ročník 25 | číslo 2/2015
kardioblok
Srdce jako symbol Mgr. Jaroslav Hořejší Editorial
Nezávislý novinář, Praha
Toto číslo časopisu Remedia je věnováno kardiologii jako vědecké a klinické disciplíně – mne redakce požádala, abych toto téma doplnil výletem do my‑ tologie, symboliky a ikonografie srdce, tedy do parakardiologie. Tato disciplína se zabývá otázkami jako: Jak vlastně vznikl ezotericko‑symbolický obraz srdce? Proč je symbol srdce tak odlišný od jeho skutečného tvaru? A proč je symbolem tak univerzálním, že mu rozumějí lidé na celém světě? Proč se srdci připisuje tolik podivuhodných vlastností a atributů?
Srdce v dávných civilizacích Uvádí se, že tvar srdce byl znám již v pa‑ leolitu, jak naznačuje prehistorická kresba mamuta na stěně španělské jeskyně Pindal (obr. 1). Vlevo je fotografie, vpravo podle ní zhotovená kresba, jejímž autorem je Mauri Breuil. Ten původně zastával názor, že skvrna na obrázku je uchem, ale později se nechal přesvědčit, že zobrazuje srdce a tak zhotovil i uvedený nákres. Přání bylo otcem myšlenky. Většina vyspělých civilizací považovala srdce za sídlo životního principu, za orgán rozumu a pocitů, za hnací sílu snahy o ne‑ smrtelnost. Patrně nejstarší zobrazení srdce představuje tato olmécká nádoba v podobě Obr. 1 Vlevo prehistorické zobrazení na stěně jeskyně Pindal ve Španělsku (15 000–30 000 př. Kr.), vpravo Breuilova kresba; převzato z [6] – Riedel, 2009.
figuríny (Mexiko, kolem roku 1000 před Kris‑ tem; obr. 2). V Egyptě bylo srdce uctíváno jako sídlo osobnosti a inteligence, jímž člověk pozná‑ vá boží vůli a řád světa. Srdce byla proto ponechávána uvnitř mumifikovaných těl, později ukládána odděleně do speciálních antropomorfických nádob, od nichž se nej‑ spíše odvíjelo i hieroglyfické označení srdce (obr. 3). Egypťané věřili, že v srdci se během celého života zaznamenávají činy dobré i zlé, a proto je právě srdce při posmrtném soudu váženo (obr. 4). Také ve staročínské kultuře mělo srdce ústřední roli a závisely na něm všechny životní pochody. Přes uši a oči bylo spojeno s moz‑
kem a mělo sedm smyslových otvorů, tzv. sr‑ dečních očí. Úkolem lékařů bylo udržovat tyto oči otevřené, aby mohly šťávy volně proudit mezi srdcem, očima a mozkem (obr. 5). Vyspělým předkolumbovským kulturám Ameriky – Toltékům a Aztékům – je připiso‑ váno vytrhávání lidských srdcí zaživa k nábo‑ ženským účelům. Ještě teplá a tlukoucí srdce byla obětována bohům, neboť měla dle kněží slunečních božstev schopnost udržet Slunce na jeho každodenní pouti po nebi (obr. 6).
Anatomie versus symbol Nejstarším známým zobrazením srdce je „anatomické“ schéma v tzv. Cambridgeském rukopisu z 11. století (obr. 7). Původ trojúhel‑
Obr. 2 Olmécká nádoba ve tvaru srdce (Me‑ xiko, kolem roku 1000 př. Kr.); převzato z [8] – Vinken, 2000.
Obr. 3 Staroegyptský symbol srdce; převzato z [6] – Riedel, 2009.
Obr. 4 Scéna z egyptské Knihy mrtvých (1250 př. Kr.). Staří Egypťané věřili, že při posmrtném soudu je srdce váženo kvůli činům dobrým a zlým; převzato z [6] – Riedel, 2009.
