Srovnání různých metod úpravy kopyt

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Srovnání různých metod úpravy kopyt Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D.

Bc. Nikola Goldová

Brno 2014

Agronomická fakulta 2013/2014

Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Autorka práce:

Bc. Nikola Goldová

Studijní program:

Zootechnika

Obor:

Chov koní a agroturistika

Název tématu:

Srovnání různých metod úpravy kopyt

Rozsah práce:

50 - 60 stran

Zásady pro vypracování: 1. Popis anatomie kopyta a jeho mechanismu 2. Charakteristika pravidelných a nepravidelných kopyt, vad a onemocnění kopyt 3. Péče o kopyto, charakteristika jednotlivých metod úpravy kopyt 4. Dotazníkové šetření jako podklad pro posouzení různých metod úprav kopyt 5. Zpracování dotazníků, vyhodnocení získaných výsledků 6. Výsledky a závěry srovnání různých metod úpravy kopyt

Seznam odborné literatury:

1.

STRAßER, H. Život se zdravými kopyty : klíče k optimálnímu zdraví koně, rehabilitaci poruch pohybového aparátu a vysoce výkonnému bosému koni. 3. vyd. České Budějovice: Růže, 2004. 159 s. ISBN 80-903485-0-5.

2.

KYSILKA, K. -- RAJMAN, J. -- VÍTEK, Z. Podkovářství. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 131 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-2471592-9.

3. KRÁL, E. -- ČECH, Z. Podkovářství. Moravský Krumlov: SOU zemědělské, 1993. 85 s. 4. BOJKOVÁ, L. Vady kopyt, příčiny a prevence. Bakalářská práce. Brno: MENDELU Brno, 2011. 46 s. 5. HLAVÁČKOVÁ, J. Vliv podkování na organismus koně. Bakalářská práce. Brno: MENDELU Brno, 2010. 48 s. 6. KLACLOVÁ, M. Zásady péče o končetiny koní. Bakalářská práce. Brno: MZLU v Brně, 2006. 7. RAU, G. -- RAU, B. Jak chránit kopyta koní. 1. vyd. Praha: Brázda, 2004. 203 s. ISBN 80-209-0326-7. 8. HORTOVÁ, M. Řešení problémů ortopedického podkování koní. Bakalářská práce. MENDELU Brno, 2012.

Datum zadání diplomové práce:

říjen 2012

Termín odevzdání diplomové práce:

duben 2014

Bc. Nikola Goldová Autorka práce

doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vedoucí práce

prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Srovnání různých metod úpravy kopyt vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

PODĚKOVANÍ Děkuji paní Doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph. D. za zadání diplomové práce a za odborné a trpělivé vedení při jejím vypracovaní. Dále bych chtěla poděkovat své mamince, za trpělivou podporu při zpracování diplomové práce a své sestře Martině Goldové za odborné konzultace a pomoc s úpravou mé práce. Za cenné rady bych ráda poděkovala Lukáši Jílkovi.

ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá úpravami kopyt koní. V literárním přehledu se tato práce zabývá popisem anatomie kopyta a fyziologie kopyta. Dále na popis a charakteristiku kopytního mechanismu a charakteristikou pravidelných a nepravidelných kopyt. V další části se práce zabývá péčí o kopyta a popisem jednotlivých metod bosého trimu a to fyziologickou úpravou kopyt dle dr. Strasser, metodou strouhání za pomocí bílé čáry, mustang rollu a podkovářským (pastevním) trimem. V práci dál následuje základní popis podkování koní. Praktická část se týká vyhodnocení dotazníku do grafů a tabulek. Výsledkem této práce je, že z 631 koní, je 176 podkovaných a 455 koní je pouze strouhaných. Dále je zjištěno, že pouze u osmnácti koní z 631 koní využívá ortopedické podkování. . Ze 120 respondentů 44% odpovědělo, že koně strouhá pastevním trimem, 17% strouhá metodou bílé čáry, 14% využívá jinou metodou, než která je v dotazníku uvedena, 8% neví, jakou metodu využívá, 7% využívá fyziologickou úpravu kopyt dle dr. Strasser, 5% metodou bílé čáry a mustang rollu, 5% využívá pouze mustang roll. Dokonce 39% respondentů s bosými koňmi sportuje. V této práci lze vidět, že obliba „bosonožství“ je skutečně veliká a majitelé a chovatelé koní se na tuto metodu začínají více a více obracet.

Klíčová slova: kopyto, anatomie kopyt koní, pravidelné kopyto, nepravidelné kopyto, metody úpravy kopyt, péče o kopyta

ABSTRACT This thesis deals with the adjustments hooves . In the literature review , this work focuses on the description of the anatomy and physiology of the hoof. In addition to the description and characterization of the hoof mechanism. The work also deals with the characteristics of regular and irregular hooves. The next part is focused on the care of hooves and a description of each method barefoot trim and physiological hoof trimming by dr. Strasser, grating method for using white line, mustang roll and trim. The work also follows basic description of horse shoeing. The practical part concerns the development of the questionnaire and its evaluation to the graphs and tables. The result of this work is that from 631 horses, 176 and 455 shod horses are only grated. Furthermore, it is found that only eighteen from 631 horses uses orthopedic shoeing. Of the 120 respondents, 44% said, that grates horse with farrier pasture trim, 17% shredded by white line, 14% uses a different method, than which has been listed in the questionnaire, 8% do not know which method they use, 7% use physiological adaptation by dr. Strasser, 5% method by white line and mustang roll, 5% use only mustang roll. Even 39% of respondents sports with his bare horse. In this work, we can see that the popularity of barefoot trim is really great and the owners and breeders of horses starts to turn more and more on this method. Keywords: hoof, hooves anatomy of horses, regular hoof, irregular hoof, methods of hoof trimming, hoof care

OBSAH 1

Úvod ..................................................................................................................... 9

2

Cíl práce ............................................................................................................ 10

3

Literární přehled .............................................................................................. 11 3.1

Popis anatomie a fyziologie kopyta ................................................................... 11

3.1.1

Anatomie konce končetiny koně ................................................................. 11

3.1.1.1 Kostní podklad ........................................................................................ 11 3.1.1.2 Klouby na konci končetiny koně ............................................................ 13 3.1.1.3 Vazy a šlachy konce končetiny prstu ...................................................... 14 3.2

Pružné části kopyta............................................................................................. 14 3.2.1.1 Měkké části kopyta ................................................................................. 15

3.2.2

Krevní oběh v kopytě .................................................................................. 18

3.3

Nervy v kopytě ................................................................................................... 19

3.4

Tvorba rohoviny ................................................................................................. 20

3.5

Kopytní mechanismus ........................................................................................ 21

3.5.1

Pružnost kopyta ........................................................................................... 21

3.5.2

Kopytní mechanismus ................................................................................. 21

3.6

Kopyta pravidelná a nepravidelná ...................................................................... 22

3.6.1

Pravidelné kopyto ....................................................................................... 22

3.6.1.1 Pravidelné kopyto hrudní končetiny ....................................................... 22 3.6.1.2 Pravidelné kopyto pánevní končetiny ..................................................... 22 3.6.2 3.7

Nepravidelná kopyta ................................................................................... 23

Nemoci kopyt ..................................................................................................... 25

3.7.1

Laminitis (schvácení kopyt) ........................................................................ 25

3.7.2

Hniloba střelu .............................................................................................. 25

3.7.3

Kopytní absces ............................................................................................ 25

3.8

Péče o kopyta ..................................................................................................... 27

3.8.1

Metody bosého trimu .................................................................................. 27

3.8.1.1 Fyziologická úprava kopyt dle Dr. Strasser ............................................ 28 3.8.1.2 Metoda strouhání za pomoci bílé čáry .................................................... 29 3.8.1.3 Mustang roll ............................................................................................ 30 3.8.1.4 Podkovářský (pastevní) trim ................................................................... 30 3.8.2

Podkování ................................................................................................... 30

3.8.2.1 Ortopedické podkování ........................................................................... 31 4

Materiál a metodika ......................................................................................... 32 4.1

Rozsah srovnávací základny .............................................................................. 32

4.2

Předmět analýzy ................................................................................................. 32

4.2.1 4.3

Sledované parametry ................................................................................... 32

Zpracování výsledků .......................................................................................... 33

5

Výsledky a diskuze ........................................................................................... 34

6

Závěr .................................................................................................................. 60

7

Použité zdroje informací .................................................................................. 61

8

Seznam tabulek ................................................................................................. 67

9

Seznam grafů .................................................................................................... 68

10

Přílohy ............................................................................................................... 69

1

ÚVOD Je známo, že koně pro člověka pracovali tisíce let bez ochrany kopyt. Dokládají to

historické dokumenty a staré spisy. Co se týče těch nejstarších popisů péče o kopyta, tak ty byly nalezeny v díle Xenofóna ze 4. století. Řecký velitel jezdectva napsal, že „přirozeně bezproblémová kopyta se zkazí ve vlhkých stájích“. V knize, Starověcí koně orientu, popisuje Valentin Horn výcvik, kdy koně museli absolvovat 75km za den bez ochrany kopyt (ŠANTRŮČKOVÁ, 2010). Od té doby se mnohé změnilo a úprava kopyt je v dnešní době jedno z nejaktuálnějších témat. Neustále se přichází na nové způsoby ochrany kopyt. Koně se

z každodenních

pracovních

a dopravních

prostředků

přemístili

v průmyslových zemích spíše do rekreačního či sportovního využití. Tím pádem se změnil i pohled na kopyta koně. Snažíme se koním více přiblížit a pochopit je. Tomu svědčí i rozrůstající se záliba v přirozené komunikaci. Začalo se i více přemýšlet nad vhodností úprav kopyt. Taktéž nastal i obrovský vědecký pokrok. S většími znalostmi fyziologie už dokážeme i mnohem lépe odhadnout, co koním prospívá co ne. Díky těmto možnostem je čím dál tím těžší se zorientovat ve způsobech úpravy kopyt. Místo klasických kovových podkov se začínají rozmáhat podkovy z různých materiálů, které by měly požadavkům koně lépe vyhovovat. Navíc se začal rozmáhat tzv. „trend bosonožství“, který rozvířil vody mezi lidmi pohybujícími se mezi koňmi. Způsobů jak upravovat kopyta je čím dál více a objevují se stále noví autoři a zastánci právě té „své“ metody. Důležité je snažit se, aby námi vybraná metoda byla nejvhodnější právě pro našeho koně. Měla by respektovat jak jeho anatomické, tak fyziologické předpoklady a využití. Dále musíme vzít také v potaz terén, ve kterém se náš kůň dnes a denně pohybuje. Chceme závodit či spíše využívat koně rekreačně?

9

2

CÍL PRÁCE Tato práce bude zaměřena na kopyta koní. Začneme anatomií a fyziologií kopyta

a popisem pravidelných a nepravidelných tvarů kopyt. Dále se v této práci budou nacházet popisy různých používaných metod úpravy kopyt. Tato práce by měla sloužit jako vodítko pro majitele a chovatele koní, kteří se chtějí zorientovat jaká metoda je pro jejich koně vhodná. Praktická část se bude skládat z vypracování dotazníku a jeho cílem bude ukázat množství lidí používajících v současné době různé úpravy kopyt. Výsledkem by mělo být i to, že se ukáže, jak jsou tyto metody mezi lidmi, pohybujícími se kolem koní, známé a které z nich považují za nejvíce vhodné. Dále díky rozmáhajícímu se trendu „bosonožtsví“ bude cílem této práce ukázat, zda se používají koně s nepodkovanými kopyty do sportu.

10

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Popis anatomie a fyziologie kopyta 3.1.1 Anatomie konce končetiny koně Kopyto je původně třetí prst kdysi víceprstých předků koní a bylo určeno pro běh (KAPITZKE, 2008). Tvoří ho tedy distální velmi modifikovaný konec jediného prstu, který se přizpůsobil během fylogenetického vývoje velké hmotnosti zvířete a rychlému pohybu v tvrdém terénu. Kostním podkladem jsou kost kopytní a distální část kosti korunkové, kostní spojení doplňuje distální sezamská kost. Dále k základním oporným strukturám patří vazy, kopytní chrupavky, šlachy hlubokého ohýbače a natahovače prstu a podotrochleární burza (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). Kopytní pouzdro je kožní derivát nikoli kůže. U kopyta rozlišujeme části a to „podkoží“, „kopytní škáru“, „pokožku čili epidermis“ (ŠVEHLOVÁ, 2003). Zevní část kopyta je rohové pouzdro. Na něm rozeznáváme rohovou stěnu s rozpěrkami, rohovou střelku a rohové chodidlo. Rohová stěna je silná asi 1cm, obloukovitě stočená destička, která je zepředu nižší a zezadu se snižuje. Na zadní stěně kopyta zahýbá dovnitř v ostrém úhlu, snižuje se a končí uprostřed rohové střelky. Ohybem stěny vzniká hrana, která se nazývá hrana patková. Část stěny od hrany patkové dopředu a dovnitř je rozpěrka. Okraj korunkový (margo coronarius) je horní okraj stěny, dolní je chodidlový. Stěna je při korunkovém okraji pokryta asi 1cm širokou vrstvou měkké elastické rohoviny, kterou nazýváme obruba. Pod korunkovým okrajem na vnitřní ploše má stěna mírný žlábek (KRÁL s ČECH, 1993). Rohové chodidlo je rohová destička, která je při správně upraveném kopytě asi 1cm silná, mírně vyklenutá vzhůru. Toto miskovité vyklenutí je na zadním kopytu větší než na předním. Kde se rohové chodidlo spojuje s chodidlovým okrajem stěny, tam se nachází bělavý pruh rohoviny, který nazýváme bílá čára (KRÁL a ČECH, 1993). 3.1.1.1 Kostní podklad Spěnková kost (phalanx proximalis) je prvním článkem prstu. Je to rourovitá kost, která má dvě kloubní plochy – horní pro spojení se záprstní kostí a druhou dolní pro spojení

