Zásady kulturní politiky eské republiky na léta 2007- 2013 Koncipování dokumentu strategické povahy se neobejde bez analýzy dosavadního stavu systému, stávajících dokument , okolí systému a vývojových tendencí. Dokument „Strategie ú inn jší státní podpory kultury“ z roku 2001 založený na solidní znalosti stavu kultury a správy jejích záležitostí v eské republice, mezinárodních kulturních úmluv a doporu ení (OSN, UNESCO), dokument Evropské unie vztahujících se k záležitostem kultury i tendencí vývoje kulturních politik evropských zemí je dobrým východiskem pro úvahy o zásadách kulturní politiky na další období. Z eteln práv na tento dokument navazuje další z dokument MK R z roku 2005 „Kulturní politika (St edn dobá koncepce Kulturní politiky 2007 – 2013)“. Díky jeho existenci se da ilo zajisti svobodu tvorby a ší ení výtvor , udržet a v n kterých oblastech zvyšovat nabídku kulturních p íležitostí, do ur ité míry eliminovat komercializa ní tendence v oblastech na pomezí mezi istým a regulovaným trhem s kulturními statky a službami, udržet ekonomickou i prostorovou dostupnost v tšiny kulturních služeb atp. Koncep ní p ístup také umožnil, zejména v porovnání s n kterými postsocialistickými zem mi, relativn úsp šn zvládat odstátn ní kulturních institucí, vytvo ení prostoru pro podnikatelský i nestátní neziskový sektor ve sfé e kultury a decentralizaci správy záležitostí kultury v souvislosti s reformou ve ejné správy.
Problémy dokumentu Kulturní politika R z roku 2004 Vedle pozitiv, jejichž vý et není zdaleka úplný, však existují i problémy, které je možné rozd lit do t í základních skupin. První tvo í problémy, které spo ívají v samotném programu, druhou problémy spojené se znalostí programu a t etí pak nepln ní programu, které problematizuje jeho smysl a v rohodnost. Koncep ní problémy ást z nich spo ívá v samotném charakteru resortního rozd lení kompetencí správy ve ejných záležitostí. To musí být v zájmu v ci na jedné stran zachováno, ale zárove soustavn p ekonáváno rozši ováním kooperace. Ryze resortní p ístup (narušený jen v n kterých díl ích pasážích, nap . památková pé e, kulturní turismus, využití kultury ve vzd lávání) byl p ehlédnutelný p i p ijetí prvního konzistentního programu kulturní politiky. Jiným rozm rem i p í inou omezené úsp šnosti programu je jen velmi volná vazba mezi rozvojovými programy jednotlivých oblastí života spole nosti i zem . V sou asné dob se však toto nedostate né propojení stává limitujícím faktorem omezujícím úsp šné napln ní strategie samé a restituce odv tví kultury jako zdroje orientace a dynamiky dalšího vývoje spole nosti. Podstatné prohloubení mezirezortní spolupráce, zejména s rezorty školství, mládeže a t lovýchovy, práce a sociálních v cí, zahrani í a místního rozvoje se jeví jako naprosto nezbytné. V legislativních otázkách jak pak nutná spolupráce se všemi rezorty poskytujícími služby ve ve ejném zájmu. I když konstatujeme, že jeden ze základních programových cíl kulturní politiky, tj. vytvo ení podmínek ú asti ve ejnosti na kulturním život , se da í vcelku úsp šn plnit a ást grantových program je zam ena na podporu tvo ivosti, p etrvává pom rn striktní rozd lení na tv rce a konzumenty. Zvýšení aktivní tvo ivé spoluú asti po etn jší ásti ve ejnosti na kulturním život je jedním z aktuálních cíl kulturních politik prosazovaným jak UNESCO, tak n kterými evropskými státy.
