export policies of EU countries, namely Czech Republic and Estonia. At the time of world economic changes, the export policy comes into the forefront of international and national levels. What is a export policy, who created it and what is its change in international institutions is described in the introductory part. In the latter part are analyzed the different systems of export promotion policy in the two states separately, the export promotion institutions, providing services and the determined legislation by the state. Based on a comparison of the two countries at the end of the thesis is an attempt to propose recommendations in the Czech Republic.

Klíčová slova Export, export promotion, globalization, support of trade competitiveness, Consensus OECD, international trade, foreign trade policy. 6

OBSAH 1

ÚVOD....................................................................................................................... 9

2

CÍL PRÁCE A METODIKA.................................................................................. 11

3

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 13 3.1

Vnější ekonomické vztahy státu se zaměřením na vývoz ................................ 13

3.2

Pojem proexportní politika............................................................................... 14

3.2.1

Nástroje proexportní politiky.................................................................... 15

3.2.2

Institucionální rámec................................................................................. 19

3.3

3.3.1

Jednotný vnitřní trh ................................................................................... 21

3.3.2

Společná obchodní politika....................................................................... 22

3.3.3

Podpora konkurenceschopnosti ................................................................ 25

3.3.4

Rozvojová spolupráce............................................................................... 28

3.4

4

Obchodní politika EU se zaměřením na podporu vývozu ............................... 21

Úprava obchodní politiky v rámci mezinárodních organizací ......................... 30

3.4.1

EU & WTO............................................................................................... 30

3.4.2

Konsensus OECD ..................................................................................... 31

3.4.3

Bernská Unie............................................................................................. 34

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 35 4.1

Proexportní politika České republiky............................................................... 35

4.1.1

Vývoj proexportních podmínek ................................................................ 35

4.1.2

Aktuální proexportní politika ČR ............................................................. 38

4.1.3

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ................................................ 43

4.1.4

Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)..................................................... 45

4.1.5

Obchodně – ekonomické úseky ZÚ ČR ................................................... 46

4.1.6

Agentura na podporu obchodu CzechTrade ............................................. 47

4.1.7

Česká Exportní Banka ČEB...................................................................... 49

4.1.8

Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP .................................. 51

4.1.9

Nestátní proexportní instituce................................................................... 54

4.2

Proexportní politika Estonska .......................................................................... 56

4.2.1

Ministry of Economic Affairs and Communications (MEAC) ................ 56

4.2.2

Enterprise Estonia (EAS).......................................................................... 56

4.2.3

Ministry of Foreign Affairs (MFA) .......................................................... 60

7

4.2.4

Nestátní proexportní instituce................................................................... 62

4.2.5

Úvěrový a exportní garanční fond KredEx............................................... 64

4.3

Srovnání proexportních systémů...................................................................... 66

4.3.1

Srovnání státních koncepcí proexportní politiky ...................................... 66

4.3.2

Srovnání institucionální ............................................................................ 66

4.3.3

Srovnání poskytovaných služeb................................................................ 68

5

Diskuze ................................................................................................................... 70

6

Závěr ....................................................................................................................... 72

7

Seznam literatury .................................................................................................... 73

8

Seznam příloh ......................................................................................................... 78

Příloha 1 – SWOT analýza ČR ....................................................................................... 79

8

1 ÚVOD Druhá světová válka, jež se stala velmi krutým mezníkem minulého století, udala krok vývoji obchodu v celé Evropě. Západoevropské země se daly cestou tržního hospodářství, mezinárodní spolupráce a integrace. Země střední a východní Evropy naopak v nucených stopách socialismu, jež rozvoj na několik desítek let zastavil, díky neexistenci vlastního státu a násilnému sdružení k Sovětskému svazu. Vymanění se z rukou diktatury v roce 1989, kdy padl sovětský blok, začal pro všechny bývalé státy nutný proces transformace a kompletní restrukturalizace. Počátek 90. let se tak stal začátkem velmi tíživého vývoje těchto „transformujících se“ ekonomik. Po více jak dvaceti letech je možné porovnat, do jaké míry jsou si dnes podobné či odlišné v různých aspektech celého hospodářství. Obchod všeobecně stále představuje hlavní formu mezinárodní ekonomické spolupráce a jeho objem se ve světovém měřítku od čtyřicátých let 20. století až do hospodářského úpadku předchozích let stále zvyšoval. Jeho výrazným znakem se v moderních dějinách stal proces globalizace a internacionalizace, který se v dnešní době dotýká všech aspektů lidského života. Spotřebitelé nakupují zboží a služby z celého světa. Obchodníci konkurují zahraničním produktům, a expandují na jiné trhy, v jiných zemích. Stále více si podniky, spotřebitelé a státy uvědomují, že jejich životy jsou ovlivněny nejen tím, co se děje v jejich vlastním městě, kraji nebo zemi, ale také co se děje v celém světě. Masový rozvoj nadnárodních korporací, technologický pokrok a inovace, rušení obchodních bariér a další změny související s tímto procesem přispívají rychlosti integrace mezinárodních ekonomických trhů. Od nepaměti největším nepřítelem rozvoje byli již zmíněná válka nebo ekonomická deprese. Celosvětový hospodářský pokles odstartovaný v roce 2008 krachem americké finanční banky Lehman Brothers znamenala právě díky globálně propojeným finančním trhům negativní vliv na zahraničněobchodní vztahy a veškeré ekonomické aktivity v celosvětovém měřítku. Ekonomická stabilita států začala kolísat a obchod zažil propad, jež WEF1 v Davosu na začátku roku 2011 definoval jako „nejhlubší propad v poválečném období“. WEF významně podpořil trend liberalizace světového obchodu, ještě větší uvolnění mezinárodního obchodu s podporou WTO v podobě menších cel či přísnějších pravidel pro subvence.

1

Světové ekonomické fórum (World Economic Forum)

9

Velmi prudký propad exportu způsobil zejména menším státům velké problémy. Právě tyto státy tím definitivně potvrdili svou závislost na exportu, na zapojení země do mezinárodního obchodu a zahraničněobchodní politiky. Jen čas ukáže do jaké míry, byla pro ně tato deprese zásadní, a jak moc dokázala ovlivnit chod jejich ekonomik, jejichž vývoj je tak různorodý. Proto kdy jindy než dnes je důležité soustředit pozornost na vnější ekonomické vztahy státu, aktivitám na podporu oživení ekonomiky, a posílení konkurenceschopnosti, jimiž proexportní politika bezesporu je.

10

2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem diplomové práce je porovnání systémů proexportní politiky České republiky a členského státu EU a na základě provedené analýzy potom navržení možných doporučení pro ČR. Systémem je myšlen postup státu při aplikaci své zahraniční a zahraničně obchodní politiky, se zaměřením na poskytování podpory podnikatelským subjektům. Je hodnocena soustava nástrojů a postupů, jejichž konečným efektem je úspěch podnikatelských subjektů na zahraničním trhu. V práci je využito metod analýzy a komparace. Tento druh práce nevyžaduje hypotézy. Teoretická část je zaměřena na vnější ekonomické vztahy státu s důrazem na objasnění proexportní politiky země všeobecně. Protože jsou oba státy součástí EU a mezinárodních organizací, je nutné specifikovat jejich úpravu proexportní politiky, zejména část společné obchodní politiky. Praktická část je zaměřena na analýzu konkrétního systému proexportní politiky každého státu zvlášť. Předpokladem je, že každý stát má svoji strategii v rámci proexportní politiky a instituce, které ji vykonávají. Pozornost bude věnována také nestátním organizacím. Důležitými jsou v tomto postupu dílčí cíle. Prvním je nalezení a definování národní exportní koncepce a následné porovnání. Druhým bude identifikace proexportních institucí, zkoumání jejich činností v poskytování služeb a následné porovnání. Výsledná komparace tedy bude postavena na třech základních pilířích. Prvním je pilíř státního rámce proexportní politiky, druhým je pilíř institucionální, a třetím je pilíř poskytovaných služeb, kde bude brán zřetel na jednoduchost resp. komplikovanost v působnosti na trhu. Tyto tři pilíře poslouží k lepší orientaci při stanovování cíle diplomové práce. Poslední fází je vyhodnocní společných a odlišných znaků v systému, a definice vzájemných výhod a nevýhod proexportního systému z pohledu podnikatelského subjektu. Pro porovnání koncepcí a jednotlivých institucí proexportní politiky bylo vedle České republiky vybráno Estonsko, neboť se jedná o zemi dobře srovnatelnou s ČR. Stejně jako ČR i Estonsko bylo jednou z komunistických zemí sovětského bloku s transformujících se ekonomik. Byli společně součástí východního rozšíření Evropské unie a mají obdobně velký význam exportu, jeho celkový objem a vývoj a v žebříčku WEF, které hodnotí konkurenceschopnosti jednotlivých zemí si obě země dřží mezi státy východní Evropy nejlepší výsledek. 11

Hlavním zdrojem informací k mezinárodní úpravě proexportní politiky jsou především internetové zdroje, resp. informační portál EU (www.euroskop.cz) a internetové stránky Evropské komise (www.europea.eu). Hlavním zdrojem k nalezení a identifikaci proexportních institucí v ČR je především Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zahraničních věcí, agentura CzechTrade (www.czechtrade.cz), včetně informačního portálu BusinessInfo (www.businessinfo.cz). Podobný přístup bude využit u Estonska, neboť předpokladem je, že se proexportní politikou zabývá instituce zaměřená na obchodní politiku. Jedná se především o Ministry of Economy and Communication (www.mkm.ee), a s ním související portál agentury Estonia Enterprise (www.eas.ee) a Ministry of Foreign Affairs.

12

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Vnější ekonomické vztahy státu se zaměřením na vývoz Vnější ekonomické vztahy navazuje každý ekonomický subjekt jako prvek v rámci světové ekonomiky. Prvkem jsou jak národní ekonomiky, tak celky působící uvnitř jako mezinárodní společnosti, a mezinárodní integrační seskupení. Souhrn vzájemných vnějších ekonomických vztahů dvou či více ekonomických celků představuje mezinárodní ekonomické vztahy, jejichž součástí jsou mezinárodní obchod, mezinárodní kapitálové, měnové, finanční vztahy a zahraniční ekonomické vztahy a národní ekonomika. Míru zapojení ekonomického celku do světové ekonomiky charakterizuje míra otevřenosti ekonomiky, jež je dána podílem vývozních a dovozních toků na jeho souhrnných agregátech ekonomické aktivity, tedy na HDP, na celkové výrobě, na celkových výrobních zdrojích či finálním užití (jinak řečeno poměr objemu zahraničního obchodu vůči HDP). Stupeň otevřenosti ekonomického celku je výsledkem působení různých věcných a systémových faktorů:




Ekonomický rozměr – počet obyvatel, velikost teritoria, přírodní podmínky.




Ekonomická vyspělost – ukazatelé ekonomické moci (HDP, HDP/ob., průmyslová produkce/ob.).




Typ hospodářského mechanismu – právní normy, ekonomické nástroje, zvyky, tradice a etika národa, metody, jimiž se stanoví ekonomické priority a koordinuje hospodářská činnost.[1]

Lze říci, že čím menší ekonomický celek a čím vyšší vyspělost, tím vyšší otevřenost. Čím vyšší zapojení do ekonomický vztahů tím více liberální systémy. Čím je země menší a čím méně má obyvatel, tím je míra závislosti ekonomiky na vnějších ekonomických vztazích větší. Existují tedy dva protipóly, dva možné přístupy k zahraničnímu obchodu z pohledu zahraničněobchodní politiky.

13

Pasivní přístup je charakterizován spíše úměrností, uzavřeností a protekcionismem. Domácí trh zemí, které tento přístup preferují, jejich surovinová a průmyslová základna je dostatečně velká na soběstačný vývoj. (Např. USA, Ruská federace, Indie, Čína, Brazílie, Indonésie, atd.). Aktivní přístup klade důraz na export a jeho efektivnost. O efektivnosti zahraničního obchodu je možné mluvit v případě, kdy je dosahováno maximálních úspor společenské práce (vynaložené práce). Tato maximalizace je dosahována pomocí specializace na určité výrobky. Na tyto produkty je pak soustředěn výzkum, vývoj a veškeré propagační úsilí. Specializační profil vede k růstu ekonomiky a splňuje tak růstovou funkci zahraničního obchodu. Tato koncepce zpravidla vychází z liberalistického ekonomického pojetí, maximální otevřený trh s minimálními zásahy státu do ekonomiky. V rámci tohoto přístupu lze mluvit o proexportní politice. [2]

3.2 Pojem proexportní politika Proexportní politika je autonomním prostředkem zahraničněobchodní politiky státu. Reflektuje zájem státu stimulovat export. Stát v rámci této politiky vytváří oficiální rámec pro vývozce – eliminuje překážky, které se vývozcům mohou postavit do cesty mezi výrobou a umístěním na zahraničních trzích u finálního spotřebitele. „Účinná proexportní politika musí mít ambici zvyšovat konkurenceschopnost domácích firem a prosazovat obchodně-ekonomické zájmy země v zahraničí. Nesmí být neutrální, zaměřená pouze na vytváření příznivého makroekonomického a obchodně politického rámce. Měla by se přiblížit tomu, co exportéři z podnikové praxe znají pod pojmem aktivní a dravá obchodní politika.“[3] Výhody proexportní politiky jsou vysoká míra produktivity práce, rychlejší proces inovací a modernizace výroby, kvalitnější řízení i management (včetně obchodu) a vytváření více pracovních příležitostí pro více kvalifikované zaměstnance. Systémy státních podpor exportu neprošly ve vyspělých tržních ekonomikách, včetně členských zemí EU, stejným vývojem, což se odráží ve značně rozdílném jak institucionálním uspořádání, tak i v celkové úrovni a podmínkách přístupů k vyčleněným veřejným zdrojům. Pro všechny je však v současnosti charakteristický vysoký stupeň komplexnosti poskystovaných služeb umoňující zainteresovaným firmám za stanovených pravidel využívat pomoci státu v každé fázi vývozu. Tato společná zásada spolu se snahou o maximální zohlednění konkrétních specifických podmínek a potřeb svých ekonomik vyúsťují do často velmi rozdílných

14

prováděcích foremem vývozních podpor. Úrovní resp. propracovaností souboru nástrojů, metod a technik státní podpory vývozního podnikání je ve vyspělých tržních ekonomikách všeobecně přikládáno velký význam z hlediska konkureční schopnosti tuzemských podniků na zahraničních trzích. Deficity státních rozpočtů, zároveň ale i neuspokojivě hodnocená efektivnost využívání prostředků stimulování vývozního podnikání vedly ve druhé polovině 80. let řadu vyspělých tržních ekonomik ke krácení částek přidělovaných do fondů pro rozvoj vývozu. Strategie hospodářských politik v oblasti exportu vyspělých tržních ekonomik se od druhé polivny 80. let začala silněji vyznačovat omezováním přímých podpor vývozu ve prospěch podpor nepřímých při důslednějším prosazování zásad volné soutěže. Podmínky, které jsou ze strany státu stanovovány v oblasti podpory vývozu mohou být nazvány nástroji proexportní politiky.[4]

3.2.1 Nástroje proexportní politiky Přímá finanční podpora znamená, že stát může podporovat přímo vývoz různými prostředky a nástroji financování. Oficiální podpora může mít formu přímých úvěrů/financování, refinancování, zvýhodněné úročení podpory, spolufinancování (úvěry a granty), vývozní úvěrové pojištění a garance. Instituce zabývající se exportním financováním jsou všeobecně nazývány vývozní úvěrové agentury (Export Credit Agencies (ECAs). V případě státní podpory je ECA ve většině případů státní institucí.




Vládní vývozní úvěry - státní půjčky poskytované jednou zemí druhé s tím, že zapůjčená suma bude použita k nákupům v zemi, jež úvěr poskytla. Dlužnická země je tedy omezena pro nákup určitého zboží na zemi poskytující úvěr. Na druhé straně jsou však obvykle tyto úvěry spojeny s příznivými podmínkami (např. delší doba splatnosti, nižší úrokové sazby). Pro domácí výrobce ve věřitelské zemi jde pak o značnou šanci a příležitost získat za poměrně výhodných podmínek odbyt pro své produkty v zahraničí. Nelze však přehlédnout riziko pro věřitelskou zemi jako celek, jímž jsou možné problémy se splácením poskytnutého úvěru.




Státní záruka za úvěr - prostřednictví tohoto nástroje stát pomáhá dodavatelům, jež se snaží svému odběrateli poskytnout výhodné úvěrové podmínky. Exportující firmy jsou nuceny pod konkurenčním tlakem poskytovat delší

15

obchodní úvěry a přijímat tak vyšší úvěrová rizika, aby zakázku získali. Vývozce má možnost pojistit si poskytovaný úvěr na účet státního rozpočtu proti různým rizikům (politickým, ekonomickým, úvěrovým apod.). Institucionálně jsou k tomu zřizovány státní nebo polostátní pojišťovací organizace (agentury), které se v případě nezaplacení dovozcem zavazují uhradit vývozci až 90 % hodnoty poskytnutého úvěru.


Předexportní a exportní úvěry s nižší úrokovou sazbou (soft loans) – stát umožňuje vývozcům získání těchto úvěrů ve státem vlastněných obchodních (exportních) bankách.




Vývozní subvence - stát např. může poskytnout vývozci prémii ve výši určitého procenta z objemu vývozu nebo může v tomto ohledu uplatnit daňovou restituci, celní restituci apod. Finančně je i podporována účast na mezinárodních výstavách a veletrzích, zejména v případě malých a středních podniků. [4]

Vývozní úvěry jsou obvykle státní podporou, která vyvolává potencionální obavy o svobodnou a spravedlivou hospodářskou soutěž. Z tohoto důvodu byli předmětem dohod a ujednání v rámci OECD (následně začleněny do práva EU), stejně tak směrnicemi EU o harmonizaci pojištění vývozních úvěrů pro transakce se střednědobým a dlohodobým krytím (viz. kap. Konsensus OECD). [38] Nepřímá

nefinanční

podpora

spočívá

obvykle

v poskytovaní

různých

poradenských a informačních služeb, které mají umožnit podnikům vstupujícím na zahraniční trhy získat znalosti o těchto trzích, zejména o možnostech a podmínkách vývozu a rizicích příslušných trhů. Pro účely analýzy zahraničních trhů a zajištění různých služeb mezinárodního marketingu existují prakticky ve všech vyspělých ekonomikách k tomu státem založené instituce. Tyto jejich služby jsou poskytovány exportérům zdarma či za menší úplatu. Do poradenské a informační činnosti je zahrnováno: [12]




Poskytování informací o legislativě a právních předpisech dané země,




poskytování informací o technických normách,




marketingové analýzy a studie o příslušných trzích,




prezentace obchodních příležitostí,




vyhledávání obchodních partnerů,




podporu vytváření exportně orientovaných skupin firem, 16




investiční poradenství (včetně koordinace a volby priorit pro investice v zahraničí),




poradenství při hledání vhodných distribučních cest, při budování prodejní sítě a vytváření průmyslových a obchodních středisek,




poradenství o zahraničních výstavách a veletrzích.

Ostatní služby nepřímé podpory jsou:


Technická pomoc vývozcům (pomoc při schvalování výrobků v zahraničí, zajištění konzultací specialistů v příslušných technických oborech apod.),




pomoc se zajištěním exportních formalit (zajištění povolení vývozu, celní formality),




organizování obchodních misí do vybraných teritorií a zprostředkování kontaktů se zahraničními institucemi (tzv. otevírání dveří pro vývozce),




pomoc při zakládání vlastních poboček a při vyhledávání a výběru jejich zaměstnanců,




organizace seminářů a dalších vzdělávacích akcí na podporu exportu.