11

s kostí korunkovou. Přední plocha je hladká a zadní plocha je drsná a slouží k úponu vazů. Při zadní ploše jsou dvě sezamské kosti (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Sezamské kosti spěnky (ossa sesamoidea) na spěnkový kloub ze zadní strany přiléhají dvě sezamské kosti a jsou součástí tzv. závěsného aparátu spěnky (ŠVEHLOVÁ, 2010). Na sezamské kosti se upíná střední mezikostní sval. Mezi sezamskými kostmi probíhá šlacha hlubokého ohybače prstu. Šířka kosti je 4-5cm a délka kosti 8-10cm (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Kopytní kost (phalanx distalis) odpovídá svým tvarem kopytu. Zřetelně na ní lze oddělit tři plochy: stěnovou (facies parietalis), kloubní (facies articularis), chodidlovou (facies solearis). Chodidlová a stěnová plocha se stýkají v chodidlovém resp. Nosném okraji (margo solearis), stěnová a kloubní plocha vytváří na svém rozhraní korunkový okraj (margo coronarius). Který vybíhá dorzoaxiálně v čapku kosti kopytní (processus extensorius). Kaudálně tvoří kost kopytní v mediální a laterální větev (processus palmaris/plantaris med. et lat.). Drsný povrch parietální plochy kopytní kosti slouží k pevnému zavěšení kosti do rohového pouzdra a k prostupu cév do škáry slouží četné cévní otvory. Kloubní plocha má dva oddíly, jeden větší pro kloubní spojení s korunkovou kostí a malou úzkou plošku pro kontakt s kostí střelkovou. Semilunární hřeben (crita semilunaris) rozděluje chodidlovou plochu na facies flexora a planum cutaneum (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). Korunková kost (phlanax media) je druhým článkem prstu. Je o polovinu kratší než kost spěnková. Dolní část je uložená v rohovém pouzdře, kde přímo nasedá na kloubní plochu kopytní kosti. Při obou dvou okrajích na zadní straně má drsnatinu pro úpon šlach povrchového ohybače prstu, který se rozděluje na dvě větve při spěnkovém kloubu. Spolu se spěnkovou kostí při opírání končetiny o zem zaujímá šikmou polohu směr dopředu, a tím vyvolává tlak na šlachy a chrupavky kopyta, tím se nepřímo zúčastňuje na mechanice kopyta (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Střelková kost (os sesamoideum phalangis) má tvar tkalcovského člunku s distální hranou (margo ligamenti) a s výrazným volným proximálním okrajem (margo liber). Dorzálně větší kloubní spojení dotváří skloubení korunkové kosti s kopytní kostí a na ni téměř kolmo s úzkou kloubní plochou kloubí s kopytní kostí sama. Palmární (plantární)

12

hladká plocha (facies flexoria) slouží pro přestup šlachy hlubokého ohybače před kloub spěnkový (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). 3.1.1.2 Klouby na konci končetiny koně Aby byl umožněn pohyb končetiny, musí být končetiny spolu pohyblivě spojeny. Toto spojení obstarávají klouby. Pohyb v kloubech na konci končetiny je umožněn pouze dopředu a dozadu. Pohyb směrem dopředu se nazývá natahování (napínání) a pohyb směrem dozadu ohýbáním (schylováním). Na konci končetiny je kloub spěnkový, korunkový a kopytní (KRÁL, 1950). Kloub spěnkový (art. Phalangis I.)- je vytvořený spojením čtyř kostí – spěnkové, záprstní a dvěma sezamskými kostmi. Když je noha v klidu, osa končetiny se v tomto kloubu lomí směrem dopředu (vzhledem na osu končetiny nad spěnkovým kloubem) a vytváří s kostí záprstní úhel o velikosti 140 – 1500. Toto má za následek, že má končetina tendenci přestupovat ve spěnce směrem k zemi. V tom ji však zabraňuje tzv. závěsný aparát spěnky – povrchový ohýbač prstu a střední mezikostní sval. Kloub umožňuje pohyb jen dopředu a dozadu. Pohybu do stran zabraňují postranní vazy. Úhlování prstu, stejně jako působení závěsného aparátu spěnky, značně zmírňuje nárazy končetiny o zem (KRÁL, 1950). Kloub korunkový (art. Phalangis II.) - je tvořen kloubní plochou spodního konce kosti spěnkové a kloubní plochou horního konce kosti korunkové. Je to nejjednodušší kloub na konci končetiny koně. Pohyb je v něm nepatrný. Je to z důvodu, že kost spěnková a korunková se pohybují téměř jako celek (KRÁL, 1950). Kloub kopytní (art. Phalangis III.) - patří mezi složité klouby, protože spojuje kost kopytní, dolní konec korunkové kosti a střelkovou kost. Tento kloub je uložený v rohovém pouzdře a narozdíl od předešlého kloubu je umožněn větší pohyb dopředu a dozadu (300 na předním a 450 na zadním kopytě). Kromě toho dokonce umožňuje končetině, opřené o zem, omezené otáčení kolem osy (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998).

13

3.1.1.3 Vazy a šlachy konce končetiny prstu V končetině koně je základní rozdělení šlach a to na natahovače a ohybače. V přední části končetiny jsou natahovače postranní, dlouhý a společný natahovač. Všechny tři šlachy natahovačů se nakonec upínají, v přední části kopytní kosti v oblasti korunky, na výběžek úponu natahovače. V zadní části končetiny jsou šlachy ohybačů a to povrchový ohybač a hluboký ohybač prstu. Zvláštní strukturou je mezikostní sval (závěsný vaz). Funkce je podobná spíše vazům, ale svou velikostí a strukturou se řadí do šlach. Mezikostní sval udržuje tvarovou stabilitu spodní části končetiny a to především spěnky. Na předních a zadních končetinách jsou šlachy stejné. Až na to, že v zadní části je slabší nebo zcela chybí přídatná hlava (podpůrný vaz), taktéž povrchový ohybač nemá podpůrný vaz a je pevně spojem s patním hrbolem. Co se týče popisu šlach, tak k nim patří i „pomocné“ synoviální útvary – šlachové bursy a pochvy. A to spěnková pochva, tarzální šlachová pochva, karpální šlachová pochva, šlachové pochvy natahovačů. Mezi šlachou ohybače a střelkovou kostí leží podotrochleární (synoviální, mazový, tihový) váček, tlumí nárazy a usnadňuje pohyb šlachy (SOUKUP, 2010). Základním rozlišovacím znakem mezi vazem a šlachou, že šlacha je pokračováním svalu upínajícího se na kost. Vazy spojují jednotlivé kosti a můžou být plošné páskovité, nebo úzké provazčité. Kopytní vazivo zahrnuje vazy poutající k okolním kostem laterální chrupavky. Z každé strany je to distální vaz kopytní chrupavky, proximální vaz kopytní chrupavky, zkřížené vazy a střední vaz kopytní chrupavky. Jelikož má každý kloub své spojovací vazy, tak i kopytní kloub je spojen kolaterálními vazy. Kost střelkovou upevňují v pozici nepárový kopytní vaz a postranní vazy sezamské kosti. Plošný povrchně uložený vazivový plást – annulární vaz obaluje celý kopytní a korunkový kloub (ZUREK, 2007) .

3.2

Pružné části kopyta

Kopytní chrupavky (cartilagines ungulae) Na větve kopytní kosti nasedají kopytní chrupavky a tím tvoří její prodloužení do čtvrtí a patek kopyta. Díky své pružnosti se spolu s vazivovým střelem významně podílí 14

na absorbování nárazů při pohybu a tím umožňují mírné roztažení kopyta při zatíženi (LACKOVÁ, 2013). Chrupavky jsou upevněny ke kopytní kosti a ke korunkové a spěnkové kosti vazy. Větší část je uložená v rohovém pouzdře, horní část je však pod kůží a dá se dobře nahmatat. Podstatnou funkcí kopytních chrupavek je roztlačovat při chůzi zadní části rohové stěny (ČOLLÁK, HANULAY, 1957).

Vazivová střelka (pulvinus subcutaneus) Je klínovitý vazivový útvar uložený na chodidlové ploše kopytní kosti na šlaše ohybače prstu. (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Je velice tuhá a pružná. Vyplňuje prostor mezi větvemi kopytní kosti, střelkou rohovou a oběma chrupavkami (HORTOVÁ, 2012).

3.2.1.1 Měkké části kopyta 3.2.1.1.1 Kopytní škára (corium ungulae) Kopytní škára čili kopytní lůžko je hustá pojivová tkáň, která má velký obsah elastických vláken, bohatě inervovaná a vaskularizovaná. Pokryta je zárodečnou vrstvou epidermis a ta zajišťuje tvorbu a obnovu rohového pouzdra. Současně tvoří těsné spojení mezi podpůrným skeletem a rohovým pouzdrem kopyta Škára se dělí na část korunkovou, stěnovou, chodidlovou a střelovou (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). Škára korunková (corium coronale) – je tvořena 12-18mm valem, který probíhá kolem celé korunky. Je pokryta nitkovitými papilami po celé ploše (viditelné pouhým okem). Korunková škára má schopnost vytvářet rohovinu (KYSILKA, 2006). Rychlostí 6-8mm za měsíc vyrůstá z korunkové škáry hlavní ochranná vrstva (ŽERT, MEZEROVÁ, 1998). Na celém povrchu má korunková škára jemné papily, které produkují hlavní vrstvu rohové stěny v podobě tzv. rourkovité rohoviny (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Škára stěnová (corium parietale) – tvoří distální pokračování škáry korunky. Naléhá od korunky až k nosnému okraji na kopytní kost a bázi kopytních chrupavek, kde přechází do škáry chodidla. Na vnějším povrchu má jemné lístky, které se rozprostírají v celé délce stěny, svým počtem a výškou odpovídají lístkům kopytní stěny. Nejvyšší 15

a nejdelší lístky má dorzální stěna, jednotlivé lístky jsou nejnižší v blízkosti korunkového okraje a nejvyšší asi uprostřed stěny. Sekundárními lístky se zvětšuje povrch primárních lístků. Sekundární lístky odbočují na jejich volném okraji a postranních plochách a tím vytvářejí charakteristickou „opeřenou“ strukturu stěnové škáry equidů. Systém primárních a sekundárních lístků stěnové škáry spolu se spojovací rohovinou tvoří velkou plochu, která je základ mechanismu kopyta a to tzv. závěsný systém kopytní kosti v rohovém pouzdře (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). Škára chodidlová (corium perietale) – tato škára pokrývá plochu kopytní kosti. Na povrchu má drobné nitkovité papily, které produkují rohovinu rohového pouzdra (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Škára střelová (corium cuneale) – je to škára, která leží na vazivovém střelu a to na jeho spodní ploše. Má velké množství nitkovitých papil (ČERMÁK a KRÁL, 1956). Škára patek – nachází se nad patkami a patkovým polštářem, vybavena je velmi jemnými papilami a obsahuje patkové potní žlázy (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). 3.2.1.1.2 Rohové pouzdro Rohové pouzdro (capsula ungulae) – je asi 1cm silná vrstva rohoviny a obaluje ze všech stran konec prstu končetiny. Na rohovém pouzdru rozeznáváme: rohovou stěnu, rohové chodidlo, rohový střel (KRÁL, 1950). Rohová stěna (paries ungulae) – je proximálně ohraničena korunkovým okrajem, kterým tvrdá rohovina korunky přechází přes měkkou a světlou obrubu, představující palmárně se rozšiřující cirkulární lem, po epidermis kůže. Distálně končí chodidlovým okrajem, ten je v kontaktu s podložkou. Rozdělují se na postranní (laterální, mediální) a na dorzální části, ty potom palmárně přecházejí přes rozpěrkový úhel v rozpěrky. V dorzální části je rohová stěna nejsilnější, zeslabuje se směrem palmárním a stává se elastičtější. V oblasti rozpěrkového úhlu se však její tloušťka opět zvětšuje. Úhel, který svírá dorzální stěna se zemí, je na hrudní končetině 520, na pánevní končetině je to úhel o velikosti 530 (ŽERT a MEZEROVÁ, 1998). Rohové chodidlo (solea ungulae) – pokrývá chodidlovou škáru přiléhající na chodidlovou plochu kopytní kosti. Zodpovídá svým vnějším obvodem chodidlovému okraji rohové stěny (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). 16

Je to rohová destička o šířce 1cm. Směrem nahoru je mírně vyklenutá a toto vyklenutí je větší na zadním než na kopytě předním. Vnější obvod rohového chodidla je na předním kopytě kruhovitý a na zadním kopytě je eliptický (protáhlý). Trojúhelníkovitým zářezem je kopyto v zadní části rozděleno na dvě větve. Tyto dvě větve zapadávají do patkových úhlů. Rohový střel zapadá do trojúhelníkovitého zářezu v rohovém chodidle. Bílá čára (linea alba) – Na tmavém kopytě si zespodu lze všimnout výrazné bílé čáry. Bílá čára je tvořena vnitřní vrstvou rourkové rohoviny stěny a lístkovitou rohovinu, která spojuje kopytní kost s kopytní stěnou. Tato rohovina poměrně snadno vysychá a je křehčí (ŠVEHLOVÁ, 2014). Rohový střel (cuneus corneus) – je to část rohového pouzdra, která zapadá mezi dvě větve rohového chodidla. Má tvar jehlanu obráceného hrotem dopředu. Na něm rozeznáváme hrot rohového střelu a dvě ramena, ty jsou od sebe oddělena rohovým žlábkem. Po stranách rohového střelu leží boční střelkové žlábky. Rohovina střelky je měkká, pružná a rourkovitá. Střelka má za funkci tlumit nárazy kopyta o zem, převážně na tvrdé půdě. U nepodkovaných koní leží střelka v jedné rovině s nosným okrajem kopyta (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Rozpěrky – jsou to části rohové stěny, jsou tedy i stejně tvrdé. Růst je stejný jako u rohoviny chodidla, tedy směrem dopředu a dolů. Proto pokud jsou rozpěrky málo opotřebované, mohou přerůst přes plochy chodidla. Jelikož jsou vyvýšeny nad úroveň chodidla a jelikož jsou tvořeny tvrdou rohovinou, tak jsou pomalu opotřebovány. Slouží jako protiskluzové hrany (STRASSER, 2007).