Dalším problémem, který vystupuje zejména p i porovnání se stabilizovanými evropskými demokraciemi, je malý pokrok ve zvýšení odstupu státu (ale i samosprávných kraj a obcí) p i rozhodování o záležitostech kultury. I když se rozhodn zvýšila úloha poradních orgán a grantových komisí ( i zastoupení odborník v nich na úkor politik i ú edník ), stále existuje vysoká míra propojení mezi politickým a odborným rozhodováním. Zdá se, že se v Evrop prosazuje odd lení role rezortních ministerstev jako politicko odborných koncep ních pracoviš a odborných ústav i rad realizujících odbornou stránku innosti kvalifikovaným rozhodováním. Ur itou slabinou programu je absence kritérií hodnocení pln ní jednotlivých programových cíl (ukazatele, kritéria, díl í cíle aktuální etapy atp.). V n kterých p ípadech bude odstran ní tohoto nedostatku mimo ádn obtížné, ale rozhodn by posílilo jeho poslání a autoritu. ešením tohoto nedostatku by mohlo být dopln ní základního dokumentu strategické povahy, asov omezeným programem obsahujícím už konkrétní cíle a úkoly. Mezi podstatné nástroje kulturní politiky pat í nesporn výchova pracovní síly pro odv tví kultury. I když je situace v eské republice v tomto sm ru stabilizovaná, je žádoucí prostudovat, zda jsou n jaké odlišnosti v efektivit vzd lávání v zemích, kde je um lecké školství v gesci ministerstva kultury. P es zna né pokroky, jsou z etelné nedostatky v pr prav pracovních sil zabývajících se managementem a marketingem kultury. Posledním obtížn , ale p esto ešitelným problémem je sám rozsah dokumentu a fakt, že n které pasáže (v nované nap íklad ú asti ve ejnosti na nabídce služeb) se opakují v odv tvových pasážích. Znalost programu Z teorie managementu je známo, že i dobrá strategie má smysl pouze tehdy, je-li známa a v podstat akceptována všemi, kterým je ur ena. V tomto ohledu jsou zjišt ní, konstatovaná v n kterých láncích publikovaných v Místní kultu e, ale také ve ve ejných diskusích, zarmucující. Nejv tší znalost programu je mezi pracovníky státní správy a samospráv. To patrn souvisí s faktem, že jsou ke spolupráci p i zpracování programu a jeho praktického uplatn ní zavázáni. Podstatn mén informací mají z ejm manaže i kulturních institucí. Zcela minimáln jsou informováni o tomto dokumentu pracovníci a aktivisté ob anských sdružení. Z diskusí je však z ejmé, že program i praxe jeho uplat ování reflektují podstatnou ást p edstav a p ání odborné ve ejnosti s programovým dokumentem spojovaných. Je tedy absurdn akceptován, aniž je znám. Tento stav nemá jednoduché vysv tlení. Jednou z p í in, vedle b žné lidské pohodlnosti, patrn bude p etrvávající ned v ra ke kulturn politickému managementu, který by ztratil reglementující charakter, zatím ne dost hmatateln prokázal svou významnost a užite nost pro denní praxi. Nižší znalost m že souviset také s tím, že do p íprav i hodnocení je zapojena pom rn úzká skupina odborné ve ejnosti. Práv v angažování po etn jší reprezentace odborné ve ejnosti by mohlo zvýšit znalost i p ijetí programu, i když za cenu komplikovan jší koordinace práce. Kone n je p ekážkou pom rn velký rozsah dokumentu, který tím ztrácí ást své p sobivosti a p ehlednosti.