Srdce jako symbol
83
ročník 25 | číslo 2/2015
kardioblok QQ
QQ
Editorial
QQ
Obr. 7 Nejstarší zobrazení s jistotou předsta‑ vující srdce v rukopise z 11. století; převzato z [8] – Vinken, 2000.
vystupují cévy ve tvaru větví. V dolní polovi‑ ně je odleva doprava zobrazení srdce ze 13., 14. a začátku 15. století. Na všech zobraze‑ ních je uprostřed „ granum nigrum“ neboli černé zrno, kde měl sídlit spirit čili pneuma, zdroj vnitřního horka a pneumatizace srdce vitální silou (obr. 8).
QQ
QQ
QQ QQ
QQ
QQ
Srdce umí i usedat – zejména nad cizím neštěstím. Přes srdce něco přenést lze, něco nikoli, pro‑ tože si to k srdci příliš bereme. Od srdce přejeme to nejlepší těm, jež máme rádi, a to nejhorší těm, jež ze srdce nená‑ vidíme. Srdce lze i dělit – např. mezi vlast a rodinu, ale i mezi dvě ženy či dva muže. Poslední nedoporučuji – ač to začíná srd‑ cem lehkým, končí to srdcem těžkým až krvácejícím. Srdce lze rozdat, ale nelze ho koupit. Protikladem srdce chladného a netečného je srdce vroucí či horoucí. Proti srdci zbabělému, zaječímu či babské‑ mu stavíme srdce odvážné, chlapské či lví. Hlasem srdce se můžeme nechat vést, doporučuje se za láskou, nedoporučuje se za mamonem: „Nepřipoutávej své srdce ke svému bohatství.“ (Ptahhotep)
Srdce a láska
Obr. 5 Ve staročínské kultuře mělo srdce ústřed‑ ní roli; převzato z [3] – Nager, 1993.
níkové prohlubně ve středu srdeční baze na této skice lze nejspíše hledat ve znázor‑ nění vertikálního sulcus longitudinalis (in‑ terventricularis), který odpovídá vnitřnímu uchycení septa. Vysvětlením vzniku ostrého hrotu v dolní části srdce může být, že třetí komora, kterou starší prameny umisťovaly na horní stranu baze (jak je vidět na camb‑ ridgeském srdci), byla pozdějšími anatomy lokalizována pod centrální linii mezi bazí a hrotem. Na nákresech srdce ze 13. století jsou v horní polovině vlevo a vpravo zná‑ zorněny „srdeční uši“, z prostřední části zase
Obr. 6 Obětování živého srdce bohu slunce u Az‑ téků (16. století); převzato z [6] – Riedel, 2009.
84
Srdce jako symbol
Obr. 8 Nákresy srdce ze 13., 14. a 15. století; převzato z [8] – Vinken, 2000.
Srdce jako sídlo citů Že srdce reaguje nejen na zvýšenou námahu, ale i na každou emoci, hnutí mysli, duševní zátěž, protože je mnoha složitými vazbami napojeno na neurohumorální regulační me‑ chanismy, poznali podle charakteristických změn srdečního tepu v takových situacích už staří Číňané, Egypťané či Indové. A pro‑ tože skutečné vztahy a mechanismy těchto ozvěn byly lidem dlouho utajeny, považovali srdce za sídlo duše a promítali do něho řadu schopností, vlastností a citů, ačkoli ty mu arci nepříslušejí. Srdce proto bylo, je a bude inspi‑ rací vzniku četných metafor, rčení, přirovnání: QQ Někdo má srdce na dlani, jiný ze zlata, jsou ale i srdce kamenná a ledová, a také jedinci bez srdce. QQ Bolest srdce svírá, stahuje, trhá, hněv ho dokáže rozbouřit. QQ Při strachu se srdce umí svírat, stahovat, trhat, chvět, tetelit, je jako v kleštích, padá do kalhot či stoupá do krku. QQ Radostí srdce poskakuje či skáče. QQ Vášní srdce jásá a hoří, smutkem je zlomené, bolí a pláče. QQ Starostí srdce těžkne, úlevou z něj padá kámen. QQ Se srdcem divno hrát, nicméně umíme se do něj vetřít, vloudit či vloupat, lze se k němu přivinout či k němu připoutat srd‑ ce druhého.