17

3.2.2 Krevní oběh v kopytě Konec prstu hrudní končetiny prokrvují větve středové tepny (a.mediana), z které po rozvětvení v prostoru spěnkového kloubu jsou dvě prstní tepny (aa.digitales) a dvě prstní žíly (vv. Digitales)(ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Dvě tepny prstní přivádějí krev do kopyta a probíhají po stranách šlachy hlubokého ohybače prstu. Četné větve prstních tepen se rozvětvují na korunce, patkách a všech částech kopyt kromě rohového pouzdra, které nemá žádné cévy, a proto ani nekrvácí. Nejslabší větévky těchto tepen jsou vlásečnice, ty potom přecházejí v malé žilky a sbíhají se v žilky větší, které jsou potom odváděny dvěma prstními žilami. Ze všech částí kopyta je krví nejvíce zásobena škára kopytní, proto i při poškození nejvíce krvácí. Toto zásobení krví má velký význam pro tvorbu rohoviny. Čím více krve přichází do kopytní škáry tím více se vytvoří rohoviny. Oběh krve se v kopytě zvýší pohybem (KRÁL a ČECH, 1993).

Obr. č. 1 Krevní zásobení

Obr. č. 2 Dráhy tepen a žil

18

3.3 Nervy v kopytě Nervy jsou vlákna, která způsobují citlivost kopyt. Všechny části kopyta kromě rohového pouzdra jsou silně zásobeny nervy. Tudíž je každé onemocnění silně bolestivé. Rohové pouzdro nemá žádné nervy, tím je necitlivé. Proto zákroky na rohovém pouzdře nejsou bolestivé (KRÁL a ČECH, 1993). Prst hrudní končetiny inervují větve středového nervu (n. medianus), prst pánvové končetiny větve holenního nervu (n. tibialis). V prostoru zápěstního a patového kloubu se oba nervy rozdělují na dva prstní nervy nn. volares a nn. plantares, které probíhají po obou stranách šlachy hlubokého ohybače prstu a spěnkového kloubu do kopyta, v kopytě se bohatě rozvětvují (ČOLLÁK a HANULAY, 1957).

Obr. č. 3 Dráhy hlavních nervů

19

3.4 Tvorba rohoviny Rohovinu kopytního pouzdra tvoří kopytní škára. Každá část kopytní škáry kromě lístkové části je pokrytá hustě vedle sebe ležícími papilami, které v podstatě produkují rohovinu tím, že na svém vrcholu tvoří novou vrstvu buněk, které odtlačují starší vrstvy od škáry. Tyto odtlačené vrstvy buněk nemůžou brát výživu, odumírají, schnou, tvrdnou a mění se v pružnou hmotu tzv. rohovinu (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Rohovina se tvoří jen na těch částech škáry kopytní, které mají na svém povrchu nitkovité výběžky (papily), to je na škáře hraniční, korunkové, chodidlové a střelové. Na škáře stěnové se u zdravého kopyta rohovina netvoří (KRÁL, 1950). Rychlost růstu kopytní rohoviny je zhruba 1cm za měsíc. Rychlost růstu se však může lišit, může se jak zrychlit, tak i zpomalit. Pokud je například kůň dobře živený a má pravidelný pohyb, může jeho rohovina růst rychleji (KRÁL, 1951). Rohová střelka má nejměkčí rohovinu. Tvrdší rohovinu má rohové pouzdro a nejtvrdší je rohová stěna. Čím více vody je obsaženo v rohovině, tím je měkčí a naopak. V létě po přílišném vypalování podkovy na kopyto rohovina vysychá, je drobivější a tvrdší. U některých koní je však lámavost rohoviny trvalou vlastností, způsobenou vnitřními vlivy, velmi těžko se odstraňuje. Rohovina má barvu většinou tmavě hnědou. U některých koní, zvláště u těch se světlou srstí, může být světle šedá až mléčně bílá (KRÁL a ČECH, 1993).

20

3.5 Kopytní mechanismus 3.5.1 Pružnost kopyta Důležitou vlastností kopyta je jeho pružnost. Tvar kopyta se při chůzi neustále nepatrně mění a to především v jeho zadní části. Změny tvaru kopyta lze rozdělit do dvou skupin: a) Pokud se kůň pohybuje po zcela rovném povrchu a jeho chodidlový povrch je zatížen rovnoměrně, vznikají na kopytu změny: při došlápnutí na zem dojde k zaklesnutí přední části korunkového okraje stěny, zadní část se oproti tomu rozšíří. Tyto pohyby se při tomto pohybu opakují. b) Když kůň jde po nerovném povrchu, je nosný okraj kopyta zatížen nerovnoměrně. Kopyto se částečně přizpůsobuje nerovnostem povrchu a tím mění svůj tvar. Tato změna je při každém kroku jiná. Mechanikou pohybu jsou právě označovány tyto změny. Pohyby kopyta jsou však pro oko neviditelné a jejich znakem jsou vytřené rýhy na horní ploše používané podkovy v patkových částech a větší opotřebení rohoviny nosného okraje v patkové části (KRÁL a ČECH, 1992)

3.5.2 Kopytní mechanismus Pojem kopytní mechanismus znamená rozšiřování rohového pouzdra, které vede zároveň při zatížení končetiny k napínání a tím i zplošťování rohového chodidla. Tato změna tvaru rohového pouzdra tlumí náraz končetiny při dopadu na zem a při každé takové změně tvaru se zvětšuje objem vnitřku kopyta (STRASSER, 2009). Pohyblivost jednotlivých částí kopyta (zužování a rozšiřování kopyta) a částečné změny tvaru kopyta při pohybu podmiňují zeslabení úderů a otřesů těla v těch fázích pohybu, při kterých dochází k zatížení kopyta. Forma pohyblivosti kopyta je závislá od rozličných individuálních vlastností kopyta a to od způsobu vykonávané práce, charakteru pohybu, povrchu, postoje končetiny a podkování. Díky mechanismu kopyta následkem periodického zužování a rozšiřování kopyta, dochází k přirozené masáži tkaniv uzavřených v rohovém pouzdře, to zesiluje krevní oběh, a tím působí blahodárně na růst a výživu rohoviny kopyta (ČOLLÁK a HANULAY, 1957).

21

Individuální kopytní mechanismus nezávisí bezprostředně na tvaru kopyta, ale zpětně na něj znovu působí. Mechanismus kopyta tedy naopak ovlivňuje tvar kopyta. Mechanismus i tvar kopyta jsou na sobě navzájem závislé. Důležité je si uvědomit, že stejně jako fyziologický tvar kopyta pozitivně ovlivňuje šlachy a klouby, tak negativně na ně působí nefyziologický tvar kopyt (RASH, 2011).

3.6 Kopyta pravidelná a nepravidelná 3.6.1 Pravidelné kopyto 3.6.1.1 Pravidelné kopyto hrudní končetiny Pravidelné kopyto hrudní končetiny má, na rozdíl od končetiny pánevní, tvar nižší a širší. Stěny se svažují stejnoměrně, ale šikměji k podložce. Dorzální stěna má úhel 45500 , strmý směrem k patkám, za nejširším místem kopyta má úhel téměř až 900, může se i dokonce mírně svažovat směrem dovnitř. Vnitřní strana má úhel většinou strmější a to o velikosti asi 800. Poměr délek dorzální, postranní, patkové stěny je 3:2:1. Díky rozbíhání stěny je na chodidlovém okraji nejširší příčný řez kopyta o 2-3cm větší než průměr korunkového okraje. Tvar nosného okraje je v přední polovině oválný a směrem palmárním je skoro napřímený. Za středem kopyta leží jeho nejširší část. Směrem k patkám se snižuje tloušťka stěny o 2mm. Chodidlo je zřetelně vyklenuté, stěna rozpěrek se svažuje vně stejně jako postranní stěna. Korunkový okraj při pohledu ze strany probíhá ve stejnoměrném oblouku od horního dorzálního okraje k dolnímu palmárnímu okraji, vytváří pravidelný oblouk při pohledu zepředu. Ten se mediálně a laterálně snižuje a nejvýše leží v dorzální střední části. Vzdálenost chodidlové plochy od nejvyššího dorzálního bodu kopyta, představuje výšku kopyta. Neshoduje se s délkou stěny kopyta, která spíše koreluje s délkou celého kopyta (HERTSCH, 1998). 3.6.1.2 Pravidelné kopyto pánevní končetiny Pravidelné kopyto pánevní končetiny je užší a vyšší než kopyto hrudní končetiny. Stěny jsou postaveny strměji. Úhel dorzální strany měří 50-550. Poměr délek dorzální, postranní a patkové je 4:3:2. V nejširším místě je šířka na nosném okraji asi o 2cm větší než u korunky. Nosná plocha má tvar špičatě oválný až srdčitý. Nejširší místo leží vzadu a to asi na přechodu 2. a 3. třetiny. Směrem k patkám se tloušťka stěny snižuje 22

jen o 1mm. Patky jsou od sebe více vzdáleny, rozpěrky a střel jsou výrazně vyvinuté, vyklenutí chodidla je větší (HERTSCH, 1998). Mezi pravidelná kopyta dále patří i kopyta pravidelně užší a pravidelně širší. 3.6.2 Nepravidelná kopyta Kopyto ostroúhlé – Typickou vlastností ostroúhlého kopyta je, že úhel ve středu přední části je menší než 500, přední část je delší než u kopyta pravidelného. Poměr středu přední části k hraně patkové části je 3:1, čím menší úhel je v přední části kopyta, tak tím jsou kratší hrany patkové, dostávají směr dopředu více šikmý. Chodidlo bývá poněkud ploché, střelka je vyvinutá (HANSLIAN, 1922). Kopyto tupoúhlé – svírá v přední části se zemí větší úhel než 550. Hrany patkové jsou rovnoběžné s přední částí rohové stěny, ale jsou vyšší než u kopyta pravidelného. Na největším rozšíření kopyta jsou úhly, které svírá se zemí, poněkud větší než u kopyta pravidelného. To má za následek, že je kopyto při korunkovém okraji skoro stejně široké jako při okraji chodidlovém. Rohové kopyto je vyhloubenější, střel je menší a uložen výše mezi rozpěrkami. Změněna je také kost kopytní, je vyšší a její stěna směřuje strměji k zemi. Zatížení tupoúhlého kopyta se posunuje k jeho přední části (KRÁL, 1950). Kopyto těsné – vzniká zúžením rohového pouzdra oboustranně v chodidle, převážně v patkové části (těsné v patkách, zúžené) tak, že se přibližují patkové hrany, až se mohou klást dokonce přes sebe. Střelka je svírána a hnije. Příčinou těsných kopyt bývá přílišné vyřezávání střelky, špatná péče o ně, hniloba střelky, vysychání kopyt. Také z kopyt rozbíhavých, sbíhavých, úzkých a křivých se vyvíjí kopyta polotěsná a těsná s tím, že k zúžení dojde na té straně, která je více zatížena. U těchto kopyt jsou indikovány, na jedné postižené straně nebo na obou stranách, uvolňovací řezy. Ve zvláštních případech se doporučují speciální podkovy těsnivky. Výroba a přiměření těchto podkov vyžadují odborníka (HANÁK, 1996). Úzké kopyto - je kopyto nevyvinuté do šířky při chodidlovém okraji. Chodidlový okraj bývá mnohem užší než okraj korunkový. Sklon ke vzniku úzkých kopyt bývá většinou dědičný, ale velkou měrou za něj může ustájení s nedostatkem pohybu koní. Odchov na suchých a tvrdých pastvinách může také způsobovat úzké kopyto. Při úpravě se 23

seřezává rohová stěna, ale šetří se střelka a rozpěrky. Jako léčebný postup jsou určeny uvolňovací řezy (HANÁK, 1996). Kopyto sbíhavé – Kopyto se vyznačuje tím, že jeho vnější polovina je menší, vnitřní je větší. Úhel, který svírá v místě největší šířky je na vnější polovině větší jako 800, na vnitřní polovině je úhel menší než 800. Přední část kopyta svírá se zemí stejný úhel jako kopyto pravidelné. Kopytní kost je změněná a její vnější polovina je menší jako vnitřní, tím pádem je větší zatížení na vnější polovině. Sbíhavé kopyto se vyskytuje se sbíhavým, sudovitým a sevřeným postojem. U dospělého koně se nedá úpravou změnit na pravidelné kopyto (ČOLLÁK a HANULAY, 1957). Kopyto rozbíhavé – je to opak kopyta sbíhavého. V místě největší šířky svírá rohová stěna se zemí na vnitřní straně úhel větší než 850 a rohová stěna směřuje k zemi téměř kolmo. Úhel na vnější polovině kopyta je úhel menší než 800, díky tomu směřuje stěna dolů šikměji než u kopyta pravidelného. Vnější polovina kopyta je větší a vnitřní polovina kopyta menší. Na vnitřní straně, která je menší, spočívá větší zatížení (KRÁL a ČECH, 1992). Kopyto diagonální – diagonální kopyto má stěny postaveny tak, že úhlopříčně ležící části stěny jsou přibližně stejně uspořádány. Tudíž například proti strmější patce leží diagonálně na kopytě strmější dorzální polovina stěny, současně druhá strana patkové hrany a proti ní ležící stěnová plocha je zřetelně zešikmená. Určujícím faktorem pro vývoj tohoto kopyta je silnější zátěž strmější patkové strany. Strmější patkovou stěnu a vnitřní polovinu dorzální plochy pozorujeme při vbočeném rozevřeném postoji s vnější rotací kolem podélné osy. Strmější patková stěna a vnější polovina dorzální stěny kopyta je při vnitřní rotaci a rozevřeném postoji, při pohledu z chodidlové plochy probíhají téměř přímo odpovídající čtvrtiny. V současné době se u teplokrevníků vyskytuje toto kopyto na pánevní končetině se sbíhavým kopytem při rozevřeném postoji. Vnější patky a část vnější postranní stěny mají tato kopyta zpravidla velmi silně zatěžované a strměji skloněné, než má prosté sbíhavé kopyto. Tento stav je možno považovat za přijatelný. Na hrudních končetinách se však na tento stav pohlíží negativně a to tím více, čím má kůň více podsunutý postoj. Při podkování je třeba respektovat tvar kopyta a nesnažit se ho upravovat do normálního stavu, který by jen podporoval zatížení kopyta (HERTSCH, 1998). 24

Kopyto při medvědím postoji – Mezi jeho hlavní znaky patří, že stěna rohová je mírně vypouklá a směřuje v přední části kolmo k zemi. Hrany patkové jsou nízké, ale rovnoběžné s přední částí stěny rohové. (KRÁL, 1950). Kopyto jde pod úhlem větším než je 550 k zemi (HANSLIAN, 1921). Rohové chodidlo je silně vyklenuté a má velmi širokou rohovou střelku. Více zatížená je zadní část. Nejčastěji se vyskytuje na pánevních končetinách (ČOLLÁK a HANULAY, 1957).