Pln ní programu Autorita programu je m itelná mírou jeho napln ní. Úsp šnost pak úzce souvisí s konkrétností cíl a m itelností dosažených výsledk . Pom rn velký podíl tvo í cíle, které jsou s ohledem na svou povahu formulovány pom rn obecn . ást je však m itelná s vysokou spolehlivostí a jistotou. Zásadní pro úsp šnost kulturní politiky je spln ní t ch cíl , které ovliv ují fungování kultury nejpodstatn ji. I když jde o cíle dlouhodobé, již v této chvíli lze íci, že nejv tšími neúsp chy jsou: a) Nepoda ilo se zvýšit výdaje na kulturu na úrove 1% ze státního rozpo tu a tak se p iblížit standardu zemí EU. Nejen že nebyl spln n stanovený cíl, ale podíl výdaj na kulturu ve státním rozpo tu ješt poklesl, i když ást poklesu p ipadá na vrub r stu celkových výdaj státu. Zna né problémy p etrvávají p i prosazování kooperativního a zvlášt víceletého grantového financování. Argumentace neodhadnutelným vývojem rozpo t je pon kud alibistická, protože v ad zemí i m st nacházejících se v obdobn prom nlivých podmínkách (nap . Polsko nebo Praha) programy, v ur ité procentuální výši p edpokládaných prost edk garantují. Problémy do ur ité míry objektivn souvisí s p evedením ady kulturních institucí na m sta a obce, které se zna nými obtížemi zajiš ují zdroje na jejich financování. Subjektivním problémem je v ad p ípad nízká ochota ke kooperaci a inovaci zab hnutých postup . b) Grantový systém vykazuje nízkou vazbu na programové cíle, to vyvolává pochybnosti o ú elnosti využívání omezených zdroj . c) Naprostý nedostatek prost edk , který se navíc stále prohlubuje, zpochyb uje programový cíl ve ejné podpory profesionální um lecké tvorby, která se v soub hu s r stem cen všech vstup a zavedením nové soustavy odm ování dostává do vážných problém existen ní povahy. d) Domníváme se, že podpora kulturní a estetické výchovy v etn poznání národního kulturního d dictví je nedostate ná. Chybí tu ucelený systém praktikovaný v n kterých severských zemích (nap . ve Švédsku), jehož prost ednictvím se nejen dostává mladým lidem kontaktu s kulturou a um leckými díly i výkony, ale vytvá í se tak zárove pracovní p íležitosti pro um lce a formují se uživatelské i návšt vnické návyky. e) Obtížná ekonomická situace sbírkových institucí a knihoven omezuje jejich akvizi ní innost a tím omezuje pln ní jejich st žejního poslání. f) P es veškerou snahu se zapojení ve ejnosti do kulturních a um leckých aktivit p íliš nem ní. I když byly vytvo eny podstatn lepší podmínky pro p ístup nestátních neziskových organizací k prost edk m z ve ejných rozpo t , je jejich podíl stále podstatn nižší než ve stabilizovaných demokraciích. Není to d sledek právních p ekážek, ale spíše p etrvávajících p edsudk i neobratnosti managementu n kterých neziskových organizací. g) Pouze díl ího úsp chu se poda ilo dosáhnout p i snaze zachovat nižší sazby dan z p idané hodnoty u n kterých produkt a služeb odv tví kultury. h) Nepoda ilo se prosadit zákon o ve ejnoprávních organizacích ve sfé e kultury. i) Problémy jsou v kontinuálním získávání statistických informací o kultu e, kulturním pr myslu i infrastruktu e kultury. Vý et nedostatk a problém je vyvážen celou adou nesporných úsp ch , které potvrzují správnost p ijatých cíl .