Významnou část proexportní politiky tvoří tzv. obchodní diplomacie nebo též ekonomická diplomacie. Souhrnně řečeno je to podpora při navazování kontaktů v politických kruzích a jiných významných institucích dané země, při získávání informací o těchto trzích, v garanci a pojištění vývozu, v zajištění obchodních misí a při účasti na veletrzích v dané zemi apod. Význam této podpory vývozu po světovém hospodářském úpadku výrazně vzrostl a stal se oblastí možného vytváření a zajišťování důležitých podmínek a podpor podnikatelských aktivit v zahraničí. Obchodní diplomacie je definována jako specifická oblast, resp. součást diplomacie a diplomatických služeb, zaměřená:




Na vytváření podmínek pro naplňování ekonomických zájmů státu v zahraničí, tedy naplňující ekonomický rozměr jeho zahraniční politiky (širší pojetí, makropohled, aktivity v rámci především multilaterální diplomacie, koncentrace převážně na otázky obchodní politiky, mezinárodní smluvní ujednání apod.) a




na podporu obchodních a investičních aktivit národních podnikatelských subjektů při jejich vstupu na zahraniční trhy, na lobování za jejich zájmy, na podporování aktivit a zájmů zejména zahraničních investorů o podnikání na českém trhu apod. 17

(užší pojetí, mikropohled, převažující aktivity v rámci bilaterální diplomacie, dominance přístupu ve prospěch aktivit podnikatelů atd.).

Obchodní diplomacie je kromě proexportní politiky spjata také s přílivem zahraničních investic, s programy podpory investování domácích podnikatelů v zahraničí, a s programy podpory exportních aktivit malých a středních podniků atd. .[13] K efektivním formám propagace firem patří jejich účast na specializovaných výstavách a veletrzích (nikoli s širokou účastí veřejnosti), které se účastní různí potenciální obchodní partneři a kde lze navázat obchodní kontakty, resp. mít možnost získat zahraniční zakázky. Přímo na veletrzích dochází k uzavírání kontraktů nebo jsou vedena první jednání o zakázkách. Světovým trendem je nyní tzv. společná účast, kdy pod hlavičkou státu je prezentována společná expozice za účasti řady firem. Zkušenosti jsou takové, že prezentace viditelně zajištěné státem u zahraničních partnerů zvyšují důvěru a následně jejich větší ochotu navázat s firmami dané prezentované země obchodní kontakty. Ke zvýšené prestiži mohou přispět i různé doprovodné akce a programy (prezentace, semináře apod.), které zvyšují informovanost o dané zemi v zahraničí a vylepšují její tamní obraz. V některých zemích je podpora státu důležitá i v určité tradičně symbolické rovině (např. Čína, Vietnam, Rusko a další státy SNS). Za zajímavou zkušenost proexportní politiky vyspělých tržních ekonomik je považován důraz kladený na vytváření celkového proexportního klimatu. K němu nesporně již dlouhodobě přispívají systematicky prováděná hodnocení a ocenění vývozních podniků s nejlepšími výsledky. Mezi hlavní kritéria při hodnocení exportních výsledků patří: [3]




Exportní schopnost,




dynamika růstu vývozních příjmů,




výsledky z pronikání na nové vývozní trhy,




podíl národní práce na celkové vývozní hodnotě a jiné.

Přestože role státní proexportní politiky v oblasti posilování exportní výkonnosti je nezastupitelná a je významným ekonomickým nástrojem vlád nejen členských zemí Evropské unie, je třeba zdůraznit, že rozhodující vliv na výši exportu mají takové faktory, jako jsou: celková úroveň podnikatelského prostředí, konkurenceschopnost nosných odvětví naší ekonomiky, přizpůsobivost vzdělanostního a výzkumně 18

vývojového potenciálu, řídící a marketingové schopnosti managementu firem, směnná relace naší měny, sociálně ekonomická soudržnost a v neposlední řadě finanční možnosti státního rozpočtu. Je tedy zřejmé, že odpovědnost za výkonnost státního exportu je průřezová, napříč celým ekonomicko - společenským prostředím a musí být středem zájmu všech rezortů.

3.2.2 Institucionální rámec Ve většině vyspělích evropských zemích jsou jednotlivé nástroje státní podpory exportu koncentrovány do působnosti jednoho resortu. Obvykle je v tomto případě rozhodujícím kompetentním orgánem státní správy příslušné hospodářské ministerstvo (ministerstvo hospodářství, ministerstvo průmyslu, ministerstvo průmyslu a obchodu apod.). V některých státech je však tímto kompetentním orgánem ministerstvo zahraničních věcí (např. Švédsko, Dánsko). Existuje i druhý přístup, který vychází z určitého administrativního pluralismu a na jehož základě jsou jednotlivé agendy zahraničně obchodních politik a podpory exportu svěřeny do působnosti několika ministerstev či státem zřízených institucí (pobaltské země, Řecko). Celkově lze říci, že v zahraničně obchodní oblasti sehrávají v Evropě významnou roli státní orgány. Existují ale i případy, kdy proexportní aktivity jsou poskytovány také nestátními subjekty. Těmito subjekty mohou být hospodářská komora, zahraničně-obchodní komora, soukromé firmy a společnosti s cílem překonávat bariéry v mezinárodním obchodě a usnaňovat subjektům privátní sféry mezistátní obchodní styk. Například v Rakousku je ze zákona svěřeno zastupování zahraničně obchodních zájmů firem Hospodářské komoře Rakouska. Ve všech zemích EU pak fungují agentury na podporu obchodu (exportu) a investic. Často jsou tyto agentury dvě. Jedna se zaměřuje na podporu exportu a druhá na získávání zahraničních investic (tento model byl svého času přijat i v ČR). Ve Velké Británii a Dánsku existuje jediná agentura se zodpovědností za oblast exportu i oblast přílivu zahraničních investic. Agentury jsou podřízeny obvykle hospodářským ministerstvům; určitou výjimkou jsou již výše zmíněné země jako Švédsko a Dánsko, kde je hlavním kompetentním orgánem ministerstvo zahraničních věcí a agentury jsou tak podřízeny tomuto ministerstvu. Služby agentur na podporu exportu (TPO – Trade Promotion Organisation) jsou v převážné míře financovány ze státního rozpočtu, zhruba do dvaceti procent jejich finančních prostředků je získáváno jako poplatky (platby) za poskytnuté služby. V

19

některých zemích však přispívají firmy. Základní marketingové informace jsou poskytovány zdarma. Za úhradu jsou poskytovány ostatní služby, zejména pak některé speciální poradenské služby v rámci programů s finanční účastí státu, zpracování marketingových studií na zakázku, právní servis apod. Nabídka služeb má přitom tendenci k dalšímu rozšiřování a posouvá se od poskytování spíše všeobecných informací o dané zemi, resp. teritoriu k podrobnějším informacím o trhu a k hlubším marketingovým analýzám. Ve většině případů zahraniční kanceláře agentur na podporu exportu pracují nezávisle na zastupitelských úřadech, ale podle potřeby s nimi spolupracují a koordinují činnosti. Ve většině zemí také existují banky specializované na exportní financování. V některých zemích je jejich rozhodujícím vlastníkem stát (např. Velká Británie), v jiných zemích jde o soukromé podnikatelské subjekty (např. Německo). [11]

20

3.3 Obchodní politika EU se zaměřením na podporu vývozu Obchodní politika EU, její zásady a praxe, uplatňované ve styku s ostatními státy, mají své důležité místo ve světové obchodní politice. Její hospodářství je největší na světě. EU je rovněž největším vývozcem. Podniky EU v roce 2009 vyvezly zboží a služby ve výši 1,6 bilionů EUR, což tvoří přibližně 13 % jejího HDP. Jejím strategickým cílem je zajistit, aby její hospodářství bylo otevřené a konkurenceschopné v celosvětovém měřítku. [4] Obchodní politika EU funguje ve dvou rovinách.

3.3.1 Jednotný vnitřní trh Je rovina vnitřního (intra) obchodu mezi členskými státy EU, řídící se pravidli jednotného vnitřního trhu, jež je definován jako „oblast bez vnitřních hranic, v níž je zajištěn volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu a poznatků (od roku 2008)“. [33] Na vnitřním trhu Unie sdílí pravomoce s členskými státy. Díky neexistenci vnitřních hranic a platnosti volného pohybu zboží a služeb nelze prakticky hovořit o skutečném vývozu a dovozu. Ze statistického hlediska se pohyb zboží uvnitř unie měří systémem INTRASTAT. V letech 1999 – 2009 dle WTO byli v rámci unijního obchodu uskutečněny dvě třetiny zahraničně obchodní směny. Samotná liberalizace obchodu, postupné uvolňování obchodních překážek a volný vstup na evropský vnitřní trh znamená na jednu stranu mnoho příležitostí, na druhou i mnoho hrozeb. Proto i v rámci unijního trhu je nutná podpora podniků při jejich pronikání na trhy jiných členských států. Jedná se různé formy podpory podnikání. [3] Na jednotném vnitřním trhu EU je obchod se zbožím základem a převažujícím prvkem obchodu vůbec a rozumí se jím všechny statky ocenitelné v penězích a způsobilé být předmětem obchodních transakcí. Společenství zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod se zbožím a která zahrnuje zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy. V souvislosti s implementací směrnice o službách na vnitřním trhu došlo od 28. prosince 2009 k výrazné liberalizaci volného pohybu služeb v EU. Směrnice zavádí možnost tzv. přeshraničního poskytování služeb. Poskytovatel (obchodník, podnikatel, živnostník, zástupce svobodných povolání aj.) může provozovat svou činnost v kterémkoli jiném členském státě, za stejných podmínek jako příslušníci tohoto státu, tedy bez 21

diskriminace, na základě státní příslušnosti, za stejných podmínek jako příslušníci hostitelského státu, tzn. základě svého podnikatelského oprávnění v ČR dočasně nebo příležitostně poskytne službu přes hranice v jiném státě EU. Služba může být poskytována buď usazením v jiném členském státě (např. bankou nebo jinou finanční institucí, zřízením obchodu, hotelu, servisu aj.) nebo přes hranice (poskytováním pojišťovacích služeb, poradenstvím aj.). Tato liberalizace se pozitivně dotkla třech důležitých segmentů, a to bankovních a pojišťovacích služeb, dopravních služeb a finančních služeb. [11]

Ta druhá, je rovina vnějšího (extra) obchodu, EU a okolního světa, tedy 27-mi členských států vůči státům nečlenským. Vývoz a dovoz zboží a služeb je zde postaven na termínu "společná obchodní politika EU", jako součást koncepce vnější činnosti EU na mezinárodní scéně.

3.3.2 Společná obchodní politika Společná obchodní politika je termín ustanovený ve „Smlouvě o fungování Evropské unie“ tzv. Lisabonské smlouvě (bývalý čl. 131 – 134 Smlouvy o založení ES). Evropská unie společnou obchodní politikou přispívá k rozvoji světového obchodu, postupnému odstranění omezení mezinárodního obchodu, přímých zahraničních investic a ke snižování celních a jiných překážek a tím k dosahování ekonomické prosperity. To aktivně podporuje otevření trhů a rozvoj obchodu v multilaterální rámec WTO a zároveň podporuje rozvojové země a regiony skrz bilaterální vztahy s ohledem na jejich zapojení ve světovém obchodě pomocí preferenčních opatření. Již z názvu „společná

politika“ vyplívá, že zde státy delegovaly veškeré pravomoce na orgány EU, ve kterých však mají své zastoupení. Společný postup v rozhodování v obchodní politice vůči třetím zemím je uplatňován v jednotných zásadách SOP stanovených v čl. 207 Smlouvy o fungování EU. Jsou to úpravy celních sazeb, vývozní politika, uzavírání celních a obchodních dohod týkajících se obchodu se zbožím a službami, obchodní aspekty duševního vlastnictví, přímé zahraniční investice, sjednocování liberalizačních opatření a opatření na ochranu obchodu (opatření pro případ dumpingu a subvencování). [32] Ze statistického hlediska je dovoz a vývoz zboží a služeb založen na systému EXTRASTAT,

jehož

výsledky

určují

pozici

EU

ve

světovém

obchodu.

Z institucionálního hlediska opatření pro provádění SOP přijímají Evropský parlament a

22

Rada. Ta rozhoduje na základě návrhů předložených Evropskou komisí. Nejen při sjednávání obchodních dohod Komisi pomáhá konzultacemi zvláštní výbor ustavený Radou (Výbor pro obchodní politiku). Dalšími fóry pro obhajobu a prosazování národních zájmů členských států jsou samostatné formace Výboru pro obchodní politiku (pro oblast služeb a investic, textilu, oceli a dalších vybraných průmyslových sektorů) a teritoriálně i zbožově zaměřené pracovní skupiny Rady. Na pravidelných zasedáních Výboru pro obchodní politiku, řízeném představitelem země předsedající Radě EU, diskutují zástupci všech členských států s Evropskou komisí o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat, od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu jednotlivých výrobků. Tvorba a provádění obchodní politiky se v EU uskutečňuje efektivním a transparentním způsobem, zainteresováni jsou také představitelé zájmových skupin a občanské společnosti vč. představitelů průmyslu, sociálních partnerů, odborových svazů a nevládních organizací, a to např. formou plenárních setkání, specializovaných pracovních skupin i jednání ad hoc. Od vzniku Lisabonské smlouvy (2007) je výrazně posílena pravomoc Evropského parlamentu. Ten musí být při vyjednávání mezinárodních smluv v oblasti společné obchodní politiky informován o průběhu jednání a minimálně konzultován při jejich schvalování. Fakticky však bude muset souhlasit téměř s každou dohodou. Bude projednávána v rámci nově ustavené Rady pro zahraniční věci, které předsedá vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Celosvětově bude SOP reprezentována Evropskou službou pro vnější činnost. [3]

Společná obchodní politika ve vztahu k vývozu Spočívá v liberalizaci vývozní činnosti členských států. Obecně platí, že vývozy EU do třetích zemí nejsou až na vyjímky ze strany EU kvantitativně omezeny. Na straně vývozu monitoruje EU opatření třetích zemí a dostupnými prostředky usiluje o odstranění překážek či zmírnění jejich dopadu na unijní vývozce. V případě legitimních nástrojů na ochranu obchodu (antidumpingová, protisubvenční a ochranná opatření) dohlíží na jejich korektní aplikaci a poskytuje podnikům poradenství a asistenci při obhajobě jejich zájmů. [34]

23

Regulace obchodních bariér (Trade Barriers Regulation) Tento právní nástroj umožňuje podnikům, průmyslovým odvětvím i členským státům EU bránit se proti nedovoleným překážkám a porušení mezinárodních pravidel obchodu. Je zaměřen na odstranění překážek obchodu ve prospěch vývozců EU nejen v oblasti zboží, ale i služeb a práv duševního vlastnictví. TBR rozlišuje dva typy překážek obchodu proti kterým se podnikatelé mohou bránit podáním stížnosti:


Překážka obchodu ovlivňující trh třetí země, která nepříznivě působí na obchod unijního průmyslu.




Překážka obchodu ovlivňující trh EU a vedoucí k materiální újmě odvětví EU.

Strategie přístupu na trh (Market Access Strategie) Je hlavní aktivitou Evropské komise v oblasti SOP. Představuje průřezovou množinu aktivit zaměřenou na zlepšení přístupu na mimounijní trhy. Cílem této aktivity je nabízet evropským exportérům informace a pomoc v případě, že při vstupu na trh nečlenské země narazí na nějakou překážku. Tato podpora má podobu řady nástrojů a aktivit jak na úrovni členských států, tak na úrovni Komise. Jeho informačním kanálem je databáze MADB. Jestliže má již exportér zvolené teritorium, potřebuje se dozvědět více o specifických požadavcích daného trhu a možných překážkách pro vstup na tento trh, najde v ní databázi aplikovaných celních sazeb, přehled dovozních formalit, databázi obchodních překážek, statistiky, studie, databázi sanitárních a fytosanitárních opatření a registr stížností. Některé země někdy uplatňují více formálních požadavků a bariér, než jaké nalezl v databázi MADB – dovozní cla mají například odlišné sazby nebo úřady požadují jiná potvrzení a certifikace. Ve všech těchto případech může exportér do databáze elektronicky vložit svoji stížnost, kde popíše který orgán a jakým způsobem stanovená pravidla podle jeho názoru porušuje. Evropská komise spustila tuto službu na základě zkušenosti, že exportér je prvním, kdo na obchodní překážku v teritoriu narazí.

V terminologii EU se synonymem podpory vývozu stalo označení podpora konkurenceschopnosti – podpora rozvoje aktivit exportérů zahraničních trzích s cílem zvýšení možnosti využití exportních příležitostí, které na světovém trhu existují. Zvláštní pozornost je věnována potřebám výrobního průmyslu a malých a středních podniků.

24

3.3.3 Podpora konkurenceschopnosti Zvýšení konkurenceschopnosti evropských firem, celkový hospodářský růst a tvorba dostatečných pracovních příležitostí pro obyvatele EU bylo cílem tzv. Lisabonské strategie 2000-2010, která byla motivována mj. nutností reakce na postupující globalizaci. Otevřená obchodní politika jako významný prvek konkurenceschopnosti, jež má vliv mimo jiné na posílení zahraniční poptávky, zde ale nebyla dostatečně zdůrazněna. Proto byla vydána iniciativa „Globální Evropa: Konkurenceschopnost ve světě“ (Global Europe: Competing in the World) (2006) zaměřená na liberalizaci podmínek mezinárodního obchodu, zlepšení přístupu na trh EU, postavená na ekonomickém předpoladu “ we need to import in order to be able to export”. Tento předpoklad odráží to, že dvě třetiny importů do EU tvoří vstupy pro mezispotřebu, které rozšiřují výrobní potenciál. Snahou EU je maximálně využívat těchto vstupů, služeb a kvalifikovaných lidí pro udržení evropských podniků v čele světového obchodu. Přístup EU byl založen na jasně stanovené prioritě multilaterismu. EU tak zůstala plně odhodlána WTO jako vlajkové lodi pro implementaci této strategie. Zejména účast na jednáních k uzavření kola z Dohá (Doha Develpment Agenda) byla nejdůležitější aktivitou obchodní politiky EU v posledních několika letech. Základními platformami k liberalizaci obchodu v rámci této strategie bylo definováno kromě Dohá dalších sedm specifických oblastí. Tyto témata jsou součástí i nové obchodní iniciativy. [36] V roce 2010 nahradila Lisabonskou strategii nová desetiletá strategie „Evropa 2020“ pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Obchodní politika se oproti předchozí strategii stala jejím klíčovým prvkem, v jejímž rámci byla v listopadu 2010 představen nová iniciativa „Obchod, růst a celosvětové záležitosti“ ("Trade, Growth and World Affairs"), která byla motivována celosvětovou hospodářskou krizí. Návrhy na podporu konkurenceschopnosti inovativních, vysoce hodnotných produktů se rozšiřují do oblastí: [35]




Větší podpory služeb, která je komparativní výhodou pro EU. Služby tvoří 70% světové produkce, ale pouze asi pětinu světového obchodu. Snahou je dosáhnout otevřeného, transparentního a nediskriminačního přístupu poskytovatelů služeb EU na zahraniční trhy. Vytvoření další pokroku ve službách a regulačních

25

otázkách s hlavními obchodními partnery by mohlo vést do roku 2020 k procentnímu zvýšení HDP EU.


Zpřístupnění veřejných zakázek v třetích zemích (Public Procurement) a boj proti diskriminačním postupům ze strany třetích zemí.




Podpora inovací a techonologií pomocí odstranění celních sazeb na elektronický obchod.




Odstranění necelních bariér (právní předpisy, regulace, absence společných norem, vzájemné uznávání) sníží náklady expandujících podniků v zahraničí.




Časově omezený pohyb osob znamená pohyb kvalifikovaných pracovníků v rámci společností po celým světě.