Ovšem nejčastěji je symbol srdce spojován s láskou. QQ Láska se rodí v očích a padá k srdci. QQ Když se loučí milej s milou, řezají si srdce pilou. QQ Budiž srdce šťastné nebo trpící, vždy potře‑ buje ještě jedno k sobě. QQ „Byli jsme dva a měli jen jedno srdce.“ (F. Villon) QQ Dala mu své srdce, nosí ji v srdci, má ho ze srdce ráda, touží po ní celým srdcem. Podle některých historiků se srdce stalo sym‑ bolem lásky proto, že tento tvar měla semena rostliny Silphium (mužák), příbuzné fenyklu (obr. 9). Ta se užívala jako afrodisiakum, kon‑ traceptivum a abortivum, byla vyvažována stříbrem a přispěla k tomu, že Kyréna, kde rostla a odkud se vyvážela, byla až do zalo‑ žení Alexandrie nejbohatším městem Afriky.
Obr. 9 Semena rostliny Silphium svým tvarem připomínají srdce; archiv autora.
Že srdce, či spíše jeho tepová frekvence má co do činění s láskou, je známo od pří‑ hody, kterou na začátku našeho letopočtu popsal Plútarchos a v roce 1810 znázornil na svém obraze Ingres (obr. 10). Jde o ka‑ suistiku syrského kralevice Antiocha, s jehož nemocí si po dlouhou dobu nedokázali po‑
ročník 25 | číslo 2/2015
kardioblok
Editorial
Obr. 10 J. A. D. Ingres: Antiochus a Stratoniké; teprve Erasistratos zobrazený u lůžka nemocného Antiocha podle tepu srdce poznal, že příčinou jeho obtíží je láska ke Stratoniké; převzato z [6] – Riedel, 2009.
radit četní lékaři. Teprve Erasistratos, který je znázorněn nad Antiochovým lůžkem, poznal příčinu. Zjistil totiž, že srdce jeho pacienta se divoce rozbuší vždy, když do místnosti vejde jedna z žen Antiochova otce Seleuko‑ se, krásná a mladá Stratoniké. Poté, co byla stanovena diagnóza, našla se i léčba. Starý král Seleukos synovi dívku přenechal a ten se rychle uzdravil.
Srdce a náboženství Předmětem kultu římskokatolické církve je Nejsvětější Srdce Ježíšovo, v teologickém smyslu nepřesně Božské Srdce Páně. Ježí‑ šova smrt na kříži byla úředně potvrzena probodnutím boku, respektive srdce, jak je popsáno v Janově evangeliu. Na citáty z Janova evangelia se v souvislosti s kultem Ježíšova srdce odvolávají již církevní Otco‑
Obr. 12 Giotto: Alegorie Charity (lásky k bliž‑ nímu); převzato z [6] – Riedel, 2009.
Obr. 11 Bazilika Sacré‑Coeur v Paříži; archiv autora.
vé, navazuje na ně i středověká zbožnost a v 16. století se uctívání Kristova srdce ujal jezuitský řád. Papež Klement XIII. povolil v roce 1765 slavení církevního svátku Srd‑ ce Ježíšova a papež Pius IX. jej roku 1856 zavedl jako závazný pro celou církev. Když se vytvořil obrazový symbol srdce, začal
Srdce jako symbol
85
ročník 25 | číslo 2/2015
Editorial
kardioblok
Obr. 13 Michael Graf Coudenhove‑Kalergi: peroskresba odvážně spojující kardiologii s parakar‑ diologií; převzato z [6] – Riedel, 2009.
se kult uctívání Ježíšova srdce projevovat i ve vlastní ikonografii, jak dokazuje např. náš kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech, a zejména bazilika Sacré‑ ‑Coeur v Paříži (obr. 11).
Srdce ve výtvarném umění První jednoznačné zobrazení srdce ve výtvar ném umění pochází z roku 1305 – Giotto di Bondone tehdy v Padově namaloval alegorii Charity čili lásky k bližnímu; Charitas zde nabízí Bohu své srdce zobrazené realisticky i s cévami (obr. 12). Rytina německého umělce Caspera
Venušina moc aneb Cesty různé k trápení srd‑ ce mužova znázorňuje, že láska dokáže srdce pálit jako oheň, řezat jako nůž či pila, tisknout je jako kleště, probodávat jako kopí či meč, pošlapávat je, nebo dokonce roztrhnout. Michael Graf Coudenhove‑Kalergi svou kresbou (obr. 13) prokázal, že se nebojí trou‑ falé syntézy kardiologie a kordiologie – bio‑ logického a symbolického srdce. Za všechny další, kdo ztvárnili srdce na svých obrazech, lze uvést surrealistu Paula Klee (obr. 14).