P edpoklady koncep ního založení zásad Kulturní politiky R
Vedle „Strategie ú inn jší podpory kultury“ považujeme za druhé stejn významné východisko a zdroj inspirace výsledky analýzy kulturních politik evropských zemích prezentované v dokumentu „Vztah státu ke kultu e, kulturní politika Evropských zemí (Aktualizace vybraných problém )“ z let 2004 – 2005. Pojmov i fakticky se formulace kulturních politik orientují zejména na fenomén „um ní“ a jeho zprost edkování. Ve výsledné podob je však fenomén um ní velmi výrazn p ekro en, nebo kultura je pojímána v širším slova smyslu a v jejích reálných dopadech (viz p edcházející kapitoly této studie). 1) Velmi naléhav je v oblasti kulturn politické vnímán proces globalizace, a to jako výzva, p íležitost i hrozba, p i emž p íležitosti je t eba využít a hrozící rizika je t eba minimalizovat. Jako p íležitost je globalizace chápána p edevším ve smyslu ur itého demokratiza ního potenciálu a jisté míry „univerzalismu“, který nemusí být nutn unifika ní. Jako hrozba je poci ováno práv její unifika ní, stereotypiza ní a imperiální p sobení. Jedním z projev rozporného vztahu ke globalizaci je v domí konfliktu mezi demokratiza ním p ínosem nových informa ních technologií a jejich nízkou autenticitou ve vztahu k originalit kulturních statk . 2) Jako protiváha i kompenzace globalizace je vysoce cen na, deklarována i prakticky prosazována (a to v mezinárodních i státních kulturn politických dokumentech) kulturní diverzita, chápaná jako žádoucí stav i charakteristika kultury i kultur, jako p edpoklad i d sledek kulturní plurality. Zatímco kulturní diverzita se projevuje samoz ejmostí autonomie a rovnocennosti r zných kultur i subkultur, kulturní pluralita sm uje k vytvá ení podmínek pro dosažení tohoto stavu. Praktický výraz nachází tyto tendence v posilování kulturní identity se soub žnou podporou mezinárodní kulturní vým ny. 3) Významným tématem kulturních politik se stává podpora kreativity, jako p edpoklad rozvoje kultury, rozvoje jedince, využití kulturního kapitálu i rozvoje spole nosti. Zdá se, že strategickým cílem podpory kreativity není pouze lepší využití kulturního kapitálu, ale také p ekonání stále striktn jšího odd lení tv rc a konzument kulturních statk a služeb, které ástí svých d sledk vede ke kulturní sterilit a nekomunikativnosti. 4) Jako problém a nevyužitá možnost kulturních politik je poci ována jejich relativní nízká spojitost s hospodá skou a sociální politikou jednotlivých stát , respektive jejich nerovnoprávné postavení v t chto vztazích. V teoretických konceptech je zd raz ována pot eba propojení koncepce trvale udržitelného rozvoje s rozvojem kulturním. 5) Mezinárodní dokumenty spat ují p í inu malé autority i nízké efektivnosti kulturních politik vedle výše uvedených problém také v tom, že se na jejich formování a tím i na praktické realizaci podílí relativn malý okruh ve ejnosti v etn ve ejnosti odborné. 6) Zdá se, že v souvislostí s konfliktem mezi koncepcí „sociálního státu“ a omezenými ekonomickými možnostmi se ve v tšin evropských zemí objevují snahy racionalizovat výdaje z ve ejných rozpo t . Pocit nedostate ného ekonomického zajišt ní kultury je v Evrop obecn rozší ený. Proto se setkáváme se zájmem o soustavné rozši ování stávající podpory kultury ze zdroj mimo ve ejné rozpo ty (p edevším formou da ových úlev, morálního oce ování dárcovství a fungujícími státními loteriemi). Nové, doposud nepopsané zdroje podpory kultury se neobjevují. 7) V tšina zemí p istupujících k EU v kulturn politických dokumentech prosazuje zavedení víceletého financování, které nejenže umož uje racionáln jší nakládání s omezenými zdroji, ale je zárove p edpokladem korektní ú asti v mezinárodních dlouhodobých programech.
