Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky
Dagmar Sekotová
SROVNÁNÍ SLOVOTVORNÝCH PŘÍPON CITOVĚ ZABARVENÝCH SLOV VE SLOVINSKÉM A ČESKÉM JAZYCE Bakalářská práce
Brno, 30. června 2006
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Mateja Medvešek
„Čestně prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem vyznačila veškeré prameny, ze kterých jsem čerpala pro účely své práce.“
V Brně dne 12.6. 2006
Dagmar Sekotová
2
OBSAH SEZNAM ZKRATEK
.
.
.
.
.
.
.
. 5
SEZNAM TABULEK .
.
.
.
.
.
.
.
. 5
ABSTRACT
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 6
1. ÚVOD .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 7
2. ZÁKLADNÍ SLOVOTVORNÉ POJMY/OPREDELITEV KLJUČNIH BESEDOTVORNIH POJMOV
.
.
.
.
.
.
. 9
.
.
.
.
.
. 9
2.1.1 Slova nemotivovaná/Nemotivirane besede.
.
.
. 9
2.1 Fundace a motivace; Motivacija 2.2
Slovotvorný
formant/Obrazilo
základ/Besedotvorna .
.
.
.
podstava; .
.
.
2.2.1 Typy slovotvorných formantů (SF)/Vrste obrazil
Slovotvorný .
. 10
.
. 10
2.2.2 Slovotvorný (vnitřní, strukturní) význam/Skladenjska podstava vs. Govorna podstava .
.
. 11
2.3 Algoritmus slovotvorného rozboru; Besedotvorni algoritem .
. 13
2.4 Onomaziologická kategorie/Onomasiološka kategorija (OK) .
. 14
2.5
Slovotvorná
.
kategorie
(Besedotvorni pomen) .
.
.
.
.
.
(SK)/Besedotvorne
.
pomenske
skupine
.
.
.
.
.
.
. 15
2.5.1 Slovotvorný typ (ST) .
.
.
.
.
.
. 16
.
.
.
.
. 17
.
.
.
.
.
. 17
3.1.1 Základní slovotvorné postupy .
.
.
.
.
. 17
3.1.2 Méně časté způsoby tvoření slov .
.
.
.
.
. 19
3.1.3 Okrajové způsoby tvoření slov .
.
.
.
.
. 19
3.2 Způsoby tvoření slov ve slovinštině/Besedotvorne vrste
.
. 19
3.3 Vzájemné srovnání slovotvorných způsobů v ČJ a SLJ .
.
. 23
3. ZPŮSOBY TVOŘENÍ SLOV V ČJ A SLJ 3.1 Způsoby tvoření slov v češtině
4. PŘÍPONOVÉ ODVOZOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN/IZPELJAVA SAMOSTALNIKOV .
.
.
.
.
.
.
.
. 24
4.1 Typologie slovotvorných kategorií/Tipologija besedotvornih pomenskih skupin
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 24
4.1.1 SK v češtině .
.
.
.
.
.
.
.
. 24 3
4.1.2 SK ve slovinštině .
.
.
.
.
.
.
. 25
4.1.3 Slovní druh v SZ
.
.
.
.
.
.
. 29
.
.
.
. 29
.
4.2 Hierarchie slovotvorného systému substantiv 5.
NÁZVY
ZDROBNĚLÉ
(DEMINUTIVI) V ČJ A SLJ
.
(DEMINUTIVA)/MANJŠALNOST .
.
.
. 31
5.1 Zdrobněliny ve slovotvorné hierarchii substantiv
.
.
. 31
5.2 Charakteristika deminutiv
.
.
. 31
.
. .
. .
.
5.3 Algoritmus slovotvorného rozboru deminutiv; Besedotvorni algoritem deminutivov
.
.
.
.
.
5.4 Dělení a přehled deminutivních sufixů
.
.
.
.
. 32
.
.
.
.
. 33
5.4.1 V ČJ .
.
.
.
.
.
.
.
.
. 33
5.4.2 V SLJ .
.
.
.
.
.
.
.
.
. 34
.
.
.
. 38
5.5.1 Rozdílný počet deminutiv u jednotlivých slov
.
.
. 38
5.5.2 Emocionální příznak
5.5 Další shody a rozdíly u deminutiv v ČJ a SLJ .
.
.
.
.
.
. 39
5.5.3 Alternace deminutivních sufixů .
.
.
.
.
. 39
5.5.4 Hláskové změny
.
.
.
.
.
.
.
. 40
5.5.4.1 Souhlásky .
.
.
.
.
.
.
. 40
5.5.4.2 Samohlásky
.
.
.
.
.
.
. 41
.
.
.
. 41
5.6 Názvy zdrobnělé u ostatních slovních druhů 6. ZÁVĚR
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 43
6.1 Resumé
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 43
6.2 Sklep
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 44
7. SEZNAM LITERATURY
.
.
.
.
.
.
. 47
7.1 Knižní zdroje
.
.
.
.
.
.
.
.
. 47
7.2 Internetové zdroje
.
.
.
.
.
.
.
. 48
4
SEZNAM ZKRATEK MČ1:
Mluvnice češtiny 1
SS:
Slovenska slovnica ( = Slovinská gramatika)
ČJ:
Český jazyk
SLJ:
Slovinský jazyk
SZ:
Slovotvorný základ
SF:
Slovotvorný formant
SPo:
Skladenjska podstava ( = syntaktický základ)
GPo:
Govorna podstava ( = řečový základ)
OK:
Onomaziologická kategorie
SK:
Slovotvorná kategorie
ST:
Slovotvorný typ
SR:
Slavistična revija
SSKJ:
Slovar slovenskega knjižnega jezika
TSČ2:
Tvoření slov v češtině 2
SSČ:
Slovník spisovné češtiny
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1:
Vzájemné srovnání slovotvorných způsobů ve SLJ a ČJ
.
. 23
Tabulka č. 2:
Srovnání SK v ČJ a SLJ
Tabulka č. 3:
.
.
.
.
.
. 29
Deminutivní sufixy u maskulin
.
.
.
.
. 33
Tabulka č. 4:
Deminutivní sufixy u feminin
.
.
.
.
. 33
Tabulka č. 5:
Deminutivní sufixy u neuter .
.
.
.
.
. 34
Tabulka č. 6:
Deminutivní sufixy vyjadřující míru nebo kladný citový postoj
. 36
Tabulka č. 7:
Deminutivní sufixy vyjadřující kladný citový postoj
.
. 36
Tabulka č. 8:
Deminutivní sufixy vyjadřující negativní/ironický postoj .
. 37
5
ABSTRACT I chose the area of word-formation in the scope of morphology as a topic of my bachelor work because I find it a lively process that is developing constantly and that is the reason of its topicality. In so dynamic system as the language there are endlessly produced new words; that is connected to the changing needs of the society and its development. As far as the civilization will be developing and bringing new knowledge it still will be necessary to create the new forms and terms. That imposes the high-level requirements on wordformation and makes it important within the linguistics. Word-formation, as a science referring to the creation of words, explores not only the word-formation process but also the results.
I would like to aim at the explanation of basic word-formation terms, that I will be using, e.g. word-formation basis, word-formation formant, word-formation algorithm etc. At the same time I will concentrate on the explanation of the Slovenian equivalents of these terms and I will try to compare possible differences between the definitions of Czech and Slovenian linguists.
In another part I will lay down the basic ways and methods of word-formation in both languages.
My work will be dealing with the word derivation, that is probably the most common way of word-formation in Czech and Slovenian languages and I will especially point out the emotive diminutive suffixes in both negative and positive senses. Within this occasion I would like to work out the overview of all existing substantive diminutive formants in Czech and Slovenian and divide them after the genders (masculine, feminine, neuter). From the list like that the possible correspondence or difference will be more obvious.
My goal is the analysis of the word-formation process in Czech and Slovenian and their comparison because I would like to reveal the correspondent and in particular the different items in both languages. As far as I know from my previous experience even though both languages come from the same language family and group many processes and conceptions of topics within the linguistics can differ fundamentally.
6
1. ÚVOD Za předmět své bakalářské práce jsem si zvolila oblast tvoření slov na pozadí morfologie1, protože jde o proces živý, neustále se rozvíjející, a proto pořád velice aktuální. V tak dynamické soustavě jako je jazyk totiž nepřetržitě vznikají nová slova, což souvisí s měnícími se potřebami společnosti a s jejím vývojem. Dokud se bude civilizace rozvíjet a přinášet nové poznatky, bude třeba vytvářet stále nové pojmy a termíny, což klade na slovotvorbu vysoké požadavky a zároveň jí přisuzuje důležitou funkci v rámci celé jazykovědy. Slovotvorba, jako nauka o tvoření slov, zkoumá nejen proces tvorby, ale také výsledek, tj. „jak se slova tvoří, ale také jak jsou utvořena“. (Mluvnice češtiny 1, 1986: s. 193).2
Nejprve se zaměřím na výklad základních slovotvorných pojmů, se kterými budu pracovat, např. slovotvorný základ, slovotvorný formant, slovotvorný algoritmus aj. Zároveň se budu soustředit na výklad slovinských ekvivalentů daných pojmů a pokusím se porovnat případné rozdíly mezi definicemi českých a slovinských jazykovědců.
V další části nastíním základní způsoby a postupy při tvoření slov v obou jazycích.
Ve své práci se budu zabývat odvozováním slov, což je asi nejčastější způsob tvoření slov v jazyce českém i slovinském, zejména pak budu klást důraz na zdrobňující formanty citově zabarvených substantiv jak v negativním, tak v pozitivním slova smyslu. Při této příležitosti bych chtěla vypracovat přehled všech existujících substantivních zdrobňujících formantů v češtině a slovinštině a rozdělit je podle rodů (mužský, ženský, střední); z přehledného výčtu budou totiž shody či rozdíly lépe patrné.
Za cíl si kladu analýzu slovotvorného procesu v češtině i slovinštině a jejich vzájemné srovnání, čímž bych ráda odhalila shodné prvky, a především pak rozdíly v obou jazycích, protože z dosavadních zkušeností se mi potvrdilo, že ačkoli oba dva jazyky pocházejí 1
Z. Rusínová (Rusínová 1993: s.1) a M. Dokulil (Mluvnice češtiny 1, 1986: s. 195) hovoří taktéž o možnosti slovotvorby z hlediska lexikologického. Těsné sepětí s lexikologií odůvodňují argumentem, že tvorba nových pojmů má přímou souvislost s naukou o slově. M. Dokulil pak dodává, že tvoření slov je jednou ze základních metod rozšiřování slovní zásoby a označuje slovotvorný systém „podsystémem slovní zásoby, lexika“. Zároveň poukazuje na těsné sepětí s morfologií, protože „slovotvorné prostředky jazyka jsou především prostředky morfémové“. K této problematice podobně přistupuje také J. Bratušová (Bratuša 2004/2005: s. 6-7) a taktéž dává slovotvorbu do přímé souvislosti s morfologií a lexikologií; zároveň ji zasazuje do širšího kontextu s větnou skladbou, tvaroslovím, hláskoslovím, sémantikou a etymologií. Jelikož téma mé práce spadá spíše do oblasti morfologické, budu se pohybovat spíše v této rovině. 2 Dále jen MČ1.
7
z jedné jazykové rodiny i skupiny, mnohé procesy a pojetí témat uvnitř jazykovědy se mohou někdy zásadně lišit.
8
2. ZÁKLADNÍ SLOVOTVORNÉ POJMY/OPREDELITEV KLJUČNIH BESEDOTVORNIH POJMOV3 2.1 Fundace a motivace; Motivacija4 Fundace a motivace jsou základní slovotvorné vztahy. Podle definice M. Dokulila (MČ1, 1986: s. 206 – 208) je fundace vztahem podmíněnosti, kdy se jedno slovo, tzv. fundované, zakládá na slově druhém, tzv. fundujícím. Paralelu tvoří motivace, kde je jeden pojem (motivovaný/motivirana
beseda),
objasněn
jiným
pojmem
(motivující,
základový/motivirajoča beseda). Na první pohled se může zdát, že popisují jedno a totéž, avšak fundace souvisí s produkcí a reprodukcí slov, kdežto motivace s jejich interpretací. H. Kneselová a F. Uher (Kneselová, Uher 1999: s. 8) připouštějí záměnu obou termínů, přičemž fundaci označují jako vztah formální motivaci jako vztah významový. Vztahy jsou patrné z následujícího příkladu:
Pojem A = list, pojem B = lístek, přičemž platí: 1) A → B 2) A ← B V prvním případě pojem A podmiňuje vznik pojmu B; ve druhém případě je pojem B motivován pojmem A.