3.7 Nemoci kopyt 3.7.1 Laminitis (schvácení kopyt) Název „laminitis“ je vlastně označení „zánětu kopytních lístků“, což dle současných poznatků není pravda. Poslední výzkumy ukázaly, že následkem celkového metabolického onemocnění, dochází k působení určitých látek, ke snížení průtoku krve vlásečnicemi kopytní škáry v oblasti lístků a tím dochází k jejich odumírání, bolesti a většímu či menšímu rozvolnění spojů mezi lístky škáry a pokožky se všemi následky. Laminitidu rozdělujeme na systémovou a laminitidu z přetížení. Dále se rozděluje na laminitidu akutní a laminitidu chronickou (ŠVEHLOVÁ, 2014). 3.7.2 Hniloba střelu Hniloba

střelu

je

víceméně

mykóza

(infekční

onemocnění

rostlinnými

mikroorganismy). Hniloba střelu způsobuje největší problém ve střední rýze střelkové. Tato infekce je někdy opomíjena, ale je dost závažná. Jelikož může způsobovat problémy v zadní části kopyta. Kůň došlapuje nejdříve na špici a to může způsobit rotaci kopytního pouzdra, podotrochlózu, poškození vazů, šlach, kostnatění kopytních chrupavek. Neléčená hniloba střelu může přejít až do rakoviny střelu, která sice je léčitelná, ale jen za správných podmínek a při využití správných medikamentů (VOSTATKOVÁ, 2010). 3.7.3 Kopytní absces Absces vzniká tak, že ve vytvořené dutině dojde k nahromadění hnisu. U kopyta se jedná o hnisavý zánět ve škáře, tam se hromadící hnis mezi škárou a rohovinou nemá

25

kam rozpínat, tím způsobuje velký tlak a způsobuje bolestivost a kulhání (ŠVEHLOVÁ, 2014).

26

3.8 Péče o kopyta Důležitá je především pravidelná péče o kopyto. A ta spočívá v každodenní prohlídce a to před a po práci. Odstraní se cizí předměty, nečistoty, provede se kontrola podkování. Kopyta se musí chránit před přílišnou vlhkostí nebo opačně před vysycháním. Poškozené nebo nemocné kopyto je třeba včas ošetřit a léčit (DUŠEK, 1999). Pro zdraví kopyta má velký význam hygienický poměr ve stáji. Podlaha má být nepříliš tvrdá, suchá s dobrým spádem. Podestýlka by měla tvořit dostatečnou vrstvu. Vlhkost způsobená močí zaviňuje hnilobu rohového střelu (ŠTRUPL a kol., 1983). Co se týče mazání kopyt, jsou názory velmi rozporuplné a hodně vychází ze zkušeností autora. ŠTRUPL a kol.(1983) uvádí, že je dobré mazat kopyta pravidelně při suchém počasí a to především cornusánem, rybím tukem, čistou vazelínou popřípadě směsí rybího tuku a vazelíny o poměru 1:3. Zatímco Dr. Med. Vet. STRASSER (2000) tuk ani olej na kopytech nedoporučuje. Jako důvod uvádí to, že kopyto potřebuje do svého povrchu dostat vodu a tuk či olej vodu odpuzují. Navrhuje tudíž, spíše výrobky na bázi vody např. evropský balzám na kopyta obsahuje přes 95% vody, vázané v médiu z pryskyřice či včelího vosku. Existují různé přípravky pro podporu růstu rohoviny či lepšení stavu kopytní rohoviny. BŘUSKOVÁ (2009) uvádí, že jelikož je růst kopytní rohoviny závislý na kopytním mechanismu, tudíž čím více se kůň pohybuje, tím rychleji rohovina roste. A výživu uvádí jako předpoklad pro růst kvalitní rohoviny. STACHOVÁ (2010) uvádí, že kvalitní výživa a dodání všech potřebných látek je důležité pro růst a kvalitu kopytní rohoviny, ovšem také uvádí, že podávání preventivních přípravků na kvalitu kopytní rohoviny nebyl prokázán.

3.8.1 Metody bosého trimu Máme tři jednoduché požadavky na bosé kopyta koní. A to: 1)kůň je zdravý 2)má funkční kopyta 3)kopyta se nezhoršují žádným způsobem v průběhu času (WELZ, 2006).

27

3.8.1.1 Fyziologická úprava kopyt dle Dr. Strasser Fyziologická úprava kopyt dle Dr. Strasser je revoluční nová metoda založená na jednoduchých principech, které přináší velké výsledky. Jde spíše o souhrn principů a zásad, které respektujeme při úpravě kopyt (MÁDR, 2011). Co se týče etologie, tak aby kopyto mohlo správně fungovat, musí kůň denně ujít 10-15 mil na přiměřeném terénu. Dále je potřeba denní namáčení kopyta do vody. Toto společně by mělo působit na růst kvalitní rohoviny a chránit ji před vysycháním. Terén, ve kterém se kůň pohybuje, by měl co nejvíce odpovídat požadavkům plemene (arab potřebuje tvrdý terén více než fríský kůň) a dále by měl odpovídat terénu, kde kůň bude pracovat (STRASSER, 2000). K histologii je důležité vědět, že každá tkáň potřebuje ke správnému fungování, dostatečné zásobení krví, dostatečný příjem živin a kyslíku, fyziologickou teplotu. Pokud toto aplikujeme na kopyto, zjistíme, že u podkovaných koní, nebo koní se špatně provedeným trimem, stejně jako u koní s nedostatkem pohybu, dochází k omezení metabolismu v kopytech. Toto je možné si ověřit termografickými studiemi kopyt, snížením přírůstku rohoviny. Procesy hojení jsou zpomaleny, protože imunitní systém nemůže plnohodnotně fungovat (MÁDR, 2011). Dále následuje anatomie kopyta. Mezi základní prvky Strasser trimu patří dosáhnutí ideálních úhlů kopytní stěny (450 na předních a 550 na zadních), ty jsou odvozeny od úhlů kopytní kosti. Při bočním pohledu má linie korunky svírat se zemí úhel 300, optimální výška patek by měla být 3,5cm. Nosný okraj se ponechává ostrý, aby se stěna intenzivněji zatěžovala a tím rychleji rostla (LACKOVÁ, 2013). Strasser trim má dvě modifikace přičemž u nás je více známá léčebná verze, která vyžaduje specifické podmínky chovu. V originále tedy výrazné ztenčení chodidla při razantním strouhání. Kůň musí být umístěn na tvrdé ploché gumě, aby se kopyto zatěžovalo rovnoměrně. To výrazně urychluje růst kopytní rohoviny a rychlejší uzdravení. Její aplikace je však v běžných podmínkách velmi bolestivá. U normálně používaných koní je metoda velmi podobná avšak méně razantní a to umožňuje obvyklé využití koní bezbolestně (SYCHRA, 2011). VINČÁLEK (2009) uvedl, že pokus, kterým Dr.Strasser dokázala, že při jednom kroku vytlačí 2cl krve je silně neobjektivní. Uvádí, že pokus byl proveden na jedné končetině, končetina byla mrtvá bez krevního tlaku. Pohyb končetiny byl nahrazen stacionárním tlakem hydraulického lisu. Tento pokus byl opakován na té samé 28

podkované končetině. Nebyl odečten rozdíl mezi množstvím vytlačené krve u kopyta podkovaného a bosého. Strasser navíc nebere v potaz další významné faktory jako je např. postavení končetiny, tvar kopyta a jeho zatížení, intenzita došlapu kopyta. Pokud vezmeme v úvahu toto tvrzení, vyjde nám, že při denním pohybu 20km dojdeme k výsledku asi 7 l vytlačené krve. V klidu má kůň asi 18 pulsů při střední zátěži 50 pulsů a při těžké 100 pulsů za minutu. Obsah krevního řečiště je 40l krve a dokáže jej prohnat tělem několikrát za minutu. Z tohoto vyplývá, že 7l krve vytlačené kopytním mechanismem za 24 hodin pohybu koně, je nepodstatných a nepodporuje teorii kopytní pumpy. Avšak i sám Vinčálek souhlasí, že kopytní mechanismus podporuje prokrvení a výživu kopytní škáry. 3.8.1.2 Metoda strouhání za pomoci bílé čáry Nejznámější autoři knih zabývajících se strouháním za pomoc bílé čáry jsou Marjorie Smith a Peter Ramey. Tento způsob strouhání vznikl z důvodu, že klasická metoda strouhání podkovářským či pastevním trimem se zdála jako nedostačující. Patky se v tomto způsobu strouhání nechávají příliš dlouhé, namáhané laminae ve špici způsobuje naviculární bolesti a sukňovitost kopyt. Kopytní mozol je odstraněn a nechrání kopyto, spodek kopyta je ponechám plochý, jakoby na přikování podkovy, to též podporuje sukňovatění. Sukně jsou pro koně velmi bolestivé. Tím, že podkováři často sukně ignorují a nechávají roztaženou bílou čáru, pak se může stát, že kůň kulhá na kamenitém povrchu (SMITH, 2010). SMITH (2010) se hodně zabývá právě sukněmi a správnému seříznutí kopytní stěny. Oba však stále vychází z přirozeného tvaru kopyta a divokých koní. Podstatou této metody je, že když je bílá čára zdravá a úzká (utažená), pak bude správně fungovat závěsný aparát kopytní kosti, tudíž bude kopyto klenuté a bude správně fungovat. Sukně a separace bílé čáry je jedna a tatáž věc. Myšlenkou je znemožnit sukňovitým částím stěny kontakt se zemí, aby bílá čára mohla růst dolů z korunky bez opětovného sukňovatění. Pro nápravu separované bílé čáry využívá tato metoda mustang roll. Sukně vznikají díky oddělení kopytní stěny od kopytní kosti. Při vzniku sukní je potřeba zmírnit napětí bílé čáry a to nechat koně chodit po chodidle. Bolest bílé čáry obtěžuje koně víc než bolest chodidla.

29

3.8.1.3 Mustang roll Mustang roll, neboli zaoblení kopytní stěny, byl poprvé zaznamenán při pozorování opotřebení kopyt divokých mustangů po abrazivním terénu v západní části USA (GARGIULO, 2013). Mustang roll je tedy konkrétní název pro úpravu kopytní stěny u koní. Udržuje stěnu ve správném úhlu působení páčivých sil a v kontaktu se zemí. Kopyto upravené tímto způsobem se nebude lámat ani praskat. Zabraňuje stresu na laminární spojení a udržuje kopyto pevné, společně s vyváženou stravou. Umožňuje koni se pohybovat po jakémkoliv terénu a udržet kopyto zdravé a funkční. Vytváří tzv. přirozenou podkovu za předpokladu zdravého kopyta (VOSTATKOVÁ, 2010). 3.8.1.4 Podkovářský (pastevní) trim Název podkovářský nebo také „pastevní trim“ (angl. Farrier pasture trim) se značí popis pro úpravu bosých kopyt a ta je prováděna stejně jako u podkovaného kopyta. „Pastevní“ se popisuje typické použití u původně podkovaných koní, ponechaných na pastvě (LACKOVÁ, 2013). Klasický podkovářský trim zkracuje rohovinu chodidla, pokud prostředí neumožňuje přirozené obroušení. Patky jsou ponechány dlouhé a okraj rohového chodidla je upravována stejně jako v přípravě na podkovu. To podporuje vznik sukní, které jsou bolestivé. Spousta podkovářů ignoruje sukně a nepodkovaný kůň se stává „citlivý na kamínkách“ a skalnatých cestách (TAYLOR, 2007). 3.8.2 Podkování Teorie, vědecké výzkumy a praktické zkušenosti v současné době stále více potvrzují, že bosé kopyto je pro koně to nejlepší. Chodit naboso je nejzdravější nejen pro kopyto, ale i zbytek končetin a těla. Pokud není nezbytně nutné je lepší koně nekovat a to jak ze zdravotního, tak i praktického hlediska (ŠVEHLOVÁ, 2014). Cílem podkování je usnadnit pohyb zvířete, chránit kopyto při práci v nepříznivých podmínkách, korigovat nepravidelnosti postoje a podílet se na léčbě některých nemocí pohybového aparátu (VINČÁLEK,1998). Na evropském kontinentu zkracuje kovář velmi málo patky a především špičku. Narozdíl od anglicky mluvících zemí, kde se nechává špička dlouhá a zkracují se především patky, tak aby se střelka skoro dotýkala země. V Evropě využívají 30

u skokových koní delší podkovy, jejíž ramena se nezařezávají do patek při velkém zatížení při doskoku a tím pomáhají tlumit tlak (PAALMAN, 1998). PAALMAN (1998) také uvádí, že dokonalé přilehnutí podkovy se dá docílit pouze v případě kování za tepla, kdy se kopyto dokonale přizpůsobí podkově. Při kování za studena mohou zůstávat drobné nerovnosti a zůstává v nich špína a drobné kamínky. Následkem bývají otlaky a rozštěpy. ŠVEHLOVÁ (2006) připomíná, že připálení nemá sloužit jako přizpůsobení dvou nerovných ploch a naopak má být spíše ke kontrole rohoviny, podkovy a nosného okraje, k zapuštění čapek do rohové stěny. Před výběrem podkovy bychom si měli uvědomit všechny faktory, které musí podkova respektovat. Mezi to patří například způsob využití, jeho hmotnost, terén, po kterém se kůň pohybuje a mechanika pohybu (VINČÁLEK, 1989). Zdravé kopyto ve své délce naroste o 8mm za měsíc. Interval podkování je 7-8 týdnů, za tu dobu tudíž kopyto naroste asi o 1,5cm (VINČÁLEK, 1989). Podkování za studena začíná sejmutím staré podkovy, seřezáním a rašplováním se zbavíme přebytečné rohoviny. Tímto si připravíme podklad pro novou podkovu, kterou za studena na kovadlině upravíme a vytvarujeme podle tvaru kopyta. Podkova se přiloží na kopyto tak, aby kopírovala rohové pouzdro a přesahovala ho asi o 1mm. Speciálními hřebíky (podkováky) se podkova přitluče tak, že „podkováky“ projdou rohovou stěnou kopytního pouzdra ven. Tam se potom zahnou a uštípnou kleštěmi. Stěna kopyta a okraj podkovy se pilníkem opracuje (KOČÍK, 2014).