8) Ruku v ruce s tímto problémem vyvstává otázka komercializace kultury, která má n kolik stránek. Je chápána p edevším jako hrozba pro kulturní d dictví, kulturní identitu, kreativitu a autenticitu výtvor . Je nesporné, že v souvislosti s globalizací a kulturním pr myslem jsou „malé kultury“ vázané na málo rozší ené jazyky handicapovány omezenou velikostí trhu. Reakce na poci ované ohrožení kulturní identity je zaznamenána v kulturních politikách v tšiny evropských zemí. Mén z etelné, ale zaznamenatelné, je vnímání komercializace kultury jako ohrožení hmotného kulturního d dictví, které je zneužíváno kulturním pr myslem a užíváno jako cíl kulturní turistiky, a kone n - v souvislosti se zatím nízkou kompetencí velké skupiny manažer kulturních institucí - i byrokracie spravující záležitosti kultury (zam ující žádoucí racionalizaci produkce a poskytování kulturních služeb za komercializaci). 9) P ízna ný je v tomto ohledu program Evropské komise k utvo ení evropského kulturního prostoru, který nepochybn kulturn existuje, ale postrádá žádoucí organiza ní a ekonomickou dimenzi. Práv tento program nazna uje ur itý zp sob vyrovnávání se jak s globaliza ními, tak s ekonomickokomercializa ními tendencemi. Deklaruje cíle, které jsou již evropskými zem mi p ijaty, ale jejichž napln ní je stále jen díl í. Jde p edevším o: - volný pohyb statk a služeb, - zlepšení podmínek kulturních pracovník - vytvá ení nových pracovních míst, - budování celosv tov konkurenceschopného evropského kulturního pr myslu - podpora mecenátu a sponzoringu kultury, - usnadn ní p ístupu ke kulturním statk m a službám , - kulturní vzd lávání (tj. vzd lávání pracovních sil jak pro sféru kultury, tak pro kompetentní ú ast na kulturním život ), - kulturní dialog s ostatními zem mi. 10) Z provedené analýzy vyplývá, že identifikované trendy obsažené v evropských kulturních politikách mají následující modelovou podobu hierarchie „hodnot“, jež jsou považovány od nejd ležit jších (a nejvíce zastoupených) po mén d ležité (p esto však reáln žádoucí): 1. Pé e o národní kulturní d dictví, socikulturní potenciál a národní identitu. S podporou této pé e souvisejí podpora národní kreativity, tradic, vlastenectví, veškerých multikulturních edukativních a vzd lanostních systém a propagování národního um ní a kultury. 2. Demokratizace kultury v etn p sobení masmédií (zejména televize, filmu a rozhlasu), podpora svobody p ístupu ke kultu e, nevládních sektor kultury, soukromých subjekt a nových kulturních organizací a sdružení, vybudování zábran v i komercializaci um ní a kultury, regulace antidemokratiza ních vliv internetu. 3. Decentralizace kultury týkající se zejména podpory vlastních regionálních a lokálních kultur. 4. Pé e o vlastní i jinokulturní etnické menšiny a subkulturní skupiny na území státu, v etn podpory kulturního života v lokalitách extrémn pr myslových a zem d lských. 5. ešení problém spojených s financováním kultury, v etn uv dom ní si d ležitosti meziresortního akceptování multiplika ních efekt , které sebou oblasti kultury a um ní p inášejí. 6. Obecn chápaná podpora multikulturality a vyrovnání se s jinokulturními vlivy na národním (státním) území. 7. Snaha o porozum ní existence národních, regionálních a lokálních kultur v Evropské unii a v procesu evropské integrace. 8. Podpora ú elného um leckého vzd lávání. 11) Vedle t chto základních „hodnot“ jsou z ejmé další díl í aspekty a priority, kterými jsou: - obnova muzeí