Programy vyjednávání v rámci podpory růstu Rozvojová agenda z Dohá (Doha Develpment Agenda) by jejím uzavřením přinesla dlouhodobý systémový užitek. Podle Komise má toto kolo dosud největší potenciál pro vytvoření nových exporních příležitostí a zlepšení prosperity, a to na základě vytvoření pevných nebo předvídatelných obchodních pravidel. Efektem by pak měli být změny ve vázaných clech na zemědělské a průmyslové výrobky, dotace narušující zemědělskou výměnu, omezení netarifních překážek, zlepšený přístup na trh služeb. Jednání o dohodách o volném obchodu (Free Trade Agreements) jež se týkají dovozních cel a regulačních překážek by jejich uzavřením přinesla celkové zlepšení způsobu obchodování, neboť by polovina obchodu EU byla pokryta FTA, došlo by ke snížení vývozních cel a zvýšení HDP EU. Uzavřené dohody jsou doposud s Jižní Koreou, Peru, Kolumbií a Střední Amerikou. Pokročilá fáze jednání se vedou s Perským zálivem, Indií, Kanadou a Singapurem a znovu zahájemá např. s MERCOSURem jejichž uzavření je důležité pro jednání s Brazílií. Prioritou jsou dohody FTA na bázi konkurenceschopnosti, jež jsou výzvou pro evropské exportéry v rychle rostoucích regionech východní Asie nebo Dálného Východu. Snahou je také upevňování sousedských vztahů v rámci Východního partnerství a Evropsko – středomořského partnerství. Dokončením všech současných jednání o volném obchodu (DDA a bilaterální dohody) by přidalo více než 0,5% k HDP EU. Zapojení strategických partnerů do obchodu, investic a sbližování právních předpisů s USA, Čínou, Ruskem, Japonskem, Indií a Brazílií. Jedná se o země značného hospodářského rozměru a významu, které mají velký vliv na světovou ekonomiku. Z mnoha různých důvodů mají hospodářské vztahy s těmito zeměmi pro EU strategický 26

význam. Zejména nová strategie vůči Číně, jež se stala nejrychleji rostoucím trhem v rámci exportu zboží a služeb EU a důležitou destinací evropských investic, stále více přispívá ke globální konkureceschopnosti evropských firem. Byla stanovena rada jako základna pro klíčové ekonomické a obchodní otázky (High level Economic and Trade Dialogue). Umožní postihnout řadu palčivých problémů na čínském trhu (zejména investiční podmínky, ochrana práv k duševnímu vlastnictví) a má významnou ingerenci v rámci prosazování principu „fair trade“. Jako druhá největší ekonomika světa a zároveň druhý největší obchodní partner EU je jejich vzájemný obchodní vztah velkou příležitostí a výzvou.

Programy na prosazování a provádění právních předpisů Komise navrhuje zefektivnit uplatňování nástrojů na ochranu obchodu (Trade Defence Instruments) v souladu s pravidly WTO jež chrání výrobu EU. Tyto nástroje se využívají na formy narušení trhu, jako je například subvencování strategických odvětví, včetně případů, kdy třetí země využívají omezení vývozu k tomu, aby nepřímo podpořily navazující průmyslová odvětví. EU podporuje své podniky, pokud třetí země použijí nástroje obrany obchodu nespravedlivě, a to prostřednictvím předání takových záležitostí WTO. Její snahou je dále lepší vymahatelnost, účinnější ochrana a prosazování práv k duševnímu vlastnictví (IPR enforcement) jako je autorské právo, na poskytování licencí nebo na registraci průmyslových vzorů, patentů, vynálezů, užitných vzorů a ochranných známek. EU chce revidovat celní pravidla dodržovaná na hranicích EU, rovněž strategii podpory práv duševního vlastnictví ve třetích zemích z roku 2004 tak, aby zohledňovala nové úkoly, harmonizovat pravidla duševního vlastnictví v EU, stanovit komplexní mezinárodní rámec, určitý katalog osvědčených postupů, který bude zúčastněným stranám pomáhat v účinném boji proti porušování práv duševního vlastnictví. Obnovená Strategie přístupu na trh (Market Access Strategy) z roku 2006 je nástrojem operativní komunikace, jež má pomoci zejména malým a středním podnikům k přístupu na třetí trhy pomocí poskytování informací a překonávání obchodních bariér. EU ve třetích zemích a v Bruselu vytvořila týmy pro přístup na trh, jejichž konkrétními výsledky jsou odstranění překážek a zlepšení podmínek přístupu na trh pro společnosti EU operující na místě ve velké řadě odvětví. Jedná se o třetí země se značným vývozním potenciálem. V souladu s cílem silnějšího prosazování právních předpisů je snahou zřídit další týmy pro přístup na trh v šesti třetích zemích a posílit stávajících 33 27

týmů se zvláštním zaměřením na kontrolu provádění dohod o volném obchodu, jednotlivě spolupracovat se třetími zeměmi, s nimiž EU sdílí stejné problémy s přístupem na trh a rovněž každým rokem vypracovávat zprávu o překážkách obchodu a investic, která bude sledovat obchodní překážky a protekcionistická opatření ve třetích zemích. Přístup na trh pro vývozce z EU omezuje absence či nefunkčnost pravidel hospodářské soutěže a státních podpor ve třetích zemích. EU má proto strategický zájem vypracovat mezinárodní pravidla, aby bylo zajištěno, že evropské společnosti netrpí ve třetích zemích nespravedlivým subvencováním místních společností nebo protikonkurenčními praktikami. Nejlepším řešením by podle Komise bylo přijmout mnohostranný soubor pravidel v rámci WTO. Mnoho klíčových otázek však lze řešit prostřednictvím dvoustranných dohod. Malé a střední podniky nemají často dostatečné zdroje ani zkušenosti s mezinárodním podnikáním, ale přesto mají zájem vyvážet. Zejména tyto firmy čelí při své expanzi stálé řadě překážek a omezení, složitým daňovým systémům a nejrůznějším nákladným administrativním požadavkům. Možná i proto podle nedávného průzkumu Eurobarometru2 pouze osm procent malých a středních firem v Evropě podniká v zahraničí. Komise chce lépe řešit problémy MSP. V roce 2011 představí sdělení o možných podpůrných opatřeních, jež by měly MSP pomoci s rozvojem jejich mezinárodních aktivit. Důležitým bodem je posílení úlohy delegací EU jakožto kontaktních míst pro podniky EU v cizině a v případě potřeby zavedení specifické struktury pro podporu podnikání ve třetích zemích. [17]

3.3.4 Rozvojová spolupráce Obchod a obchodní politika podporují mezinárodní vliv EU a spojené úsilí na úrovni EU by mělo rozvíjet a podporovat hospodářské zájmy EU ve třetích zemích. Proto by se obchodní a zahraniční politika EU mohly a měly vzájemně podporovat. Obchodní politika EU úzce souvisí i s její rozvojovou politikou. V této oblasti politiky jsou podporou exportu programy vnější pomoci EU. Zahraniční pomoc EU je poskytována ze zdrojů společného rozpočtu Evropských společenství a z tzv. Evropského

2 European Commission: Special Eurobarometr 357, str. 15, dostupné z http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/november/tradoc_146945.pdf (10. 3. 2011)

28

rozvojového fondu (EDF). Projekty zahraniční pomoci EU jsou implementovány především v rámci tendrů prostřednictvím výběrových řízení anebo v rámci grantů prostřednictvím výzev k předkládání projektů, další informace je možné nalézt na adresách jednotlivých Delegací Komise a to na základě volné a rovné soutěže mezi oprávněnými subjekty. Výběrová řízení jsou vypisována formou veřejných zakázek, které lze dle předmětu této zakázky dělit na zakázky na: [54]




Dodávky: dodávky materiálu a zboží; umístění, instalace a údržba; (např. vybavení pro policii v Albánii)




Služby: zpracování studií nebo poskytnutí odborné pomoci, poradenské služby (např. poradenství v oblasti reformy systému sociálního zabezpečení na Ukrajině nebo poradenství v oblasti daňové reformy v Rusku),




Práce: stavební či inženýrská činnost (např. stavba hraničního přechodu v Rusku nebo rekonstrukce dálnice v Ázerbájdžánu)

Prostřednictvím výběrových řízení jsou pak poptávány přesně definované služby, dodávky a práce, které jsou potřebné k realizaci konkrétního projektu. Firmy, které ve výběrových řízeních uspějí, získají smlouvu na realizaci služeb, dodávek či prací. V případě výzev k předkládání projektů poskytovatel (např. Evropská komise) stanoví rámcové cíle a podmínky a formou grantů podporuje projekty, které těmto podmínkám a cílům vyhovují nejlépe. Veškeré potenciální žadatele o granty od Evropské komise, které se týkají programů zahraniční pomoci EU, soustřeďuje databáze PADOR. V rámci problematiky koordinace exportního financování členských států funguje Pracovní skupina Rady EU pro exportní úvěry. Tato oblast je ošetřena různými dokumenty, které členské státy průběžně implementují do svého právního řádu.3

Otázky mnohostranných vztahů jsou v současné době reprezentované zejména problematikami projednávanými na půdě Světové obchodní organizace (WTO), v čele s Rozvojovým programem z Dohá (DDA). Zároveň jsou ale mnohostranné vztahy rozvíjeny i na dalších fórech mezinárodních organizací. Z nichž mezi nejznámější patří Organizace pro ekonomickou obnovu a rozvoj (OECD). Níže lze nalézt základní

3

Sdělení komise 1997 pojištění exportních úvěrů, Směrnice Rady EU 1998 o harmonizaci pojištění, Rozhodnutí Rady EU 2000 o Ujednání OECD exportní úvěry, Rozhodnutí Rady EU 2006 konsultační povinnosti exportní úvěry, Sdělení Komise 2009 dočasný rámec státní podpory.

29

informace o těchto organizacích a zároveň také aktuální informace z jejich dění. (businfo)

3.4 Úprava

obchodní

politiky

v

rámci

mezinárodních

organizací 3.4.1 EU & WTO Světová obchodní organizace (WTO) je jedinou globální mezinárodní organizací projednávající pravidla obchodu mezi státy. Jejím srdcem jsou dojednané mezinárodní dohody, které byly sjednány, podepsány a ratifikovány většinou obchodujících zemí světa. Cílem WTO je napomoci výrobcům zboží a služeb, exportérům a importérům účinněji vykovávat svoje obchody. EU je jedním z největších světových obchodních bloků, což ji dělá jedním z klíčových hráčů ve Světové obchodní organizaci. Ve WTO, Evropská komise vyjednává jménem 27 členských států EU. (pokr: Working with the WTO) EU podporuje práci WTO v oblasti tvorby předpisů, liberalizaci obchodu a udržitelného rozvoje. Skrz WTO se EU snaží o zajištění nových trhů pro evropské podniky, dodržování pravidel a zajišťování, že ostatní hrají podle pravidel, podporu udržitelného rozvoje v obchodu, a to tím, že všechny dovozy do EU z chudých zemí jsou bezcelní a bezkvótový, s vyjímkou zbraní (The Everything But Arms initiative), pomocí výboru pro obchod a životní prostředí a pomocí všeobecného režimu preferencí (GSP). Je to obchodní dohoda pomocí níž EU umožňuje přístup na trh EU 176 rozvojovým zemím a teritoriím v jejich ratifikaci a v provádění uvedených úmluv na poli lidských práv, základních pracovních norem, udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných. [51] Ze strany členských států v rámci činnosti WTO byli jejich aktivity zaměřeny hlavně na zahájení nového kola mnohostranných jednáních o rozvojové agendě z Dohá, od jehož výsledků se očekávalo a stále očekává zlepšení přístupu vývozců zboží a služeb členských států na trhy třetích zemí, zpřesnění pravidel mezinárodního obchodu a sjednání pravidel v rámci hospodářské soutěže, investic, veřejných zakázek apod. V roce 2007 v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti plynoucími ze strategie o globální Evropě označil Evropský parlament mnohostranný obchodní systém, zakotvený ve WTO, za nejúčinnější rámec k dosažení liberalizace obchodu

30

v celosvětovém měřítku. Systém WTO by však měl být z jeho pohledu do určité míry reformován pro zvýšení jeho transparentnosti a účinnosti. Zejména považuje za smysluplnou reformu institucionální struktury a rozhodovacího procesu WTO za nezbytnou, má-li se zlepšit fungování WTO a má-li se tato organizace vyrovnat s výzvami plynoucími ze stále se zvyšujícího počtu jejích členů. Toto kolo však ani nadále není uzavřené a po několika nepodařených jednáních stále zůstává aktuálním tématem členských států. Pro evropské společnosti má dosažení ambiciózního a vyrovnaného výsledku jednání o rozvojové agendě z Dohá zásadní význam. Nezbytnou zmínkou je úprava exportního úvěrování, které sice WTO explicitně nezahrnuje jako samostatnou kategorii, ale dotýká se této problematiky zprostředkovaně je "Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, tzv. Agreement on Subsidies and counterveiling Measures", který jen zkráceně zakazuje vývozní úvěry poskytnuté vládami při sazbách nižších, než jsou ty, které musí skutečně platit za takto získané prostředky. [3]

3.4.2 Konsensus OECD Další důležitou mezinárodní organizací je bezesporu Organizace pro ekonomickou obnovu a rozvoj (OECD). Její hlavní současnou činností je spolupráce na programech a analýzách při využití kvalitních statistických dat. Smyslem OECD je na základě zkušeností členských zemí hledat řešení, jak zlepšit jednotlivé vládní politiky. Obecně lze říci, že posláním OECD je ekonomický rozvoj ekonomik členských zemí.

OECD má nejvíce legislativy spojené s EU na poli vývozních úvěrů a to v rámci “Divize vývozních úvěrů OECD”, přesněji „Dohodou zemí OECD o přípustných podmínkách vývozních úvěrů s vládní podporou“ (oficiálně nazývaná CONSENSUS – přesný název Arrangement on guidelines for officially supported export credits). Hlavním cílem dohody OECD je vytvořit rámec pro koordinaci na trhu vývozních úvěrů a tím předejít výraznému narušení konkurenčních podmínek. Smlouva byla v průběhu let několikrát revidována a byly v ní zakotveny tři základní principy v oblasti obchodního financování: [56]




Princip nastolení disciplíny – vycházá ze stanovení limitů pro poskytování úvěrů, určuje nejnižší úrokové míry, nejdelší lhůty splatnosti a jejich hramonogram.

31




Princip automatiky – stanovuje automatické přizpůsobení stanovených podmínek pro poskytování úvěrů změnám na domácích kapitálovýc trzích a změnám mezinárodních devizových kurzů.




Princip transparentnosti – vychází z povinnosti poskytovat informace o úvěrových podmínkách v jednotlivých zemích i u jednotlivých obchodních případů.

Konsensus rozděluje země do skupin podle míry exportního úvěrového rizika a stanoví, která rizika mohou být pojišťována komerčním způsobem a u kterých a v jakém rozsahu je možné akceptovat státní spoluúčast. Údaje jsou periodicky aktualizovány podle údajů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky o finanční a ekonomické situaci v členských zemích a platebních zkušeností vývozních úvěrových pojišťoven zemí účastníků Konsensu. Země jsou klasifikovány do sedmi kategorií podle rizikovosti, klasifikace každé z nich probíhá zpravidla jednou ročně, nedojde-li k mimořádnému vývoji. Zvláštní skupinu zemí představuje kategorie nula, kam jsou zařazeny země s vysokým HDP na obyvatele (aktuální minimum je stanoveno na 9656 USD). U exportních úvěrů do těchto zemí se nepředpokládá existence teritoriálních rizik a pojištění komerčních rizik by mělo vždy probíhat na tržním principu, tj. bez státní podpory. [16] Tato dohoda se stala jedním z nejčastěji používaných nástrojů státní podpory vývozu mezi členskými státy OECD. Základní ustanovení konsensu: [3]




Nevztahuje se na vývoz vojenských materiálů a zamědělských produktů,




upravuje jen exportní úvěry se splatností min. dva roky,




stanoví maximální dobu splácení pro země v kategorii relativně bohatá a relativně chudá,




minimálně 15 % hodnoty kontraktu musí být placeno předem nebo při dodávce,




pevná úroková sazba nesmí být nižší než referenční sazby CIRR (Comercial Interest Reference Rate)




jistina a úroky musí být spláceny současně v rovnoměrných splátkách ne delších než šest měsíců,




zvýhodněným úvěrem financované místní náklady v zemi dovozu nesmí překročit třetinu hoodnoty exportního kontraktu,

32




stanoví minimální výši pojistného při pojištění exportního úvěru, a to podle rizikovosti země dovozu,




zvláštní ujednání platí pro úvěry na vývoz letadel, lodí, atomových eletráren a obnovitelných energií včetně vodohospodářských projektů,




stanoví i pravidla pro úvěry představující vázanou rozvojovou pomoc.

Mezinárodní pravidla pro státní financování a pojišťování exportu Základní instrumenty státní podpory financování a pojišťování exportu, které poskytuje členský stát na podporu svým vývozcům v souladu s mezinárodními pravidly stanovenými Konsensem OECD (Arrangement on Officially Supported Export Credits) je džentlmenskou dohodou dodržovanou všemi členy - Participanty tohoto Konsensu. Participanti se setkávají v sídle OECD a jednají o úpravách textu Konsensu a jeho aktualizaci tak, aby odpovídal vždy skutečným potřebám exportu a vytvářel rovné podmínky pro všechny Participanty. Součástí Konsensu je Sektorové ujednání o obnovitelných zdrojích energií a vodních projektech a Sektorové ujednání o nukleárních elektrárnách z roku 2009. V této oblasti je závazným dokumentem OECD Doporučení Rady OECD k zamezení podplácení v mezinárodním obchodě (2006). OECD zpracovává přehled odpovědí členských zemí týkající se této problematiky a naposledy byl tento přehled zveřejněn na stránkách OECD v červenci 2010. V letošním roce bude provedena

další

aktualizace

odpovědí

členských

zemí.

Dalším

významným

dokumentem je Doporučení Rady OECD k životnímu prostředí (tzv. Common Approaches) z roku 2007, které zajišťuje, aby podpora exportu byla směřována pouze na projekty, které odpovídají principům udržitelného životního prostředí. Z iniciativy Světové banky a Mezinárodního měnového fondu s cílem dosáhnout Miléniové cíle (MDGs), aniž by docházelo k dalšímu neúměrnému zadlužování chudých zemí, odsouhlasili členové Pracovní skupiny pro exportní úvěry na půdě OECD Principy a Směrnici na podporu "Sustainable lending practices", při poskytování oficiálních exportních úvěrů do nízko příjmových zemí, které byly naposledy revidovány v roce 2008. Přehled zemí, které podléhají těmto pravidlům, je průběžně aktualizován a zveřejňován na webu OECD. [53]

33

3.4.3 Bernská Unie Bernská unie neboli mezinárodní unie úvěrových a investičních pojistitelů je asociací sdružující poskytovatele vývozních úvěrů a investičního pojištění. Členové Bernské unie se řídí základními pravidly, která odrážejí kolektivní pohled na mezinárodní obchod a na smysl existence této instituce. Základní pravidla jsou dále rozpracována pro jednotlivé výbory. Členům poskytuje možnost hovořit o profesionálních záležitostech a umožňuje výměnu vzájemných úhlů pohledu a zkušeností. Unie vznikla v roce 1934 a zakládá si na své prestižnosti a profesionalitě. Proto být jejím členem je jedním z velkých kroků v historii finanční instituce. K dnešnímu dni sdružuje padesát státních a velkých soukromých garančních a exportních pojišťoven z celého světa. Členové Bernské unie pojišťují vývozní úvěry a zahraniční investice v hodnotě 500 miliard USD ročně, značně tak působí na mezinárodní obchod. [7]

34

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Proexportní politika České republiky Vysoká míra otevřenosti české ekomiky, kde podíl vývozu zboží a služeb na HDP tvoří přes sedmdesát procent, značí aktivní přístup ČR k jejím vnějším ekonomickým vztahům. Podpora exportu, investic a aktivní obchodní politiky se stala v průběhu let prioritou české hospodářské politiky. Celosvětový hospodářský propad ještě více umocnil její roli jako klíčový předpoklad oživení české ekonomiky a obnovení hospodářského růstu. Hlavním koordinačním orgánem proexportní politiky v ČR jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvo zahraničních věcí (MZV). MPO potom úzce spolupracuje s průmyslovými svazy a s dalšími institucemi na podporu exportu.