3.8.2.1 Ortopedické podkování Ortopedické podkování, je krycí opatření veterinárních aktivit, ale stejně jako podkovář nezmůže nic bez veterináře, tak to samé platí i naopak. V posledních letech se jejich spolupráce zlepšila a jistě se bude vyvíjet i nadále (RAU a RAU, 2004).

31

4

MATERIÁL A METODIKA Základní metodou pro zpracování tohoto výzkumu je vypracování dotazníku

a zpracování získaných hodnot. Dotazník je anonymní z důvodu, aby se majitelé a chovatelé koní nebáli veřejně pronést svůj názor. Dotazník je rozeslán náhodnému vzorku majitelů či chovatelů koní. Vyplnění dotazníku se mohou zúčastnit, jak majitelé hobby koní, tak i majitelé sportovních či chovných koní. Dotazník je v úplném znění uveden v přílohách.

4.1 Rozsah srovnávací základny Studijním materiálem jsou odpovědi v dotazníku, ve kterém jsou smazány všechny zmatečné odpovědi a ponechány pouze odpovědi věrohodné. Pracujeme se vzorkem 120 respondentů. V dotazníku jsou otázky týkající se počtu koní, které se podkovávají, strouhají a jakou metodou. Taktéž otázka týkající se prostoru kolem stájí, zájem chovatelů o kvalitu podkovářské práce aj. Konečný vzorek populace tvoří 120 respondentů, kteří vlastní 631 koní, z nichž kovaných je 176 a strouhaných je 455. Koní podkovávaných na všechny čtyři nohy je 90, na zadní nohy 5, na přední 81. Koní podkovaných ortopedickým způsobem kování je 18.

4.2 Předmět analýzy Předmětem analýzy byly odpovědi respondentů z vytvořeného dotazníku, který byl vytvořen za účelem průzkumu znalosti respondentů a jejich názorů. Pracovat budeme s výslednými odpověďmi, které budeme procentuelně sledovat. Dotazník byl složen z 22 hlavních otázek a 8 podotázek. 4.2.1 Sledované parametry Sledovanými parametry jsou celkový počet koní, počet koní, které se podkovávají na přední nohy, zadní nohy a všechny čtyři nohy, počet koní podkovávaných ortopedickým způsobem kování. Dále je sledováno prostředí kolem stáje, vnímaní lidí ohledně ceny podkováře v závislosti na jeho kvalitě, využití nepodkovaného koně ve sportu, důvod využití nepodkovaného koně do sportu. Způsob strouhání a jeho znalost. Jednotlivé názory na využité metody. Otázky k rozepsání jsou dobrovolné kvůli jednoduchosti a přehlednosti dotazníku. Důležité pro toto sledování bylo zjistit, zda 32

začíná převažovat trend „strouhaných“ koní. Jaké metody strouhání se používají a zda jsou majitelé vědomi, jakou metodu jejich podkovář používá. Nadále budou k dispozici vybrané názory na jednotlivé metody. Dále budeme sledovat, u kolika koní je použito ortopedické podkování a srovnáme ho k celkovému počtu koní.

4.3 Zpracování výsledků Údaje byly zaznamenávány v elektronické formě dotazníku na webové stránce https://docs.google.com/forms kde se nachází možnost vytvoření internetového dotazníku sběru jejich dat a možnosti převedení výsledků do Microsoft Office Excel ve formátu tabulky. Zde se údaje nadále zpracovávaly a vyhodnocovaly pomocí využití vzorců. Dále byly výsledky převáděny do přehledných grafů a tabulek. Zaokrouhlování se bude provádět na celá procenta kvůli přehlednosti. Ze začátku bylo důležité jednotlivé odpovědi důkladně prohlédnout a vymazat zmatečné odpovědi.

S vybranými odpověďmi se nadále pracovalo pomocí vzorců

a získávaly se údaje, které nám poskytly informace o tom, na kolik % jsou si majitelé koní vědomi, jakou metodu jejich podkovář používá. Zda považují tuto metodu za dobrou, a jaký mají názor na ostatní metody. Tyto odpovědi byly převedeny do čísel, která nadále v tabulkách byla zpracovávána.

33

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

Otázka č. 1

Počet vašich koní je:

Celkový počet koní byl 631 na 120 respondentů. Otázka č. 2 Jaké je zaměření vaší stáje?

Graf č.1 zaměření stáje

Respondenti měli možnost odpovídat zaškrtáváním více možností. Z toho 78 respondentů vyplnilo pouze jednu možnost a 42 respondentů vyplnilo více, jak jednu odpověď. Na tomto grafu lze vidět, že 51% respondentů má stáj zaměřenou na hobby, 24% respondentů má stáj zaměřenou na sport, 13% zaměřenou na turistiku na koni, 6% mělo jiné zaměření, 4% western, 1% dostihy, 1% státní služba. Převážné zaměření na hobby se dá očekávat, protože trend dnešní doby v tomto směru stále roste. Stejně tak 24% na sport vypovídá o vysokém využití koní i do sportu.

34

Otázka č. 3 Jaké je prostředí kolem vaší stáje?

Graf č. 2 Prostředí kolem stájí respondentů

50% respondentů vyplnilo, že se kolem jejich stáje nachází louky, pole, občas les a občas chodí po silnici. 25% respondentů má kolem stáje louky, lesy – převážně měkký terén, 10% pole, louka, časté chození po silnici, 10% vyplnilo možnost jiné a 5% vyplnilo, že se kolem jejich stáje je velmi sucho a tvrdý terén (převážně pole, silnice).

35

Otázka č. 4 Pro své koně na úpravu kopyt zvete podkováře:

Graf č. 3 Pro svého koně zvou respondenti podkováře

59% respondentů volí u svého podkováře možnost dojíždění z blízkého okolí a 41% nezáleží na vzdálenosti. Zde můžeme vidět, že díky přibývajícímu počtu podkovářů mohou majitelé koní volit podkováře z blízkého okolí. Což značně ovlivní i cenu za služby podkováře. Taktéž se sníží riziko, že podkovář nepřijede do stáje z důvodu např. dopravní nehody (čím větší dojezdová vzdálenost, tím vyšší riziko může být).

36

Otázka č. 5 U podkováře mi záleží především na:

Graf č. 4 Respondenům u podkováře záleželo především na:

U této otázky nejvíce respondentů zvolilo kompromisní odpověď a to 75% se snaží vybírat kvalitního podkováře s ohledem na cenu, i když cena není prioritní, 2% respondentů nejvíce záleží na ceně a 23% volí podkováře čistě podle kvality práce. Zde je vidět, že majitelé se snaží na svých koních nešetřit. I když je ekonomická krize, tak stále jim více záleží na kvalitě odvedené práce než na financích. Což je rozhodně dobře, protože zdravé kopyto je jedním ze základních požadavků pro zdravého koně.

37

Otázka č. 6-8. Počet podkovaných koní na: Tab. č. 1 Počet koní podkovaných na:

Celkový počet koní 631 100%

počet koní podkovaných na všechny čtyři 90 51%

počet koní podkovaných na přední nohy 81 46%

počet koní podkovaných na zadní nohy 5 3%

Graf č. 5 % vyjádření počtu koní podkovaných na:

Z tohoto grafu lze vidět, že 51% koní ze 176 se podkovává na všechny čtyři nohy, 46% podkovávají na přední nohy a 3% podkovávají pouze na nohy zadní. Zde vidíme, že většina podkovaných koní je podkována na všechny čtyři nohy. Zároveň je velice patrný rozdíl mezi podkovanými koňmi, které jsou kovány pouze na přední a koňmi, kteří jsou podkovány pouze na zadní. Jelikož je poměrně velké využití koní do sportu lze předpokládat, že podkovaní koně na všechny čtyři, jsou právě podkování z důvodu sportu.

38

Otázka č. 9 U kolika koní využíváte ortopedické podkování? Zde vyšlo, že 18 koní je podkovaných ortopedickým způsobem kování. Co se týká ortopedického podkování, tak si vezmeme celkový počet podkovaných koní a z nich vyjadříme kolik procent musí být ortopedicky podkováváno.

Graf č. 6 Porovnání kolik koní je podkováno ortopedicky k celkovému počtu koní

Zde vidíme markantní rozdíl mezi celkovým počtem koní a koňmi pdokovanými ortopedicky. Je zde jasně vidět, že z celkového počtu využívá ortopedické podkování velmi malé %.

39

Graf č. 7 Ortopedické podkování

Na grafu lze názorně vidět, že pouze 3%, což bylo 18 koní z celkového počtu 631, bylo ortopedicky podkováno. Což může znamenat, že je ortopedické podkování na ústupu, nebo není pro koně potřebné kvůli kvalitě kopyt. Což by chtělo, k potvrzení této domněnky, více respondentů, aby výsledky byly věrohodné. Z tohoto však můžeme usuzovat, že problémy s kopyty na úrovni ortopedického podkování jsou poměrně nízké.

40

Otázka č. 10 Důvod podkování u vašich koní je: Graf č. 8 Důvod podkování u respondentů je:

Graf č. 8 Důvod podkování u respondentů je:

61 respondentů nevyužívá podkovy, takže do grafu nebyli zahrnuti. 41% respondentů zvolili jako důvod tvrdý povrch, 36% odpovědělo že kovají kvůli sportu, 10% zvolilo ortopedické důvody, 13% zvolilo možnost jiné. Zde se potvrdila moje domněnka, že nejčastější důvod podkování bývá právě sport či tvrdý povrch. Z jiných důvodu byla nejčastěji úváděna nekvalitní rohovina.

Otázka č. 11 Pokud využíváte ortopedické podkování, voláte kvůli němu specialistu? Tab. č. 2 Využití specialisty při ortopedickém podkování ano 11 69%

ne 5 31%

16 100%

41

Graf č. 9 % respondentů ohledně volání specialisty na ortopedické podkování

Zde můžeme vidět, že většina respondentů, kteří využívají ortopedické podkování, tak 69%(11) volá specialistu a 31%(5) specialistu nevolá. Z tohoto nám vyplývá, že většina respondentů volila odborný přístup před spolehnutím na klasického podkováře. U ostatních může jít o zvyk nebo finance.

Otázka č. 12 Počet koní, které pouze strouháte 455 koní respondentů bylo strouhaných z celkového počtu 631.

Otázka č. 13 Důvod proč koně nepodkováváte, je: Tab č. 3 Důvod nevyužití podkov:

Kůň je převážně ve výběhu/má lehkou práci. 41 42%

Považuji kování za nepřirozené. 5 5%

Z důvodu lepšího fungování kopyta a absenci sportu. 22 22%

42

jiné 30 31%

Graf č. 10 % vyjádření respondentů ohledně důvodů nevyužívání podkov

Největší procento respondentů a to 43% odpovědělo, že nevyužívají podkovy z důvodu, že kůň je převážně ve výběhu, nebo má lehkou práci, 30% uvedlo jiné důvody, 22% uvedlo, že to považují za lepší z důvodu lepšího fungování kopyta a absenci sportu a 5% považuje podkování za nepřirozené. Zde je vidět, že značná část respondentů nepodkovává z důvodu nevyužití koně a jiných důvodů. Některé z těchto uvedených důvodů byly: „nepovažujeme to za potrebné, keďže kone zvládajú všetku prácu bez podkov a nemajú problémy s kopytami, okrem toho sú podkovy v stáde nebezpečné“ „Je to ještě hříbě“ „kůň má zdravá kopyta a bez problémů zvládá chodit naboso“ „i přes náročný terén a velké zatížení, koně zvládají práci i bez podkov, u pracovních koní máme nyní o 90% méně případů kulhání, kopyto a celé nohy fungují mnohem lépe“ „Kůň chodí převážně po měkkém terénu, podkovávání je zbytečné“ „Velmi dobrá kvalita rohoviny mého koně, dobrý terén v okolí“ „Koně, které nekujeme, to nepotřebují, mají kvalitní kopyta a zvládají to bez podkov, ač třeba sportují. Jsem zastáncem toho, že když to není nutné, podkovy na kopyta nepatří.“ 43

„Neexistuje jediný racionální důvod, proč bychom naše koně měli kovat, za to fungování bez podkov má jen pozitiva, mimo jiné i ono lepší fungování kopyta.“ „Kůň v životě nebyl kován a kopyta má ve výborném stavu, tak nač je ničit podkovami?“ „podkovy znemožňují fyziologické funkce kopyta“

Díky těmto a dalším názorům je jasně vidět, že povědomí o fyziologii kopyt a metod strouhání stoupá. Respondenti se vyjadřují, že i bez podkov jim koně pracují stejně dobře jako s podkovami. Což má samozřejmě za následek, že potom i své další koně pouze strouhají a počet strouhaných koní roste. Otázka č. 14 Využíváte nepodkovaného koně i na sport? Tab. č. 4 Využívání nepodkovaného koně na sport ne

ano 60 61%

38 39%

celkem 98 100%

Graf č. 11 % vyjádření důvodů proč majitelé využívají nepodkované koně na sport

44

Na grafu lze vidět, že většina respondentů se strouhaným koňmi nesportuje. 39% respondentů odpovědělo, že sportují i s nepodkovanými koňmi, 61% s nepodkovanými koňmi nesportuje. Myslím si, že na tomto grafu je patrné, že poměrně vysoké % s koňmi závodí, osobně jsem čekala % o něco nižší.

Otázka č. 15 Důvod proč využíváte strouhaného koně pro sport je?