2.1.1 Slova nemotivovaná/Nemotivirane besede Jejich význam nemůžeme vysvětlit pomocí jiného slova, J. Toporišič ve své gramatice (Toporišič 2003)5 uvádí, že je nelze rozdělit na základ a formant (viz dále). Jak poznamenává Z. Rusínová (Rusínová 1993: s. 3), tato slova tvoří tzv. základní slovní fond, který je většinou společný pro slovanské jazyky. Nazýváme je značková, prvotní (Kneselová, Uher 1999) či etymologicky osamocená (Trávníček, 1951). Ve slovinštině se kromě označení nemotivirana/motivirana beseda pro nemotivovaná/motivovaná slova setkáme s pojmy netvorjena/tvorjena beseda a často netvorjenka/tvorjenka. Srovnání čeština/slovinština: já/jaz, my/mi, syn/sin, ruka/roka, tělo/telo, matka/mati atd.
3
Při vysvětlování jednotlivých pojmů vycházím z definic více autorů, takže jde o vždy syntézu několika různých pojetí a hledisek. Citace a odkazy uvádím v případě, když je formulace charakteristická pro daného autora. 4 S pojmem fundace se ve slovinské slovotvorbě nesetkáváme. 5 Dále jen SS.
9
2.2 Slovotvorný základ/Besedotvorna podstava; Slovotvorný formant/Obrazilo Čeští i slovinští jazykovědci vymezují dvě základní složky struktury utvořeného slova. Slovotvorný základ (SZ)/Besedotvorna podstava je část utvořeného (motivovaného, fundovaného) slova, kterou převzalo ze slova základového (motivujícího, fundovaného). ► ČJ:
SLJ:
vod-a vod-ní
vod-a vod-en
Slovotvorný základ je tedy „nositelem jádra významu“ (Hauser, 2003: s. 25) a východiskem
nově
utvořeného
slova,
ke
kterému
se
připojuje
slovotvorný
formant/obrazilo, což je souhrn prvků (morfémů), který odlišuje motivované slovo od slova základového (Kneselová, Uher 1999: s.9). Nové slovo tedy vzniká připojením formantu ke slovotvornému základu. 2.2.1 Typy slovotvorných formantů (SF)/Vrste obrazil V obou jazycích rozlišujeme následující druhy formantů: ● Přípona (sufix)/Pripona (sufiks) se nachází napravo od slovotvorného základu. ► ČJ:
lov-ec
SLJ:
kníž-ka
lov-ec knjiž-ica
● Předpona (prefix)/Predpona (prefiks) se nachází nalevo od slovotvorného základu. ► ČJ:
pře-veliký
SLJ:
vy-brat
pre-velik iz-brati
● Spojovací (kompoziční) vokál/Medpona (interfiks) se nachází mezi dvěma slovotvornými základy. ► ČJ:
jih-o-západ
SLJ:
hluch-o-němý
jugo-o-zahod gluh-o-nem
● Afix/Spona (afiks) je morfém, který se vkládá na různých místech k základnímu tvaru slova, často má rozšiřující charakter. ► ČJ:
kluk-ov-ský
SLJ:
študent-ov-ski (místo „študentski“), nerv-ir-ati
● Infix/Vpona (infiks) je morfém, který se vkládá dovnitř slova, aniž by výrazně změnil význam slova.V češtině má spíše význam spojovací najdeme i zdrobňující: ► hoř-l-avý, pap-k-at, ve slovinštině má většinou zdrobňující charakter: ► drob-c-en, pap-c-ati, hiš-k-ica
10
● Postfix (zápona)/Postfiks (popona) se nachází až za koncovkou. ► ČJ:
kdo-si
SLJ:
napiti se, izberi si6
● Kombinované SF mohou být: ○ Předponově-příponový (prefixálně-sufixální)/Predponsko-priponsko obrazilo ► ČJ/SLJ: pod-brad-ek ○ Kompozičně-sufixální/ Medponsko-priponsko obrazilo7 ► ČJ:
provaz-o-chod-ec
SLJ: vrv-o-hod-ec
● Koncovka může být také formantem. Z porovnání se základovým slovem je patrné, že „gramatický morfém přejímá i úlohu morfému slovotvorného“ (Hauser, 2003: s. 29). ► chvál-a (od chválit), chloub-a (od chlubit), chůz-e (chodit) U slov typu lov, běh, let je koncovka nulová (vznikla ze sloves lovit, běžet, letět). Obdobné příklady najdeme ve slovinštině, o koncovce jako o SF se zmiňuje J. Toporišič (SS, 2003; 24/1976) . Nulovou koncovkou, tzv. ničta, se zabývá A. Vidovič Muhová8 (Vidovič Muha 1988a: s. 73) ► hoj-a (od „hoditi), pohval-a (od „pohvaliti), Kršk-o ► nulová koncovka: tek (od „teči“), lov (od „loviti“), let (od „leteti“), govor (od „govoriti)
2.2.2 Slovotvorný (strukturní, vnitřní) význam/Skladenjska podstava vs. Govorna podstava Oba dva výše uvedené slovinské výrazy se ve velké míře objevují v dostupné literatuře jako výchozí body pro slovotvorný algoritmus (tj. besedotvorni algoritem, viz další kapitola), každý z nich je však používán jiným autorem.
A. Vidovič Muhová (Vidovič Muha 1988a: s. 183) označuje výrazem skladenjska podstava nevětné, podřadně složené slovní spojení, jehož předmětové a gramatickovýznamové komponenty se přetvářejí v motivované slovo. Přičemž toto slovní spojení je
6
Formanty se, si se v češtině označují jako reflexivní a H. Kneselová s F. Uhrem (Kneselová, Uher 1999: s. 9) je vyčleňují do zvláštní kategorie; ve slovinštině ovšem spadají do kategorie postfixu, např. u J. Bratušové (Bratuša 2004/2005: s.11) nebo u J. Toporišiče (SS, 2003: s. 155). 7 V češtině existují ještě další typy formantů (Kneselová, Uher, 1999: s. 9 -10): předponově-koncovkový (bezzub-ý), předponově-reflexivní (na-jíst se), několikanásobné (prapra-dědeček), kompozičně-koncovkový (strom-ořad-í). Ačkoliv by se v slovinštině zajisté našly jejich obdoby, nikdo ze slovinských autorů je o nich nehovoří jako samostatných typech. 8 Na základě doporučení z Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR (Email od
[email protected] ze dne 30.5.) a podle tvrzení M. Knappové (Knappová, Miroslava: Příjmení v současné češtině. 1.vyd. Liberec: AZ KORT, 1992, 185 s.) jsem se rozhodla pro psaní jména slovinské jazykovědkyně ve tvaru Ada Vidovič Muhová pro účely textu této práce. V bibliografii a citacích ovšem zachovávám původní tvar jména.
11
„jazykovo-systémové“ (Vidovič Muha, 39/1991: s. 101, 103), protože slovotvorba je výhradně prvkem jazykového systému, tj. rovina langue v teorii F.de Saussura.9 ► tisti, ki misli → misl-ec, majhna hiša → hiš-ica, višji kuhar → nad-kuhar
Tomuto tvrzení odporuje J. Toporišič tím, že „slovní spojení s významem budoucího motivovaného slova“ (Toporišič, 24/1976: s. 163) je prvek hovoru, ne jazykového systému; proto volí výraz govorna podstava (GPo) na bázi parole. Autorka se však brání (Vidovič Muha, 39/1991: s. 104 -105) tím, že jde jen o dost odlišné chápání slovotvorby. J. Toporišič říká, že se oba výrazy
rozhodně nedají zaměňovat a argumentuje výše
uvedenými příklady majhna hiša a višji nadkuhar, které mají sice stejnou syntaktickou strukturu (tj. skladenjska podstava; substantivní slovní spojení se substantivem v jádře a přídavným jménem jako určujícím prvkem), ale dávají různé druhy motivujících slov. Jeden je derivát příponový, druhý derivát předponový (viz dále). Ve prospěch autorky však mluví fakt, že obě motivovaná slova spadají do stejné modifikační (viz dále) skupiny, proto bude-li potřeba, dám přednost termínu skladenjska podstava (SPo).
SPo může být i souřadná, a to v případě složenin: ► bel-o-modr-o-rdeč ← bel in moder in rdeč
V české slovotvorbě jsem našla ekvivalent slovotvorný, vnitřní (Hauser, 2003) nebo strukturní (MČ1, 1986) význam slova, který „vyplývá z významů jeho jednotlivých složek“ (MČ1, 1986: s. 224). ► ten, kdo učí → učit-el, znovu udělat → pře-dělat, malý strom → strom-ek Je také důležité zmínit, že slovotvorný význam se dá ze slovotvorné struktury vyvodit, což ovšem neplatí pro lexikální význam. Lexikální a slovotvorný význam se tedy nemusí vždy shodovat. ► drátěnka:
to, co je z drátů (slovotvorný význam), tj. cokoliv z drátů předmět složený z drátů určený k čištění ploch (lexikální význam)
S tímto pojetím se taktéž setkáváme u A.Vidovič Muhové (Vidovič Muha 1986: s. 90; 1988a: s. 10), která podobně jako M. Dokulil tvrdí, že SPo vyjadřuje především
9
F. de Saussure rozlišuje pojmy langue – abstraktní rovina, vnitřně organizovaný systém dorozumívacích prostředků závazný pro své příslušníky; parole – konkrétní rovina, realizace langue v hmotné (tj. zvukové, grafické) podobě. Oběma výrazům je pak nadřazen pojem langage, což je řečová schopnost.
12
slovotvorný význam a není proto nutné, aby se vždy shodoval s významovým obsahem. Jako příklad uvádí: ► dokolenka:
tista, ki je do kolen (slovotvorný význam) nogavica, ki sega do kolen (lexikální význam/slovarski pomen)
2.3 Algoritmus slovotvorného rozboru; Besedotvorni algoritem Besedotvorni algoritem (= slovotvorný algoritmus) je opět velice frekventovaný výraz v oblasti slovinské slovotvorby, na rozdíl od české, a v několika krocích popisuje postup vzniku nově vytvořeného slova. Toporišičův10 algoritmus se skládá z šesti fází, obdobný používá i A.Vidovič Muhová. Zásadní rozdíl spočívá pouze v prvním kroku, který vyplývá z výše uvedeného sporu mezi oběma jazykovědci.11 1. Jako východisko stanovíme SPo/GPo. 2. Vybereme druh formantu a s ním i slovotvorný způsob. 3. Vybereme prvky budoucího utvořeného slova. 4. Odebereme gramatické vlastnosti. 5. Slovotvorné prvky vhodně rozložíme. 6. Nakonec prvky sloučíme odstraněním „morfémového švu“, popřípadě upravíme přízvuk. ► 1. tisti, ki hodi po vrvi / kdor hodi po vrvi 2. -o- -ec 3. vrv, hoditi 4. vrv- -hod5. vrv- + -o- + -hod- + -ec 6. vrvóhodec
V české nauce o tvoření slov podobný postup nefiguruje. Setkáváme se ovšem s algoritmem slovotvorného rozboru (Kneselová, Uher, 1999: s. 15) nebo se slovotvorným rozborem (Hauser, 2003: s. 42 - 43). Ten je však vzhledem ke slovinskému algoritmu postupem zpětným; čili jde o analýzu, nikoli syntézu. Je také poněkud obšírnější: 1. Motivované slovo převedeme do slovníkového tvaru. 2. K němu určíme slovo základové, taktéž ve slovníkovém tvaru. 10
Besedotvorni algoritem je popsán v následujících odkazech: Toporišič, 24/1976: s. 163-166; 38/1990: s. 422; 1992: s. 9; 2003: s. 156. 11 Vzájemná konfrontace J. Toporišiče a A.Vidovič Muhové se odehrává v následujících odkazech: Vidovič Muha, 1988a; Toporišič 38/1990; Vidovič Muha 39/1991; Toporišič 39/1991.
13
3. Určíme SZ. 4. Určíme SF. 5. Určíme: slovotvorný způsob.12 6.
onomaziologickou kategorii.
7.
slovotvornou kategorii.
8.
slovotvorný typ.
9.
slovotvorný podtyp.