Česká exportní banka (ČEB).




Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).




CzechTrade - agentura na podporu obchodu (CT).




CzechInvest – Agentura na podporu investic (CI).




Obchodně ekonomické úseky zastupitelských úřadů ČR v zahraničí.




Česká centra a další.

4.1.1 Vývoj proexportních podmínek Do roku 1989 byl odbyt exportu smluvně zajištěn v komunistických zemích RVHP. Rozpad RVHP a následná politická reorientace znamenala ztrátu tradičních odbytišť v bývalém SSSR. Výrazný pokles obchodu s těmito teritorii byl nahrazován obchodem s vyspělými tržními ekonomikami západu. Na začátku transformace se státy s vyspělou tržní ekonomikou podílely na vývozu okolo třiceti procent, zatímco o pět let později už okolo sedmdesáti procent. Díky neznalosti měli české podniky na jejich trzích velké problémy při prosazování svých výrobků, které nebyly relevantní s kvalitativními požadavky náročného zahraničního trhu. Výrobci spolu s obchodními akvizicemi nepochopili význam kritérií, která byla u zahraničních spotřebitelů výrazně preferována, a navíc narážely na ochranné bariéry zahraničních trhů. Faktory, jež ovlivňovali vývoz v souvislosti s činností podniků byli mimo jiné nízká produktivita práce, nedostatek finančních prostředků a finanční nedisciplinovanost, volba nevhodných nebo žádných 35

cílů, strategií či obchodních taktik atd. Výsledkem pak byly problémy zhoršeného přístupu českých výrobců na nové trhy, jež byl do značné míry i problém politický. Nový demokratický režim otevřel trh zahraničním dovozcům, ale byl pasivní v oblasti podpory vývozu. [3] V roce 1992 vláda ve svém programovém prohlášení uvádí jako rozhodující přizpůsobení se českých firem zahraniční konkurenci pomocí pokračující liberalizace zahraničního obchodu, postupného snižování cel, odstraňování netarifních bariér obchodu a odbourávání dovozních přirážek. Exportní výkonnost podmiňující hospodářský růst byla určena komparativními výhodami ČR[59], které představovaly pro vývozní operace slibné předpoklady - příhodné geografické podmínky, relativní vysoká úroveň vzdělanosti a kvalifikace pracovní síly, relativně nízká úroveň mezd a platů, historicky dlouhodobý vývoj průmyslové výroby a vybudovaná úroveň zprůmyslnění země. Právě komparativním výhodám byla ze strany státu přisuzována přilišná důležitost, jež odvedla pozornost od odstraňování konkurenčních nevýhod ČR, které výrazně omezily rozvojové programy orientované na podporu vývozních operací v době transformace. Jako základní nástroje podpory stát doposud použil pouze výraznou devalvaci koruny v roce 1990 a liberalizaci zahraničněobchodních aktivit. Jako rozhodující složka proexportní politiky vznikl EGAP, a dále příspěvková organizace MPO - Centrum vnějších ekonomických vztahů, která začala poskytovat informační služby v oblasti zahraničního obchodu. Narůstání vnějších nerovností díky neustálému prohlubování pasivního salda obchodní bilance4 přinesli v polovině roku 1995 nové přístupy státu k potřebě proexportní

politiky.

Díky

vyčerpávání

proexportního

efektu

devalvace

a

nevyhovujících úvěrových podmínek, [21] byl jako finanční infrastruktura podpory vývozu přijat zákon č. 58/1995 Sb. o Pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Hlavním smyslem tohoto zákona bylo poskytnout některým českým vývozcům, především strojírenských výrobků, úvěrové podmínky srovnatelné s těmi, které měli jejich konkurenti na zahraničních trzích. Tento zákon přinesl stabilnější podmínky pro fungování jediné proexportní instituce EGAP, a dále byl impulsem pro zřízení další proexportní instituce s podporou státu ČEB. Po roce 1996 začal dynamický

4

Faktory ovlivňující negativní vývoj vývozu: Nevhodná komoditní skladba vývozu (zbožové skupiny s menším podílem vložené národní práce), zbožové položky rychle podléhající konjukturálním výkyvům, restrikce ze strany vyspělých zemí, zejména ze strany EU, nedostatečná konkurenceshcopnost českých vývozců v nabízených úvěrových podmínkách (objem úvěru, doba splatnosti, úroková sazba).

36

nárůst pasivního salda obchodní bilance působit problémy v platební bilanci a byl příčinou znejistění zahraničních investorů pro podnikání v ČR. [4] Opatření podpory vývozu se stali jednou ze základních priorit návrhu státního rozpočtu na rok 1997. Ve stejném roce byla vládou definitivně schválena několikrát vrácená Koncepce proexportní politiky. Jejími hlavními principy se staly dodržování mezinárodních závazků ČR, princip liberalizace zahraničního obchodu, princip respektování volné soutěže, princip nediskriminace, transparentnosti a právní jistoty a princip kontinuity proexportních aktivit vlády. Hlavní kritikou byla její přílišná obecnost, neaktuálnost na reálnou ekonomiku, absence realizačních fází a konkretizace zbožových a teritoriálních priorit.[22] Od roku 1998 se proexportní politika spolu s dalšími horizontálními politikami stali pilíři pro zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky, přesněji necenové konkurenceschopnosti českých průmyslových výrobků. Koncepce proexportní politiky dostala praktický rámec v podobě vzniku společnosti CzechTrade, jež vznikla postupnou transformací příspěvkové organizace MPO Centra vnějších ekonomických vztahů. V dubnu 1999 vláda přijala centrální proexportní dokument pod titulem Proexportní politika. O jeho naplňování předkládala pravidelně obsáhlou zprávu Parlamentu ČR pod titulem Informace obsahující rozbor stavu vývozu a jeho podpory. Říká, že „státní proexportní politika má charakter nepřímé podpory, zachovává klima volné hospodářské soutěže, je v souladu se všemi relevantními mezinárodními závazky, které ČR dobrovolně přijala a respektuje pravidlo rovného přístupu“. Dokument definoval pět základních oblastí státní podpory exportu, které vytvořili základ českého modelu státní podpory exportu, jež jako celek utváří konzistentní systém, jehož produkty se vzájemně doplňují:

I

Odstraňování tarifních a netarifních bariér vývozu, zahraničněobchodní strategie, obchodně - diplomatické aktivity, organizačně koordinační řízení státní proexportní politiky.

II

Financování a pojišťování vývozu se státní podporou, adresná rozvojová pomoc.

III

Informatika, poradenství, asistence a odborné vzdělávání.

IV

Propagace a prezentace českých produktů a subjektů v zahraničí.

V

Variabilní soubor doplňkových, časově omezených či ad hoc proexportních opatření.

37

Z hlediska institucionálního dokument systémově sjednotil instituce působící v oblasti podpory exportu, zkoordinoval jejich aktivity, které do té doby až na vyjímky probíhaly diverzifikovaně. Vykonavateli státní proexportní politiky jsou orgány státní správy a organizace, které stát za účelem podpory exportu zřídil a které jsou nějakým způsobem napojeny na státní rozpočet. MPO je ústředním orgánem státní správy pro zahraniční obchod a podporu exportu5 a má v této oblasti řídící organizačně koordinující roli. V roce 2001 přijala vláda materiál Strategie posílení národohospodářského růstu, jehož významnou součástí je kapitola Urychlení růstu externí ekonomiky agresivní podporou exportu. Na oba jmenované dokumenty navazuje aktuálně materiál Vyhodnocení obchodní bilance za rok 2001 a opatření ke zlepšení jejích výsledků. Okruhy přijatých opatření se staly ukončení odbourávání cel a množstevních omezení vzájemného obchodu průmyslovými výrobky, rozšíření rozsahu koncesí pro obchod zemědělskými výrobky a zahájení odstraňování technických překážek obchodu zejména ve vztahu k Evropské unii, zaktivnění činnosti smíšených komisí, zřízených na základě dvoustranných obchodních dohod, splnění základního cíle obchodní části Evropské dohody ČR – ES, tj. vytvoření oblasti volného obchodu, získání statutu pro ČR, jako řádného člena ve skupině Participantů v Ujednání 69 o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry (Konsensus OECD) v oblasti pojišťování a financování vývozu se státní podporou, zajišťovaného společnostmi ČEB a EGAP. [60] V roce 2002 vláda ve svém programovém prohlášení deklarovala vytvořit novou koncepci proexportní politiky, která by prohlubovala účinnost existujících nástrojů proexportní politiky a koordinovala činnosti všech věcně příslušných resortů a institucí a která by směřovala k podpoře nejen průmyslových podniků, ale i MSP. V návaznosti na toto prohlášení vznikla Koncepce proexportní politiky 2003 – 2006. Byl to otevřenější a flexibilnější materiál navazující na dokument Proexportní politika z roku 1999. Převzal pět definovaných oblastí exportu a rozšířil je o podporu exportu malých a středních podniků, jejichž podpora se stala jedním ze strategických cílů této koncepce.

4.1.2 Aktuální proexportní politika ČR Zatímco v předchozích letech, zejména v roce 2006, se exportní politika státu mohla odrážet od příznivého vývoje zahraničního obchodu (viz příloha vývoje ZO), aktuální

5

Kompetenční zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, kterým se určují jednotlivé ústřední orgány a upravuje jejich působnost.

38

politika musí jednoznačně kalkulovat s ekonomickou krizí a reálnou situací v Evropě. Aktuální proexportní politika vychází ze zatím posledního dokumentu v oblasti podpory exportu, a to Exportní strategie ČR 2006 – 2010 (dále jen „Strategie“). Tato koncepce byla vytvořena jako reakce na změny, ke kterým došlo po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004. I když členství v EU proexportní politiku ČR výrazným způsobem nelimituje, bylo nutné nově definovat teritoriální priority mimo trhy EU a reagovat na nové potřeby českých firem v jejich mezinárodním rozvoji a trendy v poskytování služeb (investice do zahraničí, vývoz služeb). Proexportní politika se podle tehdejší vlády měla stát motorem českého obchodu. Oproti předchozím obdobným materiálům Strategie vychází z analýz proexportních politik vyspělích států EU a USA a dále navazuje nejen na předchozí koncepci proexportní politiky, ale také na další důležité dokumenty v oblasti horizontálních a vertikálních hospodářských politik ČR, jež dohromady tvoří ucelený doplňující se koncept. Je postavena projektově a v pověření MPO řízena manažerským způsobem ve spolupráci s nově zřízeným orgánem v rámci MPO, tj. České rady na podporu obchodu a investic. Strategie je zaměřena nejen na obchodní výměnu - vývoz zboží a služeb, ale i na investiční aktivity českých firem v zahraničí. Základní vizí Strategie je tedy „prosadit ČR ve světě prostřednictvím obchodu a investic“. Tato vize je koncipována mezi čtyři klíčové cíle, kterých má být dosaženo pomocí dvanácti projektů, kterými jsou: [50]

I. Více příležitostí pro podnikatele 

Usnadňování podmínek obchodu



Působení na klíčových trzích



Budování kvalitní značky ČR ve světě

II. Poskytovat profesionální a účinnou podporu Účinná asistence pro exportéry Zvýšení vývozu služeb Zvýšení přímých investic Rozvoj vývozních aliancí III. Zlepšit a rozšířit kvalitu služeb Nový systém služeb státu pro export Zákaznické centrum pro export

39

IV. Zvýšit kapacity pro export Síť pro export Rozšíření finančních služeb pro český export Exportní akademie

Pro úspěšné naplnění Strategie byly stanoveny čtyři základní podmínky. První je snaha o udržení dynamiky a pozice ČR na zahraničních trzích. Jedná se zejména o trhy EU, kam směřuje přes osmdesát procent českého vývozu. Podmínkou je maximalizace příležitostí nejen vývozem, ale i účastí na veřejných zakázkách a vytvářením vývozních aliancí. Drouhou podmínkou je prosazení zájmů ČR na rostoucích trzích mimo EU v rámci podpory změny teritoriální struktury českého exportu. Hledáním nových trhů dochází

ke

snižování

závisloti

na

trhu

unijním.

Proto

bylo

na

základě

obchodněpolitických podmínek, obchodního potenciálu teritoria a též požadavků podnikatelské sféry uvedeno nejprve dvacet, později dvanáct prioritních zemí pro český export Brazílie, Čína, Egypt, Indie, Kazachstán, Mexiko, Rusko, USA, Srbsko, Turecko, Ukrajina, Vietnam. V tomto směru je významná společná obchodní politika EU, která razí cestu pro obchod v podobě různých obchodních dohod ve většině vybraných prioritních zemích České republiky. Třetí podmínka se zaměřuje na nabídku špičkových služeb státu, tak aby byly zaručeny stejně kvalitní a intenzivní služby na úrovni vyspělích států Evropy pomocí lepší koordinace činností, sdílení informací, pravidelným hodnocením a systémovým zjišťování požadavků. Jako důležitým bodem byly shledány asistenční služby v podobě ekonomických diplomatů na obchodně ekonomických úsecích zastupitelských úřadů v zahraničí. Úspěšná tzv. „ekonomická diplomacie“ je klíčovým pilířem této strategie. Poslední podmínkou je podpora českých investic a vývozu služeb do zahraničí. Orientace Evropského zboží na technologické produkty s vysokou přidanou hodnotou a zejména konkurence spotřebního zboží s rychle se rozvíjejících ekonomik může vést k nasycení obchodu se zbožím. Proto budoucnost je viděna zejména ve službách a investicích, i vzhledem ke stále se zlepšujícím podmínkám pro jejich přeshraniční obchodování.

40

Kritika strategie I když se proexportní politika dostala do popředí zájmu české vlády, Strategie samotná je ze strany podnikatelů velmi kritizovaným dokumentem. Jak vyplívá z průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) z roku 2010, v němž byly respondenty z 84 % střední firmy, Exportní strategii České republiky na roky 2006–2010 zná pouze devět procent firem. Podnikatelé v průzkumu kritizují zejména nezahrnutí do prioritních zemí s podporou státu i sousední země jako Německo, Polsko a Slovensko, kam se v důsledku krize a nedostatku zakázek začínají obracet i noví exportéři. Kritizováno je rušení zastupitelských úřadů, které se dle Asociace naopak potýkali s náporem zájmu podnikatelů blízko za hranicemi ČR. Dále z průzkumu vyplívá, že přes osmedesát procent firem nevyužívá služeb obchodně-ekonomických úseků ambasád, a to kvůli zdlouhavosti a nízké kvalitě výstupů, případně odmítnutí z důvodů pracovní vytíženosti. Příznivěji už jsou hodnoceny služby zahraničních kanceláří CzechTrade, přestože se za ně platí. Využívá je okolo čtyřiceti procent malých a středních firem. Průzkum AMSP také odhalil, které služby českým firmám v zahraničí nejvíce chybějí. Jde zejména o podporu marketingu, odbytu a akvizic, o kvalitní rešerše firem, odborových sdružení a institucí včetně kontaktů, a také o rychlou dostupnost základních informací o trhu a v neposlední řadě také informace o daňově právních aspektech podnikání v jednotlivých zemích. Od OEÚ a ZK CzechTrade firmy očekávají jednoznačně kvalitní informace o trhu a profesní přístup. Námětem k řešení v rámci Strategie by mohly být také názory malých a středních firem – exportérů na některé instituce, jež se podporou exportu zabývají. O existenci České rady pro obchod a investice ví jen 16 % firem a z nich pouze 12 % si myslí, že dostatečně prosazuje zájmy malých a středních podniků; produkty České exportní banky (ČEB) nevyužívalo 84 % firem, protože je považují za nedostatečné a drahé; produkty Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) nevyužívalo 70 % firem, protože je považují za drahé; přetrvává názor, že ČEB a EGAP jsou jen pro „velké“ firmy, přestože ČEB v září 2009 zveřejnila dva programy přímo pro malé a střední podniky – vývozce a subdodavatele vývozců. AMSP ve své analýze dospěla k názoru, že se řídicí činitele globální ekonomiky dále přesouvají na východ a že tam jsou jednotlivé země závislé spíše navzájem, než na vyspělých ekonomikách Západu. Nová exportní strategie České republiky by se tedy na ně měla dost výrazně orientovat, a to včetně zemí bývalého sovětského bloku. [6]

41

Podpora konkurenceschopnosti Stávající Strategie měla být v tomto roce nahrazena novou pětiletou strategií. Vláda však na svém zasedání 19. 1. 2011 rozhodla o prodloužení platnosti stávající exportní strategie na rok 2011. Rozhodnutí ve svém prohlášení zdůvodňuje tím, že toto řešení umožní novou exportní strategii na léta 2012 - 2015 provázat s připravovanou Strategií konkurenceschopnosti ČR i s připravovanou Koncepcí zahraniční politiky ČR a celkově tak dojde ke sladění hospodářských zájmů ČR. [49] Tak jako EU přešla k podpoře konkurenceschopnosti vývozu i ČR bere tento výraz za svůj. Podle nynějšího ministra MPO Martina Kocourka budoucí strategie proexportní politiky musí být „efektivní a zaměřená na konkurenceschopnost ČR“. Snahou Ministerstva je vytipovat hlavní slabá místa a příležitosti a připravit sadu prioritních opatření, která firmám pomohou čelit konkurenčním tlakům. Vzhledem k prognóze poklesu konkurenceschopnosti ČRje snahou navrhnout: [10]




Systém podpory inovací, vědy a výzkumu se spojením s podporou vývozu výběr a schvalování projektů musí daleko více vycházet z příležitostí na zahraničních trzích,




zapojení soukromého kapitálu - podporované projekty a obory musí při podpoře ze strany státu vždy projít testem světových řešení,




vytvoření prostředí, které podpoří schopnosti tvořit, nalézat nová řešení, poptávaná ve světě,




nový model ekonomické diplomacie podle vzoru vyspělích států v doplnění požadavků firem a jejich reprezentace.

Celkové volání po změně proexportní politiky většiny zainteresovaných svazů a asociací je v rovině zvýšení kapacity státní podpory při financování exportu, odstranění kompetenční roztříštěnost mezi Ministerstvo zahraničí a Ministerstvo průmyslu a obchodu, posílení kapacity Obchodně-ekonomických úseků ambasád a zahraničních kanceláří CzechTrade v prioritních zemích, změny přílišné byrokracie, neúměrné administrativy a komplikovaného placení daní. Svaz průmyslu a dopravy tedy v rámci nové exportní strategie na léta 2011–2016 navrhuje: [58]




V postojích české vlády jasně deklarovat národní zájmy a k jejich prosazování se spojovat zejména s novými členskými zeměmi, které mají podobné problémy 42




potlačovat projevy protekcionismu v obchodě ve všech jeho formách včetně projevů v rámci jednotného trhu v EU




vytvářet aliance států k podpoře liberalizace obchodu průmyslovými výrobky a službami, zamezit účinkům nekalých soutěžních praktik




prosazovat usnadňování mezinárodního obchodu, odstraňování netarifních překážek na třetích trzích a přístupu k surovinám. Zároveň důsledně uplatňovat ochranné nástroje obchodu v rámci WTO proti nekalým praktikám a nekalé soutěži.