Graf č. 12 % vyjádření důvodů proč majitelé využívají nepodkované koně na sport

50% respondentů uvedlo jako důvod pro nevyužití podkov do sportu, že sportují málo, 37% odpovědělo jiné důvody, 13% považuje za lepší pro fungování kopyta. Mezi jiné důvody pro využití nepodkovaných koní do sportu: „kone zvládajú všetku prácu bez podkov a nemajú problémy s kopytami“ „Nevidím důvod kovat koně do sportu. Zvládá to bez poškození kopyt i bosý.“ „hobby sport, kůň zvládá bez problémů naboso, nevidím proto důvod koně kovat“ „protože kvůli skákání parkůru není potřeba kovat“ 45

„Koně to, že není podkován ve svém výkonu neomezuje“ „zvládá sportovní zátěž i bez kování“ Na tomto vzorku odpovědí je jasně vidět, že v možnosti jiné převládá názor, že pokud to kůň zvládá bez problému není nutné kovat. S tímto názorem se téměř shoduji. Ale nesmíme zapomínat, že koně vlastní i neprofesionálové, kteří nemusí být schopni sami určit co je či není pro jejich koně dobré.

16. Jaký typ strouhání pro své koně využíváte

Graf č. 13 % vyjádření na odpověď jakou metodu strouhání respondenti využívají

44% odpovědělo, že strouhá podkovářským pastevním trimem, 17% dle metody bílé čáry, 14% odpovědělo jiné, 8% nevědělo, 7% fyziologickou úpravu kopyt dle dr. Strasser, 5% metodu bílé čáry + mustang roll, 5% mustang roll. Vzhledem k tomu, že 44% odpovědělo, že strouhá podkovářským (pastevním) trimem, může se jednat jak o neznalost, tak i o zkušenosti, které chovatelům i majitelům ukázaly, že jejich koním tato metoda vyhovuje nejlépe. Mezi jinými uváděla většina

46

repondentů, že nechává strouhání čistě na podkováři. Co se týče jednotlivých metod, tak 60% využívalo jinou metodu než pastevní trim, Otázka č. 17 Fyziologickou úpravu kopyt dle Dr. Strasser (Strasser trim):

Graf č. 14 % vyjádření názoru respondentů na fyziologickou úpravu kopyt dle Dr. Strasser (Strasser trim). 44% respondentů na tuto otázku odpovědělo, že odsuzují tuto metodu, 28 % ji považuje za dobrou pouze v případě zdravotních problémů s kopyty, 11% odpovědělo možností jiné, 8% tuto metodu nezná, 6% považuje tuto metodu dobrou i pro sport, 3% považují za dobrou i pro běžnou práci s koněm. Mezi jiné důvody respondenti uvedli: „nemám dostatek informací, zaznamenala jsem pouze fotografie a videa koní s touto úpravou kopyt, kteří měli problém s pohybem“ „nemyslím si, že o ní vím tolik, abych mohla soudit. Ale způsob, jakým ji praktikuje pan Vydra, je jednoznačně špatný. Jakým způsobem ji provádí paní Strasser, to jsem neviděla, její koně třeba nekulhají na louce...“ „pouze v případě akutních problémů s kopyty“ „nepovažuji za dobrou, ale ani neodsuzuji v případě rozumu podkováře“ 47

„považuji za dobrou pouze v případě, že kůň žije v co nejpřirozenějších podmínkách“ „považuji za dobrou v případě opravdu vážných problémů s kopyty“ Zde můžeme vidět, že sice 44% respondentů tento způsob odsuzuje, ale 58% tento způsob považuje za dobrý, z nich se dále rozdělují na skupiny, kteří považují za vhodné tuto metodu používat jen pokud má kůň zdravotní problém. Tato skupina převažuje nad skupinou, která tento způsob považuje za vhodný i pro běžnou práci či sport. Zde se mi potvrdila moje domněnka, že Strasser spousta lidí neodsuzuje, pokud je využita k léčebným účelům. Dále jsem nečekala, tak vysoké procento lidí, kteří považují tuto metodu vhodnou i do sportu. Těžko však můžeme odhadovat jak hluboké mají respondenti o Strasser znalosti. Toto by se dále mohlo zkoumat vytvořením dalšího speciálního dotazníku. Za touto otázkou následovaly dvě podotázky a to z důvodu, aby zde respondenti mohli dobrovolně sdělit své názory na tuto metodu. Některé z nich uvedu zde: Otázka zněla: Pokud strasser trim schvalujete uveďte důvod: Pokud mají ošetřovaní koně dobré podmínky, nevidím důvod, proč tento trim nepoužít. Pokud tyto podmínky nemají, tak ho použít v rozumné míře. Ne že bych to přímo schvalovala, ale pokud by tato metoda měla pomoct ke zlepšení zdravotních problémů s kopyty a nebyla by jiná cesta, tak nejsem proti. Ale určitě bych volila vhodný terén kde by se kůň pohyboval, aby neměl otlačené kopyta. zachováva prirodzené parametre kopyta, tvar, uhlenie „protože pomohl koním nad nimiž všichni zlomili hůl. Myslím si, že tento trim není sám o sobě špatný, ale je špatně aplikovaný hlavně panem Vydrou a spol. Myslím si, že i kůň se zdravými kopyty po něm bude špatně chodit, protože se nadmíru stenčuje chodidlo za účelem co možná nejlepšího kopytního mechanizmu.“ „V případě použití pouze pro léčebné účely za odpovídajících podmínek (např. na klinice Dr. Strasser) schvaluji.“ „1. Jediná metoda, která vychází z důkladného studia anatomie, fyziologie, funkce kopyta a 30-letých praktických zkušeností.“ 48

„propracovaná ucelená metoda vhodná jak pro léčbu (a), tak pro běžné udržovací použití (b), celostní přístup, hledání, odstraňování příčin a ne zakrývání a hašení důsledků“ Pokud strasser trim odsuzujete, uveďte důvod: „Všechny koně ošetřované tímto způsobem, co jsem zatím viděla, kulhali (byli zdraví).“ „Každý extrém odsuzuji. Metoda Dr. Strasser extrémní úpravou je.“ „Viděla jsem o této metodě dokument a to, jak koně chodili po přiměřeném terénu, byla hrůza, sotva našlapovali, šmátrali“ „Příliš invazivní úprava, vadí mi, že odsuzuje podkovy, některé jejich studie nejsou průkazné“ „Vaškovo předvedení Strasser trimu odsuzuji proto, že jeho koně prokazatelně kulhali na měkkém povrchu, a to všichni do jednoho. A to podle mě není fyziologicky prospěšný stav.“ „Na základě kauzy Václav Vydra jsem si udělala vlastní úsudek na tuto úpravu a není podle mého názoru přirozené, aby koni způsoboval pohyb problém, pokud nemá nějaká zdravotní důvody (např. laminitida).“ „není to přirozené“ „Přijde mi to naprosto nesmyslné, nechápu, proč ji někdo využívá…“ „Podle informací a zkušeností mých přátel je tato metoda zbytečně radikální.“ „Myslím, že je nevhodná a drastická pro pohybový aparát. Nepřijde mi normální, aby při strouhání tekla krev, popřípadě šlo strouhání do živého. Představte si, jak je příjemné, když si zatrhnete nehet, nedej bože celý strhnete. Navíc kopyta koně jsou základ pro šlachy, klouby, vazy a celý pohybový aparát. Když nejsou v pořádku kopyta, tak nemohou být v pořádku ani šlachy, klouby… Vznikají defekty, popřípadě kun odejde na nohy.“ „Němci měli evidentně důvod, proč metodu pani doktorky zakázali!!! Bohužel český národ není natolik vyspělý ani vzdělaný, aby pochopil, že tato metoda je pro koně, ještě horší než podkovy samy o sobě!“ „nemyslím si, že vystrouhat koně každý týden do krve je zrovna ideální. Rohovina kopyta rozhodně neroste tak rychle, aby se dalo strouhat tak často“ 49

Viděl jsem spoustu koní dělané touto metodou, kteří nebyli bolestí a přestrouháním schopni udělat krok a neviděl jsem nikdy, že by po strouhání renomovaným podkovářem, koně tímto způsobem trpěli a to už jsem viděl nějakých koní!!!!!“ „Protože ke každému koni se má přistupovat individuálně a ne se šablonou, krev a bolest dle mého nic neřeší je to trápení. Koni je jisté přirozenější chodit naboso ale to i lidem a chodíme tak? Jen si sundejte boty a ostříhejte nehty do krve a běžte se proběhnout, tak jako nějakém křovák co je od narození bez bot.“ „Sleduji ji hodně zblízka od začátku, co se objevila v Čechách, fanatismus a slepé dodržování jejích dogmat bez ohledu na stav koně je podle mne vůči těmto zvířatům velmi kruté.“ „Moderní úprava kopyt, která se pro většinu koní nehodí a tuto metodu často vykonávají lidé, kteří nemají dostatečné zkušenosti a provádí metodu typu: rychlokvaška = co nejrychleji kopyto upravit podle učebnice, bez ohledu na potřeby koně“ „Stačí se podívat kolem sebe. Tato metoda je zakázaná v ostatních zemích (asi z pádného důvodu). Ze zdravotních důvodů nebyla úplně podložena, respektive odmítnuta veterináři ve světě i v ČR. A myslím, že mediální kauza Vydra hovoří za vše, koně po této metodě byli chromí, a měli co dělat aby se pohybovali.“ „Pracovala jsem u koní, kteří byli touto metodou strouháni přímo majitelem, který je žákem Strasser, učí se spolu s V.Vydrou a nelze to označit jinak, než jako týraní koní. Jejich heslo je: pohyb, voda,strouhání - pak je každý kůň zdravý, a tak musel chodit i kůň s natrženou šlachou, každý den. Koně trpí na podlomy, často jim kopyta hřejí, nemají žádnou energii, protože ji všechnu čerpají na neustálé hojení zkrvavených kopyt a přechod z měkkého na tvrdé“ doprovází vždy kulhání, pohyb po kamenitém terénu je pak za trest pro jezdce i koně, jenže kůň jezdit musí, aby měl pohyb a pokud je cokoliv špatně, tak proto, že má málo máčení kopyt ve vodě, nebo málo pohybu, žádná jiná varianta prostě neexistuje. Jo a mimochodem, koňský pohybový aparát se stářím neopotřebovává, stárne pouze tím, když má kůň málo pohybu.“

50

„Jedná se o velmi agresivní metodu, vyžadující následné speciální podmínky, které by umožnily následnou regeneraci kopyta a bezbolestný pohyb pro koně. V případě dlouhodobého strouhání touto metodou dochází k nepřirozeným změnám na kopytě, především ztenčení chodidla, zúžení kopyt ve spodní části, negativní palmární uhel aj.“ U této metody převažovaly negativní názory. Lze vidět, že o této metodě je skutečně velké povědomí. Většina respondentů uvádí jako hlavní důvod toho, proč tuto metodu odsuzují, bolestivost. Skutečně je to razantní metoda a jak bylo uvedeno v literárním přehledu ne každá teorie dr. Strasser je skutečně ověřitelná. Faktem zůstává, že mnohým koním použití po dobu léčby tímto strouhání pomohlo. Otázkou je zda tato metoda lze skutečně využívat dlouhodobě.

Otázka č. 18. Metodu bílé čáry:

Graf č. 15 % vyjádření respondentů na metodu bílé čáry

44% respondentů metodu bílé čáry nezná, 34% ji zná, ale nepoužívá ani neodsuzuje, 21% ji používá a 1% tuto metodu odsuzuje. U tohoto jde jasně vidět, že by měla být větší osvěta této metody, minimálně pro to, aby se chovatelům,

51

majitelům či jezdcům otevřely nové obzory a mohli si tak vybrat metodu, která bude jejich koni nejvíce vyhovovat. Pokud tuto metodu schvalujete, uveďte důvod: „Myslím si, že koni neuškodí. Vychází z mnohaletých zkušeností, a pokud kůň nemá problém, může vyhovovat a být dostačující.“ „Mám metodu nastudovanou, přijde mi to logické. Nicméně koním vyhovuje dosavadní trim, a tak nevidím důvod k experimentování.“ „Můj kopytář strouhá převážně podle této metody, ale také podle zkušeností, které získal praxí. Kopyta mých koní jsou zdravá. Koně mají odlišné využití od mladých koní přes chovné klisny a koně do sportu, všichni mohou být i při střední sportovní zátěži bez podkov.“ „Kompletně přizpůsobený trim individualitě koně.“ „Metoda bílé čáry je dobrá pro koně, kteří mají dobrá kopyta. Neumí řešit křivosti a deformace a koní, kteří mají dobrá kopyta je dost poskromnu. Konkrétně pan Langmajer mi na špalkovité kopyto řekl, že by to tak nechal, protože neví, co s tím. No, jenomže kdyby to tak nechal, tak by časem kopytní kost prošla skrz kopytní pouzdro a bylo by vystaráno. To kopyto stálo hrozně moc na špičce. Dále nechává poměrně přerostlé rozpěrky, pod kterými jsou potom otlaky. Toť moje zkušenost. Pro koně s dobrými kopyty v pohodě volba.“ „Nejpřirozenější,

nejjemnější,

respektuje

přirozenou

stavbu

každého

jednotlivého kopyta.“ Zde jsou názory velmi rozporuplné, někteří lidé si myslím, že je vhodné pro každé kopyto, jiný zase uvádí, že je vhodný pouze u koní, kteří nemají žádný problém. Taky uvedli, že tento trim není léčebný. Toto tvrzení by se dalo považovat za pravdivé, ovšem spolu s mustang rollem řeší problémy s roztaženou bílou čárou. Souhlasím s tvrzením, že je teto metoda skutečně „jemná“ a respektuje přirozenou stavbu kopyta. Ovšem na deformace kopyt celkově je potřeba skutečný odborník, který si s takovým kopytem umí poradit a přizpůsobit mu bosý trim. Důvody, proč lidé tuto metodu odsuzují, v této otázce neuvedli. 52

Otázka č. 19 Co je mustang roll?

Graf č. 16 Mustang roll je:

Z tohoto grafu jde viděr, že 60% respondentů neví co to mustang roll je a zbytek tedy 40% správně odpověděl, že se jedná o způsob strouhání, který vychází z přirozeného kopyta mustangů. Poslední možnost a to, že se jedná o způsob strouhání založený na práci indianů neodpověděl nikdo. Správná odpověď byla, že se jedná o způsob strouhání, který vychází z přirozeného kopyta mustangů. Jde tedy vidět, že respondenti, kteří odpověděli jinou možností než neznám, tak skutečně znají a ví co znamená mustang roll. Avšak jde stále vidět, že větší osvěta by byla skutečně potřebná, protože to, že někdo danou metodu nepoužívá by nemělo znamenat, že o ní nic neví.