► 1. trubač 2. troubit 3. trub4. –ač přípona
-ou-/-u- samohlásková alternace
5. odvozování příponové 6. mutační 7. deverbativa – názvy činitelské 8. –č varianta SF -ač 9. činitelé vykonávající fyzickou činnost
2.4 Onomaziologická kategorie/Onomasioložka kategorija (OK) Tento termín rozvíjí ve svých dílech A. Vidovič Muhová (Vidovič Muha 1986; 1988a) s odkazem na polské jazykovědce W. Doroszewskiho a J. Kuryłowicze a českého jazykovědce M. Dokulila. Ten ve své MČ1 označuje onomaziologické (nebo pojmenovací) kategorie za „základní obsahové struktury tvořící v daném jazyce sémantickou osnovu pojmenování“ (1986: s. 212). V souvislosti s nimi pak ještě hovoří o tzv. onomaziologické bázi/onomasioložka baza, přičemž podobně jako Z. Rusínová (Rusínová 1993: s.3-4) vyčleňuje čtyři základní pojmové báze: 1. substance, na jejímž základě vznikají většinou substantiva 2. vlastnost, na jejímž základě se tvoří adjektiva 3. děje, na jejichž základě vznikají verba 4. okolnosti, na jejichž základě vznikají adverbia
12
Pojmy v bodech 5. až 9. budou vysvětleny v následujících kapitolách.
14
A. Vidovič Muhová (Vidovič Muha 1988a), P. Hauser (Hauser 2003) a Z. Rusínová (Rusínová 1993) uvádějí tři hlavní onomaziologické kategorie; H. Kneselová s F.Uhrem (Kneselová, Uher 1999) a M. Dokulil (MČ, 1986) je doplňují o další dvě: ● Mutace/Mutacija – výrazný zásah do významu výchozího obsahu a také má často za následek změnu slovního druhu. ► učit – učitel, slepý - slepec ● Transpozice/Transpozicija – změna slovního druhu, významová podstata ve vztahu fundované – fundující slovo však zůstává zachována. Jde o: ► zpředmětnění děje (letět – let/ delovati - delovanje) či vlastnosti (upřímný – upřímnost) zvlastnostnění okolnosti (nyní – nynější/ zdaj - zdajšnji) či děje (odešel – odešlý) ●
Modifikace/Modifikacija
–
změna
spočívá
v přidání
doplňujícího
příznaku
k výchozímu obsahu, aniž by došlo k výrazné změně ve významu; nemění se ani slovní druh. Těmito příznaky může být zdrobnění (deminutivnost), zhrubění (augmentivnost), přechýlení, kategorie hromadnosti či mláďat aj. ► brouk – brouček, chlap – chlapák, ministr – ministryně; fant – fantek, mož - možak ○ Koordinace – je sloučení dvou či více souřadných pojmů téhož řádu. ► žlutomodrý / rumenomoder ○ Reprodukce – je pojmenování či imitace určitého přírodního zvuku. ► mečet, vrkat / meketati, gruliti
2.5 Slovotvorná kategorie (SK)/Besedotvorne pomenske skupine (Besedotvorni pomen) Slovotvorná kategorie je ve slovotvorné soustavě nejvyšším stupněm. Jde o skupinu motivovaných slov, jejichž základová slova jsou většinou stejného slovního druhu, shodného slovotvorného a lexikálního významu, jejich SF se však liší. ► spisova-tel, soud-ce, hrá-č / pisa-telj, sod-nik, igra-lec
Ve slovinštině se setkáváme s odlišnými termíny pro SK, a sice besedotvorne pomenske skupine (= slovotvorné významové skupiny) u J. Toporišiče, A. Vidovič Muhová používá výraz besedotvorni pomen (= slovotvorný význam), což by mohlo být zavádějící vzhledem k českému pojetí slovotvorného významu. Kategorie v obou jazycích podrobněji rozvedu v kapitole o odvozování podstatných jmen.
15
2.5.1 Slovotvorný typ (ST) Slovotvorný typ představuje základní jednotku slovotvorného systému, je tvořen skupinou motivovaných slov shodujících se ve slovním druhu, slovotvorném i lexikálním významu a na rozdíl od SK také ve SF. Dá se tedy říci, že SK je tvořena různými typy ST. ► provozova-tel, naruši-tel, dobyva-tel → Jde tedy o ST –tel.
16
3. ZPŮSOBY TVOŘENÍ SLOV V ČJ A SLJ 3.1 Způsoby tvoření slov v češtině13 V češtině rozlišujeme tři14 základní slovotvorné postupy, které se vnitřně dále člení; méně časté a okrajové způsoby tvoření slov.
3.1.1 Základní slovotvorné postupy 1. ODVOZOVÁNÍ (Derivace) - je tvoření slov pomocí odvozovacích SF. Rozlišujeme několik typů: ● Odvozování příponové (Sufixace) je odvozování pomocí přípony, při němž dochází k výraznější změně fundujícího slova z hlediska tvarosloví (morfologie), např. změna slovního druhu, slovesné třídy, gramatického rodu apod. ► vesnic-e → vesnič-an, čas → čas-ový, příjemn-ý → příjemn-ě, sklad → sklad-ovat ● Odvozování předponové (Prefixace) je odvozování pomocí předpony, při němž kromě slovesného vidu nedochází k morfologickým změnám základového slova. ► pra-věk, sou-mrak, pod-titul, pseudo-problém, mikro-struktura, nej-lepší, roz-zlobit ● Konverze je odvozování pomocí koncovky. ► chodit → chůz-e, hanět → han-a, běhat → běh-0 ● Odvozování předponově-příponové (Prefixálně-sufixální) – současné uplatnění předpony a přípony. ► pří-ruč-ka, pod-brad-ek, před-čas-ný, na-vlh-lý, bez-bran-ný ● Odvozování předponově-koncovkové (konverzní) – současné uplatnění předpony a koncovky. ► vý-slun-í, po-vod-í, bez-břeh-ý, bez-barv-ý 2. SKLÁDÁNÍ (Kompozice) - je tvoření slov ze dvou či více základových slov, přičemž rozlišujeme dva typy složenin: ● Nevlastní složeniny (Spřežky) vznikají spřahováním (juxtapozice) základových slov, které se morfologicky nijak neliší od původního slovního spojení, ze kterého nové slovo vzniklo. Jednotlivé komponenty jsou tedy samostatné, dají se rozložit, aniž by se změnil jejich význam, i když zaměníme slovosled. 13
Při formulování definic a uvádění příkladů jsem čerpala z následujících autorů: Kneselová, H.; Uher, F.: Nauka o tvoření slov: tematické okruhy a cvičení. 1. vyd. Brno 1999, 74 s. //Hauser, P.: Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov. 1. vyd. Brno 2003, 49 s. //MČ1. Fonetika, fonologie, morfonologie a morfemika, tvoření slov. 1. vyd. Praha 1986, 566 s. //Rusínová, Z.: Tvoření slov v současné češtině. 2. vyd. Brno 1993, 52s. //Trávníček, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Část 1. 1.vyd. Praha 1951, 591 s. Příklady čerpám také z vlastní zkušenosti. 14 Popř. čtyři, chápeme-li kompozičně-derivační způsob za samostatný typ.
17
► hodný chvály: chvályhodný, více méně: víceméně, jeden a dvacet: jedenadvacet, bůh ví: bůhví, za nic na světe: zanicnasvětě, pravdě podobný: pravděpodobný, zatím co: zatímco, k vůli: kvůli, kdo ví co: kdovíco ● Vlastní složeniny výše uvedeným způsobem rozdělit nelze, protože samostatně nedávají smysl. Komponenty mají přesně dané pořadí – přední člen/zadní (koncovkový, opěrný) člen, jejich morfologická stránka se v různé míře mění a je mezi nimi spojovací vokál (spojovací submorf, konekt) -o- -e- -i-. ► barvoslepý, česko-slovinský, starorůžový, nízkotučný, celovečerní, zvěrokruh, velkoměsto, zeměpis, časoprostor, kazisvět, místoprezident, tmavovláska, slunovrat ○ Jak je ale z uvedených příkladů vidět, častější než čistá kompozice, např. ve slově velkoměsto (koncový člen se shoduje s jedním ze základových slov, tj. město), je kompozičně-derivační způsob, což je propojení derivace (popř. konverze) a kompozice, slovotvornou úlohu zde tedy tvoří sufix/koncovka (jako hlavní formant) a spojovací vokál (jako spoluformant). ► jazyk-o-věd-ec, lich-o-běž-ník, vod-o-vod, slun-o-vrat 3. ZKRACOVÁNÍ (Abreviace). Nové slovo dostaneme tak, že z víceslovného pojmenování odebereme jen určité partie, které následně sloučíme. P. Hauser (Hauser 2003: s. 39) rozděluje zkratky na15: ● Iniciálové – vznikají z prvních písmen víceslovného pojmenovaní a píší se s velkými písmeny. ► MU = Masarykova univerzita, PČR = Parlament České republiky, ODS = Občanská demokratická strana, ÚSP = Ústav sociální péče ● Skupinové – vznikají z vybraných částí jednotlivých pojmenování. ► Čedok = Česká dopravní kancelář, sci-fi = science fiction, sitkom = situační komedie, telenovela = televizní novela, Semafor = Sedm malých forem
15
P. Hauser s H. Kneselovou (Kneselová, Hauser 1999: s. 51-52) nabízejí širší rozdělení na zkratky grafické, graficko-fónické a zkratková slova, přičemž se tyto skupiny ještě dále vnitřně člení. Podobné dělení najdeme u M. Dokulila (MČ1, 1986: s. 517-526). F. Trávníček (Trávníček 1951: s. 446-449) se omezuje na zkratky vlastních jmen, ostatní zkratky zahrnuje pod zkratková slova. Pro potřeby této práce však postačí výše uvedené dělení.
18
3.1.2 Méně časté způsoby tvoření slov 1. ZPĚTNÉ SLOVOTVORNÉ POSTUPY – jsou postupy opačné k postupům popsaným výše. ● Deprefixace (útes → tes), desufixace (ohavný → ohava), resufixace (hranatý → hranáč), transprefixace ( pobledlý → přibledlý), transsufixace (zubař → zubák). 2. Slovotvorná adaptace přejatých slov. Jde o morfologickou adaptaci cizích slov v systému češtiny, což znamená, že cizí slova přijímají české afixy. ► toler-ovat (z tolerate), destin-ace (z destination), toast-ovač (z toaster)
3.1.3 Okrajové způsoby tvoření slov ● Nastavování slouží k vyjádření expresivity, např. velikánský, malilinkatý. ● Překrucování má původ v tabu, např. krucinál místo krucifix. ● Křížení (kontaminace), např. beznaboh z neznaboh. 3.2 Způsoby tvoření slov ve slovinštině/Besedotvorne vrste16 Ve slovinštině rozlišujeme čtyři základní slovotvorné způsoby, tzv. besedotvorne vrste. 1. IZPELJAVA /Derivacija (= odvozování příponové, sufixace) – je tvoření slov pomocí přípony/pripona, tj. jejím dodáním ke slovotvornému základu; můžeme se setkat i s pojmem navadna
izpeljava. Nové slovo se jmenuje izpeljanka (= odvozenina
příponová). Odvozovat můžeme substantiva (i. samostalnikov), adjektiva (i. pridevnikov), slovesa (i. glagolov) a adverbia (i. prislovov). ► sodišče: 1. tam, kjer se sodi 2. –išče 3. soditi 4. sod5. sod- + -išče 6. sodišče V rámci tohoto způsobu rozlišujeme ještě další podtypy: ● Inačenjska
(modifikacijska) izpeljava (= modifikační příponová derivace)17. A.
Vidovič Muhová označuje tento typ derivace za „slovotvorný způsob, při kterém se 16
Při formulování definic a uvádění příkladů jsem čerpala především z normy SS (Toporišič, J.: Slovenska slovnica. Maribor 2003, 923 s.) a dále z těchto děl: Toporišič, J: Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana 1992, 384 s. // Toporišič, J.: Tretjič o besedotvorni teorii. SR 38/1990, s. 421-440. //Vidovič Muha, A.: Slovensko skladenjsko besedotvorje ob primerih zloženk. Ljubljana 1988a, 224 s. //Vidovič Muha, A.: Nadaljevanka o besedotvorni teorii. SR 39/1991, s. 101-113. Příklady jsem dále čerpala ze SSKJ či vlastní zkušenosti.