4.1.3 Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Ministerstvo průmyslu a obchodu je dle Kompetenčního zákona6 ústředním orgánen státní správy v oblasti zahraničně obchodní politiky a státní podpory exportu ČR. Spolu s Ministerstvem zahraničních věcí (MZV) jsou za činnosti v této oblasti zcela zodpovědné. Veškeré důležité dokumenty, koncepty či strategie v oblasti podpory exportu jsou koncipovány vládou na návrh právě MPO, při společené konzultaci a podpoře s reprezentativními podnikatelskými organizacemi, jakými jsou Svaz průmylsu a dopravy ČR, Hodpodářská komora ČR, Asociace exportérů, Asociace MSP a další. Činnost MPO v oblasti proexportní politiky lze rozdělit do několika tématických oblastí. Ve finanční a pojišťovací činnosti se společně s MF, MZV a MZe podílí na výkonu akcionářských práv v EGAP a.s. a ČEB a.s., které byly zřízeny na základě zákona č. 58/1995 Sb. o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, ve znění pozdějších předpisů. Tyto proexportní instituce mají zvláštní vztah ke státnímu rozpočtu ČR a o své činnosti podávají pravidelné pololetní informace přímo Poslanecké sněmovně ČR. V poradenské a konzultační činnosti a vzdělávacích projektech MPO vydává nebo subvencuje vydávání různých časopisů a publikací typu „Doing business in Czech Republic“. V rámci propagace firem a výrobků MPO podporuje účasti českých exportérů na zahraničních veletrzích a výstavách, a zároveň pořádá mezinárodní veletrhy v České republice. Taz zvané oficiální účasti ČR na zahraničních veletrzích a výstavách mají své zásady organizace. Státní podpora je v této oblasti odstupňována dle kategorie / typu

6

zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, kterým se určují jednotlivé ústřední orgány a upravuje jejich působnost.

43

výstavy. První kategorií jsou národní výstavy, eventuálně účast ČR na veletrhu, zaměřené na prioritní země. Jejím znakem je partnerství mezi státem a podnikatelským subjektem. MPO poskytuje grafiku a další prvky společné Národní výstavy pro jednotnou prezentaci České republiky. Základním předpokladem pro uskutečnění tohoto typu výstavy je fyzická přítomnost alespoň dvaceti vystavovatelů, přičemž její rozsah stanovuje MPO. Státem jsou hrazeny všechny standardní potřeby vystavovatele od pronájmu plochy, realizačního zázemí, doprovodných propagací a programů, až po připojení a spotřebu elektřiny, vody, apod. Zájemci o účast na národní výstavě se mohou hlásit maximálně tři měsíce před zahájením výstavy. Druhou kategorií je „Společná expozice ČR“. Jedná se o jednotnou státní "otevřenou" expozici. Pro její uspořádání je nutný limit minimálně deseti vystavovatelů. Vystavovatel si částečně hradí vybavení prostor a doprovodných služeb. Přihlášení probíhá nejpozději šest měsíců před zahájením akce. Poslední kategorií jsou finanční příspěvky českým ZÚ/OEÚ v zahraničí, oborovým svazům a asociacím, SPD ČR a HK ČR při organizování prezentací na významných mezinárodních veletrzích a výstavách v zahraničí. Přesné podmínky, příhlášky a kalendář pořádaných akcí jsou publikovány na oficiálním webu MPO. Financování aktivit podpory exportu v rámci tuzemských veletrhů a výstav probíhá dle zásad prezentace na veletrzích a výstavách, které se každoročně aktualizují a stejně jako zásady pro oficiální účasti vychází v publikaci Export v kosce. Výběry tuzemských veletrhů provádí MPO na základě návrhů a doporučení oborových svazů a asociací, které se zároveň stávají smluvním partnerem a realizátorem vybraného veletrhu. Aktivitami této podpory jsou pro rok 2011 incomingové mise a prezentace – workshopy. V rámci incomingové mise je cílem podpora vývozu českých firem do zahraničí, prezentace českých firem a akvizice investorů. Cílovými skupinami projektu jsou obchodníci, instituce, funkcionáři s rozhodovací pravomocí, velkoodběratelé, dovozci, nákupčí, odborní novináři. Stát hradí dopravu do a v ČR, ubytování, tlumočení, průvodce, ostatní služby (vstupenky, pohoštění, pronájem sálu, technické vybavení), PR materiály. V rámci prezentací – workshopů je cílem prezentace českých exportérů zaměřená na obchodní a investiční příležitosti v různých teritoriích a bilaterální jednání mezi zahraničními i tuzemskými firmami o možnostech vzájemné spolupráce formou workshopu. Získání zkušeností a podpora pro navázání nových obchodních kontaktů. Cílovými skupinami projektu jsou potencionální zahraniční a tuzemští obchodní partneři. Stát hradí pronájem prostoru, vybavení nábytkem, technické 44

vybavení, internetové připojení, vnější poutač s logem MPO a informací o státní podpoře umístěný na místě viditelném pro veřejnost, grafické označení prezentujících se firem v prostorách konání akce a tlumočnické služby. [52] V rámci informační činnoti MPO ve spolupráci s CT v roce 2006 spustilo důležitý informační kanál pro české exportéry s názvem „Zelená linka pro export“, která je součástí čtvrtého projektu Strategie v rámci účinné asistence pro exportéry. Společně s informačním portálem www.businessinfo.cz tvoří základní informační síť MPO v oblasti exportu. Zelená linka je přímým zprostředkovatelem mezi podnikatelskou sférou a státními proexportními institucemi. Exportér pomocí bezplatné telefonní linky nebo emailové adresy kontaktuje přímo pracovníky Zelené linky. Pracovníci při vyřizování dotazu úzce spolupracují s dalšími institucemi orientované na dannou problematiku dotazu. Partnerskou službou je již zmíněný portál BusinessInfo (www.businessinfo.cz), který

koordinuje

a

realizuje

agentura

CzechTrade.

Roztříštěnost

informací

poskytovaných státní správou byla impulsem pro vznik uceleného systému s propracovaným způsobem prezentace informací a služeb. Vznikl s cílem pomáhat zejména malým a středním podnikům využívat informace pro obchodní aktivity a orientovat se v jejich zdrojích. Portál se od svého vzniku v roce 2002 neustále vyvíjí a v dnešní době poskytuje množství aktuálních informací v různých oblastech podnikání a exportu. Právě aktuálnost a kvalita informací přispívá k jeho důležitosti a portál se stává výchozím bodem pro sběr informací, což dokazuje vývoj návštěvnosti portálu během uplynulých let. [17] Za hranicemi ČR MPO úzce spolupracuje s institucemi, které přímo či nepřímo řídí, a to se Zastupitelskými úřady ČR (ZÚ ČR) a jejich obchodně – ekonomickými úseky pod vedením MZV, a dále zahraniční kanceláře agentury CzechTrade. Tyto úřady plní nejen informační činnost, ale zároveň propagují české zájmy v zahraničí.

4.1.4 Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) Ministerstvo zahraničních věcí je z teoretického hlediska spolutvůrce proexportní politiky ČR. Z hlediska praktického nedosahuje v této oblasti takové důležitosti jako MPO, neboť prioritou jeho činnosti jsou mezinárodní vztahy a až zprostředkovaně ekonomika a obchod. MZV podporuje exporport v rámci prosazování ekonomických zájmů v zahraničí. Do této činnosti spadá úloha ekonomické diplomacie (viz. kapitola

45

OEÚ ZÚ). V prosazování ekonomických zájmů klade velký důraz na kvalifikovanost svých pracovníků a na celkovou propagaci a prezentaci ČR. Přínosem v této oblasti je Koncepce jednotné prezentace ČR v zahraničí. Spravuje níže specifikované Zastupitelské úřady ČR a tzv. Česká centra. Česká centra Česká centra jsou příspěvkovou organizací MZV. Tvoří síť zahraničních kanceláří, jejichž posláním je vytvářet pozitivní obraz a informovat o ČR ve světě prostřednictvím komunikace se zahraniční veřejností. V oblasti podpory exportu nabízejí služby domácím i zahraničním podnikatelům, a to v organizování jejich prezentace v zahraničí a poskytování obchodních informací. zajištění prostor pro jednání nebo prezentaci na půdě Českého centra, obstarání tlumočníka, audiovizuální techniky nebo propagace akce. Informační servis Českých center zahrnuje aktuální a souhrnné teritoriální informace a slouží také ke zprostředkování zahraničních poptávek po výrobcích a službách českým zájemcům. Veškeré informace získané prostřednictvím sítě Českých center jsou souhrnně vedeny na portálu Export.cz provozovaném Českými centry a MZV. [61]

4.1.5 Obchodně – ekonomické úseky ZÚ ČR Česká republika má k dnešnímu dni osmdesát zastupitelských úřadů (velvyslanectví, generální konzuláty, stálé mise) s ekonomickou agendou, které zajišťují podporu exportu v zahraničí. Tato podpora má různé formy v oblasti podávání informací, asistenci v zahraničí a propagačních službách. V rámci jednotlivých činností plní Zastupitelský úřad roli podporovatele aktivit sestavených agenturou CzechTrade společně s českými firmami na vyšší diplomatické úrovni. Jedna z aktivit, která se aktuálně dostává do popředí zájmu českých podnikatelů a českého státu je prosazování obchodně – ekonomických zájmů na této diplomatické úrovni, a to

ekonomické

diplomacie. Z celého souboru nástrojů vládní podpory exportu zaujímá ekonomická diplomacie stále výraznější pozici, a to nejen v ČR. Od roku 2007 MZV každoročně uvolňuje prostředky ze svého rozpočtu na podporu ekonomických zájmů ČR formou Projektů na podporu ekonomické diplomacie. Projekty typu obchodních misí, konání veletrhů, konferencí a seminářů uskutčňuje dle regionálních a sektrorových priorit. Těmi regionálními je dvanáct prioritních zemí uvedených v Exportní strategii 2006 – 2010, a dále země, se kterými ČR dlouhodobě spolupracuje a má vytvořenu 46

jakousi obchodní tradici. Těmito státy jsou Bělorusko, oblast Balkánu, Izrael, JAR, Sýrie a země Zálivu. Jako sektorové priority byly označeny moderní technologie s vysokou přidanou hodnotou, IT, biotechnologie, environmentální technologie, služby, a stejně tak i obory s dlouhou a silnou tradicí české přítomnosti v dané zemi (např. strojírenství, energetika, automobilový průmysl, doprava, potravinářské technologie apod.). [5] Na konci roku 2010 byla zpracována analýza české obchodní diplomacie, ze které vyplívá, že čeští podnikatelé vnímají obchodní diplomacii jako soubor specifických služeb státu zaměřených hlavně na podporu jejich aktivit na zahraničních trzích. Jedná se zejména o systémy podpory exportu zboží i služeb, podpory efektivních dovozů, podpory investování a podnikání v zahraničí s účinným využitím všech možností. Dále z ní vyplívá, že i přes pozitivní vnímání ekonomické diplomacie českými podnikateli, je v této oblasti řada dlouhodobých problémů. Za nejzávažnější je pokládán problém dvojího řízení české ekonomické diplomacie a jejích jednotlivých oblastí mezi MZV a MPO tzn. i automatická dvojí podřízenost ekonomických diplomatů, nesoulad v zadávání, plnění a ohodnocování úkolů. Dalším uvedeným problémem je již provedená redukce pracovníků na OEÚ ZÚ, která prý částečně utlumila diplomatické aktivity. Dále pak oblast volby a deklarace prioritních zemí a problém koordinace zahraničních podnikatelských misí. [9] Další činností OEÚ ZÚ je podávání souhrnných teritoriálních informací, aktualit ze zahraničí a exportních příležitostí. Pravidelně aktualizované dokumenty jsou uveřejňovány na portále BusinessInfo a Export.cz (portál spadající pod MZV a realizující agenturou CzechInvest)

4.1.6 Agentura na podporu obchodu CzechTrade Agentura CzechTrade je příspěvkovou organizací MPO. Vznikla v roce 1997 transformací dřívější příspěvkové organizace MPO Centra vnějších ekonomických vztahů, jako výsledek snahy státu vytvořit instituci pro informační a poradenskou činnost v oblasti zahraničního obchodu. Z hlediska proexportní politiky plní informační, poradenskou, propagační a asistenční činnost českým exportérům při pronikání na zahraniční trhy. Je realizátorem převážné části projetků Proexportní strategie 2006 - 2010. Aktuálně Strategie určuje její zaměření na plnění strategických cílů ve dvou oblastech.

47

Prvním je rozvoj vzdělávání a poradenství pro začínající či stávající exportéry. Nově exportujícím firmám pomáhá v oblasti přípravy a vstupu na trhy přímo v každém regionu ČR pomocí regionálního zástupce „exportního managera“, který seznámí začínající exportéry se službami českých proexportních institucí, dále dostupnými informacemi v „manuálu exportéra“ nebo pomocí pořádajících konferencí Proexportní akademií či na portále BusinessInfo. Stávajícím exportujícím firmám agentura pomáhá zdarma taktéž pomocí zástupců v regionech nebo placenou formou pomocí zahraničních kanceláří, jejichž zástupci pravidelně přijíždějí do ČR, kde pořádají konzultační dny, „meetingpoints“ nebo exportní konference. Tyto akce jsou zaměřeny na určitá teriotoria. Jejich konkrétní obsah je možné nalézt na webových stránkách agentury a zarezervovat si účast. [18] Druhou oblastí je poskytování individuálních služeb v zahraničí. Tyto individuální služby jsou poskytovány Zahraničními kancelářemi CzechTrade. Jejich zastoupení je v 36 zemích světa. Toto nemalé číslo a fakt znalosti tamního obchodního prostředí je nespornou výhodou těchto kanceláří. Poskytují různorodou škálu služeb, které si exportér vybere dle vlastního úsudku a platí státem dotovanou cenu 700 Kč za hodinu. Mezi tyto služby patří možnost vyhledávání kontaktů, ověření zájmu o produkt, průzkum trhu, organizace obchodních jednání, individuální asistenční služby, dlouhodobé exportní asistence v rámci budování obchodních vazeb. Jako podporu pro zahraniční margketing firem pořádá veletrhy v zahraničí, jejichž podrobný seznam uvádí na své webové stránce. Nabízí různé formy prezentace s osobní nebo katalogovu účastí firem. Na těchto výstavách a veletrzích mimo jiné prezentuje další produkt, tak zvaný Adresář exportérů, jež obsahuje kompletní informace s možností prezentace až deseti jejich produktů. Je automaticky předkládán v anglickém jazyce a v dalších pěti dle výběru exportéra. Organizačně či asistenčně pomáhá při sdružení oborových firem do tak zvaných vývozních aliancí. Vývozní aliance je sdružení firem z příbuzného oboru, jejichž produkty či služby se vzájemně doplňují a jejichž cílem je společné prosazení a působení na zahraničních trzích. Jako výhody sdružení agentura uvádí zejména možnost ucházet se o zakázky, které by malé firmy nebyli schopny realizovat, a také snížení nákladů pojících se se vstupem na zahraniční trh. V oblasti exportního vzdělání je agentura realizátorem projektu, jež je součástí Strategie, a to Exportní akademie. Kurzy jsou zaměřeny hlavně začínajícím exportérům. Akademie pořádá odborné a teritoriální semináře, exportní konference a pro pracovníky Obchodně – ekonomických úřadů kurz obchodní diplomacie. [19] 48

Oba klíčové cíle byly Strategií stanoveny pro posun služeb CzechTrade od podpory exportu k mezinárodnímu působení firem včetně jejich usazení v zahraničí (internacionalizace podnikání). Zvyšování kvality poskytujících služeb agentury CzechTrade dokazuje získání standardu ISO 9001:2000 v roce 2002 a standardu IQRS v roce 2009. Auditoři konstatovali, že silnými stránkami CzechTrade jsou kultura řízení, ovzduší otevřenosti a snaha o zlepšování. Ocenili řízení zahraničních kanceláří, nový přístup k motivaci manažerů, efektivnosti řízení a benchmarking mezi kancelářemi. To umožňuje zvyšovat podporu exportu firem. [20]

4.1.7 Česká Exportní Banka ČEB Je bankovní institucí se 100 % státní majetkovou účastí pro finanční podporu vývozu. Byla založena v roce 1995 s cílem zajistit dlouhodobé financování objemově významných vývozních kontraktů českých exportérů za podmínek zvýhodněných oproti tržním podmínkám, zejména z hlediska doby splatnosti závazků a výše úrokových sazeb. Od svého založení prošla vývojem, na jehož konci je schopnost poskytnout komplexní finanční služby spojené s financováním vývozu bez ohledu na komoditu, hodnotu financovaného vývozu, délku splatnosti poskytnutých úvěrů a schopnost financovat vývoz téměr do všech zemí světa. ČEB působí především v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů, to je v oblasti, ve které se svlády vyspělých zemí shodli na dodržování pravidel vytvářejících podmínky pro vzájemnou rovnost příjemců těchto podporovaných úvěrů. Dohodnutá pravidla tak zajišťují prostředí pro konkurenceschopnost jejich dodávek co do jejich ceny, kvality a rychlosti, a nikoli co do míry podpory státu v zemi sídla vývozce. V rámci Dohody o subevencích a vyrovnávacích opatřeních ČR jako členská země dodržuje závazek, který zakazuje vývozní úvěry poskytnuté vládami (nebo zvláštními institucemi, zřízenými nebo kontrolovanými vládami) při sazbách nižších než jsou ty, iteré musí skutečně platit za takto získané prostředky (nebo by platily, kdyby si vypůjčily na mezinárodních kapitálových trzích, aby získaly prostředky se stejnou dobou splatnosti a ve stejné měně jako výchozí úvěrú. Zakázané jsou i jimi provedené platby za všechny nebo část nákladů vynaložených vývozci nebo finančními institucemi pro získání úvěrů, pokud jsou použity k zabezpečení podstatné výhody v oblasti podmínek vývozních úvěrů. Tato Dohoda ale zároveň obsahuje klauzuli, že za zakázanou subvenci není porvažována úvěrová Parse v souladu s mnohostranným ujednáním z dubna 1978, které se týká

49

státem podporovaných vývozních úvěrů. Podmínky obvyklé pro státem podporované financování vývozu, k jejichž dodržování se ČR zavázala, jsou zakotveny v KONSENSU OECD a ČR je tak zvaným participipantem Konsensu prostřednictvím svého členství v EU. ČEB vhodně doplňuje domácí komerční bankovní soustavu o služby poskytované domácím vývozcům, které souvisejí s poskytováním financování vývozních transakcí v oblasti střednědobého a dlouhodobého financování, jejichž splácení dlužníkem může přinášet rizika neakceptovatelná pro komerční bankovní sektor. (dle základních ustanovení Konsensu viz teorie). [4]

Produkty ČEB[8]


Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) – umožňuje českému výrobci, respektive vývozci financovat náklady spojené s realizací dodávek pro zahraničního kupujícícho (dovozce). V přímé souvislosti s výrobou pro vývoz zahrnuje financování nákladů na nákup surovin, materiálu a komponentů určených k výrobě; nákladů na materiálové předzásobení; režijních nákladů; osobních nákladů, tj. nákladových mezd a ná.kladů sociálního a zdravotního pojištění; nákladů spojených s pořízením investičního majetku pro realizaci výroby pro vývoz.




Přímý vývozní dodavatelský úvěr – umožňuje českému vývozci dlouhodobě nebo krátkodobě profinancovat pohledávky vůči zahraničnímu kupujícímu (dovozci). Příjemcem úvěru je vývozce.




Přímý vývozní odběratelský úvěr – umožňuje realizaci objemnějších dodávek českého vývozce pro zahraničního kupujícícho (dovozce), český vývozce je vyplácen prakticky ihned po dodávce. Příjemcem úvěru je zahračniční dovozce




Nepřímý vývozní odběratelský úvěr – obdoba přímého odběratelského úvěru, zde je úvěr poskytován bance v zemi dovozce. Příjemcem úvěru je banka zahraničního dovozce.




Úvěr na investice v zahraničí – umoňuje českému investorovi získat dlouhodobé úvěrové zdroje pro realizaci investice v zahraničí.




Refinanční vývozní dodavatelský úvěr – úvěr poskytuje ČEB tuzemské bance vývozce, která byto prostředky využije k poskytnutí úvěru vývozci za zvýhodněných podmínek.

50




Refinanční vývozní odběratelský úvěr – úvěr poskytuje ČEB tuzemské bance vývozce, která tyto prostředky využije k poskytnutí úvěru zahraničnímu dovozci nebo jeho bance za zvýhodněných podmínek.