- obnova knihoven - podpora sou asného um ní - zvýšení legislativní zodpov dnosti - podpora tzv. kulturní turistiky - podpora ekologického myšlení o p sobení kultury - snaha o formulaci nové kulturní politiky - rozvoj divadel - zam ení se na rozpoznání rozporuplných ú ink moderních technologií reprodukujících kulturu a um ní. 12) P edm tem zájmu rozvinutých evropských zemí se stává kulturní pr mysl, který však není zcela p esn definován. Jeho výkony nejsou zatím spolehliv statisticky sledovány, p edevším pokud jde o ekonomické ukazatele. P edm tem zájmu je nejen jako producent statk a služeb, ale také jako tv rce pracovních p íležitostí a do ur ité míry i v souvislosti s ochranou autorských práv. 13) Z ejmé je sbližování legislativních úprav záležitostí kultury v evropských zemích, zejména pokud jde o celkové sm ování, a to i p esto, že jde p evážn o kompetenci lenských zemí. 14) Velký po et evropských zemí upravuje podporu kultury a v n kterých p ípadech i správu záležitostí kultury speciálním zákonem. Analýza t chto právních norem by mohla být inspirující p i dalších p ípravách obdobného zákona v R. 15) A koliv kulturní politiky evropských zemí vždy eší vztah mezi ochranou kulturního d dictví, podporou soudobé tvorby a zp ístup ováním kulturních statk a služeb ve ejnosti, setkáváme se v sou asné dob ast ji než v minulosti se zd raz ováním kontinuity kulturního vývoje (tedy s oslabováním konfliktu mezi „starým a novým“) a uv dom ním si naléhavé pot eby živého kontaktu ve ejnosti s kulturními statky. 16) V mezinárodních dokumentech o kulturních politikách je kladen d raz na koncep ní spravování záležitostí kultury na regionální i lokální úrovni (zejména v p ípad v tších obcí). Ve spolkových státech a velkých m stech je regionální i lokální kulturní politika samoz ejmostí. 17) Doposud odlišné p ístupy k integraci cizinc se v zemích EU sbližují, tj. stírá se jejich modelová podoba, která ostatn ani v minulosti nebyla zcela vyhran ná. Tendence vývoje je kompromisní a usiluje o zachování kulturní diverzity (p edstavující ostatn jeden z aktuálních strategických cíl kulturních politik) a zárove o p ijatelnou míru kulturní homogenizace, která by nep erostla v akulturaci. Sféra kultury vytvá í prostor pro realizaci specifických náboženských a kulturních pot eb dané cizinecké skupiny a zárove prostor pro sbližování s kulturou majoritního obyvatelstva, ímž napl uje své integra ní poslání. 18) Ve v tšin sledovaných zemí je oce ování výkon v um ní, ale i dalších oblastech kultury samoz ejmostí. asté je ud lování stáních vyznamenání a státních cen v jednotlivých druzích um ní. Státní ceny jsou obvykle spojovány s finan ní odm nou pohybující se v p epo tu v rozmezí n kolika desítek tisíc až po zhruba p l milionu korun. Zatímco udílení státních vyznamenání bývá ve ejností p ijímáno bez v tších diskusí, udílení státních cen bývá v n kterých p ípadech zpochyb ováno. Vedle státních cen je ud lována ada cen profesními sdruženími, regiony, obcemi a dalšími subjekty. Ocen nými nejsou pouze osoby, ale i instituce (nap .Rakouská muzejní cena, ud lovaná podle pom rn p esných kriterií, je ur ena výhradn institucím.)Jako inspirace by mohla sloužit praxe polského ministerstva kultury, které moráln oce uje podporovatele kultury nejr zn jšími estnými tituly.
19) S jistou naléhavostí se objevuje požadavek rovného p ístupu subjekt s r zným ekonomickoprávním postavením k prost edk m ve ejných rozpo t a transparentnosti rozhodování o p iznání grant i jiného typu podpory.