19
slovotvorný formant přeměňuje na kvalitativní adjektivum, tj. míra – velký/malý nebo relativní hodnocení – pozitivní/negativní či na kvantitativní adjektivum, tj. více/mnoho“ (Vidovič Muha 1988a: s. 184). Nové slovo se jmenuje modifikacijska/inačenjska izpeljanka. ► cvetovje: 1. veliko cvetov 2. –ovje 3. cvet 4. cvet5. cvet- + -ovje 6. cvetovje ● Konverzija/Sprevrženje (= konverze) je tvoření slov pomocí koncovky ► pohvala:
1. to, da se pohvali 2. –a 3. pohvaliti 4. pohval5. pohval- + -a 6. pohvala
● Kombinacija izpeljave in krnitve/Močna krnitev (= kombinace odvozování a krácení) je typická u vlastních jmen: ► Božo nebo Darko z Božidar, Tina z Martina, Slavko/Slavo ze Stanislav ● Do tohoto slovotvorného způsobu se také řadí Tvorjenke iz predložne veze založené na kombinaci předpony a přípony, z hlediska češtiny jde tedy o prefixálně-sufixální způsob. ► brez-dom-ec → tisti, ki je brez doma; pod-streš-je → to, kar je pod streho 2. ZLAGANJE/Kompozicija (= skládání) - je tvoření slov skládáním, přičemž nově vytvořené slovo se skládá ze dvou či více slovních základů, které jsou spojeny spojovacím vokálem/medpona -o, -e, -i18. Nové slovo se nazývá zloženka (= složenina). Skládat můžeme ve slovinštině substantiva, adjektiva, slovesa a adverbia. Rozlišujeme dva typy: ● Medponsko-priponske zloženke, což je z hlediska češtiny kompozičně-derivační způsob, tedy kombinace spojovacího vokálu a přípony. ► knjigovodja:
1. ta, ki vodi knjigo(e) 2. -o-, -ja 3. knjiga, voditi
17 18
Více příkladů a členění uvádím v kapitole 4.1.2. Po konsonantech c, č, ž, š, j dochází ke změně o → e (i). Např. jajcevod, kažipot.
20
4. knjig-, -vod5. knjig- + -o- + -vod- + -ja 6. knjigovodja ► Další příklady: vrv-o-ohod-ec, jajc-e-vod, lonc-e-vez, list-o-pad19, vroč-e-krv-en, literarn-o-zgodovin-ski, ● Medponske zloženke/Zloženke s samomedponskim obrazilom jsou složeniny, jejichž spojovací vokál má kromě slovotvorného významu zároveň význam gramatický. V tomto případě tedy u slovotvorného algoritmu v kroku č. 4 neodebereme gramatické vlastnosti, ale „přetvoříme jej na formant“ (Vidovič Muha 39/1991: s. 108). V Čj jim odpovídají vlastní složeniny. ► autogaraža:
1. garaža za avto 2. -o3. avto, garaža 4. avt-, -garaža 5. avt- + -o- + -garaža 6. avtogaraža
► Další příklady: živinozdravnik, Slovenijales, vikendhiša 3. SESTAVLJANJE
- je tvoření slov pomocí předpony, tj. jejím dodáním ke
slovotvornému základu; v češtině mu odpovídá odvozování předponové (prefixace). Nové slovo se nazývá sestavljenka (= odvozenina předponová). Tímto způsobem tvoříme především substantiva a adjektiva, ale také slovesa a adverbia. ► reaktivacija: 1. ponovna aktivacija
nemoralen:
1.negativno moralen
2. re-
2. ne- (a-)
3. aktivacija
3. moralen
4. -aktivacija
4. -moralen
5. re- + -aktivacija
5. ne- (a-) + -moralen
6. reaktivacija
6. nemoralen, amoralen
4. SKLAPLJANJE (= spřahování). Výchozím bodem tohoto slovotvorného způsobu je govorna podstava20, jejíž jednotlivé prvky sloučíme, přičemž tyto prvky budoucího utvořeného slova zůstávají nezměněny. Nové slovo se nazývá sklop (= spřežka). Tímto
19
U výrazů jajcevod, loncevez a listopad je nulová koncovka. Sklapljanje je jediný slovotvorný způsob, ve kterém se A. Vidovič Muhová shoduje s J. Toporišičem na termínu GPo a vysvětluje tuto změnu následovně: „ Sklapljanje je jediný slovotvorný způsob, jenž je vázaný na náhodná slovní spojení z řeči. Proto můžeme v tomto případě hovořit o GPo.“ (Vidovič Muha 39/1991: s. 110) 20
21
způsobem tvoříme substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky, adverbia, také předložky, spojky, částice a citoslovce. ► se ve, da → seveda, oče naš → očenaš, kdor koli → kdorkoli, bog ve → bogve, ne bodi ga treba → nebodigatreba, na svidenje → nasvidenje, dva in dvajset → dvaindvajset ● Zvláštním typem tvoření slov je kombinace výše uvedeného slovotvorného způsobu a krácení (kombinacija sklapljanja in krnitve), tzv. Krnitev/Tvorba kratic (= tvorba zkratek, krácení), kdy se slučují počáteční písmena nebo slabiky (či jejich kombinace) v jedno slovo. ► NUK: Narodna univerzitetna knjižnjica, TAM: Tovarna avtomobilov Maribor, LDS: Liberalna demokracija Slovenije, ZDA: Združene države Amerike
22
3.3 Vzájemné srovnání slovotvorných způsobů v SLJ a ČJ SLJ
ČJ
IZPELJAVA
Odvozování příponové/Sufixace
► prevajal-ec
překladat-el
Inačenjska izpeljava
Modifikační OK u sufixace
► roč-ica
ruč-ička
Konverzija
Konverze
►hoj-a
chůz-e
Močna krnitev( Izpeljava + krnitev)
ZKRACOVÁNÍ
►Kristina → Tina
Kateřina → Katka
Tvorjenke iz předložne veze
Odvozování předponově příponové
► brezdomec
Bezdomovec
ZLAGANJE
SKLÁDÁNÍ/Kompozice
Medponsko-priponske zloženke
Kompozičně-derivační způsob
► vrvohodec
provazochodec
Zloženke s samomedponskim obrazilom
Vlastní složeniny
► samopostrežba
samoobsluha
SESTAVLJANJE
Odvozování předponové/Prefixace
► predsoba
Předpokoj
SKLAPLJANJE
Spřahování/Juxtapozice/ Nevlastní složeniny
► bogvekaj
bůhvíco
Tvorba kratic/Krnitev
ZKRACOVÁNÍ
► ZDA
USA
Tabulka. č. 1 Vzájemné srovnání slovotvorných způsobů ve SLJ a ČJ
Z tabulky č. 1 je patrné, že nalézt české ekvivalenty
ke slovinským slovotvorným
způsobům není problém. Když pořadí srovnání obrátíme, zjišťujeme, že slovinská slovotvorba zvlášť nevyčleňuje odvozování předponově-koncovkové, ačkoli se ve slovinštině tyto deriváty běžně vyskytují, např. omrežje, predmestje apod., a také zcela chybí způsoby, které jsem vyčlenila v oddílech méně častých a okrajových způsobů tvoření slov. Na první pohled se také liší hierarchie jednotlivých slovotvorných způsobů.
23
4. PŘÍPONOVÉ ODVOZOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN/IZPELJAVA SAMOSTALNIKOV 4.1 Typologie slovotvorných kategorií/Tipologija besedotvornih pomenskih skupin 4.1.1 SK v češtině V češtině se v rámci třech hlavních onomaziologických kategorií rozlišuje několik typů slovotvorných kategorií:21 A) OK mutační ● Názvy činitelské ► uči-tel, cestova-tel, záchran-ář, prodav-ač, řid-ič, soud-ce, prokur-átor ● Názvy konatelské ► truhl-ář, uhl-íř, housl-ista, design-ér, prout-ník, sangvin-ik ● Názvy prostředků ► my-čka, seda-čka, kyva-dlo, chlad-ič, šroubov-ák, trsá-tko ● Názvy výsledků děje ► podšív-ka, naráž-ka, úbyt-ek, dodat-ek, refer-át, odmocn-ina, ● Názvy nositelů vlastností ► odbor-ník, soukromn-ík, slep-ec, nedočkav-ec, blonď-ák, len-oh, slivov-ice ● Názvy obyvatelské ► Nizozemí-ec, Libyj-ec, Morav-an, Praž-an, seveř-an, vesnič-an, cizin-ec ● Názvy míst ► sklad-ište, ohn-isko, koupel-na, papírni-ctví, pracov-na, stanov-isko, bal-írna ● Názvy příslušenské ► hus-ita, legion-ář, ustašov-ec, fašis-ista, vrstevn-ík, olympion-ik B) OK transpoziční ● Názvy dějů ► koupá-ní, hledá-ní, hovor, let, pláč, tanec, začát-ek, spán-ek, šep-ot, šram-ot, bit-va, čet-ba, otroč-ina, skliz-eň, krád-ež, výchov-a, chůz-e, market-ing, reduk-ce, blam-áž
21
Toto dělení nabízí M. Dokulil (MČ1 1986: s. 233-311) a také P. Hauser (Hauser 2003: s. 33-34) kromě kategorie „Názvy příslušenské“. Kolektiv autorů knihy Tvoření slov v češtině 2 - dále jen TSČ2 - (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 407-433) podávajá obšírnější dělení obohacené o kategorii „Jména nositelů substančního vztahu“ v rámci OK mutační, do které zahrnují, jména podle příslušnosti, jména osobní obyvatelská a neobyvatelská, jména neosobní (jména chovných zvířat, odrůd rostlin, nerostů, zboží a výrobků); Z. Rusínová (Rusínová 1993: s. 17-19) k ní ještě přidává kategorii „Jména nositelů okolnostního určení“.
24
● Názvy vlastností ► zodpovědn-ost, rychl-ost, bohat-ství, posel-ství spojene-ctví, impresion-ismus, čist-ota, prázdn-ota, výš-ka, dél-ka, original-ita, mlád-í, ps-ina C) OK modifikační ● Názvy zdrobnělé (Deminutiva) Viz dále. ● Názvy zveličelé (Augmentativa) a zhrubělé (Pejorativa) ► barab-izna, bab-izna, děd-ouš, chlap-isko, ps-isko, auť-ák, zob-an, ● Názvy přechýlené ► uči-tel → učitel-ka, prodav-ač → prodavač-ka, poslan-ec → poslan-kyně, holub → holub-ice, princ → princ-ezna, král → král-ovna, Jan → Jan-a ● Názvy mláďat ► lv-íče, kuř-e, slůn-ě, hříb-ě, medv-ídě, kůz-le, vnou-če, dvoj-če ● Názvy hromadné22 ► bratr-stvo, ptac-tvo, židov-ství, list-í, kamen-í, mlád-ež, buč-ina, hnoj-ivo, žebr-ota, metod-ika, lyr-ika, byrokrac-ie, buržoa-ie, metr-áž, bižut-érie, frazeo-logie
4.1.2 SK ve slovinštině Ve slovinštině se podle normy SS rozlišuje šest základních tzv. slovotvorných významových skupin (= besedotvorne pomenske skupine), které se mohou ještě dále vnitřně členit: 1. ● Vršilec dejanja (= názvy činitelské) ► uči-telj, popot-nik, sod-nik, prodaja-lec, lov-ec, var-uh, štud-ent, emigr-ant ● Nosilec lastnosti (= názvy nositelů vlastností) ► slep-ec, črn-ec, blond-inec, strokovn-jak, debel-jak, divj-ak, len-uh, hud-ič ● Opravkar (= názvy konatelské) ► miz-ar, gozd-ar, grob-ar, nogomet-aš, violin-ist, farmac-evt U desubstantiv (viz 4.1.3) uvádí J. Toporišič (Toporišič 2003: s. 177-178) v rámci této SK ještě další dvě skupiny: ○ Prebivalec države, pokrajine . . . (= názvy obyvatelské) ► Sloven-ec, Evrop-ejec, Ljubljan-čan, vaš-čan, meš-čan, Angl-ež, Franc-oz
22
Z. Rusínová (Rusínová 1993: s. 23) a kolektiv autorů TSČ2 (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 491-493) řadí do této SK i „Názvy jednotlivin“ jako protiklad názvů hromadných, protože je u nich zdůrazněná singulativnost. Např. křov-ina, trav-ina, cukrov-inka, krv-inka.