53

Otázka č. 20 Mustang roll:

Graf č. 17 % vyjádření o použití mustang rollu

Zde odpovědělo 64% respondentů, že tuto metodu neznají. Avšak pár respondentů co označili tuto metodu správně v předchozí otázce, zároveň označili odpověď neznám. Z toho můžeme usuzovat, že dokázali správně odhadnout, která odpověď je správná, avšak dál o této mětodě nic neví. 23% ji zná, ale nepoužívá, 9 % ji používá, 4% používají společně s metodou bílé čáry. U této otázky byly také dvě podotázky Pokud odsuzujete mustang roll uveďte důvod: Koně v podmínkách "umělého" odchovu těžko mohou fungovat při tomto způsobu bez obtíží Protože u mustangů vznikne nadměrným obroušením, je hloupost ho vytvářet uměle. Dr. Brian Hampson na své přednášce uvedl, že mustang roll mají v Austrálii divocí koně, kteří se nemůžou dojít napít přímo k vodě, kde číhá krokodýl a musí si dva metry od vody vyhrabat díru, ve které se objeví voda, které se můžeou napít a tak podobně. V podstatě tím poukázal na totální nesmyslnost tohoto trimu. 54

Neodsuzuji, ale opet se jedná o spise lecebny trim, neni vhodny k dlouholetemu pouzivani. Nelze automaticky napodobovat tvar kopyta z vysokohorského prostředí suché, kamenité pouště u koní, žijících na níže položených, travnatých, vlhkých pastvinách. Pokud schvalujete mustang roll, uveďte důvod: Příjde mi to logické. Přehnaný mustang roll by u mých koní asi způsobil větší citlivost, ale přiměřené zakulacení kopytní stěny praktikuji u svých koní a mám s tím dobré zkušenosti. Jednomu koni se díky tomu zlepšuje rozšířená bílá čára. Našim koním prostě vyhovuje - kopyta jsou zdravá, koně mají bezbolestný pohyb v každém tempu, každým terénem...

Respondenti správně uvedli, že mustang roll vzniká u kopyt mustangů automaticky. Jeden názor byl však takový, že je hloupost tento mustang roll vytvářet uměle. Ovšem v našich podmínkách právě díky nepříliš abrazivnímu terénu ani koně nemají tuto možnost. Rozpory jsou v tom, že jeden respondent označil tento trim jako léčebný a jiný, že se dá používat jen u zdravých kopyt. Mustang roll se většinou provádí právě u zdravých kopyt nebo u kopytm, u kterých se řeší problém se sukněmi. Tudíž by se dal počítat i jako léčebný trim právě pro vyřešení problému s roztaženou bílou čárou.

55

Otázka č. 21 Podkovářský trim (pastevní trim)

Graf č. 18 Podkovářský trim (pastevní trim)

42% respondentů tuto metodu neznají, 33% ji používá, 24% ji znají, ale nepoužívají, 1% ji odsuzuje. Jde vidět, že % jsou zhruba vyrovnané. Řekla bych, že lidé, kteří uvádějí, že tuto metodu neznají, ji spíše neznají jen pod tímto odborným názvem, ale většina zřejmě ví, o co jde. Pokud tuto metodu schvalujete, uveďte důvod: Koně nemají při použití této metody žádné problémy. Metoda na mě působí jako přirození cesta k dosažení zdravého a funkčního kopyta koně. Používám ji 4 roky u obou klisen a jsem spokojená. Přijde mi nejšetrnější a nejlepší v našich podmínkách a vzhledem k využití koní Pokud tuto metodu odsuzujete, uveďte důvod: „Tento trim je u většiny podkovářů asi dalece nejhorší. Jsou vyjímky, kteří strouhají slušně, ale opravdu vyjímky. Toto tvrzení dokládá všeobecný stav kopyt koní v ČR (který je dost špatný). Devadesát koní u nás je upravováno právě klasickými podkováři.“ 56

„Podkováři tradičně nechávají dlouhé rozpěrky (zkracují na úroveň stěny), neřeší příčinu, ale následek. Většinou jsou výborní řemeslníci, ale znalost anatomie i funkce kopyta je většinou malá nebo mylná.“

Chovatelé a majitelé koní si nejsou zcela jisti tím, že je tato metoda skutečně dobrá Většina tuto metodu zdůvodňuje jako vhodnou a to z důvodu, že kůň nemá problémy s kopyty. Otázkou však zůstává, jak dlouho tuto metodu využívají a v jakém skutečném stavu se tito koně nachází. Lze vidět, že majitelé se na tuto metodu obracejí díky podkováři, který tuto metodu používá možná i zcela automaticky. Malá znalost ostatních způsobů metod bosého trimu má za následek to, že podkovář často neuzpůsobí strouhání danému koni.

Otázka č. 22 Věková skupina, do které patříte je: Tab. č. 5 Vyjádření věkové skupiny, do které respondenti patřili 0-13 0 0%

13-18 10 8%

18-25 56 47%

25-35 35 29%

35-50 17 14%

od 50 2 2%

Graf č. 19 % vyjádření věkové skupiny, do které respondenti patřili 57

Na tomto grafu lze jasně vidět, že nejvíce respondentů se nacházelo ve věkové hranici 18-25 let a to 47%, 29% bylo ve věku 25-35 let, 14% ve věku 35-50 let, 8% ve věku 13-18 let, 2% bylo ve věku nad 50 let. Překvapilo, mě že se dotazníku zúčastnili i dva lidé starší generace. Největší % ve věku 18-25 let se dalo očekávat, protože koně si pořizuje čím dál tím více mladých lidí.

Vyjádření počtu strouhaných koní k počtu koní podkovaných Tab. č. 6 Počet strouhaných koní k počtu podkovaných Celkově 631

Podkovaných 176

Strouhaných 455

Což jak z tabulky vyplývá, převažuje počet strouhaných koní a to počtem 455 a koní podkovávaných bylo 176. Tab. č. 7 Procentuální vyjádření strouhaných koní ku koním podkovaným

počet koní podkovaných 176 28%

počet koní pouze strouhaných 455 72%

Graf 20 % vyjádření počtu koní, kteří jsou pouze strouhaní a kteří jsou podkovaní 58

Na grafu lze lehce vidět, že 72% (455) z celkového počtu koní bylo pouze strouháno, kdežto podkovávaných koní bylo 28%(176) Z tohoto vychází, že větší procento koní bylo pouze strouháno. Lze zde sledovat, že skutečně je vysoký zájem o „bosonožství“ a podkovávaných koní je méně.

Co se týče metod bosého trimu zde lze skutečně vidět, že je stále malé povědomí o různých metodách bosého trimu. Myslím, že by se měla provádět větší osvěta a být tomu věnována větší pozornost v časopisech pro majitele koní a jezdce jako je napřklad Jezdectví. Stále považuji množství článků o kopytech koní za opravdu nízké. Dále i na internetových stránkách je na kopyta kladen menší důraz než na jiná témata. Nejvíce používanou metodou je u respondentů klasický podkovářský (pastevní) trim, který je pro většinu podkovářů samozřejmý a nejjednodušší. Někteří z nich si ho sami upravují pro potřeby jednotlivých koní, jak bylo zjištěno z dotazníku. Spousta majitelů se pouze domnívá, že podkovář využívá právě tuto metodu a není si tím zcela jistá. Zde nastává otázka, zda by majitel měl plně věřit znalostem podkováře či se pokusit porozumět metodám i sám. Dle mého názoru je třeba, aby i majitelé a chovatelé měli přehled a dokázali si potom i správně zvolit odborníka nejen dle recenzí, ale i dle skutečně odvedené práce, kterou jsou schopni poznat.

59

6

ZÁVĚR Zájem o koně je poměrně vysoký, o čemž svědčí i počet respondentů v mém

dotazníku. Jde vidět, že majitelé a chovatelé mají o své koně zájem, avšak stále mají ve svém vzdělání mezery. Spousta lidí stále neví nebo si není jistá, jakou metodu strouhání jejich podkovář využívá, nebo netuší co je daná metoda zač. Musíme mít na mysli, že ač má být podkovář odborník, je pro nás dobré mít i určitou znalost úpravy kopyt koní. Zdravá kopyta jsou jedním ze základních předpokladů zdravého koně a měli bychom mít na paměti, že pokud v jejich péči něco zanedbáme, uvidíme výsledek své práce většinou až za delší dobu. To však neznamená, že se nebudeme snažit vidět více dopředu. Na trhu je čím dál větší nabídka různých přípravků v péči o kopyta a taktéž se budou stále objevovat nové a nové metody jak podkování, tak strouhání. Vždy přijde někdo s revoluční myšlenkou, kterou bychom jako chovatelé a majitelé měli být schopni ohodnotit a vědět co si o ni máme myslet. Slepě odsuzovat jakoukoliv metodu bez dostatečných znalostí je hloupost, stejně jako slepě věřit svému podkováři. Podkovář by měl být odborník ve svém oboru, ale stále je to jen člověk a i on má své osobní preference, které se mohou časem ukázat jako špatné. V této práci bylo zjištěno, že pouze 176 koní z 631 bylo podkovaných a u 455 koní kopyta pouze strouhá. Navíc 39% ze všech majitelů využívá „bosého“ koně na sport. Lze vidět, že obliba „bosonožství“ je skutečně veliká. Majitelé a chovatelé koní se na tuto metodu začínají více a více obracet. Nesmíme zapomínat, že máme za své svěřence velký díl zodpovědnosti a vždy se musíme snažit předvídat dopředu a to nejen na vyjížďce či na závodech, ale i v péči o kopyta. Nevěřit slepě každé reklamě a zjistit si dostatečné informace ať už „pro“ či „proti“. Každá mince má dvě strany a taktéž i jednotlivé metody mají své plusy a mínusy.

60

7

POUŽITÉ ZDROJE INFORMACÍ BŘUSKOVÁ, Barbora. S podkovami nebo naboso?. Jezdectví: měsíčník jezdců, chovatelů a milovníků koní. Praha: Pražská vydavatelská společnost, 2009, roč. 57, 5/2009, s. 66-68. ISSN 1210-5406. ČOLLÁK, Dionýz a Juraj HANULAY. Podkúváčstvo. 1. vyd. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo pôdohospodárskej literatúry, 1957. ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Štěpánka Urbanová. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956, 264 s. DUŠEK, Jaromír. Chov koní. 1. vyd. Praha: Brázda, 2001, 350 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-209-0282-1. GARGIULO, Sossity. Roll With It!. In: EasyCare Inc.: The Ultimate in hoof Protection [online]. August 1, 2013, 12. 4. 2014 [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://blog.easycareinc.com/blog/insights-from-the-inside/roll-with-it HANÁK, Jaroslav. Základy diagnostiky u koní z aspektu sportovní veterinární medicíny. Plzeň: Medicus veterinarius, 1996, s. 55-58. ISBN 80-902224-8-x. HANSLIAN, Alois. Podkovářství.: Péče o kopyta a paznehty tažného zvířectva. 2. přeprac. vyd. Brno: Rolnické tiskárny, 1922, 231 s. HERTSCH, Bodo. Klasifikace pravidelných a nepravidelných kopyt. In: ŽERT, Zdeněk, Jana MEZEROVÁ a Jindřich VINČÁLEK. Sborník referátů ze VI. semináře ČHS: NEMOCI KOPYTA. 1.vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1998, s. 11-13. HORTOVÁ, Magdaléna. Řešení problémů ortopedického podkování koní. Brno, 2012. Bakalářská práce. Mendelova univerzita. Vedoucí práce doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Oponent práce doc. Ing. Drahoslav Misař, CSc. KAPITZKE, Gerhard. Kůň od A do Z: plemena, chov, chování, jezdectví, spřežení. vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 2008, 411 s. ISBN 978-80-209-0363-1.

61

KOČÍK, Ivo. Podkování. In: KOČÍK, Ivo. JS KOČÍK: jezdecký areál, penzion, agroturistika [online]. 20. dubna 2014, 20. dubna 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://jskocik.cz/sluzby-pro-kone/podkovani KRÁL, Emanuel a Zdeněk ČECH. Podkovářství. 1. vyd. Moravský Krumlov: SOU zemědělské, 1993. KRÁL, Prof. dr. E. Základy podkovářství. I. Praha: Zdravotnické nakladatelství společnosti čsl. lékařů v Praze, 1950, 166 s. KRÁL, Emanuel. Péče o kopyta a paznehty. 1. vyd. Praha: Jednotný svaz českých zemědělců, 1951, 87 s. KYSILKA, Karel, Jiří RAJMAN a VÍTEK. Podkovářství. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 131 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-247-1592-9. LACKOVÁ, Jana. Vliv úpravy a ochrany kopyt na jejich morfologické a funkční parametry. Brno, 2013. Diplomová práce. Mendelova univerzita. Vedoucí práce doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Oponent práce doc. Ing. Drahoslav Misař, CSc. LAMENESS, Adam. Dráhy tepen a žil 2. [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.kopyta.com/kopyta/anatomie/anat31.jpg MÁDR, Pavel. Fyziologická úprava kopyt dle Dr. Strasserové - východiska. EQUICHANNEL.CZ: Nejstarší český zpravodajský server o koních a jezdectví [online].

2.

06.

2011,

17.

09.

2011

[cit.

2014-04-02].

Dostupné

z:

http://www.equichannel.cz/fyziologicka-uprava-kopyt-dle-dr-strasser PAALMAN, Anthony. Skokové ježdění: výcvik koně a jezdce pro skokový sport, parkurové ježdění, stavba parkuru. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 1998, s. 35-44. ISBN 80-209-0277-5. RASCH, Konstanze. Diagnóza: Schvácení kopyt. 1. vyd. v českém jazyce. Ing. Michaela Burdová. Ostrava: KoKo, 2011, 238 s. ISBN 978-80-903797-4-9. RAU, Gisela a Burkhard RAU. Jak chránit kopyta koní. Vyd. v češtině 1. MVDr. Dominika Švehlová. Praha: Brázda, 2004, 202 s. ISBN 80-209-0326-7.