Odkup pohledávek z akreditivů bez postihu – umožňuje českému vývozci realizovat předčasně pohledávku z vývozu spojenou s dokumentárním akreditivem s odloženou splatností či s akceptací směnky.




Odkup vývozních pohledávek s pojištěním bez postihu – umožňuje českému vývozci realizovat předčasně pohledávku z vývozu, která je pojištěna proti vývozním úvěrovým rizikům.




Finančování prospekce zahrančiních trhů – umožňuje českým podnikům financovat průzkum zahraničního trhu, na nějž hodlají vstoupit.

O výsledcích ČEB informují Výroční zprávy ČEB, základní informace lze získat na hospodářských a obchodních komorách a na regionálních poradenských a informačních centrech v celé ČR, popřípadě další informace na jejich oficiálním webu.

4.1.8 Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP Tato instituce je specializovaná státní úvěrová pojišťovna. Jako součást státní podpory exportu poskytuje vývozcům a bankám financujícícm vývoz obchranu před rizikem nezaplacení z komerčních i teritoriálních důvodů. Na konci roku 2004 získala certifikát o managementu jakosti ISO 90001:2000 a zařadila se tak mezi poskytovatele finančních služeb, kteří svým klientům zaručují solidní kvalitu služeb a její neustálé zvyšování. Vývoj pojištění se státní podporou byl ovlivněn přijetím zákona č. 58/1995 a jeho následných novel. [28] Pojistné fondy EGAP pro pojišťování ceny jednak státní podporou byly postupně doplňovány jednak ze státního rozpočtu, jednak ve stále větší míře z vlastních zdrojů EGAP, čímž se zvyšovala pojistná kapacita EGAP. Byly tak vytvořeny předpoklady pro snížení bezprostřední závislosti EGAP na opakovaných dotacích ze státního rozpočtu. Poslední novelou zákona byla dokončena harmonizace českého právního rámce státní podpory vývozu s právem EU. EGAP dále využila rozšíeření možností pro svoji činnost dané výše uvedeným zákonem a urychleně zařadila do užívání nové pojišťovací produkty, které činí nabídku jejich služeb plně srovnatelnou s formami podpory, které svým exportérům poskytují zahraniční úvěrové pojišťovny.

51

Jde především o možnosti přebírat rizika spojená s dobrým a řádným výkonem českých exportérů, a to formou pojištění úvěrů na financování výroby pro export a pojištění záruk poskytovaných bankami za závazky exportérů, a dále též pojišťování investic a úvěrů na investice českých podniků v zahraničí. Na základě poslední novely zákona č. 58/1995 Sb. je EGAP oprávněna provádět vůči zahraničním úvěrovým pojišťovnám též aktivní zajišťovací činnost v oblasti pojištění se státní podporou. Toto aktivní zajištění umožňuje podporu účasti českých vývozců ve vývozních kontraktech, kde jsou zboží a služby dodávány z několika zemí a na nichž se úvěrové pojišťovny jednotlivých států podílejí vždy v rozsahu účasti exportérů z té které země. Zařazení aktivní zajišťovací činnosti do spektra státem podporovaných služeb umožňuje českým vývozcům participaci na ralizaci rozsáhlých zejména investičních projektů jakožto subdodavatelů s tím, že hlavním dodavatelem je zahraniční firma. EGAP dále musela přizpůsobit své pojistné produkty v oblasti pojištění se stání podporou požadavkům OECD zejména v oblasti životního prostředí či boje proti korupci v mezinárodním obchodě. EGAP se aktivně zapojila do činnosti Bernské unie a zvláště z počátku využívala know – how nejvýznamnějších členských pojišťoven této organizace. Z její iniciativy byl založen tak zvaný Pražský klub Bernské unie, který sdružuje země připravující se na vstup a plnohodnoutnou účast v BU. V dubnu 1998, po dvouletém období pozorovatele, se stala, jako první instituce tohoto typu ze zemí střední a východní Evropy, jejím řádným členem. EGAP se současně zapojila do práce Výboru pro exportní úvěry a exportní garance Obchodního direktorátu OECD s cílem dosáhnout členství v tak zvané skupině „Participantů“ Konsensu OECD, jejímž pozorovatelem je ČR od roku 1998. Tyto aktivity umožňují EGAP přístup k širokým databázím informací a výměně zkušeností s partnerskými zahraničními institucemi a jsou významné i z hlediska členství ČR v EU. V roce 2007 a 2008 pojistila EGAP v rámci státní podpory exportu úvěry v průměrné hodnotě 46 mld. Kč, což značí skoro třiceti procentní nárůst oproti předchozím letům.[29]

Produkty EGAP jsou vytvořeny a uplatňovány v souladu s pravidly Konsensu OECD a představují pojišťovací a zazjišťovací produkty. Jsou jimi: [3]


Pojištění krátkodobého dodavatelského vývozního úvěru - pojištění rizika nezaplacení dodavatelského úvěru zahraničním kupujícím se splatností do 2 let. Pojištěným je vývozce.

52




Pojištění bankou financovaného krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru pojištění umožňuje bance odkoupit pohledávku českého exportéra v podobě vývozního dodavatelského úvěru, jehož splatnost nepřesahuje 2 roky. Pojištěným je banka.




Pojištění střednědobého a dlouhodobého vývozního dodavatelského úvěru pojištění rizika nezaplacení dodavatelského úvěru zahraničním kupujícím, jehož splatnost přesahuje dva roky. Pojištěným je vývozce.




Pojištění vývozního odběratelského úvěru - pojištění úvěru poskytnutého bankou českého vývozce zahraničnímu kupujícímu nebo jeho bance na dobu delší než dva roky. Může se jednat i o úvěr na trz. projektové financování výstavby nové samostatné ekonomické jednotky, jejíž výnosy jsou jediným zdrojem splácení úvěrových prostředků a aktiva jedinými zajištěním splátek. Pojištěným je banka.




Pojištění potvrzeního akreditivu - pojištění rizika neproplacení akreditivu vystavující bankou, přestože český vývozce řádně splnil akreditivní podmínky. Pojištěným je banka potvrzující vystavený akreditiv.




Pojištění úvěru na předexportní financování - pojištění proti riziku nesplacení úvěru na předexportní financování v důsledku nesplnění vývozního kontraktu ze strany českého vývozce. Pojistit lze úvěr na výrobu pro export, na financování investice na roxšíření výroby pro export nebo na komerční vývoj výsledků vědy a výzkumu pro následný export. Pojištěným je banka.




Pojištění investic českých právnických osob v zahraničí – pojištění politických rizik, investice v zahraničí, tj. rizik omezení nebo ztrát výnosů v důsledku znemožnějí jejich transferu do ČR, vyvlastnění investice bez náhrady nebo politicky násilných činů. Pojištěným je český investor.




Pojištění prospekce zahraničních trhů - pojištění je určeno především pro vývozce z řad MSP a kryje riziko finanční ztráty na základě úplného nebo částečného neúspěchu prospekce, tedy činnosti mající za cíl zahájení, případně zvýšení vývozu zboží a služeb do jedné či více zemí. Pojištěným je vývozce.




Pojištění proti riziku nemožnosti plnění smlouvy o vývozu - pojištění tzv. výrobního rizika chrání vývozce před ztrátami v důsledku zrušení nebo přerušení smlouvy

o

vývozu

ze

strany

dovozce,

či

politické,

finanční

nebo

makroekonomické situace země dovozce. Pojištěným je vývozce.


Pojištění bankovních záruk vystavených v souvislosti s exportním kontraktem – pojištění kryje riziko neoprávněného i oprávněného čerpání ze záruky vystavené 53

bankou za českého vývozce, tj. riziko zneužití záruky kupujícím i riziko, že vývozce nebude schopen řádně splnit podmínky vývozního kontraktu. Pojištěným je banka.

4.1.9 Nestátní proexportní instituce Hospodářská komora ČR HK ČR je největší organizace zastupující podnikatele v ČR. Vznikla v roce 1992 na základě zákona č. 301/1992 Sb. Prostřednictvím regionální a oborové složky sdružuje více než 13 tis. členů, jejichž podíl na HDP je 60% a členské firmy HK ČR zaměstnávají dvě třetiny práceschopného obyvatelstva ČR. Hlavním posláním HK ČR je podpora podnikatelských aktivit českých subjektů a ochrana zájmů členů komory. Navazuje a rozvíjí styky s obdobnými institucemi v zahraničí. Podpora exportu je založena na organizování podnikatelských misí do zahraničí, kontaktních jednáních zahraničních podnikatelů s českými partnery, organizaci přednášek a seminářů. V rámci společného projektu7 MPO, CzechTrade a EU zaměřeným na společnou účast na veletrzích a výstavách, HK ČR zajišťuje marketingovou a komunikační podporu v místě konání veletrhu a vyřizuje potřebnou administrativu spojenou s účastí na výstavní akci a žádostí o podporu. Díky své celorepublikové působnosti poskytuje HK ČR zájemcům také poradenství a konzultace při přípravě, realizaci a vyhodnocování efektivity účasti na veletrhu. [41]

Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPD) Nestátní dobrovolná organizace sdružuje zaměstnavatele a podnikatele zejména z oblasti průmyslu a dopravy. Je největším svazem v ČR, a proto zastupuje zájmy členů v tzv. tripartitě (dalšími členy jsou vláda a Svaz odborových svazů). Posláním SPD je ovlivňovat hospodářskou a sociální politiku vlády ČR tak, aby vytvářela co nejlepší podmínky pro rozvoj firem a podnikatelského prostředí v ČR. SPD sleduje a informuje o vývojových trendech v podnikání a rozvoji průmyslu v ČR i ve světě, koordinuje činnost svých členů, zastupuje je při jednání, spolupracuje s podobnými českými i zahraničními organizacemi, prostřednictvím médií komunikuje s veřejností, zajišťuje vzdělávací a poradenské akce, pomáhá členům navazovat kontakty v zahraničí a 7

HK ČR: Podpora exportu a zahrnaničních vztahů, dostupné z , (20. 4. 2011)

54

organizačně zajišťuje jejich účast na zahraničních jednáních, veletrzích či konferencích. Proexportní servis je zaměřen na podnikatelské mise, pořádání seminářů a konferencí, zveřejňování tendrů a informací ze zahraničí. [3]

Asociace malých a středních podniků ČR (AMSP) ASMP byla založena v roce 1995 jako malá nevýznamná asociace na pomoc svých členů v otázkách obchodu. Postupem času s rostoucí významností MSP se stala jednou z uznávaných institucí zabývající se z velké části otázkami proexportní politiky ČR Svým členům poskytuje především informační servís cíleně zaměřený na segment malých a středních firem – novinky z oblasti bankovních produktů, marketingu, vzdělávání, podpory exportu, statistiky, legislativy. Organizuje řadu informačních a vzdělávacích akcí zdarma nebo za zvýhodněných podmínek, nabízí poradenskou činnost, kontaktní setkání, účast v zahraničních misích a celou řadu dalších služeb.

55

4.2 Proexportní politika Estonska Estonsko je další typickou otevřenou ekonomikou, kde podíl exportu na jeho HDP tvoří okolo sedmdesáti pěti procent a jak zaznělo z úst jejího premiéra Andruse Ansipa, „cílem je tento podíl nadále zvyšovat zaměřením se na kvalitní unikátní produkty, s přidanou hodnotou, ale levnější než konkurence“. [42] Odpovídající povinnosti proexportní politiky jsou rozděleny mezi dvě ministerstva. Vnitřní obchod v rámci EU je řízen Ministry of Economic Affairs and Communications (MEAC) a vnější obchod s nečlenskými státy EU je řízen Ministry of Foreign Affairs (MFA). Obě dvě ministerstva pak dále spolupracují s organizacemi na podporu obchodu, a to Enterprise Estonia (EAS), the Estonian Chamber of Commerce and Industry (ECCI), Estonian Trade Council (ETC), a dalšími obchodními asociacemi.

4.2.1 Ministry of Economic Affairs and Communications (MEAC) Ministerstvo „hospodářství a komunikace“ je podle dostupných informací rezortem vnitrounijního obchodu, i když z praktického hlediska se hranice mezi řízením vnitřního a vnějšího obchodu stírají. To dokazuje například i zřízení agentury Enterprise Estonia, která funguje pro rozvoj obchodu všeobecně za hranicemi Estonska. Její specifikace je uvedena níže. Ministerstvo vzniklo v roce 1993 a pod tímto názvem funguje od roku 2002. Je důležitým orgánem v rámci rozvoje hospodářství, jejímž je zahraničně obchodní politika nezbytnou součástí. V současné době vytváří podmínky pro růst a konkurenceschopnost estonské ekonomiky, vyváženého a udržitelného ekonomického rozvoje skrz vývoj, implementaci a ohodnocení výsledků. Ministerstvo má svoji informační linku, která je přístupná podnikatelům zajímajícím se o dodatečné informace ve svém oboru a slouží jak pro vnitřní, tak i zahraniční obchod. Proexportní politiku provádí pomocí agentury EAS. [47]

4.2.2 Enterprise Estonia (EAS) Enterprise Estonia jako národní agentura vznikla v roce 2000 na podporu podnikání, investic a rozvoje obchodu. Vznikla z pěti malých, oddělených organizací pro efektivnější fungování. Těmito agenturami jsou The Estonia Investment Agency (EIA), The Export Promotion Agency of Estonia, The Estonia Tourist Board, The Estonian

56

Technology, Innovation Centre and the Estonian Regional Development Agency. Hlavní důvody sloučení a vytvoření jediné Enterprise Estonia byli jak z hlediska nákladů, tak i efektivity vedení, efektivnější koordinace aktivit, a zlepšení globální propagace “značky” země a vyhledávání partnerů v investicích a podpoře obchodu. Název “Enterprise Estonia” byl vybrán proto, aby reflektoval širší mandát nové agentury. Integrace pěti agentur byla zkompletována během dvanácti měsíců zejména po vzoru osvědčených postupů agentur v zahraničí.

Podpora internacionalizace Dlouhodobá hospodářská politika Estonska je zaměřená na rozvoj podnikatelských aktivit, podnikavost a inovativnost estonských společností, přímé zahraniční investice a zvyšování kapacit exportu. Estonský trh je trhem velmi malým a pro domácí podnikatele příliš přeplněný na to, aby mohli růst. Z toho důvodu dřív nebo později musí začít operovat na zahraničních trzích. Jak už bylo řečeno, vstoupit na zahraniční trh znamená mít konkurenceschopný produkt adaptovatelný na cílový trh, mít znalosti cílového trhu a zahraničních operací a přinejmenším flexibilní a silnou organizaci. Proexportní politika jako taková existuje v Estonsku již od devadesátých let v podobě zahraničních veletrhů, konzultačních služeb a služeb reprezentantů. Podle agentury EAS právě z těchto důvodů v roce 2004 se pouze jedna desetina společností v Estonsku zabývala exportem. Agentura si ve stejném roce nechala vypracovat studii věnovanou domácím vývozcům, z níž čerpala při nastavení budoucích programů. Většina dotazovatelů tvoří malé podniky, z nichž 71% mají méně než padesát zaměstnanců. Studie dále uvádí, že přímo exportéři vidí jejich největší bariéry v tvrdé konkurenci na zahraničních trzích, nedostatek zdrojů (nedostatek kvalifikované pracovní síly, nedostatek finančních zdrojů pro rozvoj a marketing), s výrobou související problémy (nízký objem výroby a zastaralé vybavení) a problémy související s produkty a službami (vývoj produktů, soulad s požadavky na kvalitu). Na základě této studie byli stanoveny body v rámci rozvoje exportu, které byli zaneseny do rozvojového podnikatelského plánu schváleného vládou v roce 2006 s názvem “Enterprise Estonia Policy 2007 – 2013”.

57

Těmito body jsou: [53]




Podpora expanze společností na nové trhy.




Podpora programu “joint marketing” a formování klastrů ve spolupráci s profesionálními asociacemi a organizacemi obchodních reprezentantů. (Tento program podporoval obchodníky v rámci jejich marketingových činností v zahraničí. Tento program byl nahrazen v roce 2010 zmíněným „ Export Development Support“.




Podpora účasti na mezinárodních obchodních veletrzích a výstavách.




Státní finanční garance exportu a investic.

Dokument byl vytvořen ve spolupráci Ministerstva hospodářství a komunikace a celou řadou jiných asociací, zejména s Obchodní komorou. Navazuje na předcházející „Enterprising Estonia 2002 – 2006“ a vychází z další strategických dokumentů hospodářské politiky Estonska jako “Estonian National Budget Strategy 2007-2010, “National Strategic Reference Framework 2007-2013”, “Estonian Action Plan for Economic Growth and Jobs” a “Strategy of the Ministry of Economic Affairs and Communications 2007-2010”. Zanesení těchto bodů do dokumentu ovšem neznamenalo konkrétní definování kroků k proexportním podporám, a tak se jednotlivé aktivity na podporu vývozu vyvíjeli postupně v časovém horizontu několika let. Aktuálně EAS věnuje svou pozornost všeobecně podnikům a jejich růstu, zvyšování vývozu a rozvoji konkurenčněschopných produktů, zahraničním investicím, rozvoji domácího turismu a regionálnímu rozvoji. Zaměstnává okolo dvousetpadesáti zaměstnanců. Spojení ze svými klienty obstarává pomocí svých regionálních zástupců, kteří úzce spolupracují s regionálními kancelářemi. Zastoupení mimo Estonsko v podobě zahraničních reprezentantů má EAS v Helsinkách, Stockholmu, Londýně, Hamburgu, Moskvě, Sv. Petěrburgu, Kyjevě, Tokiu a Šangaji. Proexportní aktivity v rámci EAS jsou rozděleny pro domací podnikatele do několika skupin. Ta první tvoří aktivity zajišťující vytvoření nových kontaktů na strategicky důležitých investičních a odbytových trzích. Jsou jimi:




Contact Tours - zaměřen na právní kooperaci s potencionálními partnery a zákazníky na nových trzích.

58




Exportní poradenství a asistence - zaměřené na informace v otázce jak vstoupit na zahraniční trh poskytované přímo zahraničními reprezentanty EAS.




Enterprise Export Consultant - poskytnutí rad a informací o konkrétních trzích, a to ve Finsku, Švédsku, Ukrajině.

Druhou skupinou jsou aktivity zaměřené na získání exportních znalostí. Díky větší informovanosti a orientaci v problematice vývozu mohou podniky dosahovat lepších výsledků než jejich zahraniční konkurence a být při exportu úspěšnější. Exportní vzdělávání se zaměřuje na oblasti přípravy podniku na export, strategické plány vývozu, financování, platební styk, právní služby.




Information Days - jsou předem plánované akce na téma prezentace aktuálních vývozních příležitostí. Program akcí je uveden na webových stránkách Agentury.




Training Calendar zahrnuje placená školení na téma zlepšení prodeje, propagace značky a školení o zahraničním obchodě cílového trhu.




Growing markets - program zaměřující se na rychle se rozvíjející trhy, který obsahuje sérii školení pro podnikatele vyvážející do Indie, zemí Středního východu, Číny a Latinské Ameriky. Výběr těchto zemí je aktuální podle SOP EU.

Třetí skupinou je spoluúčast firem na zahraničních veletrzích a výstavách s individuální nebo společnou účastí. Společnosti zaregistrované do Estonského obchodního rejstříku mohou žádat v rámci tohoto programu o grant až padesáti procentní úhrady nákladů.