Srdce v literatuře Už bylo řečeno, že naši předkové spatřovali v srdci sídlo citů a se srdcem také spojovali život, respektive smrt. Srdce totiž jako jediný z našich orgánů o sobě dává svým tepem a tlukotem vědět a tep se mění v závislosti nejen na tom, co a jak provádíme fyzicky, ale také na tom, co a jak prožíváme psychic‑
ky. Lidé také už velmi dávno tušili, že srdce má v našem těle jakousi centrální úlohu. Vycházeli z toho, že dokud srdce pracovalo, člověk žil – jakmile pracovat přestalo, člověk umíral. Dnešní medicína sice definuje smrt člověka nikoli smrtí srdce, nýbrž smrtí mozku (např. s ohledem na možnost odběru orgánů k transplantacím), ale tu naši dávní předkové bez pomoci přístrojů poznat nemohli. Na‑ opak přítomnost či nepřítomnost srdečního tepu poznali velmi snadno. Proto tedy, ať byla příčina smrti jakákoli, spojovali ji vždy právě se srdcem. Dodnes se ostatně užívá spojení „dokud mu srdce bije“ nebo eufemismu „jeho srdce dotlouklo“. V poezii se obraz srdce jako dutiny, v níž je ukryt milý či milá, vyskytuje od 12. století, ve výtvarném umění od polo‑ viny 14. století – jak ukazuje titul Petrarcových Sonetů Lauře (obr. 15). Slast, kterou v srdci pociťujeme díky lásce, i bolestné trýznění srdce, jež má na svědomí láska neopětovaná, je věčným tématem světové literatury. Jako jeden příklad za stovky těch umělců, kteří se srdcem pracovali ve svých literárních dílech, je zde vybrán Guillaume Apollinaire (obr. 16).
Obr. 16 Kaligram ve tvaru srdce Guillauma Apollinaira; archiv autora.
Srdce ve znacích kardiologických společností Ze znaků kardiologických společností svě‑ ta (včetně České kardiologické společnosti) vyplývá, že kupodivu obsahují častěji sym‑
Obr. 15 Titulní list Petrarcových Sonetů Lauře; převzato z [8] – Vinken, 2000.
Obr. 14 Paul Klee: Queen of Hearts; archiv autora.
86
Srdce jako symbol
Obr. 17 Symbol ženy v různých formách klínového písma; archiv autora.
ročník 25 | číslo 2/2015
kardioblok
Editorial
Obr. 18 Chronologický vývoj symboliky srdce; převzato z [8] – Vinken, 2000.
bolický než skutečný tvar srdce. Nicméně ikonografie srdce může mít v různých zemích a částech světa své odlišnosti. Někde mají např. srdce kvetoucí, ale když Světová zdra‑ votnická organizace chtěla v roce 1972 užít pro Světový den zdraví plakát s podobným kvetoucím srdcem, státy amerického konti‑ nentu to odmítly. Srdce ve spojení s květy je tam symbolem nikoli života, nýbrž smrti. Nu, a nám se zase zdá poněkud pohřební pocho‑ deň v symbolu American Heart Association.
Srdce jako symbol ženy Nelze neuvést, že podle některých antropo‑ logů je srdce prastarou zobrazovací formou ženských genitálií (cunnus – vulva) – ostat‑ ně ne náhodou prý tvar srdce připomíná i starý sumerský symbol pro slovo žena v klínovém písmu (obr. 17). Profesor Martin Riedel ve svých Dějinách kardiologie zase připomíná, že symbol srdce připomíná tvar ženských hýždí. Šípem probodnuté srdce by pak mohlo představovat pohlavní akt, sym‑
Obr. 19 Realistické zobrazení srdce v reklamní kampani United Colors of Benetton; archiv autora.
bolizující lásku a erotiku. Mimochodem – srdce probodnuté šípem pochází z legendy o Amorovi a Psýché, avšak Amorovy šípy za‑ čaly cílit na srdce jako orgán lásky až od rene‑ sance a víra v čarovnou moc symbolického propíchnutého srdce, které může ovlivnit druhou osobu, se rozšířila až od 19. století.