25
○ Član organizacije, ustanove, rase, ideologije, znanstvene ali umetnostne smeri . . . (= názvy příslušenské) ► cankarj-anec, prezbiter-ijanec, frančišk-an, čbelič-ar, jezu-it, hus-it, faš-ist 2. ● Vršilnik dejanja (= názvy prostředků) ► odpir-ač, enač-aj, miks-er, kompres-or, ostri-vec, kaza-lec, budi-lka, sed-alo ● Nosilnik lastnosti – Tato SK zahrnuje z hlediska češtiny více SK. Společným rysem výrazů z této SK je adjektivní (to, kar je . . .) nebo číslovková SPo. Vzniklé výrazy jsou tedy deadjektiva, např. mandljev-ec = mandlovník, kriv-ulja = křivka (tj. názvy nositelů vlastností), hraniln-ik = pokladnička, jediln-ik = jídelníček23 (tj. názvy prostředků); nebo denumeralia, např. dvoj-ka = dvojka, troj-ka = trojka, pet-ina = pětina24. 3. ● Dejanje (= názvy dějů) ► govor, jok, ples, smehlj-aj, začet-ek, krad-ež, hoj-a, trga-tev, bor-ba, terap-ija, gradnja, ljub-ezen, bra-nje, življ-enje, pe-tje ● Lastnost (= názvy vlastností) ► odgovorn-ost, hitr-ost, bogat-stvo, poslan-stvo, zavezniš-tvo, impresion-izem, čist-oča, viš-ina, grenk-oba, hudob-ija 4. ● Rezultat dejanja (= názvy výsledků dějů) ► ostan-ek, izvleč-ek, izdel-ek, dobi-ček, doda-tek, ris-ba, konstruk-cija, priredi-tev 5. ● Prostor (= názvy míst) ► sklad-išče, stal-išče, observa-torij, postaj-a, spaln-ica, bolniš-nica, pušč-ava, kav-arna, kmet-ija, parfum-erija, garson-jera ● Čas - Takovou kategorii čeština nemá. Výrazy v ní zastoupené zahrnují dny v týdnu; měsíce; svátky; a další časové údaje; které se zařazují do jiných SK25, např. názvy vlastností. ► sred-a, četr-ek, pet-ek, delovn-ik; junij; prazn-ik, god, božič, silvester, martinovo; pretekl-ost, sedanj-ost, prihodn-ost 6. ● Snov (= látka) - Rovněž takovou kategorii čeština nevyčleňuje, výrazy v ní zastoupené se řadí k jiným SK, jak je patrné z následujících příkladů:
23
Výrazy hranilnik a jedilnik nemají na rozdíl od češtiny zdrobňující příznak. Takové výrazy motivované číslovkami řadí M. Dokulil (MČ1 1986: s. 278) k názvům nositelů vlastností. 25 H. Mžourková (Email od
[email protected] ze dne 30.5.2006; plné znění poskytuji v přílohách) z ÚJČ AV ČR potvrdila mou domněnku o tom, že názvy dní v týdnu a měsíců se v češtině neřadí do žádné SK, protože se jedná o slova nemotivovaná, tj. prvotní/značková, viz kapitola 2.1.1; slovinština je ovšem považuje za slova motivovaná. U ostatních slov už je motivaci jasná, např. praznik od praznovati, god od godovati, preteklost od pretekli apod. 24
26
► Názvy prostředků (názvy hromadné): 26 gnoj-ilo, gnoj-ivo (= hnojidlo, hnojivo), cep-ilo, cep-ivo (= očkovadlo), maza-lo (= mazadlo); Názvy nositelů vlastností: apnen-ec ( = vápenec), hruškov-ec (= hruškovice), slivov-ica (= slivovice), kisl-ina (= kyselina)
Zvlášť pak J. Toporišič (Toporišič 2003: s.183-187) vyčleňuje modifikační skupiny v rámci modifikační příponové derivace (modifikacijska/inačenjska izpeljava): ● Feminativi (ženski par moškemu) in maskulinativi (= názvy přechýlené) ► učitelj → učitelj-ica, golob → golob-ica, prodajalec → prodajal-ka, študent → študent-ka, princ → princ-esa, gospod → gosp-a, knjigovodja → knjigovod-kinja ● Skupna imena (= názvy hromadné) ► bratovšč-ina, mlad-ina, mlad-ež, jud-ovstvo, list-je, cvet-ovje, metod-ika. birokrac-ija, zver-jad ● Stopnjevalnost/poudarjenost (= augmentativa) ► mož-ak, možak-ar, ded-ec, tat-in ● Mladič, nedoraslo (= názvy mláďat) ► pišč-anec, medved-ek, prasič-ek, dvojč-ek ● Manjšalno (= deminutiva)27 ● Ljubkovalnomanjšalno (= deminutiva pozitivně zabarvená) ● Slabšalnomanjšalno (= deminutiva negativně zabarvená) ● Slabšalno (= pejorativa) ► kmet-avs, hlapč-e, nemč-ur, gizdal-in
Z výše uvedeného rozdělení je vidět, že slovinština příliš nerozlišuje onomaziologické kategorie, ačkoliv se o nich zmiňují (avšak SK do nich nezačleňují) A. Vidovič Muhová (Vidovič Muha 1986: s. 89; 1988a: s. 8) i J. Toporišič. Ten uvádí heslo transpozicija/prenos ve své encyklopedii (Toporišič 1992: s. 213, 331). Jednotlivé slovotvorné kategorie se vcelku shodují, navíc slovinština vyčleňuje akorát kategorie nosilnik lastnosti, čas a snov, které jsou zastoupeny různými českými SK. Pro větší přehlednost vzájemného porovnání uvádím následující tabulku. 26
Výraz typu hnojivo zařazují čeští jazykovědci různě. Kolektiv autorů TSČ2 jej zařazuje mezi názvy hromadné, přičemž zdůrazňují, že „s příznakem hromadnosti je sloučen příznak účelovosti (jmen prostředků)“ (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 478). Rys hromadnosti připouští i Z. Rusínová (Rusínová 1993: s. 14) a stejně jako M. Dokulil (MČ1 1986: s. 247, 255) řadí výrazy tohoto typu k názvům prostředků, přičemž M. Dokulil dodává, že příznak hromadnosti je u nich sekundární. 27 O následujících třech kategoriích bude pojednáno v dalších kapitolách.
27
OK
ČJ
SLJ
Mutační
Názvy činitelské
Vršilec dejanja
► prodavač
prodajalec
Názvy konatelské
Opravkar
► stolař
mizar
Názvy prostředků
Vršilnik dejanja
► budík
budilka
Názvy výsledků děje
Rezultat dejanja
► výtažek
izvleček
Názvy nositelů
Nosilec lastnosti
vlastností ►lenoch
lenuh
Názvy obyvatelské
Prebivalec države, pokrajine
► Slovinec
Slovenec
Názvy míst
Prostor
► skladiště
skladišče
Názvy příslušenské
Član organizacije, ustanove, rase, ideologije, znanstvene ali umetnostne smeri
Transpoziční
Modifikační
► presbyterián
prezbiterijanec
Názvy dějů
Dejanje
► začátek
začetek
Názvy vlastností
Lastnost
► zodpovědnost
odgovornost
Názvy zdrobnělé
Manjšalno
► sluníčko
sonček
Názvy zveličelé
Stopnjevalnost/Poudarjenost
► chlapák
možak
Názvy zhrubělé
Slabšalno
► němčour
nemčur
Názvy přechýlené
Feminativi in maskulinativi
► holubice
golobica
Názvy mláďat
Mladič, nedoraslo
28
► medvídě
medvedek
Názvy hromadné
Skupna imena
► bratrstvo
bratovščina
Zvláštní
Různé SK
Nosilnik lastnosti
skupiny
► mandlovník, dvojka
mandljevec, dvojka
Různé SK
Čas
► minulost, středa
preteklost, sreda
Různé SK
Snov
► hnojivo, slivovice
gnojilo, slivovica
Tabulka č. 2 Srovnání SK v ČJ a SLJ
4.1.3 Slovní druh v SZ Zároveň je také nutné rozlišovat slovnědruhovou příslušnost SZ, resp. ke kterému slovnímu druhu spadá základové slovo odvozeného slova. Podle toho pak rozlišujeme: ● Desubstantiva/Izpeljava samostalnika iz samostalnika – odvozeniny od podstatných jmen ● Deadjektiva/Izpeljava samostalnika iz pridevnika – odvozeniny od přídavných jmen ● Deverbativa/Izpeljava samostalnika iz glagola – odvozeniny od sloves
Česká derivace podstatných jmen zahrnuje ještě: ● Deadverbia – odvozeniny od příslovcí ● Denumeralia – odvozeniny od číslovek. Deadverbia existují i ve slovinské slovotvorbě, setkáme se s nimi např. u odvozování přídavných jmen (izpeljava pridevnika iz prislova). Denumeralia sice slovinská strana nezohledňuje ani v SS, ovšem příklady se dají bez problémů najít: ► tretj-ina (= třetina), en-ka (= jednička)
4.2 Hierarchie slovotvorného systému substantiv Hierarchie slovotvorného systému by tedy na základě uvedených informací vypadala takto: 1. Slovotvorný způsob 2. OK 3. Slovnědruhová příslušnost 4. SK 5. ST na základě SF 29
► čistota: 1. Derivace
čistoča:
1. Izpeljava
2. OK transpoziční
2. Transpozicija
3. Deadjektiva
3. Izpeljava samostalnika iz pridevnika
4. Názvy vlastností
4. Lastnost
5. ST –ota
5. –oča
30
5. NÁZVY ZDROBNĚLÉ (DEMINUTIVA)/MANJŠALNOST (DEMINUTIVI) V ČJ A SLJ 5.1 Zdrobněliny ve slovotvorné hierarchii substantiv Na základě uvedených informací se zdrobněliny zařazují do slovotvorného systému substantiv takto: ► domeček: 1. Derivace
hišica:
1. Izpeljava
2. OK modifikační
2. Modifikacija28
3. Desubstantiva
3. Izpeljava samostalnika iz samostalnika
4. Názvy zdrobnělé
4. Manjšalnost
5. ST –ek
5. ST –ica
5.2 Charakteristika deminutiv Dostupné zdroje29 se shodují, že kategorie deminutiv je velice významná a specifická ze dvou důvodů: 1. Unifikace slovotvorných prostředků – znamená, že v soustavě slovotvorných deminutivních prvků obou jazyků dominují sufixy s určitým příznakem. V ČJ jde o příznak -K- v sufixech -ek, -ík, -ka, -ko (oproti ustupujícímu příznaku -C-), v SLJ se vyskytují oba příznaky -C-/popř. -Č- (sufixy -ica, -ec, -ce, -ič) i -K- (sufixy -ek, -ček, -ka)30. 2. Hromadnost tvoření a s ní spojená značná produktivita. Proces tvoření deminutiv je totiž neuzavřený, protože prakticky lze ke každému podstatnému jménu utvořit potenciální zdrobnělinu. Jejich použití je však omezeno typem a povahou jazykového projevu.
Při tvoření deminutiv se na formant přetváří přídavné jméno s významem kvantity/merni pridevnik, tj. malý/majhen, nebo kvality/kakovostni pridevnik s citovou platností/čustveno razmerje, tj. kladný/pozitiven – prijeten, ljubek, ljub a záporný/negativen (většinou v ironickém smyslu/ironično). ► malá loď → loď-ička, majhna ladja → ladj-ica; milá/hodná máma → mam-inka, ljuba mama → mam-ica; v ironickém smyslu hlupák → hlupáč-ek, bedak → bedač-ek
28
Případně lze kroky 1.a 2. sloučit na „Modifikacijska izpaljava“ MČ1. Fonetika, fonologie, morfonologie a morfemika, tvoření slov. 1.vyd. Praha 1986, 566 s. //Daneš, F.; Dokulil, M.; Kuchař, J.: Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. 1. vyd. Praha 1967, 779 s. //Vidovič Muha, A.: Dva tipološka zgleda normativne vrednosti slovenske besedotvorne morfematike. Opole 1995, s. 153-165. // Rusínová, Z.: Tvoření slov v současné češtině. 2. vyd. Brno 1993, 52 s. 30 Tyto sufixy jsou v SLJ frekventované a produktivní, vyskytuje se ovšem celá řada méně produktivních a okrajových sufixů, o kterých bude pojednáno dále. 29
31
Deminutivum je motivováno základovým slovem, které je nezdrobnělé a ve většině případů31 je stejného rodu jako zdrobnělina. Zároveň je také podmínkou pro existenci deminutiva; nelze tedy označit slovo lehátko za deminutivum, protože neexistuje základové slovo lehadlo (lehátko = to, na čem se leží; patří tedy k názvům prostředků). V této souvislosti jsem narazila na rozpor v SS (Toporišič 2003: s. 185, 186), kde se mezi zdrobněliny řadí slova trojček, ljubec a ljubček, která odporují výše uvedenému pravidlu. Trojček znamená 'trojče' a v ČJ jej řadíme mezi názvy nositelů vlastností (MČ1 1986: s 279) a do této kategorie (nosilec lastnosti) bych jej zařadila také v SLJ, protože základové slovo, např. trojec, ze kterého by mohlo být deminutivum odvozeno, neexistuje. To samé platí pro výrazy ljubec, ljubček = 'miláček'. Toto slovo se i v ČJ na první pohled tváří jako deminutivum, ale opět schází základové slovo (např. milák neexistuje), řadíme jej tedy k názvům nositelů vlastností (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 508), jelikož je odvozené od základu 'milý' a taktéž slovinské ekvivalenty jsou odvozeny od základu 'ljub'.