Export Revolution Program Export Revolution patří do druhé skupiny programů zaměřených na exportní znalosti a informovanost. Od roku 2011 je novým společným projektem agentury Enterprise Estonia a The Marketing Institute zaměřený na posílení a trénink exportních managerů. Tento program je postaven na myšlence, že problém současných estonských společností je, že exportní prodeje jsou stale řízeny výkonými řediteli, kteří tuto práci mají „navíc“ k dalším povinnostem. To omezuje vývoj objemu exportu a exportování na nové trhy. V rámci programu je během dvanácti měsíčního programu vychováván exportní manager. Podmínkou je, že společnost musí být ochotna zaměstnat exportního 59

manažera po dobu minimálně jednoho roku. Program je přístupný pro výrobní sektor a společnosti v oblasti služeb, které mají mezi dvaceti až dvěstěpadesáti zaměstnanci, alespoň 640 000 EUR v exportních příjmech, a které exportují do jiných zemí než Litva, Lotyšsko, Rusko nebo Finsko. Export Revolution byl zahájen teprve v únoru tohoto roku. Je prvním z velkých přímo proexportních projektů, a proto je mu věnována velká pozornost jak ze strany státu, tak ze strany exportérů. [40]

Export Development Support Program Export Development Support je sdružením několika starých proexportních aktivit a byl vytvořen v roce 2010 na přechodnou dobu jako reakce na hospodářskou krizi uplynulých let, zejména na výrazný propad zahraničního obchodu Estonska, pro zvýšení konkurenceschopnosti exportu domácích podnikatelů na zahraničních trzích. V programu je možné žádat finanční podporu na rozvoj potenciálu exportních společností. Očekávanými výsledky je opětovný růst příjmů z exportu, produkty a služby s vysokou přidanou hodnotou ke zvyšujícímu se podílu exportu a podnikatelé vstupující na nové zahraniční trhy. Program je určen pro všechny obchodní společnosi registrované v Estonsku, včetně neziskových organizací a nadací. Použití peněz má velmi široký záběr. Zahrnuje typickou proexportní pomoc, kterou podnik potřebuje pro vstup na zahraniční trh, a to získání poradenství, právní služby, exportní marketing, organizování misí, spoluúčast na veletrzcích, provádění průzkumů. Náklady jsou hrazeny od třiceti do sedmdesáti procent, a to dvouročních projektů. Veškeré informace jsou podrobně popsány na webových stránkách EAS. [24]

4.2.3 Ministry of Foreign Affairs (MFA) Ministerstvo zahraničních vztahů je aktivní poskytovatel informačních služeb státním agenturám, partnerům, obchodníkům, i široké veřejnosti jak v Estonsku, tak v zahraničí. V rámci proexportní politiky se zaměřuje na zahraniční obchod s nečlenskými státy EU. Podpora exportu v Estonsku probíhá prakticky od roku 1990. Ve spolupráci s hospodářskou komorou organizuje obchodní mise pro podnikání na cílových trzích, semináře a schůze s diplomaty v příslušných zemí. Tato podpora je stále aktuální. [63] V roce 2005 Ministerstvo jasně definovalo své vize na rok 2010 a publikovalo dokument s názvem Vision 2010. V něm prezentuje služby, jež společně s estonskými ambasádami poskytuje exportujícím podnikům. K základním službám patří:

60




General overview of the business environment of the host State (celkový přehled obchodního prostředí partnerských zemí) včetně platných legislativ, obchodní kultury a zvyků,




pomoc při vyhledávání partnerů, kontaktní informační databázy organizací zapojených do zprostředkování kontaktů,




pořádání workshopů, recepcí a podpůrných služeb (konzultace, služby vymáhání pohledávek, právní pomoc, překladatelské služby, atd.).

Ministerstvo aktivně poskytuje prostory svých ambasád k prezentaci produktů nebo akčních plánů, aby demonstrovalo státní podporu obchodníkům na jednu stranu, a na druhou stranu pomohlo přinést vlivné a mocné ve významných oblastech aktivit. Jedna z nových snah je organizovat mise mimo hlavní města, v místech, ve kterých by bylo možné najít klíč místních lidí a řídit setkání podnikatelů. V zemích kde chybí diplomatická mise, pomáhá stotřicet honorárních konzulů v asi šedesáti zemích světa. Ministerstvo také zdůrazňuje služby, které jejich resort neposkytuje, a to průzkum trhu, marketingové činnosti, kontroly obchodních zázemí, úvěrové informace, finanční asistence, garance a doporučení, atd.. Výslovně tak dává najevo, že je jakýmsi základním kontaktním místem, ale nenahrazuje poradenskou agenturu.

Obchodní diplomacie Estonsko není vyjímkou v podpoře svých vlastních zájmů a zejména hospodářství v zahraničí. I když tato služba není novinkou, názorem je, že je vždy nutné něco zlepšovat, a to zejména po propadu zahraničního obchodu uplynulých let. Podle informací Ministerstva, Estonští diplomaté každoročně přijímají okolo stošedesáti žádostí o spolupráci ze strany zahraničních obchodníků a pouze čtvrtina žádostí o informace či spolupráci pochází ze strany Estonských ponikatelů. Tento fakt, že obchodní a ekonomičtí zástupci v estonské zahraniční reprezentaci přijímají více dotazů ze zahraničních společností než od estonských, ilustruje objektivní faktor malé velikosti estonské ekonomiky a malé číslo ekonomických operátorů – v porovnání s většinou obchodních partnerů. Uvedená data však nezahrnují práci honorární konzulů. Neméně důležitým faktem naopak je vývoj povědomí o Estonsku v zahraničí, neboť kladené otázky na reprezentanty Estonska jsou stále více specifičtější. Ve sféře obchodní diplomacie není Ministerstvo samotným hráčem. Enterprise Estonia má aktuálně deset zástupců v devíti zemích se specifickými úkoly v rámci zahraničních investic, turistiky 61

do Estonska nebo podpora exportu z Estonska. V těchto zemích agentura přebírá oblast obchodní podpory za svou vlastní zodpovědnost, neboť umožňuje diplomatům soustředit se na otázky hospodářské politiky. Druhým partnerem The Estonian Chamber of Commerce and Industry – ECCI (Hospodářská komora Estonska), která je vedoucím partnerem v případě příjezdu větší obchodní delegace do Estonska. Zástupci Komory doprovází zahraniční hodnostáře pod taktovkou Ministerstva nebo příjezdy zahraničních misí samostatně organizují.[30] Aktuálně Ministerstvo otevřelo speciální webovou stránku obchodní diplomacie, kde je možné jednoduše získat informace o tom, jak Ministerstvo a jeho zástupci mohou pomoci podnikatelům, kteří se pokouší vstoupit na zahraniční trhy.

4.2.4 Nestátní proexportní instituce Estonian Chamber of Commerce and Industry (ECCI) Hospodářská komora Estonska je nejstarší estonskou organizací zastupující domácí podnikatele. V roce 1925 vznikla na reprezentaci a ochranu společných zájmů estonských obchodníků, průmyslníků, bankéřů a vlastníků lodí. V současnosti je jejím posláním aktivně napomáhat rozvoji estonského podnikatelského prostředí. V rámci aktivit zaměřených na podporu exportu publikuje od roku 1996 „Estonian export directory“ jako praktický obchodní katalog o estonském vývozu a vývoji hospodářství celkově. Z hlediska praktického je však významnější pro zahraniční investory, jako dodatečný rychlý přehled informací. [31] Významnějšími projekty v oblasti proexportní politiky jsou aktivity vytvořené s Ministerstvem zahraničních vztahů. Dlouhodobá spolupráce trvající již mnoho let přinesla projekty jako Exportní akademie a semináře se zaměřením na cílové trhy. V roce 2010 byli vytvořeny nové příložitosti pro přiblížení obchodníků a diplomatů. Mezi nejúspěšnějšími je projekt “The Breakfast Coffee with the Ambassador”. Velvyslanci a ekonomičtí diplomaté pravidelně přijíždějí do hlavního města Talinnu seznámit se se specifickými podnikateli, kteří se konkrétně zajímají o konkrétní trhy.[25]

Exportní akademie byla vytvořena, aby rozvíjela exportní kapacity podnikatelů skrz moderní znalosti a zkušenosti. Každé tři týdny jsou pořádány sezení, kterých se každý zájemce může zúčastnit. Každé sezení probíhá formou přednášek na danné téma s diskuzí na závěr. Pokud je účastník pravidelným hostem, jsou s ním více rozvíjeny

62

vztahy, tzn. konzultovány jeho konkrétní zájmy. Akademie otevřela skupinu na sociální síti „LinkedIn Exportní akademie“, kde se setkávají odborníci a aktivní vývozci. Cílem je diskutovat o vývozu, k aktuálním tématům, být informován o připravovaných akcích a aktivitách, sdílení informací, osobní zkušenosti a dobré rady. Lektory jsou experti v oboru z Estonska a severských zemí. Bližší informace s konkrétním rozvrhem přednášek jsou k dispozici na webových stránkách Hospodářské komory. Právě získání řádných odborných informací a znalostí je myšleno jako základ pro úspěšné estonské exportéry. Pro sdílení informací je otevřena specíální sociální síť „ group on LinkedIn Export Academy“.

Estonian Trade Union (Estonian Trade Council) Obchodní rada Estonska byla založena v roce 1991 jako organizace na podporu vývozu. Je národní neziskovou organizací sloužící všem podnikatelům a organizacím fungujícím na poli zahraničního obchodu. Je složená z dvanácti volených členů Rady, kteří jsou seskládáni ze zástupců členských společností. Díky tomu, že organizace je složená přímo z členů exportujících společností, je po přečtení informací zřetelné jejich zkušenost přímo z praxe. Přehled informací a popis produktů je představován tak, jak podnikatel v danou chvíli přemýšlet. Zájemce je v každém bodu seznámen s detailním postupem v rámci danné aktivity. Hlavními vybranými činnostmi Rady jsou: [27]




Vyhledávání zahraničních partnerů exportně orientovanému podniku jako podpůrná služba dávající dohromady zahraničního klienta zajímajícího se o estonský produkt či službu s estonskou společností, která je připravena začít svůj vlastní zahraniční obchod.




Market entry services (Market Entry Service, MSS)

- služba, kde kromě

tradičních i nových partnerů (klientů) pro cizí zemi, předchází akční plán pro rozvoj a následné návštěvy konkrétní společnosti. Vše za přítomnosti odborníka na místní trh. Pomoc v obchodování se speciálními službami respektive pomoc při založení agentur poskytujících služby v oblasti exportu a agenturami zabývající se veřejnými zakázkami a kombinace exportní – importní agentury.


Pomoc při expandování na zahraniční trhy společnostem operujícím v oblasti nákup závazků, pro rychlejší a méně riskantnější vstup na cizí trh.




Založení společnosti nebo vytvoření divize – pomoc estonským společnostem se začátky podnikání v zahraničí - „investice na zelené louce“. 63




Modelování rozvoje služeb v oblasti spolupráce (cooperation service) – export outsourcing, licence a fračíze, vyhledávání partnerů, atd.

Všechny služby jsou neomezené velikostí podniku nebo jinými podmínkami. Obchodní rada spolupracuje se svými oficiálními partnery v zahraničí jako experty na lokální prostředí s příslušnými znalostmi v oboru. Na dalších službách Rada spolupracuje také s Enterprise Estonia (zejména v oblasti marketingu).

4.2.5 Úvěrový a exportní garanční fond KredEx Estonským problémem podle Ministerstva financí v uplynulých letech bylo oslabení poptávky a pokles dostupnosti cizího kapitálu. Na základě toho bylo úsilím najít zdroje ke zmírnění vzniklých úvěrových problémů, které se objevily v obchodních aktivitách, které by umožnili společnostem vyrovnat se s jejich závazky, především exportně orientované hospodářské odvětví. Úvěrový a exportní garanční fond Kredex (Credit and Export Guarantee Fund) byl založen Ministerstvem ekonomiky a hospodářství ve spolupráci s dalšími ministerstvy v roce 2001 s představou zlepšit tuto vzniklou finanční situaci na domácím trhu. Ministerstvo hospodářství a komunikace v roce 2009 vyvinulo balíček státní podpory financování vyvážejícím podniků v celkové hodnotě okolo šesti bilionů estonských korun (EEK). Pět podpůrných opatření zmíněných v balíčku byla zaměřena na zmírnění finančních problémů, poskytnutí pomoci životaschopným podnikům, s ohledem na konkrétní situaci každého podniku. Podnikatelé operující ve výrobě, stavebnictví, velkoobchodě a maloobchodě, dopravě a komunikacích, ubytování, stravovacích a obchodních službách mohli žádat o státní finanční podporu, jejímž realizátorem byl právě Kredex. Podpora nebyla určena podnikatelům v zemědělství, myslivosti, lesnictví, rybářství, nemovitostí, finančního nebo veřejného sektoru. Stanovenou podmínkou byl minimální podíl vývozních operací na prodeji dvacet procent. Tento zásah státu byl dočasný s plánovaným odchodem dle dopadu na makroekonomickou situaci. [43] V roce 2009 byl navýšen existující objem úvěrových záruk Kredexu z 800 milionů EEK na 1,5 bilionu EEK. Tyto prostředky byli vydány ze státního rozpočtu na zajištění dodatečné půjčky podnikům, kterým by nebyli vydány půjčky bez záruky Kredexu nebo by byli vydány za značně obtížnějších podmínek. Dočasně byla

64

vypuštěna podmínka omezení velikosti podniku, aby i společnosti s dvěstěpadesáti i více zaměstnanci mohli uplatňovat státní záruky na jejich úvěry. Dosud existují čtyři opatření státní vývozní podpory realizované Kredexem. Jsou to úvěrové garance, kapitálové půjčky, garantované úvěry pro začínající podnikatele a krátkodobé exportní garance s devadesáti procentním krytím. Začátkem roku 2010 bylo snahou, co nejdříve dokončit programy podpory vývozu. Nakonec bylo vládou schváleno několik následujících programů:




Start up úvěry – s tímto úvěrem je možné financovat investice a provozní kapitál na zahájení podnikání pro malé a středně-velké podniky, které byly aktivní až tři roky.




Dlouhodobé úvěry pro individuální, rozsahem nákladné projekty s výhodnějšími podmínkami.




Poskytování dlouhodobých exportních záruk - jsou určeny pro firmy, jejichž hodnota zajištění majetku nebo self-financování není dostatečné pro získání bankovního úvěru, nebo kteří nemají dlouhou historii vývozu. Toto opatření se řídí zákonem o státní zárukách společnostem (the Draft Provision of State Guarantees to Companies Act).

KredEx Credit Insurance[44] KredEx Credit Insurance byl založen teprve v roce 2009 za účelem nabídnout úvěrové rizikové pojištění estonským společnostem pro exportní či domácí prodej. Jeho založení bylo podle odborníků velmi dobře načasováno. Pro mnoho podnikatelů se stalo pojišťování úvěrových rizik důležitou částí obchodní strategie, neboť hodnocení toho, zda zahraniční odběratelé jsou bonitními, je pro exportéry časově náročné a nákladné. Další zvýšení se očekává v roce 2011, neboť estonské společnosti hledají nové trhy, prodejní kanály a obchodní partnery. KredEx Credit Insurance poskytuje zatím jen pojištění krátkodobých transakcí. Jejím dalším cílem je začít nabízet produkty vhodné pro dlouhodobé financování vývozu.

65

4.3 Srovnání proexportních systémů 4.3.1 Srovnání státních koncepcí proexportní politiky Strategie podpory vývozu v ČR mají určitou historii, tudíž potřeby proexportní politiky na sebe navazují, aktualizují se nebo se vytvářejí nové. Tím by mělo docházet k lepší propracovanosti podpory ze strany státu. Aktuální proexportní politiku ČR upravuje dokument zpracovaný MPO s názvem Exportní Strategie 2006 – 2010 zaměřený na obchod a investice. Strategie byla prodloužena až do konce roku 2011, aby nová připravovaná strategie byla koncipována společně s dalšími chystanými strategickými dokumenty kvůli sladění hospodářských zájmů ČR. Vychází ze SWOT analýzy ČR (viz příloha 1), současného stavu české ekonomiky a situace na evropských a světových trzích. Klade důraz na nové a rozvíjející se trendy v zahraničním obchodě, kdy proexportní politika více než kdykoli v minulosti musí sehrát aktivnější roli v rozvoji konkurenceschopnosti českých firem a podpoře strukturálních změn v české ekonomice. Je koncipována projektově. Každý projekt je dílčím cílem, má svého gestora i realizátora projektu. Proexportní politika v Estonsku se datuje od devadesátých let v podobě zahraničních veletrhů, poradenských služeb či služeb zastupitelských úřadů. Za koncepci proexportní politiky Estonska může být částečně brán ale až dokument Enterprise Policy 2010 – 2013. Nicméně na druhou stranu zmínka o proexportní politice je velmi okrajová, a v tomto směru by mohla být považována za bezvýznamnou. Ze všech dostupných zdrojů spíše vyplívá, že Estonsko na svou Koncepci v oblasti podpory vývozu teprve čeká. Veškeré státní proexportní programy jsou realizovány agenturou EAS, jejíž programy tvoří aktuální proexportní rámec.

4.3.2 Srovnání institucionální Každá ze sledovaných zemí má své vlastní instituce (státní i nestátní), které se s větší či menší intenzitou zabývají proexportní politikou. Rychlý přehled nabízí následující tabulka.

66

Tab.: 1 Souhrnný přehled proexportních institucí ČR a Estonska Hlavní proexportní instituce Státní finanční podpora

Státní nefinanční podpora

Nestátní nefinanční podpora

Česká republika MPO MZV EGAP ČEB MPO ZÚ OEÚ ZÚ CzechTrade Hospodářská komora ČR Svaz průmyslu a dopravy ČR ASMP

Estonsko MFA MEAC Credit and Export Fund KredEx KredEx Credit Insurance MFA Zastupitelské úřady EAS Hospodářská komora Estonska Obchodní rada

Zdroj: Vlastní zpracování

Proexportní politiku obou zemí vytvářejí dvě různá ministerstva. V ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu je z praktického hlediska hlavním orgánem ve správě této oblasti, neboť primárně je jeho činností hospodářská politika státu, na rozdíl od Ministerstva zahraničních věcí jehož prioritou jsou mezinárodní vztahy. Tato rozdvojenost v kompetenci proexportní politiky působí velmi nejednotně a již delší dobu státní i nestátní organizace a zejména samotní podnikatelé volají po změně a přesnému určení pravidel, neboť brzdí vývoj a způsobuje nepružnost této politiky. Zdá se, že postavení institucí v proexportní politice Estonska je v podobné situaci jako v ČR. Faktický rozdíl je dán tím, že Ministry of Foreign Affairs se stará o podporu vývozu do nečlenských států EU, tudíž je proexportní politika teoreticky v jeho kompetenci, zatímco Ministry of Economy and Communications se stará o podporu „vývozu“ do členských států EU jež ovšem není zahraničním obchodem a tudíž by neměl spadat do problematiky proexportní politiky. Nicméně i tady se rozdíly mezi činnostmi stírají. Důkazem je agentura EAS, zřízena MEAC, která je hlavním realizátorem programů podpory vývozu v Estonsku, jejíž programy jsou zaměřeny jak na členské, tak nečlenské země EU. Platí, že v ČR jsou nejaktivnější instituce státní jako MPO, CzechTrade či OEÚ ZÚ, naopak v Estonsku je poskytování služeb v této oblasti ze strany státu dosti roztříštěné a zdá se, že naopak nestátní instituce jako ETU nebo ECCI by v této oblasti měli být odborným poskytovatelem služeb. Oba typy institucí poskytují převážně služby placené. Zajímavé je, že i přes důležitost exportu v obou zemích, proexportní instituce fungují mnohem delší dobu v ČR, a to od poloviny devadesátých let, zatímco v Estonsku byla většina z nich založena až na začátku 21. století. Aktuálně je v ČR realizátorem většiny nefinančních proexportních programů agentura CzechTrade, která je srovnatelná na estonské straně s agenturou Enterprise Estonia. Obě agentury 67

poskytují informační, poradenské a asistenské služby. Realizátorem finančních služeb v oblasti úvěrování vývozu je v ČR společnost ČEB, v Estonsku Credit and Export Guarantee Fund KredEx, v oblasti pojišťování vývozu KredEx Credit Insurance.