Návrh zásad Kulturní politiky R - teze 1) P i koncipování Kulturní politiky R uplatnit pokud možno nejširší vymezení kultury a tím rozší ením p ekonat nežádoucí rezortní zúžení a naopak zvýšit spoluodpov dnost dalších významných rezort . Prosadit kulturu jako jeden ze zdroj sociáln ekonomického rozvoje do rozvojových plán R. Rezortní a oborový princip minimalizovat i v len ní dokumentu samého ve prosp ch programového, projektového a problémového pojetí. 2) Zachovat jako základní východisko koncepci kulturních práv (právo na svobodu tvorby a ší ení jejích výsledk , právo na odm nu za užívání výtvor , právo na skute n svobodnou ú ast na užívání kulturních statk a služeb a zaru ení ochrany kulturního d dictví ve všech jeho podobách) jako ústavn založených lidských práv. Teprve na jejich základ koncipovat ve ejný zájem, jako konkrétní, politicky, sociáln a ekonomicky p ijatelnou podobu podmínek, forem a zp sob jejich napl ování. V této souvislosti posílit sm ování ke standardizaci kulturních služeb ve ve ejném zájmu a jejich garantování. 3) P ijmout a prakticky uplat ovat principy kulturní diverzity a kulturní plurality jako p irozeného a žádoucího stavu kultury, který je p edpokladem jejího rozvoje a zárove umož uje využití pozitivních a oslabení negativních stránek kulturní globalizace. Podporovat demokratiza ní a univerzaliza ní potenciál kulturní globalizace jako protipól kulturního fundamentalismu. 4) Doporu it kraj m, m st m a obcím koncipování vlastních program kulturn politické povahy. Motivovat jejich vznik a zejména akceptování cíl a priorit kulturní politiky státu v regionech a lokalitách výhodnými podmínkami spoluú asti na kooperativním financování, rozvojových programech a grantové podpo e. 5) Podporovat mezinárodní kulturní vým nu, zejména ú astí na mnohostranných mezinárodních projektech s akcentem na reciprocitu vým ny. Podporovat uplatn ní kultury (kultur) R v zahrani í. 6) Chránit kulturní d dictví (hmotné i nehmotné) ve všech jeho základních podobách jako jeden z p edpoklad kulturní identity i potenciál kulturního rozvoje, života spole nosti a ekonomické exploatace. Dosáhnout souladu mezi nutností zachovat autenticitu podstaty kulturního d dictví a stejn naléhavou nutností vytvo ení podmínek pro jeho využití v život spole nosti. 7) Definovat roli a cíle ve ejnoprávních médií v oblasti kultury a jejich p sobení u init kriteriem jejich hodnocení. 8) Koncipovat podp rný program pro kultivaci nabídky a užívání nových informa ních technologií médií v kultu e i mimo ni, s cílem zhodnotit investice vložené do jejich rozší ení. 9) Zrovnoprávnit subjekty v p ístupu k prost edk m na údržbu a využití kulturního d dictví a zvýšit nároky na posuzování využití t chto prost edk . 10) V hodnocení výkonnosti kulturních institucí a využití vložených prost edk akcentovat rozsah a efekt animace kulturních statk . 11) Podporovat tvo ivost ve všech oblastech kultury v duchu „Koncepce ú inn jší podpory um ní 20062012“ tj. zejména živého um ní, se strategickým cílem podpory lépe využít kulturní kapitál, ale také
p ekonat stále striktn jší odd lení tv rc a konzument kulturních statk a služeb, které ástí svých d sledk vede ke kulturní sterilit a nekomunikativnosti. 12) Podpo it modernizaci a decentralizaci infrastruktury pro kulturu a p ekonání nežádoucích rozdíl ve vybavenosti pro kulturu mezi regiony (lokalitami i kraji). Program podpory založit na kooperativním financování v n mž podíl státu bude mít motiva ní úlohu. Nedostate nost infrastruktury je jednou ze zásadních p ekážek v tší ú asti ve ejnosti na kulturním život . 