5.3
Algoritmus
slovotvorného
rozboru
deminutiv;
Besedotvorni
algoritem
deminutivov Podobu algoritmů u deminutiv v obou jazycích demonstruji na příkladu slova vínko/vince. ► 1. vínko 2. víno 3. vín4. -ko 5. odvozování příponové 6. OK modifikační 7. desubstantiva – názvy zdrobnělé 8. ST –k-
varianta SF –ko
9. zdrobněliny s expresivním příznakem, s kladným citovým zabarvením ► vince:
1. prijetno/ljubko vino 2. –ce 3. vino 4. vin5. vin- + -ce 6. vince
31
Existuje pouze pár výjimek, kdy se rod základového slova a deminutiva neshodují, např. holub → holoubátko, golob → golobče.
32
5.4 Dělení a přehled deminutivních sufixů 5.4.1 V ČJ V češtině dělíme zdrobňující přípony podle rodů (mužský, ženský, střední). Dále se pak z formálního hlediska rozlišují sufixy primární, sekundární a popř. terciární (zejména v ženském rodě); z funkčního hlediska rozlišujeme deminutiva prvního, druhého a třetího stupně. Mezi těmito dvěma hledisky většinou panuje shoda (tj. primární sufix odpovídá deminutivu prvního stupně apod.), ovšem vyskytují se i případy, kdy tomu tak není, např. v řadě město → měst-ečko chybí deminutivum s primárním sufixem, takže městečko je zdrobnělina prvního stupně se sekundárním sufixem.
PRIMÁRNÍ
SEKUNDÁRNÍ
-ek: zoubek, dvorek, dárek
-eček: zoubeček, dvoreček, dáreček
-ík: lesík, prstík, větřík
-íček: lesíček, prstíček, větříček
-ec: kabátec, týnec, mlýnec
-ánek: nosánek -ének: listének -ínek: tatínek, kamínek, plamínek
Tabulka č. 3 Deminutivní sufixy u maskulin
PRIMÁRNÍ
SEKUNDÁRNÍ
TERCIÁRNÍ
-ečka: knížečka -ička: chvilička
-čička: hůlčička
-(e/i)ka: dívka
-(e/ě)nka: dívenka
-čenka/-činka: dívčinka
-ice: hlavice
-inka: chvilinka
-enečka/-inečka:
-unka: dcerunka
chvilinečka
-uška/-ouška: dceruška
-ulenka/-ulinka: dcerulinka
Tabulka č. 4 Deminutivní sufixy u feminin
33
PRIMÁRNÍ
SEKUNDÁRNÍ
-ko: jezírko, pivko, vínko
-(e)čko: jezírečko, pivečko, vínečko
-ce: stádce, slovce
-íčko: slovíčko, sluníčko,srdíčko
-átko: děťátko, děvčátko
-átečko: děťátečko, děvčátečko -enko: očenko -inko: očičko
Tabulka č. 5 Deminutivní sufixy u neuter
Jak už jsem jednou zmínila, dominantní postavení mezi deminutivní sufixy mají -ek, -ík, -ka, -ko, méně časté jsou pak sufixy z nich složené; ostatní sufixy se vyskytují řídce. Ze slovotvorné soustavy deminutiv byly téměř vytlačeny sufixy -ec, -ice, -ce, dříve hojně používané, dnes však už zastaralé. Sufixy -ice a –ce ovšem tvoří genetický stupeň deminutiv s příponou –ička, -ičko. Jak upozorňuje F. Trávníček (Trávníček 1951: s. 281), slova jako nožička, ručička, rybička, slovíčko nevznikla ze zdrobnělin nožka, ručka, rybka, slůvko, ačkoliv by se to na první pohled mohlo zdát možné, ale z nožice, ručice, rybice, slovce. Vzhledem ke značné archaičnosti těchto sufixů s příznakem -C-, které už podle Z. Rusínové (Rusínová 1993: s. 20) „nelze považovat za formu deminutivní prvního stupně“, považujeme za základová slova výše uvedených zdrobnělin noha, ruka, ryba, slovo. Podobně je tomu u výrazů hlavička, očičko, tělíčko, hvězdička, růžička atd. U dalších deminutiv se sekundárními sufixy -eček, -ečka, -íček se první stupeň tvoří pomocí -ek, -ka, -ík, např. ► dům → dom-ek → dom-eček; kniha → kníž-ka → kníž-ečka; vůz → voz-ík → voz-íček
5.4.2 V SLJ Ve slovinštině se zdrobňující přípony také dělí podle rodů (moški, ženski, srednji), ovšem podobná hlediska formální či funkční ve slovinštině nefigurují. Setkala jsem se pouze s výrazem dvojna pomanjševalnost (= dvojitá zdrobnělost) u A.Vidovič Muhové (Vidovič Muha 1995: s. 161) v deminutivech mužského rodu typu konj-ič-ek (=koníček), gozd-ič-ek (= lesíček), se složeným sufixem -ič-ek, v jejichž případě se dají po vzoru ČJ vyčlenit následující řady: ► konj → konj-ič → konj-ič-ek (= kůň → kon-ík → kon-íček) gozd → gozd-ič → gozd-iček (= les → les-ík → les-íček) Také v ženském rodě se vyskytují složené příponové formanty, setkala jsem se dvěma – -ič-ica a -k-ica v typech: 34
►glava → glav-ica → glav-ič-ica (= hlava → hlav-ice32 → hlav-ička) perut → perut-ka → perut-k-ica (= křídlo → křidél-ko → křidél-ečko)
J. Toporišič (Toporišič 2003: s 185, 186) rozděluje deminutivní sufixy do tří skupin – manjšalno, ljubkovalnomanjšalno a slabšalnomanjšalno. Já jsem zvolila podobné členění33 do tří skupin s tím rozdílem, že první skupina zahrnuje zdrobnělé formanty s významem kvantity (majhen) a kvality-pozitivní hodnocení (prijeten, ljub, ljubek), druhá skupina obsahuje pouze deminutivní sufixy s příznakem pozitivního hodnocení a třetí skupina odpovídá skupině negativního/ironického hodnocení J. Toporišiče. Vycházela jsem z předpokladu, že zdrobnělina muže mít buď příznak kvantitativní nebo příznak kvalitativní či oba příznaky naráz.
Majhen; Čustveno pozitiven (prijeten, ljubek) Moški spol
-c: piskrc, čeveljc, vetrc, angelc -ec: bregec, oblačec, delec, bratec, vragec, ljubec -ic: možic -ič: gozdič, narodič, fantič, hlebčič, oslič, golobič, čolnič -ek: griček, hlebček, hranilniček, norček, bobek, črnček, edinček, ušek, oček, drevešček, jeziček -ček: prijateljček, hotelček, poklonček, hribček, trebušček, doživljajček, ljubček, trojček, krožček, potepinček, metuljček -et*: kamionet
Ženski spol
-ca: tabelca, stvarca, hojca, breskevca, pesemca, Polonca -ica: pesmica, breskvica, hišica, dogodbica, povestica, nožica, rokica, mamica, sestrica, žabica, ribica, Polonica -ka: miška, perutka, nogavička, golobička, babička, račka, -ice*: hlačice, jaslice, goslice -ce*: dverce -ke*: hlačke
32
Tento tvar je objasněn v předešlé kapitole. Obdobné členění nabízí i A. Vidovič Muhová (Vidovič-Muha 1995: s. 160-163), zcela však vynechává skupinu negativního/ironického hodnocení. Oproti SS nabízí také více okrajových zdrobňujících formantů. * Sufixy takto označené uvádí A. Vidovič Muhová (Vidovič-Muha 1995: s. 160-163), v SS se nevyskytují vůbec. Jde o sufixy okrajové a málo produktivní. 33
35
Srednji spol
-ce: krilce, dekletce, bitijce, bremence, očesce, telesce, čelce, berilce, darilce, črevce, jezerce -ece: sončece, srčece, ličece, ljudstvece, mestece, jajčece -iče: perjiče, grozdjiče, cvetjiče -ca: vratca, durca, jetrca, nedrca -eca: usteca -ko: klobko, jabolčko -ka*: pljučka
Tabulka č. 6 Deminutivní sufixy vyjadřující míru nebo kladný citový postoj
Čustveno pozitiven (prijeten, ljubek) Moški spol
-(č)e: Tonče, Pepče -i: striči, oči, tati, kuži, Pepi -iček: fantiček, gozdiček, konjiček, osliček, gradiček -in: fantin -ko: sinko, stričko, dečko, fičko, črnko -ej*: dedej -ka*: očka -či*: papači -čki*: možgančki
Ženski spol
-ičica: glavičica, sestričica, ženičica, dekličica -kica: miškica, perutkica, hčerkica, goskica, kokoškica -i: muci, mami, Giti, Fani -an*: maman
Srednji spol
-e: siromače -če: jelenče, golobče -ica: dečica
Tabulka č. 7 Deminutivní sufixy vyjadřující kladný citový postoj
36
Čustveno negativen/Ironičen/Slabšalnomanjšalen Moški spol
-ič: člančič, narodič, zvezič, pobič -ek: dijaček, človeček, bedaček, hinavček, advokatek, zdravniček -ček: žandarček, profesorček
Ženski spol
-ica: knjižica
Srednji spol
-(č)e: ciganče, hlapče, revče, kravče
Tabulka č. 8 Deminutivní sufixy vyjadřující negativní/ironický postoj
Podle A.Vidovič Muhové (Vidovič Muha 1995: s. 161) je nejproduktivnějším a nejčastějším deminutivním sufixem ve slovinštině slovotvorná přípona ženského rodu –ica. Co se týká četnosti ostatních deminutivních příponových formantů, jasné stanovisko jsem v dostupných materiálech neobjevila. Pokud si však mohu dovolit vlastní spekulativní odhad, tak podle množství příkladů, se kterými jsem se setkala, se jako nejproduktivnější a nejfrekventovanější jeví sufixy -ek, -ček u maskulin a -ce u neuter.
Z výše uvedeného rozdělení deminutivních sufixů je patrné, že oba jazyky člení zdrobněliny podle rodů, dále však postupují podle rozlišných kritérií. Zatímco čeština klade důraz na míru zdrobnělosti (primární, sekundární, . . . , sufixy), ve slovinštině je zdůrazněna citová platnost (pozitivní, negativní hodnocení apod.). Slovinština je také důslednější
ve
vymezení 34
jazykovědná literatura
zdrobnělin
s ironickým/výsměšným
přídechem,
česká
tuto skupinu zmiňuje pouze okrajově, ovšem to je podle mého
názoru v pořádku vzhledem k výrazné významové omezenosti této skupiny. Ráda bych se navíc u tabulky č. 8 pozastavila, protože zařazení některých výrazů je na základě mého zkoumání diskutabilní, v některých případech dost sporné. Jasný ironický odstín mají podle SSKJ slova člančič (= nevýznamný, málo hodnotný článek), človeček (= nevýznamný člověk), bedaček (= chudáček), hinavček (= svatoušek), revče (= ubožáček) a kravče (= obyčejně hubená, stará kráva). Výrazy narodič (= malý národ), zvezič (= sešitek), pobič (= hovorově chlapeček) , dijaček (= žáček) a knjižica (= knížka) uvádí SSKJ jako zdrobněliny od slov narod, zvezek, pob, dijak, knjiga, ovšem expresivní zabarvení zcela schází. Výrazy advokatek, zdravniček, žandarček, profesorček sice v SSKJ
34
S touto skupinou zdrobnělin se setkáme např. u F. Trávníčka (Trávníček 1951: s. 282) nebo u Z. Rusínové (Rusínová 1993: s. 20).