4.3.3 Srovnání poskytovaných služeb Rozsah služeb podpory vývozu je značný v ČR i Estonsku. Přímé finanční služby všeobecně podle světového trendu ustupují do pozadí a státy v podpoře vývozu dávají přednost spíše nástrojům nepřímým, a to asistenčním, propagačním, informačním a vzdělávácím. Mezi hlavní asistenční služby u obou států patří asistence zahraničních reprezentantů agentur a reprezentantů zastupitelských úřadů, pomoc a asistence při oficiálních účastech na veletrzích, výstavách, a jiných akcích, organizace misí. Podle uváděného průzkumu asosciace AMSP je u českých podnikatelů nejcennější „asistence v zahraničí“, a to zejména prostřednictví Zahraničních kanceláří agentury CzechTrade. Uváděným důvodem je jejich větší odbornost, rychlost vyřízení požadavku a kvalita poskytovaných informací. Zastupitelské úřady naopak vstupují do popředí v případě prosazování obchodně – ekonomických zájmů, prostřednictvím již zmíněné obchodní diplomacie, která je i v Estonsku velmi důležitým nástrojem podpory ekonomických zájmů. Asistenci v zahraničí poskytují reprezentanti agentury EAS. Poskytování informačních služeb se v obou zemích příliš neliší. Vývozci mají dostatečný přístup jak k teritoriálním informacím o daném státu, tak i k informacím o exportních příležitostech. Jejich aktuálnost a komplexnost poskytování v ČR dokazuje portál BusinessInfo, jež se stal za několik let vyhledávaným výchozím portálem pro sběr informací nejen podnikatelů, ale i široké veřejnosti. Stejný přístup sdílí i estonská strana. Její portál Export.ee je ale založen více na sdílení a výměně informací přímo od exportérů, tedy z praxe. S tímto úzce souvisí i možnost vzdělání a získání znalostí v exportní činnosti. např. prostřednictvím programů Exportní akademie, či exportního poradenství v ČR i v Estonsku. Estonsko tento rok posílilo poskytování těchto služeb programem Export Revolution, jež „vychovává“ exportní managery. Estonsko tento krok vysvětluje tím, že tento obor je natolik závažný a komplikovaný, že potřebuje mít své vlastní profesionály v oboru a ne být jen přidruženou pracovní činností výkonných managerů. Program se

68

podle dostupných zdrojů setkává s velkým úspěchem ze strany podnikatelů. V této kategorii podpory má Estonsko převahu v rámci propracovanosti programů. Financování a pojišťování vývozu zažilo v ČR nejintenzivnější rozvoj ze všech proexportních nástrojů. ČEB funguje již od roku 1992 a EGAP od roku 1995. V dnešní době má ČR dvě samostatné finanční instituce, jejichž rozsah i kvalita poskytovaných služeb je srovnatelná s vyspělými tržními ekonomikami. Síť finanční podpory v Estonsku se teprve buduje. Instituce na podporu úvěrování a pojišťování vývozu vznikly teprve v nedávné minulosti, nicméně budoucí vizí je rozšíření jejich aktivit.

69

5 Diskuze První jasnou otázkou bylo stanovení postupu EU a dalších mezinárodních obchodních organizací v proexportní politice. Jak EU, tak i WTO a OECD jsou v tomto tématu nepřehlédnutelné, i když ji přímo neřídí. Úloha těchto mezinárodních organizací je v oblasti proexportní politiky velmi okrajová, ale přece jen důležitá, neboť otevírá cestu a nastavuje rámec pozdějším konkrétním činnostem. Ze strany EU je snaha o zlepšení mezinárodního přístupu všech jejich členů na trhy třetích zemí v rámci SOP. Tento přístup je realizován pomocí mnohostranných dohod, kde hlavním aktérem je především WTO. Důležitá je první zmínka o podpoře exportu v rámci EU v nově připravované Strategii Evropa 2020, jež dokládá důležitost tématu proexportní politiky na evropské úrovni do budoucnosti. Jasným závěrem ale je, že pravomoci v oblasti této politiky spadají na členské státy. Tímto vymezený rámec ze strany mezinárodních organizací končí a navazují na ni až jednotlivé státní koncepce. Na první pohled by se mohlo zdát, že historicky podobně se vyvíjející ekonomiky budou mít mnoho společného. Základním předpokladem bylo, že tak malé státy, jako je ČR a Estonsko mají dokonale vybudovanou síť proexportní politiky, jako jeden z článků pro pozitivní hospodářský růst. Základní koncepce proexportní politiky by tedy měla být jasným základním kamenem. Zatímco ČR toto splňuje již delší dobu, Estonsko zaostává a doposud žádnou koncepci nevytvořilo. Otázkou je, zda ji ve skutečnosti potřebují, pokud obě země dosahují stejné úrovně exportu nebo spíše jak moc důležitým článkem v exportní činnosti pro ně proexportní politika je. Oba státy skrz své agentury nabízí dostatečný počet programů, jakoby snažili o co největší zahlcení informacemi. V určité nepřehlednosti, kdy se zdá, že programy splývají, jakoby se ukazovala roztříštěnost dvojího vedení. Případný zájemce může mít problém, kde vlastně začít. V tomto ohledu je pozitivní zřízení informačních linek jak v ČR, tak v Estonsku, tzn. přímý kontakt se státní správou v této oblasti. ČR má daleko větší a rozsáhlejší nabídku programů v oblasti proexportní politiky, nicméně zde může platit přísloví, že i více je někdy méně. Tím méně může být právě nezájem českých podnikatelů o služby v této oblasti. Estonsko je státem, který je se svou podporou vývozu teprve na začátku. Nicméně i teď je možné nalézt v jeho nabídce programy, na které mnoho estonských podnikatelů čekalo, a které jsou jimi bohatě využívány. Na přední místo je nutné postavit jejich programy v oblasti exportního vzdělání, které svou intenzitou a rozsahem, těm českým nedokážou konkurovat. Estonsko se zaměřilo na 70

výchovu profesionálů v tomto oboru. Obě země chtějí jít směrem výrobků s vysokou přidanou hodnotou, tudíž uvědomění si, že vzdělná pracovní síla vybavená kompetencemi v oblasti obchodu, ale i exportního managementu a jazykových znalostí, může být považováno za pozitivní směr vývoje v budoucnu. Je viditelné, že obě strany se aktuálně snaží podporovat mezinárodní mnohostranná jednání a rozvíjet ekonomické vztahy v zahraničí tak, aby docházelo nejen k navazování nových obchodních vztahů s novými exportními trhy, ale také aby docházelo k efektivnímu rozvoji obchodních vztahů i ve

stávajících oblastech.

Hospodářská krize ukázala, že závislost na evropských trzích je příliš neefektivní. Na jedné straně stojí mechanizmy a instituce pro podporu vývozu, jejichž existence je v dnešní době nepostradatelná a na straně druhé stojí otázka schopnosti a ochoty vývozců tyto mechanizmy využívat. Zpětná vazba je z dostupných materiálů jen těžko čitelná. Jedinou záchranou v tomto směru jsou nestátní instituce, které lobbují za potřeby svých členů a snaží se o to, aby ze strany státu přicházela jen pomoc účelná. Do jaké míry se toto daří splnit, je jen další otázkou. O tom svědčí i úroveň podpory malých a středních podniků, které v obou státech tvoří většinu. Je nutné, aby došlo k propojení komunikace mezi státem a MSP, skrz hospodářské komory, asociace či obchodní rady.

71

6 Závěr Proexportní politika je důležitou součástí hospodářské politiky státu a její aktivity jsou tím výraznější, čím otevřenější je stát k vnějším ekonomickým vztahům. Momentální krátkodobá úroveň zahraničního obchodu státu je zde velmi pomíjívá, neboť v aktivní či pasivní obchodní bilanci rozlohově malý a střední stát, s nedostatečnou surovinovou základnou a domácí poptávkou musí udržovat aktivní proexportní politiku, tzn. vytvářet dostatečně účinné nástroje vedoucí k zapojení efektivního počtu podnikatelů do zahraničního obchodu. Usnadnění vstupu podniků na zahraniční trhy, podpora jejich mezinárodní konkurenceschopnosti a internacionalizace jsou činnosti, které jsou pro růst zahraničního obchodu státu velmi důležité. Závěrem lze konstatovat, že i když obě ekonomiky prošly podobným historickým vývojem a obě se řadí do skupiny malých otevřených ekonomik, předpoklad, že mají podobný fungující systém proexportní politiky se nenaplnil. I přesto, že je snahou obou států ji aktivně vykonávat, působí spíše neefektivně. Proto vytvoření optimálního institucionálního modelu by mohlo být důvodem, proč by se podnikatelé začali o státní proexportní politiku zajímat. Exportér nepotřebuje vědět, že ČR rozděluje proexportní programy na asistenční, poradenské a prezentační, ale potřebuje vědět, kde nebo lépe od koho získat kvalitní výstup informací, se kterými by mohl dále pracovat. Právě profesionalita a odbornost pracovníků je to, na co by ČR mohla soustředit větší pozornost. Pro oba státy jsou důležitou skupinou malé a střední podniky. Přitom většina z nich není zapojena do proexportního programu státu. I když se tato situace rok od roku zlepšuje, a to také díky větší pozornosti ze strany EU, její výsledky se zatím nemohou považovat za úspěšné. Bylo by vhodné zlepšit propojenost mezi státním a soukromým sektorem, zejména zlepšit efektivnost komunikace, zapojovat zástupce soukromého sektoru do jednání o proexportních nástrojích. Jednodušše zanést praktické otázky do oblasti podpory vývozu. Těmito doporučeními autorka splnila cíl práce vytyčený na jejím začátku. Přínosem je obeznámení se s estonskými i českými reáliemi v oblasti vnějších ekonomických vztahů a zejména pak proexportní politiky.

72

7 Seznam literatury Knižní zdroje [1] CIHELKOVÁ, E. : Vnější ekonomické vztahy Evrospké unie, 1. vydání Praha, C. H. BECK 2003, ISBN 80-7179-804-5 [2] KUBIŠTA, V. a kol.: Mezinárodní ekonomické vztahy, 1. vydání Praha, HZ Editio 1999, ISBN 8086009-29-7 [3] SVATOŠ, M. a kol.: Zahraniční obchod, teorie a praxe, 1. vydání Praha, Grada Publishing 2009, ISBN 978-80-247-2708-0 [4] PLCHOVÁ, B. a kol.: Česká republika a EU, 1. vydání Praha, Agentura Krigl 2010, ISBN 978-80-86912-39-4 [5] ŠŤOURAČOVÁ J.: Ekonomická diplomacie ČR, 1. vydání Praha, Profesional publishing 2010, ISBN 978-80-86946-71-9 Elektronické zdroje AMSP ČR: Výsledky průzkumu na podporu export., [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW [7] Berne Union: About the Bern union. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: [8] BusinessInfo: Export v kostce. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW: [9] BusinessInfo: Systém řízení ekonomické diplomacie. [online]. 2011, [cit. 2011-18-04]. Dostupný z WWW: [10] BusinessInfo: Státní podpora exportu. [online]. 2011, [cit. 2011-16-04]. Dostupný z WWW [11] BusinessInfo: Zásady poskytování služeb podpory exportu. [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW: [12] BusinessInfo: Nástroje proexportní politiky státu. [online]. 2011, [cit.2011-15-04]. Dostupný z WWW: [6]

73

[13] BusinessInfo: Ekonomická diplomacie. [online]. 2011, [cit. 2011-24-02]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/analyzystatistiky/system-rizeni-ekonomicke-diplomacie-v-cr/1000431/58237/> [14] BusinessInfo: Obchodování se zbožím. [online]. 2011, [cit. 2011-24-02]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikani-veu/obchodovani-se-zbozim-v-eu/1000520/59002/> [15] BusinessInfo: Evropská unie. [online]. 2011, [cit. 2011-24-02]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikani-v-eu/podnikani-vesluzbach-v-eu/1000520/59037/> [16] BusinessInfo: Pojištění rizik v mezinárodním obchodě. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: [17] BusinessInfo: Přehled vývoje portálu. [online]. 2011, [cit. 2011-16-04]. Dostupný z WWW: [18] CzechTrade: O Exportu. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW: [19] CzechTrade: Naše služby. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW: [20] CzechTrade: Certifikace. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW: [21] Digitální parlamentní knihovna: Stenoprotokoly. [online]. 2011, [cit. 2011-15-03]. Dostupný z WWW: [22] Digitální parlamentní knihovna: Koncepce proexportní politiky. [online]. 2011, [cit. 2011-15-03]. Dostupný z WWW: [23] EAS: Study of Estonian Exporters. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [24] EAS: Export development support. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [25] ECCI: Economic policies. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [26] ECCI: Services of EA. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: < http://www.koda.ee/index.php?id=10688> [27] ETC: Activities. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [28] EGAP: O nás. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW:

74

[29] EGAP: Výsledky hospodaření. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW: [30] EEPD: Commercial diplomacy. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [31] EstonianExport: Export directory. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [32] Euroskop CZ: Lisabonská smlouva. [online]. 2011, [2011-02-24]. Dostupný z WWW: [33] Euroskop CZ: Jednotný evropský akt. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: < http://www.euroskop.cz/gallery/2/763-jea.pdf (24. 2. 2011)> [34] Europe Commission: Comon rules for export. [online]. 2011, [cit. 201124-02]. Dostupný z WWW: [35] European Commission: Europe 2020. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/eu2020/pdf/1_CS_ACT_part1_v1.pdf > [36] European Commission: Global Europe – Competig in the Word. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: [37] European Commission: Trade, Growth and World Affairs. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: [38] Europe Commission: Export Credit Agencies (ECAs), [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [39] European commission: Working with the WTO. [online]. 2011, [cit. 201110-03]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/trade/creatingopportunities/eu-and-wto/> [40] Hei: Export Revolution. [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW: [41] HK ČR: Podpora exportu a zahrnaničních vztahů. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupný z WWW: < http://www.komora.cz/podpora-exportu-azahranicni-vztahy/veletrhy-a-vystavy-v-zahranici/informace-o-projektu1/informace-o-projektu-2/informace-o-projektu/informace-o-projektu-1.aspx > [42] Estonian Government: Government communication. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW:
[43] KredEx: Business[online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: < http://www.kredex.ee/1452> [44] Kredex Credit Insurance: Products. [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW: < http://www.krediidikindlustus.ee/products/> [45] MKM: State support businesses. [online]. 2011, [cit. 2011-20-04]. Dostupny z WWW: [46] MKM: Export financial supporting. [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [47] MKM: History. [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW: [48] MKM: Estonian Enterprise Policy. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [49] MPO: Plnění proexportní strategie. [online]. 2011, [cit. 2011-16-04]. Dostupný z WWW: < http://www.mpo.cz/dokument83630.html> [50] MPO: Exportní strategie. [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW: [51] MPO: Základní informace k WTO. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: < http://www.mpo.cz/dokument7894.html > [52] MPO: Zásady prezentace na výstavách a veletrzích. [online]. 2011, [cit. 2011-16-04]. Dostupný z WWW: < http://www.mpo.cz/dokument81533.html> [53] MPO: Mezinárodní organizace. [online]. 2011, [cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: < http://www.mpo.cz/dokument70538.html> [54] MPO: Rozvojová spolupráce. [online]. 2011, [cit. 2011-15-04]. Dostupný z WWW: < http://www.mpo.cz/dokument84532.html/> [55] MZV: Podpora ekonomických zájmů. [online]. 2011, [cit. 2011-18-04]. Dostupný z WWW: [56] OECD: The export credits arrangement, [online]. 2011,[cit. 2011-10-03]. Dostupný z WWW: < http://www.oecd.org/dataoecd/17/24/40594872.pdf> [57] Parlament ČR: Proexportní politika. [online]. 2011, [cit. 2011-15-03]. Dostupný z WWW: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=218&CT1=0> [58] SPD ČR: Efektivnost proexportní politiky. [online]. 2011, [cit. 2011-1604]. Dostupný z WWW: [59] Vláda ČR: Programové prohlášení vlády 1993, [online]. 2011, [cit. 201115-04]. Dostupný z 76

[60] Vláda ČR: Výsledky hospodářské politiky, [online]. 2011, [cit. 2011-1504]. Dostupný z [61] VM: Business diplomacy and innovation. [online]. 2011, [cit. 2011-2804]. Dostupný z WWW: [62] VM: Export supporting. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: [63] VM: Business diplomacy. [online]. 2011, [cit. 2011-28-04]. Dostupný z WWW: < http://www.vm.ee/?q=taxonomy/term/244>

77

8 Seznam příloh Příloha 1

SWOT Analýza ČR

78

Příloha 1 – SWOT analýza ČR Silné stránky

Slabé stránky

Makroekonomické faktory

Makroekonomické faktory



Vysoká otevřenost ekonomiky





Zvýšení tempa ekonomického růstu taženého exportem



Komoditní koncentrace exportu



Nižší náklady produkce



Vysoký podíl exportu se střední přidanou hodnotou



Nízká míra inflace



Nízký podíl služeb na exportu



Trvalý příliv přímých zahraničních investic

Mikrosféra

Zdroje a přírodní podmínky

Teritoriální koncentrace exportu



Omezená schopnost zahraničním trhu

podniků

konkurovat

na



Relativní kvalifikace, adaptabilita i nízká cena pracovní síly



Výhodná geografická poloha ve střední Evropě na společných hranicích s vyspělými zeměmi EU



Nízká exportní výkonnost MSP a nízká schopnost podílet se na aktivitě zahraničních investorů



Historický a přírodní potenciál pro rozvoj cestovního ruchu – kulturní, historické a technické památky, lázeňství



Nízká produktivita práce ve vztahu k EU



Nedostatek vlastních investičních prostředků, prostředků pro inovace a kapitálu pro export



Nedostatečný rozvoj a transfer nových technologií a nedostatečná provázanost podniků s institucemi výzkumu a vývoje



Nedostatečné vytváření sítí malých a středních podniků



Nepřehlednost informací o trzích



Nízká vybavenost exportními kompetencemi a znalostmi



Náročné byrokratické postupy a neochota úředníků

Mikrosféra 

Adaptabilita některých malých a středních podniků na měnící se požadavky trhu



Tradice průmyslové výroby



Přitažlivost pro zahraniční investory



Dobré předpoklady pro rozvoj informačních technologií



Podpora rozvoje vlastní vědecké, vývojové a výzkumné základny ze strany některých přímých zahraničních investorů



Systém podpory exportu - vyhledávání příležitostí pro vývoz, informační, vzdělávací, asistenční služby a propracovaný systém pojišťování vývozních úvěrových rizik při vývozu českých výrobků a komplexní nabídka financování exportních úvěrů, financování výroby pro vývoz, a investic českých právnických osob v zahraničí a finanční služby s financováním vývozu související

Příležitosti

Hrozby

Image

Image



Dobrý image exportních odvětví



Dobré jméno ČR v EU,



Dobré jméno českého exportu na „tradičních“ trzích

Trhy 

Zvýšení obchodně ekonomické aktivity na vnitřním trhu EU



Zvýšení necenové konkurenceschopnosti produktů



Pokračující zájem zahraničních turistů o ČR

Zdroje



Vnímání ČR jako země realizující „práci ve mzdě“ bez inovačního potenciálu



Vnímání ČR jako tranzitivní ekonomiky („východní“ image ČR)



Vnímání ČR jako země s vyšší byrokracie a pomalého soudnictví

mírou

korupce,

Trhy 

Ekonomický vývoj obchodních partnerů



Ekonomická recese ve významných částech světa



Přenos obchodu a investic do zemí s menšími náklady produkce



Využití možností financování ze zdrojů EU



Pokračování přílivu přímých zahraničních investic

Zdroje



Zvýšení participace na rozvojové spolupráci EU



Růst mezd a cen dovážených vstupů



Postupné přizpůsobování tuzemských cenových relací a cenové hladiny cenovým relacím a hladině v zemích EU

Zdroj:

MPO

Exportní

strategie

ČR

pro

období

2006

–

2010,

dostupné

http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/exportni-strategie-cr-2006-2010/1001404/ (15. 4. 2010)

79

z