13) Zvýšit podíl prost edk na kulturu na státním rozpo tu na 1% a zárove zefektivnit využití t chto prost edk zvýšením nárok na jejich uživatele: - akcentem na kvalitu projekt a jejich vztah ke strategickým cíl m kulturní politiky - uplatn ním systému víceletého financování - zvýšením transparentnosti rozhodování o alokaci prost edk - náro n jším posuzováním dosažených výsledk 14) Prosadit zm nu da ových p edpis s cílem orientovat mecenát do oblastí strategického významu. Stávající obecná úprava vede asto k podpo e ryze komer ních projekt . 15) Zvýšit podíl prost edk rozd lovaných prost ednictvím grant ve prosp ch nestátních neziskových organizací p sobících ve sfé e kultury a umožnit tím lepší využití kulturního kapitálu, který p edstavují, ochoty zajiš ovat kulturní pot eby vlastními i silami. 16) V maximální mí e vy erpat a efektivn využít pro implementaci priorit kulturní politiky prost edky z fond Evropské unie plánované na období do roku 2013. Zejména jde o: - Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), který lze využít jednak prost ednictvím Integrovaného opera ního programu k financování národních projekt hlavn v oblasti obnovy a využití kulturního d dictví a jednak prost ednictvím regionálních opera ních program k financování regionálních a m stských projekt v oblasti obnovy a využití kulturního d dictví a v oblasti kulturní infrastruktury, - Evropský zem d lský garan ní a podp rný fond (EAGG), který lze využít prost ednictvím Opera ního programu Rozvoj venkova k financování projekt obnovy a využití kulturního d dictví v malých obcích, - Evropský sociální fond (ESF), který lze prost ednictvím Opera ního programu Lidské zdroje a zam stnanost využít k financování neinvesti ních projekt zam ených na podporu kvalifika ního rozvoje a zam stnanosti v oblasti kultury, - Evropskou územní spolupráci a v jejím rámci Opera ní programy p eshrani ní spolupráce k financování spole ných projekt s okolními zem mi. 17) Podporovat kulturu minorit a její prezentaci pro v tšinovou populaci i ú ast p íslušník minorit i dalších znevýhodn ných skupin na kultu e. 18) Mimo ádnou pozornost v novat zvyšování kulturní kompetence ve ejnosti s cílem vytvo it p edpoklady pro svobodnou ú ast na kultu e, soub žn s tím odstra ovat nebo oslabovat bariéry bránící v ú asti (ekonomické, sociální, kulturní, architektonické atp.) 19) Vytvo it speciální grantový program pro podporu podstatných neziskových projekt kulturního (kreativního) pr myslu s cílem vytvo it p edpoklady pro vyvolání multiplika ních efekt spojených s exploatací kulturních statk .
20) Zvýšit odbornou kompetenci vedení kulturních institucí a dalších subjekt v programu celoživotního vzd lávání v oblasti managementu a marketingu kultury v neziskovém sektoru a v dalších kulturn edukativních innostech. 21) Aktualizovat autorské právo s cílem sladit nutné a žádoucí zachováním osobnostních i majetkových práv autor a zárove zajistit snadnou dostupnost autorských d l ve ejnosti. 22) Zvýšit informovanost ve ejnosti nejen o kulturních a um leckých aktivitách, ale i o využití ve ejných prost edk na n vynaložených. 23) Podporovat v deckou a výzkumnou práci a dokompletovat tak nap . založením odd lení pro výzkum kultury dosavadní innost Divadelního ústavu a NIPOSu. 24) Prost ednictvím tv r ích stipendií podporovat um leckou tvorbu a oce ovat také nejlepší výsledky v oblasti neprofesionálních um leckých aktivit. 25) R by m la, stejn jako ada dalších evropských zemí pat ících k „malým kulturám“ i ve vlastním zájmu, prosazovat podporu všech aktivit sm ujících k zachování kulturní diverzity. Jednou z možností by mohl být programy „neznámí géniové“ propagující významná díla osobností malých kultur nebo „kultury region “ propagující kulturní rozmanitost. Jako nejvýhodn jší platforma k prosazení takovýchto zám r se jeví p edsednictví R v EU v roce 2009.