37
nenajdeme, ale posuzujeme-li je z hlediska ČJ (= advokátek, doktůrek, četníček, profesůrek/učitýlek), tak ironické zabarvení bezpochyby mají. Výrazy hlapče (= čeládko) a ciganče (= cigánče) spadají podle SSKJ do kategorie slabšalnice (pejorativa), J. Toporišič (Toporišič
2003:
s.
186-187)
je
dokonce
řadí
do
obou
kategorií,
tj.
slabšalnomanjšalen/ironičen a slabšalen/slabšalnice. Jak jsem již v úvodu této kapitoly předeslala, úlohu a význam deminutiv je třeba chápat v kontextu, a proto nemohu stoprocentně vyloučit možnost, že výše uvedené výrazy by se nemohly v určitých souvislostech objevit jako deminutiva s ironickým odstínem.
5.5 Další shody a rozdíly u deminutiv v ČJ a SLJ Ačkoli je podle mínění většiny jazykovědců35 možné vytvořit zdrobnělinu prakticky od každého slova, je samozřejmě nutné dbát na stylistickou vhodnost výrazu vzhledem k případnému emocionálnímu zabarvení. Jak v ČJ, tak v SLJ existují výrazy, které používáme ve zdrobnělé formě v různých rovinách jazyka; zároveň však existují výrazy, které obvykle nezdrobňujeme a používáme je spíše v původní nezdrobnělé formě. Ve slovinštině jsem se setkala se slovy, která se běžně zdrobňují, v češtině nikoliv. Jsou to např. hlebček (od hlebec = pecen36), gibec (od gib = pohyb), krvca (od kri = krev), papagajček (od papagaj = papoušek37), brežec (od breg = břeh), bremence (od breme = břímě, břemeno), doživljajček (od doživljaj = zkušenost), dogodbica (od dogodba = událost), narodič (od narod = národ), ljudstvece (od ljustvo = národ). S jejich českými zdrobnělými ekvivalenty se nesetkáme jednak v SSČ38, jednak v neutrální jazykové komunikaci; jejich rozměr vyjádříme spíše opisem, např. ljudstvece/narodič = malý národ. Ovšem opět musím připustit možnost, že by se mohly vyskytnout v uměleckém či hovorovém stylu, např. národeček, papoušeček apod.
5.5.1 Rozdílný počet deminutiv u jednotlivých slov Mezi ČJ a SLJ je nepoměr mezi počtem zdrobnělin u jednotlivých slov. Někdy se řady či deminutiv počty shodují: ► osel → oslič → osliček : osel → oslík → oslíček pisker → piskrc → piskrček : hrnec → hrnek → hrníček 35
Shodné názory na hromadnost tvoření mají M. Dokulil (MČ1 1986: s. 300), Z. Rusínová (Rusínová 1993: s. 20) a kolektiv autorů TSČ2 (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 494). 36 Pokud uvážíme další možný překlad „bochník“, zdrobnělina vytvořit lze – bochníček. 37 Slovo „papoušek“ zní sice zdrobněle, ovšem mezi deminutiva jej nemůžeme zařadit, protože nesplňuje základní podmínku – neexistuje základové slovo („papouch“ by bylo augmentativum). 38 Slovník spisovné češtiny.
38
čevelj → čeveljc → čeveljček : bota → botka → botička krog → krogec → krožček : kruh → kroužek → kroužeček oko: očko, očičko, očinko : oko: oček, očesek, očesce Většinou se ale počet deminutiv liší: ► dítě: dítko, děťátko x otrok: otročič, otroček, otročiček, detece sestra: sestřička x sestra: sestrica, sestričica máma: mamka, maminka, maměnka, mamička, maměnečka, maminečka, mamulenka x mama: mamica, mami, maman děva: dívka, dívenka, dívčinka x dekle: deklič, dekletce, deklica, dekličica hrob: hrobeček x grob: grobek, grobček chlapec39: chlapeček x fant: fantek, fantič, fantiček, fantin
Zajímavá jsou deminutiva od slov edinec a hranilnik. Edinec = jedináček, hranilnik = pokladnička. Čili v SLJ jde o slova nezdrobnělá, jejich české ekvivalenty už deminutivní jsou – „pokladnička“ je deminutivum, „jedináček“ má silný deminutivní rys40, takže v ČJ je už dále nezdrobňujeme, v SLJ můžeme vytvořit deminutiva edinč-ek, hranilnič-ek.
5.5.2 Emocionální příznak Emocionální příznak u zdrobnělin se v ČJ i SLJ nejčastěji objevuje u názvů částí těla a pojmenování osob, zejména rodinných příslušníků: ► očičko : oček, ouško : ušek, nožička : nožica, ručička : rokica, hlavička : glavica, čelíčko : čelce, tělíčko : telesce, hrdélko : grlce, líčko : ličece, srdíčko : srčece, pusinka : usteca ► maminka : mamica, tatínek : očka, sestřička : sestrica, bratříček : bratec, děťátko : otroček, strýček : striči, synáček : sinček, dceruška : hčerkica, babička : babička, chlapeček : fantiček, holčička : dekličica, darebáček : frkolínček, lotřík : potepinček,
5.5.3 Alternace deminutivních sufixů Pro deminutiva je příznačná synonymnost/dubletnost (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 496), což znamená, že k základovému slovu existuje více zdrobnělých sufixů, které se 39
Slovo „chlapec“ by mohlo být vnímáno jako zdrobnělina od „chlap“, ale jak dokládá M. Dokulil (MČ 1986: s. 302) nebo F. Trávníček (Trávníček 1951: s. 279), v dnešním smyslu jej chápeme jako synonymum slov „hoch, mladík“ s nedeminutivním významem. 40 M. Dokulil (MČ1 1986: s. 273) jej řadí mezi názvy nositelů vlastností jako“variantu s deminutivním příznakem“.
39
mezi sebou mohou zaměňovat. Aby se nezměnila míra deminutivního příznaku, musí mezi sebou alternovat sufixy stejné úrovně (primární, sekundární, terciární). V ČJ jsou tedy alternace deminutivních sufixů zřetelnější, protože v SLJ toto funkční rozdělení neexistuje; přesto se tyto záměny dají vysledovat. Např.: ► -ek/-ec: dvorek/dvorec; -ínek/-íček: tatínek/tatíček; -íček/-eček: prstíček/prsteček; eček/-áček:
syneček/synáček;
dceruška/dcerunka;
-ička/-inka:
-ečka/-ička/-inka:
dušička/dušinka;
chvilečka/chvilička/chvilinka;
-uška/-unka: -íčko/-éčko:
srdíčko/srdéčko; -inko/-enko/-ičko: očinko/očenko/očičko ► -ec/-ek: dečec/deček; -ec/-ič: konjec/konjič; -ek/-ič: fantek/fantič; -ec/-ček: hribec/hribček; -ič/-ček: lončič/lonček; -ica/-ca: pesmica/pesemca; -ica/-ka: tačica/tačka; -ca/-ka: nočca/nočka; -ce/-ček41: drevesce/drevešček, vince/vinček
5.5.4 Hláskové změny 5.5.4.1 Souhlásky Ve slovotvorném procesu zdrobnělin dochází k pravidelným palatalizačním alternacím, jde o 1. palatalizaci (velární)/premena po 1.palatalizaciji. V obou jazycích vypadá následovně: ● ČJ:
● SLJ:
k→č
ruka → ručička
c→č
zajíc → zajíček
h→ž
noha → nožička
ch → š
plech → plíšek
k→č
roka → ročica
c→č
taca → tačica
g→ž
noga → nožica
h→š
streha → strešica
Dále dochází k měkčení sc → šč: drevesce→ drevešček.
Z příkladů je zřejmé, že palatalizační alternace jsou v češtině i slovinštině obdobné; drobné odchylky vyplývají z odlišností obou jazyků. Je to třeba alternace hlásek h/g mezi ČJ a SLJ ve slovech noha/noga, břeh/breg, kruh/krog, roh/rog apod. Na rozdíl od češtiny se však ve slovinštině mohou v některých případech vyskytovat dva tvary – palatalizovaný i nepalatalizovaný, např.:
41
Tato alternace zahrnuje změnu rodu ze středního na mužský.
40
► noga→ nožica/nogica, krog →
krožec/krogec, breg →
brežec/bregec, roka →
ročica/rokica ALE rog → rožič
Alternace hlásek h/ch mezi ČJ a SLJ je spíše fonetického charakteru, protože slovinská hláska h se v češtině čte jako ch.
5.5.4.2 Samohlásky Také samohlásky prochází ve slovotvorné soustavě deminutiv změnou, ta ovšem není tak pravidelná, jako u souhlásek, ale „náhodná“ (Daneš, Dokulil, Kuchař 1967: s. 496). V ČJ se mohou samohlásky buď prodlužovat či zkracovat, např.: ► hora → hůrka, slovo → slůvko, buben → bubínek, mrak → mráček ► stůl → stolek, vítr →větřík, kráva → kravička, táta→ tatínek
V SLJ se délka nevyznačuje, proto ke změnám této povahy nedochází. Může se ovšem měnit místo přízvuku, tyto změny jsem zaznamenala např. u těchto slov: ► nôga → nožíca (ale nôgica), rôka → ročíca (ale rôkica), sêstra → sestríčica, gòzd → gozdíček ALE ángel → ángelc, edínec→ edínček, sín → sínko, pésem → pésemca Přízvuk tedy buď zůstává v základovém místě, nebo se posouvá na formant. Problematika přízvuku je ovšem velice rozmanitá a složitá a zasloužila by si samostatný výzkum.
5.6 Názvy zdrobnělé u ostatních slovních druhů Ve zkratce bych také uvedla, jaké formanty existují v ČJ a SLJ v rámci tvoření zdrobnělin u ostatních slovních druhů. Ačkoliv jde o velmi omezené způsoby tvoření slov, jsou zastoupené v obou jazycích a vycházejí ze stejných principů. ● Adjektiva Zdrobnělá adjektiva v obou jazycích jsou vždy deadjektiva a vyjadřují větší či menší míru dané vlastnosti spolu s individuálním (citově zabarveným) hodnocením. V ČJ se setkáváme s formanty, které nejuceleněji předkládá M. Dokulil (MČ1 1986: s. 380-381): ičký, -oučký, -inký, -ounký a jejich varianty obohacené o morfémy –li-, -ni-, -at-, -in, -ič. Ve SL42 jsou to formanty –ka-, -ce-, -čka-, -can, -čkan. ► ČJ: mal-ičký, mal-ičkatý, mal-inkatý, mal-ilinkatý, slab-oučký, hez-ounký SLJ: drob-ce-n, prid-ka-n, lep-can, zaspan-čkan
42
Zdrobňující formanty u adjektiv, sloves a adverbií vybírám na základě normy SS (Toporišič 2003).
41
● Slovesa Slovesa zdrobnělá jsou většinou deverbativa, ojediněle mohou být odvozená od citoslovcí. Kromě zdrobňujícího významu zahrnují i citový vztah k dané činnosti, často jde o výrazy z dětské řeči. Formanty jsou v češtině zastoupeny příponami –k-, -ink-, -it-, -inink-, které jsou doplněný o kmenotvornou příponu –at; ve slovinštině –c-, -ic-, -inc-, -lj-, -clj-, -k-, -ck-, -úck-, -čk-, -ik-, -ol-. ► ČJ: cap-k-at, pap-k-at, pap-ink-at, plak-ink-at, sp-ink-at SLJ: pap-c-ati, stop-ic-ati, skak-lj-ati, bož-k-ati, span-čk-ati ● Adverbia Zdrobnělá adverbia jsou vždy deadverbia, která vyjadřují různý stupeň intenzity a obsahují expresivní nádech. ČJ nabízí přípony –ičko, -inko, -oučko, -ounko, -oulince, -ku, -ičku; v SLJ se objevuje -ce, -ci. ► ČJ: mal-inko, mal-ičko, leh-ounko, leh-oulince, troš-ku, troš-ičku SLJ: mal-ce, zdaj-ci
42
6. ZÁVĚR 6.1 Resumé Ve slovotvorné soustavě obou jazyků jsem se nesetkala s výraznými rozdíly. Místy se vyskytla absence některých termínů, např. „denumeralia“, „odvozování předponověkoncovkové“ ve slovinštině, ale většinou šlo o větší či menší odchylky a odlišné přístupy k problematice, např. besedotvorni algoritem vs. algoritmus slovotvorného rozboru; rozdíly v hierarchii slovotvorných způsobů nebo slovotvorných kategorií. V případě pojmů „slovotvorný význam“ a „besedotvorni pomen(i)“ mohlo dojít k významové záměně, protože významově si odpovídají takto: slovotvorný význam = SPo/GPo a besedotvorni pomen = SK.