Vzestup a pád symbolu Chronologický vývoj symboliky srdce od sta‑ rověkého Egypta po současnost (obr. 18) ukazuje, že vizuální znázornění symbolu pro‑ šlo složitými peripetiemi. Symbolická korekce klasického kónického tvaru srdce byla ana‑ tomickou herezí, která přežila více než dvě století. Jako ikona začala žít svým vlastním životem, a bylo proto nemožné (a zbytečné) snažit se o návrat ke skutečnému tvaru. United Colors of Benetton se o to sice pokusili (obr. 19), ale Václav Havel setrval u tradičního symbolu (obr. 20). Jen škoda, že někdy od konce 19. století či začátku 20. století začal symbol srdce jako metafora lásky podléhat inflaci a ve 20. sto‑
Obr. 20 Srdce jako symbol symbolu – podpis Václava Havla; archiv autora.
Srdce jako symbol
87
ročník 25 | číslo 2/2015
Editorial
kardioblok
Obr. 21 Symbol srdce jako metafora lásky, nebo kýč? Převzato z [2] – Boyadjian, 1980.
letí již zcela zdegeneroval – nejprve jen v románech tzv. červené knihovny či ve va‑ lentinkách, později i v každodenním životě. Srdce začalo být kresleno, vyšíváno, lepeno, vyřezáváno, tištěno a jinak ztvárňováno kdy‑ koli, kdekoli a kamkoli. Stalo se jako motiv pokleslého umění, řemesla i života dekorací nábytku, ubrusů, ubrousků, záclon i povle‑
čení, nádobí a příborů, ozdobou svatebních i úmrtních oznámení i dveří venkovských „ka‑ dibudek“. Najdeme je na plakátech, tričkách, poštovních známkách i blahopřejných po‑ hlednicích, stává se předlohou tatérů i okra‑ sou vývěsních štítů veřejných domů (obr. 21). My proto skončíme raději slovy básníka, který nechává srdci jeho poezii a tajemství…
Miroslav Holub Jaké je srdce Úředně je srdce oválné, svalnaté, naplněné tužbami. Ale kdo maloval srdce, ví, že je také pichlavé jako hvězda a někdy zplihlé jako opuštěný pes v noci a někdy mohutné jako buben archanděla. A někdy krychlové jako sen rýsovače a někdy vesele kulaté jako míč v síti. A někdy jako čárka, a někdy jako exploze. A v něm je jen řeka, jez a nejvýš jediná rybička, zdaleka ne zlatá. Spíš jen tak šedivý, žárlivý mřínek. Není to zajisté patrno na první pohled. Ten, kdo maloval srdce, ví, že musel napřed odložit brejle, zrcadlo, zahodit propisovací tužku a kopírovací papír a dost dlouho chodit venku.
Literatura [1] Acierno LJ. The History of Cardiology. Basel: F. Hof‑ fmann‑La Roche, 1993. [2] Boyadjian IN. The Heart. Its History, its Symbolism, its Iconography and its Diseases. Antverpy: Esco Books, 1980. [3] Nager F. The Mythology of the Heart. Basel: F. Hof‑ fmann‑La Roche, 1993.
88
Srdce jako symbol
[4] Hořejší J. Srdce proti infarktu. Praha: Avicenum, 1986. [5] Høystad OM. Historie srdce. Zlín: Kniha Zlín, 2011. [6] Riedel M. Dějiny kardiologie. Praha: Galén, 2009. [7] Snellen HA. History of Cardiology. Rotterdam: Don‑ ker Academic Publications, 1984. [8] Vinken P. The Shape of the Heart. Amsterdam: El‑ sevier, 2000.
Doručeno do redakce: 2. 2. 2015 Přijato k publikaci: 17. 2. 2015 Mgr. Jaroslav Hořejší Nezávislý novinář, Praha e‑mail:
[email protected]