62

SMITH, Marjorie. O Marjorii Smith a bosém trimu. In: KONĚ BEZ OCELI - KONĚ PRO RADOST: DREAMRANCH - BUKOL [online]. Alice Trägerová. © 2010, 21. září 201 [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.kopyta.com/kopyta/smith3.html SMITH, Marjorie. Sukně: Sukně Flares. In: KONĚ BEZ OCELI - KONĚ PRO RADOST: DREAMRANCH - BUKOL [online]. Alice Trägerová. © 2010, 21. září 2010 [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.kopyta.com/kopyta/smith4.html SOUKUP, Petr. Anatomie konce končetiny koně: kosti, klouby, šlachy, škáry, vnitřní stavba kopyta. Koně bez oceli - koně pro radost: Dreamranch - Bukol [online].

2010,

25.

února

2011

[cit.

2014-04-12].

Dostupné

z:

http://www.kopyta.com/kopyta/anatomie.html SOUKUP, Petr. Dráhy hlavních nervů. [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: hhttp://www.kopyta.com/kopyta/anatomie/anat30.jpg SOUKUP,

Petr.

Krevní

oběh.

[online].

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z:

http://www.kopyta.com/kopyta/obeh/obeh3.jpg STRASSER, Hiltrud. Život se zdravými kopyty: klíče k optimálnímu zdraví koně, rehabilitaci poruch pohybového aparátu a vysoce výkonnému bosému koni. 3., (přeprac.) vyd. České Budějovice: Růže, 2004, 159 s. ISBN 80-903-4850-5. STRASSER, Hiltrud. Celostní ošetřování kopyt koní. Pavlína Ziková. České Budějovice: Růže, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86975-18-4. STRASSER, Hiltrud a Stanislav BLECHA. Zdravé kopyto. Jezdectví: měsíčník jezdců, chovatelů a milovníků koní. Praha: Pražská vydavatelská společnost, 2009, roč. 57, 12/2009, s. 68-71. ISSN 1210-5406. STACHOVÁ, Dominika. Bez kopyt není koně: Jak kopyto roste. STACHOVÁ, Dominika. Zajímavosti [online]. 2010, 3. prosince 2010 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://equi.wz.cz/bez_kopyt_neni_kone.html SYCHRA, Tomáš. Bosé trimy. In: SYCHRA, Tomáš. SYCHRA: Alternativní léčebné metody [online]. 2011, 26. března 2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.tomsychra.com/668/bose-trimy/

63

ŠANTRŮČKOVÁ, Petra. Historie podkování. In: ŠANTRŮČKOVÁ, Petra. Laminitis [online]. 11. 01. 2010, 19. dubna 2014 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.laminitis.cz/news/historie-podkovai/ ŠTRUPL, Jan. A KOLEKTIV. Chov koní. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1983, 416 s. ŠVEHLOVÁ, Dominika. Nemoci koní: Kopytní absces. In: MVDr. Dominika Švehlová: vše o zdraví koní [online]. 21. dubna 2014, 21. dubna 2014 [cit. 2014-0421]. Dostupné z: http://www.dominika-svehlova.cz/nemoci21.asp ŠVEHLOVÁ, Dominika. Bez kopyt není koně 4: Proč a kdy koně okovat. In: MVDr. Dominika Švehlová: Vše o zdraví koně [online]. 20. dubna 2014 [cit. 201404-20]. Dostupné z: http://www.dominika-svehlova.cz/kopyta4.php ŠVEHLOVÁ, Dominika. Jak funguje kůň - část 7.: Kostra končetin. In: IFAUNA: Největší chovatelský web v ČR [online]. 01.01.2010, 16. dubna 2014 [cit. 2014-0416]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/19/cislo/1/clanek/4516/jakfunguje-kun-cast-7-kostra-koncetin/?r=kone ŠVEHLOVÁ, Dominika. Bez kopyt není koně 1: Co je to kopyto. In: ŠVEHLOVÁ, Dominika. MVDr. Dominika Švehlová: vše o zdraví koní [online]. 16. dubna 2014, 16.

dubna

2014

[cit.

2014-04-16].

Dostupné

z:

http://www.dominika-

svehlova.cz/kopyta1.php ŠVEHLOVÁ, Dominika. Stručný pohled do anatomie kopytního pouzdra. In: EQUICHANNEL.cz: Nejstarší český zpravodajský server o koních a jezdectví [online]. 19. 06. 2003, 16. dubna 2014 [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/strucny-pohled-do-anatomie-kopytniho-pouzdra ŠVEHLOVÁ, Dominika. Připalování kopyt: ovlivní kvalitu rohoviny a zdraví kopyta?. In: EQUICHANNEL.cz: Nejstarší český server o koních a jezdectví [online]. 5. 04. 2006, 20. dubna 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/pripalovani-kopyt-ovlivni-kvalitu-rohoviny-a-zdravikopyta

64

ŠVEHLOVÁ, Dominika. Nemoci koní: Schvácení kopyt. In: MVDr. Dominika Švehlová: vše o zdraví koní [online]. 21. dubna 2014, 21. dubna 2014 [cit. 2014-0421]. Dostupné z: http://www.dominika-svehlova.cz/nemoci21.asp TAYLOR, B. Bare Hoof Care. In: Nature´s Hoof: Barefoot and balanced [online]. ©

2007,

21.

dubna

2014

[cit.

2014-04-21].

Dostupné

z:

http://www.natureshoof.com/trim.aspx VINČÁLEK, Jindřich. Anatomie a mechanismus kopyta. In: ŽERT, Zdeněk, Jana MEZEROVÁ a Jindřich VINČÁLEK. Sborník referátů ze VI. semináře ČHS: NEMOCI KOPYTA. 1.vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1998, s. 14-27. VINČÁLEK, Jindřich. Zdravé kopyto bosé i podkované. Jezdectví: měsíčník jezdců, chovatelů a milovníků koní. Praha: Pražská vydavatelská společnost, 2009, roč. 57, 12/2009, s. 68-71. ISSN 1210-5406 VOSTATKOVÁ, Alena. Přirozený trim: mustang roll. Equichannel.cz: Nejstarší český zpravodajský server o koních a jezdectví [online]. 14. 04. 2010, 12. dubna 2014 [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/prirozeny-trimmustang-roll VOSTATKOVÁ, Alena. Zdravý střel: zdravé kopyto. In: EQUICHANNEL.cz: Nejstarší český zpravodajský server o koních a jezdectví [online]. 10. 03. 2010, 21. dubna 2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/zdravy-strelzdrave-kopyto WELZ, Yvonne. Help! What does a healthy hoof look like?. In: The Horse´s Hoof: News for barefoot Hoofcare [online]. ©2006, 20. dubna 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.thehorseshoof.com/helphealth.html ZUREK, Eva. Úprava kopyt: Příručka pro členy Klubu Equus, o.s. I. 2007, 23 s. ŽERT, Zdeněk, Jana MEZEROVÁ a Jindřich VINČÁLEK. Sborník referátů ze VI. semináře ČHS: Nemoci kopyta. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1998, 101 s. ŽERT, Zdeněk a Jana MEZEROVÁ. Anatomie a mechanismus kopyta. In: ŽERT, Zdeněk, Jana MEZEROVÁ a Jindřich VINČÁLEK. Sborník referátů ze VI. 65

semináře ČHS: NEMOCI KOPYTA. 1.vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1998, s. 1-7.

66

8

SEZNAM TABULEK

Tab. č. 1 Počet koní podkovaných na: Tab. č. 2 Využití specialisty při ortopedickém podkování Tab. č. 3 Důvod nevyužití podkov Tab. č. 4 Využívání nepodkovaného koně na sport Tab. č. 5 Vyjádření věkové skupiny, do které respondenti patřili Tab. č. 6 Počet strouhaných koní k počtu podkovaných Tab. č. 7 Procentuální vyjádření strouhaných koní ku koním podkovaným

67

9

SEZNAM GRAFŮ

Graf č.1 zaměření stáje Graf č. 2 Prostředí kolem stájí respondentů Graf č. 3 Pro svého koně zvou respondenti podkováře Graf č. 4 Respondenům u podkováře záleželo především na: Graf č. 5 % vyjádření počtu koní podkovaných na: Graf č. 6 Porovnání kolik koní je podkováno ortopedicky k celkovému počtu koní Graf č. 7 Ortopedické podkování Graf č. 8 Důvod podkování u respondentů je: Graf č. 9 % respondentů ohledně volání specialisty na ortopedické podkování Graf č. 10 % vyjádření respondentů ohledně důvodů nevyužívání podkov Graf č. 11 % vyjádření důvodů proč majitelé využívají nepodkované koně na sport Graf č. 12 % vyjádření důvodů proč majitelé využívají nepodkované koně na sport Graf č. 13 % vyjádření na odpověď jakou metodu strouhání respondenti využívají Graf č. 14 % vyjádření názoru respondentů na fyziologickou úpravu kopyt dle Dr. Strasser (Strasser trim). Graf č. 15 % vyjádření respondentů na metodu bílé čáry Graf č. 16 Mustang roll je: Graf č. 17 % vyjádření o použití mustang rollu Graf č. 18 Podkovářský trim (pastevní trim) Graf č. 19 % vyjádření věkové skupiny, do které respondenti patřili Graf 20 % vyjádření počtu koní, kteří jsou pouze strouhaní a kteří jsou podkovaní

68

10 PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha

1 Dotazník k diplomové práci na téma Srovnání různých metod úpravy

kopyt...............................................................................................................................66

69

1 Dotazník k diplomové práci na téma Srovnání různých metod úpravy kopyt Tento dotazník byl vytvořen za účelem průzkumu, který provádím pro svou diplomovou práci. Chci poděkovat všem, kteří mi věnují svůj drahocenný čas. *Povinné pole 1. Počet vašich koní je: * *uveďte číslo 2. Jaké je zaměření vaší stáje? * * pokud jiné uveďte jaké

o

sport

o

dostihy

o

western

o

hobby

o

státní služba

o

turistika na koni

o

Jiné:

3. Jaké je prostředí kolem vaší stáje? * * pokud jiné uveďte jaké

o

Louky, lesy - převážně měkký terén

o

louky, pole, občasný les, občasné chození po silnici

o

Pole, louka, časté chození po silnici

o

Hodně sucho a velmi tvrdý terén (převážně pole, silnice)

o

Jiné:

4. Pro své koně na úpravu kopyt zvete podkováře: *

o

z blízkého okolí

o

bez ohledu na vzdálenost 70

5. U podkováře mi záleží především na: *

o

kvalitě práce bez ohledu na cenu

o

především mi záleží na ceně

o

snažím se vybírat kvalitního podkováře s ohledem na cenu, avšak cena není prioritní

6. Počet koní, které podkováváte na všechny čtyři nohy: * uveďte číslo od 0 7. Počet koní, které podkováváte na přední: * uveďte číslo od 0 8. Počet koní, které podkováváte na zadní: * uveďte číslo od 0 9. U kolika koní využíváte ortopedické podkování? * Uveďte číslo (pokud žádného koně uveďte číslo 0)

10. Důvod podkování u vašich koní je * * pokud jiný důvod uveďte jaký

o

převážně kvůli sportu

o

z důvodu tvrdého povrchu

o

ortopedické důvody

o

nevyužívám podkovy

o

Jiné:

11. Pokud využíváte ortopedické podkování, voláte kvůli němu specialistu? *

o

ano

o

ne

o

nevyužívám 71

12. Počet koní, které pouze strouháte * uveďte číslo od 0 13. Důvod proč koně nepodkováváte, je: * pokud jiný důvod uveďte jaký

o

Kůň je převážně ve výběhu/má lehkou práci.

o

Považuji kování za nepřirozené.

o

Z důvodu lepšího fungování kopyta a absenci sportu.

o

Jiné:

14. Využíváte nepodkovaného koně i na sport?

o

ano

o

ne

15. Důvod proč využíváte strouhaného koně pro sport je? *vyplňte v případě, že strouhaného koně pro sport využíváte

o

Považuji to za lepší pro fungování kopyta.

o

Závodím málo.

o

Jiné:

16. Jaký typ strouhání pro své koně využíváte * Pokud využíváte více druhů strouhání, vyplňte vše. V případě, že využíváte jiný druh, prosím napište jaký,

o

fyziologickou úpravu kopyt dle Dr. Strasser (Strasser trim)

o

metoda bílé čáry

o

mustang roll

o

metoda bílé čáry + mustang roll

o

podkovářský trim (pastevní trim)

o

Jiné:

72

17. Fyziologickou úpravu kopyt dle Dr. Strasser (Strasser trim): *

o

odsuzuji

o

považuji za dobrou pouze v případě zdravotních problémů s kopyty

o

považuji za dobrou i pro sport

o

považuji za dobrou i pro běžnou práci s koňmi

o

Neznám

o

Jiné:

Pokud strasser trim odsuzujete, uveďte důvod:

Pokud strasser trim schvalujete, uveďte důvod:

18. Metodu bílé čáry: *

o

Neznám

o

Nepoužívám, ale neodsuziji

o

Používám

o

Odsuzuji

Pokud metodu bílé čáry odsuzujete, uveďte důvod:

73

Pokud metodu bílé čáry schvalujete, uveďte důvod:

19. Co je mustang roll? *

o

neznám

o

Je to způsob strouhání, který vychází z přirozeného kopyta mustangů

o

způsob strouhání založený na práci indiánů

20. Mustang roll: *

o

neznám

o

znám, ale nepoužívám

o

odsuzuji

o

používám

o

používám společně s metodou bílé čáry

Pokud odsuzujete mustang roll uveďte důvod:

Pokud schvalujete mustang roll uveďte důvod: 74

21. Podkovářský trim (pastevní trim): *

o

neznám

o

znám, ale nepoužívám

o

odsuzuji

o

používám

Pokud tuto metodu odsuzujete, uveďte důvod:

Pokud tuto metodu schvalujete, uveďte důvod:

22. Věková skupina do které patříte je: *

o

0-13

o

13-18

o

18-25

o

25-35

o

35-50 75

o

od 50

76