Zdrobněliny se v ČJ i SLJ zařazují do hierarchie substantiv stejně, tj. derivace příponová/izpeljava, OK modifikační/modifikacija, desubstantiva/izpeljava samostalnika iz samostalnika. Deminutivnost je vyjádřena kvantitativně (malý) nebo kvalitativně s citovou platností kladnou (milý, příjemný) či zápornou (v ironickém smyslu); nebo oběma příznaky naráz. Emocionální příznak se v ČJ i SLJ nejčastěji vyskytuje u názvů části těla a názvů osob, zejména rodinných příslušníků. Nejproduktivnější a nejfrekventovanější deminutivní sufixy jsou v češtině -ek, -ík, - ka, -ko, tedy sufixy s příznakem -K-; ve slovinštině jsou to přípony -ica, -ek, -ček, -ce, tedy sufixy s příznaky -C- a -K-. Pro zdrobnělé přípony v obou jazycích je charakteristická synonymnost – sufixy se mezi sebou mohou zaměňovat, aniž by se změnila míra deminutivnosti, např. -eček/-íček, -ička/-inka, -ec/-ek, -ica/-ka apod. V ČJ i SLJ dochází ve slovotvorném procesu deminutiv k pravidelným palatalizačním změnám souhlásek: k → č, c → č, h → ž (g → ž), ch → š (h → š). V některých případech připouští slovinština i tvary nepalatalizované, např. rokica/ročica, nogica/nožica atd. Ke změnám dochází i u samohlásek, tyto změny jsou však nepravidelné a náhodné. V ČJ se mohou samohlásky prodlužovat či zkracovat, např. slovo → slůvko, táta → tatínek. V SLJ se sice délka nevyznačuje, může se ovšem měnit místo přízvuku, např. sêstra → sestríčica ALE sín → sínko apod.
43
Oba jazyky rozdělují zdrobněliny podle rodů (mužský, ženský, střední), ostatní hlediska se liší. Zatímco čeština pohlíží na deminutiva z hlediska formálního (primární, sekundární a terciární sufixy) a funkčního (deminutiva prvního, druhého a třetího stupně), ve slovinštině se uplatňuje hledisko míry (majhen) a citové platnosti (čustveno pozitiven/negativen). S rozporem jsem se setkala u příkladů ve skupině negativního (ironického) hodnocení. Většina výrazů byla v SSKJ definována buď jako zdrobněliny bez ironického významu (narodič, zvezič, pobič, dijaček, knjižica), nebo se v SSKJ nevyskytovaly vůbec (advokatek, zdravniček, žandarček, profesorek), či spadaly k pejorativům (hlapče, ciganče). Deminutiva je však třeba chápat v kontextu, a proto nemohu vyloučit potencionální využití výše uvedených výrazů v uměleckém nebo hovorovém stylu. To samé platí pro výrazy, které se v SLJ zdrobňují, např. hlebček, gibec, krvca, brežec. V ČJ bychom se s nimi v neutrální či spisovné jazykové komunikaci nesetkali. Liší se také počet zdrobnělin, který je možné vytvořit od jednotlivých základových slov, např. sestra: sestřička x sestra: sestrica, sestričica. Některé příklady ve slovinštině pak neodpovídaly základní podmínce pro existenci deminutiv, konkrétně šlo o výrazy trojček; ljubček, ljubec, jejichž nedeminutivní základové slovo neexistuje. V češtině se jejich ekvivalenty (trojče; miláček) řadí do názvů nositelů vlastností.
6.2 Sklep V besedotvornem sistemu obeh jezikov se nisem srečala z izrazitimi razlikami. Samo na mestih se je pojavilo pomanjkanje nekaterih terminov, npr. »denumeralia«, »odvozování předponově-koncovkové« v slovenščini, ampak večinoma je šlo za večje ali manjše odklone in različne pristope do problematike, npr. besedotvorni algoritem v. algoritmus slovotvorného rozboru, razlike v hierarhiji besedotvornih načinov ali besedotvornih pomenov/pomenskih skupin. V primeru pojmov »slovotvorný význam« in »besedotvorni pomen« se je lahko zgodila pomenska zamenjava, ker pomensko ustrezata tako slovotvorný význam = Spo/Gpo kot besedotvorni pomen(i) = SK.
Manjšalnice v ČJ in SLJ spadajo v hierarhijo samostalnikov na enak način, tj. izpeljava/derivace příponová, modifikacija/OK modifikační, izpeljava samostalnika iz samostalnika/desubstantiva. Deminutivnost pa je izražena bodisi merno (majhen) bodisi kakovostno s pozitivnim (prijeten, ljubek) ali negativnim (v ironičnem smislu) čustvenim razmerjem; ali z obema lastnostma hkrati. 44
Čustveno pozitiven znak se v ČJ in SLJ najpogosteje pojavlja pri nazivih delov telesa in nazivih oseb, predvsem pa sorodnikov. Najbolj produktivni in najpogostejši manjšalni sufiksi v češčini so -ek, -ík, -ka, -ko, toda sufiksi z znakom -K-; v slovenščini pa pripone –ica, -ek, -ček, -ce, torej sufiksi z znakom -K- in -C-. Za pomanjševalne pripone v obeh jezikih je značilna sinonimnost – sufiksi se lahko zamenjujejo med sabo, ne da bi se spremenila mera deminutivnosti, npr. –eček/-íček, -ička/-inka, -ec/-ek, -ica/-ka ipd. V besedotvornem procesu deminutivov v ČJ in SLJ obstajajo nujne palatalizacijske premene soglasnikov: k → č, c → č, h → ž (g → ž), ch → š (h → š). V nekaterih primerih ima slovenščina tudi nepalatalizirane oblike, npr. rokica/ročica, nogica/nožica itd. Spremembe se dogajajo tudi pri samoglasnikih, vendar so te spremembe neredne, prej naključne. V češčini se lahko podaljšajo ali okrajšajo, npr. slovo → slůvko, táta → tatínek. V slovenščini se sicer dolžina ne označuje, lahko pa se spremeni mesto naglasa, npr. sêstra → sestríčica AMPAK sín → sínko.
Oba jezika ločujeta manjšalnice po spolih (moški, ženski, srednji), ostali vidiki pa se razlikujejo. Deminutivi se v češčini delijo na formalni vidik (primarni, sekundarni, terciarni sufiksi) in funkcijski vidik (manjšalnice prve, druge in tretje ravni), v slovenščini se uveljavlja vidik mere (majhen) ali čustvenega razmerja (čustveno pozitiven/negativen). Z nasprotjem sem se srečala pri primerih v skupini negativne (ironične) ocene. Večina izrazov je bila v SSKJ-ju definirana bodisi kot manjšalnice brez ironičnega pomena (narodič, zvezič, pobič, dijaček, knjižica) bodisi se v SSKJ-ju sploh niso pojavili (advokatek, zdravniček, žandarček, profesorček) ali so spadali v slabšalnice (hlapče, ciganče). Manjšalnice pa moramo razumevati v sobesedilu in zato ne morem izključiti potencialno uporabo navedenih izrazov v umetniškem ali govornem stilu. Enako pa velja za izraze, ki se v SLJ pomanjšujejo, npr. hlebček, gibec, krvca, brežec. V ČJ se ne bi z njimi srečali v nevtralni ali knjižni jezikovni komunikaciji. Razlikuje pa se tudi število manjšalnic, ki jih je mogoče ustvariti iz posameznih besedotvornih podstav, npr. sestra: sestřička x sestra: sestrica, sestričica. Nekateri primeri pa niso ustrezali osnovnemu pogoju za eksistenco deminutivov, konkretno je šlo za izraze trojček; ljubček, ljubec – njihove nepomanjšane besedotvorne
45
podstave namreč ne obstajajo. Njihove češke ustreznice pa spadajo v besedotvorno pomensko skupino »nosilnik lastnosti«.
46
7. SEZNAM LITERATURY 7.1 Knižní zdroje ● Daneš, František; Dokulil, Miloš; Kuchař, Jaroslav: Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. 1. vyd., Praha: Academia, 1967, 779 s. ● Hauser, Přemysl: Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 49 s. ● Knappová, Miroslava: Příjmení v současné češtině. 1.vyd. Liberec: AZ KORT, 1992, 185 s. ● Kneselová, Helena; Uher, František: Nauka o tvoření slov: tematické okruhy a cvičení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 74 s. ● Mluvnice češtiny (1). Fonetika, fonologie, morfonologie a morfemika, tvoření slov. / red. Miloš Dokulil . . . [et al] . 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 566 s. ● Pirnat, Marta: Tvorbena naglasoslovna tonemska teorija ob samostalniških izpeljankah s šibkimi priponskimi obrazili. Slavistična revija, letnik 32, 1-4/1984, s. 257-276. ● Rusínová, Zdenka: Tvoření slov v současné češtině. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, 52 s. ● Slovenski pravopis 1. Pravila. Uredniški odbor Jože Toporišič . . . et al. Ljubljana: Državna založba Slovenije,1990, 241 s. ● Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva
školství,
mládeže a tělovýchovy České republiky. / red. Josef Filipec . . . [et al]. 3.vyd. Praha: Academia, 1998, 647 s. ● Stramljič Breznik, Irena: Besedotvorna tipologija novonastalega besedja s področja mobilne telefonije. Slavistična revija, letnik 51/2003, posebna številka, s. 105-18. ● Stramljič Breznik, Irena: Pomembna monografija o besedotvornih spremembah v slovanskih jezikih. Slavistična revija, letnik 53/2005, št.2, s. 237-243. ● Toporišič, Jože: Besedotvorna teorija. Slavistična revija, letnik 24/1976, št. 2 in 3, aprilseptember, s. 163-176. ● Toporišič, Jože: Tretjič o besedotvorni teoriji. Slavistična revija, letnik 38/1990, št. 4, s. 421-440. ● Toporišič, Jože: Besedotvorno šolanje. Slavistična revija, letnik 39/1991, št.2, s. 215237. ● Toporišič, Jože: Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana: Cankarjeva založba, 1992, 384 s.
47
● Toporišič, Jože: Slovenska slovnica. Maribor: Založba Obzorja, 2003, 923 s. ● Trávníček, František: Mluvnice spisovné češtiny. Část 1. Hláskosloví, tvoření slov, tvarosloví. 1. vyd. Praha: Slovanské nakladatelství, 1951, 591 s. ● Vidovič Muha, Ada: Besedni pomen in njegova stilistika. Zbornik predevanj. XXII. Seminar slovenskega jezika, literature in kulture. 7.-9. julij 1986. Ljubljana: Filozofska fakulteta, Oddelek za slovanske jezike in književnosti, 1986, s. 79-91. ● Vidovič Muha, Ada: Slovensko skladenjsko besedotvorje ob primerih zloženk. Ljubljana: Partizanska knjiga,1988a, 224 s. ● Vidovič Muha, Ada: Skladenjska tipologija zloženk slovenskega knjižnega jezika. Slavistična revija, letnik 36/1988b, št.2, april-junij, s. 181-193. ● Vidovič Muha, Ada: Zgradba neglagolskih tvorjenk v Vorenčevem slovarju. Slavistična revija, letnik 37, 1-4/1989, s.171-188. ● Vidovič Muha, Ada: Nadaljevanka o besedotvorni teoriji. Slavistična revija letnik 39/1991, št. 1, januar-marec, s. 101-113 ● Vidovič Muha, Ada: Dva tipološka zgleda normativne vrednosti slovenske besedotvorne morfematike. Języki słowańskie 1945-1995. Gramatyka – leksyka- odmiany. Uniwersitet Opolski, Instytut filologii polskiej, Opole 1995, s. 153-165.
7.2 Internetové zdroje ● Bratuša, Janja: Besedotvorje. http://slo.slohost.net/ost_ner_grad/13/datoteke/Besedotvorje.doc ● www.sigov.si/slovar → Slovar slovenskega knjižnjega jezika (SSKJ) ● www.ff.uni-lj.si/publikacije/sr/okvir/.html (Slavistična revija online)
48
49
